42 C 115/2018

Plný text

název soudu rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupené advokátkou JUDr. jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa za účasti: anonymizováno , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 4 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému a vedlejšímu účastníku nepřísluší náhrada nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 13.6.2018 se domáhal [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem [adresa původního účastníka] (jako žalobce [číslo] pozůstalý bratr zesnulé paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], zemř. 6.8.2015) a žalobkyně (jako žalobkyně [číslo] pozůstalá dcera zesnulé paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]) na žalované náhrady nemajetkové újmy, způsobené duševními útrapami v důsledku předčasné smrti paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to z důvodů zanedbání zdravotní péče ze strany žalované, v podobě liknavého přístupu k léčbě nádorového onemocnění paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalobci shrnuli průběh léčby poškozené: Dne 20.12.2013, při ultrazvukovém vyšetření, bylo obvodním gynekologem paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] [titul]. [příjmení] vysloveno podezření na nádorové onemocnění dělohy. S ohledem na zdravotní stav paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], byla [titul]. [příjmení] doporučena hysteroskopie. Znaleckým posudkem ze dne 31.7.2016 byl takovýto postup shledán za zcela správný. Jakkoliv se paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] snažila dostat k další léčbě k žalované ihned po vystavení žádanky [titul], [příjmení], v období mezi vánočními svátky roku 2014 byla [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] žalované zavřena. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] se dostavila na ambulanci [anonymizováno] kliniky žalované hned při prvním možném termínu, a to dne 3.1.2014, kde jí, přes značné podezření na nádor, vyplývající z prvního vyšetření, nebyl naplánován termín doporučené hysteroskopie, ale byla objednána na další utrazvuk. Druhý ultrazvuk byl pak proveden až dne 24.1.2014. Vyšetření žalované ze dne 24.1.2014 prokázalo s vysokou pravděpodobností maligní nález. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] se výsledek mikroskopické analýzy dozvěděla až v pátek 28.2.2014, když byla telefonicky vyzvána, aby se následující pondělí dostavila do onkologické ambulance, kde je již k dispozici výsledek mikroskopické analýzy. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] pak příslušnou pracovnici žalované uprosila a nakonec jí byla umožněna návštěva ambulance ještě v pátek 28.2.2014, kde jí byl sdělen výsledek mikroskopické analýzy. Další návštěva paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] žalované se uskutečnila až 3.3.2014, během níž byla tato informována o nálezu zhoubného nádoru a potřebě operace. Termín 2.4.2014 byl pak této stanoven k tzv. indikaci k operaci, tedy k definitivnímu posouzení potřeby operace, stanovení termínu operace a k upřesnění dalších organizačních záležitostí. Dne 24.3.2014 se paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] dostavila neplánovaně na onkologickou ambulanci Gynekologicko - porodnické kliniky žalované, se stížnostmi na intenzivní gynekologické krvácení. Při této návštěvě byl paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] pracovníky žalované doporučen Ascorutin s odkazem na vyčkávání na rozhodnutí indikační komise v následujícím týdnu. Dne 2.4.2014 se dostavila paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] k indikaci k operaci, k Prof. [titul]. [příjmení], kde byla shledána interně únosná k výkonu a další ultrazvukové vyšetření potvrdilo přítomnost nádoru. Prof. [titul]. [příjmení], CSc. jí pak sdělil, že jí dají vědět termín operace v pátek, pokud ne tak další pátek atd. další pátek. Poté, co přišla paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] domů a sdělila výsledek setkání s [anonymizováno] [titul], [příjmení] [jméno]. žalobci, začal tento aktivně shánět pro svou sestru pomoc. Žalobce volal do různých nemocnic, na [anonymizována dvě slova] i [stát. instituce]. Následně po těchto telefonátech žalobce, paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] obdržela dne 7.4.2018 telefonát, žalobce se domnívá, že jí volal někdo od žalované, aby napsala přímo [anonymizována dvě slova] žalované a žádala brzký termín operace s vysvětlením důvodu. Na toto doporučení se paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] obrátila na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalované, prof. [titul]. [jméno], [příjmení], [titul], dne 8.4.2014 e-mailem, v němž si stěžovala na liknavý přístup ke své léčbě, dlouhé čekání na operační výkon a žádala o přidělení brzkého termínu operace. Ihned dne 8.4.2014 obdržela paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] opět telefonát od žalované, aby se druhý den dostavila do ambulance žalované k prof. [titul]. [anonymizována dvě slova]. Dne 9.4.2014 navštívila paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] s žalobcem prof. [titul]. [jméno] [příjmení], CSc., který pacientku poslal na další ultrazvukové vyšetření a poté sám rozhodl o časnějším termínu operace paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to 17.4.2014. Dne 17.4.2014 byla paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] operována. Dne 2.4.2014 pak nebyl paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] stanoven termín operace a tato již zoufalá se nakonec obrátila dne 8.4.2014 osobním e-mailem na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] žalované, čímž si v konečném důsledku vymohla návštěvu v ambulanci žalované dne 9.4.2014, kde jí byl konečně stanoven termín její operace na 17.4.2014, přičemž při této operaci byl již nalezen velmi pokročilý nádor stádia pT3a pNx pMl. Žalobci podali dne 12.10.2015 ohledně péče o paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze strany žalované stížnost k Ministerstvu zdravotnictví České republiky, které ji následně postoupilo žalované. Ta dne 19.11.2015 na stížnost reagovala s odkazem na provedený interní audit, že nedošlo k prodlení, které by mohlo způsobit zhoršení prognózy onemocnění. Žalobci svá přesvědčení opírali o znalecký posudek ze dne 31.7.2016, vypracovaný [anonymizováno]. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] (znalec z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace onkologie) a o znalecké posouzení ze dne 18.1.2018, vypracované [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. (znalec pro obor zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace lékařské diagnostické a terapeutické přístroje, aplikace ultrazvuku v lékařství a aplikace vysokofrekvenčních elektromagnetických polí, a pro obor elektronika, odvětví elektronické lékařské přístroje). Žalobci podrobně rozebrali obsah znaleckého posudku ze dne 31.7.2016, který konstatoval, že lze pochopit, že si zdravotnické zařízení přeje objektivizovat před vlastním zákrokem situaci, otázkou však je, proč objednací doba k jeho provedení byla v tomto případě 3 týdny. Závěr ultrazvukového vyšetření ze dne 24.1.2014 signalizoval poměrně vysokou růstovou aktivitu podezřelého útvaru v děložní dutině, když v prosinci 2013 byl nález popisován jako„ několik ložisek nápadného nahromadění cév", ale dne 24.1.2014 již lékař žalované, provádějící vyšetření, popsal útvar o velikosti 56 x 30 mm. Tato vysoká růstová aktivita, zjištěná pracovníky žalované již dne 24.1.2014 měla vést k přednostnímu zařazení paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] do operačního programu. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] však byla objednána k hysteroskopii, která byla provedena až dne 17.2.2014. Mikroskopická analýza odebrané tkáně (dokončená dne 20.2.2014) vedla k nádoru odborně nazývaného jako high grade karcinosarkom. Na zprávě z Ústavu patologie žalované, je rukou [titul]. [příjmení] dopsáno, že se pacientka dostaví v pondělí do onkologické ambulance. Myšleným pondělím mělo být pondělí data 24.2.2014. Po 20.2.2014 tak došlo k nejasné prodlevě v léčbě paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Ačkoliv už dne 20.2.2014 byla definitivně prof. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] potvrzena diagnóza karcinosarkomu dělohy (nálezu vysoce agresivního nádoru), tuto informaci získali ošetřující gynekologové a [titul]. [jméno] [příjmení] sama rukou dopisuje na výsledek mikroskopické analýzy informaci, že paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] bude diskutována k operačnímu řešení hned následující týden, byla paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] odkázána na indikační komisi konanou až za 4 týdny dne 2.4.2014. Při diagnostice paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze strany pracovníků žalované byly zvoleny zcela adekvátní kroky, pouze jejich provádění bylo nepřiměřeně pomalé, což ve svém důsledku vedlo k pozdnímu zahájení onkologické léčby, operace byla prováděna z pohledu pacientky v daleko nepříznivější situaci mnohem pokročilejší nemoci a v konečném důsledku se pomalé diagnostikování podepsalo velkým dílem na špatném průběhu onemocnění. Z lékařské dokumentace paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], posuzované znalcem ve znaleckém posudku ze dne 31.7.2016 jednoznačně vyplývá, že ultrazvukové vyšetření provedené dne 20.12.2013 vyvolávalo podezření na nádorové onemocnění dělohy, přičemž podstatné je, že mimo dělohu nebylo v dané době shledáno šíření mimo dělohu a v děloze bylo popsáno pouze v rozsahu několika uzlíků. Vyšetření z dubna 2014 již popisuje podezření na metastatický rozsev na pobřišnici o velikosti 21x15 mm a velikosti ložiska primárního nádoru 58x37x66 mm. Během tří měsíců "péče o paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze strany žalované" došlo k výraznému zvětšení rozsahu nemoci jak z hlediska přehodnocení stadia z I.-II. na IV, tak též z hlediska velikosti primárního nádoru. U paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], znalec na str. 6 posudku, dokládá zpracovanou tabulkou 2., ve které je shrnuta růstová aktivita jejího nádoru v průběhu času, že v prosinci 2013 bylo u této poměrně dobře léčitelné stádium I/II., na konci diagnosticko-terapeutického procesu žalované počátkem dubna, se nádorové onemocnění nacházelo již v nejvyšším IV. klinickém stádiu. Ve vztahu k otázce odborného pochybení pracovníků žalované, tj. zda došlo při "péči" o paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] k porušení pravidel lékařské vědy a uznávaných vědeckých postupů znalec pak dochází k jednoznačnému závěru. Jakkoliv znalec v obecné rovině vyzdvihuje činnost onko-gynekologického týmu [anonymizována dvě slova] žalované, v konkrétním případě paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] shledává neadekvátně dlouhé termíny v intervalech "podezření na nádor - definitivní stanovení diagnózy a "definitivní stanovení diagnózy - diagnostický výkon". Znalec pak uzavřel, že lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že rychlejší sled vyšetření a včasnější operace by byly základem pro diagnostikování nádoru v časnějším stádiu s lepší prognózou. Ve vztahu k míře pravděpodobnosti pak znalec ve znaleckém posudku uvedl, že odhad individuální prognózy u konkrétního pacienta je obtížný, na základě své znalecké kvalifikace však dospěl k závěru, že porovnáním údajů z tabulek 1. a 2. a z grafu zřetelně vyplývá, že šance na trvalé vyléčení byly nepřiměřeně dlouhým čekáním na definitivní operační řešení významně sníženy, přičemž„ s vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že rychlejší sled vyšetření a včasnější provedení operace by byly základem pro diagnostikování nádoru v časnějším stádiu s lepší prognózou. [obec] růstová aktivita nádoru zjištěná při vyšetření 24.1.2014 a při mikroskopické analýze 17.2.2014 měla vést ošetřující lékaře k prioritnímu zařazení pacientky ke všem potřebným procedurám." V takovém případě by pravděpodobnost dlouhodobého přežívání pacientky byla významně vyšší. Co se týče žalovanou označeného auditu, tento znalec označil za překvapující, neboť si "nelze nepovšimnout, že zpráva auditu začíná až návštěvou na onkologické ambulanci dne 24.3.2014, a zcela pomíjí předchozí opakované návštěvy na [anonymizována dvě slova] žalované". Žalobci poukázali na to, že závěry znaleckého posudku ze dne 31.7.2016 potvrzuje i Znalecké posouzení zdravotnické dokumentace paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze dne 18.1.2018, v jehož závěru znalec uzavřel, že„ i přes zjištěné vysoké agresivity sarkomu dne 24.1.2014 nebyla gynekologicko-porodnickou klinikou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo], zahájena bezodkladná odpovídající onkologická léčba: operační výkon, chemoterapie a ozařování urychlenými elektrony nebo gama zářením. Agresivita i recidivujícího tumoru je doložena jeho velikostí při porovnání 28 x 21 x 31 mm dne 30.3.2015 a 88 x 53 x 55 mm dne 15.6.2015. Včasná indikace a neprodlené zahájení radikální onkologické léčby v nejkratší možné době mohla prodloužit dobu přežití paní [jméno] [celé jméno žalobkyně].“ Rovněž pak i znalec v znaleckém posouzení ze dne 18.1.2018 poukázal na účelovost auditu Odboru vnitřního auditu a kontroly žalované, bez reflexe skutečných termínů diagnostiky a získaných nálezů. Žalobci se opakovaně obrátili na žalovanou s výzvou k uznání nároku na finanční odškodnění za způsobené duševní útrapy, které jí vznikly v důsledku smrti jejich matky a sestry, a to jednak dopisem ze dne 7.10.2016 a ze dne 10.5.2018, kdy postupně žalované doložili oba vyhotovené znalecké závěry. Dopisy ze dne 20.10.2016 a 30.5.2018 žalovaná jakékoliv své pochybení odmítla. Žalobce pak podal dne 13.2.2017 ve věci trestní oznámení. Usnesením [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] bylo však trestní oznámen odloženo, když žalobce se v důsledku neznalosti procesních předpisů proti tomuto rozhodnutí nebránil. Co se týče osobního vztahu s poškozenou, žalobkyně na ní byla velmi citově a rovněž v praktickém životě závislá a sdílela s ní společnou domácnost. Žalobkyně je plně invalidní, trpí paranoidní psychózou - floridním stavem u premorbidně těžké hraniční poruchy osobnosti, imunodeficitem smíšeným, polyvalentní alergií s kožními projevy a rhinitidou, subklinickou hypothyreózou. Z důvodu svého psychického onemocnění trpí žalobkyně často sociální fóbií, má časté deprese a úzkostné stavy, které se zhoršily po úmrtí její matky. Žalobkyně často není schopna vycházet z domova, má narušený sociální kontakt, mívá úzkosti spojené s paralýzou, kdy pak není schopna si obstarávat ani své základní potřeby např. nákup. V současné době má žalobkyně rovněž problémy s koordinací a v nejhorších fázích svého stavu není schopna si uvařit ani jednoduchá jídla. Matka pro žalobkyni zajišťovala prakticky veškerou péči, dávala jí pocit bezpečí a jistoty, protože výkyvy jejího psychického stavu jsou nepředvídatelné. Toto nelze pro žalobkyni nahradit nikým z„ venčí", když mívá stavy, kdy v návalu paniky nedokáže otevřít dveře ani lékaři, zvrací a nedokáže se pohnout. Z podobných stavů se poté těžko dostává. Společné soužití s matkou žalobkyni poskytovalo sociální kontakt, který nenávratně vymizel a nedokáže jej nahradit ani žalobce, její strýc. Ztráta matky byla tak pro žalobkyni, navzdory skutečnosti, že tato byla v době úmrtí ve věku 25 let, nenahraditelnou ztrátou, která otřásla základy a jistotami jejího dosavadního života. Žalobce pak měl se svou sestrou, paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], velmi blízký vztah, umocněný i zdravotním stavem jeho neteře (žalobkyně). Žalobce byl s paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] pravidelně několikrát denně v telefonickém kontaktu a minimálně jednou týdně se osobně potkávali. Společně pak jezdili všichni na dovolené nebo výlety po [obec], když poškozená a její dcera byly jedinou rodinou, kterou měl a nejbližšími osobami v jeho životě. V důsledku smrti své sestry, pak na žalobce padlo i břímě péče o žalobkyni, která potřebuje pomoc. Žalobce žil od úmrtí své sestry pod tlakem být neustále k dispozici žalobkyni, která pro své onemocnění jeho pomoc pravidelně potřebovala a i neplánovaně vyžadovala. Běžné byly i noční telefonáty žalobkyně žalobci. Žalobce tak ztratil v podstatě možnost svobody svého pohybu, když musel neustále zohledňovat potřeby žalobkyně. Samota a tíha života bez sestry, tak byla pro žalobce skutečně hlubokou duševní útrapou. Žalobce byl 26.1.2016 po pěti letech účasten kontrolního šetření (ve 2011 se zde účastnil výzkumu na demenci), přičemž z jeho výsledků vyplynulo, že v důsledku úmrtí jeho sestry, které se nedostalo včas patřičné lékařské péče, trpěl depresivním syndromem. Žalobce užíval antidepresiva. Vzhledem k uvedeným následkům žalobci konstatovali, že samotná omluva (které se ani od žalované nedočkali) nemůže být dostatečným zadostiučiněním za způsobené duševní útrapy předčasným úmrtím paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a s tím spojeného neoprávněného zásahu do jejich soukromí, neboť byl citelným a nereparovatelným způsobem narušen jejich rodinný život. Žalobkyně proto vyčíslila rozsah nemajetkové újmy částkou ve výši 2.500.000 Kč, žalobce částkou ve výši 1.500.000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Konstatovala, že paní [celé jméno žalobkyně] byla velmi vážně nemocná se špatnou prognózou. Důvodem této prognózy byl nepříznivý histologický typ onemocnění a zejména jeho pokročilé stádium, ve kterém byl nádor diagnostikován, nikoli, jak uvádí znalci, delší interval do operace. V ČR, jak i sám uvádí znalec, není stanoven závazný interval od vyslovení podezření na diagnózu k zahájení léčby. Ze zdravotnické dokumentace v žádném případě nevyplývá, že by došlo k rychlé progresi nádoru. Nepodložené je vyjádření znalce, podle kterého bylo koncem prosince 2013 onemocnění ve stádiu I/II (jak uvádí„ poměrně dobře léčitelné stádium", ale bez podložení záznamu vyšetření), zatímco v době operace v dubnu 2014 ve stádiu IV. Až další vyšetření, resp. operace, umožnila stanovit přesně stádium onemocnění. Stejně tak zjednodušující a nepřesné je hodnocení růstu nádoru. Sám znalec uvádí, že u pacientů s nádory se můžeme vyjádřit jen o statistických výsledcích léčby velkého souboru pacientů a dále, že odhad individuální prognózy u konkrétního pacienta ie obtížný. Stanovení stádia onemocnění umožnila až operační léčba. Úvaha o rychlosti růstu nádoru nebo dokonce změny stádia onemocnění od odeslání na naše pracoviště do doby operace ie ien spekulace. Naopak je velmi nepravděpodobné, že by posunutí termínu operační léčby o několik týdnů dříve mohlo jakkoli změnit prognózu pacientky. V prosinci 2013 bylo ultrazvukové vyšetření provedeno ambulantním specialistou, který nemá erudici ani vybavení k přesnému lokálnímu stagingu (hodnocení velikosti nádoru). Dvě ultrazvuková vyšetření provedená žalovanou udávají přibližně stejnou velikost nádoru - 6 cm. Výsledná velikost nádoru hodnocená patologem se měří podle zcela jiné metodiky, nelze ji proto srovnávat s výsledkem ultrazvukového vyšetření. Diskrepance v naměřené velikosti nádoru mezi ambulantním gynekologem a specialistou v oboru onkogynekologie, který prováděl druhé ultrazvukové vyšetření, nelze považovat za důkaz rychlé progrese nádoru. Ultrazvukové nálezy ambulantních lékařů nebo i lůžkových zařízení, která nejsou specializovaná na léčbu onkologických pacientek, jsou pouze orientační. Intervaly pro objednání k ultrazvukovému vyšetření, k hysteroskopii, do onkologických operačních indikací jsou delší než 2 týdny a odráží realitu vytíženosti gynekologicko porodnické kliniky. Objednací termíny ke všem prováděným vyšetřením nejsou v žádném případě výsledkem opomenutí ze strany lékařského personálu. Termíny odpovídaly tehdejší situaci v počtu pacientek. U zemřelé se bohužel již v době stanovení diagnózy jednalo o velmi nepříznivé a pokročilé nádorové onemocnění, jehož závažnost nebyla ze strany osob blízkých zemřelé zřejmě přijata. Interval od stanovení histologické diagnózy k operaci, neboť definitivní diagnóza může být stanovena pouze na základě histologického vyšetření, se nevymyká praxi v jiných evropských zemích. Neexistuje proto žádná příčinná souvislost mezi úmrtím paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a postupem nemocnice, proto neuznáváme uplatněný nárok. V žádné etapě péče o zemřelou nedošlo k prodlení, které by mohlo způsobit zhoršení prognózy onemocnění. S ohledem na to žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V doplnění vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že karcinosarkom dělohy je vzácný a velmi nepříznivý nádor. Tvoří pouze okolo 5% zhoubných nádorů dělohy. Doporučené postupy pro jeho léčbu připouštějí řadu variant, protože k dispozici nejsou žádné prospektivní studie a soubory v literatuře zahrnují maximálně desítky pacientů. Nejnovější přehledový článek, věnující se tomuto onemocnění, vydala skupina GCIG (Gynecologic Cancer InterGroup), která se zabývá vzácnými nádory (rare cancers) v roce 2014 (viz příloha - [příjmení] [příjmení] [jméno], DGC, 2014). Z tohoto článku vyplývá jednak to, že i když je v časném stádiu onemocnění udávána lepší prognóza onemocnění (přežití u 50% pacientek), ve skutečnosti má okolo 60% pacientek už ve stádiu I postižené lymfatické uzliny (a jedná se tedy o stádium III), jednak to, že celkově ze všech diagnostikovaných pacientek přežívá 5 let méně než 30% žen, a medián (střední hodnota) přežití se pohybuje mezi 8 a 26 měsíci. Tato data dokládají skutečnost, že u většiny žen je onemocnění nalezeno v pokročilém stádiu. Paní [celé jméno žalobkyně] navíc nechodila na preventivní prohlídky, [titul] ve své zprávě uvádí, že přišla po 12 letech. Dále žalovaná zdůraznila, že neexistují publikace, které by se zabývaly přesností ultrazvuku v hodnocení stádia karcinosarkomu, protože se jedná o vzácné onemocnění. Na publikacích, zabývajících se diagnostikou karcinomu endometria (zhoubný nádor dělohy s mnohem vyšším výskytem) lze však doložit, že předoperační diagnostika je, ať už pomocí ultrazvuku či magnetické rezonance, stále nepřesná. Recentní přehledová práce španělských autorů z roku 2015, publikovaná v prestižním časopise Světové společnosti ultrazvuku v gynekologii a porodnictví, dokládá, že i u mnohem častějšího nádoru, karcinomu endometria, je hodnocení stupně postižení dělohy, nepřesné až u 20% pacientek (Alcazar, 2015). Další studie z roku 2015, publikovaná mezinárodním kolektivem autorů, ukazuje, že expert v ultrazvukové diagnostice, je schopen mnohem přesnějšího zhodnocení některých parametrů (v tomto případě postižení děložního hrdla - přesnost experta ve srovnání s gynekologem 34% versus 22%) ([příjmení], 2015). Další studie dokládá obdobné výsledky pro magnetickou rezonanci (Alcazar 2017). Z rozdílných měření velikostí nádoru ambulantním gynekologem (dr. [příjmení]), gynekologem na všeobecné ambulanci bez erudice v ultrazvukové diagnostice (dr. [příjmení]) a expertem v ultrazvukové diagnostice v onkologii ([anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení]) nelze dovozovat progresi nádoru. Ultrazvuková diagnostika je v hodnocení stádia onemocnění dělohy zhoubným nádorem nepřesná, navíc se jednalo o diagnostiku vzácného onemocnění, kde data o přesnosti diagnostiky nejsou k dispozici. Interval mezi odesláním pacientky do nemocnice a radikálním chirurgickým výkonem se může zdát dlouhý, odpovídá však běžné klinické praxi. Je způsobený nutností provést jednotlivé diagnostické kroky, které u tohoto nádoru zahrnuji nejprve provedení tzv. diagnostického výkonu, tedy hysteroskopie, pomocí které je získán vzorek tkáně z dutiny děložní, následně, pokud je zjištěn zhoubný nádor, jsou provedena příslušná vyšetření, zahrnující expertní ultrazvukové vyšetření, předoperační vyšetření, zhodnocení případu mezioborovým týmem (operační indikace) a teprve poté je plánována vlastní léčba. Doba od získání histologického vzorku zhoubného nádoru k operaci je v některých případech ještě dále prodlužována, v případě nutnosti doplnit další zobrazovací vyšetření, jako jsou CT či PET-CT, z nichž každá má opět svoji kapacitu a intervaly objednání. Stejně jako ve většině evropských zemích není interval mezi jednotlivými kroky v ČR nijak taxativně určen. V zemích, kde je stanovena maximální doba od stanovení diagnózy k operaci, je nežádoucím důsledkem takového omezení časté nedokonalé vyšetření pacientů před operací. Jako doklad obvyklé doby do operace žalovaná předložila publikaci z mezinárodní studie, zaměřené na diagnostiku karcinomu endometria ([příjmení] 2018). Tato studie odráží aktuální situaci (probíhala v letech 2011 - 2015) a byla prováděna v 17 prestižních evropských univerzitních centrech. Jednou ze základních podmínek pro ponechání pacientek ve studii bylo dodržení termínu od expertního ultrazvuku (prováděného v centru) do operace zhoubného nádoru v délce 120 dní. Toto kritérium bylo stanoveno na základě mezinárodního konsensu autorů studie a schválily ho etické komise všech účastnících se center. Údaj je uveden na straně 819 článku vpravo nahoře. Dále uvedla, že expertní ultrazvuk v centru je proveden až na základě pozitivní histologie, tedy k termínu 120 dnů je nutné přičíst interval od návštěvy gynekologa k provedení bioptického vyšetření (v našem případě hysteroskopie), doba do zpracování histologie, doba od výsledku histologie do objednání ke konzultaci, doba od konzultace do provedení expertní sonografie. Dále je třeba uvést, že v onkologii nelze počty nových pacientek plánovat jako u porodů. Během roku nastávají období s menším počtem pacientek a období s velkým náporem nových případů. Jedná se o nepravidelný proces, kdy se do centra žalované hlásí pacientky od jiných poskytovatelů zdravotní péče. V České republice je takových center 17, jejichž seznam žalovaná přiložila. V inkriminovaném období začátku roku 2014 byl nezvykle vysoký počet nových případů. U pacientky se v žádném případě nejednalo o výjimku či chybu při objednání. Termíny objednání na všechna uvedená vyšetření (hysteroskopie, expertní ultrazvuk, indikační onkologické vyšetření, radikální operační výkon) odpovídaly tehdejší situaci. Toto lze doložit zdravotnickou dokumentací jiných případů pacientek se zhoubnými nádory, léčených ve stejnou dobu. Paní [celé jméno žalobkyně] měla možnost volby mezi těmito centry, ale urychlení vyšetření u jiných center je pouze hypotetická. Podle principu lege artis upraveným v ustanovení § 28/2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách má pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni, kterou se podle ustanovení § 4/5 rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Paní [celé jméno žalobkyně] se dostalo odborné zdravotní péče, byla náležitě a komplexně vyšetřena, na základě toho pak stanovena správná diagnóza a tento časový proces neměl žádný vliv na její zdravotní stav. Dále žalovaná uvedla, že zákonodárce nestanovil kritéria posuzování duševních útrap a posouzení nechal na volné úvaze soudu. Určitým vodítkem se stal nález [název soudu] ze dne 22.12.2015, sp.zn. I.ÚS 2844/14, v němž [název soudu] uvedl základní kritéria pro posuzování výše náhrady sekundární újmy. Dalším zásadním rozhodnutím je rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], kdy se [název soudu] jako soudu dovolacímu jeví ospraveditelné, aby se stanovení výše náhrady odvíjelo v základním rozpětí mezi 240. tis. Kč až 500 tis., a to pro skupinu citově nejblíže spjatých osob. Žalobou požadované částky se zcela vymykají této judikatuře a jejich výše není nijak zdůvodněna. Nikoho nelze činit odpovědným za péči o psychiatricky nemocnou dceru zemřelé ani psychickým stavem žalobce z důvodu péče o takto nemocnou neteř. Onkologická diagnóza je závažná a mnoho odborníků se snažilo stanovit kritéria, která by umožnila lékaři sdělujícímu diagnózu rozlišit, kdo z pacientů pravdu unese a kdo nikoliv. Nepodařilo se najít žádná kritéria. Naopak odborníci dospěli k názoru, že každý člověk, ať již je psychicky subtilní či naopak velmi odolný, svůj osud, svou nemoc unést musí. A stejný náhled lze aplikovat i ve vztahu k rodinným příslušníkům pacienta. Paní [celé jméno žalobkyně] byla velmi vážně nemocná se špatnou prognózou. Je-li člověk takto nemocný, musí se rodina připravit i na situaci, že její blízký umře a přizpůsobit této skutečnosti chod rodiny. Žalovaná uzavřela, že příčinná souvislost musí být prokázána i u zásahu do absolutních práv, tzn. že musí být prokázáno, že došlo k postupu non lege artis a že mezi tímto postupem a úmrtím paní [celé jméno žalobkyně] dne 6.8.2015 existuje příčinná souvislost. V této souvislosti odkázala na odbornou literaturu (srov. [příjmení], M. - Švestka, J. - [příjmení], J. a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. [obec]: [právnická osoba], 2005 s. 450 nebo např. Švestka, J. - [příjmení], J. - [příjmení], M. - [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. [číslo]) a rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí].

