37 C 145/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 123 354 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 250 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 77 104 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123 354 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77 104 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 123 354 Kč s úrokem v prodlení v zákonné výši coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [číslo jednací] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni náležet, a to prizmatem zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“).

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že se jako poškozená připojila k původnímu řízení svým podáním ze dne [datum] s pohledávkami celkem ve výši 500 322,70 Kč. Řízení pak bylo skončeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Celková délka původního řízení tak byla dle žalobkyně 7 let a 2 měsíce.

4. Žalobkyně uvedla, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení bylo přitom dle žalobkyně nepřiměřeně dlouhé. Žalobkyně zdůrazňovala, že postup soudu v původním řízení byl nehospodárný a nekoncentrovaný; v případě lepší organizace a výslechu více svědků v rámci jednoho hlavního líčení mohlo dle žalobkyně dojít k zamezení četného odročování. Podle žalobkyně nebylo původní řízení nijak zvlášť procesně složité, když probíhalo jen na dvou stupních soudní soustavy a žalobkyně nikterak nepřispěla k průtahům v řízení.

5. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně požadovala s odvoláním na sjednocující stanovisko [název soudu] částku 20 000 Kč za první dva roky řízení a částku 1667 Kč za každý další měsíc délky původního řízení. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že pokud má být újma nahrazena v maximální možné míře, je nutné přihlédnout k časové hodnotě peněz v roce vydání sjednocujícího stanoviska [název soudu] a v roce, kdy je přiměřené zadostiučinění poskytováno. Hodnota, kterou v roce [rok] představovala 15 000 – 20 000 Kč je dnes, tj. o 11 let později naprosto nesrovnatelná.

6. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 123 354 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum] svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu OdpŠk. Žalovaná pak tento požadavek vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky původního řízení; peněžitá náhrada přiznán nebyla.

8. K meritu věci žalovaná uvedla, že původní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že význam řízení byl pro žalobkyni nízký. Podle žalované se přitom žalobkyně připojila do původního řízení coby poškozená pouze z opatrnosti. Jako poškozená se cítit neměla. Nadto žalovaná zdůraznila, že na [právnická osoba] s. r. o. byl podán insolvenční návrh. Podle žalované tak u žalobkyně lze jen stěží mluvit o nemajetkové újmě žalobkyně v objektivním slovy smyslu a též v materiální rovině. Žalobkyně se jako poškozená vůbec necítila. Účastníkem řízení se stala pouze z důvodu dotazu od policie. V době připojení navíc sama uvedla, že žádnou reálnou škodu nemá.

9. Žalovaná poukazovala na to, že adhezní řízení jakožto součást trestního řízení, je pouze jednou z možností, jak se může poškozený po škůdci domáhat svého nároku na náhradu škody, a to nikoli možnost primární. V rámci adhezního řízení vedeného jakožto součást řízení trestního lze nárok na náhradu škody přiznat, ovšem pouze v tom případě, je-li v trestním řízení pro takové rozhodnutí dostatek podkladů, což není vždy pravidlem. Poškozený se tedy nemůže na kladné rozhodnutí v adhezním řízení automaticky spoléhat, když primárním smyslem trestního řízení je zjištění skutkového stavu vymezeného obžalobou pro potřeby rozhodnutí o vině a trestu, nikoli o nároku poškozených. Poškození mají vždy možnost své nároky na náhradu škody uplatnit v řízení občanskoprávním, a to jako každý jiný majetkově dotčený subjekt, ať již byl účastníkem adhezního řízení v rámci řízení trestního, nebo nebyl.

10. Žalovaná ve svém vyjádření dále uvedla, že je třeba přihlédnout i k tomu, jak je daná částka důležitá pro samotnou společnost. Žalovaná přitom tvrdila, že žalobkyně působí jako sponzor mistrovství světa v ledním hokeji, její logo bylo na hokejových stadionech a tudíž nelze dovodit žádné těžkosti spojené s namítaným trestním řízením.

11. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

12. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

13. V replice ze dne [datum] zopakovala žalobkyně svá tvrzení obsažená již v samotném žalobním návrhu s tím, že na své žalobě trvala.

14. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních a na kterém byly rovněž provedeny navržené důkazy a vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

15. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum] z důvodu a ve výši jako v projednávané věci. Žalovaná jej vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když konstatovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu a zároveň přiznala zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva.

16. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

17. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Na základě záznamu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] došlo k zahájení úkonů trestního řízení proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro trestní čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 a podvodu podle § 209 trestního zákoníku. -) Dne [datum] se žalobkyně ([právnická osoba]) připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody s pohledávkami celkem ve výši 500 322,70 Kč. -) Dne [datum] bylo na základě usnesení [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] kraje, [anonymizováno] odboru [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] čj. [anonymizováno] [číslo] zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] a [jméno]. -) V říjnu [rok] policejní orgán provedl vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. -) Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby. -) Dne [datum] podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] k [název soudu] obžalobu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. -) Dne [datum] se mělo konat hlavní líčení, ale s ohledem na žádost obhájce bylo odročeno na [datum]. -) Ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] se konala hlavní líčení. Na hlavním líčení, které se konalo dne [datum], byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinným, a to inter alia ze zločinu podvodu podle § 209 trestního zákoníku. U žalobkyně ([právnická osoba]) jako poškozené byla shledána škoda ve výši 438 748 Kč. Tato škoda měla být způsobena tím, že obžalovaní uzavírali smlouvy z pozice statutárních orgánů [právnická osoba] s. r. o., ačkoliv si museli být vědomi toho, že [právnická osoba] s. r. o. je v takové ekonomické situaci, kdy není schopna plnit závazky z těchto obchodních vztahů. Obžalovaní přitom sledovali úmysl vyhnout se částečnému či plnému uspokojení svých věřitelů. -) Dne [datum] podala žalobkyně ([právnická osoba]) proti rozsudku odvolání. Proti rozsudku podali odvolání obvinění i poškození. -) Ve dnech [datum] a [datum] obvinění doplnili odvolání. -) Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. -) Dne [datum] [název soudu] napadený rozsudek zrušil, a to podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu. -) Dne [datum], [datum], [datum] a [datum] se konala hlavní líčení. -) Dne [datum] soud ustanovil znalce z oboru ekonomika. -) Dne [datum] znalec předložil znalecký posudek. -) Ve dnech [datum], [datum] se konalo hlavní líčení. Následující hlavní líčení se mělo konat dne [datum], ale s ohledem na operaci přísedící bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. -) S ohledem na omluvu obhájce bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. -) Hlavní líčení, které se mělo konat dne [datum], bylo s ohledem na epidemii covidu odročeno na den [datum]. -) Dne [datum] se konalo hlavní líčení. -) Další hlavní líčení, které se mělo konat dne [datum], bylo odročeno s ohledem na nemoc soudce. -) Dne [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. -) Dne [datum] podala žalobkyně ([právnická osoba]) proti rozsudku odvolání. Dne [datum] [název soudu] odvolání žalobkyně zamítl, a to podle § 253 odst. 1 trestního řádu. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne [datum].

18. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila v rámci insolvenčního řízení dlužníka [právnická osoba] vedeného u [název soudu] n. L. pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] částku ve výši 500 322,70 Kč, tj. částku, které se domáhala v rámci toho adhezního řízení. Insolvenční řízení a úpadek dlužníka [právnická osoba] bylo zahájeno před zahájením původního řízení.

19. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

20. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

25. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 123 534 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

26. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

29. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

30. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy se žalobkyně připojila do adhezního řízení. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 7 let a 2 měsíců.

31. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy (resp. třech stupních justiční soustavy), přičemž ve věci rozhodoval dvakrát soud prvního stupně, dvakrát soud odvolací a předtím v rámci přípravného řízení Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

32. Po skutkové stránce byla věc dle soudu složitá (resp. obtížná), o čemž svědčí už jen to, že v daném řízení proběhl výslech řady svědků, byl ustavován znalec a provedena byla řada listinných důkazů. Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako standardně složitou, neboť orgány činné v trestním řízení posuzovaly otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu a splnění podmínek pro vznik odpovědnosti. Soud dále věc hodnotí jako složitou (resp. obtížnou) i po stránce procesní, neboť v průběhu řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. opakovaná předvolávání svědků, dále bylo ve věci rozhodováno o stížnostech a byl ustanoven znalce). Nadto bylo řízení vedeno proti dvěma obžalovaným (resp. obviněným), přičemž se do řízení přihlásila řada osob se svými nároky jako poškození. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitou (resp. obtížnou).

33. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

34. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž situaci, kdy se žalobkyně připojila jako poškozená se svým nárokem do trestního řízení (srov. stanovisko [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. Dále k argumentaci žalované soud uvádí, že není pravda, že by snad význam původního řízení byl pro žalobkyni zcela marginální. Platí totiž, že z provedeného dokazování vyplynulo, že soud I. stupně (byť nepravomocně) dospěl k závěru, že žalobkyni škoda vznikla, a to v nikoliv nepatrné výši (v řádech statisíců korun). Výsledek původního řízení tak byl pro žalobkyni nepochybně relevantní. Na tom nemůže ničeho změnit ani to, že snad zpočátku si žalobkyně plné škody nebyla vědoma, pročež uplatnila svůj nárok v rámci adhezního řízení„ z opatrnosti“. Je totiž jenom logické, že na počátku samotného trestního stíhání si poškození nemusejí být vědomi vzniklé škody (resp. rozsahu této škody).

36. Dále je třeba odmítnout argumentaci insolvenčním řízením vedeným u [název soudu] n. L. pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V tomto insolvenčním řízení se totiž řešil úpadek dlužníka [právnická osoba] s. r. o. Původní řízení však bylo vedeno s odlišnými subjekty – s fyzickými osobami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud si je přitom vědom, že po skončení insolvenčního řízení, v němž byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, je upravený seznam přihlášených pohledávek pro ty pohledávky, které dlužník u přezkumného jednání nepopřel, exekučním titulem (§ 312 odst. 4 insolvenčního zákona); srov. též § 418 odst. 6 insolvenčního zákona a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sen. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Jinými slovy řečeno, zdejší soud chápe argumentaci žalované v tom slova smyslu, že pokud by v rámci insolvenčního řízení získala žalobkyně exekuční titul, získání dalšího exekučního titulu (v rámci adhezního řízení) by v zásadě bylo prakticky nadbytečné (resp. žalobkyně by nemohla být vystavena již žádné další nejistotě v rámci adhezního řízení, pokud by již disponovala exekučním titulem). Nicméně tato myšlenková konstrukce nemůže najít uplatnění v projednávané věci. Platí totiž, že žalobkyně v rámci původního řízení uplatnila svůj nárok proti osobám odlišným od osoby, proti které se vede insolvenční řízení. Dále pak nelze přehlédnout, že v původním řízení byli obžalovaní (resp. obvinění) stíhání pro spáchání trestných činů poškození věřitele a podvod. Podstatou jejich trestné činnosti přitom mělo být vyvádění majetku ze [právnická osoba] s. r. o. Konečně přehlédnout ani nelze, že jakkoliv soud I. stupně svým rozsudkem ze dne [datum] konstatoval, že žalobkyni vznikla škoda, odkázal žalobkyni do občanskoprávního řízení, neboť současně s žalobkyní se nároku domáhal též insolvenční správce. Již z obsahu provedeného trestního spisu OS je tak zřejmé, že v rámci insolvenčního řízení žalobkyně nemohla být plně uspokojena. Její snaha obstarat si exekuční titul proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proto nemůže být hodnocena jako nadbytečná. Proto také má zdejší soud za to, že není namístě uvažovat o sníženém významu původního řízení pouze s odkazem na insolvenční řízení vedené u [název soudu] n. L. pod sp. zn. [insolvenční spisová značka].

37. Konečně soud musí odmítnout i argumentaci žalované, která poukazovala na to, že žalobkyně je sponzorem (blíže neurčeného) mistrovství světa v hokeji. Soud takovouto argumentaci považuje za zcela lichou, pročež ani k této argumentaci nedával výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle názoru zdejšího soudu částku v řádech statisíců Kč rozhodně nelze považovat za bagatelní; bez ohledu na hospodářské výsledky žalobkyně tak podle soudu mělo původní řízení pro žalobkyni standardní význam, jak bylo argumentováno shora.

