37 C 55/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 4 084 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 4 084 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 084 000 Kč od 5. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že tato má představovat odškodnění majetkové újmy, která žalobkyni vznikla nezákonným rozhodnutím – usnesením policejního orgánu, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 4. 6. 2015, [číslo jednací], jímž byly zajištěny dle § 79f trestního řádu ve spojení s § 79 odst. 1 trestního řádu, jako náhradní hodnota za výnos trestné činnosti v rámci trestní věci, vedené proti [jméno] [jméno] a spol., u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tímto usnesením byly zajištěny pozemky, parcelní číslo 524/1 – ostatní plocha, parcelní číslo 524/3 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], byt. dům, parcelní [číslo] – ostatní plocha, parcelní [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [část obce], č. parcelní [číslo], rodinný dům, parcelní [číslo] – ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Stodůlky, obec Praha u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Jako důvod zajištění policejní orgán uvedl, že u těchto nemovitostí lze důvodně předpokládat, že patří obviněným, jsou však záměrně evidované na jiné osoby, s tím, že policie k předmětným nemovitostem zjistila, že manželé [jméno] [jméno] a [celé jméno žalobkyně] zakoupili za částku 1 500 000 Kč dne 25. 6. 1998 pozemky č. parc. [číslo], [číslo], na kterých byly postaveny dva rodinné domy, k jejich kolaudaci došlo v roce 2004 ve vztahu k domu [adresa] a v roce 2007 ve vztahu k domu č. p. l. [číslo], kdy nemovitost [adresa] je obývána obviněným [jméno] [jméno] a jeho rodinou, nemovitost [adresa] pak obývá rodina obviněného [jméno] [jméno]. Policejní orgán rovněž zjistil, že mezi manželi pak 15. 3. 2007 byla uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, na základě které se stala výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí [celé jméno žalobkyně]. Policie dospěla k závěru, že byť formálním vlastníkem je [celé jméno žalobkyně], přičemž obviněný [jméno] a [jméno] evidentně užívají výdobytků bydlení v těchto nemovitostech, je důvodné podezření, že obviněný [jméno] je skrytým vlastníkem nemovitosti. Stížnost žalobkyně do tohoto usnesení byla Vrchním soudem v Praze dne 2. 9. 2015 jako nedůvodná, zamítnuta. Žalobkyně nepřetržitě od kolaudace v roce 2004 bytový dům [adresa] pronajímala, kdy levou polovinu bytového domu užíval nájemce Norské Velvyslanectví na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 6. 2014 za měsíční nájemné ve výši 63 500 Kč, pravou polovinu domu užíval nájemce [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] za měsíční nájemné ve výši 55 000 Kč, dle nájemní smlouvy ze dne 8. 3. 2013. Nájmy v předmětném domě skončily na konci roku 2015, kdy žalobkyně dala žádost o souhlas s pronájmem zajištěné nemovitosti podáním ze dne 17. 3. 2016. Ze strany státní zástupkyně přípisem souhlas nebyl udělen, když žalobkyně má za to, že mělo být rozhodnuto usnesením. Dne 19. 7. 2018 bylo rozhodnuto o zrušení zajištění nemovitostí s tím, že ve svém usnesení soud uvedl, že z listinných důkazů je zřejmé, že jde o nemovitosti, které byly pořízeny již v roce 1998, stavba byla kolaudována v roce 2004, obdobná situace je u pozemků, kdy k nabytí těchto nemovitostí došlo v roce 2005. Dle soudu logicky nemohly být zakoupeny za prostředky, pocházející z trestné činnosti, řešené obžalobou, ke které v dané době nedocházelo. Dle žalobkyně z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že zajištění nemovitosti bylo již od počátku zcela nedůvodné, když předseda senátu explicitně poukázal na zcela nelogickou úvahu orgánů činných v trestním řízení, že nemovitosti byly nabyty z prostředků pocházejících z trestné činnosti. V příčinné souvislosti se zajištěním těchto nemovitostí vznikla žalobkyni škoda, odpovídající ztrátě příjmů – zisků z jejich pronájmu, kdy ušlý zisk ve vztahu v případě domu A), který nemohl být pronajímán od 1. 