4. V dalším doplnění v reakci na vypracovaný znalecký posudek žalovaná konstatovala, že je vybraným zdravotnickým a vzdělávacím zařízením určeným Ministerstvem zdravotnictví ČR. Na základě oprávnění poskytuje zdravotní služby a uskutečňuje související výzkumnou činnost. Odborná pracoviště zajišťují specializační vzdělávání pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty a vzdělávání v programech určených pro nelékařské zdravotnické pracovníky; podílí na odborné praxi žáků středních zdravotních škol, vyšších odborných škol a vysokých škol a je výzkumnou organizací, provádí základní a klinický výzkum, zavádění a ověřování nových metod, podílí se na klinickém hodnocení léčiv a ověřování prostředků zdravotnické techniky s cílem prokázat jejich účinnost, bezpečnost a kvalitu. Žádný právní předpis v českém právním řádu neukládá poskytovatelům zdravotních služeb zajistit dostatečný počet personálu, aby mohli každému pacientovi poskytnout okamžitou zdravotní péči. Zákon ukládá poskytovatelům zdravotních služeb a zdravotnickým pracovníkům povinnost poskytnout neodkladnou péči, a tou je podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí. Zdravotní stav zemřelé nebyl náhlý, tj. takový, který by vyžadoval neodkladnou péči. Diagnostický proces od prvního nálezu do operace trvá na klinice standardně 3,5 měsíce. Klinika zachytí průměrně 500 pánevních nádorů ročně a radikální výkony provádí 4 dny v týdnu. Zemřelá byla řádně vyšetřena, byl diagnostikován druh nádoru, postup v další zdravotní péči byl standardně projednán na interdisciplinárním konziliu a byla zařazena na operační program. Žádná intervence od nikoho nebyla nutná. Druh nádoru nebyl důvodem na okamžité a přednostní operační řešení před ostatními a také nebyl důvod, neboť vyšetřeními velikosti nádoru nebyl zjištěn jeho růst; progresi nelze posuzovat dle srovnání UZ vyšetření různých odborníků. Dále rozebrala jí předložené důkazy odbornými články, kdy doplnila k článku Transvaginální sonografie versus magnetická rezonance k předoperačnímu vyšetření myometriální ivaze u pacientek s endometriálním karcinomem: systematický přehled a metaanalýza, že analýza u expertů je tedy ve výši 20% chybná, přičemž tato data se týkají jen endometriálních, tj.běžných nádorů, data pro karcinosarkon dosud k dispozici nejsou. Současně upozornila na to, že znalec předložil soudu dokument Uterine canser, jedná se o však o prognózu přežití u endometriálního karcinomu, nikoli karcinosarkomu. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že ze znaleckého posudku doc. [titul]. [jméno] [příjmení] vyplývá, že k pochybení mělo dojít ze strany žalované v polovině února 2014, žaloba však byla podána až 13.6.2018, tedy po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty.

5. V průběhu řízení žalobce [číslo] zemřel 4.2. 2019. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo určeno, že dědičkou původního žalobce [číslo] [celé jméno původního účastníka] je žalobkyně [číslo] [celé jméno žalobkyně], která tak nabyla pohledávku za žalovanou ve výši 1 500 000 Kč, o níž je vedeno toto řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 6.2. 2020 O pokračování v řízení se žalobkyní jakožto dědičkou zemřelého žalobce [číslo] bylo rozhodnuto usnesením č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 24.3.2020.

