37 C 118/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B bytem adresa oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vydání věci I. Žaloba žalobkyně na vydání věci, konkrétně na vydání bytu na adrese adresa ve číslo. patře, ke kterému se vchází po pravé straně od schodů do chodby a vpravo, úplně v zadní části chodby, při pohledu z ulice, čelem k domu, jde o 2 okna ve číslo. patře na okraji domu vlevo, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 640 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného 1. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 340 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného 2. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně v žalobě ze dne datum požadovala na žalovaných vydání věci, konkrétně vrácení bytové jednotky na adrese adresa, ve třetím poschodí. V žalobě uvedla, že do domu nemá přístup, nemá plánek bytů ani čísla bytů k dispozici, ve číslo. patře se vejde, po pravé straně od schodů, do chodby a vpravo, úplně v zadní části chodby, jedná se o byt jejích prarodičů. Při pohledu z ulice, čelem k domu, jde o 2 okna ve číslo. patře na okraji domu vlevo. Žalobkyně je vnučkou jméno FO a jméno FO. Dne datum si jméno FO zakoupil výše uvedený byt. Byt je tedy rodiny žalobkyně. Městská část adresa se v roce rok nedostatečně vypořádala při restituci a privatizaci bytového fondu s ověřením vlastníků bytů a vydal celým dům vč. pozemku tituly před jménem jméno FO. Dokumenty pana tituly před jménem jméno FO, tak i jeho dědiců (žalovaných) včetně dcery jméno FO jsou zatíženy protiprávním jednáním.

2. Městský soud v adresa usnesením ze dne datum, č. j. číslo jednací změnil usnesení soudu I. stupně, že se žaloba odmítá tak, že se žaloba neodmítá. V odůvodnění uvedl, že se žalobkyně vynasnažila vlastními slovy identifikovat byt, jehož vydání se domáhá. Zároveň uvedla pochopitelné obtíže, které jí brání v bližším popisu. Pokud soud I. stupně seznal, že tento popis stále není dostačující, měl žalobkyni v tomto směru poučit a vyzvat k označení důkazů. Odmítnutí žaloby za popsaného stavu proto nelze hodnotit jinak než jako předčasné. Soud tedy s ohledem na závazný právní názor instančně superiorního soudu věc meritorně projednal.

3. Žalovaný 1. se ve věci vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že je opakovaně šikanován postupem žalobkyně. Žalovaní jsou vlastníci celé dotčené nemovité věci, která jako bytový dům č.p. hodnota, na adrese adresa stojí více jak 150 let, přičemž téměř 100 let pak tvoří rodinný majetek. Bytový dům nikdy nebyl rozdělen na bytové jednotky ani nikdy neměl samostatné byty ve vlastnictví. Celá nemovitá věc, tj. včetně i podlaží č. hodnota, byla od roku rok ve vlastnictví pana jméno FO, následně byla převedena na paní jméno FO, v roce rok pak na jméno FO, následně v roce rok do spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO, od roku rok pak byla ve vlastnictví pana jméno FO a od roku rok ve vlastnictví jméno FO a jméno FO, kteří nemovitou věc převedli dle směnné smlouvy (tato je k dispozici) na prababičku žalovaných, paní jméno FO, paní jméno FO (prababička žalovaných) byla vlastníkem předmětné nemovitosti dle směnné smlouvy ze dne datum od datum. Dne datum pak došlo k nucenému odejmutí vlastnického práva, podle usnesení stát. notářský v adresa z datum č.hodnota a bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát – název syn paní jméno FO, pan tituly před jménem jméno FO (dědeček žalovaného) požádal o vydání majetku, přičemž tento mu byl vrácen na základě dohody o vydání věci ze dne datum, č.j. číslo jednací. Nemovitou věc pak nabyla paní jméno FO (matka žalovaného) postupně, nejprve na základě smlouvy o převodu nemovitosti číslo a dále v rámci dědictví dle usnesení soudu o dědictví spisová značka ze dne datum, po svém otci, panu tituly před jménem jméno FO. Po smrti paní jméno FO nabyl nemovitou věc žalovaný, společně se druhým žalovaným dle usnesení soudu o dědictví číslo jednací, ze dne datum. Žalovaný je tak řádně zapsán jako spoluvlastník o velikosti id. jedné poloviny, celého domu č.p. hodnota, jež je součástí pozemku parc. č. hodnota, v k.ú. adresa, obci adresa, jak plyne z LV č. hodnota, v rámci něhož se nachází i byty v rámci číslo. podlaží. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce zřejmě mylně zaměňuje trvalý pobyt s vlastnickým právem, přičemž přihláška trvalého pobytu občana obsahující mylně či nepřesně uvedenou informaci prosinci rok nemůže mít vliv na vlastnická práva, resp. nezakládá právní skutečnost vedoucí k převodu či přechodu vlastnického práva. Žalovaný 1. dále uplatnit námitku vydržení a námitku promlčení z procesní opatrnosti.