1. 2016 do 4. 10. 2018 ve výši měsíčního nájemného s předchozím nájemníkem v částce 63 500 Kč, celková výše ušlého nájemného činí 2 159 000 Kč a v případě domu B), kdy tento nemohl být pronajímán v období od 1. 12. 2015 do 4. 10. 2018 a kdy měsíční výše nájemného podle nájemní smlouvy s předchozím nájemníkem činila 55 000 Kč, pak celková výše ušlého nájemného činí 1 925 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nespornou skutečnost, že se na ni žalobkyně obrátila dne 4. 9. 2019 se svým nárokem, požadavku žalobkyně nebylo vyhověno, což jí sdělila svým stanoviskem ze dne 26. 5. 2020. Dle žalované zde chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, kdy ve věci absentuje jakékoliv rozhodnutí, které by vykazovalo základní znak nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. představovaný tím, že rozhodnutí dojde právní moci a následně pro nezákonnost bude zrušeno, či změněno příslušným orgánem. Žalovaná je toho názoru, že ke zrušení zajištění došlo, neboť pro účely trestního řízení již nebylo nutné, nikoliv pro jeho nezákonnost, což vyplývá ze samotného usnesení zrušení zajištění ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka].

3. Na základě procesních stanovisek mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně se obrátila na žalovanou se svým nárokem dne 4. 9. 2019, stanoviskem ze dne 26. 5. 2020 nároku nebylo vyhověno.

4. Z připojených listin z trestního spisu, vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením policejního orgánu- Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky bylo zahájeno trestní stíhání osob v počtu 8, mezi nimiž byl mj. i [jméno] [jméno] (manžel žalobkyně) pro zločin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, zločin legalizace výnosu z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku s tím, že jim bylo kladeno za vinu při spolupráci v systému vzájemné podřízenosti a nadřízenosti s dělbou činnosti neoprávněné krácení daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty v souvislosti s dovozem pohonných hmot – benzinu Natural a nafty motorové do České republiky, prostřednictvím konkrétně uvedených společností za zdaňovací období od 3. čtvrtletí roku 2010 až do 1. čtvrtletí roku 2012, čímž měla být způsobena škoda ve výši minimálně 1 263 530 366 Kč (prokázáno usnesením č. j. ČTS [číslo] [rok] [číslo] ze dne 6. 12. 2012). Usnesením [číslo jednací] pak Policie České republiky 5. 6. 2015 zajistila jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti pozemky [číslo], [číslo], jehož součástí je stavba [část obce], [adresa], bytový dům, pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] ve vlastnictví [celé jméno žalobkyně] s tím, že vlastníkovi bylo zakázáno, aby s nemovitostí uvedenou v usnesení nakládal, zejména, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného, nebo ji zatížil. V rámci odůvodnění usnesení pak mj. policejní orgán uvedl, že v celém průběhu trestního řízení je prováděno finanční šetření za účelem dohledání a zajištění výnosů z trestné činnosti, v rámci šetření bylo zjištěno, že zisk ze spáchané trestné činnosti byl průběžně obviněnými vyváděn z ovládaných společností výběry peněz v hotovosti, nebo převodem na bankovní účty v České republice a v zahraničí s cílem zastřít původ těchto peněz. Bylo zadokumentováno, že z určitých účtů pak bylo vybráno obviněnými na pokyn jiných obviněných, tedy mj. i manžela žalobkyně, ve 44 případech v období od dubna 2011 do července 2011 celková částka minimálně ve výši 171 053 000 Kč, z jiného účtu pak v době od 25. 