37 C 180/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa jednající název státní instituce sídlem adresa o zaplacení 801 220 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 801 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u Obvodního soudu pro adresa domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 801 220 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně je vlastníkem, popř. spoluvlastnicí nemovitostí a spoluvlastnických podílů na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota, hodnota, hodnota a hodnota pro katastrální území adresa a na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa. Tyto nemovitosti a podíly byly usnesením Policie České republiky ze dne datum, č. j. číslo jednací, zajištěny, přičemž žalobkyni bylo zakázáno s nimi nakládat, a to včetně uzavírání nájemních smluv. Žalobkyně nemovitosti přitom pořizovala primárně za účelem dosahování výnosů z nájmu, v důsledku zajištění vznikla majetková újma v podobě ušlého zisku po dobu 3 let 5 měsíců a 9 dnů. Podle žaloby mělo obvyklé měsíční nájemné u nemovitostí zapsaných na LV hodnota v k. ú. adresa činit 16 900 Kč a u podílů na ostatních nemovitostech 2 500 Kč měsíčně, z čehož žalobkyně dovodila celkovou škodu ve výši 801 220 Kč. Žalobkyně v žalobě označila věc jako „nepřiměřená délka řízení podle zák. č. 82/1998 Sb.“, současně však skutkově dovozovala vznik škody z nezákonného zajištění nemovitostí. Uvedla rovněž, že nárok u žalované uplatnila dne datum a žalovaná jej stanoviskem ze dne datum neuznala.

2. Žalovaná ve věci učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne datum uplatnila nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. a že tento nárok byl dne datum projednán, avšak nebyl shledán důvodným. Namítla především absenci jednoznačně vymezeného odpovědnostního titulu, neboť žalobkyně v žalobě střídavě odkazovala na nepřiměřenou délku řízení, nezákonné rozhodnutí i nesprávný úřední postup. Žalovaná zdůraznila, že odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím předpokládá, aby pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, což se v projednávané věci nestalo; rozhodnutí o zajištění bylo zrušeno proto, že zajištění již nebylo potřeba, nikoli pro nezákonnost. Současně poukázala na to, že nesprávným úředním postupem mohou být toliko pochybení, která se bezprostředně nepromítají do obsahu rozhodnutí. Žalovaná pak dále namítla, že žalobkyně neprokázala vznik škody ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a uplatněným nárokem. Ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. hodnota pro k. ú. adresa uvedla, že rodinný dům č. p. hodnota byl po celou rozhodnou dobu obýván jméno FO a jejím synem jméno FO, přičemž žalobkyně se jejich vyklizení neúspěšně domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu ve adresa pod sp. zn. spisová značka. Ohledně nemovitostí na LV č. hodnota žalovaná uvedla, že tvoří zahradu přiléhající k domu č. p. hodnota. Ve vztahu k dalším nemovitostem žalovaná zdůraznila, že žalobkyně je pouze menšinovou spoluvlastnicí a o správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala, že ostatní spoluvlastníci zamýšleli tyto nemovitosti pronajímat nebo propachtovat žalobkyní tvrzeným způsobem. Žalovaná nadto uvedla, že i při existenci zajištění nic nebránilo žalobkyni, aby v případě konkrétního zájemce požádala podle § 79f odst. 2 trestního řádu o omezení zajištění za účelem pronájmu. Ze všech uvedených důvodů navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v doplnění ze dne datum uvedla, že uplatňuje nárok alternativně z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nesprávného úředního postupu. Za nezákonné rozhodnutí označila rozhodnutí o zajištění nemovitostí s tím, že důvody, pro které bylo vydáno, se nepotvrdily a zajištění bylo později zrušeno; k tomuto titulu vztahovala celý žalobní nárok ve výši 801 220 Kč. Pro případ, že by soud nezákonné rozhodnutí neshledal, odvozovala žalobkyně nárok z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nečinnosti policejního orgánu při vyřizování její žádosti o zrušení zajištění ze dne datum až do rozhodnutí Okresního soudu ve adresa ze dne datum, kterým bylo zajištění zrušeno; za toto období vyčíslila škodu částkou 188 033 Kč.

4. Soud z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení zjistil následující. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne datum uplatnila u žalované nárok na náhradu škody ve výši 801 220 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., že žalovaná nárok dne datum projednala a neuznala jej.

5. Z listin předložených žalobcem, jakož i z obsahu spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že žalobce byl v rozhodné době vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem zajištění, jak je konkrétně specifikováno v žalobě.

