37 C 50/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení částky 316 383,54 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 316 383,54 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 316 383,54 Kč jako náhrady majetkové újmy v podobě náhrady nákladů řízení přiznaných žalobkyni na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též„ OS“) v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Dlužno poznamenat, že žalobkyně se této částky domáhala z důvodu nepřiměřené délky původního řízení. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) existuje odpovědnostní titul (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup); (ii) poškozené vznikla újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

2. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že se domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, který spatřovala v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 OdpŠk. K tomu dotvrdila, že původní řízení bylo zahájeno dne 13. 3. 2009 a předmětem tohoto řízení byla úhrada nájemného. První jednání pak OS dle žalobkyně nařídil po více jak 10 letech. Řízení pravomocně skončilo dne 3. 3. 2021, přičemž žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 316 383,54 Kč. Se [právnická osoba], a. s., [IČO] (dále též„ [anonymizována dvě slova]“), která měla na základě pravomocného rozhodnutí OS žalobkyni plnit přisouzenou částku 316 383,54 Kč, bylo ovšem zahájeno insolvenční řízení u Městského soudu v Praze (dále též„ MS“), a to pod sp. zn. [spisová značka] Lhůta k podání přihlášek věřitelů v rámci tohoto insolvenčního řízení pak podle žalobkyně skončila dne 27. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že původní řízení nebylo v té době pravomocně skončeno, nemohla žalobkyně uplatnit svůj nárok na náhradu nákladů řízení vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] přihláškou, stejně jako nemohla žalobkyně tento nárok uplatnit v době, než nastal úpadek společnosti.

3. Dále žalobkyně zdůraznila, že v projednávaném případě došlo k porušení povinnosti státu jednajícím prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 vydat rozhodnutí (rozsudek) v přiměřené době. Předmětné soudní řízení trvalo 11 let, přičemž věcně rozhodoval pouze soud prvního stupně, neboť odvolání [právnická osoba] bylo odvolacím soudem odmítnuto. Dle ustálené judikatury je za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení pokládáno řízení, jehož délka přesáhne 6 let, přičemž tuto lhůtu je třeba vnímat jako maximální a případné překročení této lhůty musí spočívat v naprosto výjimečných okolnostech. Z uvedeného vyplývá, že délka soudního řízení dosahující 11 let, kdy navíc první jednání bylo nařízeno až po deseti letech od zahájení řízení, je i na poměry české justice extrémně vysoká. Dle Výroční statistické zprávy českého soudnictví vydané Ministerstvem spravedlnosti s daty za rok 2018 trvala průměrná délka civilního řízení 276 dní. Průměrná délka opatrovnického řízení 139 dní a průměrná délka trestního řízení 202 dní. Řízení vedené u OS pod sp. zn. [spisová značka] trvalo podle žalobkyně celkem 4 373 dní. Nepřiměřená délka tohoto soudního řízení nemůže být přitom dle názoru žalobkyně ospravedlněna ani složitostí řízení, kdy žalobkyně nespatřovala složitost řešení případu po stránce skutkové, právní, ani procesní, která by si vyžádala delší časové hodnocení. Dle mínění žalobkyně nemohou být průtahy v řízení tímto ospravedlněny a nemůže tím být ospravedlněna ani celková délka soudního řízení. Jednoduchost řízení potvrzuje i důvod zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace a minimální množství důkazů a tvrzení, které bylo během řízení provedeno.

4. Žalobkyně dále konstatovala, že v projednávané věci shledává porušení povinnosti žalované spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené době (příčina). Následkem je pak nemožnost žalobkyně uspokojit se z majetkové podstaty [právnická osoba], když ta se v mezidobí dostala do úpadku. Podle žalobkyně totiž platí, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 1 vydal předmětný rozsudek v přiměřené době, měla by žalobkyně možnost uspokojit svou pohledávku z titulu neuhrazených nákladů řízení, neboť v [právnická osoba] měla v majetkové podstatě finanční prostředky ve výši 10 451 078,33 Kč a nemovitý majetek ve výši 57 013 000 Kč. Žalobkyně byla však v důsledku nepřiměřeně dlouhé délky řízení zbavena možnosti uspokojit se v exekučním řízení z majetkové podstaty dlužníka, když je zřejmé, že pohledávka žalobkyně by byla uspokojena v plné výši. Ze stejného důvodu byla žalobkyně zbavena možnosti přihlásit svoji pohledávku v probíhajícím insolvenčním řízení, když rozsudek soudu prvního stupně vydaný dne 21. 2. 2020 nabyl právní moci až dne 3. 3. 2021, lhůta pro přihlášení pohledávek věřitelů však skončila dne 27. 4. 2020. Podle žalobkyně je tak za současné situace možnost uspokojení žalobkyně vyloučeno, když v insolvenčním řízení [právnická osoba] jsou přihlášeny pohledávky ve výši 204 437 471,73 Kč, čímž bude majetková podstata [právnická osoba] zcela vyčerpána. V této souvislosti žalobkyně odmítla argumentaci žalované, když podle žalobkyně z dosavadního průběhu insolvenčního řízení jednoznačně vyplývá, že zde neexistují žádné zákonné předpoklady pro zrušení konkurzu; tj. dlužníkův úpadek byl osvědčen a majetek dlužníka není nedostačující.

5. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že dne 17. 8. 2021 uplatnila u žalované svůj nárok. Žalovaná pak svým stanoviskem ze dne 17. 2. 2022 její žádosti nevyhověla.

6. Žalobkyně se tak svojí žalobou domáhala zaplacení částky 316 383,54 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2022 uvedla, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne 17. 8. 2021, přičemž žalovaná jej vypořádala svým stanoviskem ze dne 17. 2. 2022. Po rekapitulaci řízení vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] pak k věci samé uvedla, že nárok žalobkyně nepovažuje za důvodný. Podle žalované totiž nelze shledat příčinnou souvislost mezi tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení a vznikem škody, neboť nelze postavit na jisto, že dosud neskončené insolvenční řízení nebude rovněž zrušeno z důvodu neexistence předpokladů pro konkurz. K tomu žalovaná odkázala na konkurzní řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zrušeno, neboť úpadek byl překonán, když tehdy vykazovaná výše finančních prostředků konkurzní podstaty pokryla všechny známé závazky úpadce (tj. [právnická osoba]).

8. Žalovaná tak navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši.

9. Dne 19. 9. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých vyjádřeních. Žalobkyně pak nad rámec svého dřívějšího vyjádření dotvrdila, že původní řízení mělo skončit dne 11. 4. 2011. Jako dobu nečinnosti OS (tj. dobu průvodního řízení zatíženou průtahy) pak žalobkyně označila dobu, kdy bylo původní řízení přerušeno. Na tomto jednání pak byl vyhlášen i rozsudek.

III. Skutková zjištění

10. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedených listinných důkazů (stanovisko žalované ze dne 17. 2. 2022, žádost žalobkyně o náhradu škody ve výši 316 383,54 Kč a doručenka k této žádosti) soud zjistil, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 17. 8. 2021 ve stejné výši a z důvodů, jako v projednávané věci. Žalovaná tuto žádost vyřídila svým stanoviskem ze dne 17. 2. 2022, když žádost žalobkyně zamítla.

11. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Soud ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že dne 13.3.2009 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručena žaloba žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] proti žalované 1) [právnická osoba], [IČO] a žalované 2) [právnická osoba], [IČO] (dále v tomto odstavci jen„ žalovaná 1)“ nebo„ žalovaná 2)“ nebo společně též jen„ žalované“) o zaplacení částky 8 858 715 Kč. Usnesením ze dne 10.4.2009 na čl. 9 obvodní soud vyzval žalované, aby se ve lhůtě jednoho měsíce k žalobě vyjádřili. Obálka typ II., kde byla adresátem žalovaná 2) (žalobkyně v kompenzačním řízení) se obvodnímu soudu vrátila dne 14.5.2009 zpět s poznámkou od poštovního doručovatele, že výzva, aby si adresát zásilku vyzvedl nebyla zanechána z důvodu, že na adrese je adresát neznámý. K žalobě se dne 8.6.2009 vyjádřila žalovaná 1), dne 7.7.2009 došlo obvodnímu soudu vyjádření právního zástupce žalované 2) v tom smyslu, že se náhodě dozvěděl o podané žalobě proti žalované 2), nicméně tato informace není žalované 2) známa, a žádá o soud o poskytnutí informace v tomto směru. Referátem ze dne 23.7.2009 byla žaloba a vyjádření žalované 1) zaslána právnímu zástupci žalované 2), jemuž byla doručena dne 31.7.2009. Žalovaná 2) se poté k žalobě vyjádřila podáním doručeným dne 20.8.2009 Městskému soudu v Praze. Dne 27.8.2009 bylo obvodnímu soudu doručeno vyjádření žalované 2), neboť nedopatřením své vyjádření zaslala Městskému soudu v Praze. Dne 2.9.2009 bylo podání žalované 2) Městským soudem v Praze postoupeno obvodnímu soudu. Na čl. 32 je založeno opatření místopředsedy obvodního soudu ze dne 1.3.2010 o změně v obsazení senátu na základě změny rozvrhu práce pro rok 2010. Dne 3.8.2011 byla obvodnímu soudu doručena změna žaloby a to tak, že se nyní žalobkyně po žalovaným domáhala zaplacení částky 18 860 490 Kč. Další změna žaloby byla obvodnímu soudu doručena dne 19.3.2012 s tím, že na základě této změny se žalobkyně po žalovaných domáhala částky 19 687 340 Kč. Dalším podáním ze dne 17.5.2012 navrhla žalobkyně přistoupení dalšího žalovaného a to [právnická osoba] s.r.o., [IČO]. Na čl. 56 je založeno opatření předsedkyně obvodního soudu ze dne 1.6.2012 o změně v obsazení senátu z důvodu změny rozvrhu práce od 1.6.2012. Referátem ze dne 18.10.2013 byl spis předložen asistentu soudce k přípravě usnesení o změnách v návrhu. Na čl. 59 je založeno opatření místopředsedkyně obvodního soudu ze dne 28.2.2014 o změně v obsazení senátu a to z důvodu dlouhodobé stáže dosavadní předsedkyně senátu. Referátem ze dne 19.3.2014 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby, usnesením ze dne 26.6.2014 obvodní soud připustil změnu žaloby a připustil, aby jako další žalovaná přistoupila [právnická osoba] s.r.o, [IČO]. Usnesením ze dne 26.6.2014 byla [právnická osoba] s.r.o., (dále též jen v tomto odstavci žalovaná 3)) vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Přípisy ze dne 26.6.2014 se obvodní soud dotázal Obvodního soudu pro Prahu 5 na stav řízení sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 8 na stav řízení sp. zn. [spisová značka], a dalšího řízení obvodnímu soudu neznámé spisové značky, které popsal tak, že má jít o řízení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jako správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] proti žalovanému [jméno] [jméno] [příjmení] [datum narození] a Okresního soudu Praha – západ ohledně stavu řízení spisové značky [spisová značka]. Na čl. 68 je vyjádření Okresního soudu Praha – západ ze dne 15.7.2014, který sděluje, že jeho věc spisové značky [spisová značka] dosud nebyla skončena. Na čl. 70 je založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] se k žalobě vyjádřila žalovaná 2). Na čl. 80 je opatření předsedkyně soudu ze dne 21.7.2014 o změně v obsazení senátu z důvodu změny rozvrhu práce od 1.7.2014. Na čl. 81 je přípis Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9.9.2014, kdy zasílá nepravomocný rozsudek, sp. zn. [číslo jednací], který je založen na čl.

