37 C 52/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , o zaplacení 43 352 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále též „MS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne , datum, a skončeno dne 29. 6 2022. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 3 roky, 1 měsíc a 9 dnů. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení považuje za nepřiměřeně dlouhé. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne , datum, uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná vypořádala žádost žalobkyně svým stanoviskem ze dne , datum, , když konstatovala absenci odpovědnostního titulu (tj. nepřiměřeně dlouhého původního řízení).

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, byl podán návrh prarodičů nezletilé , Anonymizováno, , jimiž jsou , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobkyně v odškodňovacím řízení) a , tituly před jménem, , jméno FO, na úpravu styku s nezletilou. Usnesením ze dne , datum, v právní moci , datum, ve spojení s usnesením KS v , adresa, vyslovil Okresní soud v Teplicích místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Brně a jmenoval nezletilé opatrovníka , adresa, pro řízení o přenesení příslušnosti. Dne , datum, bylo podáno odvolání navrhovatelů proti usnesení o místní nepříslušnosti. Dne , datum, vypravena odvolání otci a matce. Dne , datum, došlo vyjádření matky k odvolání. Dne , datum, došlo vyjádření otce. Obě vyjádření zaslána do 10 dnů v souladu s usnesením. Dne , datum, vypraveno a doručeno odvolání Magistrátu města , adresa, . Dne , datum, došlo vyjádření města. Dne , datum, věc předložena k rozhodnutí o odvolání KS v , adresa, . Usnesením ze dne , datum, v právní moci , datum, usnesení o místní nepříslušnosti potvrzeno. Dne , datum, došel spis OS v Teplicích. Dne , datum, usnesením KS vypraveno účastníkům. Dne , datum, spis postoupen MS v Brně, dne , datum, spis MS v Brně došel. Dne , datum, vypraveno usnesení, kterým byl jmenován opatrovník pro řízení o úpravu styku prarodičů s nezletilou – Statutární město , adresa, , jednání zatím nenařizováno. Dne , datum, vypraven přípis navrhovatelům, kterým soud žádá o sdělení, zda prarodiče na návrhu trvají. Dne , datum, došel přípis zástupce navrhovatelů, kterým sděluje, že se jí s navrhovateli nedaří spojit skrze komunikaci na dálku, proto ještě zkusí , právnická osoba, . Dne , datum, navrhovateli sděleno, že na návrhu trvají. Dne , datum, vypraveny výzvy ke sdělení stanoviska k návrhu prarodičů ve lhůtě 15 dnů otci, matce a opatrovníkovi. Dne , datum, došlo soudu vyjádření matky. Dne , datum, došlo soudu vyjádření otce a opatrovníka. Na jednání dne , datum, vyhlášen zamítavý rozsudek, v právní moci , datum, , neboť by nedostatek styku s prarodiči neznamenal újmu pro nezletilou, nezletilá si nepřeje vídat se s otcem ani s jeho rodinou, případným vymezením kontaktu navrhovatelů s nezletilou by bylo de facto obcházeno rozhodování ve věci úpravy styku otce s nezletilou.

7. Dále soud ze spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, vypravena volání k jednání na , datum, o zvýšení výživného a úprava styku otce s nezletilou , Anonymizováno, . Z důvodu epidemie koronaviru se jednání nařízené na den , datum, odročuje na , datum, . Na jednání dne , datum, jednání odročeno na , datum, za účelem doplnění dokazování. Na jednání , datum, jednání odročeno na , datum, za účelem dokončení výslechu otce. Na jednání , datum, podán návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem, dále vyhlášen rozsudek č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnuto o výživném. Dne , datum, podán návrh na vydání předběžného opatření matkou. Usnesením ze dne , datum, v právní moci , datum, rozhodnuto o návrhu o předběžném opatření. Usnesením ze dne , datum, řízení o návrhu otce na úpravu styku se vylučuje k samostatnému projednání v právní moci , datum, . Usnesením ze dne , datum, přibrán znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání matky do rozsudku a odvolání otce do usnesení o předběžném opatření. Usnesením ze dne , datum, předběžné opatření potvrzeno. Usnesením ze dne , datum, uložena pořádková pokuta otci za neplnění předběžného opatření. Usnesením ze dne , datum, v právní moci , datum, potvrzeno usnesení o uložení pořádkové pokuty, na základě odvolání otce. Dne , datum, došlo ke zpětvzetí návrhu otce na určení styku s nezletilou. Dne , datum, došel soudu souhlas matky a opatrovníka se zpětvzetím návrhu otce na určení styku na základě výzvy vypravené dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, řízení o návrhu otce na úpravu styku s nezletilou zastaveno, v právní moci , datum, .

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne , datum, , kdy byla v původním řízení doručen soudu návrh žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu , datum, , kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 3 roky a 1 měsíc.

18. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).

19. Po hmotněprávní stránce byla věc dle soudu standardně složitá (resp. obtížná). Po skutkové stránce pak byla věc podle soudu rovněž standardně složitá (resp. obtížná). Po procesněprávní stránce byla věc mírně složitější (resp. obtížnější). Ve věci se soudy musely vypořádat s otázkou místní nepříslušnosti a ustanovovat opatrovníka. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně složitější (resp. obtížnější).

20. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud neznamenal, že by žalobkyně žádala o odstranění průtahů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (a žalobkyně to ani netvrdila). Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Platí přitom, že použití zákonem předvídaných prostředků pro urychlení řízení lez žalobkyni toliko k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

21. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako zvýšený. Původní řízení se totiž týkalo otázky péče soudu o nezletilé, u kterých se zvýšený význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2138/2013).

22. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila.

23. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení neshledal žádné průtahy (tj. období nečinnost). V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že posuzované řízení se týkalo specifické agendy péče soudu o nezletilé, v rámci které je vedeno jediné řízení pod jednou spisovou značkou, přičemž je složeno z různých dílčích řízení o návrzích účastníků. Jinými slovy řečeno, nelze považovat za nečinnost opatrovnického soudu, pokud se nejprve vypořádal s návrhem otce na úpravu styku s nezletilým a teprve poté se zabýval návrhem prarodičů. K tomu se zdůrazňuje, že sama žalobkyně existenci žádných průtahů ani nenamítala, pouze obecně poukazovala na nepřiměřenou délku původního řízení. K nařízenému jednání se pak žalobkyně nedostavila, pročež se sama zbavila možnosti, aby jí soud poskytl dobrodiní v podobě poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

24. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nebyla nepřiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

25. S ohledem na shora uvedené lze shrnout, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí , částka, za každý úkon.

28. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání dne , datum, ). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.