37 C 161/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 71 269 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále též „KS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno , datum, a skončeno dne , datum, . Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 12 let a, Anonymizováno, , Anonymizováno, měsíců. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení se týkalo jejího návrhu na zrušení rozhodčí smlouvy. Žalobkyně poukazovala na průtahy v řízení při předávání spisu soudu II. stupně (který spis obdržel až dne , datum, ). Dále poukazovala na skutečnost, že původní řízení bylo přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení. To bylo pravomocně skončeno ke dni , datum, . Přesto o pokračování řízení bylo , Anonymizováno, rozhodnuto až , datum, . Žalobkyně rovněž poukazovala na skutečnost, že jí původní řízení nadměrně psychicky zatěžovalo a negativně tak ovlivnilo její zdraví. Dále zdůrazňovala, že v důsledku měnících se hospodářských poměrů je namístě navýšit základní částku za každý rok, měsíc trvání původního řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná poukázala na skutečnost, že původní řízení bylo přerušeno v důsledku insolvenčního řízení vedeného u KS pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, . Žalovaná připouštěla průtahy v původním řízení ze strany soudu I. stupně. Věc nebyla dle žalované složitá. Složité bylo insolvenční řízení. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila jako standardní. Sama žalovaná žalobkyni přiznala a dobrovolně plnila částku , částka, . Toto odškodnění považovala za dostatečné. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok jako v projednávané věci dne , datum, . Tento nárok byl vyřízen stanoviskem ze dne , datum, , ve kterém žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši , částka, . Tato částka byla vyplacena žalobkyni do dne podání žaloby.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u KS pod sp. zn. , nebezpečný obsah, .

7. Ze spisu vedeného u KS pod sp. zn. , nebezpečný obsah, .

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

10. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u KS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

11. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

12. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

13. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

14. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

15. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne , datum, , kdy byl v původním řízení doručen návrh žalobkyně. Původní řízení pak bylo pravomocně skončeno k , datum, . Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 12 let a 11 měsíců. K tomu soud uvádí, že při hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení dospěl je do jeho celkové délky nezbytné započítat i dobu, po kterou bylo toto řízení přerušeno v důsledku insolvenčního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1049/2024).

16. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé na jednom stupni soudní soustavy. Soud rovněž rozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, přičemž o tomto návrhu rovněž rozhodoval odvolací soud.

17. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). Mírně složitější byla věc po procesněprávní stránce (řízení bylo přerušeno, rozhodovalo se o návrhu na odložení vykonatelnosti). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně složitější.

18. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

19. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. V původním řízení totiž byl projednává spor takového charakteru, u něhož se standardní význam presumuje. Nejednalo se tedy o spor, u kterého by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ).

20. Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyně. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). K tomu soud uvádí, že si je vědom, že žalobkyně tvrdila, že původní řízení negativně ovlivnilo její psychické zdraví. Soud ovšem k tomuto tvrzení neprováděl žádné dokazování ani nedával výzvu podle § 118a o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou, je totiž negativní dopad původního řízení do jejího psychického zdraví vyloučen.

21. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti. Konkrétně se jedná o období od , datum, (kdy bylo pravomocně skončeno řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, ) do , datum, (kdy byl žalobce požádán o sdělení procesního stanoviska). Další období nečinnosti soud spatřuje v období od , datum, (rozeslání opravného usnesení) do , datum, (oznámeno přerušení řízení). Jinak byl postup soudů v projednávané věci plynulý. Soud se přitom neztotožňuje s hodnocením žalobkyně, která poukazovala na období nečinnost před předáním spisu soudu II. stupně. V tomto období totiž KS rozesílal odvolání a čekal na vyjádření a poté postoupil spis nadřízenému soudu. Stejně plynulý by postup i v rámci konkurzního řízení.

22. K tomu soud uvádí, že sama žalobkyně ani netvrdila, že by řízení sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, bylo zatíženo průtahy. Stejně tak netvrdila, že by délka tohoto řízení byla ovlivněna nepřiměřeně dlouhými incidenčními spory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 106/2018.). Pokud by přitom soud pomocí výzev dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. pátral ve prospěch žalobkyně, dopustil by se porušení zásady rovnosti účastníků řízení.

23. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu).

24. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

25. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

26. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

27. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou , částka, .

28. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby , částka, za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 12 let řízení , částka, ) a dále , částka, za každý další měsíc řízení (tj. , částka, za dalších 11 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řízení byl po dobu cca 9 let ze zákona přerušeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

29. Vypočtená základní částka ve výši , částka, byla ponížena o 10 % z důvodu vyšší procesní složitosti (řízení bylo přerušeno kvůli insolvenčnímu řízení, bylo rozhodováno o návrhu na odklad vykonatelnosti, a to dokonce i u soudu II. stupně). Soud na kritériu postupu orgánu moci veřejné nevolil ohodnocení, neboť žalobkyně je odškodňována za celou dobu řízení, nikoliv pouze za období nečinnosti, resp. nekoncentrovaného postupu. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 %, tj. na výslednou částku , částka, .

30. S ohledem na skutečnost, že sama žalovaná plnila žalobkyni dobrovolně , částka, , soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

32. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí , částka, za každý úkon.

33. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne , datum, ). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

34. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.