37 C 61/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 216 156 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 37 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 37 400 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 35 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 35 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 64 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 64 800 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 71 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 71 756 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 246,2 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 216 156 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Svůj nárok co do výše 78 756 Kč s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 67 756 Kč v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“) a ve výši 11 000 Kč v podobě nákladů na terapie v u psychologa [celé jméno svědka]. Dále svůj nárok do výše 100 000 Kč s příslušenstvím opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí, když požadovaná částka ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím podle žalobce představovala přiměřené zadostiučiněné, kterého by se mu mělo dostat za způsobenou nemajetkovou újmu nezákonným trestním stíháním. Konečně pokud jde o částku ve výši 37 400 Kč, té se žalobce domáhal coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce původního řízení.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady škody, které by žalobci měla náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že dne [datum] uplatnil u žalované své nároky z důvodu a ve výši jako v projednávané věci. Do dne podání žaloby přitom žalovaná na tuto žádost nijak nereagoval.

4. Dále žalobce zdůraznil, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] Trestní stíhání se vedlo pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 trestního zákoník, a to ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí pak bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Podle žalobce tak není pochyb o tom, že v projednávané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání. K jednotlivým nárokům pak žalobce uvedl následující.

5. Zaprvé, pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, žalobce s poukazem na judikaturu [název soudu] uvedl, že mu hrozil trest odnětí svobody až osm let, trestní stíhání trvalo 22 měsíců a nadto bylo vedeno pro trestný čin podvodu. Podle žalobce je nutné vzít v potaz, že žalobce žil řádný život. Byl spořádaným člověkem, který byl necelé dva roky naprosto zbytečně omezován a stresován trestním stíháním. Žalobce tvrdil, že má rodinu – těhotnou manželku a dvě děti, které se po celou dobu trestního stíhání obávaly toho, co bude s tatínkem a jestli jim ho někdo nevezme. To způsobovalo stres a strach v rodině. Žalobce tak byl vystaven psychickým potížím, stresu, nejistotě a strachu z budoucnosti v důsledku nezákonného trestního stíhání, které podstatně omezily život žalobce. Nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce vyčíslil na částku 100 000 Kč.

6. Zadruhé, pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, žalobce s odkazem na judikaturu uvedl, že požaduje částku 1700 Kč za měsíc trestního stíhání. Celkem tak žalobce požadoval 37 400 Kč s tím, že podle jeho názoru částky přiznávané civilními soudy coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízení neodpovídají vývoji inflaci a nereflektují i jiné hospodářské ukazatele.

7. Zatřetí, pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v podobě obhajného, tak tuto škodu žalobce vyčíslil na 67 756 Kč. Uvedl přitom, že jej zastupovali advokáti Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [příjmení] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobce přitom požadoval náhradu nákladů za následující úkony: Převzetí a příprava zastoupení dne [datum] (2 300 Kč, Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a doplnění stížnosti dne [datum], resp. [datum] (1 150 Kč), Účast u výslechu spoluobviněného dne [datum] (2 300 Kč), Promeškaný čas dne [datum] (cesta za účelem účasti při výslechu spoluobviněného), cesta z [město] (kancelář Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta - obhájce poškozeného v době úkonu) - [obec] - [část obce] a zpět, 7 hod. a 10 minut (1 600 Kč), Cestovné z [město] dne [datum] (kancelář Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta - obhájce poškozeného v době úkonu) [obec] - [část obce] a zpět, za účelem výslechu spoluobviněného (4 616 Kč, což odpovídá trase 776km (388 x 2) při průměrné spotřebě vozidla 5,5l nafty na 100 km vozidlem [anonymizována dvě slova] [registrační značka]), Účast u výslechu obviněného dne [datum] - čas 10:00 - 12:24 v Brandýsu nad [příjmení] (4 600 Kč), promeškaný čas dne [datum] (cesta za účelem účasti při výslechu obviněného), cesta z [město] (kancelář Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta - obhájce poškozeného v době úkonu) - [anonymizována dvě slova] [příjmení] a zpět, 8 hod. a 10 minut (1 700 Kč), Cestovné dne [datum] (cesta za účelem účasti při výslechu obviněného), cesta z [město] (kancelář Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta - obhájce poškozeného v době úkonu) - [anonymizována dvě slova] [příjmení] a zpět (4 664 Kč), Prostudování spisu při skončení vyšetřování dne [datum] (2 300 Kč), Promeškaný čas dne [datum] (cesta za účelem prostudování spisu při skončení vyšetřování) cesta Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, v době úkonu obhájce poškozeného, cesta z [obec] do Brandýs nad [příjmení] a zpět - 2 hod. a 10 min. (500 Kč), Návrh na doplnění vyšetřování dne [datum] (2 300 Kč), Převzetí věci novým obhájcem dne [datum] - tzv. další porada s klientem, čas 12:00 - 13:40 (2 300 Kč), Další porada s klientem dne [datum] - jednání s poškozeným před hlavním líčením, čas: 14:00 - 15:40 (2 300 Kč), Účast u hlavního líčení u [název soudu] dne [datum], čas: 9:00 - 13:45 (6 900 Kč), Další porada s klientem - jednání s poškozeným před hlavním líčením dne [datum], čas: 13:00 - 14:20 (2 300 Kč), Účast u hlavního líčení dne [datum], [název soudu], čas: 9:00 - 13:36 (6 900 Kč), Další porada s klientem - jednání s poškozeným před hlavním líčením dne [datum], čas: 15:00 - 16:15 (2 300 Kč), Účast u hlavního líčení dne [datum] u [název soudu], vyhlášení rozsudku (1 150 Kč), Písemné podání - vyjádření k odvolání (2 300 Kč), Další porada s klientem dne [datum] - jednání s poškozeným před veřejným zasedáním u [anonymizována dvě slova], čas: 15:00 - 16:20 (2 300 Kč), Účast u veřejného zasedání u [název soudu] dne [datum] (2 300 Kč). Dále žalobce požadoval proplacení 21 x režijních paušálů ve výši 300 Kč a náhradu DPH.

