37 C 204/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa 2) Jméno žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 15 314 344 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 15 314 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1 náklady řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2 náklady řízení ve výši 246 404,40 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá po České republice zastoupené Ministerstvem spravedlnosti a po insolvenční správkyni tituly před jménem jméno FO společného a nerozdílného zaplacení 15 314 344 Kč s úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení. Tvrdí, že jí škoda vznikla v souvislosti s insolvenčním řízením vedeným na majetek jejího manžela a s konkurzem prohlášeným dne datum. Podle žaloby její společné jmění manželů zaniklo prohlášením konkurzu, aniž by bylo řádně vypořádáno. Žalobkyně namítá, že po celou dobu řízení nebyla soudem ani správkyní informována o rozsahu majetku ze zaniklého SJM zahrnutého do majetkové podstaty. Tvrdí, že se teprve po skončení konkurzu v roce rok dozvěděla, jak bylo s jejím majetkovým podílem naloženo a jak byly jednotlivé věci oceněny. Podle žaloby byl do soupisu zařazen veškerý majetek pocházející ze zaniklého SJM, aniž by to bylo v soupise výslovně označeno. Žalobkyně vytýká správkyni, že jí neposkytla vyrozumění o zahrnutí majetku ze SJM do majetkové podstaty a nepoučila ji o možnosti podat vylučovací žalobu nebo se domáhat vypořádání SJM. Soud pak podle ní pochybil tím, že ji nepoučil o zániku SJM. Nepoučil ji ani o jejích procesních právech a možnostech ochrany jejího majetku v insolvenčním řízení. Žalobkyně dále tvrdí, že v soupise byl majetek výrazně podhodnocen, zejména nemovitosti v adresa a adresa. Odkazuje přitom na starší znalecké posudky, podle nichž měla být hodnota nemovitostí podstatně vyšší než částky uvedené správkyní. Namítá také, že do soupisu byl zahrnut i osobní majetek sloužící k běžnému životu manželů, který tam podle jejího názoru neměl být. Za nesprávné považuje i to, že movité věci byly prodány spolu s domem za 40 000 Kč, což dle ní neodpovídalo jejich skutečné hodnotě. Dále uvádí, že při skutečné hodnotě aktiv ve výši 33 561 290 Kč a přihlášených pohledávkách 16 285 435 Kč nebyly splněny podmínky pro postup podle § 274 insolvenčního zákona. Podle žaloby proto nemělo dojít k takovému režimu nakládání s majetkem ze SJM, jaký byl v řízení použit. Žalobkyně zastává názor, že zaniklé SJM mělo být vypořádáno postupem podle § 270 insolvenčního zákona za použití § 742 občanského zákoníku. Tvrdí, že nebýt pochybení soudu a správkyně, získala by při vypořádání SJM svůj majetkový podíl v rozsahu poloviny čisté hodnoty společného majetku po odečtení uznaných pasiv. Tento podíl vyčísluje částkou 15 314 344 Kč, kterou označuje za vzniklou škodu. Odpovědnost státu dovozuje z nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. a odpovědnost správkyně z jejího postupu při výkonu funkce. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované 1) podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., ta její žádost neshledala důvodnou.

2. Žalovaná 1 ve vyjádření k žalobě ze dne datum učinila za nesporné, že žalobkyně uplatnila mj. nárok na náhradu škody u žalované 1 dne datum. K projednání nároku došlo dne datum, žalovaná namítala, že neodpovídá za škodu způsobenou insolvenční správkyní, dále neshledala existenci odpovědnostního titulu, namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, která nebyla účastníkem předmětného insolvenčního řízení, a rovněž neurčitost žaloby, kdy není zjevné, z jakých odpovědnostních titulů požaduje žalobkyně škodu po tom kterém ze žalovaných, z uvedených důvodů navrhuje žalovaná 1 žalobu zamítnout.

