37 C 12/2020

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Karolínou Šorbanovou, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa o zaplacení částky 63 729 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 729 Kč s úrokem z prodlení z částky 23 729 Kč ve výši 4,75 % ročně od 12. 4. 2019 do 31. 5. 2019 ve výši 5 % ročně od 1. 6. 2019 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč ve výši 4. 75 % ročně od 12. 4. 2019 do 31. 5. 2019, ve výši 5 % ročně od 1. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46 408 Kč k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky ve výši 95 881 Kč, která se skládala jednak z náhrady na ztrátu na výdělku ve výši 13 729 Kč za období pracovní neschopnosti žalobkyně od 3. 5. 2018 do 30. 7. 2018, dále odškodnění duševních útrap ve výši 50 000 Kč a věcné škody na vozidle ve výši 32 152 Kč. Ve vztahu k věcné škodě v požadované částce 32 152 Kč pak mezi účastníky došlo k uzavření smíru, který byl schválen soudem, a proto předmětem nároku zůstala jednak náhrada za ztrátu na výdělku a odškodnění duševních útrap. K těmto nárokům ze strany žalobkyně bylo tvrzeno, že dne 3. 5. 2018 byla účastníkem dopravní nehody, kdy se jako řidička osobního automobilu střetla s vozem řízeným [jméno] [příjmení], který vjel do protisměru. V trestním řízení byla prokázána vina na straně škůdce, trestní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením OS v Opavě č. j. 2 T 68/2018-150, kdy bylo v souladu s § 307 trestního řádu podmíněně zastaveno. Žalovaná má odpovědnost z toho důvodu, že vozidlo provozovatele osobního automobilu, kterým byla dopravní nehoda způsobena, bylo právě pojištěno u žalované. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované naposledy emailem ze dne 11. 1. 2019. Ve vztahu ke ztrátě na výdělku žalobkyně uvedla, že zaměstnavatel poškozené vystavil poškozené potvrzení o průměrném výdělku, ve kterém soudu doložil, že průměrný čistý výdělek poškozené v období leden až březen 2018 činil 16 100 Kč, pracovní neschopnost trvala 63 pracovních dnů a průměrný výdělek poškozené činil 773,12 Kč za jeden den. Na nemocenských dávkách poškozené byla vyplacena celkem částka 28 630 Kč a náhrada mzdy zaměstnavatele v částce 6 348 Kč. Ztráta na výdělku 13 729 Kč je rozdíl mezi průměrným výdělkem za 63 dnů a vyplacenými náhradami.

2. Ve vztahu k duševním útrapám se domáhá odškodnění ve smyslu § 2956 a § 2958 občanského zákoníku, kdy odškodnění duševních útrap má jinou funkci proti odškodňování bolestného, či ztížení společenského uplatnění, má reparační funkci ve vztahu k samotnému traumatickému zážitku, kterému byla poškozená jednáním škůdce vystavena. V tomto směru žalobkyně vycházela z ustanovení § 2957 občanského zákoníku, kdy poškozená utrpěla předmětné zranění při řízení motorového vozidla, po této události se cítila ohrožena při každé jízdě automobilem, obavy při jízdě automobilem ji zužovaly i po návratu z dočasné pracovní neschopnosti nejen v osobním, ale i rovněž v pracovním životě, když žalovaná byla jako tzv. poštovní motorizovanou doručovatelkou. Obavy při řízení automobilu přetrvávaly po dobu téměř jednoho roku od nehody. V průběhu léčby, resp. během hospitalizace navíc poškozená trpěla přechodnými závratěmi a vyskytla se u ní hemoptýza – vykašlávání krve. Tento průběh rekonvalescence v ní vyvolal zásadní obavy o její život, kdo by se postaral o její děti. Fyziologické obtíže a dlouhodobý stres na ně navazující, zapříčinily zhoršení psychického stavu poškozené. Poškozená po dobu léčby byla na domácnost i starost o nezletilé děti sama, byla nucena snášet tyto těžké chvíle sama, když partner poškozené pracoval v zahraničí. Poškozená byla po dobu léčby omezena co do prožívání jarního a letního období s dětmi a celou rodinou, v rámci rodinných aktivit se vždy ráda věnovala jízdě na kole, pěší turistice, léto s dětmi trávila aktivně s odpočinkem u vody a plavání, přičemž tyto aktivity a plánované výlety byla nucena zrušit, když léčba jí to neumožňovala. Po celé letní období byla zužována bolestmi hrudníku. Se souvisejícími obtížemi byla spojena výrazná psychická nepohoda, omezení hybnosti, obtíže při vykonávání osobní hygieny. S ohledem na výše uvedené rovněž vyhledala odbornou psychiatrickou pomoc u [titul]. [jméno] [příjmení]. Za tyto vytrpěné újmy požaduje odškodnění ve výši 50 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s tím, že ze strany žalované vyhověno nebylo.

