37 C 152/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 250 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 250 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky 250 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Žalobce ve své žalobě uváděl, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum], a to rozhodnutím [název soudu] jako soudu odvolacího. Dále uvedl, že v rámci původního řízení podal dovolání. Žalobce zdůrazńoval, že v rámci původního řízení se domáhal náhrady újmy z titulu jiného nepřiměřeně dlouhého soudního řízení. Původní řízení tedy dle žalobce trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu; žalobce proto požadoval zaplacení částky 250 000 Kč 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) dne [datum]. Dále poukázala na to, že původní řízení skončilo dne [datum]; žalovaná v této souvislosti vznesla námitku promlčení. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

4. Žalobce ve své replice z [datum] uvedl, že považuje námitku promlčení, vznesou žalovanou, za nerespektování rovnosti obou stran sporu před zákonem a tím i nerespektování práva na spravedlivý proces. V této souvislosti žalobce uvedl, že ke zdržení v podání žaloby došlo z důvodů jeho závažných zdravotních problémů.

5. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum].

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] a žádosti žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž dostatečným zadostiučiněním shledala konstatování porušení práva.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení vedené u [název soudu] vedené pod sp. zn. [spisová značka] skončilo dne [datum rozhodnutí], kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

9. Na základě předložených listinných důkazů tak soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne [datum], a to z titulu nepřiměřeně dlouhé původního řízení. Původní řízení přitom pravomocně skončilo dne [datum].

10. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky původního řízení.

17. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

18. Z relevantních zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (viz § 32 odst. 3 OdpŠk). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Pro případy újem vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení je běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty, pro niž je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo; promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) nemůže nastat dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká přímo v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádné důkazy v tomto ohledu soud po poškozeném v zásadě nepožaduje, a spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. NS Cpjn 206/2010, [spisová značka]), uplatní se v těchto případech prakticky vždy pouze lhůta uvedená v § 32 odst. 3 větě druhé, která je spojena se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Do řízení je přitom nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry o skončení řízení by ovšem neměly platit v případě, kdyby bylo podáno zjevně opožděné dovolání (kasační stížnost, ústavní stížnost) pouze s cílem zvrátit marné uplynutí promlčecí lhůty.

19. V projednávané věci platí, že původní řízení bylo pravomocně skončeno vůči žalobci dne [datum]. Následující den ([datum]) začala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu a skončila dne [datum]. Pokud tedy byla žaloba soudu doručena dne [datum], došlo k tomu až po uplynutí promlčecí doby a námitka promlčení je důvodná.

20. K tomu soud pouze dodává, že pokud jde o námitky žalobce proti vznesené námitce promlčení, námitka promlčení může být v rozporu s dobrými mravy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je opodstatněné prolomit právní jistotu účastníků. Při posuzování okolností, resp. tvrzení žalobce ve vztahu k nemravnosti vznesené námitky promlčení, soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe [název soudu], a to např. z rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž [název soudu] uzavřel, že úsudek soudu ohledně nemravnosti námitky promlčení musí být podložen přesvědčivými skutkovými zjištěními, a že„ (T) yto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení”.

21. Obdobný závěr plyne rovněž např. z rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]:„ [název soudu] opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] též v časopise Právní rozhledy [číslo]; a dále rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])“.

22. Dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 ze dne [datum] [název soudu] uzavřel, že:„ (…) při posuzování nároků uplatňovaných podle citovaného zákona obecné soudy nikdy nesmí zapomínat na jejich ústavní původ a zakotvení. Je proto nezbytné v každém případě dbát na to, aby fakticky nedošlo k vyprázdnění dotčeného základního práva při použití jeho zákonného provedení (…) námitka promlčení může být za určitých okolností shledána rozpornou s dobrými mravy. Proto také platí, že z ústavněprávního hlediska nazíráno může nastat i situace, kdy akceptace námitky promlčení obecnými soudy může být považována za porušení základních práv jednotlivce. (…) Institut dobrých mravů je tedy jakousi otevřenou„ branou“, kterou mohou být do podústavního práva„ vpuštěny“ ústavní hodnoty a principy v situacích, kdy výklad zákona vede k nespravedlivým či z ústavního hlediska jinak problematickým a nepřiměřeným důsledkům. [obec] mravy totiž mohou a mají napomáhat obecným soudům při hledání ústavně konformního řešení konkrétní projednávané věci. Zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby může být v individuálních případech nepřiměřeně tvrdým postihem poškozeného ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. (…) důvody, proč právo nebylo uplatněno, a s nimi spojené okolnosti, může být pro posouzení souladu námitky promlčení s dobrými mravy relevantní. (…) Kategorie dobrých mravů je [název soudu] vnímána jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad s morálním akcentem, zajišťovaný právními normami a podléhající vývoji v kontextu společenských poměrů. (…) poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného (…) jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení“.

