37 C 181/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: stát, organizační složka státu sídlem adresa jednající název státní instituce sídlem adresa o zaplacení 16 217 621,91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 16 217 621,91 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá vůči žalované zaplacení náhrady škody ve výši 16 217 621,91 Kč, která mu měla vzniknout vynaložením nákladů na právní zastoupení a znalecké posudky v řízení vedeném u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Žalobce vystupoval v tomto řízení jako osoba zúčastněná na řízení, neboť se jednalo o soudní přezkum licence na výrobu elektřiny z fotovoltaické elektrárny adresa o výkonu 4,998 MW, která byla v jeho vlastnictví. Řízení bylo zahájeno žalobou Nejvyššího státního zástupce dne datum a pravomocně skončilo až dne datum zamítnutím žaloby, tedy po téměř 11 letech. V jeho průběhu bylo vydáno více rozsudků, přičemž čtyřikrát Nejvyšší správní soud a jednou Ústavní soud předchozí rozhodnutí zrušily. Žalobce tvrdí, že zejména rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. číslo jednací, byly nezákonné, neboť byly zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Nárokovaná majetková újma má spočívat v nákladech, které žalobce účelně vynaložil na zrušení těchto nezákonných rozhodnutí a na odvrácení negativního výsledku řízení. Jedná se zejména o náklady právního zastoupení několika advokátními kancelářemi a o náklady na řadu znaleckých posudků a odborných vyjádření, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Celkovou výši těchto nákladů žalobce vyčíslil částkou 16 217 621,91 Kč. Žalobce uvádí, že mu tyto náklady nebyly přiznány v rámci řízení podle soudního řádu správního, neboť jako osoba zúčastněná na řízení neměl na jejich náhradu procesní nárok. Nárok na náhradu škody uplatnil žalobce u žalované dne datum podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Uplatnění nároku bylo adresováno Ministerstvu spravedlnosti jako příslušnému úřadu podle § 6 odst. 1 a 2 písm. a) citovaného zákona. Dne datum žalobce obdržel stanovisko žalované, jímž byl nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení zamítnut. Žalovaná se přitom věcně nezabývala účelností jednotlivých nákladů, nýbrž nárok jako celek neuznala. Žalobce má za to, že jeho nárok není promlčen, neboť se o celkové výši škody dozvěděl až pravomocným skončením řízení dne datum. Tvrdí, že nebýt opakovaných vadných rozhodnutí soudů, zejména nepřezkoumatelnosti, nemusel by po další roky vynakládat prostředky na právní ochranu. Žalobce zdůrazňuje, že v řízení fakticky suploval procesní aktivitu správního orgánu, neboť Energetický regulační úřad nebyl ve věci aktivní. Vynaložené náklady považuje za nezbytné k ochraně svého podnikání a zachování licence na výrobu elektřiny. Žalobou se proto domáhá, aby soud uložil žalované povinnost nahradit mu vzniklou škodu v plné výši.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně dne datum řádně uplatnila u žalované nároky podle zákona č. 82/1998 Sb. a že žalovaná nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení postoupila k přímému vyřízení Energetickému regulačnímu úřadu, zatímco nárok na náhradu majetkové újmy věcně projednala a neshledala jej důvodným. Žalovaná žalobou uplatněný nárok na náhradu škody neuznává a výslovně popírá, že by žalobkyni vznikla jakákoli škoda v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Uvádí, že žalobkyně se žalobou domáhá náhrady nákladů řízení ve výši 16 917 621,91 Kč, které měly vzniknout v řízení vedeném u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Podle žalované bylo o nákladech tohoto řízení pravomocně rozhodnuto v konečném rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, kterým žalobkyni jako osobě zúčastněné na řízení nebyla náhrada nákladů přiznána. Žalovaná zdůrazňuje, že Ministerstvo spravedlnosti není oprávněno revidovat pravomocná rozhodnutí soudů o nákladech řízení. Má za to, že podmínky § 31 zákona č. 82/1998 Sb. pro náhradu nákladů řízení nejsou splněny, neboť žalobkyně měla možnost uplatnit náhradu nákladů v původním řízení, avšak neučinila tak. Současně poukazuje na to, že žalobkyně proti nákladovému výroku konečného rozsudku nepodala opravný prostředek, a byla s tímto výrokem srozuměna. Žalovaná popisuje průběh řízení před správními soudy od zahájení žalobou v říjnu rok až po pravomocné skončení věci dne datum, včetně jednotlivých kasačních a ústavních zásahů. Připomíná, že žalobkyně vstoupila do řízení jako osoba zúčastněná dne datum. K otázce nepřiměřené délky řízení žalovaná vysvětluje, že správní a navazující soudní řízení je třeba posuzovat jako jeden celek, a proto byl nárok na nemajetkovou újmu postoupen Energetickému regulačnímu úřadu jako příslušné organizační složce státu. Odkazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu k určení příslušného úřadu podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb. Ve vztahu k tvrzené majetkové újmě žalovaná konstatuje, že samotná existence nezákonného rozhodnutí automaticky nezakládá vznik škody. Náklady právního zastoupení a znaleckých posudků nepovažuje za škodu nahraditelnou podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť o jejich náhradě bylo rozhodnuto v rámci soudního řízení. Žalovaná má za to, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenými nezákonnými rozhodnutími a vznikem nárokované škody. Z těchto důvodů navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce dne datum předběžně uplatnil u žalované nárok podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byl žalovanou postoupen Energetickému regulačnímu úřadu, zatímco nárok na náhradu škody, jenž je předmětem tohoto řízení, žalovaná posoudila jako nedůvodný s odkazem na § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