6. Z usnesení policejního orgánu ze dne datum soud zjistil, že bylo rozhodnuto o zajištění těchto nemovitostí (resp. podílu na nich), přičemž takovému rozhodnutí předcházel souhlas státního zástupce ze dne datum.

7. Dále soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce proti usnesení o zajištění podal stížnost ze dne datum, kterou dne datum doplnil. Tato stížnost byla předložena Okresnímu soudu ve adresa dne datum a byla zamítnuta usnesením tohoto soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací.

8. Z návrhu žalobce ze dne datum soud zjistil, že žalobce požádal o zrušení zajištění nemovitostí; tento návrh byl policejnímu orgánu doručen téhož dne.

9. Z návrhu Policie České republiky ze dne datum soud zjistil, že byl státnímu zástupci předložen návrh na podání obžaloby, jehož součástí byl i výše uvedený návrh žalobce na zrušení zajištění. Obžaloba byla následně podána dne datum.

10. Z usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne datum soud zjistil, že zajištění nemovitostí bylo tímto rozhodnutím zrušeno.

11. Z usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že trestní věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření.

12. Z rozhodnutí ředitele Územního odboru adresa Krajského ředitelství policie název kraje ze dne datum soud dále zjistil, že příslušník Policie České republiky tituly před jménem jméno FO byl uznán vinným ze spáchání jednání majícího znaky kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru.

13. Podle Listu vlastnictví č. hodnota, obec adresa, k nemovitostem, pozemkům na uvedených parcelách, tak je zapsané vlastnické právo žalobce v rozsahu 1/8, pak pana jméno FO v rozsahu 7/16, jméno FO podíl 7/32, rovněž jméno FO.

14. Dále podle výpisu z Listu vlastnictví č. hodnota v Letonicích k nemovitostem, a to pozemkům, zastavěné ploše a nádvoří a zahradě a dále rodinného domu, je zde žalobce 1/8 a dále jméno FO 7/16, a jméno FO 7/16, je uvedeno, že je zapsáno omezení, a to věcné břemeno výměnku pro paní jméno FO, a dále i exekutorské zástavní právo k ideálnímu podílu 1/8 a dále zástavní práva.

15. Podle výpisu z Listu vlastnictví č. hodnota, obec adresa, k nemovitostem, a to pozemkům, zastavěná plocha a nádvoří a zahrada a zemědělské stavbě, je zapsané vlastnické právo žalobce právnická osoba., v podílu 1/2 a dále pana jméno FO ve výši 1/2. Také tam váznou exekutorská a smluvní zástavní práva.

16. Podle výpisu z Listu vlastnictví č. hodnota, adresa, podíl žalobce je v rozsahu 1/8, dále pan jméno FO 6/8, jméno FO jméno FO 1/16. Jedná se o nemovitosti, ornou půdu, pozemek představující ornou půdu.

17. Podle výpisu z Listu vlastnictví č. hodnota, obec adresa, tak zde je vlastnické právo výlučně žalobce. Jedná se o rodinný dům na zastavěné ploše a nádvoří na pozemku, s pozemkem, získaný na základě kupní smlouvy.

18. Podle fotografie na č. l. 81 je zachycen rodinný dům z ulice na LV hodnota v adresa, č. p. hodnota, je před ním zaparkován osobní automobil, a dále podle fotografie na č. l. 82 je zachycen dům v adresa, LV hodnota, č. p. hodnota, kdy u domu je zaparkováno auto.

19. Podle fotografie na č. l. 97, z května rok, je zachycen dům č. p. hodnota, na schodech jsou vyfotografovány osoby, starší lidé, kteří tam sedí.

20. Podle rozsudku Okresního soudu ve adresa, č. j. číslo jednací, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce, a to právnická osoba., domáhal proti žalované jméno FO vyklizení nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. hodnota, jejíž součástí je stavba, rodinný dům, č. p. hodnota, na LV č. hodnota s tím, že se už v předchozím řízení domáhala paní jméno FO proti žalobci rozsudku, kterým by soud určil vlastnictví předmětných nemovitých věcí. Žaloba byla zamítnuta. Soud uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, ale byl shledán rozpor žaloby s dobrými mravy, pokud šlo o žalobu na vyklizení nemovitostí, proto byla žaloba zamítnuta. Ještě bylo poukázáno na probíhající trestní řízení, v němž se prověřují okolnosti uzavření kupních smluv k předmětnému rodinnému domu. Podle sdělení k osobě jméno FO, které bylo vyžádáno k předmětnému civilnímu řízení, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie název kraje, územní odbor adresa, obvodní oddělení policie adresa, ze datum, č. j. číslo jednací, bylo prověřováno podezření ze spáchání přečinu neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, kterého se mohla dopustit paní jméno FO, mj., a věc byla odložena s tím, že žalobce jako poškozená strana podal stížnost ve věci.