3. K výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně doplnila, a to výplatnicí za první kalendářní čtvrtletí v roce 2018, ze kterých je zřejmý hrubý výdělek žalobkyně za každý měsíc, jakož i rozpis tohoto příjmu, dále žalobkyně doložila soudu potvrzení zaměstnavatele žalobkyně, že průměrný hrubý hodinový výdělek žalobkyně za první kalendářní čtvrtletí v roce 2018 činil 117,26 Kč.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ve vztahu ke ztrátě na výdělku uvedla, že se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozené před vznikem újmy a náhradou, to co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci, či úrazu dle jiného právního předpisu, kdy je nutno vycházet z právní úpravy obsažené dle § 351 a následující zákoníku práce a vycházet z předchozího kalendářního čtvrtletí. Dle názoru žalované žalobkyně nepostupovala správně, když při určení průměrného výdělku vycházela z průměrného čistého výdělku a rovněž je nutno vycházet z předchozího kalendářního čtvrtletí, nikoliv za 3 měsíce předcházející měsíci, ve kterém došlo ke škodní události. V tomto směru žalobkyně nárok dostatečně neprokázala a nesprávně vypočítala. Ve vztahu k další nemajetkové újmě v požadované částce 50 000 Kč pak odkázala na usnesení NS ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. 25Cdo 2245/2017, kdy další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. V tomto směru má za to, že nárok žalobkyně je nepodložený, když žalobkyně popisuje diskomfort při léčbě, obavy o svůj život a zdraví a s tím spojené psychické potíže, které však lze podřadit pod duševní strádání a pod pojem bolest. Dle žalované se jedná o jiný nárok a ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy se použije výhradně metodika Nejvyššího soudu ke stanovení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Zároveň pak má za to, že zde není žádná okolnost vhodná zvláštního zřetele ve vztahu k odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 občanského zákoníku.

5. Na základě přípravy jednání dle procesních stanovisek mezi účastníky nebylo sporu, že dne 3. 5. 2018 došlo k dopravní nehodě vozidla žalobkyně AUDI A4 Avant, [registrační značka], kterou způsobil řidič vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení], kdy pojistitelem odpovědnosti z provozu tohoto vozidla byla ke dni pojistné události žalovaná. Rovněž nebylo sporu, že nároky žalobkyně uplatnila u žalované, kdy ze strany žalované nebylo ničeho plněno na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, rovněž nic nebylo plněno na odškodnění duševních útrap. Mezi účastníky bylo sporu o výši náhrady na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a otázka odškodnění duševních útrap, kdy ze strany žalované byly sporovány duševní útrapy v příčinné souvislosti s dopravní nehodou.

6. Z výslechu žalobkyně, její matky – [jméno] [celé jméno žalobkyně] a z provedených listinných důkazů má soud za prokázány následující skutečnosti: Skutečnost, že došlo k dopravní nehodě dne 3. 5. 2018, kdy tato otázka nebyla mezi účastníky sporná, rovněž vyplývá ze zápisu o poškození motorového vozidla žalobkyně, znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 2018, rovněž ze znaleckého posudku předloženého ze strany žalované, a to posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne 13. 7. 2020.

7. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že dne 3. 5. 2018 došlo k dopravní nehodě, kdy žalobkyni při cestě autem vjelo auto do její jízdní dráhy. Při dopravní nehodě žalobkyni proběhlo hlavou, že je s dětmi sama a nesmí se jí nic stát, když její přítel pracoval ve Švýcarsku a hospodářství, dům a děti byly na žalobkyni. Po zranění měla stále bolesti, pak zjistili druhý den, že má zlomenou hrudní kost, týden žalobkyně strávila v nemocnici s tím, že syn na návštěvách zůstával na chodbě a do pokoje za ní nešel s tím, že se bál, že žalobkyně umře. V té době v domě měly Filipínské sportovce s tím, že měli mít výměnný pobyt, kdy o sportovce se musela starat 14-tiletá dcera, která byla na vše sama, rovněž s babičkou, která se starala o syna. Žalobkyně rovněž vykašlávala i krev, když měla vpáčené klíční kosti, pak došlo k domluvě s lékařem, že dojde k propuštění z nemocnice. Po propuštění z nemocnice to bylo pro žalobkyni psychický náročné, když byla bez vozidla, bála se sednout do auta, i když jí vozili rodiče, v té době měla arytmii srdce. Bolesti hrudníku měla i po třech měsících od nehody, kdy byla za lékařkou a tato jí sdělila, že to musí rozhýbat, že je zdráva. Po pracovní neschopnosti si vyčerpala 14 dní dovolenou, kdy z toho 5 dní byli na soukromém výletu, kdy zbytek dovolené pak strávili doma. Předtím, než došlo k nehodě, měli domluvenou dovolenou ve Švýcarsku, která tak padla. Před dopravní nehodou pracovala u České pošty jako tzv. motorizovaná doručovatelka, po dopravní nehodě měla problémy s tím, aby řídila vozidlo, či řídil někdo jiný. Domluvila se proto se svojí vedoucí, že dojde k ukončení pracovního poměru dohodou na konci roku 2018 s tím, že bude pak řešit své pracovní, zdravotní problémy. Přítel se pak vrátil za nimi od října 2018. V roce 2018 začala docházet k psychiatrovi [titul]. [příjmení], kdy docházela na společné terapie, které jí však nedělaly dobře, proto u něj skončila léčbu na konci roku 2018. S problémy přišla z důvodu, že není schopna se starat o děti, že trpí úzkostí, že nemůže řídit vozidla, věc chtěla řešit bez léků. V roce 2019 se bolesti hrudníku postupně zmírňovaly, postupem času rovněž musela do vozidla sednout. Od září 2018 měla k dispozici svoje vozidlo, předtím, než se vrátil přítel z ciziny, pak do vozidla sedla minimálně 2x, jinak jí pomáhali rodiče. Od května 2019, kdy začala pracovat v sociálních službách, jezdí asi 15x do měsíce jednu cestu 16 km tam a zpět vozidlem. Žalobkyně popřela, že by jezdila do dopravní nehody na kole, co zvládala dříve, pak psychicky po dopravní nehodě nezvládala. Před dopravní nehodou jezdili na výlety autem, na kolečkových bruslích, hráli volejbal, pořídili si pinpongový stůl, chodili na koně a po horách. Po dopravní nehodě to nešlo, syn nemohl akceptovat, že žalobkyně něco nemůže, ze začátku se přesouvali pěšky.

8. Z výslechu [jméno] [celé jméno žalobkyně] – matky žalobkyně, soud zjistil, že po dopravní nehodě se změnil syn žalobkyně v tom směru, že s ní ze začátku nechtěl komunikovat, myslel si, že zavinila dopravní nehodu. Po dopravní nehodě se svědkyně starala o vnuka a vnučku, zajišťovaly nejnutnější kroužky, které děti měly. Dcera se nemohla nadechnout, nevěděli, jak celá situace dlouho bude trvat. S dcerou vedla mnohé hovory, kdy pokud jeli někam vozidlem, sedala si na zadní sedadlo a pořád svědkyni říkala, jak má jet, což trvá do současnosti, když však už není natolik úzkostná. Po návratu dcery z nemocnice svědkyně pomáhala dceři úplně se vším, tato nebyla schopna se starat o děti a o domácnost, pořád celou věc řešila, přidaly se psychické problémy. Později se začal rekonstruovat v domě žalobkyně spodní byt s tím, že svědkyně s dcerou v domácnosti zůstala do současnosti. Dceru nehoda zasáhla hodně špatně psychicky, stále mluvili o smyslu života. Bylo domluveno, že žalobkyně navštíví psychologa. Nedá se srovnat život žalobkyně před dopravní nehodou a po dopravní nehodě, byli taková akční rodina, věnovali se dětem, sešlo z plánované dovolené ve Švýcarsku, děti mohou jezdit jenom na krátkodobé akce, kdy tedy nemůže nahradit svědkyně matku při těchto akcích. Dcera se po dopravní nehodě cítila odstrčená, nepoužitelná, každý den toto řešila, přestala mít zájem o běžné věci, byla nemocný člověk. Syn pak řešil nehodu v tom směru, že se k dceři nepřitulil, nemazlil se s ní, dcera neustále ležela, jako kdyby měla chřipku a její syn se na ní díval jako na cizího člověka.

9. Žalobkyni na dávkách nemocenského bylo za období od 1. 7. 2018 do 30. 7. 2018 od České správy sociálního zabezpečení, vyplacena částka 12 410 Kč dne 14. 8. 2018 (prokázáno dokladem o zaslání došlé platby od ČSSZ za dané období).

10. Žalobkyni rovněž za období od 18. 5. 2018 do 31. 5. 2018 byla vyplacena od České správy sociálního zabezpečení částka ve výši 4 858 Kč (prokázáno dokladem o došlé platbě od ČSSZ za předmětné období).

11. Žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla zlomeninu hrudní kosti, průběh byl komplikován přechodným vertigem, pro drobnou hemoptýzu bylo provedeno kontrolní plicní vyšetření a v dobrém stavu byla propuštěna dne 9. 5. 2018 z Fakultní nemocnice [obec] (prokázáno výpisem ze zdravotní dokumentace žalobkyně z Fakultní nemocnice [obec] ze dne 9. 5. 2018).

12. Žalobkyně byla zaměstnána u České pošty st. podnik v hlavním pracovním poměru od 1. 11. 2013 do 31. 12. 2018, průměrná hodinová mzda za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 byla ve výši 117,26 Kč na hodinu (prokázáno potvrzením České pošty ze dne 29. 7. 2020 spolu s výplatnicemi za leden 2018, únor 2018, březen 2018).

13. Žalobkyně byla dne 28. 5. 2018 v kontaktu s [titul]. [jméno] [příjmení], psychologem a psychiatrem s tím, že došlo 3. 5. 2018 k nehodě, je problém se spánkem a úzkostnými stavy, únava a vyčerpanost. Se závěrem lékaře je stanoven úzkostně depresivní obraz (prokázáno lékařskou zprávou [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 7. 2020).

14. Žalobkyně nárok uplatnila u žalované (prokázáno emaily mezi účastníky ze dne 11. 1. 2019, 20. 12. 2018).

15. Na základě shora uvedených zjištěných skutečností soud učinil následující právní závěry: V prvé řadě dospěl soud k závěru, a ani nebylo účastníky zpochybňováno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když jí v rámci dopravní nehody byla způsobena zranění, přičemž viník dopravní nehody měl sjednané u žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pasivní legitimace žalované je dána dle § 3 odst. 1, § 6 odst. 1 a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. Dle § 2962 odst.1 Z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, náhrada na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co bylo poškozenému vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí, není-li v zákoně stanoveno jinak. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího za rozhodné období. S ohledem na shora uvedené z výplatnic žalobkyně i z potvrzení jejího zaměstnavatele soud zjistil, že hrubý hodinový výdělek žalobkyně za předcházející kalendářní čtvrtletí před dopravní nehodou, tedy za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 byla ve výši 117,26 Kč na hodinu. Za této situace za dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2018 do 30.7.2018, kdy dle pracovního kalendáře bylo 63 pracovních dnů by za tyto odpracované dny náležela žalobkyni za osmihodinovou pracovní dobu hrubá mzda ve výši 59 099,04 Kč. Za toto období pak žalobkyni, jak bylo zjištěno, byla vyplacena na nemocenských dávkách částka ve výši 28 630 Kč a ze strany zaměstnavatele 6 348 Kč, rozdíl je tedy ve výši 24 121,04 Kč, přičemž tato částka odpovídá ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Ze strany žalované pak byla požadována částka menší ve výši 13 729 Kč, tudíž ji soud přiznal žalobkyni, když tato není v rozporu se shora zjištěným (část výroku I. rozsudku).

