37 C 22/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 499 998 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 99.998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 99.998 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 140.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 140.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 260.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 260.000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 140.000 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 50 % z celkové náhrady nákladů řízení státu s tím, že o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu bude rozhodnuto v samostatném rozhodnutí.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 50 % z celkové náhrady nákladů řízení státu s tím, že o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu bude rozhodnuto v samostatném rozhodnutí.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 499 998 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Svůj nárok do výše 99 998 Kč s příslušenstvím přitom opírala o tvrzený nesprávný úřední postup, resp. nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“), když požadovaná částka ve výši 99 998 Kč s příslušenstvím podle žalobkyně představovala přiměřené zadostiučiněné, kterého by se jí mělo dostat za způsobenou nemajetkovou újmu. Dále svůj nárok do výše 400 000 Kč s příslušenstvím opírala o tvrzené nezákonné rozhodnutí usnesení o sdělení obvinění ze dne [datum], když požadovaná částka ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím podle žalobkyně představovala přiměřené zadostiučiněné, kterého by se jí mělo dostat za způsobenou nemajetkovou újmu.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala jednak náhrady újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením a dále pak i náhrady újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (samotným trestním stíhání).

4. Žalobkyně ve své žalobě nejprve uvedla, že uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum]. Žalovaná přitom do dne podání žaloby na tuto žádost nereagovala. Dále uvedla, že dne [datum] byla zadržena policejními složkami ihned po příchodu do svého zaměstnání (zaměstnavatel společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa]). Toho dne vstoupilo po zazvonění do její kanceláře několik mužů v černých oděvech se skrytými obličeji, ozbrojených, zeptali se na její jméno, když jí zazvonil telefon, bylo jí zakázáno telefon vzít, s kýmkoli mluvit, byla jí nasazena pouta. Následně byla nucena odevzdat všechny listiny, které byly policejním orgánem jmenovány, byla nucena odevzdat svůj pracovní počítač, svůj mobilní telefon, a k výzvě policejního orgánu vyhledávala po dobu dalších několika hodin různé složky vztahující se k její pracovní činnosti a k činnosti jejího zaměstnavatele (za účelem lepšího vyhledávání jí byla sňata dočasně pouta). Žalobkyně se nevzpírala a vše pod dohledem mnoha policejních pracovníků dohledala a všechny požadované materiály policii předala. V průběhu této činnosti mohla žalobkyně na WC pouze v doprovodu policejní pracovnice, nesměla s nikým promluvit, byla zcela v dispozici policejního orgánu. Kolem 18. hodiny dne [datum] jí policejní doprovod odvezl domů, do jejího bydliště na shora uvedené adrese, kde byla provedena zevrubná domovní prohlídka všech domovních prostor, a to dvou bytových jednotek, kdy jednu obývá žalobkyně s manželem a druhou její provdaná dcera s partnerem a dětmi, byla provedena i prohlídka sklepa a půdy.

5. Žalobkyně zdůrazňovala, že jí policisté sledovali ještě předtím, než byla zadržena a znali detaily jejich telefonních hovorů. Vše jí připadalo přitom velmi ponižující a měla strach o sebe i svoji rodinu. Dále uvedla, že dne [datum] byla policií odvezena do [anonymizováno] ulice na stanici PČR, kde jí byly vzaty otisky, podstoupila odběr DNA, podstoupila hlasovou zkoušku. Nikým nebyla informována ani dotázána, zde si přeji obhájce, nebyla poučena o tom, co může odmítnout a co nemusím podstoupit. Vše tiše strpěla, ale dostala takový vnitřní třes, kterého se do dnešního dne nemůže zbavit. Po odběru všech vzorků byla policií opět v poutech odvezena někam do [obec], kde dostala pryčnu s odpornou zapáchající dekou. V noci jí byla opravdu zima, asi i ze stresu, byla nucena se touto dekou i přikrýt, cítila se skoro jako ve středověku. Celá se třásla a nedokázala ten třes ovládnout, a velmi těžce dýchala, vůbec jsem se nemohla pořádně nadechnout, cítila se, jako by byla v místnosti, kde není vůbec kyslík a nelze tam dýchat. V brzkých ranních hodinách jí převezli do klece v suterénu ulice [ulice], kde jí po celou dobu hlídali, na WC mohla jen s doprovodem, na cele byli minimálně vždy dva.

6. Usnesení o sdělení obvinění bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost. V pozdních nočních hodinách před půlnocí dne [datum] ji pak policie zavezla autem domů. [jméno] na ni čekala zcela vystresovaná rodina, manžel [jméno] [příjmení], a dcery [jméno] a [jméno], všichni stresovaní událostmi, všichni očekávající vysvětlení. Žádného vysvětlení se však nikomu z nich nedostalo, naopak začalo trestní stíhání, obstavení účtů obou manželů [příjmení] (z účtu na jméno [jméno] [příjmení] odcházely pravidelné hypoteční splátky, které po obstavení účtu nemohly být spláceny, apod.). Ani žalobkyně, ani členové její rodiny nevěděli, co se bude dál dít, žalobkyně se obávala, že pro ni mohou znovu přijet a například ji rovnou dát do vazby a podobně.

