37 C 243/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 91 234 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody v podobě obhajného vynaloženého v rámci , podezřelý výraz, stíhání jejího manžela , jméno FO, , nar. , datum, . , podezřelý výraz, stíhání manžela žalobkyně přitom bylo vedeno na základě usnesení Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie , adresa, , Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , tel. číslo, /, Anonymizováno, . , podezřelý výraz, stíhání bylo dále vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , spisová značka, a pravomocně bylo skončeno usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (dále též „původní řízení“).

2. Žalobkyně zdůrazňovala, že je legitimována k podání žaloby, neboť zvolila svému manželovi obhájce podle § 37 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., , podezřelý výraz, řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“). Konkrétně měla zvolit obhájce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, . Svůj nárok pak vyčíslila částkou , částka, . K tomu zdůraznila, že považuje prokázání zaplacení poskytnutých právních služeb za nadbytečné, a to s poukazem na § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uznává existenci odpovědnostního titulu v projednávaného věci, nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Zdůraznila však, že sporuje, že žalobkyně využila svého práva a zvolila svému manželovi obhájce, jakož i vznik škody. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a požadovala náhradu nákladů řízení.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

1. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila svůj nárok ve výši , částka, v podobě škody způsobené hrazením obhajného v rámci , podezřelý výraz, stíháním jejího manžela vedeným u OS pod sp. zn. , spisová značka, u žalované dne , datum, . Žalovaná svojí výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyni k doložení smlouvy o právním zastoupení k prokázání, že využila svého práva a zvolila manželovi obhájce, a dále vyzvala žalobkyni, aby doložila fakturu, z níž by bylo patrné, že žalobkyně byla advokátem vyzvána k úhradě částky, kterou požadovala. Přípisem ze dne , datum, pak žalobkyně odmítla výzvě vyhovět s odůvodněním, že ve věci již byla podána žaloba. Žalovaná pak žádost žalobkyně vypřádala svým stanoviskem ze dne , datum, , když požadovanou částku odmítla plnit.

2. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná)., právnická osoba, plné moci ze dne , datum, soud zjistil, že , jméno FO, , narozený , datum, , udělil plnou moc , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, aby ho zastupoval v rámci , podezřelý výraz, řízení vedeného u PČR pod sp. zn. , Anonymizováno, s tím, že , Anonymizováno, plná moc je podepsána , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , datum, .

4. Z čestného prohlášení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně čestně prohlásila, že uzavřela s obhájcem , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , datum, smlouvu o poskytování právních služeb. , právnická osoba, měly být poskytovány ve formě obhajoby jejího manžela , jméno FO, , narozeného , datum, , v řízení proti němu vedeného u PČR pod sp. zn. , Anonymizováno, a následně u OS pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a MS v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Přesto, že byla obhajoba vedena ve prospěch manžela žalobkyně, poskytnuté právní služby měla hradit ona sama ze svých finančních prostředků, nikoli její manžel.

5. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

6. Soud pro nadbytečnost neprováděl navržené důkazy, které se týkají provedení jednotlivých úkonů obhajoby (odůvodnění viz níže).

7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

9. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v , podezřelý výraz, řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

13. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody ve výši , částka, s příslušenstvím představující náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajné v rámci řízení vedeného u OS pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrdila přitom, že využila svého práva podle § 37 odst. 1 TŘ a zvolila svému manželovi obhájce.

16. V obecné rovině přitom platí, že manželka obviněného, která mu namísto něj zvolí obhájce pro , podezřelý výraz, řízení a zaplatí náklady nutné obhajoby, je aktivně věcně legitimována ve sporu proti státu o náhradu škody způsobené zahájením (vedením) , podezřelý výraz, stíhání, které skončilo jeho zastavením nebo zproštěním obžaloby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, . sp. zn. , spisová značka, , nebo nověji usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Aby ovšem bylo lze dovodit aktivní věcnou legitimaci, nepostačuje pouze tvrdit volbu obhájce ve smyslu § 37 odst. 1 TŘ, nýbrž je třeba i prokázat, že se tak skutečně stalo.

17. K tomu se zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. , adresa, : Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, , právnická osoba, . HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. , adresa, : Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, , právnická osoba, . HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV ÚS 1891/18).

