37 C 96/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 94 706 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 94 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 706 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 94 706 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně ve světle požadavků kladených zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 5 let a 8 měsíců. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení považuje za nepřiměřeně dlouhé.

4. Žalobkyně zdůrazňovala, že se na délce původního řízení negativně projevilo střídání rozhodujících soudců. Dále poukázala na prodlevy při vypracování znaleckých posudků. Žalobkyně rovněž tvrdila, že význam původního řízení pro ni byl vyšší, neboť předmětem původního řízení bylo vypořádání spoluvlastnictví. V neposlední řadě žalobkyně uváděla, že se na délce původního řízení nijak nepodílela.

5. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 94 706 Kč s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, jakož i náhrady nákladů řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠK. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

7. V replice ze dne [datum] žalobkyně zopakoval svoji argumentaci uvedenou již v samotném žalobním návrhu.

8. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne [datum].

III. Skutková zjištění

9. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná vypořádala žádost žalobkyně svým stanoviskem ze dne [datum], když tuto žádost zamítla, a to pro absenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu).

10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Řízení u [příjmení] [část Prahy] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum]. -) Předmětem tohoto řízení byl žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. -) Dne [datum] byla žaloba doručena žalované, [celé jméno žalobkyně], a žalovanému, Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaní se k žalobě vyjádřili dne [datum]. -) Dne [datum] požádali žalobci o odročení jednání -) Dne [datum] žádost o odložení zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 zákona č. 89/2012 Sb. -) Dne [datum] proběhlo jednání. -) Dne [datum] byl ustanoven znalec. -) Dne [datum] podali žalobci námitky proti usnesení o ustanovení znalce. -) Dne [datum] požádal ustanovený znalec o zproštění zpracování dotčeného posudku. -) Dne [datum] vrátil znalec soudní spis. -) Dne [datum] bylo usnesení o ustanovení znalce změněno a byl ustanoven znalec jiný. Lhůta k vypracování znaleckého posudku byla stanovena na 60 dnů od doručení soudního spisu. -) Dne [datum] obdržel ustanovený znalec soudní spis. -) Dne [datum] OS pro [část Prahy] kontaktoval ustanovenou znalkyni s dotazem, kdy dodá dotčený znalecký posudek. -) Dne [datum] požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. -) Dne [datum] soud prodloužil lhůtu k předložení znaleckého posudku do [datum]. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. -) Dne [datum] soud rozhodl o znalečném -) Dne [datum] podali žalobci vyjádření ke znaleckému posudku. Následující jednání proběhlo dne [datum]. -) Dne [datum] se konalo místní šetření. -) Dne [datum] obdržel soud vyjádření žalobců ke znaleckému posudku. -) Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. -) Dne [datum] žalobci v původním řízení požádali o odročení jednání nařízeného na den [datum]. -) Dne [datum] proběhlo jednání. Odročeno bylo na [datum]. -) Dne [datum] požádala žalovaná, [celé jméno žalobkyně], o odročení jednání. -) Dne [datum] nařídil soud jednání na [datum]. -) Dne [datum] obdržel soud žádost o odročení žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. -) Dne [datum] obdržel soud vyjádření žalobců. -) Dne [datum] nařídil soud jednání. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] proběhla další jednání. -) Dne [datum] se konalo místní šetření. -) Dne [datum] proběhlo jednání. -) Dne [datum] byl ustanoven další znalec. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. -) Dne [datum] podali žalobci návrh na procesní nástupnictví. -) Dne [datum] bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobců. -) Žalovaní podali dne [datum] odvolání. -) Dne [datum] [název soudu] napadené rozhodnutí potvrdil. -) Dne [datum] žalovaní soudu sdělili, že probíhá mimosoudní řešení sporu, a požádali, aby bylo posečkáno s nařízením jednání. -) Dne [datum] se soud v rámci původního řízení obrátil na žalované s tím, že zdůraznil, že s ohledem na sdělení žalobců stran mimosoudního řešení jejich sporu má sodu za to, že není tedy důvod k posečkání s nařízeným jednáním, a požádal žalované, [celé jméno žalobkyně] a Ing. [příjmení] o sděleníjejich časových možností, a to v rámci celého rozsahu listopadu a prosince. -) Dne [datum] žalovaní sdělili, že nedošlo k dohodě. -) Dne [datum] se soud v rámci původního řízení obrátil na žalovanou, [celé jméno žalobkyně], a to sice v návaznosti na sdělení žalované [příjmení] [celé jméno žalobkyně] o nemožnosti účastnit se jednání do konce roku, kdy soud požádal o dodání potvrzení, a to sice ve lhůtě 7 dnů. -) Dne [datum] se soud v rámci původního řízení obracel na účastníky s dotazem, zdali by se mohli dostavit k OS pro [část Prahy] [datum]. -) Dne [datum] informovala žalovaná [příjmení] [celé jméno žalobkyně], že od [anonymizováno] do [anonymizováno] byla hospitalizována a je stále v pracovní neschopnosti s tím, že dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Následující jednání se konalo dne [datum]. -) Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. -) Dne [datum], resp. [datum], podali žalovaní odvolání. -) Dne [datum] podali žalobci vyjádření k odvolání žalovaných. Jednání před [název soudu] se konalo dne [datum]. -) Dne [datum] [název soudu] vyhlásil usnesení, kterým schválil smír podle návrhu účastníků. Právní moci nabylo usnesení ke dni [datum].