23. V projednávané věci přitom platí, že žalobce tvrdil, že včasnému podání žaloby zabránil jeho zdravotní stav. K tomu zdůrazňoval, že trpí onkologickými a dalšími zdravotními problémy. Konkrétně se odvolával na extrémní permanentní únavu, problémy se spánkem, s dechem, s chůzí, se zrakem, se sluchem, problémy se srdcem (fibrilace síní) a bolestmi v různých částech těla. Sám žalobce přitom tvrdil, že tyto zdravotní obtíže u něho přetrvávají. Přesto byl žalobce v rámci projednávané věci schopen žalobu podat a reagovat na podání soudu. Jinak řečeno, již ze samotného průběhu tohoto řízení je zjevné, že žalobce nemohl trpět takovými zdravotními obtížemi, které by mu bránily ve včasném podání žaloby. Nadto nelze přehlédnout, že části jím uváděných obtíží trpěl několik let před uplynutím promlčecí doby (prostatitida, se kterou se má léčit od roku [rok]; katarakta obou očí, se kterou se má léčit od roku [rok]; těžká anemie, se kterou se má léčit od roku [rok]; rakovina tlustého střeva, se kterou se má léčit od roku [rok]), přičemž tyto choroby mu nikterak nebránily v tom, aby se dle svých tvrzení obrátil s jinou žádostí o odškodnění na žalovanou (tato žádost byla dle žalobce vyřízena stanoviskem ze dne [datum]). Zbývající choroby (fibrilace síní, onemocnění Covid 19, metastazy štítné žlázy) pak žalobce byly dle jeho vlastních tvrzení diagnostikovány až po podání projednávané žaloby s jedinou výjimkou operace ledvinových kamenů dne [datum] spojená s následnou 10 denní hospitalizací. Dotčená operace se nicméně uskutečnila až v době, kdy byl žalobcův nárok promlčen. Navíc se zdejší soud nedomnívá, že by ledvinové kameny mohly žalobci zabránit ve včasném podání jeho žaloby.

24. Zdejší soud si je pochopitelně vědom toho, že žalobce je osobou vyššího věku. Rovněž nechce jakkoliv bagatelizovat zdravotní obtíže, kterými zjevně žalobce trpí. Na druhou stranu institut promlčení slouží právní jistotě tím, že„ majitele práv“ podněcuje k jejich prosazování, a tedy k realizaci zásady vigilantibus iura. Uplatnění práv působí k vyjasnění právních poměrů, jejichž řešení, právě i v důsledku liknavosti oprávněných, může být značnou zátěží nejen pro strany právních vztahů, ale i pro další, třetí osoby včetně veřejného sektoru.

25. Zdůrazňuje se, že právní úprava promlčení obsažená v OdpŠk je zvláštní právní úpravou k obecné právní úpravě obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). Podle § 651 OZ přitom platí, že promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit. [ulice] moc ve smyslu § 651 označuje mimořádné okolnosti, které nebylo možné odvrátit ani překonat při vynaložení veškeré (nejvyšší) péče, jakou lze po věřiteli ještě spravedlivě požadovat. Není přitom pochyb o tom, že právě onemocnění chorobou může představovat vyšší moc ve smyslu § 651 OZ; nicméně s ohledem na smysl a účel dotčené právní úpravy to musí být choroba kvalifikovaná, skutečně bránící uplatnění práva. V projednávané věci přitom podle názoru zdejšího soudu není ani uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, ani zde nejsou okolnosti ospravedlňující aplikaci § 651 OZ.

26. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

28. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

29. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.