8. Začtvrté, pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v souvislosti s terapiemi, které žalobce absolvoval u psychologa [celé jméno svědka], tak tuto škodu žalobce vyčíslil na částku 11 000 Kč. Uvedl přitom, že psychologa [celé jméno svědka] navštěvoval v souvislosti s trestním stíháním, a to v následujících dnech: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

9. Žalobce se tedy celkem domáhal zaplacení částky 216 156 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu pro [okres] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 216 156 Kč. K projednání věci žalovanou nedošlo. Žalovaná zdůrazňovala, že žalobce dostatečně netvrdí a neprokazuje vznik tvrzených nároků. Nadto žalovaná poukazovala na to, že není možné požadovat dvojí odškodnění náhrady nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání a ze jeho nepřiměřenou délku. Zásahy nezákonného trestního stíhání do osobnostní a rodinné sféry žalobce byly běžné. Konstatování porušení práva a omluva jsou dostatečnou satisfakcí nezákonného trestního stíhání žalobce. Žalobce dále podle žalované neunesl břemeno důkazní ve vztahu k nákladům na psychologickou péči.

11. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

12. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] se konala soudní jednání. Na těchto jednáních byla žalobkyni dána výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a dále bylo provedeno dokazování. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum].

III. Skutková zjištění

13. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů (žádost žalobce o náhradu újmy ze dne [datum] a sdělení žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodů jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak dne [datum] žalobci sdělila, že ukončuje projednávání jeho žádosti bez věcného vyřízení.

14. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

15. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že na základě usnesení [stát. instituce], [stát. instituce], územní odbor [obec] [anonymizováno] – [anonymizováno] čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1,4 písm. d) ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] nahlédl obhájce [celé jméno žalobce] do spisu. Dne [datum] podal obviněný [celé jméno žalobce] stížnost. Dne [datum] byla stížnost zamítnuta. Dne [datum] se konal výslech [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se konal výslech [celé jméno žalobce]. Dne [datum] vyrozuměl policejní orgán obviněné o možnosti prostudovat trestní spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Dne [datum] a [datum] si obhájci obviněných prostudovali spis. Dne [datum] policejní orgán zamítl návrhy obviněných na doplnění vyšetřování. Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby. Dne [datum] a [datum] si obhájci obviněných prostudovali spis. Dne [datum] byl spis po skončení vyšetřování předložen státnímu zastupitelství. Dne [datum] podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství [okres] obžalobu [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1,4 písm. d) ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] nařídil soud hlavní líčení na den [datum]. Jednání bylo odročeno kvůli kolizi jednoho z obhájců s jiným řízením na den [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum] za účelem pokračování v dokazování. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Hlavní líčení bylo odročeno na den [datum] za účelem pokračování v dokazování. Dne [datum] se konalo hlavní líčení. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Druhý obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným. Proti rozsudku podal odvolání obžalovaný [jméno] [příjmení] a proti zprošťujícímu výroku též státní zástupce. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. Dne [datum] [název soudu] napadený rozsudek potvrdil. Rozhodnutí [název soudu] nabylo právní moci dne [datum].

16. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a ze záznamů o jednání s klientem ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud dále zjistil, že byly provedeny následující úkony obhajoby: Převzetí a příprava zastoupení dne [datum], Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a doplnění stížnosti dne [datum], resp. [datum], Účast u výslechu spoluobviněného dne [datum] (čas 10:44 – 10:56 v [anonymizováno] nad [příjmení]), Účast u výslechu obviněného dne [datum] (čas 10:00 - 12:24 v [anonymizováno] nad [příjmení]), Prostudování spisu při skončení vyšetřování dne [datum], Návrh na doplnění vyšetřování dne [datum], Převzetí věci novým obhájcem dne [datum] - tzv. další porada s klientem, čas 12:00 - 13:40, Další porada s klientem dne [datum] - jednání s poškozeným před hlavním líčením (čas 14:00 - 15:40), Účast u hlavního líčení u [název soudu] dne [datum] (čas 9:00 - 13:45), Další porada s klientem - jednání s poškozeným před hlavním líčením dne [datum] (čas 13:00 - 14:20), Účast u hlavního líčení dne [datum], [název soudu] (čas 9:00 - 13:36), Účast u hlavního líčení dne [datum] (čas 12:00 – 16:33), Další porada s klientem - jednání s poškozeným před hlavním líčením dne [datum] (čas 15:00 - 16:15), Účast u hlavního líčení dne [datum] u [název soudu] (čas 11:30 – 12:12), Písemné podání - vyjádření k odvolání [datum], Další porada s klientem dne [datum] - jednání s poškozeným před veřejným zasedáním u Krajského soudu (čas 15:00 - 16:20), Účast u veřejného zasedání u [název soudu] dne [datum] (čas 9:00 – 10:10).

17. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci byly účtovány právní služby jeho obhájci v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši, jejíhož zaplacení se svoji žalobou domáhal, tj. ve výši 67 756 Kč.

18. Z výslechů svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], manželky žalobce soud zjistil, že manželka žalobce byla v průběhu trestního stíhání těhotná. Dále soud zjistil, že pro ni i děti žalobce bylo trestní řízení stresující. Soud zhodnotil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] jako spíše věrohodnou. Vzal přitom do úvahy, že svědkyně je manželka žalobce. Dále vzal do úvahy, že z její výpovědi byla patrná snaha svědkyně pomoci žalobci. To je jednoznačně patrné z toho, že svědkyně dávala všechny rodinné neshody do souvislosti s nezákonným trestním stíháním. K dotazu soudu vypověděla, že před zahájením trestního stíhání jejich manželství nebylo sužováno problémy v soužití. Z výpovědi [celé jméno svědka] ovšem jednoznačně vyplynulo, že ve skutečnosti existovaly problémy v soužití svědkyně a žalobce ještě před zahájením nezákonného trestního stíhání. Svědek [celé jméno svědka] totiž jednoznačně vypověděl, že v rámci párových terapií řešila manželka žalobce s žalobcem problémy stran jejich bydlení. Sám žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že manželka v té době, kdy společné terapie probíhaly, ani o jeho trestním stíhání nevěděla, a že terapii ukončili v okamžiku, kdy se právě o tom trestním stíhání dozvěděla. Je tak zřejmé, že svědkyně nemohla vypovídat zcela pravdivě. Na druhou stranu soud nemá za to, že by pouze tato skutečnost mohla bez dalšího učinit výpověď svědkyně nepoužitelnou; právě naopak soud uvěřil svědkyni, že trestní stíhání nepochybně negativně ovlivnilo rodinný život pana žalobce, byť ne v takové míře, jak vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení].

19. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], [datum narození], soud zjistil, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující. Žalobce se obával o to, že bude odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále měl dilema, do jaké míry bude s nezákonným trestním stíháním spojována žalobcova rodina. K tomu soud uvádí, že hodnotil svědeckou výpověď [celé jméno svědka] jako věrohodnou, když neshledal existenci rozporů v jeho svědecké výpovědi. Svědek vypovídal spontánně, nemá žádný bližší vztah k žalobci, pročež soud nevidí důvodů, proč by neměl svědkovi uvěřit.

20. Z příjmových pokladních dokladů vystavených psychologem [celé jméno svědka] a výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobce se zúčastnil celkem 4 sezení (terapií) u psychologa PhDr. [jméno] v následujících dnech: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V souvislosti s těmito návštěvami žalobce zaplatil částku 4000 Kč Náklady za tyto terapie hradil žalobce. Dále [celé jméno svědka] účtoval za terapie ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] [právnická osoba] s. r. o.

