37 C 140/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované o zaplacení 527 560 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízeních vedených u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, , došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Žaloba o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svými žalobami domáhal zaplacení částky shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenými délkami řízení , Anonymizováno, , za které se žalobce domáhá náhrady ve výši , částka, s tím, že mu bylo žalovanou vyplaceno zadostiučinění ve výši , částka, ; , Anonymizováno, , za které se domáhá náhrady ve výši , částka, s tím, že žalovanou bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši , částka, ; , Anonymizováno, , za které se domáhá náhrady , částka, s tím, že žalovanou bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši , částka, a , Anonymizováno, za které se domáhá náhrady ve výši , částka, s tím, že žalovaná uhradila , částka, .

2. Řízení o shora popsaných žalobách byla spojena na základě usnesení zdejšího soudu dne , datum, , č. j. 37 C 140/2024-21, a dále byly řízení o žalobách vedeny pod sp. zn. 37 C 140/2024.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že žalobce neosvědčil svůj zájem v žádostech o informace. Význam řízení byl tedy pro žadatele marginální. Žalovaná tak přistoupila ke snížení částky zadostiučinění o 50 %. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem , částka, .

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z doručenky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok ohledně sp. zn. , Anonymizováno, u žalované dne , datum, .

6. Z doručenky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. , Anonymizováno, dne , datum, .

7. Z doručenky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. , Anonymizováno, dne , datum, .

8. Z doručenky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. , Anonymizováno, dne , datum9. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci za řízení sp. zn. , Anonymizováno, odškodnění ve výši , částka, , za řízení sp. zn. , Anonymizováno, žalovaná přiznala odškodnění ve výši , částka, , za řízení sp. zn. , Anonymizováno, přiznala žalovaná odškodnění ve výši , částka, a za řízení sp. zn. , Anonymizováno, přiznala žalovaná odškodnění ve výši , částka, . Mj. rozhodl tímto stanoviskem o dalších 21 žádostech o odškodnění žalobce.

10. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že , adresa, .

11. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že , právnická osoba, .

12. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud zjistil, že , adresa, .

13. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjisti, že , adresa, .

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Délka posuzovaného řízení sp. zn. , Anonymizováno, činí 2 roky a 6 měsíců, sp. zn. , Anonymizováno, 2 roky, Anonymizováno, a 1 měsíc, sp. zn. , Anonymizováno, činí 1 rok a 11 měsíců a sp. zn. , Anonymizováno, činí 1 rok a 10 měsíců. Již zde soud konstatuje, že ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“) plyne obecný závěr, že „je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy , částka, až , částka, za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak , částka, až , částka, ).“ Tento obecný závěr však nelze v plném rozsahu promítnout do řízení, které probíhalo toliko před správním orgánem a nedošlo do fáze řízení před soudem. Nadto podle zákona č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí o poskytnutí informace. Aplikovat paušálně závěr o normativu dvou let pro každé řízení by tak bylo zjevnou mechanickou aplikací závěru, který by svém důsledku nevedl ke spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky. Je třeba zohlednit i skutečnost, že Stanovisko bylo vydáno ještě před tím, než byly učiněny zásadní závěry z hlediska možnosti požadovat odškodnění za řízení vedené pouze před správními orgány, a to Nejvyšším soudem (srov. NS ČR, velký senát, sp.zn. 31 Cdo 2402/2020 a Ústavním soudem (srov. nález sp.zn. II. ÚS 570/20). Řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Současně nelze délku takového řízení v trvání v rozmezí od 1 roku 10 měsíců do 2 let a 6 měsíců považovat za přiměřenou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud však shledal, že není na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování je v tomto případě plně dostačující formou zadostiučinění. Nic na tom nemění skutečnost, že žalovaná v rámci předběžného projednání dospěla k závěru o nepřiměřené délce řízení a poskytnutí zadostiučinění v penězích. Jde o otázku právního posouzení, přičemž závěry žalované není soud vázán.

20. Řízení nebyla skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u dvou orgánů veřejné moci. Všechna posuzovaná řízení byla vedena ohledně obdobného předmětu – žádost o informace spočívající v poskytnutí dvou dokumentů. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný. Nejdelší posuzované řízení dosáhlo délky trvání 2 roky a 6 měsíců.

21. Soud však dále zdůrazňuje, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje.

22. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný.

23. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se ve všech případech (posuzovaných řízeních) týkala třetí osoby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv. Žalobce jen obecně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vyřizovat případy v zákonné lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce netvrdí, že je novinářem, či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa).

24. Nelze přisvědčit ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne , datum, č. j. 55 Co 271/2023–151).

25. Soud s ohledem na výše uvedené postupoval v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk a poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva s tím, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tímto konstatováním je dle soudu poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě. Soud proto požadavek na zaplacení celkem částky , částka, s požadovaným příslušenstvím zamítl, a to pro nedůvodnost. Dlužno poznamenat, že stejně soud rozhodl ve skutkově obdobných věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 153/2024 nebo 48 C 103/2024.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl v řízení co do základu nároku úspěšný, tedy mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, a náklady nezastoupeného účastníka ve výši , částka, za čtyři úkony podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis 4 žalob. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Soud rovněž nepřiznal náhradu za vyjádření žalobce ze dne , datum, , neboť tento úkon soud nepovažoval za účelný, neboť žalobce v tomto svém podání pouze opakoval již dříve uvedenou argumentaci. Celkem tak soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

27. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.