37 C 4/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A , Anonymizováno - Anonymizováno , Anonymizováno b) Anonymizováno bytem Adresa žalobce B , Jméno žalobce B c) Anonymizováno bytem Adresa žalobce C , Jméno žalobce B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno – Jméno žalované sídlem Adresa žalované o 160 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce c) domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobci se svojí žalobou domáhali zaplacení shora popsané částky coby náhrady za nemovité věci. V žalobě uvedli, že právními předchůdci žalobců je praotec žalobců p. , tituly před jménem, , jméno FO, , narozen , rodné přijmení, , datum, , matka žalobce a) , jméno FO, (, jméno FO, ), nar. dne , datum, a matka žalobců b) a c) , jméno FO, (provdaná , Anonymizováno, ), narozená , rodné přijmení, , datum, . Tito předchůdci byli spoluvlastníky nemovitostí zapsaných ve vložce , Anonymizováno, pozemkové knihy katastrálního území , adresa, , jmenovitě pozemku p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, a dále pozemku parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2, , Anonymizováno, , vše vedené v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Nemovitosti“). Nemovitosti byly po , datum, zkonfiskovány Německou říší. V rámci dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. a zákona č. 128/1946 Sb. byla vyslovena neplatnost převodů na Německou říši. Následně však tyto Nemovitosti nabyla včetně příslušenství Československá republika zákonem č. 127/1948 Sb., kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké vlastnická práva k některým nemovitostem a movitostem.

2. Zákon č. 127/1948 Sb. však zároveň předpokládal, že za tento majetek, pokud nešlo o majetek konfiskovaný, poskytne československý stát náhradu ve výši obecné ceny dle výměru, který vydá ministerstvo techniky po slyšení Nejvyššího úřadu cenového. Náhrada dle tohoto výměru je pak splatná do 60 dnů po vydání výměru o náhradě. Žalobci proto zahájili správní řízení dne , datum, , ve kterém požadovali, aby Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo shora popsaný výměr. Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh zamítlo rozhodnutím č. j. MPO , č. účtu, ze dne , datum, . Rozklad žalobců byl zamítnut ministrem průmyslu a obchodu č. j. MPO 92479/19/11300/01000 ze dne , datum, . Dle názoru žalobců tak žalovaná záměrně zmařila podmínku splnění splatnosti nároku žalobců, pročež se nárok na náhradu za Nemovitosti stal splatným ke dni , datum, .

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že vlastnické právo právních předchůdců žalobců nebylo po 2. světové válce obnoveno. Skutečnost, že dekret č. 5/1945 Sb. zneplatnil veškeré majetkové převody nezakládá bez dalšího obnovení vlastnického práva, neboť to bylo třeba uplatnit žalobou. Žalobci neprokázali, že by tento nárok byl uplatněn. Žalobci tedy neprokázali, že jim svědčí aktivní legitimace k podání žaloby. Dále žalovaná uplatňuje námitku promlčení, neboť i kdyby bylo obnoveno vlastnické právo právních předchůdců k Nemovitosti, mohl být restituční nárok uplatněn pouze v restitučním řízení dle zák. č. 87/1991 Sb. Lhůta pro uplatnění nároku však ke dni podání žaloby již marně uplynula.

4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

5. Z potvrzení č. , Anonymizováno, z rejstříku nemovitostí , Anonymizováno, soud zjistil, že dědičkami po , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, byly jeho dcery , jméno FO, , Anonymizováno, a , jméno FO, , a to po jedné polovině. Dále z tohoto potvrzení soud zjistil, že dědici po , jméno FO, , Anonymizováno, byl , jméno FO, , Anonymizováno, a , jméno FO, , Anonymizováno, .

6. Z potvrzení č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil, že dědicem (právním předchůdcem) po , Anonymizováno, , jméno FO, byl žalobce a).

7. Z rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu č. j. MPO , č. účtu, , ze dne , datum, soud zjistil, že Ministerstva průmyslu a obchodu zamítlo žádost žalobců o vydání výměru o náhradě podle zákona č. 127/1948 Sb.

8. Z rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. j. MPO 92479/19/11300/01000 ze dne , datum, soud zjistil, že rozklad žalobce se zamítá a rozhodnutí žalované č. j. MPO , č. účtu, se potvrzuje.

9. Z informací z katastru nemovitostí o pozemku parc. č. , hodnota, soud zjistil, že na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, stojí budova č. p. , Anonymizováno, a jako vlastník je evidována , Anonymizováno, .

10. Z informací z katastru nemovitostí o pozemku parc. č. , hodnota, soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, je Ruská federace.

