37 C 271/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení po žalované částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky coby náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále také jako „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále také jako „původní řízení“). Dědické řízení se týkalo zůstavitele , jméno FO, , zemř. , datum, . Po rekapitulaci původního řízení žalobkyně zdůraznila, že s ohledem na průběh řízení trvalo původní řízení nepřiměřenou dobu, přičemž také uvedla, že se na této délce nepodílela. Žalobkyně dopisem datovaným ze dne , datum, požádala o uhrazení škody ve výši , částka, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala průběh řízení a uzavřela, že žalobkyně u ní uplatnila nárok dne , datum, , přičemž žalovaná stanoviskem ze dne , datum, tento nárok vypořádala s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. K prodlevám mezi úkony nedocházelo, ve věci bylo rozhodováno jednou. Celková délka řízení je zapříčiněna opakovaným znaleckým zkoumáním a zapůjčováním spisu Notářské komoře, tedy skutečnostmi, za které neodpovídá žalovaná.

3. Soud dále poznamenává, že rozhodl ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bez nařízení jednání, neboť se účastníci na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, přičemž byli v této výzvě poučeni, že pokud se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z žádosti žalované na č. l. 25 soud zjistil, že předběžné uplatnění nároku žalobkyně bylo žalované doručeno dne , datum, .

6. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná odškodnění za projednávaný nárok neposkytla.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, v , adresa, pod sp. zn. , jméno FO, , datum, .

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. Řízení bylo zahájeno dne , datum, a pravomocně skončilo dne , datum, , kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 4 roky a 8 měsíců.

20. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

21. Po hmotněprávní stránce byla věc standardně složitá. Po skutkové stránce věc byla složitější, neboť bylo třeba vypracovat 3 znalecké posudky k ocenění nemovitostí, byť jeden z nich byl pouze doplňující. Dědici přitom předkládali své znalecké posudky, které se v ocenění rozcházely. Taktéž soud shledal procesní složitost. V úvodu soud rozhodl o místní nepříslušnosti soudu, po zahájení řízení zemřela manželka zůstavitele a vyčkávalo se na určení jejího dědice, aby mohlo být v řízení pokračováno. Dále soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, zabýval se žádostí o osvobození soudního poplatku a následně řešil nedůvodné odvolání proti zastavení řízení.

22. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti.

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní, neboť dědické řízení nepatří typově k řízením, u něhož by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ). Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyni. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, netvrdila.

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal několik průtahů, respektive období nečinnosti notáře, které se negativně projevily na délce řízení. Byť soud nezaznamenal významně dlouhé období nečinnosti, vyznačovalo se řízení několika 3měsíčními až 4měsíčními průtahy. V tomto ohledu soud nesouhlasí s názorem žalované, že úkony byly činěny plynule a koncentrovaně, když notář bezdůvodně vyčkával s nařízením jednání a až po 2 měsících konání jednání teprve kontaktoval znalce. Dále soud konstatuje, že se stát nemůže zprostit odpovědnosti za průtahy způsobené znalci, pokud k nim nepřispěl stěžovatel (viz Smirnova proti Ukrajině, č. 36655/02, § 69, , datum, , ESLP); jinými slovy za průtahy způsobené znalci stát odpovídá.

25. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

26. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, . Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

27. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby , částka, za první dva roky řízení a , částka, za každý další rok, neboť původní řízení nepovažuje za násobně delší, nežli bylo s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

28. Základní částku , částka, (3x , částka, a 8x , částka, ) soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 40 %. Ve vztahu k zavinění žalobkyně (v původním řízení žalovaného) na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud neshledal zvýšený význam řízení pro žalobkyni, proto soud ve vztahu k tomuto částku nikterak nemodifikoval. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji snížil o 40 %. Ve výsledku tedy náleží žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení částka , částka, .

29. Co se týče úroku z prodlení, ty se přiznávají v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. V projednávané věci byl nárok žalobkyně u žalované uplatněn dne , datum, (jak plyne z předložených listin), přičemž dne , datum, žalovaná předběžné uplatnění nároku projednala. S ohledem na to, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data , datum, do zaplacení, přiznal jí soud úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, až od uvedeného data do zaplacení.

30. Ve zbytku, tedy v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl.

31. Pouze pro úplnost soud dodává, že projednávaná věc byla v souladu s § 13 zákona č. 89/2012 Sb. posouzena shodně jako obdobný případ projednávaný u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 289/2023.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně ve věci úspěšná v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

33. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , paušální náhrady za 2 úkony (podání žaloby a účast na vyhlašování rozsudku dne , datum, ) v částce 2 x , částka, , tj. , částka, (uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, .

34. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku I. a III. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.