37 C 162/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní titul Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 89 378,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 89 378,62 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od 4. 7. 2017 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 145 Kč k rukám zástupce žalobkyně a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 4 469 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu ve výši 7 350 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zprvu zaplacení částky ve výši 90 074,82 Kč, později po částečném zpětvzetí žaloby částky ve výši 89 378,62 Kč s tím, že žalobkyni se dne 15. 6. 2015 stal úraz při jízdě na elektrokole, kdy byla sražena motorovým vozidlem, jehož řidič byl pod vlivem alkoholu a tento byl pojištěn z odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Žalobkyně byla hospitalizována v nemocnici od 15. 6. 2015 do 19. 6. 2015, pracovní neschopnost pak trvala s přestávkou od 16. 6. 2015 do 31. 12. 2015. Žalobkyně nesouhlasila s likvidací pojistné události, když žalovaná jednak neposkytla plnění za ztrátu na výdělku za období od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 v požadované částce 41 746,22 Kč. Ztráta na výdělku za požadované období dosáhla celkem částky 52 182,78 Kč, avšak žalobkyně tuto částku snížila o 20 % s ohledem na svoji spoluúčast, když při dopravní nehodě neměla přilbu na hlavě jako ochrannou pomůcku. Dále se domáhala částky ve výši 41 097,60 Kč na ztížení společenského uplatnění za poúrazové omezení hybnosti páteře. Celkové odškodnění za ztížení společenského uplatnění představuje částku 51 372 Kč, po snížení o 20 % z důvodů nepoužití ochranné přilby pak dosahuje žalované částky. Dále se žalobkyně domáhala částky 6 534,80 Kč jako náhrady za poničené oblečení a věci. Částku za rehabilitace ve výši 696 Kč vzala žalobkyně při jednání dne 11. 6. 2018 zpět, řízení bylo do této částky s příslušenstvím dne 11. 6. 2018 zastaveno. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu o náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění za ztrátu čichu ve výši 94 913,04 Kč při jednání dne 22. 4. 2021, následně žalobu v této částce vzala zpět dne 12. 7. 2021 a řízení bylo poté co do této částky dne 16. 8. 2021 zastaveno.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uznala částku požadovanou ve výši 6 534,80 Kč představující krácení pojistného plnění žalovanou za poškození kola a oblečení o 20 %, ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění nesouhlasila s výší této částky ve výši 41 097,60 Kč, když ztížení společenského oprávnění neměla za podložené ani do základu, ani do jeho výše. Ve vztahu k částce 41 746,22 Kč odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku za období od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 sporovala oprávněnost nároku v této částce, když má za to, že zde není příčinná souvislost mezi touto pracovní neschopností a úrazem žalobkyně při dopravní nehodě, když v mezidobí od úrazu a touto následnou opětovnou pracovní neschopností byla na dovolené u moře. K výši této částky neměla žádných námitek.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 15. 6. 2015 žalobkyně utrpěla úraz při dopravní nehodě, kdy viník dopravní nehody, měl sjednáno povinné ručení z odpovědnosti z provozu vozidla u žalované a ze strany žalobkyně došlo k uplatnění nároku u žalované. Žalovaná v době úrazu neměla na hlavě ochrannou přilbu, ve vztahu k již přiznaným částkám ze strany žalované došlo z toho důvodu ke krácení pojistného plnění o 20%, s čímž žalobkyně souhlasila. Rovněž nebylo sporu, že žalobkyni náleží částka ve výši 6 534,80 Kč za zničené oblečení. Také nebylo sporu o výši ztráty na výdělku žalobkyně za dobu od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 v částce 52 182,78 Kč. Sporu však bylo ve vztahu k výši ztížení společenského uplatnění a v otázce příčinné souvislosti a práva na nárok na náhradu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti v období od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015.