9. 2010 do konce dubna 2011 pak byla takto vybrána obviněnými částka 319 659 150 Kč, v jiném případě pak v období od srpna 2011 do listopadu 2011 pak celkem částka ve výši minimálně 69 540 000 Kč, kdy se v současnosti podařilo jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti, zajistit finanční prostředky ve výši 15 000 000 Kč v hotovosti na bankovních účtech, dále některé nemovitosti, vozidla např. zn. Ferrari, Mercedes Benz, Letoun [anonymizována dvě slova]. Zároveň byly zjištěny další nemovitosti, u kterých lze důvodně předpokládat, že patří obviněným, ale záměrně jsou evidované na jiné osoby, popřípadě jsou obviněnými užívány, mj. se jedná o parcely [číslo], [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa] a parcely [číslo], [číslo], [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], vše v ulici [adresa] nemovitosti. K předmětným nemovitostem bylo zjištěno, kdy manželé [jméno] a za jakou částku nemovitost koupili, že byly postaveny dva rodinné domy s kolaudací v roce 2004, nemovitost [adresa] je obývána [jméno] [jméno] a jeho rodinou, nemovitost pak obývá rodina [jméno] [jméno]. V obou nemovitostech byla dne 6. 12. 2012 prováděna domovní prohlídka a byly zde zajištěny věci, důležité pro trestní řízení. Zároveň byla zjištěna i dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dne 15. 3. 2007, na základě které se stala výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí nynější žalobkyně. Žalobkyně je manželkou [jméno] [jméno], který je hlavním organizátorem projednávané trestné činnosti, k osobě [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že od roku 2000 neměla žádného zaměstnavatele, nebyla osobou samostatně výdělečně činnou, daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob podává až od roku 2004, ve kterých uváděla pouze příjmy z pronájmu nemovitostí, a tyto příjmy se pohybovaly v rozmezí jeden milión až dva milióny korun, v obdobných výších byly v daňových přiznáních uváděny i výdaje. V letech 1990 až 2003 [celé jméno žalobkyně] nepodávala daňová přiznání. V rámci předmětného podnikání, jak bylo zjištěno z daňových přiznání za předpokladu řádného uhrazení přiznaných daní od roku 2004 do roku 2012, vykázala v rámci svého podnikání ztrátu v částce celkem 816 775 Kč, nebyly zjištěny žádné další příjmy [celé jméno žalobkyně], nebyla nikdy vedena v evidenci úřadu práce. V odůvodnění je rovněž uvedeno, že v průběhu přípravného řízení v rámci odposlechů bylo zjištěno mj., že obviněný [jméno] hovoří se zástupcem realitní společnosti, ve vztahu k nemovitosti na [obec a číslo] s tím, že kousek odtud bydlí a má zde několik rodinných domů, kdy tato nemovitost je nedaleko nemovitosti na adrese [ulice], kde se nacházejí předmětné domy. Zároveň v dalších odposleších bylo zjištěno, že obviněný [jméno] tvrdil, že vlastní 6 domů, v jednom bydlí, další pronajímá. Zároveň bylo zjištěno, že [jméno] [jméno] a [celé jméno žalobkyně] užívají k bydlení objekt na adrese [adresa žalobkyně], kde přebírají zasílanou poštu. Toto usnesení nabylo právní moci 2. 9. 2015, když stížnost podaná nynější žalobkyní byla jako nedůvodná zamítnuta Vrchním státním zastupitelstvím usnesením ze dne 2. 9. 2015, vydaném pod č. j. 3To 56/2015 (prokázáno shora uvedeným usnesením). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018 pak obžalovaní byli uznáni vinným skutky, které jim byly kladeny za vinu s tím, že manžel žalobkyně byl odsouzen a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 let do věznice se zvýšenou ostrahou, dále trest zákazu činnosti zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností na dobu 10 let, rovněž došlo k propadnutí náhradní hodnoty přesně uvedených motorových vozidel a finančních prostředků, zajištěných při domovní prohlídce v ulici [ulice], [obec a číslo] ve výši 552 000 Kč. Zároveň usnesením vydaném 19. 