4. Žalovaný 2. uvedl, že rovněž žalobu neuznává a navrhuje zamítnutí. Žalobkyně již vydírala maminku žalovaných před její smrtí v roce rok, posílala jí opakovaně dopisy ve kterých tvrdila, že nemá kde bydlet, nemá žádné peníze a potřebuje se do bytu ihned nastěhovat. Všechny údaje již byly na katastru mnohokrát prověřeny.

5. Soud ve věci zjistil následující skutečnosti.

6. Z opisu oddacího listu pořízeného dne datum soud zjistil, že jméno FO, nar. datum uzavřel dne datum manželský svazek s jméno FO, nar. datum.

7. Z opisu oddacího listu ze dne datum soud zjistil, že tituly před jménem jméno FO, nar. datum uzavřel dne datum manželský svazek s jméno FO, nar. datum.

8. Z rodného listu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je rozená jméno FO, jejím otcem je jméno FO, nar. datum, syn jméno FO a jméno FO roz. adresa. Matkou žalobkyně je jméno FO, roz. jméno FO, nar. datum, dcera jméno FO a jméno FO roz. jméno FO.

9. Ze sdělení Ministerstva vnitra č. j. číslo jednací soud zjistil, že adresa místa trvalého pobytu žalobkyně je od datum adresa, předchozí adresa místa trvalého pobytu byla od Datum narození žalobkyně adresa, datum ukončení trvalého pobytu je neznámé, neboť neexistuje záznam.

10. Z domovního seznamu z roku rok k domu adresa, č.p. hodnota, soud zjistil, že jméno FO spolu s jméno FO jsou v tomto seznamu uvedeni. U jméno FO je nevyplněná kolonka ve sloupci „V případě podnájmu u koho bydlí“. U jméno FO je v popsaném sloupci uvedeno „u manžela“.

11. Z přihlášky k trvalému pobytu občana ze dne datum soud zjistil, že se jméno FO ke dni datum přihlásil k trvalému pobytu v domě na adrese adresa. V kolonce „v podnájmu u“ je uvedeno „vl. byt“ jiným stylem písma, než v jakém jsou vyplňovány ostatní kolonky, rovněž barva písma je výraznější než v ostatních kolonkách. V kolonce „Podpis majitele bytu nebo domu (správce)“, pak stojí podpis jméno FO.

12. Z přihlášky k trvalému pobytu občana ze dne datum soud zjistil, že se jméno FO ke dni datum přihlásila k trvalému pobytu v domě na adrese adresa. V kolonce „v podnájmu u“ je uvedeno „manžela“ jiným stylem písma, než v jakém jsou vyplňovány ostatní kolonky, rovněž barva písma je výraznější než v ostatních kolonkách. V kolonce „Podpis majitele bytu nebo domu (správce)“, pak stojí podpis jméno FO.

13. Z policejní přihlášky ze dne datum soud zjistil, že jméno FO, nar. Dne datum, byla přihlášena k novému bydlišti na adrese adresa.

14. Z osvědčení č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že v objektu č.p. hodnota v adresa, čís. n. číslo, byl zřízen – upraven domovní plynovod jméno FO. Plynovod byl uznán za způsobilý k vedení hořlavých plynů, podepsána za uživatele plynovodu jméno FO.

15. Z přípisu ze dne datum a příslušné doručenky soud zjistil, že dne datum požádala žalobkyně tituly před jménem jméno FO o vydání bytu v domě adresa, č.p. číslo s odůvodněním, že byt patřil jejím prarodičům.

16. Z přípisu ze dne datum soud zjistil, že dne datum požádala žalobkyně jméno FO o vydání bytu v domě adresa, č.p. číslo s odůvodněním, že byt patřil jejím prarodičům a nemá kde bydlet.

17. Z přípisu ze dne datum a příslušné doručenky soud zjistil, že dne datum požádala žalobkyně jméno FO o vydání bytu v domě adresa, č.p. číslo s odůvodněním, že byt patřil jejím prarodičům a nemá kde bydlet.

18. Ze sdělení Městské části adresa ze dne datum soud zjistil, že žádosti o vydání bytu v domě č.p. číslo na adrese adresa, nebylo úřadem vyhověno, neboť dům není ve správě ani ve vlastnictví ÚMČ adresa.

