37 C 44/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 34 750 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne , datum, domáhal v záhlaví uvedené částky jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. 0 P 12/2022 (dále též „původní řízení“), konkrétně délkou řízení o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi. Žalobce uvedl, že podal u žalované dne , datum, předběžné uplatnění nároku. Dále konstatoval, že byla mnohonásobně překročena vhodná šestiměsíční délka řízení stanovená § 471 odst. 2 z.ř.s. Dle žalobce se jednalo o standartně složité řízení se značným významem pro žalobce. Postup orgánů veřejné moci byl liknavý, zejména pak postup soudu I. stupně. Dále žalobce uvedl, že dne , datum, obdržel stanovisko žalovaném ve kterém sama žalovaná uznává, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznala žalobci částku zadostiučinění ve výši , částka, , když žalobce původně požadoval částku , částka, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne , datum, uvedla, že nárok žalobce neuznává. Dne , datum, u ní žalobce předběžně uplatnil nárok, přičemž k projednání žádosti žalobce o odškodnění došlo dne , datum, , žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši , částka, . V předmětné věci nebyly shledány žádné průtahy, nicméně byla vydána 2 nepřezkoumatelná rozhodnutí. Žalovaná trvá na tom, že žalobci bylo poskytnuto již dostatečné zadostiučinění a navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne , datum, . Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne , datum, , kdy přiznala žalobci nárok na odškodnění finanční ve výši , částka, . Tato částka byla žalobci vyplacena ve lhůtě podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“).

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 0 P 12/2022 soud zjistil, že , jméno FO, .

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. V dané věci žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení dne , datum, , kdy došel otcův návrh Okresnímu soudu v , adresa, . Jako konec rozhodného období pak soud pokládá datum , datum, , kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí o návrhu otce na úpravu styku otce s nezletilými dětmi. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila 2 roky a 5,5 měsíce.

18. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

19. To platí o to víc za situace, kdy je posuzované řízení velmi složité z hlediska procesního. Orgány veřejné moci se musely vypořádat s množstvím nedůvodných návrhů účastníků, jež musely být přednostně vyřešeny. Jednání bylo také několikrát odročeno s tím, že pouze jednou tomu bylo z důvodu na straně orgánu veřejné moci. Dále je třeba říct, že řízení nebylo jednoduché ani skutkově, kdy bylo třeba provést znalecký posudek, rozsáhlý výslech matky a otce, výslech nezletilých dětí, výslech prarodičů dětí, který byl prováděn v rámci řízení o návrhu prarodičů na úpravu jejich styku s nezletilými, jež bylo řešeno stejným senátem ve stejném řízení jako návrh otce na úpravu styku s nezletilými. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že právně byla věc standartně složitá.

20. V této souvislosti je také třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud přitom zaznamenal, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že se žalobce snažil opakovaně o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem (když podával návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu). Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

21. Pokud jde o význam řízení, soud jej hodnotí jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl rodinně-právní spor, pročež mělo být soudem v takové věci postupováno urychleně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010). V rámci kritéria významu přitom soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce usiloval o urychlení řízení, jak bylo uvedeno v bodě 20 tohoto rozsudku.

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že orgány veřejné moci se nedopustily žádných průtahů, nicméně ve věci byla vydána nepřezkoumatelná rozhodnutí s tím, že další konečné rozhodnutí soudu I. stupně bylo odvolacím soudem změněno (jinými slovy odvolání žalobce bylo podáno důvodně). V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že posuzované řízení se týkalo specifické agendy péče soudu o nezletilé, v rámci které je vedeno jediné řízení pod jednou spisovou značkou, přičemž je složeno z různých dílčích řízení o návrzích účastníků. Jinými slovy řečeno, nelze považovat za nečinnost opatrovnického soudu, pokud se nejprve vypořádal s návrhy na vydání předběžných opatření (a dalšími podáními) a teprve poté se zabýval návrhem otce.

23. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud tak shledává žalobu důvodnou. Soud rovněž konstatuje, že nepostačí konstatování porušení práva ani jiné vyřízení věci, proto je třeba přiznat za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení peněžitou částku.

24. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, soud nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení, přičemž se v souladu se stanoviskem výše řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, . Nejvyšší soud taktéž pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

25. Soud neshledal celkovou dobu původního řízení jako extrémně dlouhou a s ohledem na skutečnosti uvedené výše tak bude dle jeho názoru přiměřené, pokud bude základní částka zadostiučinění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanovena na , částka, , přičemž částka za první dva roky původního řízení bude stanovena na , částka, . Soud se zde řídil úvahou, že délka řízení nebyla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem očekávat, zejména s přihlédnutím k mimořádné procesní složitosti. Pokud tedy rozhodná doba původního řízení činila 2 roky a 5,5 měsíce, činí základní částka za celou dobu původního řízení , částka, .

26. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne , datum, .

27. Základní částku , částka, soud dále modifikoval dle kritérií vymezených výše. Ve vztahu ke složitosti řízení soud snížil základní částku o 50 %. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení soud základní částku nikterak nesnížil. Ohledně významu řízení soud částku zvýšil o 20 %. Soud tak základní částku za celé původní řízení modifikoval tak, že ji snížil o 30 %. Ve výsledku tedy náleží žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou původního řízení ve výši , částka, .

28. Jak vyplývá ze zjištěných skutkových okolností, žalovaná přiznala stanoviskem ze dne , datum, žalobci částku , částka, . Soud tak uzavřel, že zadostiučinění bylo učiněno zadost již v rámci předběžného projednání s žalovanou. Nadto je třeba poznamenat, že se žalovaná s plněním částky odškodnění za nepřiměřenou délku nedostala do prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk, pročež žalobci nenáleží ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

29. S ohledem na shora uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

31. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí , částka, za každý úkon.

32. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání, příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

33. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.