7. 2018 soud zrušil zajištění pozemků, mj. pod bodem 2 předmětných pozemků, kdy se jednalo o soubor věcí, které byly během přípravného řízení zajištěny na základě předpokladů, že v návaznosti na výsledek dokazování a rozhodnutí ve věci, bude na místě uložit jejich propadnutí či zabrání, kdy konstrukce obžaloby ve vztahu k těmto věcem stála na předpokladech, že jde o přímý, či nepřímý výnos z trestné činnosti či jiný majetek osob, který výnosem z trestné činnosti získaly. Poté, co došlo k ukončení dokazování, bylo možné finálně zhodnotit důkazní situaci ve vztahu k zajištěným věcem, kdy soud došel k závěru, že za absence dalších návrhů na doplnění dokazování ze strany obžaloby, nelze reálně očekávat, že by ani v návaznosti na případné odvolací řízení, došlo k podstatným posunům z hlediska náhledu na výše uvedené věci. Ve vztahu k souboru nemovitostí ve vlastnictví nynější žalobkyně, bylo uvedeno, že k nabytí těchto nemovitostí došlo v roce 2005, logicky nemohly být zakoupeny za prostředky, pocházející z trestné činnosti řešené obžalobou, ke které v dané době ještě nedocházelo. Pakliže obžaloba formuluje konstrukci, že tyto nemovitosti byly podstatně zhodnoceny z prostředků získaných trestnou činností, bylo by nutné takovouto činnost náležitě důkazně doložit, včetně alespoň stanovení minimální částky, která by byla do nemovitostí z výnosů z trestné činnosti investována, aby bylo možné uvážit, zda hodnota takovéto investice, stojí výší ve srovnání z předchozí hodnotou věci, odůvodňuje její zabrání. Soud konstatoval, že k takovému výsledku se v rámci provedeného dokazování nedospělo, byť nepopírá, že je zde důvodné podezření, že náklady spojené s těmito nemovitostmi přinejmenším částečně hradil obžalovaný [jméno], přičemž dále lze spekulovat, zdali tak činil z výnosu z krácení DPH na pohonných hmotách, či z výnosů z některých svých dalších aktivit. Ačkoliv soud nepopíral důvodnost spekulace obžaloby, ve fázi řízení před soudem se pro případné postižení těchto věcí nešlo spokojit se spekulací, ale bylo nutné vyžadovat, aby rozhodné skutečnosti byly prokázány s potřebnou mírou jistoty. Z těchto důvodů bylo přistoupeno ke zrušení zajištění (prokázáno usnesením ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 49 T 10/2016). K odvolání mj. manžela žalobkyně pak byl rozsudek částečně zrušen s tím, že obžalovanému [jméno], při nezměněném výroku o vině, při nezměněném výroku o trestu odnětí svobody, jak byl obžalovanému uložen, při nezměněném výroku o dalších trestech zákazu činnosti, pak byl zařazen odsouzený pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 6. 2015 si žalobkyně podala stížnost ze dne 14. 7. 2015 (prokázáno stížností žalobkyně ze dne 14. 7. 2015). Žalobkyně podala žádost ze dne 17. 3. 2016 o udělení souhlasu s pronájmem nemovitostí shora specifikovaných k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, kdy ze strany státní zástupkyně přípisem ze dne 29. 7. 2016 souhlas nebyl udělen s tím, že uzavřením nájemní smlouvy by došlo k zatížení těchto nemovitostí právy jiných osob a tím ztížení případné realizace prodeje nemovitostí a snížení jejich ceny, když i nadále přichází v úvahu její zabrání dle § 102 trestního zákona.

5. Z dalších provedených důkazů (rozsudek OS Praha 5 ze dne 20.6.1998 č.j. [číslo jednací]) soud nezjistil rozhodných skutečností, neprováděl důkaz Obžalobou v trestní věci vedené u MS v Praze pod sp.zn. [spisová značka], když rozhodné skutečnosti týkající se věci samé ohledně trestního stíhání byly zjištěny ze samotného rozsudku MS v Praze.