21. Z účastnického výslechu žalobce soud zjisti, že žalobce celé trestní stíhání vnímal velmi negativně. Dále soud zjistil, že proti žalobci bylo v minulosti již jedno trestní stíhání vedeno.

22. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

23. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Podle § 30 OdpŠk platí, že náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

32. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení trestního stíhání, v rámci něhož byl zproštěn obžaloby (100 000 Kč s příslušenstvím), (ii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daného trestního stíhání (37 400 Kč s příslušenstvím) a (iii) náhrady škody v podobě obhajného a nákladů na léčbu u psychologa (67 756 Kč + 11 000 Kč s příslušenstvím). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy.

33. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. <i>(i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání</i> 34. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

35. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

36. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

37. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka] či nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne [datum]).

38. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

39. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn. Odvolání proti tomuto rozhodnutí pak bylo zamítnuto usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

40. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

41. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

42. V daném případě byl žalobce stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1,4 písm. d) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) ze spáchání zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody až ve výši 8 let. Jednalo se proto svoji povahou o závažnou trestnou činnost, která zpravidla působí negativní společenské odsouzení.

43. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 22 měsíců. K tomu soud poznamenává, že si je vědom toho, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že v případech, kdy se žalobce domáhá zadostiučinění rovněž z titulu nepřiměřené délky předmětného trestního řízení, jakož i zadostiučinění z titulu samotného nezákonného trestního stíhání, soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nemá přihlížet a hodnotit délku samotného trestního stíhání, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na skutečnost, že původní řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, pročež žalobci nenáleží přiměřené zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení (jak bude v podrobnostech osvětleno níže), má nicméně soud za to, že je namístě přihlédnout k délce trestního řízení, neboť v projednávané věci nemůže dojít k duplicitnímu odškodnění za totéž. Zdůrazňuje se přitom, že jakkoliv nebyla délka původního řízení nepřiměřeně dlouhá (viz níže), zdejší soud se domnívá, že původní řízení nebylo ani nikterak extrémně krátké.

44. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání ve své osobní sféře, a to ve sféře rodinné a ve sféře zdraví. Soud má za prokázané, že nezákonné trestní stíhání negativně ovlivnilo rodinný život žalobce (trestní stíhání vyvolalo strach a stres v rodině). Pokud jde o zdraví, soud má za prokázané, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním trpěl stresem, pročež musel vyhledat lékařskou pomoc u psychologa [celé jméno svědka].

45. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

46. V souladu s rozhodovací praxí [název soudu] (srov. např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

47. Zaprvé, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení byl posuzován nárok žalobce z důvodu trestního stíhání, které trvalo 3 roky a 2 měsíce, trestní řízení bylo vedeno pro podvod dle § 209 odst. 1 a 3, a pro zpronevěru dle § 206 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 8 let, žalobce strávil část trestního stíhání ve vazbě. Žalobce prokázal zásahy do profesního, do rodinného života, do sféry zdraví, do sociálního života a nad to žalobce prokázal, že jeho kauza byla medializována, a bylo mu přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 80 000 Kč.

48. Zadruhé, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzováno trestní stíhání o délce jednoho roku, trestní stíhání bylo vedeno pro podvod dle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 5 let, poškozený prokázal zásahy do profesního života, do rodinného života, do zdraví a zároveň soud v této věci přihlédl k tomu, že v první fázi trestního stíhání byl žalobce shledán vinným a samotné trestní stíhání bylo zahájeno až 5 let po tvrzeném spáchání trestného činu. Poškozenému pak bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

49. Zatřetí, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 14 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, poškozenému hrozil trest odnětí svobody ve výši až 8 let a poškozený prokázal zásahy do rodinného života, do zdraví a sociálního života, a bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 25 000 Kč.

50. Začtvrté, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Délka trestního stíhání posuzovaného v této věci byla 2 roky a 7 měsíců. Trestní stíhání bylo vedeno pro podvod dle § 209 odst. 1 a 4 trestního zákona, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce 8 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života do sféry zdraví, rovněž byl zvažován vyšší věk poškozeného, jakož i zásahy do práva na ochranu soukromého života a dobré pověsti a jména. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.