6. Dle znaleckého posudku [číslo] 2016 ze dne 31. 7. 2016, vyhotoveného na základě zadání původních žalobců, tedy [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno původního účastníka], docentem [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], jehož předmětem posudku bylo zodpovědět otázky týkající se diagnostiky a respirátorového onemocnění zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně] s tím, že tyto otázky v podstatě byly zodpovídány i při minulém jednání u soudu přímo znalcem. Znalec shodně se žalobci shrnul průběh léčby paní [celé jméno žalobkyně], kdy mimo jiné konstatoval, že jednotlivé kroky byly zdravotnickým zařízení v podstatě činěny správně, včetně pochopitelné objektivizace nálezu vlastním zařízením, až na časový rozestup mezi nimi. Znalec v posudku uvedl jako tabulku [číslo] srovnání studií pětiletého přežívání pacientů s karcinosarkomem dle stádií. Podle této tabulky dle studie, zveřejněné v Gynecologic Oncology 2004; 93: [číslo] činí ve stadiu I procento přežití 73,16%, ve stadiu II 43,31 %, ve III. a IV. Stadiu 32%. Dle studie, zveřejněné v Curr Opinion in Oncol 2011; 23: [číslo] činí procento přeižtí ve stadiu I 47%, ve stadiu II 36%, ve stadiu III 22% a ve stadiu IV 10%. Dle studie, zveřejněné v Gynecologic Oncology 2010: [číslo] činí procento přežití ve stadiu I a II 59%, ve stadiu III 22% a ve stadiu IV 9%. Dle studie, zveřejněné v [jméno] [příjmení] 2016: [číslo] činí procento přežití ve stadiu I 74,2%, ve stadiu II 67,5%, ve stadiu III 47,3% a ve stadiu IV 21,9%. Znalec v rámci posudku konstatoval, že neexistuje doporučení Ministerstva zdravotnictví ohledně délky intervalů mezi vyslovením podezření na nádor a operačním vyšetřením, zdravotní pojišťovny se k tomuto tématu nevyjadřují, znalec neměl k dispozici ani doporučení lČeské gyneklogicko-porodnické společnosti, nicméně lze provést orientační porovnání čekacích dob se zahraničními standardy, které ovšem jak ve vyspělých evrospkých zemích, tak v USA neřeší otázku časového sledu kroků. Výjimkou je Švédsko, které předpokládá, že v rámci jím stanovených standardů se bude pohybovat 95% pacientů. Maximální délka pro vyslovení podezření a potvrzení nádoru přitom činí 19 dní, zatímco u poškozené se jednalo o 60 dní, délka od potvrzení nádoru do informace pacientovi o výsledku činí ve Švédsku 9 dní, zatímco u paní [celé jméno žalobkyně] se jednalo o 11 dní a maximální délka od vyslovení podezření do operace činí ve Švédsku 32 dní, zatímco u poškozené se jednalo o 119 dní. Na základě porovnání délky diagnostiky poškozené se švédským standardem znalec konstatoval, že švédské standardy dodrženy nebyly, zatímco z hlediska českých standardů nemohlo dojít k jejich překročení, protože tyto neexistují. Znalec konstatoval, že se osobně domnívá, že délka procesu měla být kratší. Dle jeho znaleckého závěru tedy uvedl, že pacientka byla přijata k hospitalizaci s podezřením na nádorové onemocnění dělohy, které bylo následným vyšetřením potvrzeno. Ultrazvukové vyšetření provedené 20.12.2013 vyvolávalo podezření na nádorové onemocnění dělohy, přičemž šíření mimo dělohu nebylo popsáno a šíření v děloze bylo pouze v rozsahu několika uzlíků. Vyšetření z dubna 2014 již popisuje podezření na metastatický rozsev na pobřišnici o velikosti 21x15 mm a velikost ložiska primárního nádoru 58x37x66 mm. Během tří měsíců došlo tedy k výraznému zvětšení rozsahu nemoci jak z hlediska přehodnocení stadia z I-II na IV, tak též z hlediska velikosti primárního nádoru. Při diagnostice pacientky byly zvoleny zcela adekvátní kroky, pouze jejich provádění bylo nepřiměřeně pomalé. To ve svém důsledku vedlo i) k pozdnímu zahájení onkologické léčby+ operace se prováděla z pohledu pacientky v daleko nepříznivější situaci mnohem pokročilejší nemoci a ii) v konečném důsledku se pomalé diagnostikování velkým dílem podepsalo na špatném průběhu onemocnění. Vzhledem k nedostatečnému odbornému vedení zdravotnictví ze strany ministerstva a zdravotnických pojišťověn neexistují doporučené nebo závazné časové intervaly, během nichž musí být uskutečněn potřebný diagnostický nebo léčebný krok. Proto k žádnému překročení prvně závazných postupu dojít nemohlo, protože žádné takové neexistují. [anonymizováno] pak reagují na příchod pacienta s podezřením na nádor individuálně se zohledněním personálních a technických možností pracoviště. V obecné rovině je třeba vyzdvihnout činnost onkogynekologického týmu žalované, které obecně dosahuje vynikajících výsledků, v tomto konkrétním případě však lze patrně v důsledku přetížení pracoviště pozorovat neadekvátně dlouhé termíny v intervalech„ podezření na nádor – definitivní stanovení diagnózy“ a„ definitivní stanovení diagnózy – definitivní chirurgický výkon“. Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že rychlejší sled vyšetření a včasnější provedení operace by byly základem na diagnostikování nádoru v časnějším stadiu s lepší prognózou. [obec] růstová aktivita nádoru zjištěná při vyšetření 24.1.2014 a při mikroskopické analýze 17.2.2014 měla vést ošetřující lékaře k prioritnímu zařazení pacientky ke všem potřebným procedurám. Lze předpokládat, že pravděpodobnost dlouhodobého přežívání pacientky by byla významně vyšší v případě časnějšího uskutečnění definitivního operačního výkonu.

7. Dodatkem ze dne 11. 12. 2018 ke znaleckému posudku [číslo] 2016 stanoviskem k doplnění vyjádření k žalobě ze dne 8. 8. 2018, doplnil doc. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] vyjádření k podání žalované ze dne 8.8.2018, o které byl právní zástupkyní žalobců, kdy mimo již dříve uvedené konstatoval, že i z citace Berton-Rigaud D et a., Int J Gynecol Canc 2014, uvedené žalovanou vyplývá, že pacientka měla 40% šanci na potvrzení stadia I, o kterou však v důsledku prodlev v diagnostice přišla. Dále doplnil, že taxativní omezení čekacích dob považuje ze své praxe v zahraničí za přínosné a nevidí rozdíl v technické kvalitě CT provedeného zítra na základě vysoké priority dané pacientovi z důvodu podezření na agresivní nádor nebo za tři týdny v rámci běžné čekací doby. Dále konstatoval, že žalovaná se ve svém vyjádření odvolávala na čekací doby pro léčbu pacientů s karcionomem endometria, které jsou pro případy karcinosarkomu endometria nepoužitelné. Závěrem konstatoval, že v onkoligii je pracováno vždy s počtem pravděpodobnosti a pacientům je dávána naděje, nikoli jistota. Neexistuje žádný test, který by mohl být realizován, aby mohla být potvrzena či vyloučena tvrzení, proto se ani takové primárně nezodpověditelné otázky nekladou.

8. Dle Znaleckého posudku ze dne 1. 2. 2018 č. 2021, vypracovaného doc. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], jehož zadáním bylo posouzení vyjádření k doplňku znaleckého posudku ze dne 11. 12. 2018, znalec až v osobní rovině polemizoval s vyjádřením žalované v uvedeném podání a rozebíral po jednotlivých odstavcích její vyjádření. Souhlasil s vyjádřením žalované, že karcinosarkom endometria má i v lokalizovaném stadiu nepříznivou prognózu a že u 60% pacientek jsou již v klinickém stadiu I zjištěny po operaci uzlinové metastázy, právě proto by mělo vše probíhat urychleně. K námitce žalované, že při výslechu předložil dokument, týkající se všech nádorů endometria, protože izolované národní statistiky pro karcinosarkom endometria nejsou publikovány, že potřebné údaje lze extrapolovat z dat pro celou skupinu nádorů endometria, když nelze předpokládat, že by se v jedné zemi léčil jeden subtyp nádoru stejného orgánu lépe než druhý. Vznesl řečnickou otázku, pakliže je špatná prognoza určité nemoci důvodem k liknavosti v diagnostice a léčbě, zda tomu má rozumět tak, že by vůbec nemělo smysl zahajovat péči o pacienty nově diagnostikovanými nádory s horší prognozou, jako je právě karcinosarkom endometria nebo nádor mozku apod.? Konstatoval, že karcinosarkom dělohy je vzácný národ, který celkově tvoří kolem 5% nádorů děložního těla. Jedná se o agresivní nádor, jehož buňky vykazují charakteristiky karcinomu (zjednodušeně nádoru původem ze sliznic orgánů) i sarkomů (zjednodušeně jde o nádory původem z pojivové tkáně – svalů, vazů apod.). Tím se liší od nejčastějšího nádoru děložního těla, tzv. endometriálního kacinomu. Ten si totiž zachovává více charakteristik původní tkáně – a proto je méně agresivní. Zdůraznil, že čekací doba 3,5 měsíce není větší problém právě pro diagnózu karcinomu endometria, ani pro karcinom vaječníků, protože pacientky již dostávají protinádorovou chemoterapii, tedy jsou již léčeny. Problémem je pro pacientky s karcinosarkomem endometria, který rychle roste a měl by být operačně zajištěn. Závěrem setrval na svém stanovisku, že časový rozestup od diagnostiky do operace byl dlouhý, přičemž oponoval žalované, jestliže poukázala na různou kvalitu ultrazvukových vyšetření u různých odborníků s tím, že je otázkou pro žalovaná nezajistí provoz tak, aby jednu pacientku řešil v průběhu času jeden odborník.