4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] žalobkyně jako účastník dopravní nehody byla zraněna řidičem vozidla Volkswagen Passat [registrační značka], kdy u žalobkyně došlo k otřesu mozku, tržným ranám s podezřením na vnitřní krvácení, kdy byla letecky transportována do Fakultní nemocnice [obec]. [příjmení] [jméno] [příjmení], který způsobil dopravní nehodu, byl pod vlivem alkoholu (prokázáno detailem relace o dopravní nehodě ze dne 3. 7. 2015 spolu s potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 15. 6. 2015). 5. [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla Volkswagen Passat byl uznán trestně vinným za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a přečin ublížení na zdraví z nedbalosti ve vztahu k žalobkyni (prokázáno trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 4. 2016, čj. 3 T 45/2016-156 s právní mocí dne 14. 5. 2016).

6. Žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla oboustranně drobné kontuze frontobazálně s diskrétním SAH, frakturu stropů obou očnic s mírnou dislokací vpravo, skalpací FPO vlevo, mnohočetné exkoriace dolních končetin, kontuzní poranění mozku, pacientka byla hospitalizována od 15. 6. 2015 do 19. 6. 2015 (prokázáno Závěrečnou zprávou z Fakultní nemocnice [obec] ze dne 18. 6. 2015).

7. Žalobkyně měla po dopravní nehodě vystavenu pracovní neschopnost od 15. 6. 2015 do 17. 7. 2015, kdy byla ukončena na základě doporučení lékaře [titul]. [příjmení] pro velmi vhodnou rehabilitaci u moře, následně další pracovní neschopnost byla vystavena od 3. 8. 2015 pro stejnou diagnózu v souvislosti s dopravní nehodou pro nutné pokračování rehabilitace v zařízení i doma. Tato pracovní neschopnost byla ukončena 31. 12. 2015, kdy celková doba léčení pro vážné poranění hlavy trvala od 15. 6. 2015 do 31. 12. 2015 (prokázáno zdravotním záznamem [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 5. 2016).

8. Žalobkyně byla zaměstnána před pracovní neschopností a i v době pracovní neschopnosti u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Společnost potvrdila, že za období od 1. 4. 2015 do 30. 6. 2015 průměrná hrubá hodinová mzda žalobkyně byla 150 Kč s tím, že za období od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 celkový počet pracovních dnů byl 67 dnů s dvanáctihodinovými směnami s tím, že náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti vyplacená zaměstnavatelem dosáhla částky 5 832 Kč s tím, že za předcházející kalendářní čtvrtletí odpracovala celkem 410 hodin. Výplatnicemi žalobkyně za leden 2015 až červen 2015 má soud prokázánu výši průměrného hodinového výdělku, jak bylo potvrzeno zaměstnavatelem žalobkyně (prokázáno Potvrzením o ztrátě na výdělku žalobkyně [právnická osoba] domky [obec] spolu s výplatnicemi za leden 2015 až červen 2015).

9. Pracovní neschopnost žalobkyně celkem trvala do 31. 12. 2015 s tím, že za období od 17. 8. 2015 do 31. 12. 2015 byla Okresní správou sociálního zabezpečení Trutnov na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka ve výši 62 883 Kč (prokázáno Potvrzením [stát. instituce] o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 2. 3. 2016 spolu s Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti).

10. Ze strany žalované byla přiznána za ztrátu na výdělku za období od 15. 6. 2015 do 17.7.2015 celkem částka 12 010 Kč, kdy žalovaná vzala v úvahu i 20% spoluvinu žalobkyně pro absenci ochranné přilby na hlavě při dopravní nehodě (prokázáno vyřízením pojistné události ze strany žalované ze dne 5. 8. 2015, ze dne 6.4.2016).