51. Zapáté, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzováno trestní řízení vedené po 515 dnů, pro podvod dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let, poškozený prokázal zásahy do profesního života, do rodinného života, do zdraví a bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

52. Soud rekapituluje, že ve všech shora uvedených případech hrozil poškozeným srovnatelný trest, s výjimkou případu vedeným zdejším osudem pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce trvání pěti let. V této věci rovněž trestní stíhání trvalo kratší dobu (přibližně rok). Delší dobu naopak trestní stíhání trvalo ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. Ve věci [spisová značka] bylo přiznáno zadostiučinění ve výši přibližně 2100 Kč za měsíc trestního stíhání. Ve věci [spisová značka] pak ve výši 2500 Kč za měsíc trestního stíhání. Ve věcech [spisová značka] a [spisová značka] pak ve výši 1700 Kč za měsíc trestního stíhání a ve věci [spisová značka] ve výši 1600 Kč za měsíc trestního stíhání. Soud je toho názoru, že v projednávané věci by výše finančního zadostiučinění neměla dosahovat výše jako ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. Ve věci [spisová značka] totiž trestní stíhání trvalo delší dobu a navíc žalobce dokázal širší zásahy do svého života (mimo jiné oproti projednávané věci i zásahy do profesního života). Nadto ve věci [spisová značka] žalobce strávil část trestního stíhání ve vazbě. Ve věci [spisová značka] pak sice trestní stíhání trvalo kratší dobu a hrozil nižší trest, avšak žalobce v této věci prokázal podstatně širší zásahy nezákonného trestního stíhání do svého života, nežli prokázal v projednávané věci žalobce. Ve věci [spisová značka] totiž žalobce prokázal zásahy do profesního, rodinného života, do sféry zdraví. Navíc byl proti němu vydán trestní příkaz a trestní stíhání bylo zahájeno až s relativně velkým časovým odstupem od spáchání činu, kvůli kterému se trestní stíhání vedlo. Soud je rovněž toho názoru, že zadostiučinění by v projednávané věci nemělo rovněž dosahovat výše přiznaného zadostiučinění jako ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. V těchto věcech sice hrozil trest stejný a i délka trestního stíhání byla porovnatelná, avšak žalobci v těchto věcech prokázali širší dopady nezákonného trestního stíhání do jejich života. Ve věci [spisová značka] byly totiž prokázány zásahy do rodinného života, do sféry zdraví a do sociálního života (žalobce byl bývalým policistou a trestní stíhání poškodilo jeho pověst). Ve věci [spisová značka] pak žalobce prokázal zásahy do profesní sféry, do sféry rodinné a do sféry zdraví. Za nejpřiléhavější tak soud považuje srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci totiž bylo trestní stíhání vedeno po srovnatelně dlouhou dobu, žalobci hrozil trest stejný a stejně jako v projednávané věci byly prokázány zásahy do dvou sfér žalobce, konkrétně byly prokázány zásahy profesního života a do sféry zdraví.

53. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé žalobcovy odkazy na věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], jakož i u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (resp. zdejšího soudu pod sp. z n. [spisová značka]). Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], totiž žalobce prokázal podstatně širší dopady nezákonného trestního stíhání než žalobce v projednávané věci (ve věci [spisová značka] totiž byla podstatná masivní medializace; nadto žalobce prokázal zásahy do rodinného života, sociálního života a sféry zdraví). Mimoto trestní stíhání posuzované v této věci trvalo více jak dvojnásobně dlouhou dobu. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] rovněž posuzované trestní stíhání trvalo více jak dvojnásobně dlouhou dobu. Navíc poškozenému hrozil i vyšší trest (až v délce 10 let odnětí svobody). I tato věc pak byla široce medializována a žalobce prokázal širší dopady nezákonného trestního stíhání do svého života (dopady v oblasti rodinného života, profesního a sociálního). Pokud pak jde o věc vedenou u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], je sice pravda, že trestní stíhání v této věci trvalo podstatně kratší dobu, avšak na druhou stranu trest hrozil v této věci žalobci srovnatelný. Rovněž je pravdou, že [název soudu] sice konstatoval, že žalobci v této věci vznikla újma nepatrná. Na druhou stranu v této věci byla provedena domovní prohlídka a žalobce byl 18 hodin omezen na osobní svobodě. Tyto specifické okolnosti pak dle soudu odůvodňují přiznanou částku ve výši 10 000 Kč za měsíc trestního stíhání. V projednávané věci ovšem nebylo prokázáno (a žalobce to ani netvrdil), že by u něho byla provedena domovní prohlídka nebo že by byl omezen na osobní svobodě v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním.