9. Z doplňující výpovědi znalce [titul]. [jméno] [příjmení], který na základě zadání žalobkyně vypracoval ve věci znalecký posudek [číslo] 2016 soud zjistil, že při vyhotovení znaleckého posudku měl k dispozici dokumentaci, shromážděnou ze [anonymizována tři slova], a na základě jejího prozkoumání dospěl k závěru, že mezi první návštěvou ve [anonymizována tři slova] do operace, utekla neadekvátně dlouhá doba, za kterou došlo k progresi nádoru, která pak ovlivnila další prognózu pacientky Pacientka na konci prosince roku 2013 z důvodu gynekologických příznaků – krvácení navštívila svého praktického lékaře, [titul]. [příjmení], který provedl zcela správně transvaginální ultrazvuk. Při něm zjistil, že se v děloze nachází nějaké cévní shluky, které vyjadřují veliké podezření na nádorové bujení v děloze, a proto neprodleně pacientku správně odeslal na vyšší pracoviště do onkologického centra ve [anonymizováno]. Termín, který dostala pacientka ve [anonymizováno], byl začátkem ledna, rovněž správně, ale poté se jednotlivá vyšetření pacientky táhla, proto měl vysoce agresivní nádor možnost růst a z původně časného stadia tak, jak bylo popsáno [titul]. [příjmení] na ultrazvuku, se vyvinulo stádium nejpokročilejší možné, diagnostikované v dubnu roku 2014. Znalec vyjádřil nepochopení, proč lékař 3. ledna ordinoval kontrolní transvaginální ultrazvuk, avšak objednal jej až za tři neděle, byť jej mohl udělat na ambulanci hned a nemusel ztrácet čas. Jde o otázku šesti minut, včetně odchodu z kabinky a do kabinky. Potom nebylo respektováno doporučení pana doktora [příjmení] provést rovnou hysteroskopii, byť byl proveden ultrazvuk na konci ledna a na to měla navazovat objednávka hysteroskopie s odběrem vzorku a stanovením diagnóz. Čekací doba byla opět dlouhá, a když už se konečně provedla hysteroskopie a současně byl zadán požadavek ze strany gynekologů byl na urgentní zpracování mikroskopického odebraného preparátu a tento byl skutečně prof. [příjmení] na patologii zpracován, zpracovaný výsledek někde ležel ladem pravděpodobně někde v dokumentaci kliniky. Po dalších 14 dnech, když přišla pacientka na další kontrolu k doktorovi [příjmení], byla jí sdělena diagnoza s tím, že musí jít na indikaci. Ta následovala až za dalších několik dní a teprve 2.4. byli lékaři konfrontováni s novým ultrazvukem, který ukázal jednoznačně velice vysokou progresi nádoru, který byl popsán veliký. Poté 9.4. proběhla další indikační komise a došlo tak ke ztrátě prakticky 3,5 měsíce vyšetřováním nádoru. Když již měla paní [celé jméno žalobkyně] velké obavy a stěžovala si prof. [příjmení], ten zaangažoval prof. [příjmení], jakožto velice zdatného odborníka v gynekologii nádorů, který pak zařídil včasné provedení CT, [číslo] a [číslo]. operaci. Dle znalce by celý proces měl trvat zhruba 2,5x-3x kratší dobu. Je jednoznačné, že nádor má tendenci jenom růst, takže každý týden prodlení je špatně. V této souvislosti znalec konstatoval, že je to i obecná vlastnost onkologické léčby, snažit se najít nádory prsů včas, v malém stadiu, aby pacienti neumírali. To v daném případě nebylo naplněno. K dotazu právní zástupkyně žalobkyně doplnil, že transvaginální ultrazvuk pacientky provedl po třech týdnech týž lékař, který ji na něj objednal. [jméno] poškozená nemohla ovlivnit rychlost své léčby, když již na počátku reagovala rychle na přítomnost příznaků a dostavila se k panu doktorovi [příjmení], žádné prodlení z její strany nenastalo. Pokud byl znalec dotázán, zda mohlo být nádorové onemocnění poškozené způsobeno i nedostatečnou prevencí z její strany, konstatoval, že karcinosarkom děložního těla nemá zavedený screening, protože je to tak vzácné onemocnění, že se vlastně screeningová pravidelná vyšetření nedoporučují. Jediné, co se doporučuje, je screening rakoviny prsu, hrdla děložního a tlustého střeva, protože mají vysoký výskyt. Časem možná se zavede screening rakoviny plic, ale pro karcinosarkom dělohy nic takového neexistuje. Proto není potřeba, aby se pacientka dostavovala pravidelně na gynekologické kontroly, které jsou orientované na hrdlo děložní, nikoliv tělo děložní. Karcinosarkom často roste velice rychle, může vzniknout tzv. intervalový karcinom, tzn. že i kdyby člověk byl na kontrole třeba v červnu nebo v září, mohl mít negativní ultrazvuk a je objednán na kontrolu po půl roce, zatímco v mezidobí již za tři měsíce vznikne nádor. To nemá se screeningem a s předchozími kontrolami nemá nic společného. Při posouzení včasnosti léčby vycházel jednak z ultrazvukových vyšetření poškozené, které ukazovaly na poměrně izolované postižení na začátku, tak jak popsal pan doktor [příjmení], ale také velice rychlý nárůst v čase. Jde o časové intervaly, uvedené ve znaleckém posudku v tabulce [číslo] na straně 6, uvedeného znaleckého posudku. Znalec doplnil, že zoufalství české medicíny spočívá v tom, že neexistují závazné normy pro rychlost lhůt. Pokud by nebyl důležitý parametr času, bylo by provedeno vše dobře. Ale tím, že se to tak vleklo, výsledek pak byl katastrofální. Znalec uvedl, že pracuje na hlavní úvazek ve Švédsku, kde to funguje tak, že existuje doporučení v jednotlivých prováděných kroků, kdy od podezření na nádor do provedení operace nesmí uplynout více než 35 dnů. To je v ostrém kontrastu s tím, jak daný případ probíhal. Pokud by došlo na ozařování, tak je to 39 dnů. Pokud by následně bylo zjištěno, že pacientka opravdu nemá bohužel žádné léčebné možnosti, je švédské doporučení 25 dnů do zahájení podpůrné léčby s tím, že takovéto standardy mají i jiné země (Norsko, Dánsko) zhruba stejné. Důvodem takové rychlosti je přežití pacienta. Dle znalcem předložené tabulky (k roku 2012) na začátku onemocnění mají nordické země velmi vysoký stupeň přežití, zatímco Česká republika, navzdory specializovaným onkologickým centrům zaostává. Ve sledované položce diagnozy a mortality rakoviny dělohy je Česká republika je na 4. místě od konce, za Makedonií, Lucemburskem a Slovenskem. K otázce, zda mohli pracovníci žalované, kteří se podíleli na léčbě poškozené, tušit, že je třeba rychlejší léčba, když v rámci České republiky neexistují žádná doporučení jako ve švédském modelu, znalec konstatoval, že viděl žalovanou zpracovaný dokument, podle kterého v roce 2014 byla klinika přetížena velkým množstvím případů, což vedlo k delším čekacím dobám i u jiných pacientů. Vyjádřil porozumění s tím, že klinika byla v té době přetížena, ale byť je organizace péče v [obec] žalostná, považuje za špatné, že nebyl uveden nějaký vnitřní řád tak, aby pacienti, kteří měli prognosticky méně příznivé typy nádoru, měli určitou prioritu v operačním programu na úkor těch s pomaleji rostoucími nádory, kteří mohou počkat. Zařízení organizačně nezajistilo prioritu pro pacienty s vyšším rizikem recidivy, progrese apod. Již jen kvůli podobným případům by určitě ta priorita měla nastat. Zdravotní personál žalované je velice erudovaný, profesorka [příjmení] i profesor [příjmení], jsou jedni z mála odborníků mezinárodního formátu v zemi. Dle znalce je však problém v tom, že v tomto jediném případě došlo pravděpodobně i na základě přetížení v tom organizačním systému k chybě. Což dle znalce není omluva, ale důvod pro lepší organizaci tak, aby nedocházelo ke ztrátě pacientů ani při zvýšeném tlaku. K dotazu, jakým způsobem by se promítla do života poškozené rychlejší postup jednotlivých kroků, co mohla poškozená získat, pokud by nedošlo k selhání, které je předmětem sporu, znalec odkázal na publikované statistiky z amerického onkologického registru (i statistiky ve svém posudku), ze kterých vyplývá, že pacienti v časných stádiích přežívají na hladinách, nad 50 %. Např. lokalizované stadium 64 % až 21 %, dále dle souhrnné práce Pětileté přežití bez recidivy činí přežití 59 % pro stadia jedna a dvě, zatímco 9 % pro stadium čtyři. Znalec zná i odborné články, které založila žalovaná do spisu, mimo jiné anglicky psaný článek Transvaginální ultrazvuk (viz čl. 85 spisu), který mimo jiné otevírá diskuzi, jestli nakolik je pro výsledek rozdílný ultrazvuk provedený expertem v onkologických centrech ve srovnání s méně erudovaným všeobecným gynekologem. Znalec konstatoval, že je to rozdíl, nicméně to není omluva pro opožděnost. Znalec sám je zaměřením onkolog, zabývá se především chemoterapií, hormonální léčbou, imunologií, cílenou léčbou a účastí v indikačních týmech. Ze zdravotní zprávy [titul]. [příjmení] vyplývá bohatá cévní kresba a žádost o hysteroskopii. Dále doplnil, že obvodní gynekolog udělal přesně to, co bylo v jeho erudici, vyslovil podezření a odeslal pacientku na vyšší pracoviště, na komplexní onkologické centrum. A od té doby pak už měli pracovat lékaři komplexního oddělení v onkologickém centru, kde by především měli provést CT, zjištění rozsahu, udělat předoperační vyšetření, v rámci toho prezentují pacienta na týmu a ten potom rozhodne o dalším postupu. Konkrétní typ nádoru lze zjistit až z hysteroskopie, do té doby mohou mít pouze kvalifikované podezření. Právě ze zde prezentované práce je zřejmé, že největší počet podílu pacientů, kteří mají atypickou vaskularizaci, je pacientů, kteří mají nádory vyššího stupně zhoubnosti. V tu chvíli zase už byl dle znalce čas na to zbystřit a zrychlit. Již první ultrazvuk doktora [příjmení] dle znalec ukazoval velké množství cév v uzlíku, že bylo staticky nejpravděpodobnější, že se jedná o nejmalignější formu toho nádoru, což poté potvrdil definitivně až mikroskopický vzorek. Bujení karcinosarkomu se projevuje gynekologickým krvácením, bolestmi břicha, při větším prorůstání třeba i krvácením z močového měchýře a podobně a v pokročilých stadiích i bolesti zad. Pokud byl znalec dotázán, jak důležitý je typ přístroje ultrazvuku na zjištění velikosti nádoru, konstatoval, že klíčová je hysteroskopie. [příjmení] typ přístroje ani zjištění jeho velikosti není rozhodující. Rozhodující je stanovit rychle mikroskopickou diagnózu. Znalec shrnul, že o nárůstu nádoru má zjištění ze zdravotní dokumentace doktora [příjmení], ultrazvuku z konce ledna a z 2. dubna a výsledku operačního, histologického zpracování té odebrané tkáně. Je z nich patrno několik ložisek nápadného nahromadění cév (zpráva doktora [příjmení]), znalec konstatoval, že ten rozsah není příliš velký, protože to by jasně popisoval ty uzly, dvojdimenziálním způsobem. Dle ultrazvukového vyšetření z 24. ledna, doktor [příjmení] nález 56 x 30 mm. Hodnoceno jako velmi suspektivní nález. Potom ve vyšetření z 2. dubna, nález 58 x 37 x 66 mm. K posledním dvěma uvedl, že se jedná o zásadní rozdíl, když je zapotřebí brát v potaz objem nádoru, nikoliv jeho rozměry, protože jenom malé zvětšení v průměru znamená velké zvětšení objemu a počtu nádorových buněk. Dále znalec konstatoval, že ve výsledcích z 9.dubna jsou shodné parametry, jako v předchozím vyšetření, což dle jeho názoru svědčí o tom, že se jedná o nakopírovaný výsledek. Samotná velikost nádoru, který se zjistí ultrazvukem a vyoperovaným nádorem není totožná, v daném případě ukázala histologie, z dubna tumor velikosti 12 x 8 x 4 cm, ale klíčové je také metastazování, které dále zhoršuje prognózu. Rozdíl mezi vyšetřeními v řádu jednoho či dvou centrimetrů není podstatný, ale v daném případě se nádor rozrostl z centimetrů na decimetry. Karcinosarkom je onemocnění, které je z nádorů dělohy reprezentováno méně než 5 %. Dle statistiky onkologického registru bylo v roce 2016 je registrováno 2012 případů karcinomu děložního těla, což dle znalce odpovídá zhruba 100 případů na celou Českou republiku. Růst se projevuje právě subjektivními příznaky, které se u poškozené projevovaly, proto také v mezidobí, při tom čekání na ten, na ten výkon, navštívila pana doktora [příjmení] s tím, že musí měnit vložku každých pět hodin, protože hodně krvácí. S tipem nádoru rovněž souvisí vznik metastáz, které vznikají v přímé úměře s časem. Konkrétní klinické studie, kdy vznikají metastáze u tohoto typu nádoru však neexistují, protože nikdo nenechá tak dlouho pacientku bez metastáz, bez léčby, jenom na sledování, aby zjistil, kdy konkrétně vznikají metastázy. Ta otázka proto není zodpovězená, protože všichni se snaží operovat rychle a ne pomalu. Pravděpodobnost metastazování stoupá s velikostí primárního nádoru a hloubkou prorůstání lokálně do dělohy a okolních mízních uzlin. Rozsev je zjistitelný například transvaginálním ultrazvukem, který je dobrý pro zjištění nádorů na pobřišnici, těch sekundárních stavů. Mikroskopický rozsev je zjistitelný pomocí ultrazvuku, CT a hysteroskopie, na jejichž základě se poté sestaví další léčebný plán. Z těchto metod je zjistitelné, kde všude nádor metastazoval, ale je zde určitá limitace rozlišovacích schopností těchto metod, které leží třeba u CT zhruba na úrovni 4 mm, s menšími nádorovými buňkami v mikroskopickém rozsevu se následně počítá i v rámci vyhodnocování konkrétního stádia. Pokud je nelze při operaci odstranit, zůstávají po operaci v těle a je potřeba zahájit pooperační chemoterapii. V určitém stadiu přitom nemusím být viditelné. Pokud byl znalec dotázán na medián přežití, uvedený v jím citovaných studiích, konstatoval, že se jedná v případě studie o pětiletém přežití o dobu, které se dožije 50 % osob. To znamená 50 % osob se dožije méně, a 50 % déle. To blíže vysvětlil tím, že např. jeho matka byla diagnostikovaná s rakovinou prsu v nejvyšším stadiu a měla predikovaný medián podle tabulek 2,5 roku života, dožila se však 4,5 roku, protože náhodou jí zabrala cílená léčba. Jenomže bohužel,„ musely“ umřít další dvě, tři pacientky, které žily půl roku, tři čtvrtě roku, a ze součtu doby jejich přežití tedy vznikl medián 2,5 roku života. Při severském modelu je medián vyšší než v [obec], kde systém ztrácí pacienta na každém kroku, ať již v otázce diagnostiky, špatné operativy, operuje se na okresech místo v centrech, je podávána špatná chemoterapie, protože není k dispozici ta dobrá, a tak zde pacienti umírají častěji tady, než tam. V této souvislosti znalec znovu poukázal na přežití nádoru dělohy v již citované tabulce. Ve srovnáním se Švédskem, kde je medián cca 82,5 %, zatímco v České republice 78 % pětiletého přežití. Pokud jde o sdělování onkologické diagnózy pacientce a osobám blízkým, jedná se o součást práce znalce, kdy vychází právě z citovaných statistických dat a sděluje zjištění pacientům a příbuzným, kolik mají ještě času. Způsob sdělení diagnozy pacientům a jejich blízkým není písemně upraven, je potřeba postupovat citlivě. Když je zřejmé, že už lze jen tlumit bolest a příznaky rostoucího nádoru, musí být při posledním terapeutickém kroku pacient informován. Ten léčebný krok, podávání cytostatik či záření apod., má časově omezenou účinnost, několik měsíců, účinnost přitom nastane asi jenom u 30 – 40 % osob. Po vyčerpání této šance již není žádná možnost ovlivnit průběh a je nutné se soustřeďovat na léčbu problémů souvisejících s rostoucím nádorem. Pacienti reagují různě, někdo se rozpláče, někdo to vezme statečně, stihne sepsat závěť, jede navštívit příbuzné, které už dlouho neviděl, a kamarády. Jsou všechny typy reakcí psychologických, tak jak je známe, možných s tím, že ta milosrdná lež je dneska rozhodně reprezentovaná minimem a je daná především pro osoby, které mají třeba psychiatrickou diagnózu, nebo omezenou schopnost mentálně pojmout všechny složité otázky. Co se týče léčby poškozené, konkrétní okamžik pochybení znalec označil každý krok léčby v jejich časové návaznosti, když ve srovnání se švédským modelem nedošle k operaci do 35 dní, tedy zhruba do poloviny února, ale až v polovině dubna, když první CT proběhlo 15. dubna na základě žádanky pana profesora. Pokud byl svědek znovu dotázán na absentující rozdíl ve zjištění z ultrazvukových vyšetření z 2. dubna a z 9. dubna, konstatoval, že by změny někdy měly nastat, ovšem jako marginální, z hlediska prognózy už tehdy bylo všechno ztraceno. Konkrétní rozmezí mezi oběma vyšetřeními již neměla zásadní význam, protože nádor má určitou dobu růstu a to, že byla konečně 17. dubna, na přímluvu pana profesoru [anonymizováno] provedena operace bylo jedině dobře. Již to však nestihlo zvrátit negativitu těch předchozích kroků v průběhu ledna, února a března. Z výsledků vyšetření vyplývá, že v rozmezí mezi 2.4. (a 9.4., kdy parametry byly uvedeny shodné) do [číslo] došlo k radikálnímu nárůstu primárního nádoru do velikosti 120x80x40. Znalec konstatoval, že výsledek mohl být ve skutečnosti ještě o kousek větší než byl 2.4. zaznamenán na ultrazvuku. Nádor tak získal 14 dní ke svému růstu. 9. dubna se pacientka dostavila k tzv. indikační komisi, kde jí byl sdělen další průběh plánu, tzn. návrh CT na [číslo] a operace [číslo]. Podle názoru znalce nebyl proveden ultrazvuk, nebo byl a není zaznamenán. Co se týče mediánu přežití v případě včasné léčby poškozené, odkázal znalec na tabulku ve svém znaleckém posudku, která zachycuje míru přežití pacientů dle jednotlivých stadií. Konkrétní stadium nádoru pacientky v lednu 2014 dovozuje znalec z velikosti uzlíků, které byly popsány jako velice drobné, kdy ani první ultrazvukové vyšetření neukázalo další šíření do okolí, např. do pobřišnice. Nádor, který byl následně vyoperován, byl o velikosti 120x80, když v lékařské zprávě je označen jako stadium 4B, tedy nejvyšší možné. Pouze z ultrazvuku nelze definitivní stadium nádoru zjistit, je nutné doplnit i CT vyšetření, to přitom bylo uděláno až [číslo] CT se dělá před operací, kdy musí být znám anatomický rozsah onemocnění a je podkladem pro další postup týmu při operaci. Pokud je onemocnění příliš pokročilé, může se stát, že k operaci nedojde. K dotazu, zda by prognoza poškozené mohla být v případě dřívější léčby lepší, znalec uvedl, že je nádor odoperován ještě v I nebo II stadiu 1 a 2 nemusí mít pacienti buď vůbec pooperační zajišťovací léčbu nebo mají časově omezenou chemoterapii. Prognóza přežití je podle statistik daleko lepší. Pokud jde o stadium, ve kterém byla pacientka podle znalce v polovině února, kdy by podle něj mělo dojít k operaci, znalec vyslovil domněnku, že se zřejmě jednalo o stadium I či II, když výsledek ultrazvuku z [číslo] pořád ještě dával pacientce šanci na definitivní radikální operaci.

10. Žalobkyně ve věci uvedla, že žila společně se svou matkou a v podstatě spolu trávily celé dny, protože její onemocnění jí nedovoluje vycházet moc z bytu, takže na sebe byly až fixované. Mamka se o ni starala, chodila sama nakupovat a po všech stránkách se o žalobkyni starala, kromě osobní hygieny. Onemocnění žalobkyně se u ní projevilo v šesti letech a propuklo vlastně v plném rozsahu v 18 letech, přičemž toto působí, resp. stěžuje jí život třeba i třináct hodin denně. Projevuje se paralýzami popř. stuporem, doprovázeným různým kompulzivním chováním. Projevy se po smrti pacientky zhoršily, protože žalobkyně byla nucena dělat činnosti, které předtím nebyly možné a které její onemocnění zhoršují. O onemocnění matky se žalobkyně dozvěděla přímo od ní, potřebovala velkou psychickou oporu nejen z hlediska běžného uklidnění, ale i z hlediska informací o vývoji léčby apod. Strýc obě navštěvoval zhruba dvakrát týdně, po onemocnění matky častěji, v bytě i přespával a pomáhal s péčí o pacientku. Po smrti matky si musela žalobkyně obstarat potraviny, což pro ni bylo obtížné, rovněž i příprava jídel, takže byla často o hladu, zejména v důsledku paralýzy, kdy např. zůstala stát s hrnkem v ruce několik hodin. Při takovém stavu žalobkyně potřebuje, aby ji někdo fyzicky rozptýlil a tím alespoň na několik vteřin přerušil paralýzu. Dříve to dělala matka. Ještě za života matky si pořídila domácí mazlíčky, kteří pro ni představovali velkou psychickou oporu a nedokázala se s nimi rozloučit ani po smrti matky, současně jim však nedokázala zajistit potřebnou péči a zahynuli předčasně. Existuje na takové obsedantně kompulzivní chování mediamentozní léčba, ale na žalobkyni žádná nezabírá. Žalobkyně se nepokoušela zajistit své základní potřeby v nějakém zařízení s asistovanou pomocí, protože jí nebylo nabídnuto žádné takové zařízení, kde by byli schopni se postarat o člověka s podobným onemocněním a žije tedy sama. Pro zajištění běžných potřeb si pořídila psa, aby nebyla sama v bytě, ve kterém mimo jiné trpí úzkostmi po úmrtí babičky. Naučila jej částečně, jak ji má v podobných stavech rozptýlit, ale není to úplně dostačující. Žalobkyně není úplně schopna vynášet odpadní koš a kolikrát ani odložit odpad do samotného odpadního koše dát v důsledku paralýzy, proto již nevynesla odpad zhruba rok a půl a podle toho to také v bytě vypadá. Pro psa našla slečnu na venčení. Žalobkyně žila z dědictví po mamce a v současné době pobírá invalidní důchod ve výši 11 000 Kč měsíčně. Možnosti přivýdělku de facto nemá, protože není schopna odhadnout, zda dokáže někam dorazit včas, když dostane záchvat paralýzy. Strýc byl na matku žalobkyně hodně zvyklý a uvědomoval si, že po její smrti bude žalobkyně ve špatném stavu, což pro něj bylo hodně náročné. Žalobkyně byla tím, kdo jej uklidňoval. Pokud jde o jídlo, které je žalobkyně schopna ve„ světlejší“ chvíli si připravit, byla by schopna si i něco ohřát nebo uvařit, ale je limitována stavem svého bytu, protože v důsledku nevynášení odpadu je její kuchyň zahlcena obaly od hotových potravin, které jsou momentálně jejím jediným způsobem obživy. Pokud žila ještě její matka, tato jí vařila a ohřívala jídlo, uklízela byt a dělala veškeré domácí práce. Žalobkyně vyhledala pomoc v [anonymizována tři slova] v [část obce], kde dostala kontakt na [anonymizována tři slova]. [jméno] jí byla přidělena paní [příjmení], ale protože žalobkyně nemůže vycházet ze svého bytu, byl kontakt velmi omezený, byť by byl i dle žalobkyně užitečný. Kromě ní není v kontaktu s nikým jiným, protože když si např. najde přítele, její paralýzy se zhorší. Kontakt s pracovnicí [anonymizováno] vždy probíhal a nadále probíhá telefonicky, osobní setkání žalobkyně nesnášela dobře a musela je ukončit, protože nebyla schopna vůbec vyjít ven. Návykové látky žalobkyně neužívá, ale po úmrtí maminky potřebovala nějakým způsobem přerušit paralýzy, proto denně konzumovala tvrdý alkohol v poměrně velkém množství. A situace se opakovala po úmrtí strýce. Invalidní důchod žalobkyni postačuje na nájem a stravu, když nemůže vycházet z bytu a vlastně nemá žádné koníčky. Co se týče stravy, žalobkyně přiznala, že její stravování není takové, jaké by potřebovala, jí 1x-2x denně v množství, které jí paralýza dovolí sníst. Úmrtí matky žalobkyni velmi zasáhlo, celý život mamince říkala, že se rakovina dá léčit, když se jde s problémy včas, a v důsledku úmrtí matky ztratila důvěru v lékařskou péči. Se svým onemocněním je žalobkyně v péči psychiatričky, která jí předepsala nějaké léky, ale žádný nezabral, i když je brala pravidelně. S matkou ani strýcem vlastně neřešila jakýsi výhled do budoucna ohledně péče o žalobkyni, protože sama má tendenci všechny kolem sebe uklidňovat a ujišťovala je, že to nebude potřeba. Pokud jde o léčbu žalobkyně, bylo na mnoho pracovištích žalobkyni řečeno, že jí nemohou pomoci, protože hospitalizace by byla kontraproduktivní. [příjmení] kříž s žádostí o pomoc žalobkyně neoslovila, ale zajímala se o denní stacionáře, které by se postaraly o pacienty s obdobnými obtížemi, aniž by byla nutná hospitalizace. Bohužel vždy našla komunity, zabývající se schizofrenními problémy, které ji však odmítli, protože její onemocnění jim je na překážku.

