37 C 52/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 200 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 3. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 10 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek na soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně domáhala jednak zaplacení částky ve výši 6 200 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí a dále částky 10 000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že svůj nárok u žalované uplatnila podáním ze dne 24. 7. 2019, ze strany žalované nároku vyhověno nebylo. Proti žalobkyni byla nezákonně nařízena exekuce a pověřen exekutor vedením exekuce v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. spisová značka. Později exekuce byla zastavena s tím, že vůbec neměla být nařízena. Rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora je tak nezákonným rozhodnutím. Nařízená exekuce trvala 334 dní. Žalobkyně se jednak domáhala jednak odškodnění nemajetkové újmy ve výši 6 200 Kč, která ji vznikla nařízením exekuce, kdy nařízením exekuce a postupem exekutora jednak bylo pozastaveno její řidičské oprávnění, byl vydán příkaz k prodeji nemovitosti žalobkyně, kdy prodej se týkal rodinného domu, kde žalobkyně měla nahlášen trvalý pobyt. Manžel žalobkyně pak žádal v bance o úvěr, jehož schválení bylo z důvodu probíhající exekuce podstatně ztíženo a byly zhoršeny podmínky čerpání úvěru. Žalobkyně tak v době vedené exekuce nemohla řídit osobní vozidlo, vznikla jí nemajetková újma, kdy nemohla brát pracovní zakázky jako tlumočnice na jednání různých firem. Žalobkyně měla ztíženou situaci ohledně dopravy nákupů, dopravování dětí k lékaři a na jejich kroužky. Požadovaná částka ve výši 10 000 Kč byla žádána jednak z důvodu nesprávného úředního postupu, kdy exekuce trvala téměř jeden celý rok, a její délka byla nepřiměřená, a rovněž z důvodu nesprávného úředního postupu exekutora, který vedl exekuci ve větším rozsahu, než vůbec měla být vedena, kdy byl postižen majetek ve větším rozsahu, než jaká byla exekuovaná částka. Jako nezákonné rozhodnutí žalobkyně označila rozhodnutí o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora ze dne 20. 8. 2018, č. j. číslo jednací. Ve vztahu k tvrzeným nesprávným úředním postupům k dotazu soudu žalobkyně specifikovala při jednání, že za nepřiměřenou délku exekučního řízení chce odškodnění nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč a nesprávný úřední postup exekutora spočívajícím v rozsahu exekuce pak také částku 5 000 Kč. Žalobkyni pak vznikly vyšší náklady spojené s exekucí, než jí byly přiznány v rámci zastavení exekuce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala uplatnění nároku žalobkyně týkající se nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení dne 24. 7. 2019. Ve vztahu k nároku odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající ve vedení exekuce ve větším rozsahu, než měla být s ohledem na výši exekuované částky, pak uvedla, že nárok byl uplatněn až v průběhu řízení, a vznesla tak námitku promlčení. Dle žalované nedošlo k nepřiměřené délce exekučního řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. spisová značka, kdy nedošlo k bezdůvodným průtahům. S přihlédnutím k okolnostem případu se délka jeví jako přiměřená. Ve vztahu k pověření soudního exekutora vydaném Okresním soudem ve Zlíně dne 20. 8. 2018, pod č.j. číslo jednací se nejedná o rozhodnutí a nelze na něj tedy případně pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a není zde tak dán odpovědnostní titul.

3. Na základě přípravy jednání mezi účastníky bylo možno učinit nespornou tu skutečnost, že nárok žalobkyně byl uplatněn u žalované dne 24. 7. 2019 v rozsahu její žádosti z téhož dne. Žalobkyně požadovala 16 200 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, a to jednak nepřiměřenou délku řízení o exekuci, které trvalo 334 dnů a dále skutečnost, že tato exekuce byla nezákonná, když později došlo k pravomocnému zastavení exekuce s tím, že exekuce vůbec neměla být nařízena. Exekuce byla nařízena ve velkém rozsahu.

4. Spornou otázkou zůstala existence nezákonného rozhodnutí, otázka délky exekučního řízení a existence nemajetkové újmy žalobkyně, pokud se týká nezákonného rozhodnutí.

5. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. spisová značka soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. jméno příjmení podal k Okresnímu soudu ve Zlíně žádost o pověření a nařízení exekuce dne 17. 8. 2018, kdy oprávněnou byla jméno příjmení, povinnou jméno příjmení (nyní celé jméno žalobkyně), kdy vymáhanou povinností bylo plnění 5 100 Kč, a dále měsíční částka ve výši 3 200 Kč od 5. 6. 2018 s tím, že celkem bylo exekucí vymáháno ke dni podání návrhu částka 14 700 Kč. K návrhu byl předložen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. července 2018, č. j. spisová značka – číslo, bez doložky právní moci a vykonatelnosti. Dne 20. 8. 2018 Okresní soud ve Zlíně (dále jen„ OS ve Zlíně“) pověřil soudního exekutora Mgr. jméno příjmení vedením exekuce a zároveň nařídil exekuci vykonatelného a exekučního titulu, a to předmětného rozsudku. Dne 18. 10. 2018 exekutor předložil věc OS ve Zlíně k rozhodnutí o návrhu povinné na odklad exekuce s tím, že sám mu nevyhověl. V návrhu na zastavení a odklad exekuce ze dne 8. 10. 2018 se povinná domáhala jednak zastavení exekuce a jednak jejího odložení s tím, že vymáhaná povinnost není vykonatelná, když povinná vyživovací povinnost hradí s doložením dokladů. Usnesením ze dne 12. listopadu 2018 pak OS ve Zlíně odložil nařízenou exekuci do právní moci rozhodnutí o návrhu povinné ze dne 8.10.2018 na zastavení exekuce, usnesení bylo vydáno pod č.j. číslo jednací, právní moci nabylo 30.11.2018. Z obsahu jeho odůvodnění plyne, že exekuční soud dospěl k závěru, že návrh povinné na odklad exekuce je důvodný, když oprávněná svůj návrh na nařízení exekuce podala předčasně. Exekuční soud tak dospěl k závěru, že s vysokou pravděpodobností dojde k zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti. Zároveň exekuční soud nařídil jednání na 12. 12. 2018, kdy soudní exekutor byl vyzván ke sdělení, v jaké výši požaduje náhradu nákladů. Dne 3. 12. 2018 oprávněná vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce, a proto jednání ze strany exekučního soudu muselo být odvoláno s tím, že po vyjádření rozhodujícího soudce k námitce podjatosti dne 7. 1. 2019 věc byla předložena Krajskému soudu v Brně Krajský soud v Brně dne 16. ledna 2019 rozhodl, že rozhodující soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí ve věci, spis byl vrácen OS ve Zlíně 29. 1. 2019, kdy 16. 1. 2019 exekutor zároveň předložil věc k návrhu na částečné zastavení exekuce. Dne 22. 2. 2019 exekuční soud nařídil jednání na 22. 3. 2019. Při jednání před exekučním soudem byly ve věci provedeny důkazy, a následně exekuce byla téhož dne zastavena usnesením pod č.j. číslo jednací. Oprávněné byla uložena povinnost zaplatit jednak náklady exekutorovi a jednak náhradu nákladů řízení právnímu zástupci povinné. Proti zastavení exekuce a nákladům soudního exekutora a nákladům přiznané povinné se oprávněná odvolala podáním ze dne 30. 4. 2019, kdy po vyjádření povinné k výzvě soudu věc byla předložena odvolacímu soudu dne 15. 5. 2019 Odvolací soud ve věci nařídil jednání na 11. června 2019, kdy bylo potvrzeno rozhodnutí o nákladech exekutora i nákladech povinné. Zároveň bylo zastaveno odvolací řízení ohledně odvolání oprávněné do zastavení exekuce. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci 16. 7. 2019, čímž došlo ke skončení exekučního řízení. S tím to dnem i žalobkyně spojuje konec exekučního řízení. Jak soud I. stupně, tak soud odvolací při rozhodnutí o zastavení exekuce uvedl, že exekuční titul nebyl v době zahájení exekučního řízení vykonatelným exekučním titulem. Povinné bylo předmětné rozhodnutí doručeno dne 17. 8. 2018, tedy až poté, co bylo exekuční řízení zahájeno podáním návrhu na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi dne 16. 8. 2018. V okamžiku zahájení exekučního řízení tedy předmětný rozsudek předběžně vykonatelný nebyl a návrhu na nařízení exekuce tak nemělo být vyhověno, proto došlo k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř..