7. Celá rodina žila ve stresu, nikdo nedokázal normálně usnout a v noci spát, všichni se báli dalšího nepředvídatelného jednání ze strany policejních orgánů. Žalobkyně nemohla ani po několika dalších dnech vůbec normálně dýchat, nadechnout se, měla setrvalý pocit, že má nedostatek kyslíku, proto byla nucena dne [datum] navštívit lékaře pro obtíže s dýcháním. Bylo to její první vyšetření na pracovišti [anonymizováno] oddělení, ale nebylo poslední. Od této doby tam žalobkyně dochází pravidelně. Následně jí bylo zjištěno astma, na které jsou jí pravidelně předepisovány léky, které musí užívat. Tento její stav se ještě zhoršil v průběhu trvání hlavního líčení v trestním řízení v průběhu roku [rok], a ani nyní, když trestní stíhání skončilo rozsudkem [název soudu] vyneseným ve věci [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], který žalobkyni zprošťujícím rozsudkem osvobodil v celém rozsahu a který nabyl právní moci dne [datum], se zdravotní stav žalobkyně žádným podstatným způsobem nezlepšil. I nadále trpí stejnými obtížemi, na které je nucena užívat předepsané léky.

8. Podle svých tvrzení žalobkyně také trpěla od doby svého zadržení v průběhu trestního řízení také setrvalou nespavostí a vnitřními třesy organismu, trpěla podstatně zvýšenou nervozitou, stresem, uvědomovala si, jakým trestem je v rámci trestního stíhání ohrožena, jakou zátěž nese celá její rodina včetně jejího manžela, obou již dospělých dcer a vnoučat, její sestry, která se málem nervově zhroutila a taktéž se do současnosti léčí na odborném lékařském pracovišti. Protože se její stres nelepšil a problémy s nervy se dále prohlubovaly, navštívila žalobkyně poprvé odborné neurologické pracoviště v listopadu 2014, kde jí po zevrubném vyšetření byly předepsány antidepresivní léky, které je nucena taktéž brát až do současnosti, a to i přesto že její zproštění viny je již pravomocné. Pod lékařským dohledem zkoušela antidepresiva vysadit, ale obtíže se ihned vrátily a žalobkyně je nucena je užívat až do dnešního dne podle předpisu lékaře.

9. Žalobkyně v obecné rovině namítala, že v průběhu přípravného řízení opakovaně vypovídala a spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení, vydala všechny požadované dokumenty již před zadržením, kdy byla ve své kanceláři, strpěla obstavení rodinných účtu, jejího i manželova účtu. Taktéž opakovaně žádala Vrchní státní zastupitelství, aby bylo její trestní stíhání zastaveno, neboť ve svých výsleších podrobně popisovala svoji pracovní činnost, kterou prováděla jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba] podle své pracovní smlouvy, a žádného trestného činu se nikdy nedopustila. Odpovídala na dotazy policejního orgánu, odpovídala na dotazy všech obhájců spoluobviněných a spoluobžalovaných, které jí byly kladeny při výsleších v rámci přípravného řízení i při hlavních líčeních vedených u [název soudu]. Vyjádřila se k záznamům odposlechů telefonních hovorů, které jí byly předestřeny, a vysvětlila všechny pochybnosti, které jí policejní orgán předestíral. Obsah jejích výslechů a popis její pracovní činnosti byl potvrzen i pomocí výslechů spoluobviněných a spoluobžalovaných, zejména celního deklaranta [příjmení] a [příjmení] [jméno] [jméno] [jméno] a dále i výslechy a výpovědi řidičů, kteří převáželi kontejnery z [anonymizováno] do [země].

10. Žalobkyně tvrdila, že ani po pravomocném skončení trestního stíhání její osoby se její zdravotní stav, který se zhoršil v důsledku zahájení a trvání trestního řízení, se bohužel ani po jeho skončení neupravil ani podstatně nezlepšil, její astma a problémy s dýcháním od doby května [rok] přetrvávají nadále a nyní není možno určit, zda se její zdravotní stav vrátí do stavu před započetím trestního stíhání. Stejně tak i její problémy neurologického charakteru přetrvávají v nezměněné míře a žalobkyně musí užívat předepsané léky a dostavovat se na pravidelné kontroly. Žalobkyně má za to, že její zdravotní stav byl trestním řízením trvajícím téměř 6 let zásadním způsobem trvale poškozen.