82. Přípisem ze dne 5.2.2015 se obvodní soud dotázal Okresního soudu Praha - západ na stav řízení sp. zn. [spisová značka] a požádal o zaslání žalobního návrhu a usnesení o přerušení řízení s doložkou právní moci. Přípisem ze dne 5.2.2015 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 5 s žádostí o sdělení stavu řízení sp. zn. [spisová značka], případně zaslání konečného návrhu s doložkou právní moci. Přípisem ze dne 5.2.2015 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 8 s dotazem ohledně zjištění spisové značky a sdělení stavu řízení ve věci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] proti žalovanému: [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO] o vydání bezdůvodného obohacení. Na čl. 90 a 91 jsou založeny výpisy z aplikace Infosoud vyhotovené dne 5.2.2015. Přípisem ze dne 11.2.2015 Okresní soud Praha – západ sdělil obvodnímu soudu, že jeho věc sp. zn. [spisová značka] dosud není skončena. Dne 3.3.2015 sdělil Obvodní soud pro Prahu 8 obvodnímu soudu, že dotazované řízení, v němž má jako žalovaný vystupovat [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození] je vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a bylo dne [datum rozhodnutí] přerušeno do právní moci konkurzního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisem ze dne 25.3.2015 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 5 s dotazem na stav řízení sp. zn. [spisová značka]. Přípisem ze dne 14.4.2015 obvodní soud pro [část Prahy], že toto řízení není dosud pravomocně skončeno. Přípisem ze dne 14.7.2015 se obvodní soud znovu dotázal Obvodního soudu pro Prahu 8 na řízení, kde jako žalovaný má vystupovat [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Přípisy ze dne 14.7.2015 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 5 ohledně jeho řízení sp. zn. [spisová značka] a na Okresní soud Praha – západ jeho sp. zn. [spisová značka] s žádostí o zaslání byť nepravomocných konečných rozhodnutí ve věci. Dne 15.7.2015 Okresní soud Praha – západ sděluje, že řízení sp. zn. [spisová značka] dosud není skončeno a nelze zaslat jakékoliv rozhodnutí. Dne 20.7.2015 sdělil Obvodní soud pro Prahu 8 obvodnímu soudu, že ve věci zmiňovaného žalovaného [jméno] [jméno] [příjmení], nar. 16.10.1970 jsou vedeny dvě věci a to pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Současně v příloze zaslal rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka] a podané odvolání. Ve věci [spisová značka] zaslal usnesení o přerušení. Tyto dokumenty jsou založeny na čl. 105, 108 a 109 a 126. Dne 25.7.2015 zaslal Obvodní soud pro Prahu 5 obvodnímu soudu částečný rozsudek pro uznání, který vydal ve věci jeho spisové značky [spisová značka]. Usnesením ze dne 7.10.2015 obvodní soud na čl. 135 přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka], neboť je v nich řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (právní moc 10.11.2015). Přípisy ze dne 11.5.2018 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 8 s žádostí o zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci sp. zn. [spisová značka], na Obvodní soud pro Prahu 5 s žádosti o zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci sp. zn. [spisová značka] a na Okresní soud Praha – západ s žádostí o zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci sp. zn. [spisová značka]. Usnesení Okresního soudu Praha – západ [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] s vyznačenou doložkou právní moci dne 22.2.2018 je založeno na čl. 237, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] je vyznačeno doložkou právní moci dne 21.3.2018 a vykonatelnosti dne 27.3.2018 je založeno na čl.

