37 C 193/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 180 347 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal k zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). K tomu zdůraznil, že původní řízení bylo zahájeno dne , datum, . Od , datum, pak byla věc přerušena do skončení věci vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, . Toto řízení je přitom dle žalobce zatíženo extrémními průtahy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že původní řízení bylo prakticky po celou dobu přerušeno. Za řízení vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, byl přitom žalobce již odškodněn. Nadto podle žalované v projednávané věci absentuje odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. Nadto by navíc podle žalované bylo přiznání peněžitého zadostiučinění v projednávané věci zcela nepřiměřené, a to s ohledem na předmět původního řízení.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok jako projednávané věci dne , Anonymizováno, . Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne , datum, . V tomto stanovisku žalovaná konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná tedy odmítla žalobce odškodnit.

5. Dále z nesporných tvrzení účastník soud zjistil, že žalobce byl odškodněn žalovanou za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to konkrétně za období 6 let a 7 měsíců od zahájení tohoto řízení a žalovaná žalobci přiznala částku , částka, .

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). Dne , datum, došel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu , tituly před jménem, , adresa, Okresnímu soudu v , adresa, proti žalovaným , jméno FO, a , jméno FO, o , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívaní nemovitosti žalobce. Dne , datum, řízení částečně zastaveno co do částky , částka, na základě částečného zpětvzetí žalobce. Dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz. Dne , datum, podán odpor žalovanými. Dne , datum, a , datum, žalovaní vyzváni k odůvodnění odporu do 30 dnů. Dne , datum, žalovaní odůvodnili odpor. Dne , datum, řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , neboť je v tomto řízení řešeno vlastnické právo k dotčené nemovitosti, v právní moci , datum, . Poté spis zakládán na lhůty. Dne , datum, odeslán na žádost Obvodnímu soudu pro , adresa, .

8. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, , nebezpečný obsah, .

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Žalobce se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

12. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

13. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

16. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobce) běžet dne , datum, (kdy byla doručena žaloba) a do dne vydání rozhodnutí nebylo pravomocně skončeno. Posuzované řízení tak trvalo přibližně 7 let a 4 měsíce.

17. Posuzované řízení probíhalo pouze na jednom stupni soudní soustavy.

18. Po hmotněprávní, procesněprávní i skutkové stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou).

19. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). K tomu se zdůrazňuje, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

20. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako velmi nízký. Je sice pravda, že původní řízení bylo sporem majetkové povahy, u kterých se jinak standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Nicméně v projednávané věci nelze přehlédnout, že původní řízení se týkalo toliko bagatelní částky , částka, (když nadto byla žaloba co do částky , částka, vzata zpět; srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2138/2013).

21. K tomu soud dále dodává, že jinak z okolností konkrétního případu nevyplývá jiný důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobce. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, netvrdil a ani neprokazoval.

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení neshledala žádné průtahy (tj. období nečinnost).

23. K tomu je třeba dodat, že v rozsudku ze dne ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, Nejvyšší soud uvedl, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

24. Nadto z judikatury plyne, že probíhá-li souběžně více soudních řízení, která svým předmětem souvisejí natolik, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, posuzuje se újma utrpěná jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení jako jediná újma, nikoli jako újma násobená počtem jednotlivých řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1021/2010, nebo nověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 846/2021).

25. V projednávané je přitom soud toho názoru, že řízení vedená u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, byla řízení závislá ve smyslu shora citované judikatury, resp. že přerušení řízení sp. zn. , Anonymizováno, bylo důvodné. V rámci řízení sp. zn. , Anonymizováno, se totiž žalobce domáhá bezdůvodného obohacení z titulu užívání nemovitostí, jejichž vlastnické právo je určováno v rámci řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Výsledek řízení sp. zn. , Anonymizováno, je tak přímo závislý na výsledku řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

26. Řízení ve věci , Anonymizováno, přitom je nepřiměřeně dlouhé. Toto řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Po hmotněprávní stránce je toto řízení standardně složité; naopak složitější je po stránce procesní (opakované žádosti účastníků o odročení; námitka nedostatku pravomoci) a skutkové (provedena řada listin, výslech svědka, proveden znalecký posudek). Nadto je toto řízení zatíženo následujícími obdobími nečinnosti (průtahy). Zaprvé, období od , datum, (kdy OS obdržel vyjádření žalovaného) do , datum, (kdy bylo voláno k ÚJ). V mezidobí totiž soud pouze rozesílal písemná vyjádření a jednou předvolal k jednání, které bylo zrušeno z důvodu na straně soudu. Zadruhé období od , datum, (kdy se konalo ÚJ) do , datum, (ustanovení znalce). V mezidobí byl sice ustanoven další znalec, ale tento měl spis cca 3 měsíce s tím, že jej vrátil pro svoji podjatost. Soud (resp. žalovaná) přitom odpovídá i za činnost znalce (viz rozsudek Nejvyšší soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). K tomu soud uvádí, že nepovažoval (na rozdíl od žalobce) za období nečinnosti (průtahů) období od , datum, (vyhlášení rozsudku) do , datum, (rozeslání rozsudku), když v mezidobí bylo postupováno podle § 158 odst. 4 o. s. ř. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že v rámci tohoto řízení rozhodoval dvakrát soud prvního stupně (z toho jednou v procesní otázce) a jednou soud odvolací (v procesní otázce). Lze proto uzavřít, že řízení vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, nepřiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, pročež i řízení vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, třeba považovat za nepřiměřeně dlouhé.

27. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

29. Soud po zvážení všech okolností postupoval v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk a poskytl žalobci výrokem I. tohoto rozsudku satisfakci ve formě konstatování porušení práva s tím, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 157/2013, a ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4411/2010). Tímto konstatováním je dle soudu poskytnuta žalobci dostatečná satisfakce a není nutno přiznávat zadostiučinění v peněžité formě. Proto také požadavek žalobce výrokem II. zamítl.

30. Konstatování porušení práva je přitom možné, i když to žalobce nepožaduje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 401/2010). Soud si je vědom toho, že konstatování by jako přiměřené zadostiučinění mělo postačovat pouze ve výjimečných případech (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1209/2009). Projednávaná věc je přitom právě takovýmto výjimečným případem. Původní řízení je vedeno o zcela bagatelní částku, a to i s přihlédnutím k příslušenství včetně nákladů řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5413/2014). Nadto byl žalobce již za 6 let a 7 měsíců tohoto řízení fakticky odškodněn v penězích, když původní řízení a řízení vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, jsou řízení souběžná, navzájem na sobě závisející ve smyslu shora citované judikatury.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl co do základu se svým nárokem úspěšný a poskytnuté plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci tak náleží nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

32. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu za úkon podání žalobce ze dne , datum, . Toto podání soud po žalobci nevyžadoval a žalobce v něm pouze zopakoval svoji dříve uvedenou argumentaci. Soud proto nepovažuje tento náklad za účelný.

33. K shora uvedenému soud uvádí, že u úkonů učiněných do , datum, soud vycházel z tarifní hodnoty , částka, v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Od , datum, pak soud vycházel v souladu s § 9a odst. 2 písm. b) a. t. z částky , částka, (viz čl. II vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

34. Lhůta k plnění byla ve výroku III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).