37 C 122/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 19 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. 64 C 82/2015 (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno , datum, a skončeno dne , datum, . Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 7 let a 7 měsíců. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení se týkalo nároku žalobkyně ve výši , částka, s příslušenstvím. Podle názoru žalobkyně nebyl soud I. stupně schopen vést soudní řízením řádně dokazovat, činit relevantní skutková zjištění. Soud I. stupně dle žalobkyně postupoval suboptimální a nerespektoval ani závazný právní názor odvolacího soudu. Žalobkyně označil věc za poměrně jednoduchou. Dále zdůraznila, že by soud měl vzít do úvahy i náklady původního řízení při stanovení významu tohoto řízení pro žalobkyni. K významu původního řízení pak žalobkyně na jednání dne , datum, uvedla, že jej povařuje za standardní a nežádá navýšení odškodnění jenom z důvodu významu původního řízení pro žalobkyni.

2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná připouštěla průtahy v původním řízení ze strany soudu I. stupně, jakož i nekoncentrovaný postup tohoto soudu. Věc byla dle žalované složitá. Žalobkyně se pak měla podílet na délce řízení, když jí soud musel vyzývat k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalovaná rovněž poukázala na skutečnost, že všechna 3 odvolání byla podána jako blanketní a soud musel rovněž vyzývat žalobkyni k doplnění návrhu na osvobození od soudního poplatku. Žalobkyně také podle žalované podala nedůvodnou námitku podjatosti. Sama žalovaná žalobkyni přiznala a dobrovolně plnila částku , částka, . Toto odškodnění považovala za dostatečné. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok dne , datum, jako v projednávané věci. Žalovaná vypořádala tento nárok stanoviskem ze dne , datum, , kdy uznala existenci odpovědnostního titulu a vyplatila žalobkyni částku , částka, , a to dne , datum, .

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 64 C 82/2015 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). , adresa, .

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

9. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

10. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

11. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

13. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

14. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne , datum, , kdy byl v původním řízení doručen návrh žalobkyně. Původní řízení pak bylo pravomocně skončeno k , datum, rozhodnutím dovolacího soudu. K tomu soud nicméně dodává, že sama žalobkyně chtěla odškodnit pouze za období do , datum, (tj. do právní moci rozhodnutí odvolacího soudu). Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 7 let a 7 měsíců.

15. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy (soud nebral v potaz řízení před dovolacím soudem, neboť za tuto část řízení žalobkyně odškodnění nežádala). Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

16. K tomu soud uvádí, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Posuzování řízení z hlediska počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1680/2023).

17. Po skutkové stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). S ohledem na předmět plnění původního řízení pak soud považuje po hmotněprávní stránce věc za mírně obtížnější (resp. složitější), když se soudy musely mimo jiné vypořádat i s výkladem pojistných podmínek. Po procesněprávní stránce soud naopak považuje za složitější (soudy v původním řízení se musely mimo jiné vypořádat s žádostí o osvobození od soudních poplatků, opakovaně vyzývat na odstranění vad podání, vypořádat se se změnou žaloby, námitkou podjatosti, vyzývat podle § 118a o. s. ř. a postupovat dle nařízení č. 1206/2001). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako složitější (obtížnější).

18. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Podle názoru zdejšího soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně se svojí procesní aktivitou sice podílela na složitosti původního řízení, avšak nelze uvažovat o tom, že by se stricto sensu podílela na jeho délce obstrukcí či nečinností, jak argumentovala žalovaná. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení svými stížnostmi na průtahy. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

19. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. V původním řízení totiž byl projednává spor majetkového charakteru, u něhož se standardní význam presumuje. Nejednalo se tedy o spor, u kterého by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ).

20. Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyně. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Sama žalobkyně na jednání dne , datum, uvedla, že považuje význam původního řízení za standardní. Je sice pravda, že zároveň dotvrdila řadu dopadů původního řízení do jejího fungování, soud však k tomuto neprováděl žádné dokazování ani nedával výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť by takovýto postup byl v rozporu s principem hospodárnosti řízení, když žalobkyní tvrzený standardní význam se presumuje.

21. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti. Zaprvé, od , datum, (kdy soudu došla žaloba) do , datum, (kdy soud rozeslal vz. 58). Zadruhé, od , datum, (kdy bylo rozesláno rozhodnutí odvolacího soudu) do , datum, (kdy se ve věci konalo jednání). Zatřetí, od , datum, (rozeslání usnesení) do , datum, (kdy byla dána výzva dle § 118a o. s. ř.). Dále následovalo další průtažné období, kdy soud I. stupně nebyl schopen koncentrovat své dotazy a rozesílal je se značným časovým rozestupem. Soud rovněž přihlédl k nekoncetrovanému postupu soudu I. stupně, když se dopustil procesní vady (nerozhodnutí o změně žaloby), dále jeho rozsudek byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a konečně nebyl schopen vyplnit dotazník v přípustném jazyce. K tomu soud dodává, že nepovažuje za průtažná období, kdy bylo postupováno v souladu s § 158 odst. 4 věta druhá o. s. ř.

22. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu).

23. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

24. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

25. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

26. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou , částka, .

27. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby , částka, za první dva roky řízení a 17 000 za každý další rok řízení (tj. za 7 let řízení , částka, ) a dále , částka, za každý další měsíc řízení (tj. , částka, za dalších 7 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé. Na druhou stranu délka původního řízení v kombinaci se suboptimálním postupem soudu I. stupně nepochybně plně odůvodňuje stanovení vyšší základní částky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

28. Vypočtená základní částka ve výši , částka, byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy. Soud na tomto kritériu nevolil vyšší procentní ohodnocení, neboť se v některých případech tak stalo pro pochybení soudu I. stupně (viz bod 16 tohoto rozsudku). Dále byla vypočtená částka ponížena o 30 % z důvodu složitosti původního řízení (zejm. s ohledem na procesní složitost věci). Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu postupu soudů v původním řízení. Soud na tomto kritériu nevolil vyšší ohodnocení, neboť žalobkyně je odškodňována za celou dobu řízení, nikoliv pouze za období nečinnosti, resp. nekoncentrovaného postupu. Nadto soud i s ohledem na postup soudů v původním řízení volil vyšší základní částku. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tj. na výslednou částku , částka, .

29. S ohledem na skutečnost, že sama žalovaná plnila žalobkyni dobrovolně , částka, , soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přitom rovněž přihlédl ke skutečnosti, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná plnila po lhůtě stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk.

31. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. , hodnota, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ).

32. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, tj. celkem , částka, . Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) účast na jednání soudu, a dále 3 režijní paušály po , částka, dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. , částka, . Advokát není plátcem DPH. Celkové náklady žalobkyně jsou tedy ve výši , částka, (9300 + 900 + 2000).

33. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk), jak požadovala. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 445/16)

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobkyně byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Pro úplnost soud dodává, že výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku, a to podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně totiž s podáním žaloby zaplatila chybně , částka, . V projednávané věci však má poplatkovou povinnost ve výši , částka, , a to v souladu se shora uvedenou Položkou 8a (k tomu viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 93 Co 56/2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2127/2019)