239. Přípisem ze dne 18.6.2018 se obvodní soud obrátil na Obvodní soud pro Prahu 8 s žádostí o zaslání usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s doložkou právní moci. Opakovaná žádost obvodního soudu Obvodnímu soudu pro Prahu 8 byla zaslána dne 13.8.2018. Předmětné usnesení bylo obvodnímu soudem zasláno dne 4.9.2018, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] s vyznačenou doložkou právní moci dne 4.7.2018 a je založeno na čl.

254. Usnesením ze dne 1.11.2018 obvodní soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, toto usnesení nabylo právní moci dne 15.12.2018. Dne 20.11.2018 se vyjádřila JUDr. [jméno] [příjmení] tak, že úpadek [právnická osoba] plus a.s. byl překonán, konkurzní řízení zastaveno a dosavadní žalobkyně zproštěna funkce správkyně konkurzní podstaty, navrhla, aby v řízení bylo pokračováno přímo s dřívějším úpadcem, neboť správce konkurzní podstaty již není oprávněn za něj jednat. Referátem ze dne 31.1.2019 bylo nařízeno jednání na den 14.5.2019. Dne 14.5.2019 se ve věci konalo jednání, při tomto jednání obvodní soud účastníkům sdělil, že dle jeho předběžného právního názoru žalovaní nejsou v této věci pasivně legitimováni s tím, že žaloba by měla směřovat proti jednotlivým nájemcům a tedy ani správkyně konkurzní podstaty, tedy původní žalobkyně se nemohla po žalovaných žalobou požadované částky domáhat. Jednání bylo poté odročeno na den 25.6.2019. Usnesením ze dne 30.5.2019 na čl. 297 obvodní soud řízení zastavil ve vztahu k žalované 1), neboť skončením konkurzu došlo k tomu, že žalovaná 1) se současně stala žalobkyní, takže by vystupovala jak v pozici strany žalující, tak v postavení strany žalované. Referátem ze dne 21.6.2019 bylo jednání původně nařízené na 25.6.2019 odročeno na 16.7.2019 z důvodu vyčkání nabytí právní moci usnesení o částečném zastavení řízení, neboť žalobci běží odvolací lhůta. Dne 24.6.2019 požádala zástupkyně původně žalované 3), nyní žalované 2) ([právnická osoba] je nyní označena jako žalovaná 1)) požádala o odročení jednání nařízeného na 16.7.2019 z důvodu dlouhodobě plánované a zaplacené dovolené. Referátem ze dne 26.6.2019 bylo jednání odročeno na 24.9.2019. Dne 20.9.2019 požádal o odročení jednání žalobce odůvodněné tím, že pro složitost sporu chce využít svého práva na právní pomoc a tedy opatřit si advokáta. Požádal o nařízení jednání nejdříve za osm týdnů. Referátem ze dne 20.9.2019 bylo jednání odročeno na den 13.12.2019. Dne 12.12.2019 požádal žalobce o další odročení jednání a to ze zdravotních důvodů, z důvodu úrazu, následného vyšetření kyčelního kloubu, omezené pohyblivosti s tím, že se mu dosud nepodařilo nalézt právní zastoupení advokátem, s jednáním bez účasti svojí nebo právního zástupce nesouhlasí. Referátem ze dne 12.12.2019 bylo jednání odročeno na den 21.2.2020. Dne 12.12.2019 zaslal obvodnímu soudu sdělení předběžný insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO] (nynější žalobce), že Městský soud v Praze jako insolvenční soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka]) nařídil předběžné opatření spočívající mimo jiné v tom, že dlužník může činit úkony týkající se majetkové podstaty nad 5 000 Kč pouze po předchozím písemném souhlasu předběžného insolvenčního správce a současně navrhl Obvodnímu soudu, aby do rozhodnutí insolvenčního soudu nebylo v předmětném řízení pokračováno. Dne 19.12.2019 se vyjádřila žalovaná 1) ([anonymizováno]). Z tohoto vyjádření vyplývá, že upozorňuje na to, že řízení bylo zahájeno již v roce 2009, proběhlo pouze jiné jednání dne 14.5.2019, kde bylo konstatováno, že chybí pasivní legitimace na straně žalovaných, dále byla jednání opakovaně odročována, žalovaná 1) navrhuje obvodnímu soudu, aby již nevyhovoval žádostem o odročení jednání a aby věc projednal i přes případnou nepřítomnost žalobce. Má za to, že jde pouze o účelové prodlužování tohoto sporu po té, co i soud projevil pochybnosti nad opodstatněností žaloby. Dne 9.1.2020 se znovu vyjádřila žalovaná 1) ([anonymizováno]) tak, že nesouhlasí s návrhem předběžného insolvenčního správce a navrhuje, aby obvodní soud pokračoval v řízení a návrhu předběžného insolvenčního správce nevyhověl a řízení nepřerušoval. Toto své vyjádření žalovaná 1) ([anonymizováno]) doplnila dne 23.1.2020, kdy vyjádřila názor, že má za to, že se v tomto sporu nejedná o nakládání s majetkovou podstatou, ať již nad 5 000 Kč, či v nižší částce, neboť naopak v tomto řízení se dlužník pokouší získat majetek a tudíž pokračování v řízení by ani nebylo v rozporu s opatřením, které nařídil insolvenční soud. Dne 19.2.2020 požádal žalobce o další odročení jednání a to s poukazem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 25.4.2019, kterým byla omezena zástupčí práva statutárního orgánu žalobce. Nad to předběžný insolvenční správce souhlas k možnosti získání právního zástupce pro řízení dosud odmítá. Dne 21.2.2020 zaslala žalovaná 1) ([anonymizováno]) obvodnímu soud vyčíslení svých dosavadních nákladů řízení a to částkou 222 434,30 Kč. Dne 25.2.2020 vyčíslila své náklady žalovaná 2) ([anonymizováno]) a to částkou 273 136 Kč. Dne 21.2.2020 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno na čl.

381. Dne 3.6.2020 podal žalobce blanketní odvolání do všech výroků rozsudku. Usnesením ze dne 11.6.2020 na čl. 390 vyrozuměl obvodní soud účastníky řízení o tom, že řízení je přerušeno dle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona. V tomto usnesení ve výroku IV. obvodní soud také vyzval podle § 264 odst. 2 InsZ insolvenčního správce JUDr. [jméno] [příjmení], aby sdělil, zda navrhuje pokračování v řízení. Dne 14.7.2020 navrhla žalovaní 1) ([anonymizováno]), aby v řízení bylo pokračováno. Dne 22.7.2020 sdělil insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], že nenavrhuje, aby bylo pokračováno v řízení. Tuto informaci rozeslal obvodní soud účastníkům přípisem ze dne 12.8.2020. Dne 8.9.2020 navrhla žalovaná 2) ([anonymizováno]), aby v řízení bylo pokračováno s poukazem na § 264 odst. 2 InsZ. Na čl. 404 je založeno usnesení Městského soudu v Praze jako insolvenčního soudu ze dne 17.9.2020, kterým byl na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO] prohlášen konkurz. Usnesením ze dne 3.11.2020 byl žalobce [právnická osoba] vyzván, aby odstranil vady odvolání a usnesením ze dne 8.12.2020 obvodní soud vyzval žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání. Usnesením ze dne 2.2.2021 obvodní soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3.3.2021 a tímto dnem také nabyl právní moci rozsudek v této věci.

13. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne 18. 7. 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka [právnická osoba], [IČO]. Usnesení ze dne 25. 2. 2020 pak byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], a na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO], byl prohlášen konkurz. Konec lhůty pro přihlášení pohledávek byl dne 27. 4. 2020. Ke dni 7. 2. 2022 byl majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka oceněn na částku 95 890 322,13 Kč (z toho nemovitý majetek tvořil částku 57 013 000 Kč; zbytek pak tvořil movitý majetek, finanční prostředky a pohledávky). Žalobkyně pak svoji pohledávku ve výši 316 383, 54 Kč z titulu pravomocného rozhodnutí OS ze dne 21. 2. 2020 v rámci insolvenčního řízení vedeného u MS pod sp. zn. [spisová značka] nepřihlásila.

14. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

15. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

16. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

19. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody ve výši 316 383,54 Kč, která byla žalobkyni přiznána jako náhrada nákladů řízení a kterou nemohla žalobkyně po [právnická osoba] vymoct, když s touto společností je vedeno insolvenční řízení, insolvenční soud rozhodl o úpadku této společnosti, přičemž úpadek této společnosti je řešen konkursem a žalobkyně si svoji pohledávku nemohla do insolvenčního řízení přihlásit (neboť lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne 27. 4. 2020 a pohledávka žalobkyně vznikla dne 3. 3. 2021, právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

20. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že z ustálené judikatury se podává, že nárok na náhradu škody může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Stát se tak dostává do pozice tzv. posledního dlužníka; škoda proto ve vztahu k němu vzniká až ve chvíli, kdy tímto posledním dlužníkem skutečně je. Dlužno poznamenat, že obtíže spojené s vymáhání pohledávky proti dlužníku poškozené nehrají roli (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na druhou stranu poškozený by neměl být nucen do předem ztraceného řízení jen proto, aby se ukázalo, že jeho nárok je proti jeho dlužníku nevymahatelný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že dluh dlužníka ([právnická osoba]) vůči žalobkyni vznikl po skončení lhůty k přihlášení pohledávek stanovené v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Ostatně o tomto mezi účastníky řízení nebylo ani sporu. Je přitom pravdou, že žalobkyně tak dosáhla exekučního titulu, avšak exekuci zahájit nemůže. Tu může zahájit a vést až po skončení insolvenčního řízení (viz § 140e odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.). Uvedený zákaz neplatí pro prioritní pohledávky, které lze i za průběhu insolvenčního řízení exekvovat za podmínek a s omezeními danými insolvenčním soudem podle § 203 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb. V projednávané věci ovšem nelze říci, že by žalobkyně měla prioritní pohledávku – pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Z provedeného dokazování tak nevyplynulo, že by se žalobkyně mohla„ propracovat“ do insolvenčního řízení.

22. K tomu zdejší soud zdůrazňuje, že pokud jde o způsob řešení úpadku konkursem, jedná se o univerzální a likvidační způsob. Jeho cílem je zpeněžit veškerou majetkovou podstatu dlužníka a z výtěžku zpeněžení zásadně poměrně (par conditio creditorum) uspokojit věřitele; nepředpokládá se další ekonomická aktivita dlužníka po skončení konkursu, naopak se předpokládá zánik právnických osob po skončení konkursu. Na druhou stranu neuspokojené pohledávky nebo jejich části zrušením konkursu nezanikají, dlužník si své neuhrazené dluhy s sebou nese dál, dluhy zanikají až zánikem dlužníka (viz § 244 a násl. zákona č. 182/2006 Sb.).

23. Jinými slovy řečeno, pohledávka žalobkyně za [právnická osoba] nezanikla. Žalobkyně jí může vymáhat po [právnická osoba], nicméně až po skončení konkursu. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobkyně má sice pravdu v tom, že přihlášené pohledávky převyšují majetek tvořící majetkovou podstatu dlužníka [právnická osoba], avšak pouze z této skutečnosti nelze spolehlivě dovodit, zdali nebude schopna [právnická osoba] i po skončení konkursu něčeho žalobkyni plnit (zvlášť za situace, kdy podstatnou část majetkové podstaty dlužníka tvoří nemovitý majetek, přičemž přihlášené pohledávky prima facie mnohonásobně nepřevyšují hodnotu majetkové podstaty dlužníka). Nadto nelze uvažovat o tom, že by žalobkyně byla nucena do předem ztraceného řízení jen proto, aby se ukázalo, že její nárok je proti jejímu dlužníku nevymahatelný ve smyslu shora citované judikatury. Ve skutečnosti se od žalobkyně v souladu s principem státu jako posledního dlužníka pouze vyžaduje, aby počkala na skončení konkurzu s jejím dlužníkem a teprve poté – až bude postaveno najisto, zdali bude [právnická osoba] jako dlužník žalobkyni schopna něčeho plnit – se případně svého nároku domáhala proti žalované.

24. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že shora provedenému výkladu neodporuje ani právní úprava obsažená v § 32 odst. 1 OdpŠk. Platí totiž, že z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že promlčecí lhůta začíná běžet až od okamžiku vzniku škody (viz usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z logiky věci přitom plyne, že v případě probíhající insolvenčního řízení na majetek dlužníka může věřiteli, kterému vznikla jeho pohledávka až po uplynutí lhůty pro podávání přihlášek, vzniknout škoda až tehdy, bude-li zřejmé, že jeho nárok nebude moci dlužník uspokojit. K těmto závěrům ovšem nelze spolehlivě až po skončení konkursu. Teprve tehdy bude postaveno najisto, zdali (a popř. v jaké výši) je pohledávka žalobkyně za dlužníkem nedobytná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; toto rozhodnutí se sice týká situace, kdy věřitel uplatnil svoji pohledávku v rámci probíhajícího konkursního řízení, avšak podle názoru zdejšího soudu je třeba logické závěry z této judikatury vyplývající mutatis mutandis vztáhnout i na projednávanou věc).

25. Konečně nelze přehlédnout, že předmětem řízení je nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě žalované pohledávky. V takovém případě je pak odpovědnostním titulem nikoliv nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, tj. nepřiměřená délka řízení jako celku, ale toliko jednotlivé průtahy v řízení, tj. nedůvodná nečinnost soudu. Tyto průtahy je nutno odečíst od celkové délky řízení, a tak určit okamžik, kdy mělo řízení správně skončit, a k němuž má žalobce následně tvrdit a prokazovat bonitu dlužníka. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, který judikoval:„ (…) zatímco při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, která představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, se na řízení hledí jako celek, tj. celková délka řízení (§ 31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk) se nahlíží optikou kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk se závěrem o její přiměřenosti či nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená a od kdy již přiměřenou být přestala. V případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení je třeba dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit, ke kterému okamžiku má poškozený vázat svá tvrzení o tom, že měl vůči dlužníku pohledávku, již mohl reálně vymoci, pokud by řízení proběhlo bez průtahů. Proto v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu. Z uvedeného vyplývá, že pro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, a tam provedený odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013).

26. Z citovaného plyne, že pro hmotněprávní posouzení nároku na náhradu škody spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů, jsou právně významnou skutečností konkrétně vymezené průtahy namítaného řízení. Od těchto konkrétně vymezených průtahů se pak odvíjí vše další, tj. předně stanovení okamžiku ideálního konce řízení, k němuž je pak zkoumána bonita dlužníka.

27. Řízení v souzené věci je nepochybně ovládáno zásadami dispoziční a projednací; bylo tak na žalobkyni, aby odečitatelné průtahy tvrdila. Je to totiž právě žalobkyně, kdo z existence průtahů, v jejichž důsledku mělo původní řízení trvat delší dobu, vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (bonitu dlužníka).

28. V projednávané věci proto byla žalobkyně na jednání dne 19. 9. 2022 soudem I. stupně poučena o závěrech vyplývajících ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu a dále byla soudem dotazována, k jakému datu mělo původní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] skončit. Žalobkyně k tomu dotvrdila, že původní řízení mělo skončit dne 11. 4. 2011, když jako období nečinnosti (průtahů) označila období, kdy původní řízení bylo přerušeno. K tomu soud zdůrazňuje následující.