11. Dále doplnila žalobkyně svou výpověď 21. 1. 2021 písemnou formou, kdy doplnila k otázce komunikace mezi jí a jejím otcem po úmrtí maminky, že ohledně jejího a strejdova opětovného zoufalého pocitu bezmoci vedoucího k dalším hádkám a pláči …...v období zjišťování důsledků a jejích vlivů na progresi mého onemocnění po období maminky snahy o včasnou léčbu podpořenou téměř„ podezřelým“ mařením ze strany žalované. Důsledky myslím tedy nejen z hlediska úmrtí, ale právě i té léčby neléčby (samozřejmě operační léčba vlastně již paliativní, jinými slovy léčbu pozdě, ale přece tak, aby bylo možné tumor vůbec odstranit, lze brát jako štěstí neštěstí, to jsou maminky slova, při kterých jsem si plně uvědomila, že chování žalované vnímáme totožně jako morbidně bizarní). Co se týče dotazu žalované, zda s matkou diskutovala, kdo se o ni postará až jednou matka nebude, konstatovala, že ji tato otázka pohoršila, když to byla právě žalovaná, kdo odsoudil její matku k smrti v důsledku nesprávné péče. To současně mělo vliv i na zdravotní stav žalobkyně, který se zhoršil a omezuje žalobkyni i v péči o její zdravotní stav, kdy není schopna docházet na zdravotní prohlídky.

12. Dle závěru znaleckého posouzení zdravotnické dokumentace paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], vypracovaného docentem Ing. [jméno] [příjmení], CSc. 18.1.2018 i přes zjištění vysoké agresivity sarkomu dne 24. 1. 2014 nebyla gynekologicko-porodnickou klinikou [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [obec], [ulice a číslo] zahájena bezodkladná a odpovídající onkologická léčba, operační, výkon, chemoterapie a ozařování urychlenými elektrony nebo gama zářením, agresivita i recidivujícího tumoru je doložena jeho velikostí při porovnání 28 x 21 x 31 mm dne 30. 3. 2015 a 88 x 53 x 55 mm dne 15. 6. 2015. Včasná indikace a neprodlené zahájení radikální onkologické léčby v nejkratší možné době mohla prodloužit dobu přežití paní [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Znalci byla k dispozici totožná dokumentace jako [titul]. [jméno] [příjmení], přičemž tento konstatoval, že u žádného z ultrazvukových vyšetření (až na termín 24.1.2014 a 9.4.2014) není v záznamech lékařské dokumentace nalezen údaj o typu ultrazvukového zobrazovacího systému, užité pracovní frekvenci, provedení ultrazvukové sondy či režimu vyšetření – transabdominální nebo transvaginální. První velmi suspektní nález z ultrazvukového vyšetření byl stanoven 24.1.2014 pomocí ultrazvukoého zobrazovaícho systému [příjmení] R5, bez možnosti 3D zobrazení. Tento systém patří mezi starší typy a v současné době nelze ani dohledat jeho technické parametry. [příjmení] [příjmení] nyní dodává ultrazvukové zobrazovací systémy firmy [anonymizováno] s možností 3D/4D zobrazení, harmonického zobrazení i barevného dopplerovského zobrazení. Některý z těchto systému ale zřejmě na klinickém pracovišti v uvažované době roku 2014 nebyl k dispozici. Dodáván je ale min. od roku 2010„ Možnost 3D/4D ultrazvukového zobrazení, barevného dopplerovského zobrazení včetně měření průtoku krve byla na tomto klinickém pracovišti zřejmě možná až uvedeným ultrazvukovým systémem Voluson firmy [anonymizována dvě slova] (pozn. Soudu – jedná se o první zmínku o takovém přístroji v celém znaleckém posouzení). Prostorová rozlišovací schopnost těchto špičkových zobrazovacích systému je 1 mm.“ Oborem činnosti znalce je zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace lékařské diagnostické a terapeutické přístroje, aplikace ultrazvuku v lékařství a aplikace vysokofrekvenčních elektromagnetických polí a pro obor elektronika, odvětví elektronické lékařské přístroje.

13. Dopisem ze dne 12.10.2015, adresovaným [stát. instituce] žádala žalobkyně o prošetření daného případu.

14. Dopisem z 12. 10. 2015, adresovaným [anonymizována tři slova] v [obec] Mgr. [celé jméno původního účastníka], se žalovaná vyjádřila k danému případu, přičemž shrnula celý případ od 24. 3. 2014, kdy měla být paní [celé jméno žalobkyně] na onkologické ambulanci nemocnice poprvé vyšetřena a uzavřela, že v žádné etapě péče o pacientku nedošlo k prodlení, které by mohlo způsobit zhoršení prognózy onemocnění, když léčebná i ošetřovatelská péče byla náležitá a odpovídala současným standardům a doporučením.

15. Výzvou k odškodnění nemajetkové újmy ze dne 7.10.2016, adresovanou [anonymizována tři slova] právním zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení] v zastoupení paní [celé jméno žalobkyně], vyzvala žalobkyně žalovanou k uznání nároku na finanční odškodnění za způsobené duševní útrapy, přičemž toto své přesvědčení opírala o znalecký posudek [titul]. [jméno] [příjmení].

16. Replikou k výzvě k odškodnění nemajetkové újmy ze dne 20. 10. 2016 žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce odmítla uvedenou škodu odškodnit.

17. Oznámením ze 13. 2. 2017 o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ve smyslu ust. § 158 odst. 2 trestního řádu, podal žalobce [celé jméno původního účastníka] osobně na podatelnu státního zastupitelství podnět k zahájení trestního stíhání ve věci usmrcení své sestry z nedbalosti.

18. Usnesením [stát. instituce] [anonymizováno] [stát. instituce] [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ust. § 143 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku odložena, neboť ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. V daném případě bylo vyšetřováno zanedbání péče o zemřelou paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], následkem čehož došlo k (nesrozumitelné) zjištění a následnému zjištění onkologického onemocnění pacientky karcinosarkomu endometria, což vedlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu a následnému úmrtí 6. 8. 2015. V rámci uvedené listiny policejní orgán konstatuje, že z dat Národního onkologického registru vyplývá, že 14,8% pacientek s nádory ve stádiu pT1 a pT2, tedy v klinickém stádiu, ve kterém se pacientka nacházela v prosinci 2013 a lednu 2014, má již metastázy, obvykle v mízních uzlinách nebo na peritoneu. Tyto metastázy jsou zjištěny díky operačnímu výkonu a mikroskopickým zpracováním odstraněné tkáně. Tedy minimálně se 14,8% pravděpodobností se v případě pacientky jednalo o osobu ve 4, tedy nevyléčitelném stádiu onemocnění. Druhé nejvyšší stádium přitom bylo jednoznačně potvrzeno druhým vyšetřením ze dne 2. 4. 2014. Je tedy pravděpodobné, že prognóza pacientky by byla v lednu i dubnu stále shodná, protože v obou případech by se jednalo o nemocnost stejného, tedy nejvyššího klinického stádia. Následně provedená operace byla i přesto pro pacientku přínosem, protože umožnila definovat stádium. Lékaři odstranili ty části nádoru, které bylo možné odstranit. Operace předcházela možným komplikacím a zpomalila průběh onemocnění, které však bylo již nevyléčitelné. Co se týče dlouhé čekací doby, tato je bohužel dána špatnou kapacitou gynekologicko-onkologických pracovišť. Jedná se jednoznačně o nedostatek českého zdravotnictví, které nedisponuje adekvátními prostředky, a tudíž i kapacitou. Tyto skutečnosti policejní orgán zjistil z výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení], který uvedl, že v případě [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla provedena opakovaná vyšetření pomocí rozdílných přístrojů. Policejní orgán po prostudování spisového materiálu a výslechu znalce dospěl k závěru, že ze strany lékařských pracovníků nedošlo k zanedbání péče, u zemřelé byl bohužel přítomen raritní, velice agresivní karcinosarkom endometria, ke kterému bylo bohužel přistoupeno standardním způsobem a byl řešen jako mnohem častější, méně zhoubný karcinom endometria. Bohužel tyto dva nádory není možné ultrazvukovým vyšetřením odlišit. Pacientky jsou však vždy až do mikroskopického průkazu nádoru vedeny v kategorii karcinom endometria, a pro prioritu dlouhou dobu nemají. Na č. listu [anonymizováno] se čte výzva k odškodnění duševních útrap z důvodu úmrtí osoby blízké ze dne 7. 5. 2018, kterou právní zástupkyně žalobkyně a jejího tehdejšího právního předchůdce vyzvala žalovanou k odškodnění útrap spojených s úmrtím paní [jméno] [celé jméno žalobkyně].

19. Vyjádřením ze dne 30. 5. 2018 k výzvě k odškodnění duševních útrap z důvodu úmrtí osoby blízké, zaslaným [anonymizována tři slova] zástupkyni žalobce, bylo potvrzeno, že žalované došla výzva k odškodnění duševních útrap, byl shrnut průběh léčení s tím, že opětovně žalovaná konstatovala, že neexistuje žádná příčinná souvislost mezi úmrtím paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a postupem nemocnice, proto uplatněný nárok neuznává. Z žádné etapy péče o zemřelou nedošlo k prodlení, které by mohlo způsobit zhoršení prognózy onemocnění.

20. Dle posudku o invaliditě žalobkyně ze dne 31. 10. 2012, vypracovaného [anonymizována čtyři slova] pravděpodobně posudkovým lékařem, jehož účelem bylo posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, bylo konstatováno, že psychiatrem žalobkyně je ošetřující lékařka [titul]. [jméno] [příjmení]. Tato poskytla dokumentaci ze dne 24. 9. 2012, dále byl poskytnut psychologický nález [anonymizováno] [příjmení] ze dne 18. 9. 2009 a 24. 5. 2010 a neurologický nález [titul]. [příjmení] ze dne 4. 9. 2012 a rovněž také endokrinologický nález [titul]. [příjmení] ze dne 19. 7. 2012. V rámci uvedeného je konstatováno paranoidní psychóza, floridní stav u premorbidní těžké hraniční poruchy, imunodeficit smíšený, polyvalentní alergie s kožními projevy a rhinitidou, subklinická hypothyreza. Výsledek posouzení tedy zní, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita 3. stupně z důvodů omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností není pacient schopen soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Invalidita vznikla 6. 10. 2011, přičemž u žalobkyně došlo k poklesu pracovních schopností nejméně o 70% a není schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Toto v podstatě bylo uvedeno i v závěru. Posudek vypracovala [titul]. [jméno] [příjmení].

21. Sdělením [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 11. 2012 bylo potvrzeno, že žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

22. Dle lékařské zprávy - nálezu ze dne 26. 1. 2016 [celé jméno původního účastníka] (viz původní žalobce [číslo]) přišel do ambulance, oddělení kognitivních poruch [anonymizováno] na vyšetření pro kontrolní výsledky z minulého testování s tím, že sám má pocit, že má potíže s pamětí, kdy je celkově negativisticky naladěn, zvláště po nepříjemné události v loňském roce, kdy mu zemřela sestra na sarkom a dle názoru vyšetřovaného se jí nedostalo patřičné lékařské péče. [příjmení] s pamětí však měl vždy, je hodně informovaný, informace sám vyhledává a rozumí jim. Co se týče nálezu, jedná se o nemocného, depresivně laděného, se zřetelným tikem v obličeji a potížemi pravděpodobně s očima. Bylo u něj provedeno neuropsychologické vyšetření.

23. Dle posudku o invaliditě, vyhotoveného pro [anonymizováno] – [anonymizováno] pro [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], kdy došlo k posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze dne 3. 12. 2015 s tím, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované, trpící paranoidní psychozou – floridním stavem premorbidně těžké hraniční poruchy osobnosti, imunodeficí smýšenou, polyvalentní alergií s kožními projevy a rhinitidou, subklinickou hypothyrezou. Tato je nadále invalidní, jedná se nadále o invaliditu 3. stupně, v pracovní schopnosti sníženou o 70% s tím, že toto trvá. Posuzované je 25 let. Dále úřad posuzující lékař, tedy konstatuje, že příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení, uvedené v kapitole 5, položce 3e přílohy k vyhlášce [číslo], pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70%, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 43 vyhlášky nemění.

24. Dle posudku o invaliditě, vyhotoveného [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení] ke dni 10. 1. 2019, tento konstatuje v podstatě totožné a rozebíral jednotlivé důvody onemocnění. V rámci posudkového hodnocení lékař konstatoval, že se jedná o 28letou klientku, která nikdy nepracovala, od dětství byla v péči psychologa a později v péči psychiatra, v 19 letech byla též na svou žádost a žádost školy s SPC vyšetřena psychologem PhDr. [příjmení] se závěrem neurotické osobnostní ladění, úzkostné prožívání zkouškové situace. U klientky se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav, jehož rozhodující příčinou je kombinace těžké obsedantně kompulzivní poruchy s těžkou hraniční poruchou osobnosti a v.s. onemocnění schizofrenního charakteru v.s. paranoidní nebo katatonní. V návaznosti na zjištění z kompletní zdravotnické dokumentace je v péči u stávajícího psychiatra, v minulosti nebyla schopna pravidelných návštěv u jiných psychiatrů, preferuje trvající možnost akutních návštěv v případě, kdy je sama návštěvy schopna. V rámci posudkového závěru lékař konstatuje, že je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným jako již dříve v kapitole 5, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 75%. Rovněž je zde uvedeno, že dle psychologa dne 14. 12. bylo vyšetření ze dne 11. 12. z podnětu [anonymizována dvě slova] subjektivní při (nesrozumitelné) kousání rtů, jinak od té doby přišla o maminku, spoustu zvířat, pár domácích spotřebičů. Po smrti matky žije sama, neschopna uklidit, vše jí zabere mnoho času, těstoviny vaří 3 hodiny a ještě dlouho kontroluje, zda nejsou nečistoty. Nejhorší je kousání rtů, trvá v průměru až 8 hodin. Vytvořila si závislost na alkoholu, chtěla zmírnit potíže, vymazat mozkové buňky. Od začátku abstinování se vrátila ve větším rozsahu kousání rtů, až 12 hodin je doprovodný, uvádí stav paralýzy.

25. Dle lékařské zprávy ze dne 13. 4. 2017, vyhotovené [titul]. [jméno] [příjmení] (pozn. soudu – při új. nesprávně uvedeno jméno [jméno]), byla pacientka objednána na 24. 4. 2017, byly pro orientaci o průběhu onemocnění zaslány některé zprávy. Pacientka velmi špatně snáší léky, jsou vyzkoušeny různé skupiny, kombinace. První dny úspěšný nástup léků, pak rychlá změna, dále zde byl uveden výčet zhruba 10 léků, které byly pacientce nasazeny.