11. Druhá pracovní neschopnost byla vystavena od 3. 8. 2015 s tím, že před úrazem žalobkyně měla předplacenou dovolenou, následně žalobkyně učinila dotaz, zda je možno dovolenou vykonat s tím, že ji dovolenou [titul]. [příjmení] z neurologie doporučila. Žalobkyně celou věc konzultovala i s jinými lékaři, kdy při úrazu utrpěla částečnou skalpaci kůže na hlavě a u dvou obratlů měla zlomené výstupy v oblasti beder. Na dovolené se ji podařilo rozhýbat tělo. Rány před dovolenou byly plně zhojeny, po dovolené se cítila lépe, avšak do práce nemohla nastoupit, když pracuje s agresivními autisty v sociálních službách. V rámci druhé pracovní neschopnosti následovaly rehabilitace na páteř a na nohu, jejíž bolest byla spojena s páteří a rovněž přetrvávaly bolesti hlavy. Druhá pracovní neschopnost byla ukončena k poslednímu prosinci roku 2015. Manžel žalobkyně potvrdil, že dovolená žalobkyni prospěla, bolesti hlavy a těla byly po dovolené menší, ale žalobkyně nebyla schopna znovu nastoupit do práce (prokázáno výslechem svědka - manžela žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalobkyně [celé jméno žalobkyně]). Druhá pracovní neschopnost od 3. 8. 2015 byla vystavena [titul]. [jméno] [příjmení] jako ošetřující lékařkou žalobkyně s pracovní diagnózou poúrazový bolestivý syndrom krční páteře. Potíže s krční páteří žalobkyně byly v souvislosti s úrazem, které se nemusí ukázat ihned následně po úraze, ale až s odstupem několika týdnů či měsíců (prokázáno výslechem svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] před dožádaným soudem). 12. [titul]. [jméno] [příjmení] soudu sdělila, že v roce 2015 nedoporučovala žalobkyni pobyt u moře, byla zažádána o dopsání zpětného doporučení až v roce 2018 (prokázáno výslechem [titul]. [jméno] [příjmení]).

13. Ošetřující lékař žalobkyně- [titul]. [jméno] [příjmení] potvrdil, že obvyklá doba hojení zranění způsobené žalobkyni trvá v řádu měsíců, pobyt u moře zapůsobil dobře na psychický stav žalobkyně, čímž mohl podpořit hojení úrazu. Jiných skutečností z jeho výslechu nebylo zjištěno (prokázáno výslechem [titul]. [jméno] [příjmení]).

14. Soud ve věci ustanovil znalce [titul] [celé jméno znalce] z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie se specializací traumatologie pohybového ústrojí ke zodpovězení dotazu ohledně druhu zranění žalobkyně dne 15. 6. 2015 se stanovením obvyklé doby léčení a hojení zranění žalobkyně se stanovením v průměru délky pracovní neschopnosti, a zhodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle metodiky Nejvyššího soudu ČR. Znalec ve svém znaleckém posudku dospěl k závěru, že žalobkyně při úrazu dne 15. 6. 2015 utrpěla zlomeninu obou stropů očnice s mírnou dislokací vpravo, oboustranné drobné zhmoždění mozku, epidurální krvácení vlevo v krajině spánkové do 7 mm a epidurální krvácení v krajině týlní vlevo do 3 až 4 mm, rozsáhle tržně zhmožděnou ránu čelně spánkové oblasti v rozsahu 15 cm vlevo, zlomeniny příčných výběžků obratlů 1 až 4 bederního obratle vpravo, mnohočetné odřeniny dolních končetin. Jako obvyklou dobu pracovní neschopnosti hodnotil dobu 4 až 6 měsíců. Z lékařského hlediska pak nelze vyloučit ukončení pracovní neschopnosti vzhledem k aktuálnímu stavu žalobkyně s tím, že by pobyt u moře mohl zlepšit zdravotní potíže žalobkyně. Nelze předpokládat, že po měsíci pracovní neschopnosti došlo k plnému zhojení uvedených zranění. Znalec dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobkyně dne 3. 8. 2015 byl ve stavu odůvodňujícím potvrzení pracovní neschopnosti ošetřující lékařkou. Pracovní neschopnost vystavená dne 3. 8. 2015 byla spojena s následkem úrazu ze dne 15. 6. 2015. Znalec zjistil závažné postižení smyslového orgánu (čichu) a trvalé následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře. Výše ztížení společenského uplatnění stanovil ve výši 136 011 Kč, kdy zhodnotil aktuální zdravotní stav dle Metodiky s tím, že vzal v úvahu položky předmětné Metodiky a došel k částce 1,28, přičemž trvalé poškození jednoho ze základních smyslů, tedy porušení čichu, že necítí vůni květin, jídla, parfémů okolních osob jako obtíže vypočtené k celkovým obtížím pak korigoval vahou 0,26 a ve vztahu ke skutečnosti, že žalobkyně nemůže v době svého volna praktikovat aktivity, které prováděla před úrazem, tj. provozovat turistiku, běžné sporty, neboť má po sportovní či jiné zátěži bolesti bederní části páteře pak hodnotil 1,03, celkem dospěl k obtížím korigovanými vahami v celkové výši 1,28. Celkově tím vyjádřil hodnocení vlivů jednotlivých následků na život žalobkyně s tím, že byly určeny v procentuální výši, jak bylo shora uvedeno.

