37 C 169/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce Anonymizováno sídlem Adresa žalobce , Anonymizováno zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 3 640 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení náhrady škody ve shora uvedené výši. V žalobě tvrdil, že jeho právním předchůdcům, konkrétně společnostem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bylo na základě podnětu Ministerstva financí zablokovány účty v celkové hodnotě , částka, , a to z podnětu , právnická osoba, , Finančního a analytického útvaru, předloženého na Policejní presidium ČR, úřad služby kriminální policie a vyšetřování, pod č. j. FAU-, č. účtu, /24-2402 dne , datum, , kterým bylo podáno trestní oznámení na , jméno FO, , s následným převodem na účet orgánů činných v trestním řízení. Dne , datum, a , datum, kontaktovali právní předchůdci Policii s jejich analýzou, proč by jim měli být prostředky vráceny. S ohledem na informaci, že podle usnesení Policie ČR, KŘP hlavního města Prahy, SKPV – OHK, 6. oddělení, č. j. KRPA-478196-144/TČ-2016-000096-BU ze dne , datum, došlo k uložení peněž do úschovy Obvodního soudu pro , adresa, , podali právní předchůdci dne , datum, návrh na zahájení řízení o uvolnění peněžních prostředků z úschovy soudu. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 34 Sd 12/2020-126 ze dne , datum, , doručené k rukám zástupce právních předchůdců žalobce dne , datum, , byl návrh na vydání peněžních prostředků z úschovy zamítnut, přičemž toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 326/2020-138 ze dne , datum, potvrzeno. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 34 Sd 12/2020-187 ze dne , datum, pak byly uschované peněžní prostředky právním předchůdcům vydány, Tyto peněžní prostředky byly potom v ekvivalentu v EUR právním předchůdcům žalobce převedeny, a to na účet jejich právního zástupce, dne , datum, . Z výše uvedeného vyplynulo, že cedenti byli, a to jeden každý z nich, omezeni v disposicích se svými prostředky od data , datum, do data , datum, , a to bez právního důvodu, pročež žalobce požaduje ušlý zisk po dobu, kdy byly finanční prostředky zadrženy dle výše uvedeného. Na závěr uvedla, že nárok předběžně u žalované uplatnil dne , datum, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil předmětný nárok. Žalovaná zrekapitulovala řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, vedené pod sp. zn. 34 Sd 12/2020. Soudní úschova nebyla nezákonná, neboť postup Obvodního soudu pro , adresa, byl v souladu se zákonem č. 292/2013 Sb. Předmětné finanční prostředky byly zajištěny za účelem zjišťování vlastnického práva k nim, přičemž obě strany trvaly na tom, že právě jim předmětné právo svědčí. Tento stav byl pak zhojen dohodou o narovnání ze dne , datum, .

3. Soud dále poznamenává, že rozhodl ve smyslu § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalovaná totiž výslovně s tímto postupem souhlasila ve svém podání ze dne , datum, . Žalobce se pak na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil. Byl přitom poučen, že pokud se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutečnosti.

5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne , datum, .

6. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že toto bylo doručeno žalobci dne , datum, , a ve kterém jeho žádost shledala nedůvodnou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, poustoupila na žalobce pohledávku ve výši , částka, z titulu náhrady škody.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, postoupila na žalobce pohledávku ve výši , částka, z titulu náhrady škody.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, postoupila na žalobce pohledávku ve výši , částka, z titulu náhrady škody.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, vedeného pod sp. zn. 34 Sd 12/2020 soud zjistil, že společnosti , Anonymizováno, , s bankovním účtem u , právnická osoba, ., byl zajištěn bankovní účet číslo účtu: , č. účtu, , na němž byla uložena částka USD , Anonymizováno, . Dále z tohoto spisu soud zjistil, že společnosti , Anonymizováno, , s bankovním účtem u , právnická osoba, ., byl zajištěn bankovní účet s číslem účtu , č. účtu, , na němž byla částka USD , Anonymizováno, soud z uvedeného spisu zjistil, že společnosti , Anonymizováno, , s bankovním účtem u , právnická osoba, , byl zajištěn bankovní účet s číslem účtu , č. účtu, , částka USD , Anonymizováno, . Dále z tohoto spisu soud zjistil, že shora uvedené peněžní prostředky byly zajištěny rozhodnutím orgánů činných v trestním stíhání postupem podle § 79a odst. 1 trestního řádu, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že peněžní prostředky na těchto účtech jsou výnosem z trestné činnosti. Dále z tohoto spisu soud zjistil, že Usnesením , právnická osoba, ze dne , datum, bylo rozhodnuto u uložení finančních prostředků žadatelů do úschovy za účelem objasnění vlastnického nebo jiného práva k věci. Dne , datum, byl podán právními předchůdkyněmi žalobce návrh na vydání peněžních prostředků z úschovy. Dne , datum, se společnost , Anonymizováno, domáhala vydání předmětu úschovy. Podáním ze dne , datum, společnost , Anonymizováno, sdělila, že nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy právním předchůdkyním žalobce. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 34 Sd 12/2020-126 ze dne , datum, bylo rozhodnuto tak, že se návrhy na vydání z úschovy zamítají, neboť ve věci absentuje souhlas s vydáním soudním úschovy. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 326/2020-138 ze dne , datum, bylo rozhodnuto tak, že se usnesení soudu I. stupně potvrzuje. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne , datum, . Podáním ze dne , datum, právní předchůdkyně soud informovaly, že došlo k uzavření dohody o narovnání se společností , Anonymizováno, dne , datum, . Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 34 Sd 12/2020-187 ze dne , datum, bylo rozhodnuto tak, že se ze soudní úschovy vydávají žadatelům uschované finanční prostředky, neboť přihlašovatelka udělila souhlas s vydáním úschovy a byly tak splněny procesní podmínky pro vydání úschovy uvedené v zákoně, které podmiňují vydání předmětů úschovy příjemci na jeho žádost souhlasem ostatních označených příjemců. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne , datum, .

