37 C 8/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 624 251,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 624 251,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 496 460 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 624 251,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 496 460 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení. Svůj nárok opírala o tvrzený nesprávný úřední postup, který spatřovala v tom, že Policie ČR se – zjednodušeně řečeno - tak dlouho zabývala jejím trestním oznámením ze dne 21. 10. 2016, až musela být věc odložena, a to z důvodu novely trestního zákoníku s účinností od 1. 10. 2020 (kdy došlo k posunutí hranice značné škody a tím i k promlčení daného trestného činu). V důsledku toho pak měla být žalobkyně zbavena možnosti uplatnit svůj nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) zde existuje odpovědnostní titul; (ii) poškozenému vznikla škoda; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým odpovědnostním titulem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že podala dne 21. 10. 2016 trestní oznámení proti osobám podílejícím se na chodu [právnická osoba] s.r.o. (jako společníci, popř. jako jednatelé). Věc přitom byla usnesením Policie ČR ze dne 13. 11. 2020, [číslo jednací], odložena, neboť díky novele trestního zákoníku s účinností od 1.10.2020, kterou byla posunuta hranice značné škody směrem nahoru, došlo k promlčení daného trestného činu. Podle žalobkyně tak nastala situace, že díky nesprávnému právnímu hodnocení a nesprávnému hodnocení důkazů byla věc odložena, když Policie ČR neprovedla to, co jí zákon ukládá (tj. zahájit trestní stíhání), neboť jak skutek, tak i osoba, která jej spáchala, byly jednoznačně prokázány a zjištěny.

4. Žalobkyně dále zdůraznila, že podala proti [právnická osoba] s.r.o. žalobu, o které rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 tak, že uložil [právnická osoba] s.r.o. zaplatit žalobkyni 496 460 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z 4 300 461 Kč od 14. 5. 2014 do 15. 5. 2014, dále 8,05% úrokem z prodlení ročně z 2 900 461 Kč od 16. 5. 2014 do 20. 10. 2014 a dále 8,05% úrokem z prodlení ročně z 496 460 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení, a dále na náhradě nákladů řízení 24 823 Kč. Následně podala žalobkyně návrh na exekuci tohoto rozhodnutí, přičemž pověřený soudní exekutor vyrozuměl dne 10. 10. 2016 žalobkyni o skutečnosti, že dlužník je zcela nemajetný, nečinný, nemá žádný bankovní účet, jednatel je zcela nekontaktní.

5. Dále žalobkyně poukazovala na to, že osoby, proti nimž podala trestní oznámení, se podílely na chodu [právnická osoba] s.r.o., přičemž v průběhu soudního řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 došlo k výmazu všech těchto osob z funkcí a společenského účastenství ve [právnická osoba] s.r.o. Podle žalobkyně podezřelí, vědomi si ekonomické situace [právnická osoba] s.r.o. a rozsahu jejich závazku (zvláště pak vůči žalobkyni), vytipovali subjekt, na nějž byl převeden majetek společnosti (míněno celá společnost v podobě 100% obchodního podílu). Pro to také připravili veškeré právní podklady a uskutečnili všechny právní kroky až do výmazu svých osob v pozicích společníka, resp. jednatelů v obchodním rejstříku, a to na nekontaktní osobu; rovněž nezanechali jediný funkční bankovní účet, jakýkoli majetek, čímž se měli dopustit zmaření uspokojení věřitele, resp. zmaření uspokojení věřitele jiné osoby.

6. Dle mínění žalobkyně, postup Policie ČR, tedy státního orgánu při výkonu státní moci, neustálým odkládáním věci, a to i přes nesouhlas dozorujícího státního zástupce v podobě rušení odkládajících usnesení, nakonec díky časovému prodlení v podobě čtyř let od trestního oznámení, způsobil, že věc musela být odložena pro nepřípustnost trestního stíhání, neboť během celých čtyř let uvedený státní orgán nezahájil trestní stíhání vůči konkrétní osobě, ačkoli měl k dispozici dostatek důkazů nasvědčujících takovémuto po-stupu, čímž při výkonu státní moci způsobil žalobkyni škodu, neboť ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. zákona č. 82/1998 Sb., Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě je nesprávným úředním postupem. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zákona), přičemž ve smyslu § 159 tr. řádu jsou jasně stanovené lhůty, v rámci nichž má docházet k prověřování o podezření ze spáchání tr. činu, a to v řádech měsíců, kdy i při jejich možné prolongaci ze strany dozorujícího státního zástupce doba čtyř let je dle žalobkyně zásadním překročením zákonného časového rámce a jeho přiměřenosti. Liknavostí a prodlevou ze strany Policie ČR, tedy státního orgánu, došlo podle žalobkyně k úplnému zamezení její možnosti domáhat se náhrady škody v rámci trestního řízení.