26. Dle záznamu z 6.10.2016, vypracovaného [titul]. [jméno] [příjmení], mu [celé jméno původního účastníka], který ukázal vlastní zprávy z vyšetření [anonymizováno], kde je testován na kognitivní funkce s tím, že k lékaři se dostavil spíše ohledně zdravotního stavu neteře, která je jedinou blízkou osobou, kterou má s tím, že tato má například tiky, kouše si ret, trvá to čím dál déle, teď například i 12 hodin denně. Jinak mívá deprese a úzkosti, potom si stěžuje na katatonní stavy, že zůstane v nějaké nepřirozené poloze. Diagnózu má snad stanovenou [anonymizováno], ale není si jistá tím, jestli je ta diagnóza správná. Má velké problémy vůbec fungovat, nevychází moc z bytu, často tam nechce pustit ani strýce, protože nemá uklizeno. [příjmení] se objevily asi v 8. třídě, kdy se jí udělalo akné a byla šikanované dítě. V současné době docházela k několika psychologům, nyní dochází na psychiatrii k [titul]. [příjmení], která jí ordinuje antidepresiva, ale asi jí to moc nepomáhá. [jméno] pacientka si myslí, že co se dívala na internet, že [anonymizováno] na ni nesedí, možná více ta katatonie. Strýc má pocit, že jí někdy dělali psychologické testy s diagnózou hraniční porucha. Mluvila i o ovlivňování cizími silami a je přesvědčená, že trpí alopecií a nosí paruku. Lékař zprostředkoval telefonický kontakt s neteří a s centrem duševního zdraví pro [anonymizováno].

28. Prohlášením ze dne 5. 5. 2018, adresovaným své právní zástupkyni, [celé jméno původního účastníka] jednak zaslal podepsanou plnou moc jeho neteří a shrnul své stanovisko k dané věci. Konstatoval, že otec neteře zemřel v roce 2004 a v době onemocnění, kdy tento zemřel pravděpodobně také na rakovinu a v době jeho onemocnění už kontakt se svou dcerou moc nevyhledával. [jméno], tedy žalobkyně se dotázal, co se u ní změnilo úmrtím její matky, kdy tato mu přibližně odpověděla, že matka jí zajišťovala péči, dávala jí pocit bezpečí a jistoty, protože výkyvy jejího psychického stavu jsou nepředvídatelné, proto tedy nelze toto nahradit nikým zvenčí. Když 24 let sociální služby nepotřebuje, když je na tom špatně, nedokázala by ani otevřít dveře, mívá úzkosti spojené s paralýzou. Kromě toho, čekání že někdo přijde, u ní vyvolává úzkosti. Asi před rokem přišel za žalobkyní lékař se sestrou, zvonili, tloukli na dveře a [jméno] dostala panický záchvat, zvracela, nebyla schopna se pohnout a údajně chtěla skončit se životem. Trvalo týden, než se z toho dostala. Pořád opakovala, že se jí doktor [příjmení] naboural do hlavy. Má časté deprese, říká, že cítí, že je na všechno sama. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] dále přiložil potřebné doklady (posudek o invaliditě a potvrzení, že žalobkyně pobírá důchod 3. stupně, výzvu k odškodnění od [anonymizováno] [příjmení]) a pravděpodobně vlastní rukou psanou listinu s názvem„ [jméno] [celé jméno žalobkyně] – naše vztahy“, v níž uvedl, že jeho sestra byla o 6,5 roku mladší, když jí byl 1 rok, dostala těžký zápal plic a málem zemřela, což tedy zřejmě mělo dost vliv na další vztah obou sourozenců. Dcera (pozn. soudu - myšleno zřejmě žalobkyně) se narodila v osmém měsíci, měla dost zdravotních problémů, problémy s nožičkama, těžký ekzém, alergie, intolerance na některé potraviny, lehká mozková disfunkce, ve škole zadrhávala. Vyžadovala stálou péči a sestře byla přiznána péče o osobu blízkou. Její manžel požádal o rozvod a jeho roli převzal pan [celé jméno původního účastníka] s tím, že v době, kdy [jméno] chodila do školy, je navštěvoval každý den, jezdili i na společné dovolené, vztahy byly vzájemné. Na sestru se mohl ve všem spolehnout, její manžel zemřel, když [jméno] bylo 14 let. I přes své zdravotní obtíže byla [jméno], její dcera, ve škole dost úspěšná a dostala se na ekonomické lyceum. Byla vlastně na své matce dost závislá. Když byla na lyceu druhým rokem, začaly se prohlubovat její psychické potíže a ona začala docházet na psychiatrii k doktorce [příjmení] (dětská lékařka). V 18 letech přešla do péče doktorky [příjmení], která ordinuje v [anonymizována dvě slova] s tím, že [jméno] má v současné době problémy s koordinací, není schopna si uvařit ani jednoduchá jídla, má sociální fóbii OCD, často je deprese, úzkostné stavy, které se zhoršily po úmrtí její matky. Není schopna vycházet, takže si není schopna ani nakoupit. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] zde konstatuje, že se jí snaží pomoci jak je to jen možné, ale péči matky jí nahradit nemůže s tím, že tedy kromě citovaného zázemí a [jméno] strádala i finančně, má plný invalidní důchod, který nedokáže pokrýt její životní náklady. Když její matka byla naživu, o náklady na domácnost se dělily.

29. Dle lékařského nálezu pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze dne 28. 8. 2015, vyhotoveného [anonymizováno] – [anonymizováno] pro [anonymizováno] Invalidovna, [titul]. [jméno] [příjmení] je pacientka je dále v léčení ambulance, dostavuje se jen proto, že bydlí naproti a přichází po telefonické dohodě ihned bez nutnosti čekání. Není schopna navštívit jiné lékaře a dodržet termín, má„ kousání“ - nekoordinovaný pohyb mimických svalů, které jí brání vyjít z domova. Narušený sociální kontakt, komunikuje jen se zvířaty, které má doma. Letos jí zemřela matka na CA, pacientka má pomoc strýce, který je její jediné spojení s okolím, ale není schopen pochopit její onemocnění 3x byla přeobjednána k psychologickému vyšetření, jednu došla alespoň k nám, doktorkou [příjmení] domluveno, abychom pacientku netraumatizovali a vyšetření nevyžadovali. Izolace od lidí, nemá přítelkyni, partnerský vztah. Co se týče subjektivních potíží, tyto nikdy neměla, musí dodržovat rituály a obsese, je bez realitní kontroly. Vystřídala řadu léků, prakticky žádný nesnáší, psychoterapeuticky se nepodařilo ovlivnit. Pokus na psychiatrické klinice stacionář selhal, není schopna tam dojít, k hospitalizaci nevhodná pro rituály a obsese, bez kterých nemůže být, aby se nezvýšila panická úzkost a paranoidita.

30. Dle e-mailu ze dne 8.4.2014, zaslaného poškozenou z e-mailové adresy [email] na adresu [email], žádala [jméno] [celé jméno žalobkyně] žádá o co nejrychlejší zařazení do operačního programu dělohy s tím, že její stav se zhoršuje, první obtíže počaly začátkem listopadu během magnetoterapie páteře na ortopedii, přičemž se vyjadřuje k vyvrací domněnky, které jí byly údajně naznačeny blíže nespecifikovaným lékařem kliniky. Již během magnetoterapie se vyskytly vaginální problémy, proto navštívila 29.11.2013 svého gynekologa, který jí naordinoval antibiotika, po dvou týdnech začala krvácet a vrátila se ke svému gynekologovi, který konstatoval ložisko nahromaděných cév s tím, že dříve nebyl důvod podrobnější vyšetření udělat. Dále konstatovala, že jí klinika byla doporučena s ohledem na renomé, avšak nebyla upozorněna na dlouhé termíny, jinak by se pokusila nalézt jinou nemocnici (pozn. soudu – při ú.j. nesprávně uvedeno, že tento e-mail zaslala žalobkyně).

31. E-mailem ze dne 27.4.2015, zaslaným na adresy [email], [email] a [email], odpověděl [jméno] [příjmení] žalobkyni k žádosti o přehodnocení léčby paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], že stav paní [celé jméno žalobkyně] byl diskutován 8. 4. 2015 v rámci multidisciplinárního Onkogynekologického konzilia. O výsledku konzilia a doporučení byla pacientka i její bratr informováni [titul]. [příjmení] dne 13. 4. 2015. Pokud byly informace nedostatečné, lze pacientku objednat na další konzultaci do onkologické ambulance kliniky. Konzultace po internetu poskytovat z mnoha důvodů není možné. Pokud by se rozhodli pro léčbu na jiném zařízení, lze poskytnout zprávu z konzilia i výpis z dokumentace a současně žádají o poskytnutí informací o převzetí do péče jiným centrem. Jedná se o reakci na e-mail z 27. dubna 2015 z adresy [email], zaslaný rovněž na adresu [email], který psala [jméno] [příjmení] s tím, že e-mail s dotazem k vyjádření předali vedoucímu onkologie, onkologickému úseku panu [anonymizováno] [příjmení], který se v nejbližší možné době k e-mailu vyjádří. Tomu předcházel e-mail z adresy [email] na adresu [email] z 27. dubna 2015, kde žalobkyně žádala v záležitosti své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], která se léčí označeno„ u vás“ s karcinosarkomem endometria s tím, že žádala o sdělení, jaká chemoterapie či jiná léčba by pro její matku byla vhodnější, nebo z jakých důvodů byly zvoleny antracykliny a také proč nebyla zvolena jejich lipotomální forma s tím, že se obrátili rovněž na přednostu [anonymizována dvě slova] [příjmení], ale ten na dotaz neodpověděl s tím, že by ocenili brzkou odpověď, protože matka by chtěla zahájit léčbu co nejdříve, zejména proto, že ultrazvuk, který byl udělaný na počkání v [obec], prokázal nárůst ložisek. Současně konstatuje, že po první operaci byla pacientce nasazena chemoterapie a v prvotní fázi byla prohlášena za zdravou, nicméně došlo k recidivě.

32. Dle výroční zprávy za rok 2014 gynekologicko-porodnické kliniky, [anonymizováno 9 slov] v [anonymizováno], vypracované v roce 2015, obsahující mimo jiné seznam jednotlivých pracovníků kliniky, vedoucích pracovníků kliniky, zaměstnanců, vysokoškolských učitelů, lékařů a sester, soupis jednotlivých seminářů, které měly být prováděny s tím, že také je zde konstatována léčebná péče týkající se jak gynekologicko-porodnické kliniky, tak gynekologie jako takové, podle které na gynekologicko-porodnické klinice bylo celkem 278 lůžek v roce 2014, ambulantních vyšetření bylo provedeno 155 146, obložnost gynekologie činila 86,5%, průměrná ošetřovací doba gynekologie činila 1,53 dnů. Gynekologie měla sama o sobě 78 lůžek, ambulantních vyšetření bylo provedeno 100 755 a gynekologických operací malých i velkých 6 282. Co se týče onkogynekologie, počet hospitalizovaných činil 1 149, počet zemřelých 12 a počet ambulantních vyšetření 11 821. Co se týče záchytů nádorů dle této zprávy, činil nově diagnostikované záchyt nádorů: děložního hrdla 140 osob, endometria 39 osob, těla děložního sarkomu 12 osob, ovaria 157 osob, ostatních 27, prsu 166 a negynekologických 21, celkem tedy 662 nově diagnostikovaných záchytů národů.

33. Z Konsensuální zprávy [anonymizováno 5 slov]) ke karcinosarcomu dělohy a vaječníků, publikované v odborném časopisu Review [anonymizováno]

29. června 2014, vyplývá, že karcinosarkomy jsou vzácné a vysoce agresivní epiteliální zhoubné nádory, které obsahují maligní prvky jak sarkomu, tak i karcinomu, zvláště karcinosarkom dělohy není běžné onemocnění a více než 35% pacientek přichází s dalším diagnostikovaným onemocněním dělohy. Prognóza pro onemocnění v lokalizovaném stadiu je nepříznivá, s vysokým rizikem recidiv, lokálních i vzdálených, které se objevují do 1 roku. Za několik posledních desetiletí v poměru přežití nebyla pozorována žádná zlepšení, celkově je střední doba přežití méně než 2 roky. V současné době neexistují žádné jasné důkazy umožňující vypracovat obecně přijímané směrnice pro terapeutické zvládnutí karcinosarkomu. Donedávna byly gynekologické karcinosarkomy považovány za podtyp sarkomu a jako takový se léčily, v současné době je známo, že se jedná o metaplastické karcionmy a měly by být léčeny jako vysoce rizikové endometriální či ovariální karcinomy, i když konkrétní údaje chybějí. Pro karcinosarkom dělohy se doporučuje komplexní přístup k léčbě, s komplexní chirurgickou klasifikací stadia a následnou systémovou chemoterapií u pacientek jak s raným, tak i pokročilým stadiem onemocnění. Až dvě třetiny pacientek přicházejí k lékaři s pokročilým stadiem onemocnění, kdy nádor přesahuje z dělohy do vaječníku zasahuje pobřišnici. Klinické symptomy jsou ty, které běžně nacházíme u klasických endometriálních karcinomů dělohy, s krvácením z pochvy, útvary v pánevní dutině, menší bolesti břicha…. Až u 60% nádorů dělohy v klinickém stádiu I nalézáme metastázy v mízních uzlinách. Karcinosarkomy ženského genitálního traktu mají velice nepříznivou prognózu s celkovou dobou přežití 5 let u méně než 30%. Ačkoliv karcinosarkom dělohy v I.stádiu má příznivější prognózu (50% celkové pětileté přežití), je stále značně horší než endometriální karcinom vysokého stupně (80% celkové pětileté přežití). Medián celkového pětiletého přežití kolísá od 8 do 26 měsíců. U většiny pacientek do 1 roku od ukončení léčby nastane relaps. Optimální léčba zůstává otázkou. Chirurgická klasifikace stadia nádorů by měla následovat po procedurách, které se provádějí u ovariálního karcinomu, včetně detailního vyšetření celé břišní dutiny i retroperitoneálního prostoru a příslušných biopsií. S ohledem na relativně vysoký výskyt zasažení mízních uzlin (14% až 38% v časném stádiu) a vzhledem k dopadu na míru přežití většina studií naznačuje, že disekce uzlin u karcinosarkomu dělohy má značný přínos pro přežití. Nádor se v pánevní oblasti běžně objeví znovu, dokonce i u pacientek s časným stadiem onemocnění, proto se běžně používá radioterapie a redukuje výskyt lokálních recidiv v oblasti pánve. Ovšem její dopad na přežití pacientek není prokázán a přetrvávají kolem něj spory, když shodně se sarkomy bylo pozorováno snížení celkového lokálního relapsu, avšak žádný účinek na přežití, ať celkové či bez nemoci. Externí pánevní radioterapie nezlepšuje obecnou dobu přežití, ale snižuje podíl lokální recidivy, což by teoreticky mohlo mít vliv na kvalitu života.

34. Dle článku s názvem Sonografické charakteristiky endometriálního karcinomu dle definice konsensuální nomenklatury Mezinárodní analýzy endometriálních nádorů (IETA): prospektivní multicentrická studie, zveřejněného 1.9.2017 v online na serveru [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo cílem studie popsat sonografické vlastnosti endometriálního karcinomu, který je nejběžnějším maligním onemocněním ženského genitálního traktu v rozvinutých zemích. Součástí sonografických charakteristik neeondometrioidních nádorů byly rovněž typy nádorů jako jasnobuněčný karcinom, serózní karcinom, smíšenobuněčný karinom a karcinosarkom, zjištěných na celkem [číslo] ženách s biopsií potvrzeným endometriálním karcinomem. Studie uvádí, že vyhodnocení rozsahu zhoubného bujení v endometriu a identifikaci vysoce rizikových případů by měli provádět právě odborníci na sonografii s ohledem na to, že rozsah nádoru vyhodnocují přesněji a opakovatelněji než gynekologové, kteří se na sonografii nespecializují. Budoucí studie [anonymizováno] by mohly vyzkoumat, zda existují nějaké typické sonografické vlastnosti premaligních endometriálních lézí. Závěrem studie ukazuje, že sonografické morfologické vlastnosti popsané s použitím terminologie [anonymizováno] jsou spojeny se stupněm a stadiem nádorů a že se liší mezi karcinomem s vysokou a nízkou mírou rizika. Zbývá ještě vyzkoumat, zda doplňkové vyhodnocení morfologie endometria pomocí sonografie v šedé škále a vaskularizace pomocí barevného dopplerovského zobrazení vedle vyhodnocení myometriální a cervikální stromální invaze může zlepšit identifikaci vysoce rizikového onemocnění.