38. Dále pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal jedno období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. Období nečinnosti soud spatřuje v období od [datum] (kdy znalec předložil znalecký posudek) do [datum] (se ve věci konalo hlavní líčení). Pokud jde o nekoncentrovaný postup OS, že [název soudu] zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu.

39. K argumentaci žalobkyně se pak uvádí, že soud v náhradovém řízení není povolán k tomu, aby prováděl přezkum proběhlého trestního řízení a posuzoval, jak měl v tom kterém okamžiku trestního řízení příslušný orgán činný v trestním řízení procesně postupovat a jak měl hodnotit důkazní situaci.

40. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně o existenci odpovědnostního titulu ani nebylo mezi stranami sporu.

41. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

42. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

43. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 46 250 Kč.

44. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 7 let řízení 90 000 Kč) a dále 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 2500 Kč za další 2 měsíce řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku; původní řízení totiž soud nepovažuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

45. K tomu soud k argumentaci žalobkyně doplňuje, že namítala-li žalobkyně, že základní částku odškodnění je zapotřebí přizpůsobit ekonomickému a společenskému vývoji (neboť již neodpovídá ekonomické realitě, která tu byla v době přijetí sjednocujícího stanoviska [název soudu]), nelze jí přisvědčit. K otázce potřeby valorizace základní částky se již opakovaně ve své rozhodovací praxi vyjadřoval [název soudu] a neshledal důvod se od ustálené rozhodovací praxe, vycházející ze sjednocujícího stanoviska, odchýlit. [název soudu] (např. v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) uvedl, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku, a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval [název soudu] opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]), a k témuž závěru se přihlásil i [název soudu] (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21). Stejně tak není důvodu, aby výše zmíněné faktory byly zohledňovány jako jedno z kritérií, demonstrativně vypočtených v § 31a odst. 3 OdpŠk, které se uplatňují při modifikaci základní částky odškodnění.

46. Vypočtená základní částka ve výši 92 500 Kč byla ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy. Dále byla vypočtená částka ponížena o 40 % z důvodu složitosti původního řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 50 %, tj. na výslednou částku 46 250 Kč. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal žalobkyni částku 46 250 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

47. Pouze pro úplnost soud dodává, že si je vědom judikatury [název soudu], ze které plyne, že počet instancí, v nichž byla věc projednávána, je relevantním kritériem pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení. V rámci stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva účastníka na přiměřenou dobu řízení již ale nelze toto kritérium klást k tíži účastníka, pakliže se z jeho strany nejednalo o bezdůvodné podávání opravných prostředků (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně podala jako poškozená v původním řízení odvolání, které směřovalo výlučně do výroku o náhradě škody (tj. žalobkyně podala své odvolání jako osoba neoprávněná ve smyslu § 253 odst. 1 trestního řádu). Podle názoru zdejšího soudu tak žalobkyně podala odvolání, které nemohlo být nikdy úspěšné, čehož si žalobkyně mohla a měla být vědoma. Podle zdejšího soudu je proto namístě snížit vypočtenou základní částku i z důvodu počtu instancí, které se na rozhodování podílely.

VI. K úrokům z prodlení

48. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

49. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta v úterý dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla ve středu dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku). Soud proto přiznal úroky z prodlení z přisouzení částky od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky I. a II. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

VII. K nákladům řízení

50. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

51. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

52. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, tj. celkem 9300 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, a (iii) účast na jednání soudu, a dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka 10 200 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 12 342 Kč.

53. Celková částka nákladů řízení tak činí 14 342 Kč.

54. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že jako náklad řízení žalobkyni nepřiznal repliku ze dne [datum]. Soud totiž toto podání po žalobkyni nepožadoval, přičemž samotné podání nepřineslo nic nového (žalobkyně v něm pouze uvedla svá tvrzení a argumentaci již obsažené v žalobě).

VIII. Ke lhůtě k plnění

55. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.