11. Z knihovní vložky č. , hodnota, katastrální obce , adresa, , týkající se katastrálního čísla , hodnota, a , Anonymizováno, , soud zjistil jednotlivé majetkové převody evidované u katastrálního úřadu, konkrétně podáním ze dne , datum, se vložilo vlastnické právo , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, (1/2) a , jméno FO, (1/2); podáním ze dne , datum, se vložilo vlastnické právo , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, (2/16), A. , jméno FO, (3/16) a V. , jméno FO, (3/16); podáním ze dne , datum, se poznamenal zákaz zcizení a zatížení bez svolení , Anonymizováno, ; podáním ze dne , datum, se poznamenalo zabavení 5/8 , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, s platností od , datum, k účelu převzetí Německou Říší prostřednictvím státní policie; podáním ze dne , datum, a , datum, se zaneslo vlastnické právo , Anonymizováno, ; podáním ze dne , datum, se poznamenala národní správa; podáním ze dne , datum, se vkládá vlastnické právo pro Svaz sovětských socialistických republik.

12. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, . , jméno FO, a , Anonymizováno, . , jméno FO, byli v roce 1939 spoluvlastníky Nemovitostí. Nemovitosti však byli v letech 1939 – 1941 zabaveny Německou říší. Po skončení války byla na Nemovitosti prohlášena národní správa. Po nabytí účinnosti zákona č. 128/1946 Sb. podal , tituly před jménem, , jméno FO, návrh k Okresnímu soudu , adresa, -sever, kde se domáhal vydání Nemovitostí zpět. Toto řízení bylo zastaveno v roce 1950 pro nesoučinnost žadatele. Nemovitosti byly zákonem č. 127/1948 Sb. nabyty pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké jako válečná kořist. Nemovitosti nebyly oficiálně konfiskovány. Žalobci ani jejich právní předchůdce nebyli do dnešního dne odškodněni.

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalobci jsou právní nástupci původních spoluvlastníků Nemovitosti. Těm byly mezi lety 1939 a 1941 zabavena Nemovitosti Německou říší Právní předchůdce žalobců, , tituly před jménem, , jméno FO, , podal po skončení války (i za ostatní spoluvlastníky) dne , datum, žádost o vydání Nemovitostí podle § 6 odst. 1 a § 10 zákona č. 128/1946 Sb. Toto řízení bylo zastaveno v roce 1950 pro nesoučinnost žadatele. Nemovitosti byly zákonem č. 127/1948 Sb. nabyty jako válečná kořist. Žalobci (resp. jejich právní předchůdci) nebyli dodnes odškodněni.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

15. Dle § 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po , datum, pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce.

16. Dle § 1 zákona č. 128/1946 Sb. jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatné, pokud k nim došlo po , datum, pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kdo uzavřel jiné majetkově-právní jednání, je osoba státně spolehlivá a bude prokázáno, že k majetkovému převodu nebo k jinému majetkově-právnímu jednání došlo za přiměřenou úplatu buď z podnětu původního vlastníka (oprávněného) nebo v převážném jeho zájmu.

17. Dle § 1 odst. 1 písmena B, č. , hodnota, ., odst. 2 zákona č. 127/1948 Sb. československý stát nabývá, pokud se tak již nestalo, vlastnictví k nemovitostem zapsaným ve vložkách č. , hodnota, , , Anonymizováno, pozemkové knihy katastrálního území , adresa, . Spolu s nemovitostmi uvedenými v odstavci 1 nabývá československý stát, pokud se tak již nestalo, i příslušenství a zařízení těchto nemovitostí a podniků v nich provozovaných, jakož i věcí, které tam byly vneseny, ačli nenáležejí uživatelům těchto nemovitostí a podniků.

18. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od , datum, do , datum, (dále jen „rozhodné období“) v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.

19. Dle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.

20. Podstata projednávaného sporu spočívá v posouzení nároku žalobců, které se domáhají nápravy majetkové křivdy, ke které došlo v roce 1948, kdy byl majetek znárodněn československým státem. Jakkoli žalobci uvádí, že majetkový převod ve prospěch okupačních orgánů Německé říše byl v důsledku vydání „Benešovských dekretů“ neplatný, měli žalobci příležitost nápravy tvrzených křivd v rámci řízení zahájeném dle restitučního zákona č. 87/1991 Sb. Žalobci se však snaží tyto předpisy de facto obcházet podáním žaloby na základě § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb., čímž vytváří samostatné restituční řízení bez řádného právního rámce. Právě pro případy těchto křivd (způsobené v období let 1948 až 1990) totiž zákonodárce přijal zvláštní restituční zákony. Těmito zákony (mezi které patří především již zmíněný zákon o mimosoudních rehabilitacích, dále zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd) chtěl zákonodárce zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. V restitučních věcech je sice v důsledku toho nezbytné postupovat citlivě, nicméně uspokojení restitučního nároku musí respektovat ústavní i zákonné předpoklady; jejich vymezením zákonodárce projevil vůli narovnat majetkové vztahy mezi původními vlastníky odňatých věcí a státem, ale pouze v takto stanovené omezené míře.