18. V projednávané věci pak žalobkyně na podporu svého tvrzení soudu nabídla pouze dva důkazy. Plnou moc ze dne , datum, a své čestné prohlášení ze dne , datum, . Pokud jde o plnou moc ze dne , datum, , tato je podepsána manželem žalobkyně , jméno FO, a není z ní nikterak patrné, že by manželka skutečně zvolila manželovi obhájce podle § 37 odst. 1 TŘ. Pokud pak jde o čestné prohlášení manželky, v něm se sice píše, že žalobkyně uzavřela s obhájcem , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, tj. teoreticky by bylo lze z tohoto čestného prohlášení dovodit, že žalobkyně coby manželka využila svého práva podle § 37 odst. 1 TŘ. Na druhou stranu nelze přehlédnout judikaturu Nejvyššího soudu, ze které plyne, že zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudní řízení není naplněna ani tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka (§ 126 o. s. ř.) nebo výpovědi účastníka řízení (§ 131 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu, kterou se provede důkaz). Podle Nejvyššího soudu sice není vyloučeno, aby i taková listina sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela), nebo tehdy, přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné). Nepůjde-li však o takové situace (nebo o situace srovnatelné), pak pokud by se soud spokojil s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, dopustil by se porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení. Tím by tedy soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že žalobkyně na podporu svého tvrzení, že svému manželovi v původním řízení zvolila obhájce podle § 37 odst. 1 TŘ předložila plnou moc ze dne , datum, , ze které ovšem nic takového neplyne. Dále předložila své čestné prohlášení ze dne , datum, , ze kterého soud ovšem vycházet nemůže, neboť zde neexistují žádné důvody, proč by soud nemohl vyslechnout samu žalobkyni. Krom toho i kdyby bylo lze z čestného prohlášení ze dne , datum, vyjít, přehlížet rovněž nelze pouze subsidiární povahu účastnického výslechu (viz § 131 o. s. ř.). Dlužno poznamenat, že žalobkyně, ač soudem řádně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání dne , datum, , své důkazní návrhy nikterak nerozhojnila, pročež soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní. Soudu proto nezbylo než výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována.

20. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že žalobkyně rovněž soudu neprokázala vznik škody. Ač soudem vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř., soudu nepředložila jeden jediný důkaz svědčící o vzniku škody. Pouze argumentovala právní úpravou obsaženou v OZ. K tomu je potřeba říci, že současná právní úprava OZ oproti právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. skutečně vyžaduje toliko vznik dluhu pro dovození vzniku škody (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V každém případě je však třeba vznik dluhu tvrdit a prokazovat, jak plyne i z žalobkyní citované judikatury. V žádném případě nepostačuje tvrzení, že snad nárok advokáta na zaplacení jím poskytnutých služeb plyne z ustanovení OZ, když ve skutečnosti advokátům nic nebrání v tom, aby např. poskytovali své služby bezplatně pro bono, či aby si sjednali odměnu odchylně (nižší) nežli jaká by jím náležela dle vyhlášky č. 177/1996Sb. Jak přitom vyplývá z právní úpravy obsažené v OdpŠk, stát (tj. žalovaná) je povinný pouze k náhradě škody v podobě obhajného v rozsahu způsobené škody a za podmínek limitace výše tohoto nároku. Jinak řečeno, účelem a smyslem právní úpravy obsažené v OdpŠk je kompenzovat negativní dopady příslušného , podezřelý výraz, stíhání (resp. nezákonného rozhodnutí) do majetkové sféry zákonem vymezených osob. Existence těchto dopadů musí být postavena najisto a v případě obhajného je pak kompenzace těchto negativních dopadů limitována (ve smyslu výše) vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Žalobkyně ovšem odmítla soudu dát jakýkoliv důkaz prokazující její tvrzení stran vzniku škody (tj. stran existence negativního dopadu tvrzeného odpovědnostního titulu do její majetkové sféry) kromě svého čestného prohlášení (z něhož ovšem soud vycházet nemůže, jak bylo vysvětleno shora). Jiný důkaz i přes výzvu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soudu nenabídla. I z tohoto důvodu (tj. z důvodu neunesení břemene důkazního stran vzniku škody) by tak bylo namístě žalobu zamítnout.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí , částka, za každý úkon.

22. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání dne , datum, a účast na jednání soudu dne , datum, ). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon „příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu. „Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon „převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako „příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako „příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon „příprava na věc“.24. , adresa, k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.