3. Žalovaná 2 ve vyjádření k žalobě ze dne datum a jeho doplnění ze dne datum uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani zčásti. Žalovaná 2 jako insolvenční správkyně v řízení vedeném u Krajského soudu v adresa pod sp. zn. insolvenční spisová značka neporušila žádnou povinnost uloženou jí zákonem ani soudem a odpovídá pouze za řádný výkon funkce, nikoliv za výsledek řízení. Žalovaná 2 tvrdila, že společné jmění manželů bylo v insolvenčním řízení vypořádáno postupem podle § 274 insolvenčního zákona zahrnutím celého majetku do majetkové podstaty, neboť závazky dlužníka převyšovaly majetek náležející do SJM, a zdůraznila, že insolvenční zákon je vůči občanskému zákoníku předpisem speciálním. Odmítla tvrzení žalobkyně, že měla povinnost sama iniciovat incidenční spor o vypořádání SJM, a uvedla, že § 270 insolvenčního zákona insolvenčního správce k uzavření dohody nebo podání žaloby pouze opravňuje, nikoliv zavazuje; pokud žalobkyně s postupem podle § 274 insolvenčního zákona nesouhlasila, nic jí nebránilo podat sama žalobu na vypořádání SJM nebo žalobu na vynětí majetku z majetkové podstaty. Žalovaná 2 dále tvrdila, že žalobkyně nebyla pasivní v důsledku nedostatku informací, neboť soupis majetkové podstaty i další zprávy byly zveřejňovány v insolvenčním rejstříku, jehož obsah je veřejně přístupný, a navíc jí žalovaná 2 dopisem ze dne datum, doručeným dne datum, výslovně oznámila zahrnutí majetku v SJM do majetkové podstaty, poučila ji o zániku SJM prohlášením konkursu a o možnosti podat žalobu do 30 dnů od doručení vyrozumění. Za nepravdivé proto označila tvrzení žalobkyně, že o soupisu majetku a jeho dopadech nevěděla. Žalovaná 2 dále poukázala na to, že žalobkyně proti soupisu ani proti jednotlivým krokům zpeněžování majetku nikdy nijak neprotestovala a neučinila v řízení žádné návrhy k ochraně svých práv. S odkazem na § 2903 odst. 1 a § 2918 občanského zákoníku namítla, že případná újma byla způsobena samotnou žalobkyní její pasivitou, čímž je vyloučena či přerušena příčinná souvislost mezi postupem žalované 2 a tvrzenou škodou. Žalovaná 2 rovněž vznesla námitku promlčení s odůvodněním, že podle § 37 odst. 4 insolvenčního zákona se právo na náhradu škody proti insolvenčnímu správci promlčuje nejpozději ve tříleté objektivní lhůtě, přičemž kupní smlouvy byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku v letech rok a rok, takže subjektivní lhůta uplynula nejpozději v roce rok a objektivní v roce rok. Pokud jde o výtky směřující k ocenění a zpeněžení majetku, žalovaná 2 uvedla, že žalobkyní předkládané znalecké posudky byly vyhotoveny pro účely úvěrového financování, nikoliv pro insolvenční řízení, a navíc v jiné době; rozhodující je podle ní reálná cena dosažená prodejem, nikoliv teoretická cena určená znalcem. Tvrdila, že veškeré zpeněžení probíhalo se souhlasem zajištěných věřitelů, zástupce věřitelů a insolvenčního soudu, který schvaloval jak samotné prodeje, tak vydání výtěžku zpeněžení, a že i tato rozhodnutí představují okolnost přerušující případnou kauzální souvislost mezi jejím jednáním a tvrzenou škodou. K nemovitostem v k. ú. adresa uvedla, že jejich prodej za nižší částku odpovídal reálné situaci na trhu, stavu nemovitostí i nemožnosti vytvoření dalších stavebních parcel, kterou si žalovaná 2 nechala prověřit na stavebním úřadě; cena 15 450 000 Kč se podle ní ukázala jako nereálná, neboť po dobu přibližně jednoho roku o nemovitosti za tuto cenu nikdo neprojevil vážný zájem, a teprve následně byla přijata nabídka ve výši 10 160 000 Kč se souhlasem zajištěných věřitelů. K nemovitostem v k. ú. adresa žalovaná 2 uvedla, že i zde byla cena dosažená zpeněžením cenou reálnou a že ani osoba, na jejíž starší odhady žalobkyně odkazuje, nepředpokládala jistý prodej za vyšší částku. Pokud jde o movité věci a směnky, žalovaná 2 uvedla, že movité věci byly zpeněženy postupem schváleným soudem a směnky byly fakticky bezcenné a nevymahatelné, neboť osoby na nich zavázané byly nemajetné a odsouzené pro podvodnou trestnou činnost. Z těchto důvodů žalovaná 2 setrvala na stanovisku, že k žádnému porušení jejích povinností nedošlo, žalobkyni nezpůsobila žádnou škodu a žaloba je jako celek nedůvodná.