11. Žalobkyně dále uváděla, že zátěž trestního řízení spočívala především v tom, že žalobkyně byla zadržena při výkonu své běžné pracovní činnosti v pracovním prostředí, byla několikrát spoutána, později pouta sňata a opět nasazována, byla nucena se podrobovat doprovodu na WC, osobním prohlídkám, odběru otisků, DNA, hlasové zkoušky, byla nucena přenocovat v cele na neznámém místě kde byl značný nepořádek a nečistota, byla zavírána do klecových místností, vyváděna s pouty na rukou, a to i na veřejnosti, při přejezdu z kanceláře domů na domovní prohlídku, kde příjezd několika policejních vozů sledovali sousedé a veřejnost, v souvislosti s jejím zadržením probíhaly v denních zprávách informace o velké skupině obviněných, kteří byli zadrženi pro páchání trestné činnosti, zejména mnoho občanů vietnamské národnosti, kdy jejich hromadné zatýkání se týkalo tržnice [příjmení] a žalobkyně byla s touto kauzou spojována právě tou veřejností, která měla možnost ji vidět v poutech či s policejním doprovodem.

12. Žalobkyně podle svých tvrzení vždy byla osobu zcela bezúhonnou, nikdy neriskovala ani sebemenší přestoupení pravidel, natožpak zákona, věděli to o ní vždy všichni její blízcí, ale i její spolupracovníci a sousedé a další osoby z okolí. Právě pro ni bylo trestní stíhání, způsob zacházení s její osobou jako s těžkým zločincem, naprosto zdrcující. Stejně tak jako pro její blízké okolí.

13. Žalobkyně uváděla, že rovněž domáhá kompenzace újmy způsobené na jejích osobnostních právech, na její cti, na její pověsti, na jejím zdraví, taktéž za újmu způsobenou tím, že žalobkyně se od doby zahájení trestního stíhání obávala vykonávat svoji práci tak, jak ji podle svých nejlepších schopností vykonávala do té doby, neboť vůbec nechápala, jak ji za její práci může někdo vinit z tak závažné trestné činnosti navíc údajně páchané ve zločinecké skupině s řadou dalších osob, které ani nikdy neviděla. Uvažovala i o ukončení svého pracovního poměru, když ji taková práce přivedla až do tak závažného trestního stíhání. Byla si sice jista tím, že svoji práci vykonávala vždy zodpovědně a pečlivě, ale nedokázala pochopit, jak tato její práce může souviset s trestnou činností skupiny, do níž je zahrnována.

14. Pokud jde o náhradu za nepřiměřeně dlouhé původní řízení, žalobkyně k tomu výslovně uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 5 let a 10 měsíců.

15. Pokud jde o žalovanou částku ve výši 99 998 Kč s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, žalobkyně uvedla, že k ní dospěla tak, že v souladu s judikaturou [název soudu] přepočetla délku původního řízení na roky a měsíce výslednou cifru vynásobila částkou 20 000 Kč za rok řízení (resp. částkou 1667 Kč za každý měsíc řízení) s tím, že za první dva roky požadovala pouze částku 20 000 Kč.

16. K žalované částce ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním žalobkyně uvedla, že požaduje tuto částku s ohledem na to, že jí byla způsobena újma na osobnostních právech, morální újma velkého rozsahu a intenzity, trvalá a neměnná.

17. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 499 998 Kč s příslušenstvím.

18. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne [datum], uplatnila svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši a z důvodů jako v projednávané žalobě.

19. V dalším vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že jí dosud nebyl zapůjčen spis [název soudu] vedený pod sp. zn. [spisová značka], a proto se k nárokům žalobkyně nemůže vyjádřit. Dále konstatovala, že činí sporné všechny aspekty vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou újmu a navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

20. V doplnění žaloby ze dne [datum] pak žalobkyně zopakovala, že celkové pro ni bylo šokující, že policejní orgán dne [datum] vtrhl do její kanceláře, ozbrojení maskovaní muži v černých oblecích jí začali diktovat, jak se má chovat, co smí a nesmí dělat, co vše jim má připravit, co musí okamžitě vydat, že nesmí s nikým mluvit, nesmí telefonovat, nesmí ani sama na WC, tento způsob byl nesmírně ponižující a také jí strašně vyděsil. Dála byla nucena podvolit se převozu kamsi do [obec], kde musela přespat za neuvěřitelně špatných hygienických podmínek, byla mi strašná zima, byla jí poskytnuta deka tak špinavá a smrdutá, že ji nechtěla použít, ale bohužel musela. I přesto ovšem trpěla zimou, po celou dobu od svého zadržení v sobě měla setrvalý třes, který bohužel ale nezmizel po celou další dobu. Byl to i její důvod návštěvy lékařů, a teprve po nastavené medikaci se její stav trochu zlepšil. Její situace dále pokračovala převozem na [anonymizováno], kde byla držena v kleci s dalším neznámým mužem. Bylo jí opravdu velmi špatně, zvracela, nesměla se vzít s sebou rezervní oblečení, na WC jí vodili, hygienické podmínky byly nedůstojné. Podle žalobkyně, co se týče jejího zdravotního a duševního stavu, bylo pro ní nesmírně zatěžující účastnit se nadále trestního stíhání, když měla pocit, že práci, kterou vykonává více jak 30 let a její vykonávání pro ni může být nebezpečná. Vůbec to nechápala, chtěla z práce odejít, ale uvědomila si, že kdybych nastupovala do další práce, musela by uvést, že jsem momentálně trestně stíhána s trestní sazbou dosahující 10 let. Nemohla by takovou věc novému zaměstnavateli zamlčet. Žalobkyně dále zdůrazňovala, že by nikdy ani např. nejela bez lístku tramvají, neboť byla vychována tak, že všechna pravidla se musí vždy dodržovat. Žalobkyně rovněž tvrdila, že její zdravotní stav se vyhrotil v době probíhajícího hlavního líčení, kdy jí bylo opravdu fyzicky špatně, měla stálý pocit nemožnosti se dodechnout, nemohla se uvolnit ani večer doma, trpěla stálou nespavostí, ale nechtěla brát léky na usnutí. [příjmení] se totiž, že v kombinaci s psychofarmaky by jí mohlo být špatně ještě více. Nakonec se domluvila u soudu s tím, že nemusím k hlavnímu líčení stále osobně chodit.

21. Ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Na těchto jednáních byla žalobkyni dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a dále bylo provedeno dokazování. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum].

III. Skutková zjištění

22. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u žalované nárok na náhradu újmy z důvodu a ve výši jako v podané žalobě. Žalovaná přitom žádost žalobkyně nijak nevypořádala.

23. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

24. Dále z nesporných tvrzení účastníků soud vzal za prokázaný následující průběh řízení vedeného u [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka]: -) Na základě usnesení Policejního orgánu – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky čj. OKFK: [číslo] ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a dalších 24 obviněných. Žalobkyně byla viněna ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a měla se dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a měla se činnosti dopustit ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. -) Dne [datum] podala žalobkyně stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. -) Dne [datum] žalobkyně stížnost odůvodnila. Usnesením Nejvyššího státního zastupitelství, odbor závažné hospodářské kriminality, čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zamítnuta stížnost žalobkyně a dalších spoluobviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. -) Výslechy obviněných probíhaly: [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [datum], [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [jméno] [jméno] [jméno] [jméno] dne [datum], [datum], [datum], [jméno] [jméno] [jméno] [jméno] dne [datum], [datum], [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [datum], [datum], [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [jméno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [celé jméno žalobkyně] dne [datum], [datum], [příjmení] [příjmení] dne [datum], [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [datum], [anonymizováno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [jméno] [jméno] [jméno] [jméno] dne [datum], [jméno] [příjmení] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [příjmení] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [datum], [datum]. Výslechy svědků probíhaly: [příjmení] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], jiří [anonymizováno] dne [datum], [jméno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [příjmení] The [anonymizováno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] van [jméno] dne [datum], [příjmení] The [anonymizováno] dne [datum], [jméno] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [jméno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [příjmení] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [jméno] dne [datum], [příjmení] [příjmení] [jméno] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] [příjmení] dne [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum]. -) Dne [datum], [datum], [datum] vyrozumíval policejní orgán o možnosti prostudovat spis a činit návrhy na doplnění vyšetřování. -) Dne [datum] policejní orgán podal návrh na podání obžaloby na žalobkyni a dalších 24 obviněných. -) Dne [datum] podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] na žalobkyni a dalších 24 obviněných obžalobu. -) Dne [datum] soud nařídil hlavní líčení. Hlavní líčení se konala ve dnech 6., 7., 8., 11., 12., a [datum]. Dále 1., 2., 6., 7., 8. a [datum], 9., 10., 11., 12., 16. a [datum]. -) Dne [datum] soud přibral tlumočníka pro překlad odposlechů. -) Dne [datum] soud poslal přípis obhájci jednoho z obžalovaných ohledně námitky nesprávného tlumočení. -) Dne [datum] si soud vyžádal listiny u Generálního ředitelství cel. -) Dne [datum] si soud vyžádal opatření důkazů u Národní centrály proti organizovanému zločinu. -) Další hlavní líčení se konala ve dnech 3., 4., 5. a [datum], 8., 9., 11., října 2018, 12., 13. a [datum]. -) Na hlavním líčení, které se konalo dne [datum], byl vyhlášen rozsudek čj. [spisová značka], dle kterého byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně] zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl vůči žalobkyni právní moci dne [datum]. -) V průběhu řízení bylo dále opakovaně rozhodováno o příkazu k domovním prohlídkám a prohlídkách jiných prostor, o rozhodnutí o vazbě, žádostech o propuštění z vazby, dále o zajištění věcí, zajištění peněz na účtech, zajištění náhradní hodnoty a o stížnostech proti těmto rozhodnutím. Dále bylo opakovaně rozhodováno o námitkách podjatosti, ustanovování tlumočníků a obhájců. Dále v průběhu řízení policejní orgán podával žádost o odborné vyjádření a ustanovoval znalce.