6. Žalobkyně měla dne 25. 6. 2019 podepsanou nájemní smlouvu mezi její osobou, jako pronajímatelem a osobou označenou jako [jméno] [příjmení], jako nájemcem, na pronájem pravé části domu [adresa] na adrese [adresa] (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 25. 6. 2019). Žalobkyně jako pronajímatel měla podepsanou nájemní smlouvu na nemovitost [číslo] pravé poloviny domu s osobou označenou jako [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] za měsíční nájemné ve výši 55 000 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 8. 3. 2013). Žalobkyně měla podepsanou nájemní smlouvu s nájemcem označeným jako Norské velvyslanectví, kdy smlouva byla podepsána 19. 6. 2014, kdy měsíční nájemné bylo stanoveno ve výši 63 500 Kč (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 19. 6. 2014).

7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

9. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení majetkové újmy –ušlého zisku za nemožnost pronajmutí předmětných nemovitostí, která ji měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí- usnesení policejního orgánu, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 4. 6. 2015, [číslo jednací], jímž byly zajištěny dle § 79f trestního řádu ve spojení s § 79 odst. 1 trestního řádu předmětné nemovitosti, když pro nezákonnost toto rozhodnutí bylo zrušeno soudem dne 19.7.2018. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně u žalované uplatnila nárok na náhradu majetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 4.9.2019, uspokojena nebyla, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

11. Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

12. Soud v prvé řadě zkoumal existenci tvrzeného nezákonného rozhodnutí, kterým mělo být usnesení policejního orgánu, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 4. 6. 2015, [číslo jednací] (dále jen„ předmětné usnesení“), jímž byly zajištěny dle § 79f trestního řádu ve spojení s § 79 odst. 1 trestního řádu předmětné nemovitosti, když předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.9.2015. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu Z. č. 82/ 1998 Sb. je však pouze pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, kdy soud nemá zato, že usnesení Městského soudu v Praze vydané dne 19.7.2018 pod sp.zn. [spisová značka] by rušilo předmětné usnesení pro nezákonnost, tuto skutečnost Městský soud nekonstatoval, ani z předmětného usnesení žádným způsobem nevyplývá a ani ji nelze z usnesení jakkoliv vyvodit, zvláště za situace, kdy k zajištění předmětných nemovitostí došlo na začátku trestního stíhání, z jeho odůvodnění zcela jasně vyplývá na základě jakých skutečností došlo k zajištění předmětných nemovitostí (závěry z odposlechů obviněného [jméno], absence prokazatelného zisku žalobkyně s ohledem na daňová přiznání, aby fakticky mohla vyplatit svého manžela, faktické bydliště obžalovaného [jméno] na adrese předmětných nemovitostí). Městský soud zrušil zajištění nemovitostí ve smyslu § 81a tr.řádu za použití § 80 a § 81 tr.řádu, tedy z důvodu, že pominuly důvody pro zajištění. Splnění podmínky ve smyslu § 8 odst.1 Z.č. 82/1998 Sb. by nastalo jedině v případě, že by zajištění bylo zrušeno pro nezákonnost například Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti, což se však nestalo. Z těchto důvodů soud pro nesplnění již první podmínky-existence nezákonného rozhodnutí žalobu bez dalšího zamítl (výrok I. rozsudku), když už se nezabýval otázkou vzniku škody, když nebyly splněny již dvě podmínky pro úspěšnost žaloby (rovněž existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, která nemůže být z podstaty věci dána, když není nezákonné rozhodnutí). Soud se nevyjadřuje k postupu státní zástupkyně ve vztahu k formě neudělení jejího souhlasu s pozdějším pronájmem předmětných nemovitostí, když samotná žaloba, respektive vznik škody je založen na tvrzené nezákonnosti samotného rozhodnutí o zajištění, nikoliv na postupu státního zástupce, jak se sám soud ještě výslovně ujistil při jednání dne 5.10.2020 (srovnej protokol, str.2). Žalobkyní jmenovanými rozhodnutími NS sp.zn. 25 Cdo 2858/2015 a Ústavního soudu III.ÚS 124/03, se soud vůbec nezabýval, když obě se týkala otázky vzniku škody, kterou se soud vůbec nezabýval pro nadbytečnost.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěch ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 3 paušálními částkami po 300 Kč za vyjádření se k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 5.10.2020 dle ust. § 151 odst.3 o.s.ř. za použití §1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb..