37 C 23/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 468 375 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svojí žalobou ze dne , datum, domáhala shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u , Anonymizováno, , podezřelý obsah, (dále též „původní řízení“). V žalobě shrnula průběh původního řízení a konstatovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Přitom nebylo právně ani skutkově komplikované, přesto původní řízení trvalo 10 let a téměř tři měsíce. Žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění u žalované dne , datum, , přičemž žalovaná vydala dne , datum, stanovisko, kterým konstatovala, že v řízení žalobkyně došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznalo žalobkyni zadostiučinění ve výši , částka, . Žalobkyně považuje za základní roční částku zadostiučinění , částka, , neboť délka původního řízení byla extrémní. Za skutkovou jednoduchost byl celkové zadostiučinění zvýšila o 25 %, za právní jednoduchost také o 25 %, o 10 % by dále zadostiučinění zvýšila z důvodu, že žalobkyně průtahy nezavinila, o 10 % by částku zadostiučinění zvýšil pro význam řízení pro žalobkyni a o 25 % by částku zadostiučinění zvýšila proto, že značná část celkové délky řízení byla způsobena vadným rozhodováním Městského soudu v Praze. Celkem tak žalobkyně požaduje zadostiučinění ve výši , částka, sníženou o částku , částka, , kterou žalovaná poskytla žalobkyni v rámci předběžného uplatnění nároku.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení žalovaná po úvaze vyhodnotila jako nepřiměřenou. Žalovaná došla k závěru, že žalobkyni náleží přiměřené peněžité zadostiučinění ve výši , částka, ve svém stanovisku ze dne , datum, , přičemž setrvává na názoru, že zadostiučinění v uvedené výši je dostatečné. V řízení byla shledána nekoncentrovanost a určité prodlevy. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení, o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. V průběhu řízení došlo k bezúspěšným snahám o smírné řešení, žalobkyně se podílela na délce řízení, když musela opravit žalobu, podáním žaloby k místně nepříslušnému soudu, odročováním za účelem pokusu o smírné řešení, doplnění žaloby s omluvou za prodlení s odpovědí, nekomunikace s protistranou. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná vycházela z částky , částka, za rok, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, neboť žalovaná neshledala důvod pro zvýšení základní částky za rok., právnická osoba, ohledem na § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne , datum, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , podezřelý obsah, .

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Z nesporných tvrzení účastníků dále zjistil, že žalovaná vypořádala žádost žalobkyně svým stanoviskem ze dne , datum, , přičemž z položky bankovních výpisů ze dne , datum, zjistil, že dne , datum, byla částka , částka, připsána na účet žalobkyni.

8. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , podezřelý obsah, soud zjistil, že , podezřelý obsah, .

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

17. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

18. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

19. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům a hodnocením kritérií složitosti případu, významu žalobce pro řízení a postupu orgánů veřejné moci.

20. V dané věci žalobkyně začala pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne , datum, , kdy podala žalobu. Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum , datum, , kdy nabyl právní moci konečný rozsudek ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 122 měsíců (tedy 10 let a 2 měsíce).

21. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Po hmotněprávní stránce byla věc standardně složitá. Jednalo se o spor o peněžitou částku vyplývající z práva závazkového vyplývajícího ze zaplacení peněžité částky za odběr elektřiny, který se nevyznačuje významnější právní komplikovaností.

23. Po skutkové stránce pak věc rovněž nebyla složitá, byť bylo třeba provést několik listinných důkazů.

24. Po procesněprávní stránce byla věc složitá. Byla vyslovena místní nepříslušnost původního soudu, který věc řešil, jednání bylo dvakrát odročeno z důvodu na straně účastníků, bylo třeba se vypořádat se změnou žaloby, soud musel třikrát odstraňovat vady odvolání, dále musel soud zástupce účastníka vyzývat k doložení plné moci.

25. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. K argumentaci žalované pak soud na tomto místě uvádí, že procesní postup žalobkyně je třeba zhodnotit v rámci kritéria složitosti řízení, nikoliv v rámci kritéria podílu žalobkyně na celkové délce původního řízení. Jinými slovy řečeno, jistě je pravdou, že žaloba byla podána u místně nepříslušného soudu, soud musel vést účastníky řízení k odstraňování vad, jakož i k jejich žádostem odročovat jednání, avšak tyto kroky žalobkyně (které se jistě promítly ve složitosti původního řízení) nelze bez dalšího považovat za obstrukci či nečinnost.

26. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor o vyplývající ze závazkového práva, tj. o spor majetkové povahy, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyni.

27. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila.

28. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů a pochybení orgánů veřejné moci, které se negativně projevily na délce řízení. V posuzovaném řízení soud vydal 2 nepřezkoumatelné rozsudky, a navíc se orgány veřejné moci dopouštěly nečinnosti v řádech roků. Již na tomto místě soud konstatuje, že pochybení orgánů veřejné moci bylo v původním řízení natolik závažné, že je namístě, aby se uvedené hledisko promítlo i do celkové částky zadostiučinění.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

30. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, . Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

31. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby , částka, za první dva roky řízení a 17 000 za každý další rok. Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; původní řízení totiž soud považuje za násobně delší (s ohledem na velmi závažná a opakovaná pochybení orgánů veřejné moci), nežli bylo s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1320/2011), na druhou stranu jej ale nepovažuje za extrémně dlouhé v porovnání s jinými excesivně dlouhými soudními řízeními v obdobných případech.

32. K částce , částka, , kterou požadovala žalobkyně z důvodu růst inflace atd., soud uvádí, že k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne , datum, . Tudíž na základě shora uvedeného argumentace žalobkyně neobstojí.

33. Základní částku , částka, soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 30 %. Ve vztahu k zavinění žalobkyně (v původním řízení žalovaného) na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud neshledal zvýšený význam řízení pro žalobkyni, proto soud ve vztahu k tomuto částku nikterak nemodifikoval. S ohledem na to, že orgány veřejné moci se v původním řízení dopustili markantních pochybení, soud vzal postup těchto orgánů nejen do úvahy při konstatování nepřiměřené délky řízení, nýbrž jej uvažoval i jako kritérium pro zvýšení základní částky zadostiučinění, a to o 15 %. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji snížil o 15 %. Ve výsledku tedy náleží žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení částka , částka, .

34. Jak vyplývá z dokazování, žalovaná plnila na žalobkynin požadovaný nárok částku ve výši , částka, . Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na doplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení ve výši , částka, . Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbytku výrokem II. žalobu zamítl.

35. Co se týče úroku z prodlení, ty se přiznávají v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Skrze dokazování soud došel k závěru, že nárok byl u žalované uplatněn dne , datum, , přičemž dne , datum, žalovaná předběžné uplatnění nároku projednala. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data , datum, do zaplacení, přiznal jí soud úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, až od uvedeného data do zaplacení.

36. V souladu se shora uvedeným tak soud žalobě v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala částky , částka, a úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení vyhověl a ve zbytku (tedy v části, ve které se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení) ji zamítl.

37. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

38. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. , hodnota, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a dle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ).

39. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem za tyto úkony náleží částka , částka, . Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. , částka, . Celková částka , částka, pak byla navýšena o 21% DPH na , částka, . Celková částka nákladů řízení tak činí , částka, .

40. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobkyně nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 445/16).

41. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.