15. Žalovaná byla vyzvána k plnění s desetidenní lhůtou dopisem žalobkyně ze dne 19. 6. 2017, kdy tato výzva byla odeslána žalované dne 20. 6. 2017 (prokázáno předžalobní výzvou spolu s dokladem o odeslání ze dne 20. 6. 2017).

16. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] žalobkyně utrpěla úraz při dopravní nehodě, kdy viník dopravní nehody měl sjednáno povinné ručení z odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Žalovaná v době úrazu neměla na hlavě ochrannou přilbu, ve vztahu k již přiznaným částkám ze strany žalované došlo z toho důvodu ke krácení pojistného plnění o 20 %, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalobkyni od žalované náleží částka ve výši 6 534,80 Kč za zničené oblečení při dopravní nehodě. Pracovní neschopnost žalobkyně od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 byla zapříčiněna v souvislosti s následky úrazu při dopravní nehodě. Průměrná hrubá hodinová mzda u zaměstnavatele žalobkyně v době této pracovní neschopnosti byla 150 Kč, celkový počet pracovních dnů pak byl 67 dnů s dvanáctihodinovými směnami. Náhrada mzdy za dobu této pracovní neschopnosti vyplacená zaměstnavatelem dosáhla částky 5 832 Kč. Za období od 17. 8. 2015 do 31. 12. 2015 byla [stát. instituce] na dávkách nemocenského pojištění vyplacena částka ve výši 62 883 Kč. Výše ztráty na výdělku žalobkyně za dobu od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015 je v částce 52 182,78 Kč. Znalec zjistil v souvislosti s úrazem při dopravní nehodě následky -závažné postižení smyslového orgánu (čichu) a trvalé následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře. Výše ztížení společenského uplatnění stanovil ve výši 136 011 Kč, přičemž trvalé poškození jednoho ze základních smyslů, tedy porušení čichu k celkovým obtížím pak korigoval vahou 0,26 a ve vztahu ke skutečnosti, že žalobkyně nemůže v době svého volna praktikovat aktivity, které prováděla před úrazem, neboť má po sportovní či jiné zátěži bolesti bederní části páteře pak hodnotil vahou 1,03 ve vztahu k celkové výši 1,28. Žalovaná ač vyzvána, dlužnou částku nezaplatila.

17. Ve vztahu k právním závěrům v prvé řadě nebylo pochyb, a ani nebylo účastníky zpochybňováno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když jí v rámci dopravní nehody byla způsobena zranění, přičemž viník dopravní nehody měl sjednané u žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pasivní legitimace žalované je dána dle § 3 odst. 1, § 6 odst. 1, 2 a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb.

18. Ve vztahu k jednotlivým nárokům, pokud se týká částky 6 534,80 Kč za poškození kola a oblečení ze strany žalované nebyl nárok sporován ani co do základu, ani co do výše, proto soud tuto částku v souladu s ust. § 6 odst. 2 a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. za použití a § 2969 odst.1 Z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občan. zák.“) přiznal.

