37 C 6/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Karolínou Šorbanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 38 669,30 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje do zákonného úroku z prodlení z částky 143 187,80 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9 % úrok z prodlení ročně z částky 143 187,70 Kč od 28. 12. 2018 do 15. 8. 2019 a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 38 669,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 669, 30 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, 9% úroku z prodlení z částky 0,10 Kč od 28. 12. 2018 do 15. 8. 2019 se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 980 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zprvu zaplacení částky ve výši 209 503 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 12. 2018 do zaplacení jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání, jenž bylo zahájeno dne 28. 6. 2013 proti jeho osobě pro spáchání zločinu křivého obvinění dle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku s tím, že v trestním řízení byl obžaloby zproštěn. Žalovaná částka sestávala z nákladů za právní zastoupení ve výši 155 400 Kč, částky 3 210 Kč za pořízení fotokopií listin pro účely trestního řízení, částky 7 000 Kč za vyjádření Ph. [titul] [příjmení] k posudku znalce, z částky 1 500 Kč za vyjádření Ph. [titul]. [příjmení] k reviznímu znaleckému posudku a cestovních nákladů žalobce ve výši 42 393 Kč.

2. Žalovaná nesporovala, že žalobce u ní dne 4. 6. 2018, uplatnil výše specifikovaný nárok, v průběhu řízení žalovaná dne 15. 8. 2019 uhradila žalobci celkem částku ve výši 143 187,70 Kč, přičemž z toho částka 131 504 Kč připadla na náklady právního zastoupení a částka 11 683,70 Kč na cestovné. Žalovaná sporovala vznik škody na straně žalobce či jejich účelnost, když většina nákladů byla hrazena z finančních prostředků jeho matky a nikoliv z jeho vlastních.

3. V průběhu řízení s ohledem na plnění žalované žaloba byla částečně brána zpět co do částky 143 187,80 Kč (řízení zastaveno při jednání dne 16. 1. 2020), dále byla brána zpět co do částky 7 145,90 Kč (aniž by v tomto rozsahu bylo plněno žalovanou). O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem soudu ze dne 31. března 2021 pod č. j. 37 C 6/2019 - 465, kdy žaloba na zaplacení částky ve výši 59 163,30 Kč byla se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 12. 2018 do zaplacení zamítnuta, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky 143 187,80 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení.

4. K odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem ve věci samé byl co do zamítnutí částky 20 500 Kč se zákonným úrokem z této částky od 28. 12. 2018 do zaplacení potvrzen, co do částky 38 663,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 12. 2018 do zaplacení, jakož i ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 143 087,80 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení a o výroku o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Ze závazného právního názoru odvolacího soudu pro soud prvního stupně pak plyne, že předmětem řízení je jednak částka 38 669,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, dále zákonný úrok z prodlení z částky 143 087,80 Kč za dobu od 28. 12. 2018 do 15. 8. 2019. Pokud jde o 38 669,30 Kč, tato se skládá jednak z náhrady škody, která žalobci měla vzniknout zaplacením za fotokopie listin ve výši 3 210 Kč, dále v částce 1 000 Kč vynaložených za náklady na znalce, které byly placeny v hotovosti, dále za cestovné a amortizaci vozidla celkem ve výši 30 709,30 Kč, kdy jednak tato částka se skládá za náklady na jízdu vynaloženou dne 18. 11. 2013 z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 312 km pro kopie listin do Fondu ohrožených dětí a dále vynaložených nákladů na cestu dne 9. 10. 2015 z [obec] do [obec] a zpět s listinami pro znalce v délce 316 km, jakož i za amortizaci vozidla vozidla, které bylo používáno k těmto cestám, jakož i cestám, které byly vynaloženy žalobcem v rámci trestního řízení na jednání orgánů činných v trestním řízení, přičemž samotné cestovné bylo žalovanou proplaceno. [příjmení] se dále skládá z nákladů na úkony za právní zastoupení ve výši 3 750 Kč, a to za úkony právní služby ze dne 2. 10. 2013 a 17. 12. 2013 s tím, že tyto náklady byly uhrazeny žalobcem z jeho bankovního účtu. Ve vztahu k těmto nákladům žalobce požadoval za návrh na doplnění dokazování ze dne 2. 10. 2013 částku ve výši 1 150 Kč jako polovinu úkonu právní služby, když ze strany žalované byla zaplacena pouze polovina tohoto úkonu spolu s paušální sazbou odměny, tedy požadoval částku ve výši totiž 1 150 Kč. Dále pak požadoval za úkon - sepis písemného doplnění důkazních návrhů ze dne 17. 12. 2013 částku 2 600 skládající se ze sazby za úkon ve výši 2 300 Kč spolu s paušální sazbou odměny ve výši 300 Kč, když ze strany žalované za tento úkon nebylo plněno, když nebyl úkon shledán jako účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí.