19. Ze sdělení Městské části adresa ze dne datum soud zjistil, že se Úřadu Městské části adresa nepodařilo dohledat v archivu žádnou složku týkající se prarodičů žalobkyně. Bylo pouze dohledáno, že dům adresa, byl v roce rok vrácen panu tituly před jménem jméno FO.

20. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum soud zjistil, že pozemek, na němž stojí budova č.p. hodnota, objekt k bydlení, adresní místa adresa, vlastní ze 3/5 jméno FO a ze 2/5 tituly před jménem jméno FO.

21. Z návrhu na vklad do katastru nemovitostí došlého Katastrálnímu úřadu pro adresa dne datum a z vyrozumění uvedeného katastrálního úřadu ze dne datum soud zjistil, že k návrhu vlastnického práva žalobkyně k bytu ve číslo. poschodí k bydlení na adrese adresa, nebylo katastrálním úřadem přihlíženo, neboť nebyla přiložena žádná listina, na jejímž základě má být právo zapsáno.

22. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne datum soud zjistil, že vlastníkem pozemku, na němž stojí stavba bytový dům č. hodnota adresa, je ve vlastnictví žalovaných, každý v ½.

23. Z darovací smlouvy ze dne datum a z doložky ověření pravosti podpisu soud zjistil, že dne datum byla uzavřena darovací smlouva mezi jméno FO a jméno FO ohledně nemovitostí zapsaných dosud na listu vlastnictví č. hodnota, a to domu č.p. číslo se stav. parc. č. číslo m2 patřících jméno FO podle dohody o vydání věci ze dne datum č. j. číslo jednací.

24. Z usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací soud zjistil, že ve věci pozůstalosti po jméno FO se potvrzuje dědictví jediné dcery jméno FO.

25. Z usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací soud zjistil, že majetek týkající se pozemku, jehož součástí je budova s č.p. číslo jednací, objekt k bydlení, po zůstavitelce jméno FO, nabyli rovným dílem žalovaní.

26. Z knihovní vložky č. hodnota a ze směnné smlouvy ze dne datum a doložky pravosti podpisu na uvedené smlouvě soud zjistil, že stavební plocha - dům č.p. číslo, katastrální obec název, katastrální číslo hodnota, byla od roku rok ve vlastnictví pana jméno FO, následně byla neznámého data převedena na paní jméno FO, v roce rok pak na jméno FO, následně v roce rok do spoluvlastnictví jméno FO a jméno FO, od roku rok pak byla ve vlastnictví pana jméno FO a od roku rok ve vlastnictví jméno FO a jméno FO, kteří nemovitou věc převedli dle směnné smlouvy ze dne datum na prababičku žalovaných, paní jméno FO. Dne datum pak došlo k nucenému odejmutí vlastnického práva, podle usnesení stát. notářský v adresa z datum č.hodnota a bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát – název.

27. Soud v projednávané věci učinil skutkový závěr, který je v souladu se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

28. Ke shora uvedenému soud dodává, že další navržené důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost.

29. Právně soud věc posoudil následovně.

30. Podle § 1011 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

31. Podle § 1040 odst. 1 OZ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

32. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

33. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

34. Podle § 1099 OZ vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

35. Podle § 614 OZ se nepromlčuje vlastnické právo ani právo domáhat se rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty a právo na vykoupení reálného břemene.

36. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

37. Soud předně uvádí, že se zabýval námitkou promlčení nároku podanou žalovaným 1. V tomto ohledu občanský zákoník hovoří jasně o tom, že vlastnické právo je nepromlčitelné. Na tomto závěru je ustálená i judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021). Soud tedy námitku promlčení žalovaného 1. vyhodnotil jako nedůvodnou.

38. Rovněž námitku vydržení žalovaného 1. soud vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť žalovaní jsou jedinými legitimními vlastníky věci bez výhrad. Vyhovění námitce vydržení by vyústilo ve zjevný oxymóron, neboť legitimní a jediní vlastníci věci nemohou vydržet vlastnické právo, které jim podle práva nezpochybnitelně náleží (k odůvodnění tohoto závěru viz níže).

39. Soud se tedy dále věcně zabýval otázkou, zda nárok tvrzený v žalobě žalobkyni skutečně náleží. K tomu soud uvádí, že za žalobu vindikační (reivindikační) je právní teorií (srov. např. Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J., Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou. 12. vydání. adresa: právnická osoba., 2006, str. 172) a praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 22 Cdo 2602/98, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy, v sešitu 2, ročník 2001) pokládána zejména žaloba vlastníka věci na vydání a odevzdání proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje. Žalobou na vydání věci se tedy vlastník věci domáhá na tom, kdo mu tuto věc neoprávněně zadržuje, aby mu ji vydal do jeho (vlastníkovy) moci.

