37 C 153/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený Anonymizováno jako obecným zmocněncem bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 2 600 Kč s příslušenstvím a písemnou omluvu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, a zaslání písemné omluvy ve znění: „Česká republika, zastoupena Ministerstvem spravedlnosti, se tímto omlouvá za zásah do osobnostních práv , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobce, , čest a dobrou pověst coby účastníka soudního řízení, tím, že mu ve vyjádření orgánů veřejné moci (konkrétně ÚZSVM, NS ČR) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , resp. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , resp. Nejvyššího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, v odůvodněních usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a v odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nepřiměřeně, nešetrně a účelově přičetla osobní nedbalostní zavinění na zastavení dovolacího řízení sp. zn. , Anonymizováno, pro a) nezaplacení, či b) opožděné zaplacení soudního poplatku z dovolacího řízení, ačkoliv , jméno FO, takové zavinění nestíhá a jednal jako běžný laický účastník dovolacího řízení a nenese osobní odpovědnost za selhání advokáta, kterého musel využít z vůle zákonodárce pro tzv. kvalifikovanou ochranu svých práv“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody za dva úkony právní služby z titulu nesprávného úředního postupu (resp. slovy žalobce „kumulace nesprávných úředních postup“) ve výši , částka, . Tyto náklady mu měly vzniknout v rámci řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, . K tomu žalobce zdůrazňoval, že na jeho věc nejsou aplikovatelné závěry vyplývající z ustálené rozhodovací praxe civilních soudů. V této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že před a při rozhodování o aplikaci podle § 62 odst. 4 a 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚS“) došlo k řadě nesprávných úředních postupů, v důsledku nichž je rozhodnutí nepřiznání náhrady nákladů založeno na nesprávných důvodech a nesprávném hodnocení okolností odůvodňujících nepřiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalobce dále poukazoval na skutečnost, že v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo vydáno nezákonné rozhodnutí Nejvyššího soudu dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , které bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobce v této souvislosti poukazoval na zmatečný postup soudu prvního stupně při výzvách k úhradě poplatku za dovolání, vadné obesílání výzvami, nedbalý a nešetrný postup dovolacího soudu k právům žalobce. Dále žalobce poukazoval na vyjádření vedlejších účastníků v rámci řízení před Ústavním soudem, která byla dle žalobce účelová, tendenční, jednostranná, zamlčující, zavádějící, nesprávná, nešetrná, nepřiměřená, osobnostně zasahující s cílem vykreslit jej jako nezodpovědného, nedbalého účastníka řízení. Žalobci tak měla postupem soudů všech stupňů vzniknout nemajetková újma spočívající v neoprávněném a nepřiměřeném nařčení žalobce ze zavinění zastavení dovolacího řízení. Žalobce se v důsledku postupů soudu měl prožívat frustraci, nedůvěru, rozčarování a zoufalost.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne , datum, . Dále zdůraznila, že v projednávané věci existuje odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a to sice nezákonné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Za toto nezákonné rozhodnutí se žalovaná omluvila. Dále pak poukázala na to, že náhrada škody v podobě nákladů vynaložených v rámci řízení před Ústavním soudem je vyloučena. K nároku na náhradu nemajetkové újmy pak uvedla, že nemá za prokázaný vznik nemajetkové újmy. Žalovaná tak navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce svým podáním doručeným žalované dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody ve výši , částka, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, a to v rámci řízení, vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. , Anonymizováno, , a dále náhradu nemajetkové újmy. V odůvodnění stanoviska se konstatuje, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , kdy žalovaná se za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí žalobci omluvila,6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že ve věci , Anonymizováno, bylo dovolací řízení zastaveno podle § 9 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení neobsahuje podle § 169 odst. 2 o. s. ř. odůvodnění.

8. Z rozhodnutí usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že Městský soud v Praze jako odvolací soud svým usnesením potvrdil k odvolání žalobce usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že soud I. stupně postupoval správně, pokud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, neboť soudní poplatek nebyl zaplacen spolu s dovoláním, ačkoliv je splatným v okamžiku podání dotčeného návrhu. Dále zdůraznil, že nejsou relevantní úvahy žalobce k rozhodnutí o věci samé, které vydal soud, a dále nejsou relevantní úvahy žalobce, že v rámci jiných řízení zaplatil žalobce na soudním poplatku jistotu, či přeplatil soudní poplatek a tento mu vrácen nebyl, takže by mělo, podle úvah žalobce, dojít k určitému započítání soudních poplatků. K tomu odvolací soud uvedl, že soudní poplatky jsou hrazeny na příslušný účet soudu, pod příslušným VS a dle úvah žalobce nejsou soudní poplatky započitatelné a převoditelné tak, jak žalobce předpokládá. V dané fázi nejsou ani relevantní úvahy žalobce o porušení jeho práva na spravedlivý proces, když dlouhodobě dovozuje poškozování jeho práv soudy a vyjadřuje se obecně ve věci.

9. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že Nejvyšší soud, coby dovolací soud, zastavil svým usnesením ze dne , datum, řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že Nejvyšší soud konstatuje, že smyslem § 9 odst. 4, písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohledněn situaci, ve které poplatník je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit a zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, když poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto podle § 138 odst. 1 o. s. ř., tak že mu osvobození nepřiznává. Rovněž v tomto odůvodnění stojí, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, . Nejvyšší soud proto dovolání zastavil. Rovněž dovolací soud konstatuje, že nepřihlédl k žádosti žalobce k odložení povinnosti zaplatit soudní poplatek, neboť podle jejího obsahu šlo zejména o opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků bez toho, aniž by byly vylíčeny odlišné důvody,10. Z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že Ústavní soud ve svém nálezu zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , s tím, že konstatoval, že zrušeným rozhodnutím bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoliv stěžovatel řádně a včas po výzvě soudu soudní poplatek zaplatil, čímž zabránil stěžovateli v tom, aby se mohl stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Dále je v tomto rozhodnutí konstatováno, že Ústavní soud nepřiznal náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud tedy nevyhověl žádosti žalobce, kdy k tomu Ústavní soud konstatoval, že v projednávané věci neshledal důvody postupu podle § 64 odst. 4 ZoÚS, neboť k nastalé procesní situaci přispěl i sám žalobce, když nezaplatil soudní poplatek za dovolání, který byl splatný současně s podáním dovolání. K tomu Ústavní soud odkázal na § 7 zákona o soudních poplatcích. Podle Ústavního soudu tedy stěžoval nezaplatil soudní poplatek řádně a včas a vyčkával na výzvu soudu. Ústavní soud v případě žalobce neshledal důvod ani pro postup podle § 83 ZoÚS.

11. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že Obvodní soud pro , adresa, svým usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , vrátil žalobci soudní poplatek ve výši , částka, pro opožděnost. V odůvodnění tohoto usnesení je konstatováno, že žalobci byla dne , datum, doručena výzva, aby zaplatil za dovolání soudní poplatek ve výši , částka, . Žalobce zaplatil soudní poplatek opožděně, a to , datum, . Toto usnesení bylo zrušeno usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . V tomto rozhodnutí je pak konstatováno, že žalobce zaplatil soudní poplatek za dovolání v rámci zákonné lhůty.

12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

13. Další důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost (odůvodnění viz níže).

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu (dále jen „řádný opravný prostředek“), nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit pouze tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 3 tohoto ustanovení).

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

19. Jak je uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody spočívající v nákladech řízení vedeného před Ústavním soudem pod sp. zn. , Anonymizováno, a dále náhrady nemajetkové újmy.

20. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ).

21. Soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl, a to z následujících důvodů.

22. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody, ze shora citované právní úpravy plyne, že náhrada škody zahrnuje pouze náklady vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (viz § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk). V projednávané věci přitom z dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobce svojí ústavní stížností úspěšně brojil proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo zrušeno. Nicméně v řízení o ústavní stížnosti sice přiznává Ústavní soud náhradu nákladů řízení v mimořádných a výjimečných případech, přičemž samotný úspěch v řízení není jediným kritériem (§ 62 odst. 4 ZoÚS), přesto se účastník, který se ústavní stížností domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nemůže takto vynaložených nákladů právního zastoupení domáhat postupem podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk, a to ani v případě, že Ústavní soud o náhradě nákladů řízení vůbec nerozhodl (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ). V projednávané věci tedy žalobci vůbec nevznikla škoda, která by byla odškodnitelná podle OdpŠk. Soud proto neprováděl k tomuto nároku žádné další dokazování a žalobu zamítl.