4. Podle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, bylo zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne datum, č. j. číslo jednací, přičemž tímto rozsudkem nebylo osobě zúčastněné na řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým byla kasační stížnost zamítnuta. Následně žalobce podal ústavní stížnost, na jejímž základě Ústavní soud nálezem ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zrušil jak rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. číslo jednací, tak rozsudek Krajského soudu v adresa č. j. číslo jednací. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. číslo jednací, byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací. Podle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, jímž byla žaloba proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu zamítnuta, bylo rozhodnuto, že žalobce jako osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému rovněž nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku soud v bodě 207 uvedl, že osoba zúčastněná na řízení má právo pouze na náhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, případně že soud může z důvodů hodných zvláštního zřetele na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení, přičemž žádná z těchto situací v projednávané věci nenastala.

5. Soud má za prokázaný skutkový stav v souladu s provedeným dokazováním. Z důvodu nadbytečnosti byly zamítnuty další důkazní návrhy žalobkyně, vztahující se k výši škody, když soud neshledal důvodnost nároku jako takového (viz níže).

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 35 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od datum (dále jen „občanský zákoník“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

7. Podle § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.

8. Podle § 60 odst. 5 soudního řádu správního osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.

9. Žalobce se v řízení domáhá náhrady škody spočívající v nákladech na právní zastoupení a v nákladech vynaložených na znalecké posudky, celkem ve výši 16 217 621,91 Kč. Žalobce uvádí, že v řízení byla vydána dvě nezákonná rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, které byly zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Soud přisvědčuje žalobci, že na tato rozhodnutí je nutné nahlížet jako na nezákonná ve smyslu § 5 a 8 zákona č. 82/1998 Sb., dále se zabýval příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody žalobci. Úkon, na jehož základě byla nezákonná rozhodnutí zrušena, je ústavní stížnost. Soud v této souvislosti poukazuje na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, podle kterého náklady právního zastoupení účastníka v řízení o ústavní stížnosti, kterou se domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nejsou škodou ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., za niž by odpovídal stát. Z tvrzení žalobce vyplývá, že se domáhá všech nákladů, které v daném řízení vedeném před Krajským soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka vynaložil. V této souvislosti soud odkazuje na § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. V této souvislosti soud odkazuje na znění § 60 odst. 5 soudního řádu správního, kdy žalobce jako osoba zúčastněná měl právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Ohledně nákladů na podání kasační stížnosti zdejší soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 2 As 15/2009-242, podle kterého podá-li kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení, stává se (vedle žalobce a žalovaného) účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem. Je proto i v jejím případě nutno o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodnout ve smyslu procesní úspěšnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ve vztahu k žalobci a žalovanému bude v těchto případech nutno uvážit, čí pozici taková kasační stížnost fakticky podporuje. Soudy v daném řízení žalobci náhradu nákladů nepřiznaly, ačkoliv žalobce se jich mohl na základě procesního předpisu domáhat, zdejší soud pak není oprávněn toto rozhodnutí revidovat. S odkazem na § 31 odst. 2 zákona tak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšná ve věci byla žalovaná. Výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne datum) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč. Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinná dobrovolně, co je jí uloženo tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.