25. Z výslechů svědků [jméno] [příjmení], [datum narození], manžela žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], dcery žalobkyně, [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], dcery žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození], sestry žalobkyně a [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že žalobkyně před zahájením trestního stíhání pracovala jako dispečerka dopravy v podniku [právnická osoba] Po zadržení žalobkyně byla provedena domovní prohlídka. Žalobkyně v průběhu trestního řízení trpěla nespavostí a psychickými obtížemi, kvůli čemuž rovněž brala prášky. Tyto její psychické obtíže přetrvávají i po skončení trestního stíhání. Před zahájením trestního stíhání žalobkyně netrpěla žádnými zdravotními obtížemi. V průběhu trestního řízení byla žalobkyně nucena si vzít půjčku, aby mohla splácet hypotéku. Navíc trestní stíhání negativně ovlivnilo i její práci, když žalobkyně byla v práci roztržitá, bála se, že udělá chybu, jakož i uvažovala o skončení pracovního poměru ke svému tehdejšímu zaměstnavateli. Průběh trestního řízení byl rovněž vnímán negativně celou její užší rodinnou (manželem, oběma dcerami, její sestrou), zejm. pak v době hlavních líčení.

26. Soud zhodnotil výpověď svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] jako věrohodné. Je sice pravdou, že všichni svědci jsou rodinní příslušníci žalobkyně a navíc manžel a obě dcery s ní žijí v jedné nemovitosti, na druhou stranu soud neshledal existenci rozporů ve svědeckých výpovědích a ani žádné jiné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti těchto svědků. Dlužno poznamenat, že tyto závěry mutatis mutandis platí i pro svědkyni [jméno] [příjmení], která v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že je bývalou kolegyní a dlouholetou přítelkyní žalobkyně.

27. Z potvrzení o zdravotním stavu žalobkyně z [datum], ze zprávy vystavené doktorkou [anonymizováno] ze dne [datum], ze zprávy vystavené doktorkou [příjmení], ze dne [datum], z výpisu ze zdravotní karty ze dne [datum] a z výslechu MUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že žalobkyně trpěla v průběhu trestního stíhání nespavostí a anxiózně depresivním syndromem, přičemž byla medikována a absolvovala několikrát rehabilitaci. Těmito zdravotními obtížemi netrpěla před zahájením trestního stíhání; naopak po skončení dotčeného trestního stíhání u ní tyto zdravotní obtíže přetrvávají.

28. Naopak pokud jde o tvrzení žalobkyně o dopadů trestního stíhání do jejího zdravotního stavu, tak soud nemá za prokázané, že by pouze a jedině v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně trpěla nemocí astma bronchialis. Je sice pravdou, že ze zprávy vystavené [datum] [právnická osoba], svědecké výpovědi MUDr. [anonymizována dvě slova], [datum narození], a výpisu ze zdravotní karty ze dne [datum] je možno dovodit, že žalobkyně se s danou nemocí léči od [datum], avšak pouze z časové souslednosti nelze spolehlivě dovodit příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dotčenou nemocí. Koneckonců sám lékař MUDr. [anonymizována dvě slova] ve své svědecké výpovědi uvedl, že astma je respirační infekční onemocnění, přičemž samotný stres související s trestním stíháním nemůže vést k tomuto onemocnění. Vyslýchaný lékař sice uvedl, že samotný stres může způsobit astmatické záchvaty, nicméně sama žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu vypověděla, že záchvaty neměla.

29. Z účastnického výslechu žalobkyně soud a z výpisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob soud zjistil, že žalobkyně je osoba bezúhonná, čestná a že celé trestní stíhání vnímala velmi negativně. Dále soud zjistil, že žalobkyně byla v souvislosti s trestním stíháním zadržena na svém pracovišti, byla spoutána a poté převezena nejprve na policejní služebnu v [obec] a poté v Kladně, přičemž byla držena v cele, bylo jí špatně a zima. Dále byla u žalobkyně provedena domovní prohlídka, o které se dozvěděli i její sousedé.

30. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

31. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

32. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

33. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

34. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

35. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

37. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

38. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

39. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení trestního stíhání, v rámci něhož byla zproštěn obžaloby (400 000 Kč s příslušenstvím) a (ii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daného trestního stíhání (99 998 Kč s příslušenstvím). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy.

40. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. <i>(i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání</i> 41. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

42. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

43. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

44. Co se týče zkoumání, zda si žalobkyně zavinila trestní stíhání sama či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobkyně coby obviněná přispěla k tomu, že trestní řízení proti ní bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jejím jednání, kterým měla podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jejím chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněná dopustila, byť zaviněně, skutku, pro který byla stíhána a jímž vyvolala podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnila postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka] či nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne [datum]).

45. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobkyně neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

46. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (nezákonném trestním stíhání), neboť žalobkyně byla rozsudkem MS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], obžaloby zproštěna z toho důvodu, že skutek, pro nějž byla obžalována, není trestným činem. Existenci odpovědnostního titulu ostatně uznala ve své závěrečné řeči i žalovaná.

47. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

48. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

49. V daném případě byla žalobkyně trestně stíhána za spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku a měla se dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a měla se činnosti dopustit ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobkyně byla obžalována (resp. trestně stíhaná) ze spáchání zvlášť závažného zločinu, přičemž jí hrozil trest odnětí svobody až ve výši 12 let. Jednalo se proto svoji povahou o závažnou trestnou činnost, která zpravidla působí negativní společenské odsouzení stíhané.

50. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 5 let a 10 měsíců. K tomu soud poznamenává, že si je vědom toho, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že v případech, kdy se žalobkyně domáhá zadostiučinění rovněž z titulu nepřiměřené délky předmětného trestního řízení, jakož i zadostiučinění z titulu samotného nezákonného trestního stíhání, soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nemá přihlížet a hodnotit délku samotného trestního stíhání, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na skutečnost, že původní řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, pročež žalobkyni nenáleží přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení (jak bude v podrobnostech osvětleno níže), má nicméně soud za to, že je namístě přihlédnout k délce trestního řízení, neboť v projednávané věci nemůže dojít k duplicitnímu odškodnění za totéž. Zdůrazňuje se přitom, že jakkoliv nebyla délka původního řízení nepřiměřeně dlouhé (viz níže), zdejší soud se domnívá, že původní řízení nebylo ani nikterak krátké.

51. Žalobkyně dále tvrdila dopady nezákonného trestního stíhání ve své osobní sféře, a to ve sféře rodinné, pracovní a ve sféře zdraví. Jak bylo uvedeno shora, soud má za to, že v rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla a je osobou čestnou, bezúhonnou. Dále má soud za prokázané, že nezákonné trestní stíhání negativně ovlivnilo rodinný život žalobkyně, její práci (žalobkyně v souvislosti s trestním stíháním uvažovala o změně své práce; zahájení trestního stíhání se negativně projevilo v její pracovní výkonnosti), jakož i její finanční situaci (žalobkyně si musela vzít půjčku, aby mohla splácet hypoteční úvěr). Pokud jde o zdraví, soud má za prokázané, že žalobkyně v souvislosti s trestního stíhání trpěla nespavostí a anxiózně depresivním syndromem, přičemž toto onemocnění u ní přetrvává i po skončení původního řízení.

52. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobkyni nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobkyni vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

53. V souladu s rozhodovací praxí [název soudu] (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

54. Zaprvé, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo jeden rok a 8 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin krácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, hrozil trest až 10 let odnětí svobody. Žalobce v dané věci prokázal zásahy do rodinného života, prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy trpěl depresemi a užíval antidepresiva, a ve věci bylo relevantní i to, že žalobce byl vyššího věku a došlo ke změně v chování žalobce v důsledku trestního stíhání, kdy přestal navštěvovat své přátele a uzavřel se do sebe. V této věci bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 34 000 Kč, tj. ve výši 1700 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání.

55. Zadruhé, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo 4 roky a 4 měsíce, bylo vedeno pro trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,2, písm. a) trestního zákoníku. Žalobci v této věci hrozil trest odnětí svobody až 8 let a byly prokázány zásahy do sféry zdraví, kdy se u něho projevilo onemocnění v podobě výskytu růže, dále nebyly prokázány zásahy do profesního, rodinného, nebo sociálního života a ani žádné jiné a žalobci bylo přiznáno zadostiučinění formou konstatování porušení jeho práva.

56. Zatřetí, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byla délka trestního stíhání přibližně 2 roky, trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin podle § 361 trestního zákoníku, hrozba trestu byla až 10 let, žalobce byl ve vazbě a neprokázal zásahy do profesního, rodinného života, do zdraví, ani do sociálního života, nicméně žalobce byl bezúhonný a bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 20 000 Kč, tj. přibližně ve výši 833 Kč za měsíc trestního stíhání.

57. Začtvrté, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo téměř 3 roky, vedlo se pro trestný čin podle § 361 trestního zákoníku, hrozil trest až ve výši 12 let. Žalobce byl ve vazbě. Žalobce v této věci prokázal zásahy do profesního života, do rodinného života, kdy byl prokázán dopad na jeho dceru a manželku, žalobce prokázal i dopady do sféry zdraví, kdy byl v péči psychiatrické ambulance a klinického psychologa a psychoterapeuta. Naopak neprokázal ani netvrdil zásahy do sociálního života. Žalobce byl bezúhonný, měl velmi dobré pracovní hodnocení a také jeho kauza byla medializována a žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 350 000 Kč, tj. ve výši 9 722 Kč za měsíc trestního stíhání.

58. Zapáté, ve věci vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodováno o odškodnění za trestní stíhání v délce [číslo] dnů, které bylo vedeno pro trestný čin podle § 240 odst. 1,2, písm. c) trestního zákoníku, když žalobci v této věci hrozil trest ve výši až 8 let odnětí svobody. Žalobce nebyl ve vazbě, prokázal zásahy do profesního života, kdy se nemohl plně soustředit a měl problémy se svým obchodním partnerem. Dále prokázal zásady do rodinného života, kdy lidem v okolí manželky byla známa informace o jeho trestním stíhání, což mělo vliv na jeho manželské soužití. Dále žalobce prokázal v této věci zásahy do zdraví, a to sice přetrvávající potíže se spánkem, byl medikován kvůli panickým záchvatům a poruchám soustředění, neprokázal nicméně zásahy do sociálního života. Pokud jde o další zásahy, tak tato věc byla medializována, kdy žalobce v této věci žil na malé vesnici a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, tj. cca ve výši 1550 Kč za měsíc trestního stíhání.