7. Žalobkyně dále tvrdila, že dne 11. 1. 2021 uplatnila nárok předběžně u žalované; ta jej projednala, avšak neshledala jej důvodným.

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dne 11. 1. 2021 obdržela žádost žalobkyně o náhradu škody, přičemž o této žádosti rozhodla ve svém stanovisku ze dne 9. 8. 2021, když žádost žalobkyně zamítla.

9. Dále pak žalovaná zdůraznila, že namítané jednání nespadá pod pojem nesprávného úředního postupu, jak jej má na mysli § 13 OdpŠk. Navíc poukázala na to, že trestní oznámení bylo podáno v době, kdy už žalobkyně disponovala pravomocným exekučním titulem z civilního řízení. Jestliže žalobkyně tedy tvrdí, že osoby, které jí měly poškodit, jsou majetné, nic žalobkyni nebrání, aby opětovně podala návrh na nařízení exekuce a domáhala se náhrady škody přímo vůči těmto osobám. Nadto žalovaná připomněla, že stát je až posledním dlužníkem a neodpovídá za nemajetnost dlužníka. Krom toho dle žalované zcela absentuje i příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

10. Závěrem pak žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

11. V replice ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně zopakovala své argumenty, které již dříve uvedla v samotné žalobě.

12. Dne 14. 2. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých vyjádřeních a byly provedeny důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 3. 3. 2022.

III. Skutková zjištění

13. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 11. 1. 2021 obrátila na žalovanou se svojí žádostí o odškodnění. Žalovaná pak o této žádosti rozhodla dne 9. 8. 2021, když žádosti žalobkyně nevyhověla.

14. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

15. Ze spisu Policie ČR, Obvodní ředitelství policie [obec] IV, SKPV, vedený pod sp. zn. KRPA [číslo] soud zjistil, že žalobkyně podala dne 21. 10. 2016 podnět jako poškozená k prošetření podezřelých ze spáchání trestného činu poškozování věřitele. Usnesením policejního orgánu ze dne 13. 11.2020, č. j. KRPA-458349-124/TČ-2016-001493, byla věc odložena (právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 23. 12. 2020, když usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] stížnost poškozené společnosti [právnická osoba] podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta).

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

17. Z dalších provedených důkazů (tj. výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., kopie žaloby poškozeného vůči [právnická osoba] ze dne 24.7.2015, platební rozkaz OS pro [část Prahy] dne 17.8.2015, odpor [právnická osoba] proti platebnímu rozkazu OS pro [část Prahy] dne 17.8.2015, předvolání k jednání u OS pro [část Prahy] věci 25 C 280/2015, vyrozumění ze strany OS pro [část Prahy] věci vedené pod sp. zn. 25 C 280/2015 o zrušení jednání nařízeného na den 7.12.2015, předvolání k jednání u OS pro [část Prahy] věci vedené pod sp. zn. 25 C 280/2015 na den 22.2.2016, rozsudek OS pro [část Prahy] věci 25 C 280/2015 ze dne 22.2.2016 společně s usnesením ze dne 28.4.2016, kopie návrhu na nařízení exekuce oprávněného vůči povinnému [právnická osoba], vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], kopie Exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], vyrozumění oprávněného poškozeného ze strany soudního exekutora ze dne 10.10.2016 o dosavadním průběhu exekuce vůči [právnická osoba] a protokol o soupisu a vyrozumění o bezvýslednosti exekuce a zastavení exekuce, notářský zápis ze dne 24.9.2015 o rozhodnutí jediného společníka [právnická osoba] o souhlasu s převodem obchodního podílu, výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] [příjmení] s.r.o., 8x výpis z obchodního rejstříku stran účastenství [jméno] [jméno] v obchodních společnostech, výpis z katastru nemovitostí včetně snímku mapy a fotografie domu [adresa] v [katastrální uzemí] [obec], pod adresou [adresa]) soud nezjistil pro rozhodnutí další relevantní skutečnosti, pročež se jimi v odůvodnění rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Pouze pro úplnost se pak dodává, že další žalobkyní navržené důkazy soud neprováděl, a to pro nadbytečnost (jak bude osvětleno níže).