54. Lze tak uzavřít, že v projednávané věci považuje soud za odpovídající finanční zadostiučinění ve výši 1600 Kč za měsíc trestního stíhání. Na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 35 200 Kč. Proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). <i>(ii) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního</i> 55. Žalobce se rovněž domáhal zadostiučinění ve výši 37 400 Kč s příslušenství za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se proto zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

56. Jak bylo uvedeno shora k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

57. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

58. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

59. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

60. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy bylo zahájeno trestního stíhání žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činí cca 22 měsíců.

61. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobce. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], dle něhož„ (V) případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

62. Trestní stíhání probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

63. Po skutkové stránce byla věc dle soudu mírně složitější, o čemž svědčí už jen to, že dané trestní řízení se vedlo proti dvěma obviněným. Dále byla v průběhu trestního řízení provedena řada důkazů (listinných důkazů, výslechů svědků). Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako mírně složitější, neboť orgány činné v trestním řízení neposuzovaly jenom otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl žalobce stíhán, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti žalobce, nýbrž se musely rovněž vypořádat s otázkou účastenství. Soud dále věc hodnotí jako standardně složitou po stránce procesní. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně složitější.

64. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

65. Pokud jde o význam řízení, vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako standardní. [příjmení] se jednalo o trestní řízení, což dle konstantní judikatury [název soudu] již samo o sobě povahou svého předmětu zakládá vyšší význam pro žalobce, jinými slovy zvýšený význam se presumuje (srov. např. stanovisko [název soudu] sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum]), nicméně s ohledem na to, že soud rozhodoval rovněž o nároku žalobce na odškodnění za nezákonné trestní stíhání (tj. odškodnění zásahů do soukromé sféry žalobce), tak při posuzování nároku na odškodnění z titulu nepřiměřené délky již nelze přihlížet ke zvýšenému významu, neboť by šlo o duplicitní hodnocení téhož Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi [název soudu], dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

66. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení nezaznamenal průtahy, resp. období nečinnosti. Postup orgánů činných v trestním řízení v původním řízení soud považuje za koncentrovaný a odpovídající okolnostem dotčené trestní věci. Podle názoru zdejšího soudu tak orgány činné v trestním řízení postupovaly v původním řízení plynule a činily příslušné úkony v přiměřených lhůtách.

67. Soud zhodnotil všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem, jak byly popsány shora, a k relevantním zákonným ustanovením i judikatuře, dospěl k závěru, že celková délka předmětného trestního řízení, resp. posuzovaného rozhodného období nebyla nepřiměřeně dlouhá.

68. Soud má tedy za to, že v dané věci nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a tudíž mu ani nevznikla nemajetková újma. S ohledem na uvedené ani není na místě konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do požadavku žalobce na zaplacení částky 37 400 Kč s úrokem z prodlení coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením zamítl. <i>(iii) K náhradě škody v podobě obhajného a škody v podobě nákladů na terapie u [celé jméno svědka]</i> 69. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

70. Zákon blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku (tj. zejména § 2951 a § 2952 o.z. - srov. shora). Jak uvedeno shora, v případě vzniku nároku na náhradu škody se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

71. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobce se domáhal po žalované náhrady škody ve výši 67 756 Kč s přísl., která mu měla vzniknout v důsledku uhrazení odměny za právní zastupování obhájcem v daném trestním řízení. Dále se domáhal náhrady nákladů za terapie u psychologa [celé jméno svědka] ve výši 11 000 Kč.

72. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby (k tomu viz bod 16 tohoto rozsudku) a nesporného vyúčtování odměny ze strany obhájce žalobci na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

73. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

74. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1,4 písm. d) ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 30 000 Kč, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí ve výši osmi let. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 2300 Kč. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši 67 756 Kč coby náhrady nákladů obhajoby je důvodný v celé své výši. Soud se přitom ztotožnil s vyčíslením nákladů zastoupení, tak jak je žalobce uvedl ve svém podání ze dne [datum] (na které soud pro stručnost odkazuje) až na drobné výjimky, ke kterým se uvádí následující.

75. Zaprvé, v souladu s § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne [datum] a dne [datum] byly provedeny úkon podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu (další porada s klientem). Z provedeného dokazování (záznam o jednání s klientem ze dne [datum] a [datum]) ovšem vyplynulo, že obě tyto porady se týkaly přípravy na hlavní líčení, které se konalo dne [datum]. Soud takovéto řetězení porad nepovažuje za účelné, resp. nepovažuje opakovanou poradu dne [datum] za účelnou. Je sice pravdou, že původně bylo rovněž nařízeno hlavní líčení na den [datum], avšak toto bylo odročeno právě na [datum]. Není přitom zřejmé, z jakého důvodu bylo nutné se s klientem opakovaně radit a navíc po takto dlouhou dobu, když v mezidobí nedošlo v trestním stíhání k zásadnímu posunu. Podle soudu tak není namístě uvažovat o náhradě nákladů obhajoby, pokud jde o úkon dne [datum] – další porada s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.