21. Soud je toho názoru, že na projednávanou věc dopadá zákon č. 87/1991 Sb., neboť zákon č. 127/1948 Sb. nabyl účinnosti dne , datum, . Žalobci se přitom mýlí, pokud tvrdí, že se na jejich věc zákon č. 87/1991 Sb. vůbec nevztahuje. Odčinitelnou křivdu (resp. restituční titul) totiž nepředstavuje samotné znárodnění, ale až následné neposkytnutí náhrady (viz nále Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 192/96). Ani skutečnost, že k odnětí věc došlo na základě zvláštního právního předpisu sama o sobě nebrání tomu, aby došlo k uplatnění nároku podle zákona č. 87/1991 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 28 Cdo 3218/2011, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1385/13).

22. Platí, že dekret prezidenta republiky č. 124/1945 Sb. ve svém § 2 výslovně předpokládal, že k výmazu zápisu přechodu práva dojde na základě návrhu vlastníka. Cesta k vrácení majetku právním předchůdcům žalobců tak spočívala ve využití zákona č. 128/1946 Sb. Je tak zřejmé, že nedocházelo k obnovení vlastnického práva ex lege, nýbrž na základě rozhodnutí soudu. Touto cestou se koneckonců i právní předchůdce žalobců vydal. Podle názoru zdejšího soudu je nicméně polemika stran poválečného (ne)obnovení vlastnického práva mezi žalobci a žalovanou v zásadě bezvýznamná. Podstatné je, že fakticky tento majetek právním předchůdcům žalobců vrácen nikdy nebyl (o čemž mezi stranami ani nebylo sporu), přičemž cesta k jeho vrácení se uzavřela s účinností zákona č. 127/1948 Sb., tj. dne , datum, , resp. poté již bylo lze poskytovat náhradu podle § 5 tohoto zákona. Žalobci tak měli postupovat podle zákona č. 87/1991 Sb. a uplatnit svůj nárok u příslušného orgánu moci veřejné.

23. Žalobci nicméně promeškali zákonem stanovenou lhůtu k uplatnění restitučního nároku, když doposud nepodali žádost o finanční náhrada u příslušného ústředního orgánu. Ústavní soud již v nálezu pléna ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 33/97, v nejobecnější rovině k pojmu lhůty jako právní skutečnosti konstatoval, že smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích (což hraje zejména důležitou roli z hlediska dokazování v případech sporů), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1335/08, pak připomněl, že se již mnohokrát vyslovil, a to v souvislosti s restitučními předpisy, že je základním oprávněním státu, aby stanovil hranice, v nichž chce odčinit, resp. zmírnit některé křivdy spáchané dřívějším režimem. Podle názoru zdejšího soudu je zcela nepřijatelná konstrukce žalobců, kteří tvrdili, že se na ně zákon č. 87/1991 Sb. vůbec nevztahuje, pročež své právo mohou uplatnit kdykoliv. Jakkoliv je samotný příběh právních předchůdců žalobců (resp. let 1939-1945) mimořádně bolestivý a politováníhodný, pokud by soud přijal jejich argumentaci, stalo by se tak v rozporu s ústředními principy právního státu – principem právní jistoty a principem, že bdělým patří právo.

24. K lhůtě pro uplatnění restitučního nároku se také vyjádřil Nejvyšší soud, který uvedl, že osoba oprávněná realizuje svoje právo na vydání finanční náhrady podle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. tím, že jej v zákonem stanovené lhůtě jednoho roku uplatní u příslušného ústředního orgánu státní správy. Tato lhůta je přitom lhůtou prekluzivní (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1050/2003, ze dne , datum, ).

25. S ohledem na výše uvedené tak soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí , částka, za každý úkon.

28. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 7 úkony (písemné vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření se k odvolání žalobců ze dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, , příprava na jednání dne , datum, a účast na jednání dne , datum, a vyhlášení dne , datum, ). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobci a) bylo uloženo zaplacení , částka, , neboť jeho podíl na řízení byl ve výši 50 % a žalobcům b) a c) pak uložil zaplacení částky , částka, žalované, neboť podíl obou těchto žalobců byl ve výši 25 %.

29. Lhůta k plnění byla v nákladových výrocích stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.