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

18. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

19. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu (dále jen„ řádný opravný prostředek“), nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit pouze tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 3 tohoto ustanovení).

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

23. Žalobkyně se domáhala náhrady újmy ve výši 624 251,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 496 460 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení způsobené jí tvrzeným nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení.

24. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu (tj. nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úřední postup); (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

25. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není dána existence odpovědnostního titulu, a to z následujících důvodů.

26. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona).

27. Jak plyne z § 8 zákona, aby bylo možné rozhodnutí státu považovat za nezákonné, je nezbytné, aby bylo zrušeno k tomu příslušným orgánem. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. zde soudů).

28. Naproti tomu nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha C. H. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

29. V posuzovaném případě nebylo zjištěno (a žalobkyně to koneckonců ani netvrdila), že by dotčená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení byla zrušena či změněna příslušným orgánem. Naopak usnesení policejního orgánu ze dne 13. 11.2020, [číslo jednací], kterým byla věc odložena, bylo jako věcně správné státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] (resp. stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení byla zamítnuta).

30. Druhá forma objektivní odpovědnosti státu se spojuje s nesprávným úředním postupem, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí, jak již bylo konečně konstatováno shora. Z tohoto hlediska za nesprávný postup, vedoucí k odpovědnosti státu, je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno nebo vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Pokud ovšem příslušný orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro své rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti a právně je posuzuje, jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle § 7 a 8 OdpŠk.

31. Jinak řečeno, z uvedeného je patrné, že odpovědnostním titulem, jímž měla žalobkyni vzniknout škoda, nemůže být nesprávný úřední postup, neboť v dané věci bylo o trestním oznámení žalobkyně vydáno rozhodnutí. Platí tedy, že postup orgánů činných v trestním řízení ve věci trestního oznámení žalobkyně se bezprostředně odrazil v jejich rozhodnutích. Jediným myslitelným odpovědnostním titulem v dané věci by tedy bylo nezákonné rozhodnutí (tedy rozhodnutí policie o odložení věci) ve smyslu § 8 zákona.

32. Jak ovšem bylo opakovaně konstatováno shora, z provedeného dokazování vyplynulo, že namítané usnesení o odložení trestního oznámení žalobkyně ze dne 20. 10. 2016 bylo potvrzeno ze strany státního zástupce, který zamítl stížnost žalobkyně. Uvedené rozhodnutí tak nebylo ani zrušeno ani změněno. Dle soudu se tedy nejedná o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona, a nemůže tak ani představovat odpovědnostní titul.

33. V daném ohledu soud uvádí, že hodnocení, zda je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu a důvody k zahájení trestního stíhání proti určité osobě, bylo podstatou rozhodovací činnosti uvedených orgánů nacházející odraz v samotném rozhodnutí o odložení věci. Jako nesprávný úřední postup nelze hodnotit tvrzená pochybení a nedostatky spočívající v tom, že v řízení si státní orgán neopatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo že předložené listiny nesprávně hodnotil a v důsledku toho je jím vydané rozhodnutí nesprávné. Za této situace, nelze důvodně odpovědnost státu za škodu podle zákona (č. 82/1998 Sb.) dovozovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004).

34. Soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle něhož nelze dovodit nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona v situaci, kdy řízení o trestním oznámení skončilo pravomocným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o jeho odložení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2303/2009). Nesprávný úřední postup nepředstavují ani případná pochybení a nedostatky v řízení předcházejícím rozhodnutí o odložení věci, kupříkladu tím, že si orgán činný v trestním řízení neopatřil dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo že nesprávně hodnotil důkazy (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. července 2004, sp. zn. 25 Cdo 633/2004).

35. S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal nárok na náhradu škody nedůvodným, a to z důvodu absence odpovědnostního titulu. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (srov. výrok I.). Pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti se soud nezabýval dalšími skutečnostmi, a to zejména existencí tvrzené škody či její výší, ani v daném ohledu neprováděl další dokazování, neboť by to nemělo žádný praktický dopad a odporovalo by to zásadě hospodárnosti řízení.

VI. K nákladům řízení

36. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

37. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

38. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 500 Kč odpovídající paušální náhradě za 5 úkonům (písemné vyjádření k žalobě, účast na 2 jednáních soudu a 2x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno § 1 odst. 3 písm. a) a c) ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

VIII. Ke lhůtě k plnění

39. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.