76. Zadruhé, co se týče cestovného, tak soud nejprve uvádí, že žalobci v obecné rovině náleží náhrada škody odpovídající nákladům na cestu jeho obhájce k úkonům orgánů činných v trestním řízení, a to dle § 13 advokátního tarifu. Náhrada za promeškaný čas je pak upravena v § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, dle něhož platí, že advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Dle odst. 3 citovaného ustanovení pak platí, že není-li dohodnuto jinak, náhrada činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu.

77. Z provedeného dokazování v daném ohledu vyplynulo, že dne [datum] a [datum] se konaly úkony u orgánu činného v trestním řízení na adrese [adresa]. V té době přitom zastupoval žalobce obhájce se sídlem [adresa]. Soud dle údajů z [anonymizována dvě slova] zjistil, že 1 cesta na této trase trvá 4,5 hodiny (tj. 9 hodin za cestu tam a zpět) a je dlouhá 390 km (tj. 780 km za cestu tam a zpět), čemuž odpovídá náhrada za promeškaný čas za 18 půlhodiny, tj. 18 * 100 = 1 800 Kč * 2 = 3 600 Kč. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo (z technického průkazu k vozidlu značky [anonymizováno] [číslo]), že cesta byla vykonána osobním automobilem s kombinovanou spotřebou 5,5 litru nafty na 100 km. Výše nákladů na cestu k úkonům dne [datum] a [datum] je pak třeba vypočíst dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 vyhlášky č. 333/2018 Sb., dle níž v roce [rok] sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,1 [spisová značka], tj. 3 198 Kč (4,1 Kč * 780 km). Průměrná cena 1 l nafty činila 33,60 Kč Náklady na palivo tak odpovídají částce 1 441,44 Kč (5,5 * 7,8 * 33,60). Celkem tak žalobci náleží částka 4 639,44 Kč za každou z vykonaných cest.

78. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud má za to, že v projednávané věci bylo provedeno účelně 22,5 úkonů (když odměna ve výši 0,5 úkonu náleží dle soudu v souladu s ustálenou judikaturou za úkon stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání včetně doplnění této stížnosti) v tarifní hodnotě 2300 Kč Náklady obhajoby pak rovněž sestávají z paušální náhrady nákladů ve smyslu § 13 advokátního tarifu (ve výši 23*300, tj. 6900 Kč). Dále náklady obhajoby tvoří náklady na cestovné (ve výši 9 278,88 Kč) a promeškaný čas (ve výši 4100 Kč; kromě výše popsané náhrady za promeškaný čas se soud ztotožnil i s nárokem za promeškaný čas, pokud jde o cestu obhájce žalobce k úkonu dne [datum] v rozsahu 5 půlhodin). S přihlédnutím k tomu, že v trestním řízení žalobce obhajoval od [datum] advokát, který je plátcem DPH, pak soud navýšil odměnu za úkony od [datum] (včetně) o DPH ve výši 21 % (celkem bylo od [datum] učiněno v řízení 16 úkonů). Celkem tak podle soudu byly v dotčené trestní věci povedeny účelné náklady obhajoby (včetně cestovného a náhrady za promeškaný čas) ve výši 80 764,88 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 67 756 Kč (coby náhrady nákladů obhajoby v dotčeném trestním řízení) soudu nezbylo, nežli žalobci výrokem IV. tomuto nároku v plném rozsahu vyhovět.

79. Výrokem IV. pak soud rovněž přiznal žalobci náhradu nákladů na terapie u psychologa [celé jméno svědka], avšak pouze co do výše 4000 Kč. Výrokem V. pak žalobu ve zbytku zamítl (pokud šlo o nárok žalobce na náhradu škody v podobě nákladů na terapie u psychologa [celé jméno svědka] ve výši 7000 Kč).