19. K ušlému výdělku za dobu od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015, kdy ze strany žalované byl sporován základ nároku, když proti jeho výši nebylo ze strany žalované námitek, pak má soud prokázáno, že pracovní neschopnost v tomto období byla rovněž zapříčiněna úrazem, který vznikl dne 15. 6. 2015, jak vyplývá ze znaleckého posudku znalce a rovněž z výpovědí ošetřujících lékařů, kdy doba nutná k léčení byla i v tomto období. Soud tak nárok v souladu s ust. § 6 odst. 1, 2 písm. c) a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. považuje za plně oprávněný. K jeho výši dle § 2962 odst. 1 občan. zák., náhrada na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co bylo poškozenému vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí, není-li v zákoně stanoveno jinak. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího za rozhodné období. S ohledem na shora uvedené z výplatnic žalobkyně i z potvrzení jejího zaměstnavatele soud zjistil, že hrubý hodinový výdělek žalobkyně za předcházející kalendářní čtvrtletí před dopravní nehodou byl ve výši 150 Kč na hodinu. Za této situace za dobu pracovní neschopnosti od 3. 8. 2015 do 31. 12. 2015, kdy dle pracovního kalendáře a potvrzení zaměstnavatele bylo 67 pracovních dnů, by za tyto odpracované dny náležela žalobkyni za dvanáctihodinovou pracovní dobu hrubá mzda po odečtení vyplacených dávek částka 52 182,78 Kč (nesporná skutečnost), přičemž tato částka odpovídá ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Soud stejně jako žalobkyně pak zohlednil zavinění žalobkyně na škodlivém následku úrazu, když tato porušila svoji prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občan. zák., když při jízdě na elektrokole nepoužila ochrannou přilbu. Ztráta na výdělku tak byla snížena o 20% v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. 25 Cdo 1369/2006) za spoluúčast žalobkyně na škodlivém následku v souladu s ust. § 2918 občan. zák.. Soud tak dospěl k závěru, že částka požadovaná žalobkyní na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 41 746,22 Kč je oprávněnou.

20. Ve vztahu ke ztížení společenského uplatnění za poúrazové omezení hybnosti páteře v požadované částce 41 097,60 Kč tento nárok je ve svém základu po právu v souladu s ust. § 6 odst. 2 písm. a) a dle § 9 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. za použití a § 2958 občan. zák. V řízení znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalobkyně je omezena na svém způsobu života v souvislosti s následkem úrazu. Znalec zjistil závažné postižení smyslového orgánu (čichu) a trvalé následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře. Ztížení společenského uplatnění bylo požadováno pouze v souvislosti s trvalými následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře. Znalec stanovil ztížení společenského uplatnění nejen v souvislosti s trvalými následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře, ale i ve vztahu ke ztrátě čichu, celkem v částce 136 011 Kč, přičemž při hodnocení těchto dvou následků ve vztahu k procentuálním omezení v souvislosti s trvalými následky po zlomeninách příčných výběžků bederní páteře hodnotil se závažnějšími dopady do života žalobkyně. I kdyby soud přistoupil na skutečnost, že ztížení společenského uplatnění je v souvislosti s oběma následky (ztráta čichu a omezení v oblasti bederní páteře) je ve vztahu ke každému následku ½, částka za omezení hybnosti páteře na ztížení společenského uplatnění s ohledem na výrazné omezení sportovních aktivit žalobkyně odpovídá částce 68 005,50 Kč. Soud stejně jako žalobkyně pak zohlednil zavinění žalobkyně na škodlivém následku úrazu, když tato porušila svoji prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občan. zák., když při jízdě na elektrokole nepoužila ochrannou přilbu. Ztížení společenského uplatnění tak bylo třeba snížit o 20% v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. 25 Cdo 1369/2006) po odečtení spoluúčasti žalobkyně na škodlivém následku v rozsahu 20% v souladu s ust. § 2918 občan. zák.. Žalobkyni by tak příslušela na ztížení společenského uplatnění za omezení hybnosti páteře minimálně částka 54 404,40 Kč. Soud v tomto směru je vázán návrhem žalobkyně, která požadovala pouze částku 41 097,60 Kč, a proto mu soud v tomto ohledu vyhověl. Zároveň soud v souladu s požadavkem žalobkyně přiznal i zákonný úrok z prodlení ode dne prodlení žalované, tj. ode dne 4. 7. 2019, tedy dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění dle předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 19.6.2017 odeslané dne 20.6.2017 žalované, a to ve výši dle Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 1968 a 1970 občan. zák. (výrok I).

