37 C 44/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 65 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 313 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 313 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 250 Kč od 3. 8. 2021 do 12. 11. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 237 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 3. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [příjmení] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 65 550 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 3. 8. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení z částky 65 250 Kč od 3. 8. 2021 do 12. 11. 2021 (po částečném zpětvzetí své žaloby) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou nezákonného trestního stíhání žalobkyně, které bylo vedeno na základě usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to pro spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ trestní zákoník) spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet, a to podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“).

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 2. 10. 2012 a skončeno dne 2. 8. 2021. Žalobkyně ve věci shledala průtahy, neboť hlavní líčení fakticky započalo až dne 5. 5. 2015, tedy zhruba po 1 roce od podání obžaloby. Dále od dubna 2017 do 30. 1. 2019 trestní řízení podle žalobkyně neprobíhalo. Dále žalobkyně identifikovala osmiměsíční prodlevu v roce 2019, dále podle žalobkyně byl rozsudek namísto zákonné 30denní lhůty vypracován až po půl roce v dubnu 2020, dále veřejné zasedání o podaných odvoláních se uskutečnilo až 26. 1. 2021, tedy s další více než půlroční prodlevou, dále vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obdržel obhájce žalobkyně až dne 2. 8. 2021, tedy sedm měsíců po veřejném zasedání.

4. Žalobkyně zdůrazňovala, že v daném případě se nejednalo o věc mimořádně složitou, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že po obměně trestního senátu, kterou věc projednával téměř čtyři roky, nově obsazený trestní senát celé hlavní líčení zopakoval a provedl v šesti jednacích dnech a sedmý jednací den vyhlásil rozsudek. Žalobkyně se účastnila celého průběhu hlavního líčení, nikdy nepožadovala žádný odklad, nepodávala nedůvodné či obstrukční žádosti a stížnosti, nenamítala ničeho a měla zájem na tom, aby trestní řízení proběhlo a v přiměřené lhůtě bylo skončeno (což se nestalo). Projednávaná věc byla pro žalobkyni mimořádně významná, neboť byla obviněna a následně obžalována z trestného činu s trestní sazbou 5 až 10 let a s ohledem na tvrzenou výši zkrácené daně by v případě odsouzení jistě musela vykonat velmi dlouhý trest odnětí svobody, ostatně státní zástupce pro ni požadoval trest odnětí svobody na dolní hranici, tj. okolo 5 let, a dokonce se následně odvolal proti zprošťujícímu rozsudku.

5. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně uvedla, že základní částka by dle jejího názoru měla činit 109 000 Kč. K tomu žalobkyně zdůrazňovala, že se nijak nepodílela na průtazích a věc pro ni měla prioritní význam. Proto také žádala o zvýšení základní částky o 20 %, když se celkem domáhala zaplacení částky 130 800 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 3. 8. 2021 do zaplacení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 11. 11. 2022 uvedla, že délka řízení byla nepřiměřená. Dostatečným zadostiučiněním pak žalované shledala částku 65 250 Kč, kterou žalobkyni uhradila. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 108 750 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost původního řízení o 40 %. K vyššímu významu trestního řízení pro žalobkyni žalovaná při kalkulaci dle ustálené judikatury nepřihlédla, neboť žalobkyně samostatně uplatnila u žalované i nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, respektive nezákonným trestním stíháním.

7. Vzhledem k tomu, že v podání ze dne 23. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 65 250 Kč, soud na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

8. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 28. 11. 2022.

III. Skutková zjištění

9. Z nesporných tvrzení účastníků, ze stanoviska žalované ze dne 10. 11 2021 a z výpisu o přijaté platbě soud zjistil, že žalobkyně uplatila u žalované dne 2. 2. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 130 800 Kč z titulu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve svém stanovisku konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž dostatečným zadostiučiněním je částka 65 250 Kč, kterou žalobkyni uhradila dne 12. 11. 2021.