11. Na základě předložených listin soud dospěl ke skutkovému závěru, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk. Podstata projednávané věci pak spočívá v posouzení nároku žalobce na zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl mít za následek nesprávné rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Pro odpovědnost státu podle zákona musí být vždy splněny tři předpoklady - 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy je objektivní, bez ohledu na zavinění.

14. Ačkoliv žalobcova tvrzení stran škody (ušlého zisku) jsou zcela nedostatečná, soud ve věci nenařizoval jednání a nedával výzvu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť by takový postup byl v rozporu s principem procesní ekonomie. V projednávané věci totiž není naplněna již první podmínka vyžadovaná zákonem, tj. existence odpovědnostního titulu. K tomu soud v podrobnostech uvádí následující.

15. V napadených řízeních k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Nesprávný úřední postup je soudní praxí definován jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. K tomu se vyjádřil již i Nejvyšší soud ČR v jeho opakovaně citovaném usnesení, že rozhodovací činnost samu o sobě nelze posuzovat jako nesprávný úřední postup (usnesení ze dne , datum, sp. zn. 25 Cdo 1018/2007, publikované v Souboru rozhodnutí NS pod č. C 7530). Názor sdílí i Ústavní soud (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 3625/17). Přitom je zřejmé, že se žalobce domáhal ušlého zisku, který mu měl vzniknout v důsledku zajištění bankovních účtů a peněžní prostředků na nich uložených orgány veřejné moci. Soud konstatuje, že tvrzený ušlý zisk nemohl vzniknout z titulu nesprávného úředního postupu, neboť zajištění peněžních prostředků, v jehož důsledku měla právě vzniknout tvrzená škoda, byla projevem rozhodnutí vydaného v rámci trestního řízení, jež spočívá v zajištění bankovních účtů v rámci trestního řízení, potažmo následně rozhodnutí vydaných v rámci řízení o úschově.

16. Soud se proto dále zabýval nárokem z pohledu nezákonného, respektive nezákonných rozhodnutí. Podle judikatury Nejvyššího soudu v sobě podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení nebo změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka prvá vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí - soud v řízení o odpovědnosti podle komentovaného zákona nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou (NS 29 Cdo 2778/2010). Avšak žádné z rozhodnutí, které žalobce označil jako rozhodnutí nezákonné, nebylo ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk zrušeno ani změněno, a tak z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu.

17. K tomu soud zdůrazňuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 38/2000, a ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1272/2001). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4428/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3110/18, dále usnesením ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1076/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 609/20, jakož i usnesením ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1504/2019, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 341/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 591/21.

18. Dále je třeba poznamenat, že Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře přiklonil k obecnému závěru, že „pokud se v kterékoli fázi trestního řízení ukáže, že účel prostředků trestního procesu nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08, a plenární nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 11/10).

19. Nelze však odhlédnout od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněného pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém byl výše uvedený obecný závěr (zejména v okolnostech dvou posledně jmenovaných nálezů Ústavního soudu) podroben detailní analýze se závěrem, že „zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08, na ‚všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly,‛ by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů, Ústavní soud svojí judikaturou nesledoval.

20. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Odkázal v něm však také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, ze kterého vyplývá, že bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

21. V poměrech projednávané věci pak platí, že finanční prostředky byly na účtech zajištěny postupem podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Toto rozhodnutí přitom nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost (ostatně to žalobce ani netvrdí). Další postup orgánů činných v trestním řízení byl takový, že tyto finanční prostředky byly uloženy do úschovy, a to v souladu s § 80 odst. 1 trestního řádu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního osudu sp. zn. II. ÚS 2813/18). S ohledem na skutečnost, že z předložených listin (konkrétně ze spisu , právnická osoba, 4, sp. zn. 34 Sd 12/2020) jednoznačně plyne, že si předmět úschovy nárokovala společnost , Anonymizováno, , lze konstatovat, že postup policejního orgánu byl správný.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k nezákonnému rozhodnutí či k nezákonným rozhodnutím, a proto soud žalobu kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši , částka, podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon ve věci, konkrétně za vyjádření se k žalobě.