21. Při náhradě nákladů řízení soud musel vzít v úvahu dvě skutečnosti, jednak že žalobkyně se zprvu domáhala částky 90 074,82 Kč, později částky 89 378,62 Kč (zde je minimální rozdíl a tento rozdíl soud ani nezohlednil v úspěšnosti žalobkyně), částka jí byla přiznána v plném rozsahu, a proto má podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, která ve věci úspěch neměla.

22. Nelze však pominout, že při jednání dne 26. 11. 2020 žalobkyně rozšířila žalobu o 94 913,04 Kč, následně ji vzala zpět co do této částky dne 12. 7. 2021, řízení bylo zastaveno co do této částky dne 16. 8. 2021 dle § 96 odst. 2 o. s. ř.. Tedy v období od 26. 11. 2020 do 12. 7. 2021 (kdy soud tyto částky s ohledem na minimální rozdíl bere za stejné 89 378,62 Kč a 94 913,04 Kč), žalobkyně ve věci nebyla plně úspěšná, míra úspěchu odpovídala míře neúspěchu (ve vztahu k zastavení řízení co do částky 94 913,04 Kč z důvodu zavinění žalobkyní - zpětvzetí žaloby), a proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů v této době vzniklých, když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je stejný. Konkrétně se jedná o úkony – účast na jednání dne 26. 11. 2020, vyjádření žalobkyně ze dne 4. 2. 2021, účast na jednání dne 22. 4. 2021 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 7. 2021.

23. Náklady žalobkyně za období, za které je jí přiznána náhrada nákladů řízení, jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalobkyně dle § 7 a 11 AT za 4 úkony po 4 740 Kč (tarifní hodnota 90 074,62 Kč) za úkon- převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast na jednání dne 11. 6. [číslo], dále za 6 úkonů po 4 700 Kč (tarifní hodnota 89 378,62 Kč) za podání a vyjádření ve věci ze dne 26. 6. 2018, účast na jednání dne 25. 2. 2019, vyjádření ze dne 8. 3. 2019, účast na výslechu svědka [příjmení] před dožádaným soudem dne 28. 8. 2019, vyjádření žalobkyně ze dne 21. 9. 2020, účast na jednání dne 15. 11. 2021 spolu s paušální náhradou ve výši 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za každý z těchto úkonů, dále cestovným k jednání k soudu dne 11. 6. 2018 z místa kanceláře právního zástupce žalobce ([obec] [obec] a zpět v celkové délce 416 km) za použití vozidla Mazda s průměrnou spotřebou 8 litrů benzínu na 100 km dle velké technického průkazu k vozidlu, kdy cestovné bylo stanoveno ve výši 2 679 Kč při sazbě základní náhrady ve výši 4 Kč za 1 km a ceně benzínu 95O 30,50 Kč za litr dle Vyhlášky č. 463/2017 Sb., náhradou za ztrátu času strávené na cestě k jednání a zpět dle § 14 odst.3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, když cesta k jednání a zpět trvala celkem 10x 30 minut-tedy ve výši 1 000 Kč a 21% DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem tedy v částce 65 145,19 Kč, po zaokrouhlení 65 145 Kč (výrok II rozsudku).

24. Ve výroku III v souladu s ust. 2 odst. 3 Z.č. 549/1991 Sb. soud uložil povinnost neúspěšné žalované zaplatit soudní poplatek, když úspěšná žalobkyně od něj byla osvobozena. Výše poplatku byla stanovena dle Položky 1 písm. b) Sazebníku ve výši 4 469 Kč.

25. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil dle § 148 odst. 1 o. s. ř.. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve sporu nebyla úspěšná a soudu vznikly náklady v částce 7 350 Kč za vyplacené znalečné za znalecký posudek a za účast znalce při jednání dne 26. 11. 2020, uložil tuto povinnost žalované.

26. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. 160 odst. 1 o. s. ř..