37 C 267/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 186 889 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky coby náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále také jako „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jako „původní řízení“). Předmětné řízení trvalo nepřiměřených 4 916 dnů. Věc nadto nebyla složitá a žalobce ani nezavdal příčinu ke vzniklým průtahům. Žalobu podává z opatrnosti, neboť žalovaná o jeho žádosti nerozhodla, přičemž také požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh řízení a uzavřela, že v rámci původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, pročež přiznala žalobci odškodnění ve výši , částka, . Tento nárok žalobce uplatnil dne , datum, u žalované, přičemž tuto žádost žalovaná vyřídila stanoviskem ze dne , datum, . Žalovaná konstatovala, že řízení bylo složitější, a to po právní i skutkové stránce. Žalobce se na délce řízení podílel, byť nikoli výrazně. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standartní. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z potvrzení příjmu žalované ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, bylo doručeno podání žalobce týkající se předmětného nároku.

5. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši , částka, .

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Soud dále poznamenává, že rozhodl ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bez nařízení jednání, neboť se účastníci na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, přičemž byli v této výzvě poučeni, že pokud se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Ze spisu vedeného u , podezřelý obsah, .

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne , datum, , kdy došla žaloba jeho a dalších žalobců Okresnímu soudu v , adresa, . Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum , datum, , kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 13 let a 4 měsíce.

20. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

21. Z hlediska složitosti věci byla věc spíše komplikovanější. Jednání byla několikrát odročena, a to z důvodu vyčkání stanoviska účastníků, následně z důvodu na straně účastníků a také z důvodu epidemie COVID. Ohledně procesní a skutkové složitosti bylo také třeba vyzývat účastníky k opravení vad odvolání, na jednání bylo třeba učinit výzvu dle § 118b o.s.ř., vyslechnout svědka a v neposlední řadě provést několik desítek listinných důkazů. Také bylo nezbytné ustanovit znalce, bylo třeba prodloužit lhůtu znalci k podání posudku. Pro složitost věci bylo také třeba 2x prodloužit lhůtu k vyhotovení rozsudku. O mírné právní složitosti také svědčí skutečnost, že první rozsudek ve věci samé byl zrušen právě pro nesprávné posouzení věci.

22. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standartní. Soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života netvrdil.

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že orgány veřejné moci se dopustily hned několika pochybení. Zaprvé, na počátku řízení se dopustil celkem více než 4,5leté nečinnosti. K tomu soud uvádí, že byť v tomto období byla vyvíjena určitá aktivita soudu, pouhé opakované rozesílání replik účastníků nelze považovat za efektivně vedené řízení směřující k jeho rychlému skončení. K tomu soud zejm. poukazuje na období října , Anonymizováno, do prosince , Anonymizováno, a období od května , Anonymizováno, do března , Anonymizováno, . Soud I. stupně se dále dopustil několika méně významných průtahů, přičemž odvolací soud se taktéž dopustil jednoho většího, půlročního průtahu, kdy otálel s nařízením jednání, a to sice v období prosince , Anonymizováno, až června , Anonymizováno, .

25. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

26. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, . Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

27. Soud shledal celkovou dobu původního řízení jako velmi dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na , částka, , přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na , částka, . Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, na druhou stranu zejména v důsledku pochybení orgánů veřejné moci řízení trvalo řízení přes 13 let, což je s ohledem na složitost řízení doba očividně nepřiměřená. Pokud tedy rozhodná doba původního řízení činila 13 let a 4 měsíce, činí základní částka za celou dobu původního řízení , částka, .

28. Základní částku soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 20 %. Dále soud ponížil částku o 30 % s ohledem na skutečnost, že ve věci opakovaně rozhodovaly soudy I. a II. stupně a dále též dovolací soud. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud částku nijak nemodifikoval. Soud naopak navýšil vypočtenou základní částku o 20 % z důvodu postupu orgánu moci veřejné, které se zásadním způsobem podílely na celkové délce původního řízení. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji snížil o 30 %. Ve výsledku tedy náleží žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení ve výši , částka, .

29. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná přiznala stanoviskem ze dne , datum, žalobci částku , částka, . Soud tak uzavřel, že žalobce má kromě výše uvedeného nárok na zaplacení částky , částka, .

30. K tomu soud k argumentaci žalované uvádí, že si je vědom toho, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že bylo-li předmětem nepřiměřeně dlouhého řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji náhrada za nemateriální újmu v penězích svou výší několikanásobně přesahovala, pokud pro to nesvědčí mimořádnost některého ze zákonných kritérií (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že Nejvyšší soud rovněž judikoval, že při stanovení významu řízení je vždy třeba vycházet ze všeho, co bylo pro poškozené v sázce (včetně nákladů řízení; viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

31. V poměrech projednávané věci pak žalovaná poukazovala na to, že náklady původního řízení činily částku cca , částka, , přičemž hodnota pozemků, které byly předmětem původního řízení, byla rovněž v řádech desítek tisíc Kč. Proto pokud soud stanovil výslednou náhradu na částku , částka, , neučinil tak v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť již ze samotných tvrzení žalované je zřejmé, že stanovená částka rozhodně nemůže být několikanásobkem toho, co bylo pro poškozeného v sázce. Nadto nelze přehlédnout, že v projednávané věci se na výsledné výši vypočtené náhrady významně promítla skutečnost, že původní řízení bylo zatíženo několikaletými průtahy orgánů moci veřejné.

32. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 14 a 15 OdpŠk tak, že přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K tomu soudu uvádí, že žalovaná se sice nacházela v prodlení od , datum, , když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne , datum, , avšak soud nemůže žalobci přiznat více, než kolik sám žádá.

33. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byl žalobce ve věci úspěšný v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení.

34. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. , hodnota, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a dle judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ).

35. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem za tyto úkony náleží částka , částka, . Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. , částka, . Celková částka nákladů řízení tak činí , částka, .

36. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk). Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobkyně nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 445/16).

37. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.