21. Soud má za prokázaný skutkový stav v souladu s provedeným dokazováním a s nespornými tvrzeními účastníků řízení. Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy žalované, neboť z provedeného dokazování byly zjištěny dostatečné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, a rovněž pro nadbytečnost nerozvádí dílčí skutková zjištění, o něž rozhodnutí ve věci samé neopřel.

22. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 věta první zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 tamtéž byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 tamtéž nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 79f odst. 2 věta první a druhá tr. ř. osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout.

24. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně. Žalobce v řízení podle obsahu svých vyjádření namítá nezákonnost zajištění nemovitostí. Ačkoliv jsou podání žalobce nadepsána „nepřiměřená délka řízení“, obsahově brojí proti samotnému zajištění. K tomu soud uvádí následující. Za nesprávný úřední postup dle výše uvedeného zákona nelze považovat jakékoliv pochybení v řízení, jak se mylně domnívá žalobce, ale pouze takové porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012 sp.zn. 28 Cdo 3013/2011). Z uvedeného vyplývá, že odpovědnostním titulem ve věci by mohlo být pouze rozhodnutí, a to usnesení o zajištění nemovitostí ze dne datum. Toto usnesení bylo zrušeno později z důvodu, že už zajištění nebylo potřeba, naopak stížnost žalobce proti usnesení nebyla shledána důvodnou.

25. Pokud žalobce namítá, že odpovědnostním titulem jsou průtahy ve vydání rozhodnutí o žádosti o zrušení zajištění, soud připouští, že v případě rozhodnutí o žádosti ze dne datum, kdy bylo rozhodnuto až dne datum, lze spatřit průtah, když o žádosti dle dikce § 79f odst. 2 tr.ř. má být o žádosti rozhodnuto bezodkladně. Žalobkyně byla na jednání dne datum vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby konkretizovala, v jakém období mělo být o žádosti rozhodnuto, jaká lhůta by byla přiměřená a v návaznosti na to konkretizovala tvrzenou újmu ve vztahu k jednotlivým nemovitostem. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala, soud tak uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně vzniku škody a ohledně příčinné souvislosti mezi tímto průtahem a tvrzeným ušlým ziskem.

26. Ve vztahu k rodinnému domu č. p. hodnota na LV č. hodnota soud z provedených důkazů zjistil, že byl v rozhodné době fakticky obýván jinými osobami, a to jméno FO a jejím synem, přičemž žalobkyně se vyklizení této nemovitosti nedomohla ani samostatnou žalobou. Za této situace není prokázáno, že by žalobkyně mohla tento dům v dotčeném období reálně pronajmout třetí osobě a z pronájmu inkasovat nájemné v jí tvrzené výši. U pozemků na LV č. hodnota soud navíc zjistil, že tvoří funkční celek s tímto domem jako přiléhající zahrada.

27. Ohledně ostatních nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně byla pouze menšinovou spoluvlastnicí. O správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů a žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by ostatní spoluvlastníci rozhodli nebo byli připraveni rozhodnout o pronájmu či pachtu předmětných nemovitostí tak, aby žalobkyni plynuly výnosy v žalované výši. Žalobkyně neprokázala ani to, kdo tyto nemovitosti v rozhodném období fakticky užíval, zda z nich byly pobírány užitky, případně zda by jí jako spoluvlastnici vznikal nárok na podíl na těchto užitcích vůči jiným osobám. Za tohoto skutkového stavu nelze učinit závěr, že právě v důsledku zajištění nemovitostí žalobkyně přišla o konkrétní a reálně dosažitelný zisk. Žalobkyně sice předložila podklady k tvrzené obvyklé výši nájemného, samotné ocenění obvyklého nájmu však nepostačuje k prokázání vzniku škody v podobě ušlého zisku. Ušlý zisk předpokládá dostatečně vysokou míru pravděpodobnosti, že by při pravidelném běhu věcí k rozmnožení majetku skutečně došlo. Taková pravděpodobnost v projednávané věci prokázána nebyla, a to ani u nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ani u ostatních spoluvlastnických podílů. Soud proto uzavírá, že v projednávané věci není dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí a současně nebyl prokázán vznik žalobkyní tvrzené škody ani příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a uplatněným nárokem. Již pro nesplnění těchto základních předpokladů odpovědnosti státu bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast u jednání dne datum a dne datum) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 800 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinná dobrovolně, co je jí uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.