23. Pouze pro úplnost soud ve stručnosti uvádí, že argumentace žalobce stran přehodnocení shora citované judikatury jsou liché. Předně nelze pominout, že žalobce směšuje bez dalšího otázku vzniku škody a existenci odpovědnostního titulu. Jinými slovy řečeno je zcela irelevantní, jakých tvrzených nesprávných úředních postupů se ten který orgán moci veřejné měl dopustit. Podstatné je, že náklady vynaložené v rámci řízení před Ústavním soudem nemohou být škodou odškodnitelnou dle OdpŠk, jak bylo připomenuto shora. Dále pak k žádosti žalobce se již k otázce nákladů řízení před Ústavním soudem vyjádřil sám tento soud. Kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu (a jiných orgánů) či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Žalobce přitom svým postupem volá právě po takovéto revizi rozhodnutí Ústavního soudu. To však zdejšímu soudu nepřísluší.

24. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

25. Platí přitom, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1455/2007; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. , adresa, . , právnická osoba, . Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne , datum, ).

26. V poměrech projednávané věci pak platí, že žalobce svými námitkami brojí proti postupu, který našel svůj odraz v rozhodnutí, které bylo jako pravomocné zrušeno (tj. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2764/2021). Za toto nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk se žalovaná již žalobci omluvila. Žalobce se nicméně nedomáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonné rozhodnutí, nýbrž z titulu řady nesprávných úředních postupů. Jak bylo nicméně osvětleno shora, podle názoru zdejšího soudu může být s ohledem na žalobní tvrzení odpovědnostním titulem pouze nezákonné rozhodnutí, nikoliv nesprávný úřední postup.

27. Soud si je sice vědom judikatury, ze které plyne, že uvedení dehonestujících pasáží v odůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné moci může odpovědnost státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem založit (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2116/2021, a ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3716/2021). Nicméně z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků řízení jednoznačně vyplynulo, že v projednávané věci se orgány moci veřejné nižádných dehonestujících výroků na adresu žalobce nedopustili. V odůvodnění jednotlivých rozhodnutích je totiž pouze poukazováno na skutečnost, že ze zákona o soudních poplatcích plyne, že soudní poplatek je splatný s okamžikem učinění podání. Tato povinnost přitom mohla a měla být žalobci – ač právnímu laikovi – známa, a to v souladu se zásadou, podle které neznalost zákona neomlouvá. Soud sice rozumí tomu, proč žalobce vyčkával na výzvu k zaplacení soudního poplatku (ostatně skutečně se jedná o převažující praxi, jak tvrdí žalobce a jak je soudu známo z jeho činnosti), avšak nelze přitom přehlédnout, že tím otevřel nutnost zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku, čímž se otevřela otázka posouzení ne/včasnosti zaplacení tohoto soudního poplatku, resp. otázka ne/zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Tato samotná skutečnost jistě nemůže ospravedlnit nikoliv optimální postup soudů, které v rozporu se zákonem a obsahem dotčeného spisu řízení zastavily. Na druhou stranu pouhý poukaz na tuto skutečnost nemůže být považován za nijak neuctivý nebo dehonestující vůči žalobcově osobě.

28. Nadto žalobcově žalobě stran jeho požadavku na zaslání písemné omluvy v konkrétním znění by rovněž nebylo lze vyhovět, neboť není pravda, že by v žalobcem citovaných rozhodnutích (v rámci jeho omluvy) bylo žalobci přičítáno osobní nedbalostní zavinění zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení (či opožděné zaplacení soudního poplatku). Soudy pouze konstatovaly, že soudní poplatek nebyl zaplacen (kdy řádné a včasné zaplacení soudního poplatku je procesní odpovědností žalobce). Nijak se přitom nevyjadřovaly k otázce zavinění (tj. kdo toto nezaplacení způsobil). Pokud pak jde o postavení České republiky (jako žalované v dotčeném řízení, resp. ÚZSVM), nelze přehlédnout, že v rámci civilního řízení sporného (v jehož režimu se původní řízení odehrává) mají účastníci právo se vyjádřit. Skutečnost, že žalovaná toto své právo využila pak nemůže být rozhodně považována za nesprávný úřední postup, když nadto poukaz na žalobcovu odpovědnost za řádné a včasné zaplacení soudního poplatku, resp. na možné nezaplacení soudního poplatku (jakkoliv toto neodpovídá soudnímu spisu) pak rozhodně nemůže být považován za neuctiví či dehonestující vůči žalobcově osobě, jak bylo zdůrazněno výše.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

30. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí , částka, za každý úkon.

31. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 3 úkon (písemné vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

32. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.