10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti:

12. Dne 2.10.2012 bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Dne 13.6.2014 byla ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci podána obžaloba. Dne 4.9.2014 vyřizující soudce požádal o prodloužení lhůty k rozhodnutí o podané obžalobě, místopředseda soudu povolil prodloužení lhůty. Dne 12.9.2014 soud rozhodl o vrácení věcí obviněným, které byly zajištěny při domovních prohlídkách. Dne 27.1.2015 soud nařídil hlavní líčení na 24. března 2015. Dne 19.2.2015 soud rozhodl usnesením, že žalobkyně má nárok na bezplatnou obhajobu. Dne 13.3.2015 bylo hl. líčení odročeno z důvodu omluvy obhájce jednoho z obviněných. Dne 5.5.2015 se konalo hl. líčení, na kterém byli vyslechnuti obvinění. Dne 29.6.2015 se konalo hl. líčení, na kterém byli vyslechnuti svědci. Dne 7.9.2015 se konalo hl. líčení, opět vyslechnuti obvinění. Dne 2.11.2015 se konalo hl. líčení, vyslechnuti obvinění. Dne 17.12.2015 se konalo hl. líčení, vyslechnut svědek, k důkazu pouštěn zvukový záznam. Dne 18.2.2016 se konalo hl. líčení, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 18.3.2016 se konalo hl. líčení, vyslechnut svědek, k důkazu pouštěn zvukový záznam. Dne 11.4.2016 se konalo hl. líčení, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 9.5.2016 se konalo hl. líčení, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 9.6.2016 se konalo hl. líčení, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 4.7.2016 se konalo hl. líčení, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 18.8.2016 se konalo hl. líčení, vyslechnut svědek, k důkazu pouštěny zvukové záznamy. Dne 15.9.2016 hl. líčení neproběhlo, odročeno z důvodu zdravotní indispozice přísedící. Dne 24.10.2016 se konalo hl. líčení, opětovně vyslechnuti obvinění. Dne 6.12.2016 se konalo hl. líčení, vyslechnuti obvinění. Dne 4.1.2017 se konalo hl. líčení, vyslechnuti obvinění. Dne 27.2.2017 hl. líčení neproběhlo, odročeno z důvodu nedostavení se jednoho z obžalovaných. Dne 22.3.2017 se konalo hl. líčení, dokazování listinami a výslechy obviněných. Dne 28.4.2017 se konalo hl. líčení, dokazování listinami a výslechy obviněných. Dne 15.5.2017 soud usnesením nevyhověl žádosti jednoho z obviněných o vrácení finančních prostředků Dne 23.5.2017 obviněný podal proti usnesení soudu stížnost. Dne 5.6.2017 se konalo hl. líčení, dokazování listinami. Dne 4.5.2018 byl spis odeslán na Vrchní soud s podanou stížností. Dne 27.6.2018 Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost jednoho z obviněných proti usnesení o nevydání finančních prostředků. Dne 30.8.2018 soud rozeslal obviněným výzvy ke sdělení, zda s ohledem na změnu obsazení senátu budou souhlasit s přečtením podstatného obsahu protokolu o předchozím hl. líčení. Dne 25.9.2018 bylo soudu doručeno sdělení jednoho z obviněných, kterým vyslovil nesouhlas se čtením předchozího protokolu o hl. líčení. Dne 5.12.2018 soud zastavil trestní stíhání jednoho z obviněných, obchodní korporace. Dne 17.12.2018 soud podal žádost o vypátrání pobytu dvou svědků. Dne 30.1.2019 se konalo hl. líčení, pokračováno dne 30.1.2019, 1.2.2019, vyslechnuti obvinění, svědci, dokazování listinami. Dne 23.4.2019 bylo odvoláno nařízené hl. líčení z důvodu omluvy svědka. Dne 25.4.2019 soud nařídil hl. líčení na 13. a 14. srpna 2019. Dne 13.8.2019 se konalo hl. líčení, pokračováno 14.8.2019, čteny přepisy telefonních hovorů, vyslechnut svědek. Dne 16.8.2019 soud zažádal o součinnost finanční a celní úřady. Dne 15.10.2019 se konalo hl. líčení, proneseny závěrečné řeči, odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 31.10.2019 soud vyhlásil rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby, ostatní obžalovaní uznáni vinnými. Dne 18.11.2019 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu mimořádné složitosti, prodlouženo do 30.12.2019. Dne 18.11.2019 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, prodlouženo do 19.3.2020. Dne 18.3.2020 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, prodlouženo do 30.4.2020. Dne 30.4.2020 byl rozsudek rozeslán. Dne 6. až 12. května 2020 podali obžalovaní a státní zástupce odvolání proti rozsudku. Dne 2.7.2020 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 26.1.2021 se konalo veřejné zasedání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, odvolání státního zástupce ve vztahu k žalobkyni zamítnuto (rozsudek nabyl právní moci dne 26.1.2021).