40. Pro posouzení, zda je požadavek žalobkyně na vydání věci (reivindikace) důvodný, je nezbytné aktivní věcná legitimace žalobkyně. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobkyně aktivní věcnou legitimací k předmětu zdejšího řízení nedisponuje. Žalobkyně nedisponuje vlastnickým ani jiným právem k dotčenému bytu či dokonce k domu, ve které se byt nachází. Naopak žalovaní, především žalovaný 1., knihovní vložkou určitě a v plném rozsahu prokázal, jak se vyvíjelo vlastnické právo ohledně předmětu řízení, resp. bytového domu, v němž je dotčený byt lokalizován, kdo je oprávněným z vlastnického práva k předmětnému domu, respektive nemovitosti.

41. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny, ze kterých by takové vlastnické právo mohlo vyplývat. Žalobkyně sice předložila přihlášky k trvalému pobytu z roku rok s poznámkou „vl. Byt“. V této souvislosti je nicméně nezbytné konstatovat, že tato poznámka je učiněna v kolonce „v podnájmu u:“. Účel a smysl této poznámky tak nespočívá ve sdělení, že jméno FO je vlastníkem tohoto bytu, nýbrž že není v podnájmu. Tou plně odpovídá skutečnost, že na dotčeném formuláři je i kolonka pro podpis majitele bytu nebo domu (resp. správce), kde se podpis jméno FO ani jméno FO nenachází. Konečně důkazy předložené žalobkyní jednoznačně nemohou svou důkazní sílou překonat důkaz předložený žalovaným 1., konkrétně důkaz knihovní vložkou č. hodnota, ve které je autenticky a jednoznačně uvedeno, jak se vyvíjelo vlastnické právo ohledně předmětu řízení. Důkazní síla přihlášky k trvalému pobytu jistě v uvedené souvislosti zaostává ve srovnání s důkazní silou knihovní vložky.

42. K tomu se zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18). Na základě provedeného dokazování přitom soud dospěl k jednoznačnému závěru, že vlastníky dotčené věci jsou žalovaní, nikoliv žalobkyně (k tomu viz body 22-26 tohoto rozsudku).

43. S ohledem na výše uvedené tak soud reivindikační žalobu zamítl, neboť žalobkyně není aktivně věcně legitimována, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

44. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byli žalovaní ve věci úspěšní v celém rozsahu, byla jim přiznána plná náhrada nákladů řízení.

45. Pokud jde o náklady na zastoupení, za úkony učiněné do datum v souladu s § 9 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) náleží odměna z tarifní hodnoty ve výš i 10 000 Kč (tj. 1500 Kč za jeden úkon) a paušální náhrada výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč. Za úkony učiněné po tomto datu náleží odměna z tarifní hodnoty 30 000 Kč (tj. 2 300 Kč za jeden úkon) a paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč. Dlužno poznamenat, že za vykonané úkony týkajících se obou žalovaných náleží odměna snížená o 20 % ve smyslu § 12 odst. 4 AT (v projednávané věci účast na jednání dne datum). Právní zástupce žalovaných není plátcem DPH.

46. Náklady žalovaného 1. sestávají z nákladů na zastoupení advokátem učiněných před datum za tyto úkony ve smyslu § 11 AT: (i) příprava a převzetí věci a (ii) vyjádření k žalobě ze dne datum. Dále náklady žalovaného 1. sestávají z nákladů na zastoupení advokátem učiněných po datum ve smyslu § 11 AT: (i) vyjádření k odvolání dne datum a (ii) účast na jednání dne datum.

47. Celkem tak náklady žalovaného 1. představující částku 8 640 Kč.

48. Náklady žalovaného 2. sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 89a exekučního řád, jež spočívají v provedení 1 úkonu v částce 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne datum). Dále tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem učiněných po datum: (i) příprava a převzetí věci a (ii) účast na jednání dne datum.

49. Celkem tak náklady žalovaného 2. představující částku 5 340 Kč.

50. Soud tedy výrokem II. přiznal žalovanému 1. náhradu nákladů řízení ve výši 8 640 Kč. Výrokem III. pak byla přiznána žalovanému 2. náhrada nákladů řízení ve výši 5 340 Kč.

51. Lhůta k plnění ve výroku II. a výroku III. o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalobkyně zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalovaných bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.