37 C 192/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 100 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Policie ČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, , Územní odbor , adresa, , 1. oddělení obecné kriminality, sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Dále se domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným řízení, jakož i náhrady škody v podobě nákladů právního zastoupení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení absentuje odpovědnostní titul ve smyslu § 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná rovněž tvrdila, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované své nároky jako v projednávané věci dne , datum, . Žalovaná pak vypořádala tuto žádost svým stanoviskem ze dne , datum, , když odmítla na nároky žalobkyně čehokoliv plnit.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného Policie ČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 1. oddělení obecné kriminality, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující. Dne , datum, bylo doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v , adresa, oznámení o skutečnostech nasvědčujících to, že byl spáchán trestný čin. V tomto oznámení je upozorněno na jednání žalobkyně , Jméno žalobkyně, . Dne , datum, byla zahájeny úkony trestního řízení, neboť orgán činný v trestním řízení měl za dostatečně odůvodněný závěr, že se žalobkyně mohla dopustit přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Dne , datum, podal vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, podala vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, doložil plnou moc obhájce žalobkyně ze dne , datum, . Dne , datum, podala vysvětlení , Jméno žalobkyně, . Dne , datum, byla dána výzva podle § 78 odst. 1 trestního řádu. Dne , datum, nahlížel do spisu obhájce žalobkyně. Dne , datum, byla dána výzva podle § 78 odst. 1 trestního řádu. Dne , datum, orgán činný v trestním řízení požádal o podání písemné zprávy. Dne , datum, podala vysvětlení , Jméno žalobkyně, . Dne , datum, byla orgánu činném v trestní řízení vydána věc (účetnictví). Ve dnech , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a , datum, byla orgánu činném v trestním řízení vydána věc (účetnictví). Dne , datum, podala vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, podal vysvětlení , právnická osoba, . Dne , datum, podala vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, podala vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, podal vysvětlení , jméno FO, . Dne , datum, podal vysvětlení , jméno FO, . Opatřením ze dne , datum, přibral orgán činný v trestním řízení znalce. Dne , datum, byl doručen orgánu činném v trestním řízení znalecký posudek. Ve dnech , Anonymizováno, . a , datum, vrátil orgán činným v trestním řízení podle § 80 odst. 1 trestního řádu vydané věci. Dne , datum, podala vysvětlení , Jméno žalobkyně, . Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , byla zamítnuta stížnost proti usnesení ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Soud neprováděl navržené důkazy (s výjimkou příslušného spisu), a to pro jejich nadbytečnost. Jak totiž bude osvětleno níže, v projednávané věci není dílem žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, díle absentuje existence odpovědnostního titulu.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

10. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky původního řízení, jakož i nemajetkové újmy za vedení samotného řízení a náhrady škody v podobě nákladů na právní zastoupení.

11. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně nevystupovala v původním řízení ani jako osoba, proti které se trestní řízení vede, ani jako poškozený, ani jako osoba zúčastněná nebo oznamovatel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 4431/2009, nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1469/2018). Žalobkyni tak nelze považovat za účastníka původního řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, resp. opomenutého účastníka podle § 7 odst. 2 OdpŠk. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro nárok žalobkyně pramenící z nesprávného úředního postupu, resp. nepřiměřené délky původního řízení. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení má totiž zásadně pouze účastník tohoto řízení, resp. pouze u něho se újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení presumuje (viz např. Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3175/2015).

12. K tomu soud zdůrazňuje, že v projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že dotčené trestní řízení bylo skončeno ještě v rámci prověřování, a to sice odložením podle § 159a trestního řádu. Žalobkyně se tedy nikdy nedostala do postavení osoby, proti které se trestní řízení vede ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu. Lze přitom plně souhlasit s žalovanou, že trestní řízení se ve fázi prověřování vede „pro skutek“ (nikoliv „proti určité osobě“; srov. textace § 158 trestního řádu). V projednávané věci tedy nebylo zahájeno trestní stíhání, přičemž jak je patrné z OdpŠk, zákon spojuje možnost odškodnění právě se zahájením a vedením trestního stíhání (nikoliv trestního řízení; srov. např. § 9, § 10, § 12 OdpŠk).

13. Judikatura pak sice dovodila právo na účinné vyšetřování, avšak toto se týká zásadně poškozených (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2889/2020, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4572/2018). V takovém postavení žalobkyně nicméně nebyla.

14. Zcela nepřiléhavý je pak poukaz žalobkyně na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I ÚS 1029/21. V této věci totiž bylo trestní stíhání zahájeno a vedeno. Ústavní soud pak posuzoval pouze otázku, zdali v takovémto případě pak odpovídá žalovaná (tj. stát) i za dopady, které nastaly před samotným formálním zahájením trestního stíhání. V projednávané věci nicméně trestní stíhání zahájeno nebylo; trestní řízení nikdy nepřekročilo fázi prověřování.

15. Nadto k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. V projednávané věci přitom zjevně absentuje odpovědnostní titul, a to jak ve smyslu § 8 OdpŠk, tak i § 13 OdpŠk. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v rámci původního řízení nebylo žádné zrušené rozhodnutí. Pokud pak jde o průběh samotného řízení, tento byl zcela plynulý a průtahů prost. Orgány činné v trestním řízení se s věcí vypořádaly za přibližně 9 měsíců. Opatřily si přitom řadu písemných podkladů, vyslechly řadu osob a nechaly zpracovat znalecký posudek. Věc přitom byla skutkově složitější (o čemž svědčí právě rozsah opatřených materiálů, resp. počet vyslechnutých osob). Podle názoru zdejšího soudu tak v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snad toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a tudíž představovalo nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, jak tvrdila žalobkyně.

17. K tomu soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup orgánů činných v trestním řízení či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu v zásadě nepřísluší, aby hodnotil zvolený postup OČTŘ v rámci původního řízení, resp. důkazní situaci v ten který okamžik původního řízení.

18. Na základě shora uvedených úvah proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

20. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí , částka, za každý úkon.

21. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne , datum, ). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb.

22. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.