4. Na jednání ve věci dne datum žalobkyně doplnila, že vůči žalované 1 spatřuje odpovědnostní titul v nesprávném výkonu kontrolní a dozorové činnosti insolvenčního soudu v řízení vedeném na majetek jejího manžela, a to proto, že insolvenční správkyně podle jejího názoru nesprávně postupovala podle § 274 insolvenčního zákona, ačkoli aktiva neměla být nižší než pasiva; soud měl podle žalobkyně v rámci své dohlédací činnosti tento postup přezkoumat, korigovat soupis majetku a zabránit tomu, aby použití § 274 insolvenčního zákona zablokovalo žalobkyni možnost domáhat se vypořádání SJM. Ve vztahu k žalované 2 žalobkyně odpovědnost dovozovala z tvrzeného pochybení insolvenční správkyně při soupisu majetku, zejména z toho, že majetek nebyl sepsán s označením, že jde o majetek v SJM, a žalobkyně na to nebyla řádně upozorněna ani poučena o možnosti domáhat se nápravy a vypořádání SJM. Podle žalobkyně, pokud by správkyně nepostupovala podle § 274 insolvenčního zákona a postupovala v souladu se zákonem, mělo dojít k řádnému vypořádání, včetně určení vypořádacího podílu. Žalobkyně tak při jednání vymezila, že vůči žalované 1 uplatňuje nárok z titulu nesprávného úředního postupu insolvenčního soudu spočívajícího v nedostatečné dozorové činnosti, zatímco vůči žalované 2 z titulu porušení povinností insolvenční správkyně při soupisu majetku a při poučení žalobkyně o jejích právech.

5. Soud ve věci zjistil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení následující. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobkyně uplatnila mj. nárok na náhradu škody u žalované 1 dne datum. K projednání nároku došlo dne datum, žalovaná namítala, že neodpovídá za škodu způsobenou insolvenční správkyní, dále neshledala existenci odpovědnostního titulu, namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, která nebyla účastníkem předmětného insolvenčního řízení, a proto žádost zamítla.