16. Ve vztahu k požadavku částky 50 000 Kč za duševní útrapy, soud vycházel z ust. § 2956 občan.zák., kdy vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Dle § 2958 při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Pokud má soud přiznat odškodnění ve smyslu § 2956 občan.zák. za duševní útrapy, je nutné tyto jasně oddělit a vymezit proti bolestnému a ztížení společenskému uplatnění ve smyslu § 2958 občan.zák. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 2.5.2019 pod sp.zn. 25 Cdo 2635/2018, uvedl, že smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/ 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále jen„ Sb. rozh.“). Opačný výklad by znamenal, že za účinnosti původní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 440/2001 Sb., jež pojem další nemajetkové újmy neznaly, nebyly vůbec duševní obtíže spojené s léčením odškodnitelné. Taktomu však prokazatelně nebylo, neboť duševní útrapy byly odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod č. 7/2017 Sb. rozh.). Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví) a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (srov. již citované usnesení sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Za této situace má soud za to, že tvrzené problémy s vykašláváním krve, bolestí hrudníku i delší dobu po zranění mělo být případně žalobkyní uplatněno a žalovanou zohledněno při stanovení výše bolestného a tyto bolesti, které byly spjaty se samotným druhem zranění žalobkyně není možno podřadit pod další útrapy, které by měly být odškodněny. Ve vztahu k psychickým problémům, kdy z výslechu žalobkyně i její matky vyplynulo, že tyto i nadále přetrvávají, pak i s ohledem na diagnózu stanovenou [titul]. [příjmení] nelze rovněž podřadit pod duševní útrapy, nýbrž případně pod ztížení společenského uplatnění a její odškodnění. Pod pojmem duševní útrapy pak nelze chápat jakékoliv omezení poškozeného, nýbrž takové, které významným způsobem zasáhnou život poškozeného, musí dosáhnout intenzity trpění či strpění závažných omezení poškozeného. Duševní útrapy, které byly v řízení prokázány a odpovídaly judikatuře shora uvedené, se pak týkali pouze skutečnosti, že žalobkyně měla po určitou dobu psychický problém s usednutím do vozidla s ohledem na způsob jejího zranění, přičemž tento problém se dařilo postupně odstranit po skončení pracovní neschopnosti, když po roce od nehody začala žalobkyně dojíždět do práce opět vozidlem pravidelně několikrát měsíčně. Nelze dospět k závěru o duševních útrapách, že vlivem nehody byly změněny plány na dovolenou, která se, byť v jiném a omezeném rozsahu, alespoň uskutečnila na území ČR. Ve vztahu k obavám žalobkyně, kdo se postará o její děti, nelze shledat duševní útrapy za situace, jak bylo prokázáno výpovědí matky žalobkyně, že poškozená měla plnou oporu ve svých rodičích, zvláště ve své matce, která ji pomáhá do současnosti s dětmi a která ji pomoc ihned po nehodě poskytla. Pokud žalobkyně argumentovala nemožnosti provádět aktivity, které dříve před dopravní nehodou provozovala a nyní již tomu není, i tyto skutečnosti je případně nutné vztáhnout k případnému požadavku ve vztahu k ztížení společenského uplatnění. Za této situace soud prokázané duševní útrapy spojené s řízením vozidla po dopravní nehodě ohodnotil částkou 10 000 Kč, důvody pro vyšší odškodnění neshledal. Zároveň z přiznaných částek soud v souladu s požadavkem žalobkyně přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 9 odst.4 Z.č. 168/1999 Sb., kdy doba prodlení žalované odpovídá dle výzvy žalobkyně ze dne 11.1.2019 a tříměsíční lhůty k prošetření nároku žalovanou stanovenou dle ust.9 odst.3 Z.č. 168/1999 Sb. Co do zbytku ve výši žalobu zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně, když ve vztahu k odškodnění duševních útrap, co do základu žalobkyně byla úspěšná, když výše plnění závisela na úvaze soudu, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalobce dle § 7 a 11 AT za 7,5 úkonů po 4 760 Kč za úkon- převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, za jednoduchou předžalobní výzvu ohodnocenou jako ½ úkon, repliku ze dne 10.6.2020, vyjádření ze dne 29.7.2020 a účast na jednání dne 22.6.2020 a dne 2.11.2020 spolu s paušální náhradou ve výši 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za každý z těchto úkonů, dále cestovným k jednání k soudu z místa kanceláře právního zástupce žalobce ([obec] [obec] a zpět v celkové délce 738 km) za použití vozidla Seat Ibiza se spotřebou 7,6/4,9/5,9 litrů benzínu na 100 km dle velké technického průkazu k vozidlu, kdy cestovné za jednání dne 22.6.2020 bylo stanoveno ve výši 4548,04 Kč při sazbě základní náhrady ve výši 4,2 Kč za 1 km a ceně benzínu 95O 32 Kč za litr dle Vyhlášky č. 358/2019 Sb., cestovným za jednání dne 2.11.2020 odpovídající doložené jízdence v celkové ceně 766 Kč, dále náhradou za ztrátu času strávené na cestě k jednání a zpět dle § 14 odst.3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, když cesta k jednání dne 22.6.2020 trvala celkem 14x 30 minut-tedy ve výši 1 400 Kč, cesta k jednání dne 2.11.2020 trvala celkem 20x 30 minut-tedy ve výši 2 000 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tedy v částce 46 408,39 Kč, po zaokrouhlení 46 408 Kč (výrok III.rozsudku).

18. Ve výroku IV. v souladu s ust. 2 odst.3 Z.č. 549/1991 Sb. soud uložil povinnost neúspěšné žalované zaplatiti soudní poplatek, když úspěšná žalobkyně od něj byla osvobozena. Výše poplatku byla stanovena s ohledem na výši a druh dvou žalovaných částek dle § 6 odst.2 Z.č. 549/1991 Sb. jako součet poplatku z částky 13 729 Kč dle Položky 1 písm. a) Sazebníku ve výši 1000 Kč a ve výši 2000 Kč dle Položky 3 písm a) Sazebníku.

19. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. 160 odst.1 o.s.ř..