37 C 187/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75% ročně od 11. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce ve své žalobě uvedl, že se účastnil soudního řízení ve věci výchovy a výživy svého nezletilého syna. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. [číslo jednací]. Jelikož žalobce nebyl s rozsudkem spokojen, podal proti rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Odvolací soud nařídil na den 26. 2. 2020 jednání ve věci, přičemž toto jednání bylo po jeho proběhnutí odročeno na 9. 3. 2020. Předtím, než u odvolacího soudu proběhlo jednání nařízené na den 9. 3. 2021, vzal žalobce své odvolání zpět, a to dne 6. 3. 2020 Odvolací soud nicméně navzdory této skutečnosti a navzdory tomu, že mu bylo zpětvzetí známo, dne 9. 3. 2020 nechal jednání proběhnout a na jeho konci vyhlásil rozsudek, č. j. [číslo jednací] (dále též„ nezákonné rozhodnutí“), kterým rozsudek soudu prvého stupně změnil. Jelikož se žalobce cítil zkrácen na svých právech, podal proti oběma shora uvedeným rozsudkům ústavní stížnost, na jejímž základě následně dospěl Ústavní soud svým nálezem ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. [ústavní nález] (dále též„ nález ÚS“), který se stal vykonatelným dne 2. 10. 2020, k závěru, že rozsudkem odvolacího soudu byla porušena základní lidská práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež byl rozsudek zrušen jako nezákonné rozhodnutí.

2. Dále žalobce zdůraznil, že v souvislosti s nezákonným rozsudkem byl nucen podat ústavní stížnost, na jejíž podání vynaložil částku ve výši 30 000 Kč, kterou uhradil svému právnímu zástupci coby odměnu za sepis této ústavní stížnost (dle smlouvy o právních službách ze dne 19. 6. 2020), a to na základě faktury č. 2/2021, ze dne 21. 1. 2021 se stanovenou splatností ke dni 31. 1. 2021. Faktura byla uhrazena dne 26. 1. 2021. Žalovaná částka tak dle žalobce představuje jeho škodu. Jinak řečeno, žalobce by byl býval žalovanou částku nevynaložil, pokud by soud neignoroval jeho zpětvzetí a usnesením řízení v souladu se zákonem zastavil namísto toho, aby vydal rozhodnutí, které bylo v přímém rozporu s objektivním právem.

3. Konečně žalobce ve své žalobě uvedl, že se svým podáním ze dne 10. 2. 2021 obrátil na žalovanou s požadavkem na náhradu škody. Ke dni podání žaloby se nicméně žalovaná nijak nevyjádřila.

4. Žalobce se tak svojí žalobou domáhal zaplacení částky 30 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z částky 30 000 Kč za dobu od 11. 2. 2021 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28. 1. 2022 uvedla, že žalobce u ní dne 10. 2. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši celkem 30 000 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Praze, které vedlo k podání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu pod sp. zn. [ústavní nález]. Svým stanoviskem ze dne 21. 1. 2022 přitom žalovaná žalobcovu žádost zamítla.

6. Dále žalovaná zdůraznila, že byť byl pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], zrušen z důvodu nezákonnosti (neústavnosti), nepředstavují vynaložené náklady právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem škodu ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), za níž by odpovídal stát. V této souvislosti odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, resp. na výluku odpovědnosti podle § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ÚS“). <b>7. Žalovaná tak navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši.</b> 8. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

9. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 9. 2. 2021 a stanovisko žalované ze dne 21. 1. 2022) vzal za prokázané, že se žalobce dne 10. 2. 2021 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění z důvodů a ve výši jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak žalobcovu žádost zamítla svým stanoviskem ze dne 21. 1. 2022.

10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Soud z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1722/20, zjistil, že žalobce se domáhal svojí ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. [číslo jednací]. Se svojí stížností byl úspěšný, přičemž byl zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení].

12. Ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobce a advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] dne 19. 6. 2020, faktury č. 2-2021 ze dne 21. 1. 2021 a potvrzení o provedení platby [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce zaplatil částku 30 000 Kč coby náklady řízení vedeného Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 1722/20. <b>13. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.</b> <b>14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.</b> 15. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

18. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 zákona (tj. zdejší žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk pak platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

21. Jak je uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že žalovaná částka představuje škodu, která mu vznikla v souvislosti s nezákonným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. [ústavní nález]. Škoda, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal, měla spočívat v nákladech, které žalobce nesl v rámci řízení před Ústavním soudem.

22. K tomu zdejší soud poznamenává, že zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

23. V projednávané věci je přitom tvrzeným odpovědnostním titulem zákonné rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. [číslo jednací]. Z relevantní právní úpravy přitom plyne, že v těchto případech náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (viz § 31 odst. 1 OdpŠk). Důležité je ovšem si uvědomit, že z § 31 odst. 2 OdpŠk jasně plyne, že náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

24. Je sice pravdou, že v řízení o ústavní stížnosti přiznává Ústavní soud náhradu nákladů řízení v mimořádných a výjimečných případech, přičemž samotný úspěch v řízení není jediným kritériem (§ 62 odst. 4 zákona o ÚS), přesto z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že se účastník, který se ústavní stížností domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nemůže takto vynaložených nákladů právního zastoupení domáhat postupem podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk, a to ani v případě, že Ústavní soud o náhradě nákladů řízení vůbec nerozhodl (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014).

25. S ohledem na shora uvedené tak soudu nezbylo, nežli žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítnou. Žalobcem tvrzená škoda totiž nemůže být škodou, které by se mohl na základě OdpŠk domáhat. Pouze pro úplnost se dodává, že za této situace se soud s ohledem na princip procesní ekonomie již nijak nezbýval otázkou naplnění ostatních podmínek vyžadovaných zákonem.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

28. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.