29. Původní řízení bylo zahájeno dne 13. 3. 2009 a pravomocně skončeno dne 3. 3. 2021. Opakovaně se zdůrazňuje, že předmětem řízení je nárok na náhradu škody spočívající ve ztrátě žalované (uplatněné) pohledávky. V takovém případě je pak odpovědnostním titulem nikoliv nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, tj. nepřiměřená délka řízení jako celku, ale toliko jednotlivé průtahy v řízení, tj. nedůvodná nečinnost soudu. Jinými slovy řečeno, aby vůbec mohla být žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, musí tvrdit a prokázat existenci průtahů v původním řízení (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle zdejšího soudu přitom v původním řízení nebyla prokázána existence průtahů, tak jak tvrdila žalobkyně. Původní řízení totiž bylo přerušeno usnesením ze dne 7. 10. 2015, a to až do 15. 12. 2018. Aby přitom bylo lze dovodit, že toto období bylo obdobím průtahů, muselo by se jednat o přerušení nedůvodné, resp. je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2208/2016). Soudu je přitom z jeho činnosti známo, že délka původního řízení byla posuzována zdejším soudem ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] (když závěrů z tohoto řízení vyplývajících se dovolávali i sami účastníci řízení), přičemž v této věci zdejší soud neshledal (byť nepravomocně), že by samotné přerušení původního řízení bylo obdobím nečinnosti (resp. průtahů). Jakkoliv se tedy soud s hledem na princip procesní ekonomie již blíže nezabýval otázkou existence tvrzeného průtahu (resp. odpovědnostního titulu), nelze přehlédnout, že jeho existenci je sama o sobě sporná.

30. Krom toho, i kdyby snad bylo lze přisvědčit žalobkyni, že období, kdy bylo původní řízení přerušeno, bylo obdobím nečinnosti (resp. průtahů) ve smyslu shora citované judikatury, nelze přehlédnout, že délka tohoto období neodpovídá délce období mezi 3. 3. 2021 (kdy původní řízení bylo pravomocně skončeno) a dnem 11. 4. 2011 (kdy mělo původní řízení podle žalobkyně skončit, nebylo-li by zatíženo průtahy). K tomu se zdůrazňuje, že soud nepovažuje za relevantní tvrzení žalobkyně, která se ve své žalobě dovolávala Výroční statistické zprávy českého soudnictví vydané Ministerstvem spravedlnosti (resp. průměrných délek civilního řízení). Platí totiž, že průtahem v řízení se míní období bezdůvodné nečinnosti orgánu veřejné moci; tedy ty situace, kdy orgán veřejné moci porušil povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě. Z uvedeného plyne, že existenci průtahů je vždy třeba posuzovat individuálně, ve vztahu ke konkrétnímu řízení. Jinak řečeno, o existenci průtahů v konkrétním řízení nemůže bez dalšího ničeho svědčit průměrná (či snad mediánová) délka obdobného řízení. Podle soudu přitom ani z ničeho neplyne, že by řízení, jehož délka přesáhne 6 let, mělo být považováno automaticky za nepřiměřeně dlouhé, jak rovněž ve své žalobě tvrdila žalobkyně. V každém případě je však třeba důsledně odlišovat od sebe otázku nepřiměřené délky původního řízení (a případnou náhradu nemajetkové újmy) a otázku existencí období průtahu (resp. nečinnosti) (a s tím spojenou případnou náhradu majetkové újmy), jak bylo podrobně odůvodněno shora.

31. S ohledem na shora uvedené lze proto shrnout, že v projednávané věci nebyl naplněn požadavek státu jako posledního dlužníka, když žalobkyně může dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi [anonymizována dvě slova] po skončení konkursu. Jak bylo konstatováno, platí totiž, že na státu lze náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. žádat úspěšně až tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Je-li tedy nesprávný úřední postup (či nezákonné rozhodnutí) příčinou ztráty pohledávky poškozeného vůči jeho dlužníku, nastupuje odpovědnost státu za škodu, avšak pouze za podmínky, je-li vyloučeno, že by dlužník na svoji pohledávku i jen částečně plnil. Až v této situaci vzniká poškozenému škoda, a to právě tím, že je zřejmé, že nárok, který je z titulu škody uplatňován, nelze uspokojit jinak.

32. Jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu je přitom vznik škody na straně poškozeného. Škoda musí existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje, a to v souladu s § 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Rozhodující je tedy skutkový stav věci existující v době vyhlášení soudního rozhodnutí (nikoliv tedy stav, který určitou, jakkoliv třeba i vysokou, mírou pravděpodobnosti nastane v budoucnu). V projednávané věci přitom nebylo prokázáno, že by žalobkyni s ohledem na princip státu jako posledního dlužníka vznikla nejpozději v okamžiku rozhodování soudu o uplatněném nároku škoda, když její pohledávka vůči [právnická osoba] nezanikla a žalobkyně jí může vymáhat po skončení konkursu. Za této situace proto již soud nepovažoval za nutné posuzovat naplnění zbývajících podmínek odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu.

33. Soudu proto nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnout.

VI. K nákladům řízení

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

35. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

36. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VII. Ke lhůtě k plnění

37. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.