6. Z obsahu exekutorského spisu exekutorský úřad, anonymizováno jméno příjmení, sp. zn. spisová značka soud zjistil, že exekutorovi dne 16.8.2018 byl doručen návrh oprávněné jméno příjmení proti povinné příjmení jméno příjmení (nyní celé jméno žalobkyně) exekuční návrh. Exekuční soud pověřil exekutora k provedení exekuce dne 20. 8. 2018. Následně exekutor vydal vyrozumění o zahájení exekuce dne 21. 8. 2018. Výzva ke splnění vymáhané povinnosti, spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce, bylo povinné doručeno dne 24. 9. 2018. Exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 24. 8. 2018, č. j. číslo jednací, kdy exekuční příkaz byl doručen katastrálnímu úřadu 27. 8. 2018, povinné dne 24. 9. 2018 s tím, že takto exekučním příkazem byl postižen nemovitý majetek ve vlastnictví žalobkyně. Dále exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění pod č. j. číslo jednací, a to dne 28. 8. 2018, kdy exekuční příkaz byl doručen Magistrátu města Zlín – odbor dopravy, a žalobkyni dne 24. 9. 2018.

7. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a třetími subjekty ze září roku 2018, října, srpna roku 2018, května roku 2019, dubna roku 2019, prosince 2017, z února 2018, ledna 2018, ze srpna 2018, listopadu 2018, má soud prokázané, že v tomto období, kdy částečně se shoduje i s dobou, kdy probíhala exekuce, byl zájem třetích subjektů o překladatelské služby žalobkyně.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně se o exekuci dozvěděla 24. 9. 2018, kdy přesně nevěděla, o co se jedná. Poté se žalobkyně spojila s právním zástupcem, který ji sdělil, že nesmí řídit vozidlo. Pokud by jí magistrát vyzval, musí odevzdat řidičský průkaz s tím, že pozastavení řidičského oprávnění je v evidenci policie, a pokud by byla policií zastavena, došlo by ke zjištění, že má pozastaveno řidičské oprávnění. V předmětné věci byla exekuce na ni podána její dcerou, kdy v minulosti byly vedeny spory s bývalým manželem o děti a výši výživného. V době pozastavení řidičského oprávnění žalobkyně nemohla vykonávat zakázky na tlumočení, když se jednalo o tlumočení celých projektů, nemohla jezdit s vozidlem. Obvykle projekty probíhají tak, že ji osloví firma, že má zájem o nějaký stroj, a sama žalobkyně jako tlumočnice, je přítomna od začátku prvních jednání se zahraniční firmou, rovněž se zúčastňuje výjezdu do předmětného místa, později je přítomna při zakoupení stroje a uvedení vlastního stroje do výroby, při školení zaměstnanců. Když se pak omluví z takového projektu, už se nemůže do projektu v průběhu jeho doby zapojit. Žalobkyně se styděla, že jí bylo zastaveno její řidičské oprávnění, omlouvala se třetím subjektům k jejich nabídkám práce s tím, že má malou dceru a má zdravotní problémy. Jediná firma, která ji zůstala se zakázkami, byla v blízkosti firmy jejího nynějšího manžela, který jí tam vozil. Tato situace trvala necelý rok a skončila v září 2019. Rovněž ji dva známí kontaktovali s tím, zda nepotřebuje pomoc, když si všimli, že v katastru nemovitostí je poznámka týkající se exekuce. Zásah pro ni byl způsoben i tím, že dcera podala návrh na exekuci, když tato podala návrh na popud svého otce. Tím došlo ke zhoršení komunikace mezi žalobkyní a její dcerou, a již se nestýkají. Rovněž problémy byly v nemožnosti použít vozidlo k dopravě mladší dcery k lékaři a syna na kroužky, když se jednalo o syna z prvního manželství, tedy nynější manžel syna vozit nemohl. Byla odkázána na pomoc druhých. Sama žalobkyně pak chtěla, aby nesl odpovědnost soudce za to, že tedy exekuce byla nesprávně nařízena a došlo k poničení jejího vztahu s dcerou.

9. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle ustanovení § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, nebo b) nesprávným úředním postupem.

11. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má dle odst. 2 citovaného ustanovení ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle ustanovení § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a) a b), § 7, § 8 § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jednak nezákonným rozhodnutím o nařízení exekuce a jednak nepřiměřenou délkou exekučního řízení. V řízení nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk dne 24. 7. 2019, (uspokojena nebyla), proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk.).

16. V prvé řadě soud námitku promlčení vznesenou žalovanou ve vztahu k požadavku na odškodnění nemajetkové újmy za tvrzený nesprávný úřední postup spočívající ve skutečnosti, že exekutor vedl exekuci ve větším rozsahu s ohledem na výši požadované částky v rámci exekuce, soud neshledal po právu, když žalobkyně tuto skutečnost u žalované uplatnila dne 24. 7. 2019 v rámci předběžného uplatnění nároku, jakož i v žalobě doručené soudu 29. 4. 2020, byť tuto skutečnost tvrdila v rámci požadavku odškodnění z důvodu nepřiměřené délky řízení a z důvodu nezákonnosti samotné exekuce, když nárok byl uplatněn v souladu s ust. § 32 odst. 3 za použití § 35 odst.1 OdpŠk v šestiměsíční lhůtě od skončení řízení se započítáním doby stavení promlčecí lhůty po dobu předběžného uplatnění u žalované, když exekuce byla pravomocně skončena 16. 7. 2019.

17. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek: existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy, a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

18. Ve vztahu k požadavku na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 6 200 Kč za nezákonné nařízení exekuce a požadavku odškodnění nemajetkové újmy ve výši 5000 Kč za nepřiměřený rozsah exekuce, byť žalobkyní označen jako nesprávný úřední postup, soud dospěl k následujícím závěrům. K pověření soudního exekutora a k nařízení exekuce na majetek žalobkyně došlo pověřením soudního exekutora vydaném OS ve Zlíně dne 20. 8. 2018 č. j. číslo jednací dle § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném do 31. 5. 2019, (dále jen“ Ex. řádu“). Byť toto pověření dle § 43a odst. 5 Ex. řádu dle zákona není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení, na základě jeho vydání exekutor oprávněného nejpozději do 15 dnů ode dne doručení pověření zašle vyrozumění o zahájení exekuce spolu s exekučním příkazem, kdy se tak stalo ve vztahu k žalobkyni dne 24. 9. 2018, kdy žalobkyni byl zároveň doručen exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění pod č. j. číslo jednací, ze dne 28. 8. 2018 a exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 24. 8. 2018, č. j. číslo jednací. Soud před vydáním pověření soudního exekutora musí prověřit ve smyslu § 43a Ex. řádu podmínky a předpoklady pro vedení exekuce a ve své podstatě je rozhodovací činností soudu, zda exekutora pověří či bude postupovat jiným způsobem dle § 43a odst. 6 Ex. řádu. S následným vyrozuměním exekutora o zahájení exekuce je pak spojeno omezení povinného v dispozicích s vlastním majetkem ve smyslu § 44a Ex. řádu. Exekutor by nevyrozuměl povinnou o zahájení exekuce, pokud by ze strany soudu nebyl pověřen a exekuce nebyla nařízena. Za situace, kdy později exekuce byla zastavena z důvodu dle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesením OS ve Zlíně 22. 3. 2019 pod č.j. číslo jednací s tím, že vůbec neměla být nařízena a exekutor neměl být tak pověřen, dospěl soud k závěru, že pověření soudního exekutora vydaném OS ve Zlíně dne 20. 8. 2018 č. j. číslo jednací, je nutné analogicky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (srovnej k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1635/2015) považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Podobně za situace, že žalobkyně tvrdila, že exekuce byla vedena ve větším rozsahu než měla být s ohledem na výši exekuované částky, za situace, že celá exekuce byla vedena nezákonně, je nutné i požadavek odškodnění nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč posuzovat v rámci odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí - pověření exekutora a nařízení exekuce.

19. Ve vztahu k prokázané nemajetkové újmě, v řízení bylo prokázáno, že na základě nezákonné exekuce žalobkyně byla v dispozici se svým majetkem omezena od 24. 9. 2018 do skončení exekuce v červenci 2019, tedy po dobu 10 měsíců. Tato doba z objektivního hlediska není nijak extrémně dlouhá, byť žalobkyně ze subjektivního hlediska situaci mohla vnímat odlišně. Co se týče omezení s nakládáním s nemovitým majetkem- žalobkyně netvrdila, že omezení ve vztahu k nakládání s nemovitým majetkem se dotklo přímo její osoby, nýbrž jejího manžela, který si sjednával úvěr ve vztahu ke svému podnikání, za což však odškodněna nemůže býti v žádném případě žalobkyně. Soud ve vztahu k nemajetkové újmě výslechem žalobkyně má za prokázané, že újma žalobkyně byla způsobena nemožností řídit vozidlo ve vztahu k běžným rodinným záležitostem a k možným přivýdělkům, kdy pozastavením řidičského oprávnění byla její osobní a rodinná situace dosti ztížena ve smyslu jistého komfortu, zjednodušení života, avšak nikoliv vyloučena či úplně znemožněna. Z tvrzení, ani provedených důkazů nevyplynulo, že by exekuce žalobkyně vešla v širší známost a žalobkyně byla takto dotčena, naopak pokud se o exekuci dozvěděli dva známí, nabídli jí pomoc. Ve vztahu k tvrzené újmě spočívající v poničení jejího vztahu s dcerou, která na ni podala návrh na exekuci, nelze mluvit o příčinné souvislosti mezi nezákonným nařízením exekuce a vznikem této újmy, když sama dcera žalobkyně narušila tento vztah již tím, že návrh na exekuci podala téměř ihned poté, co jí bylo doručeno rozhodnutí o výživném. Sama tato skutečnost dokládá, jaká byla situace mezi žalobkyní a její dcerou před nařízením exekuce.

20. Mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy na straně žalobkyně spočívající v jistém ztížení rodinného, pracovního i osobního života prokázaného pod bodem 19 odůvodnění je pak dána příčinná souvislost.

21. Za této situace soud dospěl k závěru, že adekvátní částkou za odškodnění prokázané nemajetkové újmy za nezákonně vedenou exekuci po dobu 10 měsíců je odpovídající částkou částka 6 200 Kč, kterou považuje soud za zcela dostatečnou ve vztahu k prokázanému dyskomfortu žalobkyně a jejího rodinného života, přičemž konstatování nezákonnosti soud nepovažuje za dostatečné odškodnění. V rámci odškodnění nemajetkové újmy nelze odškodňovat žalobkyni za případný ušlý zisk, který žalobkyni mohl ujít z nerealizovaných zakázek. Soud dále přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení, když úrok z prodlení náleží žalobkyni od uplynutí doby, kterou měla žalovaná na vyplacení náhrady, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku, ke kterému došlo dne 24. 7. 2019, úrok z prodlení je tedy možné počítat od 25. 1. 2020. Požadovaný úrok z prodlení od doby pozdější, tj. od doby 25. 3. 2020 je tak v souladu se shora uvedeným. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, požadovaná výše úroku z prodlení koresponduje s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravuje některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. (výrok I). Co do zbytku žalované částky ve výši 5 000 Kč za odškodnění nemajetkové újmy za nezákonnou exekuci spolu s požadovaným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl (částečně výrok II).

22. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce exekučního řízení vedeného u OS ve Zlíně pod sp. zn. spisová značka, tedy zda v průběhu exekučního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě dospěl soud k následujícím závěrům. Délku řízení je nutné ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva hodnotit jako nepřiměřenou, pokud délka řízení neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě soudu, nikoliv účastníků řízení. Celkově ve svých rozhodnutích Evropský soud pro lidská práva upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat, pouze však za předpokladu, že celková doba řízení není nepřiměřená. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popř. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované ve Sbírce zákonů jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, pod č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu (srov. Stanovisko).

23. Při posuzování této otázky se soud zabýval jednak celkovou délkou exekučního řízení a jednak tím, zda v průběhu výše uvedeného řízení došlo k průtahům ve vyřizování věci. Celková délka řízení je ve vztahu k žalobkyni 10 měsíců (od 24.9.2018 doručení vyrozumění o zahájení exekuce, kdy se žalobkyně jako povinná dozvěděla o exekuci, do 16. 7. 2019, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení exekuce a s tímto datem žalobkyně spojila skončení řízení). V řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti na straně soudu ani exekutora, ve věci rozhodoval jednou soud prvního stupně, jednou soud odvolací ve věci samé a jednou o námitce podjatosti vznesené ze strany oprávněné. Zároveň bylo velmi rychle rozhodnuto o odkladu exekuce do 2 měsíců od povědomí žalobkyně o exekuci. V souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva soud zhodnotil řízení globálně, celou jeho délku a dospěl k tomu, že požadavek na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení není důvodný, když řízení ve svém souhrnu netrvalo nepřiměřeně dlouho. V tomto směru soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu vydaném pod sp. zn. 30 Cdo 2098/2012, který je aplikovatelný i pro tento případ, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl, když učinil závěr, že zde není naplněn již první předpoklad pro přiznání náhrady na nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (částečně výrok II. rozsudku), tedy existence nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení.

24. Lhůta k plnění ve vyhovujícím výroku o věci samé byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst.1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

25. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně žalobou uplatňovala 2 nároky, přičemž ve vztahu k jednomu – odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí byla úspěšná, kdy výše odškodnění závisela na úvaze soudu. Ve vztahu k druhému nároku (odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup) nebyla úspěšná. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu pak soud vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, kdy obě tarifní hodnoty byly stejné (50 000 Kč). Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) za použití položky 8a Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně uplatnila dva nároky, avšak soudní poplatek byl vyměřen a zaplacen pouze za jeden nárok. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.