6. Dále z listinných důkazů soud zjistil následující. Z odhadu nemovitosti Hypoteční banky soud zjistil, že rodinný dům č. p. číslo v adresa byl k datum oceněn částkou 17 000 000 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví č. hodnota soud zjistil, že předmětné nemovitosti byly vedeny ve společném jmění manželů jméno FO. Ze znaleckého posudku č. číslo ze dne datum soud zjistil, že nemovitosti ve adresa byly oceněny výslednou částkou 6 030 580 Kč. Ze znaleckého posudku č. číslo soud zjistil, že rodinný dům, garáž, venkovní úpravy, pozemky a porosty byly oceněny částkou 18 280 710 Kč. Z informačního memoranda společnosti právnická osoba., soud zjistil, že nabídková cena rodinného domu s garáží a pozemky v adresa byla stanovena částkou 15 450 000 Kč. Ze zprávy o výsledku elektronických aukcí vozidel ze dne datum soud zjistil, že cena osobního automobilu značka vozidla dosažená v aukci činila 70 000 Kč a cena nákladního přívěsu značka 38 000 Kč. Z e-mailové komunikace z října rok soud zjistil, že mezi žalovanou 2 a tituly před jménem jméno FO probíhala komunikace ohledně možnosti stanovení vyšší prodejní ceny majetku, než jaká vyplývala ze znaleckého posudku pořízeného pro účely insolvenčního řízení. Z vyrozumění o zahrnutí majetku ve společném jmění do majetkové podstaty, datovaného dnem datum, a z připojené dodejky soud zjistil, že toto vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne datum.

7. Ze spisu Krajského soudu v adresa vedeného pod sp. zn. insolvenční spisová značka, jehož předmětem bylo insolvenční řízení ve věci dlužníka jméno FO, soud dále zjistil, že usnesením ze dne datum byl udělen souhlas s prodejem mimo dražbu nákladního přívěsu značka a osobního automobilu značka vozidla, usnesením ze dne datum byl udělen souhlas s prodejem souboru movitých věcí, usnesením ze dne datum byl udělen souhlas s dalším prodejem movitých věcí a usnesením ze dne datum byla schválena konečná zpráva. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne datum byly zveřejněny kupní smlouvy ze dne datum týkající se prodeje souboru použitých movitých věcí uzavřené s jméno FO, zejména vnitřního vybavení rodinného domu v adresa za kupní cenu 40 000 Kč, dále ohledně zpeněžení nemovitých věcí v katastrálním území adresa, jejichž součástí byl i rodinný dům za kupní cenu 10 160 000 Kč, a dále návrhy na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům. Dne datum pak byla zveřejněna kupní smlouva ze dne datum uzavřená s manžely jméno FO na nemovitost na LV č. hodnota v k. ú. adresa, zahrada, za cenu 36 500 Kč. Soud dále zjistil, že dne datum byla na základě zprávy insolvenční správkyně ze dne datum zveřejněna další část soupisu majetkové podstaty a že usnesením ze dne datum byl udělen souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení. Z těchto listinných důkazů tedy soud vzal za prokázané jak obsah a časové souvislosti kroků učiněných v insolvenčním řízení, tak skutečnost, že podstatné písemnosti byly v insolvenčním rejstříku zveřejňovány a že žalobkyni bylo doručeno i samostatné vyrozumění o zahrnutí majetku ve společném jmění do majetkové podstaty.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav ve shodě s provedeným dokazováním. Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud výše podává, plně postačující – z téhož důvodu soud nerozvádí dílčí skutková zjištění, o něž rozhodnutí ve věci samé neopřel.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

10. Podle § 609 věta první o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta první o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

11. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Podle odst. 4 tamtéž právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení.

12. Podle § 224 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Dle odst. 2 tamtéž vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 274 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů se vypořádá přiměřeně podle pravidel pro vypořádání společného jmění manželů.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně. Předně se soud ve věci zabýval tím, zda je splněna podmínka odpovědnostního titulu spočívajícího v žalobci tvrzeném nesprávném úředním postupu. Za nesprávný úřední postup dle výše uvedeného zákona nelze považovat jakékoliv pochybení v řízení, ale pouze takové porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012 sp.zn. 28 Cdo 3013/2011).