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

19. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 65 550 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

24. Celková délka řízení činila 8 let a 3 měsíce. Za počátek této doby soud považuje dne 2. 10. 2012 (kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) a za konec den 26. 1. 2021 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu).

25. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobkyně. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, dle něhož„ (V) případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

26. Trestní stíhání probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

27. Po skutkové stránce byla věc dle soudu složitější, o čemž svědčí už jen to, že v daném řízení proběhl výslech řady svědků, byly pouštěny zvukové záznamy a provedena byla řada listinných důkazů. Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako standardně složitou, neboť orgány činné v trestním řízení posuzovaly otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byla žalobkyně stíhána, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti žalobkyně. Soud dále věc hodnotí jako složitější po stránce procesní, neboť řízení probíhalo celkem proti šesti obviněným. Některá hlavní líčení byla odročena z důvodu omluvy svědků či obhájců obviněných. Soud dále musel pátrat po pobytu svědků a žádat o součinnost celní a finanční orgány. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější.

28. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela.

29. Při posuzování významu původního řízení pro žalobkyni vzal soud v úvahu, že žalobkyně samostatně uplatnila u žalované i nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (což je soudu známo z jeho činnosti, neboť řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), a proto k vyššímu významu trestního řízení pro žalobkyni nelze přihlédnout (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Soud proto hodnotí význam řízení pro žalobkyni jako standardní.

30. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

31. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud v posuzovaném řízení shledal průtahy, a to zejména v souvislosti s nařízením prvního hlavního líčení, které bylo nařízení až po 7 měsících po podání obžaloby, přičemž hlavní líčení fakticky započalo až dne 5. 5. 2015, tedy zhruba po 1 roce od podání obžaloby. Dále soud shledal období nečinnosti od 5. 6. 2017, kdy se konalo hlavní líčení, do 4. 5. 2018, kdy byl spis odeslán na Vrchní soud se stížností. V průběhu roku 2019 soud období nečinnosti neshledal, neboť k odvolání dubnového hlavního líčení došlo pro omluvu svědka. Nelze ani shledat průtah v tom, že je rozsudek doručen stranám po uplynutí 30 denní lhůty, neboť tato lhůta byla s ohledem na složitost věci řádně prodloužena. Soud neshledává průtah ani v tom, že se veřejné zasedání o odvolání konalo dne 26. 1. 2021, když spis byl předložen odvolacímu soudu dne 2. 7. 2020.

32. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

33. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

34. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

35. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 81 563 Kč.

36. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení a dále 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak totiž soud zdůraznil shora, původní řízení nebylo nikterak jednoduché, a to ani po stránce skutkové, ani po stránce procesněprávní.

37. Vypočtená základní částka ve výši 105 750 Kč byla ponížena o 25 % s ohledem na složitost věci. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 25 %, tj. na výslednou částku 81 563 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již žalobkyni plnila částku 65 250 Kč, soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit částku 16 313 Kč a ve zbytku výrokem II. žalobu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

38. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

39. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 2. 2. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak žalobkyně dne 2. 2. 2021 uplatnila nárok u žalované. Posledním dnem šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku u žalované bylo dne 2. 8. 2021, přičemž od 3. 8. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od 3. 8. 2021. Soud rovněž přiznal úroky z prodlení z žalovanou vyplacené částky ve výši 65 250 Kč, a to od 3. 8. 2021 do 12. 11. 2021. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

41. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

42. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, tj. celkem 9300 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby a (iii) částečně zpětvzetí ze dne 12. 11. 2021 a dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka 10200 Kč pak byla navýšena o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celková částka nákladů řízení tak činí 14 342 Kč.

VIII. Ke lhůtě k plnění

43. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.