12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní posouzení projednávané věci soudem

13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 94 706 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy byla v původním řízení doručena žaloba zdejší žalobkyni. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 5 let a 6 měsíců.

22. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

23. Po skutkové stránce byla věc dle soudu obtížnější (resp. složitější). Ve věci bylo několik žalobců a několik žalovaných. Soud prováděl relativně rozsáhlé dokazování, a to rovněž i pomocí znaleckých posudků. Soud rovněž považuje věc za obtížnější po stránce hmotněprávní i procesní. Pokud jde o stránku hmotněprávní, nelze přehlédnout, že původní řízení se týkalo sporu o žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tento typ sporů je přitom obtížnější, a to s ohledem na skutečnost, že právní předpisy vymezují způsoby vypořádání spoluvlastnictví, přičemž soud je těmito způsoby vázán a nemůže spoluvlastnictví vypořádat jiným, než některým ze zákonem stanovených způsobů, a to ani v případě, kdy je jiný způsob vypořádání navržen některým ze spoluvlastníků. Soud je rovněž vázán i zákonem stanovenou posloupností způsobů vypořádání (viz § 1144 zákona č. 89/2012 Sb. a rozsudek [název soudu] ze den [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o procesněprávní obtížnost (resp. složitost), nelze přehlédnout, že v původním řízení soud opakovaně ustanovoval znalce (a rozhodoval o znalečném), dále se musel vypořádat s námitkami proti usnesení o ustanovení znalce, ve věci se konalo místní šetření a soud rozhodoval o procesním nástupnictví. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako obtížnější (resp. složitější).

24. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud zaznamenal, že žalobkyně několikrát urgovala urychlení řízení, nikoliv ovšem ve smyslu žádosti o odstranění průtahů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Platí přitom, že použití zákonem předvídaných prostředků pro urychlení řízení lez žalobkyni toliko k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

25. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor o žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tj. o spor majetkové povahy, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti se zdůrazňuje, že soud nepovažuje judikaturu zmiňovanou žalobkyní za přiléhavou. Rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], se totiž týkalo otázky vypořádání majetkových práv mezi manžely, což ovšem není případ projednávané věci.

26. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila.

27. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal jeden průtah, a to sice s vypracováním znaleckého posudku, když lhůta stanovená v usnesení ze dne [datum] uplynula dne [datum]. Znalec sice k telefonické urgenci soudu požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, avšak učinil tak až dne [datum], tj. již po uplynutí soudem stanovené lhůty. Lze tak přisvědčit žalobkyni, že řízení bylo zatíženo průtahem přičitatelným žalované, tj. státu (k tomu viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na který správně poukazovala žalobkyně).

28. Soud nicméně uvážil, že shora zmiňovaný průtah je průtahem v rámci původního řízení ojedinělým, který je ještě tolerovatelný. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v posuzovaném řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti Krča proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci.

29. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nebyla nepřiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

30. K tomu soud zdůrazňuje, že podstatná pro posouzení přiměřenosti délky původního byla zejm. složitost (resp. obtížnost) tohoto řízení. Soud rovněž vzal při posuzování přiměřenosti délky původního řízení do úvahy, že na délce původního řízení měla podíl i sama žalobkyně (nikoliv ovšem v obstrukčním slova smyslu), která žádala o odročení nařízeného jednání, dále žádala soud o posečkání s rozhodnutím ve věci s ohledem na probíhající mimosoudní řešení sporu, žádala o odložení zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 zákona č. 89/2012 Sb., podávala odvolání do procesního rozhodnutí soudu a rovněž sdělila soudu, že se nemůže zúčastnit jednání, a to v období listopadu a prosince roku [rok] (ačkoliv soud v tomto období chtěl jednat). S ohledem na tyto skutečnosti, jakož i na složitost původního řízení a fakt, že v původním řízení rozhodovaly soudy dvou stupňů soudní soustavy, má pak zdejší soud za to, že délka původního řízení 5 let a 6 měsíců není v žádném případě nijak nepřiměřená. Pouze pro úplnost s ohledem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb. pak zdejší soud dodává, že původní řízení již s ohledem na jeho délku posuzoval zdejší soud ve věci [spisová značka], přičemž i v tomto řízení byla konstatována absence odpovědnostního titulu, resp. nesprávného úředního postupu.

31. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta.

V. K nákladům řízení

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

33. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

34. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání dne [datum]). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VI. Ke lhůtě k plnění

35. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.