14. V dané věci by bylo možné uvažovat o nezákonném rozhodnutí coby odpovědnostním titulu, nikoliv o nesprávném úředním postupu, když žalobkyní namítaný nesprávný úřední postup soudu, kdy byl v insolvenčním řízení zpeněžen i majetek ve společném jmění manželů, byl vtělen do usnesení o schválení konečné zprávy ze dne datum, které nebylo pro nezákonnost změněno ani zrušeno. Veškerý postup insolvenční správkyně v daném řízení pak byl schválen soudem. Namítá-li žalobkyně, že o zániku SJM prohlášením konkurzu nevěděla, bylo toto tvrzení vyvráceno provedeným dokazováním, když žalobkyně byla vyrozuměna dopisem žalované 2 ze dne datum o zahrnutí majetku ve společném jmění do majetkové podstaty.

15. Neobstojí ani nárok posuzovaný jako nárok z nesprávného úředního postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně tvrdila, že insolvenční soud měl zasáhnout proti postupu správkyně a měl ji poučit o zániku SJM a o možnosti domáhat se jeho vypořádání. V řízení však bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyni bylo dne datum doručeno vyrozumění o zahrnutí majetku ve společném jmění do majetkové podstaty. Tvrzení žalobkyně, že jí bylo zcela znemožněno na vzniklou situaci reagovat pro absenci jakéhokoli vyrozumění, tedy nebylo prokázáno.

16. Ve vztahu k žalované 2 soud uzavřel, že žaloba důvodná není již proto, že žalobkyně neprokázala naplnění základních předpokladů odpovědnosti za škodu, tedy konkrétní porušení právní povinnosti, příčinnou souvislost mezi tvrzeným pochybením žalované 2 a vznikem škody a vznik škody v žalované výši. Žalobkyně svou argumentaci vystavěla především na odlišném právním názoru na to, jak mělo být naloženo s majetkem náležejícím do SJM a jak mělo být provedeno jeho vypořádání, avšak z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná 2 postupovala v rámci insolvenčního řízení za dohledu insolvenčního soudu, se souhlasy vydávanými v tomto řízení a že jednotlivé kroky zpeněžení byly v insolvenčním rejstříku zveřejňovány.

17. Nad rámec uvedeného shledal soud důvodnou též námitku promlčení vznesenou žalovanou 2. Z provedených listin plyne, že rozhodné skutečnosti týkající se soupisu a zejména zpeněžení majetku byly žalobkyni známy, resp. jí musely být známy nejpozději v době zveřejnění jednotlivých kupních smluv ve dnech datum a datum a navazujících usnesení v insolvenčním rejstříku, popř. již doručením vyrozumění v únoru rok. Žaloba byla podána až v roce rok, tedy zjevně po uplynutí i nejzazší objektivní 3 leté promlčecí lhůty podle § 37 odst. 4 insolvenčního zákona, a uplatněný nárok je proto vůči žalované 2 promlčen.

18. Soud dále uzavírá, že vůči žalované 1 nebyl prokázán žádný odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť stát neodpovídá za samotný postup insolvenční správkyně, žalobkyně nebyla účastnicí řízení ve smyslu § 7 tohoto zákona a žádné rozhodnutí, z něhož by nárok odvozovala, nebylo zrušeno ani změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8. Vůči žalované 2 pak žalobkyně neprokázala porušení právní povinnosti ani příčinnou souvislost a její nárok je navíc promlčen, když žalobkyně, jak je uvedeno výše, se o jí tvrzené škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla nejpozději ve dnech datum a datum, nárok uplatněný u žalované dne datum tak byl uplatněn zjevně po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch. Úspěch ve věci měly žalované, soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna jim nahradit žalované náklady řízení. Lhůta k plnění byla stanovena 3 denní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. Výše nákladů žalované 1 je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne datum) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

21. Náhradu nákladů řízení žalované 2 představuje odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum, doplnění vyjádření ze dne datum a účasti na jednání dne datum ve výši 50 460 Kč za jeden úkon z tarifní hodnoty 15 314 344 Kč, 4 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky. Celkem náklady činí 246 404,40 Kč. Odvolání proti rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinná dobrovolně, co je jí uloženo tímto rozsudkem, může oprávněná podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.