80. K tomu soud v podrobnostech uvádí, že žalobce se domáhal zaplacení náhrady za terapie, které se měly konat ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Svědek [celé jméno svědka] přitom vypověděl, že žalobce platil za každé sezení 1 000 Kč. Pokud jde o sezení (resp. terapie) realizované ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], soud neshledal, že by u těchto terapií (resp. u škody spočívající v nákladech na tuto terapii) existovala příčinná souvislost s nezákonným trestním stíháním. Z výpovědi [celé jméno svědka] a z účastnického výslechu totiž jednoznačně vyplynulo, že v rámci těchto sezení žalobce řešil svůj vztah s manželkou a s bratrem. Navíc sám žalobce jednoznačně vypověděl, že manželka v té době, kdy ty terapie probíhaly, ani o jeho trestním stíhání nevěděla, a že tu terapii ukončili v okamžiku, kdy se právě o tom trestním stíhání dozvěděla. Nadto nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování (příslušnými příjmovými doklady) vyplynulo, že náklady na tyto terapie byly účtovány [právnická osoba] s. r. o. (nikoliv žalobci). Za tyto terapie tak ani žalobci nemohla tvrzená škoda vzniknout.

81. Pokud pak jde o terapie ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], u nich má soud za to, že náklady na tyto terapie představují škodu, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Z výpovědi [celé jméno svědka] totiž vyplynulo, že na těchto terapiích žalobce své trestní stíhání probíral. V této souvislosti se zdůrazňuje, že jakkoliv sám [celé jméno svědka] vypověděl, že s žalobcem v lednu až březnu roku 2020 absolvoval šest terapií, přičemž si za jednu účtoval 1000 Kč, přesto soud shledal nárok žalobce oprávněný pouze co do výše 4000 Kč (tj. v rozsahu nákladů na 4 terapie). Je tomu tak proto, že sám žalobce se svojí žalobou domáhal pouze nákladů za 4 terapie, které jasně a pregnantně ve své žalobě označil. Jakkoliv tedy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zaplatil za vícero terapií (a to z příslušných příjmových dokladů, přičemž jejich provedení potvrdil i svědek [celé jméno svědka]) soud za tyto terapie žádnou náhradu škody nepřiznal, neboť se jí žalobce svojí žalobou nedomáhal. Soud rovněž nepřiznal za terapii dne [datum] náhradu škody ve výši 2000 Kč. Z provedeného dokazování svědeckou výpovědí [celé jméno svědka] totiž vyplynulo, že dne [datum] byla realizována pouze jedna terapie (resp. jedno sezení). Žalobci pak sice byla účtována [celé jméno svědka] částka 2000 Kč, avšak tato částka byla vyúčtována ve výši 1000 Kč za jedno realizované sezení (terapii) a dále ve výši 1000 Kč bylo účtováno z toho důvodu, že žalobce se na terapii sice objednal, avšak řádně a včas se z objednané terapie neomluvil. Soud proto nemá za to, že by náklad za objednanou (avšak nerealizovanou) terapii bylo lze považovat za újmu, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Podle soudu se daleko spíše jednalo o újmu, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se svým volním jednáním (žalobce se na dotčenou terapii objednal, avšak poté se nedostavil, aniž by se řádně a včas omluvil).

VI. K úrokům z prodlení

82. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

83. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta v úterý dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla ve středu dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

VII. K nákladům řízení a nákladům státu

84. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšný byl žalobce. Žalobce byl úspěšný co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (tarifní hodnota 50 000 Kč, srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) a co do požadavku na náhradu škody ve výši 71 756 Kč, celkem byl žalobce úspěšný co do tarifní hodnoty 121 756 Kč. Žalobce byl naopak neúspěšný co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou trestního stíhání (tarifní hodnota 50 000 Kč) a co do požadavku na náhradu škody ve výši 7 000 Kč Celkem tedy byl žalobce neúspěšný co do tarifní hodnoty 57 000 Kč. Po zohlednění úspěchu a neúspěchu žalobce (resp. úspěchu a neúspěchu žalované) proto žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu zhruba 36,2 %.

85. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tarifní hodnota sporu činí 178 756 Kč, advokátu tak náleží odměna za jeden úkon ve výši 8 260 Kč.

86. V daném případě bylo provedeno 7 úkonů právní služby, tj. celkem 57 820 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) účast na jednání dne [datum], (iv) podání žalobce ze dne [datum] (reakce na výzvu soudu), (v ) účast na jednání dne [datum], (vi) podání ze dne [datum] a (vii) účast na jednání dne [datum] a dále 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2100 Kč. Celková částka 59 920 Kč pak byla navýšena o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celková částka nákladů řízení tak činí 72 503,2 Kč. Po zohlednění částečného úspěchu žalované náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 26 246,2 Kč (72 503,2 Kč x 0,36).

VIII. Ke lhůtě k plnění

87. Lhůta k plnění byla ve výrocích II., IV. a VI. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.