59. Ve světle shora uvedeného tak soud rekapituluje, že všechna výše uvedená trestní řízení trvala kratší dobu, než tomu bylo v projednávané věci. Rovněž se zdůrazňuje, že ve dvou případech ([spisová značka] a [spisová značka]) se nevedla dotčená trestní řízení pro zvlášť závažný zločin Tomu podle zdejšího soudu pak odpovídá i nižší částka přiznaného odškodnění, když v případě [spisová značka] postačilo konstatování (žalobce v této věci nicméně prokázala pouze zásahy do sféry zdraví) a ve věci [spisová značka] bylo vyplaceno odškodnění ve výši přibližně 1550 Kč za měsíc trestního stíhání, přičemž ovšem žalobce v této věci prokázal zásahy do rodinného života, profesního a do zdraví. Podle zdejšího soudu je tak v projednávané věci namístě přiznat částku vyšší, a to i s ohledem na to, že v jiné srovnatelné věci ([spisová značka]) se sice vedlo trestní řízení pro zvlášť závažný zločin, hrozil však trest nižší (pouze 10 let), žalobce byl bezúhonný, byl podmíněně odsouzen a poté zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu a žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši přibližně 833 Kč za měsíc trestního stíhání. V projednávané věci pak žalobkyně rovněž byla bezúhonná, zproštěna podle § 226 písm. b) trestního řádu, avšak hrozil jí vyšší trest, trestní stíhání trvalo podstatně delší dobu a navíc prokázala i zásahy do rodinného, profesního života a do sféry zdraví. Konečně ve věci [spisová značka] bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 1700 Kč za měsíc trestního stíhání, avšak trestní stíhání oproti projednávané věci trvalo podstatně kratší dobu, žalobci hrozil nižší trest a žalobce neprokázal zásahy do profesního života, i když zároveň se do výše přiznaného zadostiučinění promítlo to, že žalobce byl vyššího věku a prodělal v souvislosti s trestním stíháním změnu osobnosti. Jinak řečeno, soud je toho názoru, že by se žalobkyni v projednávané věci mělo dostat zadostiučinění vyšší než částka 1700 Kč za měsíc trestního stíhání. Na druhou stranu se uvádí, že přiznané zadostiučinění by nemělo dosahovat výše jako ve věci [spisová značka], a to i přesto, že v této věci trestní stíhání trvalo kratší dobu. Platí totiž, že ve věci [spisová značka] žalobci hrozil trest stejný, žalobce byl bezúhonný, zproštěn byl nicméně podle § 226 písm. a) trestního řádu, část trestního stíhání strávil ve vazbě a prokázal širší dopady do profesního života (byl profesně zlikvidován), jeho kauza byla široce medializována, jeho dobré jméno bylo poškozeno i u širší veřejnosti a rovněž prokázal zásahy do rodinného života a do sféry zdraví.

60. Lze tak uzavřít, že v projednávané věci by se odškodnění žalobkyně mělo pohybovat ve výši od 1700 Kč do 9700 Kč za měsíc trestního stíhání. Soud si je dobře vědom toho, že nezákonné trestní řízení vedené po takto dlouhou dobu a pro takovýto zvlášť závažný zločin s hrozbou vysoké trestu odnětí svobody je nepochybně pro osobu, proti které se trestní řízení vede, mimořádně stresující záležitostí. V řízení přitom byly prokázány dopady do profesního, rodinného života žalobkyně a do jejího zdraví. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně byla a je osobou čestnou a bezúhonnou. Soud se proto přiklonil k částce odškodnění ve výši 2000 Kč za měsíc trestního stíhání. Podle soudu je totiž v projednávané věci nejpřiléhavější srovnání s věcí vedenou u zdejšího osudu pod sp. zn. [spisová značka]. Přiznané zadostiučinění ve věci [spisová značka] pak reflektuje širokou medializaci dané trestní kauzy, jakož i profesní likvidaci daného žalobce. V projednávané věci však nic takového žalobkyně netvrdila a logicky tak ani nebylo prokázáno, že by její kauza byla široce medializovaná a ona sama profesně zlikvidovaná. Tento rozdíl v dopadech daných trestních stíhání přitom zdejší soud považuje za naprosto zásadní, pročež je toho názoru, že by se přiznané odškodnění tak vysoké částce (jako ve věci [spisová značka]) blížit nemělo.

61. Na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobkyně činí 140 000 Kč. Proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). <i>(ii) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního</i> 62. Žalobkyně se rovněž domáhal zadostiučinění ve výši 99 998 Kč s příslušenství za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se proto zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

63. Jak bylo uvedeno shora k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

64. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

65. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

66. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

67. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy bylo zahájeno trestního stíhání žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činí cca 5 let a 10 měsíců.

68. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobkyně. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], dle něhož„ (V) případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

69. Trestní stíhání probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

70. Po skutkové stránce byla věc dle soudu složitá, o čemž svědčí už jen to, že v daném řízení bylo více jak dvě desítky obviněných, resp. obžalovaných, proběhl výslech řady svědků, byl ustavován znalec, žádáno o odborné vyjádření a provedena byla řada listinných důkazů (kdy si soud mimo jiné musel vyžádat listiny u Generálního ředitelství cel a Národní centrály proti organizovanému zločinu). Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako složitou, neboť orgány činné v trestním řízení neposuzovaly jenom otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byla žalobkyně stíhána, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti žalobkyně, nýbrž se musely rovněž vypořádat s otázkou existence organizované zločinecké skupiny, resp. účastenství. Navíc byla žalobkyně stíhána pro trestný čin hospodářský, které obecně patří ke složitějším trestným činům. Soud dále věc hodnotí jako složitou po stránce procesní, neboť se jednalo o věc s mez. prvek a byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. opakovaná předvolávání svědků, dále bylo ve věci rozhodováno o příkazu k domovním prohlídkám a prohlídkách jiných prostor, o rozhodnutí o vazbě, žádostech o propuštění z vazby, dále o zajištění věcí, zajištění peněz na účtech, zajištění náhradní hodnoty a o stížnostech proti těmto rozhodnutím, dále bylo opakovaně rozhodováno o námitkách podjatosti, ustanovování tlumočníků a obhájců a konečně v průběhu řízení policejní orgán podával žádost o odborné vyjádření a ustanovoval znalce). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitou.

71. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

72. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní. [příjmení] se jednalo o trestní řízení, což dle konstantní judikatury [název soudu] již samo o sobě povahou svého předmětu zakládá vyšší význam pro žalobkyni, jinými slovy zvýšený význam se presumuje (srov. např. stanovisko [název soudu] sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum]), nicméně s ohledem na to, že soud rozhodoval rovněž o nároku žalobkyně na odškodnění za nezákonné trestní stíhání (tj. odškodnění zásahů do soukromé sféry žalobce), tak při posuzování nároku na odškodnění z titulu nepřiměřené délky již nelze přihlížet ke zvýšenému významu, neboť by šlo o duplicitní hodnocení téhož Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi [název soudu], dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

73. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení nezaznamenal průtahy, resp. období nečinnosti. Postup orgánů činných v trestním řízení v původním řízení soud považuje za koncentrovaný a odpovídající okolnostem dotčené trestní věci. Podle názoru zdejšího soudu tak orgány činné v trestním řízení postupovaly v původním řízení plynule a činily příslušné úkony v přiměřených lhůtách.

74. Soud zhodnotil všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem, jak byly popsány shora, a k relevantním zákonným ustanovením i judikatuře, dospěl k závěru, že celková délka předmětného trestního řízení, resp. posuzovaného rozhodného období nebyla nepřiměřeně dlouhá.

75. Soud má tedy za to, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a tudíž jí ani nevznikla nemajetková újma. S ohledem na uvedené ani není na místě konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud si je vědom toho, že původní řízení nebylo nikterak krátké. Soud rovněž rozumí i žalobkyni, která ve své žalobě, jakož i na soudních jednáních zdůrazňovala, že subjektivně vnímala délku původního řízení jako nepřiměřeně dlouhou. Na druhou stranu délka původního řízení byla dána zejm. složitostí věci. Nelze přitom po žalované (resp. státu) spravedlivě požadovat, aby ve složitých trestních případech, kdy jsou obviněny desítky lidí a věc má navíc i mez. prvek, zajistil, že justiční systém se s takovou kauzou vypořádá v řádech měsíců. Takovýto požadavek by byl naprosto nerealistický. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 99 998 Kč s úrokem z prodlení coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

76. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

77. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve středu dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla ve čtvrtek dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky II. a III. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

VII. K nákladům řízení a nákladům státu

78. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

79. Žalobkyně byla pro účely posuzování otázky náhrady nákladů řízení zcela neúspěšná co do nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízení a naopak úspěšná co do nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. S ohledem na skutečnost, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že v těchto věcech je v případě obou nároků nezbytné vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč, platí, že žalobkyně byla se svojí žalobou úspěšná v rozsahu 50 % (resp. v rozsahu 50 % neúspěšná; srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Proto soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

80. O náhradě nákladů řízení státu pak bylo rozhodnuto pod bodem V. a VI. rozsudku, kdy při porovnání úspěšnosti a neúspěšnosti účastníků řízení soud vyhodnotil, že v daném případě je důvodné rozhodnout o tom, že žalobkyně i žalovaná jsou povinny zaplatit na náhradě nákladů státu každá 50% této náhrady s tím, že rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že při vyhlašování rozsudku ještě soud nerozhodl o svědečném (resp. příslušné usnesení nenabylo právní moci) a nebyla tak jistá jeho celková výše.

VIII. Ke lhůtě k plnění

81. Lhůta k plnění byla ve výroku II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.