37 C 140/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované o zaplacení 527 560 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízeních vedených u žalované pod sp. zn. Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Žaloba o zaplacení částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svými žalobami domáhal zaplacení částky shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenými délkami řízení Anonymizováno, za které se žalobce domáhá náhrady ve výši částka s tím, že mu bylo žalovanou vyplaceno zadostiučinění ve výši částka; Anonymizováno, za které se domáhá náhrady ve výši částka s tím, že žalovanou bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši částka; Anonymizováno, za které se domáhá náhrady částka s tím, že žalovanou bylo vyplaceno zadostiučinění ve výši částka a Anonymizováno za které se domáhá náhrady ve výši částka s tím, že žalovaná uhradila částka.

2. Řízení o shora popsaných žalobách byla spojena na základě usnesení zdejšího soudu dne datum, č. j. 37 C 140/2024-21, a dále byly řízení o žalobách vedeny pod sp. zn. 37 C 140/2024.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že žalobce neosvědčil svůj zájem v žádostech o informace. Význam řízení byl tedy pro žadatele marginální. Žalovaná tak přistoupila ke snížení částky zadostiučinění o 50 %. Žalobce je osobou, která podává desítky žádostí ročně. Žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem částka.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z doručenky ze dne datum soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok ohledně sp. zn. Anonymizováno u žalované dne datum.

6. Z doručenky ze dne datum soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. Anonymizováno dne datum.

7. Z doručenky ze dne datum soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. Anonymizováno dne datum.

8. Z doručenky ze dne datum soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok u žalované ohledně sp. zn. Anonymizováno dne datum 9. Ze stanoviska žalované ze dne datum soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci za řízení sp. zn. Anonymizováno odškodnění ve výši částka, za řízení sp. zn. Anonymizováno žalovaná přiznala odškodnění ve výši částka, za řízení sp. zn. Anonymizováno přiznala žalovaná odškodnění ve výši částka a za řízení sp. zn. Anonymizováno přiznala žalovaná odškodnění ve výši částka. Mj. rozhodl tímto stanoviskem o dalších 21 žádostech o odškodnění žalobce.

10. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že adresa.

11. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že právnická osoba.

12. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. Anonymizováno-Anonymizováno soud zjistil, že adresa.

13. Ze spisu vedeného u žalované pod sp. zn. Anonymizováno soud zjisti, že adresa.

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne datum, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Délka posuzovaného řízení sp. zn. Anonymizováno činí 2 roky a 6 měsíců, sp. zn. Anonymizováno 2 roky Anonymizováno a 1 měsíc, sp. zn. Anonymizováno činí 1 rok a 11 měsíců a sp. zn. Anonymizováno činí 1 rok a 10 měsíců. Již zde soud konstatuje, že ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“) plyne obecný závěr, že „je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy částka až částka za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak částka až částka).“ Tento obecný závěr však nelze v plném rozsahu promítnout do řízení, které probíhalo toliko před správním orgánem a nedošlo do fáze řízení před soudem. Nadto podle zákona č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí o poskytnutí informace. Aplikovat paušálně závěr o normativu dvou let pro každé řízení by tak bylo zjevnou mechanickou aplikací závěru, který by svém důsledku nevedl ke spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky. Je třeba zohlednit i skutečnost, že Stanovisko bylo vydáno ještě před tím, než byly učiněny zásadní závěry z hlediska možnosti požadovat odškodnění za řízení vedené pouze před správními orgány, a to Nejvyšším soudem (srov. NS ČR, velký senát, sp.zn. 31 Cdo 2402/2020 a Ústavním soudem (srov. nález sp.zn. II. ÚS 570/20). Řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda. Současně nelze délku takového řízení v trvání v rozmezí od 1 roku 10 měsíců do 2 let a 6 měsíců považovat za přiměřenou. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud však shledal, že není na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování je v tomto případě plně dostačující formou zadostiučinění. Nic na tom nemění skutečnost, že žalovaná v rámci předběžného projednání dospěla k závěru o nepřiměřené délce řízení a poskytnutí zadostiučinění v penězích. Jde o otázku právního posouzení, přičemž závěry žalované není soud vázán.

20. Řízení nebyla skutkově ani procesně složité, odehrávalo se však u dvou orgánů veřejné moci. Všechna posuzovaná řízení byla vedena ohledně obdobného předmětu – žádost o informace spočívající v poskytnutí dvou dokumentů. Žalobce délku řízení nikterak nezavinil. Postup orgánů veřejné moci byl průtažný. Nejdelší posuzované řízení dosáhlo délky trvání 2 roky a 6 měsíců.

21. Soud však dále zdůrazňuje, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje.

22. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný.

23. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Informace se ve všech případech (posuzovaných řízeních) týkala třetí osoby a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce informaci nepotřeboval za účelem naléhavé a efektivní realizaci svých konkrétních práv. Žalobce jen obecně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má povinnost vyřizovat případy v zákonné lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že žalobce netvrdí, že je novinářem, či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu (tzv. institut hlídacího psa).

24. Nelze přisvědčit ani poukazu žalobce na obstrukční jednání žalované. Bylo prokázáno, že žalovaná svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu a přesvědčivě odůvodnila svůj závěr o částečném odmítnutí poskytnutí informace. Žalovaná chránila zájmy dotčené třetí osoby. Bylo tedy prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 760/2022–389, případně též Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne datum č. j. 55 Co 271/2023–151).

25. Soud s ohledem na výše uvedené postupoval v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk a poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva s tím, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tímto konstatováním je dle soudu poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě. Soud proto požadavek na zaplacení celkem částky částka s požadovaným příslušenstvím zamítl, a to pro nedůvodnost. Dlužno poznamenat, že stejně soud rozhodl ve skutkově obdobných věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 153/2024 nebo 48 C 103/2024.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl v řízení co do základu nároku úspěšný, tedy mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka a náklady nezastoupeného účastníka ve výši částka za čtyři úkony podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis 4 žalob. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Soud rovněž nepřiznal náhradu za vyjádření žalobce ze dne datum, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelný, neboť žalobce v tomto svém podání pouze opakoval již dříve uvedenou argumentaci. Celkem tak soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka.

27. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.