6. Žalobce se omluvil z nařízeného jednání. Žádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

7. V prvé řadě soud ve výroku I. rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. za souhlasu žalované se zastavením řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky 143 187, 80 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení z důvodu zpětvzetí žaloby v této částce.

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Dle § 8 odst. 1 věty první OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

12. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

13. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu.

14. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 6. 2013.

15. Ve výroku II soud přiznal žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení z již vyplacené částky ze strany žalované ve výši 143 187,70 Kč (nikoliv z částky 143 187,80 Kč, když žalobce uváděl tuto vyšší částku), když úrok z prodlení náleží žalobci od uplynutí doby, kterou měla žalovaná na vyplacení náhrady, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku. K uplatnění nároku došlo dne 4. 6. 2018 (nesporná skutečnost mezi účastníky dle vyjádření žalované ze dne 16. 8. 2019 na č. l. 161 spisu) lhůta k plnění skončila dne 4. 12. 2018, úrok z prodlení je tedy možné počítat od 5. 12. 2018. Pokud pak žalobce tento úrok požadoval až od 28. 12. 2018, nebylo důvodu mu nevyhovět. Úrok z prodlení byl přiznán až do dne 15. 8. 2019, kdy došlo k plnění ze strany žalované. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, požadovaná výše úroku z prodlení je pak v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravuje některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň soud ve výroku III zamítl žalobu co do požadavku zákonného úroku z prodlení z částky 0,10 Kč za období od 28. 12. 2018 do 15. 8. 2019, když jak již uvedl shora, žalovaná plnila žalobci po lhůtě částku 143 187,70 Kč, nikoliv 143 187, 80 Kč, tedy v nepřiznané částce 10 haléřů úrok není požadován oprávněně.

16. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8, §9 a § 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení dosud nezaplacené náhrady nákladů za právní zastoupení ve výši 3 750 Kč, nákladů vynaložených na fotokopie listin ve výši 3 210 Kč, částky ve výši 1 000 Kč zaplacené v hotovosti znalci [příjmení] [titul] [příjmení], cestovného a amortizace vozidla celkem ve výši 30 709,30 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

17. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda nárok ve výši 3 750 Kč spočívající v nákladech na obhajobu je po právu, když samotný právní nárok žalobce na náklady obhajoby shledal důvodným v souladu s ust. § 31 odst.1, 3 Z.č. 82/1998 Sb., což shledala i žalovaná, jenž plnila zčásti. Ve vztahu k těmto dvěma úkonům bylo prokázáno, že náklady byly zaplaceny z žalobcova účtu a v jeho majetkové sféře tak vznikla škoda. Rovněž nebylo sporu, že tyto dva úkony byly ze strany obhájce žalobce provedeny, tato skutečnost rovněž vyplývá i z předložených podáních s dokladem razítka doručení orgánu činném v trestním řízení. Soud se pak zabýval účelností těchto nákladů a výší, jaká by měla býti přiznána. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru (nebylo sporu), že ve smyslu advokátního tarifu (ust. § 7 bod 5 AT) s ohledem na trestní sazbu, která poškozenému hrozila trestním stíháním, pak za jeden úkon právní pomoci je možno, stejně jako tvrdil žalobce i žalovaná, přiznat částku ve výši 2.300 Kč spolu s paušální sazbou odměny ve výši 300 Kč. U úkonu právní služby ze dne 2. 10. 2013 návrhu na doplnění dokazování soud dospěl k závěru, že částka přiznaná žalovanou odpovídající ½ úkonu spolu s paušální sazbou odměny ve výši 300 Kč ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) byla určena ve správné výši, když se jedná svou povahou o procesní úkon, které se ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu blíží úkonům v odstavci 2 a nikoliv odstavci 1 stejného ustanovení. Z těchto důvod požadavek na zaplacení částky ve výši 1 150 Kč zamítl. Soud dále neshledal za oprávněný požadavek žalobce na náklady vynaložené na Sepis písemného doplnění důkazních návrhů ze dne 17. 12. 2013 v částce 2 600, když bylo sice prokázáno, že tyto náklady byly vynaloženy, avšak ze strany soudu nebyly shledány jako účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk.. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že návrh žalobce ze dne 17. 12. 2013 ve své podstatě jednak opakuje své návrhy na provedení dokazování výslechem určitých osob učiněné při hlavním líčení, což advokát i přímo uváděl v tomto podání (srovnej na č. l. 192 bod III) a rovněž opakuje své návrhy na doplnění dokazování, které učinil již ve svém návrhu ze dne 2. 10. 2013 výslech [titul] [obec] a [titul]. [příjmení] a vyžádání kompletního spisu Fondu ohrožených dětí (viz. č. l. 191-192 oproti č. l. 221- 225), tedy nejedná se o úkon, který by byl účelně vynaložen ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Z těchto důvodů i tento požadavek zamítl.

19. Právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti stanovené právními přepisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů s odkazem na § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 28. 6. 2013 ještě před účinností o.z., musí být vznik škody v majetkové sféře osvědčen doklady o zaplacení. Žalobce musí prokázat vznik škody na jeho straně.

20. K požadavku částky 30 709,30 Kč ve vztahu k cestovnému za jízdy dne 18. 11. 2013 a dne 9. 10. 2015 byl žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř. již před vyhlášením prvního rozsudku ve věci samé vyzván k prokázání vzniku škody na straně žalobce-vynaložení částek na pohonné hmoty k těmto cestám. Žalobce pak doložil doklady o nákupu pohonných hmot. Z dokladu o nákupu pohonných hmot ze dne 8. 1. 2013 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 234,20 Kč (č. l. 396). Z dokladů ze dne 8. 9. 2014 má soud za prokázané, že za nákup pohonných hmot bylo zaplaceno tohoto dne 501 Kč, z dokladu ze dne 20. 8. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne za pohonné hmoty bylo zaplaceno 500 Kč. Z dokladu ze dne 14. 8. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 500 Kč (to vše na č. l. 397). Z dokladu ze dne 14. 8. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 1 000 Kč, z dokladu ze dne 28. 7. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 501 Kč, z dokladu ze dne 17. 6. 2014 má za soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 101 Kč (to vše na č. l. 398). Z dokladu o nákupu pohonných hmot u čerpací stanice ze dne 18. 3. 2014 má soud za prokázané, že bylo zaplaceno tohoto dne za pohonné hmoty 1 000 Kč, z dokladu čerpací stanice ze dne 9. 2. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 500 Kč, z dokladu čerpací stanice ze dne 30. 1. 2014 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 1 000 Kč (to vše na č. l. 399). Z dokladu o nákupu za pohonné hmoty ze dne 15. 3. 2019 na soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za nákup pohonných hmot 301 Kč (číslo listu 400). Z dokladu čerpací stanice ze dne 27. 3. 2015 má soud za prokázané, že tohoto bylo zaplaceno za pohonné hmoty 300 Kč (č. l. 401). Z dokladů čerpací stanice ze dne 19. 5. 2015 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo zaplaceno za pohonné hmoty 400 Kč (č. l. 402). Z dokladu z čerpací stanice ze dne 27. 11. 2015 má soud za prokázané, že tohoto dne bylo za pohonné hmoty zaplaceno 1 116 Kč (číslo listu 403). Tedy v řízení nebylo prokázáno, že v době, kdy měly být vykonány cesty dne 18. 11. 2013 a dne 9. 10. 2015, byly žalobcem v odpovídající době vynaloženy náklady na zakoupení pohonných hmoty k vykonání tvrzených cest dne 18. 11. 2013 dne 9. 10. 2015. Na straně žalobce tak nebyla prokázána škoda v příčinné souvislosti s těmito tvrzenými vykonanými cestami v souvislosti s obhajobou žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalobce se k jednání dne 18. 11. 2021 nedostavil, soudu znemožnil, aby byl opakovaně vyzván k doplnění návrhu důkazu k prokázání této skutečnosti. Z těchto důvodů se soud nezabýval účelností vynaložených cest, když nebyl prokázán vznik škody na straně žalobce a žalobu ve vztahu k cestovnému bez dalšího rovněž zamítl. Co se týče amortizace požadované na vozidle za vykonané cesty, která byla odmítnuta ze strany žalované, pak soud nemohl vyhovět s ohledem na skutečnost, že amortizace není nárokem, které bylo možné žalobci přiznat, jak řekl i odvolací soud (k tomuto srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 72 Co 152/2014 - 163, ze dne 28. 1. 2015, č. j. 28 Co 437, 438/2014-109, ze dne 22. 5. 2019, č. j. 62 Co 134/2019 -163). Ust. § 157 zák. č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, který se vztahuje k tzv. amortizaci, se použije výhradně na výpočet cestovních náhrad při pracovních cestách zaměstnanců případně osob samostatně výdělečně činných, jenž použili k pracovní cestě vlastní motorové vozidlo se souhlasem zaměstnavatele. V nyní projednávaném případě, že se však nejedná o takovou situaci, když soukromá osoba, tedy žalobce, použil motorové vozidlo nikoliv z důvodu plnění úkolů pro žalovanou a rovněž bez vědomí žalovaného. Tato částka tedy není škodou, která by vznikla žalobci a která by navíc byla odškodnitelná dle Z. č.82/1998 Sb..

21. Ve vztahu k nákladům za odborné vyjádření v částce 1000 Kč, které mělo být zaplaceno v hotovosti, a nákladům za pořízení fotokopií v částce 3 210 Kč placených rovněž v hotovosti, bylo v řízení nutné postavit najisto, komu těmito platbami vznikla škoda. Zda touto osobou byl žalobce, který by pak měl jako jediný právo na náhradu škody. V rámci řízení bylo zjištěno, že žalobce nebyl v dobré finanční situaci, vesměs mnoho nákladů za něj platila jeho matka. S ohledem na skutečnost, že se žalobce nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby byl žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen, aby v řízení prokázal, že náklady za znalce zaplacené v hotovosti ve výši 1000 Kč, jakož i za fotokopie listin zaplacené v hotovosti ve výši 3 210 Kč byly zaplaceny z majetkové sféry žalobce a tomu tak byla způsobena škoda. V tomto směru má soud za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by škoda 4 210 Kč vznikla na straně žalobce, a proto se soud již nezabýval, zda tyto náklady byly účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí, žalobu v tomto rozsahu bez dalšího zamítl.

22. S poukazem na shora uvedené soudu nezbylo než požadavek na zaplacení částky v celkové výši 38 669,30 Kč s příslušenstvím zamítnout (výrok III).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že soud musel úspěch účastníků poměřovat v každé fázi řízení, kdy docházelo ke změně předmětu řízení. V počátku předmětem řízení byla částka 209 503 Kč. Dne 11. 12. 2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 143 187,80 Kč (žalovaná mu plnila 143 187,70 Kč), řízení bylo co do této částky zastaveno dne 16. 1. 2020. Tedy do 16. 1. 2020 byl úspěšnější žalobce ve výši 68 %, žalovaná byla neúspěšná ve výši 32 %, poměr úspěchu žalobce tak činí 36 % a za tuto fázi řízení žalobce má v tomto rozsahu právo na náhradu nákladů mu vzniklých. Náhrada nákladů za toto období tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za 4,5 úkonu á 9 140 Kč, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí ze dne 11. 12. 2019, účast u jednání dne 16. 1. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), ½ úkonu za odvolání proti neosvobození od SOP (§ 11 odst. 2 písm. h) a c) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní pomoci á 300 Kč, dále náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. celkem za 6 půlhodin á 100 Kč za cestu z [obec] – [obec] a zpět (ú.j. dne 16. 1. 2020), cestovné ve výši 1 443Kč [obec] – [obec] a zpět k ú.j. dne dne 16. 1. 2020, cesta á 240 km, za jízdu osobním automobilem Škoda Superb, [registrační značka] při průměrné spotřebě pohonných hmot nafty motorové 5,7 l na 100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši 31,80 Kč (vyhl. č. 358/2019 Sb. § 4 písm. c)) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč/km (vyhl. č. 358/2019 Sb. § 1 písm. b), vše zvýšené o 21 % DPH. Celkem náklady řízení činí 56 054,33 Kč, přičemž 36 % je 20 179,55 Kč, po zaokrouhlení 20 180 Kč. Soud nepřiznal žalobci náklady za předžalobní výzvu analogicky ve smyslu § 31 odst. 4 OdpŠk. Žalobce tak vůči žalované má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 180 Kč.

24. V další fázi řízení po 16. 1. 2020 již byla úspěšná žalovaná, když nárok, pokud nebyl částečně zastaven pro zpětvzetí žaloby (nikoliv však z důvodu chování žalované) byl v plném rozsahu zamítnut. V tomto směru přiznání zákonného úroku z prodlení soud hodnotil jako velmi nepatrný úspěch, který nelze zohlednit při rozhodování o nákladech řízení. Žalovaná s ohledem na úspěšnou obranu ve sporu má právo proti žalobci na náhradu nákladů řízení ve výši 4 200 Kč. Přiznaná částka je představována 14 náhradami po 300 Kč za úkony učiněné po 16. 1. 2020, tj. samostatně za přípravu na jednání a účast na jednání dne 4. 5. 2020, 16. 11. 2020, 24. 3. 2021, 13. 7. 2021, 18. 11. 2021, za účast na vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 2021, vyjádření ze dne 25. 5. 2020, podání žalované ze dne 27. 8. 2020, odvolání žalované ze dne 11. 5. 2021 dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb.

25. Pro přehlednost pak přiznané náklady žalované proti žalobci ve výši 4 200 Kč odečetl od přiznaných nákladů žalobce vůči žalované v částce 20 180 Kč a rozhodl tak o povinnosti žalované zaplatit tento rozdíl ve výši 15 980 Kč žalobci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.

26. O delší lhůtě k plnění soud rozhodl ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu soudu obecně známých – administrativní úkony na straně žalované při plnění.