35. E-mailem z 8. 1. 2014 se žalobkyně obrátila na přednostu kliniky se žádostí o co nejrychlejší zařazení své matky do operačního programu dělohy.

36. V článku Transvaginální sonografie versus magnetická rezonance k předoperačnímu vyšetření myometriální infiltrace u pacientek s endometriálním karcinomem: systematický přehled a metaanalýza, publikovaném v [anonymizována čtyři slova] [datum] bylo konstatováno, že histologie a stádium nádoru mízních uzlin mohou být předoperačně vyhodnoceny endometriální biopsií. Aktuální metaanalýzy ukázaly, že transvaginální sonografie mají 78% 85% citlivost a 82% 84% specifickou detekci hluboké myometriální infiltrace, zatímco magnetická rezonance poskytuje citlivost v rozmezí ood 81% 90% a specificitu mezi 82% 89% v závislosti na použité technice. Závěrem článek konstatoval, že obě tyto techniky byly zároveň použity u pacientek s kracinomem endometria v různém stadiu onemocnění, přitom obě techniky jsou si co podobné.

37. V článku Transvaginální sonografické vyhodnocení myometriální a cervikální stromální invaze u žen s endometriálním karcinomem: reprodukovatelnost mezi pozorovateli z řad odborníků na sonografii a gynekologů., zveřejněného 22.7.2014 v online na serveru [příjmení] [jméno] [příjmení], byla rozebírána reprodukovatelnost mezi pozorovateli z řad odborníků na sonografii a gynekologů při předikci hluboké mymetriální a cerviální sromální invaze u řen s karcionem endometria pomocí transvaginální sonografie. Předoperační sonografické vyhodnocení hluboké myometriální a cervikální stromální invaze u karcinomu endometria se nejlépe provádí odborníky na sonografii, protože v porovnání s gynekology vykázali větší míru shody s histopatologií a větší reprodukovatelnost mezi pozorovateli při vyhodnocování cervikální stromální invaze.

38. Z výpovědi profesora [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soud zjistil, že tento byl ošetřujícím lékařem paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to od ledna 2014, byla to pacientka, která už měla tzv. předchorobí, měla jiné nemoci. Na kliniku byla poslaná obvodním gynekologem panem doktorem [příjmení]. [role v řízení] jako onkogynekolog zhodnotil, že paní [celé jméno žalobkyně] měla relativně vzácný typ nádoru karcinosarkom. Protože to je vzácný typ a tyto nádory se vyskytují relativně málo, tak neexistují žádné jednoznačné standardy léčby. Nikdo totiž na ně není schopen udělat nějakou kvalitní studii. Paní [celé jméno žalobkyně] měla ten karcinosarkom, je nádor, který má i dle odborných lékařských publikací obecně velmi špatnou prognózu. Okolo 30% pacientek dožívá 5letého přežití, což v onkologii považováno za známku toho, že ty pacientky mohou být vyléčeny. To řadí karcinosarkom mezi ty nejhorší nádory, které v současné době existují. Přitom statistika nerozlišuje stadia onemocnění, obecně 30% pacientek ze všech s nádory přežije. Paní [celé jméno žalobkyně] byla na klinice diagnostikovaná. Jednotlivá návaznost diagnostických vyšetření byla taková, jaká je všude na světě, tzn. na základě zobrazovací diagnostiky se indikuje invazivní vyšetření, tedy odebrání biopsie. Na základě biopsie se potom indikuje operační léčba. Při operační léčbě už bylo zjištěno, že se jedná o pokročilé onemocnění, čili už v době té operační léčby bylo jasné, že se jedná o onemocnění pokročilé, nevyléčitelné. A pak následovala onkologická péče, měla systémovou léčbu, měla chemoterapii, pak se to onemocnění vrátilo. Klinika se pokoušela o další systémovou léčbu, ale pacientka už jí nebyla schopná, protože měla jiná onemocnění a už ji nezvládala, proto byla léčka ukončena. Svědek si je vědom neshod s rodinou, která v různých fázích léčby konzultovala s dalšími pracovišti po [obec], po České republice, což by mělo být i v dokumentacích zaznamenáno. Hledala nějaký druhý názor, ale bylo jasné, že další léčba ji není možná, nakonec na to onemocnění pacientka zemřela. Svědek vyjádřil politování a doplnil, že karcinosarkom zůstává onemocněním, u kterého se v průběhu posledních 20 let prognóza nezměnila nikde na světě. Prostě nikdo nedokáže s tím onemocněním něco zázračného udělat, nehledě na region. Ten hlavní problém spočívá v té agresivitě toho nádoru, spočívá v tom, že většina pacientů přichází vlastně k tomu lékaři už v době, kdy se jedná o onemocnění pokročilé, tedy onemocnění nevyléčitelné. Pokud jde o diagnostiku svědek konstatoval, ať už je zdravotnický systém jakýkoliv, má jakýkoliv přístup i k daleko dražším metodám, k [příjmení] (tzn. pozitronová emisní tomografie), výsledky léčby jsou stejné po celém světě. U některých nádorů je neustále očekáván nějaký vědecký pokrok, aby byly lépe léčitelné, ale bohužel se to nedaří. Pokud jde o sekvenci jednotlivých kroků, tedy zda by byla prognóza lepší, pokud by léčba byla nasazena dříve, jde o častou otázku pacientů, na kterou však nelze dát jednoznačnou odpověď. U těch onemocnění nejde o to, jestli nádor má 3 cm nebo 4 cm. To, co dělá z toho nádoru nevyléčitelné onemocnění je, že je diseminovaný po těle, že už to není jenom nádor v děloze. Schopnost diagnostiky je omezená. Z předoperačního CT nebyly vidět léze, které byly po dutině břišní. Nelze určit, jestli diseminace toho nádoru se objevila v říjnu, kdy ona začala mít pacientka bolesti, krvácet a měla bolesti v bedrech, nebo v prosinci, kdy šla ke gynekologovi nebo v dubnu. Jediné, co lze udat, jsou obecně výsledky léčby, které u tohoto nádoru jsou velice špatné. Pokud byl svědek dotázán, jakým způsobem došlo k určení termínu operace na konkrétní den, konstatoval, že na začátku roku 2014 intervaly odpovídaly tehdejším podmínkám, když nelze srovnávat situaci před 7 lety se současnou. Nyní je na všech ambulancích ultrazvukový přístroj, takže ten pacient to orientační ultrazvukové vyšetření dostane hned tam, ale tehdy bylo objednání na ultrazvuk, které trvalo zhruba 2-3 týdny. Potom se objednávalo na hysteroskopii a potom jakmile se vlastně dozvěděli diagnózu karcinosarkomu, teprve poté byla pozornost nasměrována k nějaké horší diagnóze. Do té doby šlo o standardní věc, která odpovídá„ běžnému“ endometriálnímu karcinomu (tzn. nádoru dělohy). Pacientka byla vyšetřována pro nepravidelné krvácení a nejasnou lézi v dutině děložní. Potom byla objednána na indikace onkologické, což trvá dalších několik týdnů zpoždění, protože je omezená kapacita pracoviště, která je daná kapacitou operačních sálů, kapacitou toho, jak se dají ty nové pacientky zvládat. Svědek konstatoval, že je mu známo, že jedna z připomínek soudního znalce v této věci byla, že je třeba vytvořit nějaký systém na to, aby ty rizikovější pacientky se braly rychleji. Doplnil, že mu není známo, že by takový systém někde ve světě existoval, v žádných doporučených postupech to není. Důvodem je to, že by docházelo k odsouvání ostatních pacientů a v onkologii není jistota, že mezi těmi ostatními nejsou takové pacientky. Vytvořil by se systém, který bude znevýhodňovat zase někoho jiného na základě předběžných vyšetření, která ovšem nemusí být správná. To bylo ověřeno v současné covidové době, kde se snažili vytvořit nějaký systém tak, abychom mohli pacientky odsouvat a zjistili, že nejsou schopni odsouvat téměř nikoho v té onkologii, že prostě tam musí být přístup k těm pacientkám tak, jak přicházejí stejný, protože jinak dochází k chybám, disbalanci a poškození někoho dalšího, proto jsou objednávány tak jak přicházejí. Další problém je to, že onkologii nelze považovat za pravidelný obor. Svědek konstatoval, že se jím zabývá 25 let, rovněž se zabývá porodnictvím, které by se dalo spíše predikovat, kde se v zásadě rodí v průběhu roku celkem stejně, ale onkologie doopravdy přichází ve vlnách. Jsou období, kdy je pacientek méně, systém je volnější, doby se zkrátí, pacienti mají včasnější přístup a potom jsou období, kdy je pacientů více a i když jsou diagnostikovaní, mají obtíže, tak samozřejmě nečekají, přijdou, poté má systém má jedinou možnost udělat intervaly o něco delší. Paní [celé jméno žalobkyně] přišla v horším období na začátku 2014, kdy intervaly byly i ve srovnání se současným stavem dlouhé. Zjištění, že u pacienta jde o karcinosarkom, lze učinit až z doby biopsie, v daném případě to byla hysteroskopie. Jakmile se to ověří, je objednaná na onkologickou indikaci, na operaci to nemá vliv. Z těch důvodů, o kterých svědek mluvil dříve, vedle toho může být pacientka, která má pouze cystu v dutině břišní, ale pak se ukáže, že má pokročilý ovariální karcinom. [nemocnice] nemá žádné údaje o tom, že by intervalem odsunutí třeba operace během těch dvou měsíců výrazně zhoršila prognózu a nemůžeme si dovolit na základě tohoto dělat nějaké streamy a pacienty selektovat. Klinický postup změní příznaky. Pokud ta pacientka má bolesti, krvácení, ascites, nemůže dýchat, to jsou všechno faktory, které samozřejmě musí být zohledněny. Indikace k operacím se provádí v nemocnici každou středu a dochází k nim zhruba 30 pacientů. Pokud jde o paní [celé jméno žalobkyně], ambulantní lékař, který ji viděl 3. ledna uvedl, že paní měla špinění, a proto byla poslaná gynekologem do nemocnice. Nešlo o nestandardní situaci. [příjmení] je v nemocnici provedeno 1 600 hysteroskopii, převážnou většinu z důvodů, že žena nepravidelně zakrvácí, přijde do nemocnice a je jí provedena hysteroskopie. Většina z nich vyjde v pořádku, ale u některých je zjištěn nádor. A ty potom postupují dál. V tu dobu se u pacientky neprojevovalo nějaké silné krvácení nebo nějaké silné symptomy. Svědek nemá povědomost o podobných příznacích v dalším období, pouze o tom, že bratr pacientky psal přednostovi kliniky, aby byl termín uspíšen, že má paní [celé jméno žalobkyně] obtíže. Jakého typu byly obtíže už svědek nevěděl, ale doplnil, že v té době už operace byla naplánovaná. Co se týče změny postupu v případě svědkem vyjmenovaných příznaků, tento konstatoval, že se musí řídit základní etikou, tzn. brát v potaz jasné symptomy, např. silné krvácení (nikoli pouze špinění nebo nepravidelné krvácení), které pacientku ohrožuje, nebo vyžaduje transfuze nebo něco takového, nebo má skutečně obtížně zvladatelné bolesti, snaží se najít dřívější termín, protože takové výkony nesnesou odklad. Někdy ten výkon nejde ani standardní cestou přes objednání do indikací a přes objednání k plánované operaci, ale musí se udělat třeba o víkendu nebo se musí třeba udělat ještě večer, protože nesnese odkladu. Svědek zdůraznil, že to rozhodně není optimální cesta ani pro systém ani pro pacienta, protože další věc, kterou musí být brána v potaz, je mimo jiné erudice operačního týmu. Ten je složený z nějakých lidí a není vždy k dispozici nejlepší erudice pět dnů v týdnu. Pokud se dělá takováto akutní operace, ať již večer nebo o víkendu, nikdy to není optimální věc, protože většinou není k dispozici optimální tým nebo optimální servis, zasahuje to do nějaké služby, proto se tomu snaží nemocnice pokud to jde, vyhnout. Termín operace od okamžiku, kdy lékař v nemocnici vepíše do zdravotní zprávy pacientky, že se má třeba dostavit pro termín indikace, záleží na dvou věcech. Jednak na typu nádoru. Jsou nádory, u kterých ani další diagnostika není potřeba, třeba nádory uvnitř dutiny břišní. [jméno] je zobrazovací vyšetření a pak následuje indikace. Jsou nádory, kde je potřeba histologické ověření před tím, než začne léčba, aby bylo zřejmé, co vlastně mají lékaři dělat. Jestli mají léčit operačně, pomocí radioterapie nebo pomocí chemoterapie. To je třeba nádor dělohy, to je třeba nádor děložního čípku. U těchto onemocnění následuje sekvence, která byla i u paní [celé jméno žalobkyně], to znamená zobrazovací vyšetření, bioptické ověření a potom indikace k operaci. Za druhé ty intervaly v čase nejsou stejné, byť je snaha, aby byly co nejkratší (jako v současné době). Co se týče stadia onemocnění, ve kterém paní [celé jméno žalobkyně] do nemocnice přišla, z dokumentace vyplývá, že měla potíže zhruba od října roku 2013. V té době nepravidelně krvácela (a nebo začala nepravidelně krvácet) a měla bolesti v bedrech, které samozřejmě mohly a nemusely souviset, to my nevíme. Navštívila gynekologa, udělal jí vyšetření, nezjistil nic špatného, léčil ji [anonymizováno]. Pak ji viděl znova před svátky, kdy už viděl nějaký podezřelý nález v dutině děložní a poslal ji do nemocnice. V tehdejší ambulanci lékař neměl erudici v ultrazvuku, objednal ji na ultrazvukové vyšetření a potom následovala ta další konsekvence. V této souvislosti svědek označil tabulku, kterou uvádí soudní znalec (pozn. soudu - myšleno doc. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem]) ve svém posudku za velmi tendenční, protože se nedá srovnávat orientační vyšetření u praktického gynekologa, který vidí zhoubný nádor třeba jednou za tři roky, protože ta incidence obecně v populaci není nijak vysoká. S vyšetřením specialistou, který nádorů vidí 500 za rok, dalším ultrazvukovým vyšetřením specialistou a s nádorem, který je zpracován histologicky. Jsou to nesrovnatelné věci. Poukázal na to, jak rychle ten nádor může růst, s tím že v dokumentaci jsou uvedena dvě vyšetření, která byla dělána sonograficky experty, expertními sonografisty v onkogynekologii, kdy jejich erudice se odvíjí od toho, kde pracují a kolik vyšetření udělali. Jeden viděl pacientku na konci ledna nebo už v únoru, to už přesně nevím. Jedno vyšetření provedl docent [příjmení], druhé doktorka [příjmení]. Mezi nimi jsou 2 měsíce, rozdíl ve velkosti nádoru jsou 2 mm, což dle svědka představuje měřitelnou nebo srovnatelnou hodnotu. Zobrazovací vyšetření samozřejmě nemusí být úplně přesné, přitom CT bylo děláno několik dnů před operací a ukazovalo nádor, jedno ložisko pravděpodobně v pánvi, zatímco při operaci byla zjištěna diseminace v dutině břišní. V této souvislosti svědek konstatoval, že je velmi nepravěpodobné, že by se během 3 dnů nebo několika dnů ložisko takto rozprostřelo, diseminace musela být v těle pacientky dlouhou dobu. Je to známkou toho, že prostě to zobrazovací vyšetření to není schopné postihnout. Svědek doplnil, že v medicíně se neustále k tomu zpřesňování toho stádia blížíme, a proto se stádium onemocnění určuje až tehdy, pokud jsou všechna vyšetření k dispozici. Stádium onemocnění není určováno ani na základě ultrazvuku ambulantního specialisty ani na základě biopsie z histologie, ale až na základě pooperačního stavu (pokud je operován). Až při operaci bylo de facto určeno stádium onemocnění. V jakém konkrétním stadiu byla paní [celé jméno žalobkyně] v říjnu, v prosinci, v lednu, v dubnu nelze říct, stejně jako to, zda již v říjnu měla diseminaci v dutině břišní, a proto ji bolelo v zádech, nebo zda k tomu došlo až v lednu či průběhu 4 měsíců. Pacientka byla odeslána do nemocnice s velmi suspektivním nálezem, tzn. gynekolog měl velké podezření na to, že se jedná o zhoubný nádor. V této souvislosti svědek doplnil, že za výkony, které provádí nemocnice, je zodpovědná ona, potažmo její personál, nikoliv gynekolog. Gynekolog je zodpovědný za to, co dělá on. Vždy je tam nějaký postup, který je zpaotřebí zachovat, tedy nejdřív musí být zobrazovací vyšetření. To demonstroval na příkladu, kdy by doktor [příjmení] poslal k hysteroskopii pacientku s tím, že zakrvácela a on viděl podezřelý nález. Pacientka přijde, lékař nezkušený ji pošle k výkonu. Pacientka ale v té době má nádor dělohy, který prorůstá do okolních kliček střeva a při hysteroskopii dojde k proboření hysteroskopu do střeva. Vytvoří se píštěl, zánět dutiny břišní a pacientka umírá na peritonitidu. V takovém případě by se nabízeli otázky, proč jí nebylo uděláno zobrazovací vyšetření a proč lékaři před hysteroskopií nevěděli, že pacientka má nález, který není vhodný k hysteroskopii. Vždy je zapotřebí zachovat určitou konsekvenci vyšetření a v daném případě se muselo udělat zobrazovací vyšetření dříve než byla prováděna hysteroskoipie. Je to odpovědnost zdravotnického zařízení, nikoliv pana doktora [příjmení]. Obsah zprávy obvodního gynekologa je tak jeden z výsledků, na který je brán zřetel. Jestliže byl svědek dotázán s ohledem na sekvenci jednotlivých kroků, kdy byla provedena hysteroskopie 17.2.2014, v té byl potvrzen rostoucí karcinosarkom, který byl potvrzen mikroskopicky 20.2.2014, z jakého důvodu nedošlo k zařazení pacientky do operačního programu urychleně a de facto s výsledky samotnými se nepracovalo až 3.3.2014, kdy nenastala ani indikace k operaci, když ta proběhla až koncem dubna 2014, svědek doplnil, že pacientka si přišla pro výsledek 3.3., což je běžná praxe. Ten výsledek histologie trvá někdy 3 dny, někdy 5 dnů, někdy 7 dnů, někdy 14 dnů, záleží na tom, jaká vyšetření se dělají, když nemocnice provádí 1 600 hysteroskopií za rok, vedle nich probíhají laparoskopie, biopsie ze zevních rodidel, z čípků, z pochvy, tisíce dalších vyšetření a musí v tom být nějaký systém. Jakmile by se každý výsledek vyšetření řešil v okamžiku, kdy se zobrazí v počítači, nebylo by to udržitelné. Proto je standardní systém takový, že pacient má odebránu biopsii a za 2 týdny je pozván s výsledkem do ambulace, což je dle svědka praxe všude na světě. Svědek je atestovaným gynekologem porodníkem, klinickým onkologem, onkogynekologem, vedoucím onkogynekologického centra [anonymizována dvě slova] od roku 2004. Dle svého prohlášení 25 let působí v oboru onkogynekologie, je činný v oblasti vědecké a mezinárodní, dlouho byl prezidentem [anonymizována dvě slova] onkogynekologické. V posledních 15 letech podílel na všech evropských doporučených postupech, které se vytvářely v oblasti onkogynekologie, vedl mezinárodní skupinu, která připravuje doporučené postupy pro léčbu zhoubných nádorů děložního hrdla a podílel se jak na doporučených postupech pro léčbu dělohy, tak pro léčbu rakoviny vaječníků. [anonymizováno] žalované patří mezi největší pracoviště v [anonymizováno] a je omezena svou kapacitou, byť je schopna nárazově navýšit péči ambulantní, není schopna nijak významně navýšit péči operační, omezenou kapacitou a počtem operačních sálů, které jsou objednané dopředu i v jiných oblastech, než je onkologie. Onkogynekologové mají k dispozici 5 dnů v týdnu jeden operační sál a dále využívají dalších operačních sálů endoskopických, kdy se operuje pomocí laparoskopie. Z těch 5 dnů jeden den jsou operována prsa a 4 dny jsou operovány pacientky s pánevními nádory. Tým, který se věnuje péči o pacientky onkogynekologické, už se jiné specializaci nevěnuje. Pod onkogynekologii spadá ještě mnoho dalšího, od ultrazvukové diagnostiky, podávání chemoterapie, operování, ambulantní péče, péče o pacienty v riziku s hereditárním vrozeným rizikem. Tomu všemu se tým věnuje. Pokud byl svědek dotázán, kdy se vytváří sekundární nádory, konstatoval, že to nelze určit, protože metastázy lze určit až v momentě, kdy se nějakým způsobem projeví. Buďto způsobí nějaké příznaky nebo jsou zjištěny při operaci či na zobrazovacím vyšetření. Nejlepší a nepřesnější zobrazovací vyšetření jsou schopna dnes rozeznat léze od velikosti 3-4 mm, což už je to velká věc. Některé nádory se chovají poměrně predikovatelně. Dnes víme, že např. nádor děložního čípku se v naprosté většině, pokud vytvoří nějakou metastázu, vydá se nejdříve do uzlin, pak jde do vyšších částí a pak teprve se někam rozšíří. Jiné nádory jako je typicky nádor vaječníků nebo i třeba sarkomy, které v jakoukoliv dobu udělají jakýkoliv typ metastáz. Rozšíří se v dutině břišní, po těle a není tam tato predikovatelnost, na jakou oblast těla se zaměřit s tím, že pokud jsou např. uzliny v pánvi v pořádku, je velká pravděpodobnost, že je v pořádku i pacient. I proto ta smrtnost třeba sarkomů je tak velká. [příjmení] jsou operovány pacientky s mnohem méně pokročilým onemocněním než paní [celé jméno žalobkyně], mají třeba jen jeden tumor, ten je odoperován, pacientka zajištěna a za 3 měsíce se objeví metastázy v plicích a v kostech. Je to prostě dáno biologickým chováním toho nádoru. S tím jak nádory fungují je již počítáno při plánování léčby, když např. u pacientek s rakovinou děložního hrdla jsou po chirurgickém a histologickém vyšetření uzliny negativní, je pravděpodobnost, že někde jinde po těle bude metastáza, je tak malá, že není potřeba pacientku zajišťovat. U nádoru dělohy, běžného, nikoli sarkomu, je určitá pravděpodobnost, že to může být i třeba ve vyšších uzlinách, takže je zvažováno podávání chemoterapie. Pokud se jedná o sarkom, často již není ani léčba nasazena, protože buď v té době metastázy založené nebyly a potom ta léčba není nutná, a nebo naopak již metastázy byly, a pak je nelze vyléčit ani chemoterapií. Jde o individuální věc, se kterou nelze pracovat od počátku, onemocnění musí být úplně diagnostikováno, aby bylo zřejmé, jaký typ onemocnění, v jaké fázi a kde léčit. Teprve pak lze rozhodnout o postupu. Co se týče informování pacientů o prognózách přežití apod. je nutné brát v potaz spoustu různých věcí. Pacient snese pouze určité množství informací v danou dobu, takže nelze onkologického pacienta, který přichází s onemocněním na začátku, mu dát veškeré informace, protože by je nesnesl, ani by je nezpracoval. Ty informace získává postupně a během té pozdější fáze, kdy je již známa prognóza, jsou poskytovány spíše v okamžiku, když oni se o ty informace sami zajímají. Ač si to svědek již nepamatuje, jeho tým ano, nešlo o typického pacienta, v průběhu té léčby si hledala různé druhé názory a konzultovala jiná pracoviště po [obec] i mimo [anonymizováno] Pan [celé jméno původního účastníka] opakovaně psal dopisy, ale kdy s ní byla probírána špatná prognóza, už si svědek nepamatuje. Proti konzultaci postupu na jiných pracovištích svědek nic nemá, dokonce sám posílá pacienty pro druhý názor, aby měli srovnání. V případě léčby paní [celé jméno žalobkyně] se přitom vyskytla situace, kdy nemocnice navrhovala buďto zastavení chemoterapie a nebo ústup z té kombinované chemoterapie na méně agresivní léčbu, ale několik druhých názorů se vyslovilo pro to, že by léčba mohla být taková a taková. V případě paní [celé jméno žalobkyně] to moc nepomohlo, protože se jednalo o vzácný nádor, u kterého nejsou žádné standardní postupy a doporučení nemocnice spíše zohledňovala její celkový zdravotní stav. Bylo možné podat agresivnější chemoterapii, ale nemocnice to nepovažovala za rozumné, což nakonec se také potvrdilo tím, že tu léčbu skutečně nesnesla a pak záhy zemřela. U tohoto typu nádoru agresivita a rychlost růstu oproti jiným typům nádorů představuje především jeho nepředvídatelnost a to, že se může v jakékoliv fázi vývoje šířit. Z vnějšího pohledu jde při rozlišování jednotlivých národů o to, kolik pacientek na ten nádor zemře, což je určeno vlastním chováním nádoru. Karcinosarkom je natolik zhoubný, že ze všech pacientek dlouhou nebo delší dobu přežije pouze třetina, protože nádor je v kterékoliv fázi schopen z lokalizovaného onemocnění udělat onemocnění neléčitelné, to znamená metastatické. [příjmení] hledisko nelze určit, nicméně právě zachycení stadia nádoru ve fázi I a II je pravděpodobně určující pro přežití pacientek. Některá onemocnění rostou relativně pomalu, jako např. většina nádorů děložního čípku. Na jejich léčbu je mnoho měsíců. A pak jsou nádory jako je rakovina vaječníků, kde většina žen přijde s tím, že je má diseminované po dutině břišní, ale stále má pořád určitý počet žen štěstí, že se na to přijde včas a vyndají se jim vaječníky a ony jsou zdravé. Ale s karcinosarkomem dělohy je to jinak.

39. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato do nedávna pracovala v [anonymizována tři slova] pro [anonymizováno] byla s žalobkyní v kontaktu zhruba od roku 2016, kdy se na [anonymizováno] obrátil její strýc pan [celé jméno původního účastníka] se žádostí o pomoc s tím, že jsou de facto jedinými členy rodiny. Žádal o konzultaci psychiatra s tím, že zdravotní stav, potažmo duševní stav jeho neteře se poslední asi 2 roky zhoršuje a došlo k velkému zhoršení, kdy je schopna pouze přežívat doma, není už moc schopna se o sebe postarat, prakticky nevychází z domu, nenakupuje si, nechává si posílat jídlo, nevynáší odpadky, je sociálně téměř úplně stažená s tím, že občas se vyburcuje k nějaké velké akci. Vyběhne ven, něco si zařídí, ale prakticky není o sebe moc schopna se postarat, i když už začíná být v kontaktu i s ním samotným. Nevěděl si s tím rady, byl přesvědčený o tom, že se jedná o nějaké psychiatrické onemocnění, které nebylo diagnostikováno, přestože měl svého psychiatra a žádal další názor. Lékař [anonymizována tři slova] kontaktu s panem [celé jméno původního účastníka] usoudil, že je na místě řešení věci multidisciplinárním týmem a přizval i svědkyni. S žalobkyní bylo velmi obtížné navázat kontakt, protože každého kontaktu se obávala, byla velmi úzkostná, byl problém se vůbec dovolat, protože nezvedala telefony. Domlouvaly se tedy přes strýce. Zhruba v roce 2016 proběhly asi 2 telefonáty se žalobkyní a poté spolu pracovaly intenzivně v roce 2017, kdy byly v týdenním kontaktu převážně telefonicky, protože pro žalobkyni bylo velmi obtížné vycházet z domu. Styděla se za svůj stav, jak vypadá, proto bylo přistoupeno ke konzultacím po telefonu a tyto trvaly i hodinu. Svědkyně se snažila vyřešit, jak by se o sebe mohla žalobkyně sama postarat, pečovat o byt, vynesení odpadu, postarat se o zvířata nebo vycházet ven. Na vztahové rovině navazovaly obtížně kontakt a svědkyně se snažila získat důvěru žalobkyně, která jí nevěřila. Věřila pouze lékům od svého psychiatra. Svědkyně viděla, že je naděje, jak se ze situace dostat ven a i žalobkyně se této naděje po nějakou dobu držela, kdy očekávala zlepšení stavu v důsledku jiné léčby. To se postupně ukázalo být nesplnitelným a šlo o úpravu jejího stavu jinými než medikamentózními prostředky, spíše psychickou a sociální podporu a přípravu na dlouhodobou spolupráci. Je domluven pro klienta přijatelný způsob kontaktu a vlastně není navrhováno žádné řešení a vkládán vlastní pohled poradce na věc, ale je kladen důraz na vyslechnutí klienta a z případného selhání zvláště na počátku spolupráce nedovozovat důsledky. Možnost hospitalizace žalobkyně řešili opakovaně, ale dle svědkyně na to žalobkyně nebyla připravená, i když by to sama nepřiznala a zdůvodňovala to tím, že by neměl kdo se postarat o zvířata, dostala by paralýzu a nebyla by schopná se někam dostat. Situace v té době nebyla tak vyhrocená, aby z toho mála, co v centru věděli, byli nuceni přivolat rychlou záchrannou službu proti její vůli. Pokud jde o vztah ke zvířatům, jedná se o jeden z důvodů, proč byla žalobkyně schopna ještě nějak fungovat, vyburcovalo ji to k péči o ně, ale samotná hospitalizace už na ni byl moc velký krok na to, aby viděla, co by to mohlo přinést jí či těm zvířatům. Co se týče případného pobytu ve stacionáři, o tom se nebavily. Svědkyně věděla od žalobkyně, že jí vychovávala matka, otce už od dětství neměla, a proto na sebe byly hodně vázány. Dále jim vypomáhal strýc. Matka zhruba 2 roky před navázáním spolupráce zemřela a žalobkyně zůstala v bytě sama. O smrti matky mluvila žalobkyně jako o nějakém mezníku, kdy rozlišovala období před a po s tím že po smrti matky se ten život nějakým způsobem změnil, nicméně té otázce smrti se v hovoru vyhýbala. Žalobkyně mluvila o tom, že se jí výrazně zhoršily úzkostné stavy po smrti matky, byla nucena to nějakým způsobem řešit a bylo to pro ni náročné. Žalobce informoval centrum, že žalobkyně nebyla schopná postarat o domácnost ani o sebe, byl to jeden z těch hlavních bodů, který uváděl on, ale potvrdila to i žalobkyně. Svědkyně sama v bytě nebyla. Žalobkyně se za stav bytu velice styděla, popisovala obrovský rozsah nepořádku, špíny a odpadků v domácnosti, že ji to velice omezovalo, nechtěla v té domácnosti zůstávat. Zároveň však s tím nedokázala nic dělat a do toho bytu odmítala kohokoliv pustit, protože se za to styděla. Nedokázala si vařit, takže si objednávala nějaké hotové jídlo, což ji zase finančně ruinovalo. Z informací o žalobkyni svědkyně dovodila, že tato nebyla schopná se o sebe postarat běžným způsobem. Dle svědkyně žalobkyně, pokud by byla schopna sama něco udělat pro zlepšení své situace, tak by to udělala. V období, kdy se se žalobkyní osobně setkala, měla pocit, že se žalobkyně snažila a dělala maximum toho, čeho byla v tu dobu schopna. Byť spolupráce s odborným týmem byla velice komplikovaná, neměla svědkyně pocit, že by žalobkyně něco předstírala, ale limity byly dané tak, že bylo obtížné jí nějak pomoci. Pan [celé jméno původního účastníka] se neustále snažil projednat budoucnost své neteře, nacházet nějaké nové způsoby, jak neteři pomoci. Sám s novými způsoby léčby a léky, přicházel a očekával, že je centrum nějakým způsobem zajistí, nebylo to však v tu dobu reálné. Někdy byl dokonce velice roztrpčen z jeho pohledu nevstřícným postojem centra. Kromě medikace navrhoval i hospitalizaci na neurologii a podobně. Navrhoval různé způsoby co ještě nebyly vyzkoušené, většinou bylo možné mu vysvětlit, proč to nejde nebo proč to není zrovna realizovatelné, ale hrozně moc jí chtěl pomoci. Svědkyně návrhy projednávala i s klientkou, která souhlasila pouze se systematickou psychoterapií. Byť k této léčbě byla motivována, vzhledem ke svým obtížím se k terapii nedokázala dostat. Potom projednávali změnu medikace s její ošetřující lékařkou, ke které potom také došlo. Rovněž navrhovali hospitalizaci, resp. pobyt ve stacionáři, a sice Národní ústav duševního zdraví, který se jevil jako reálný návrh, ale žalobkyně toho nebyla schopna. Jde o stacionář, kam je možno denně docházet, ale pokud toho člověk není schopen, jako žalobkyně, bylo možné tam využít ubytování, aby ten obrovský stres, který se týkal odchodu z domu, odpadl. O této formě se se žalobkyní svědkyně bavila, ale pro tu to bylo nad její síly. Psychiatr centra se na počátku vztahu se žalobkyní spojil s ošetřující lékařkou nebo ambulantní psychiatričkou žalobkyně a konzultoval medikaci, změnu medikace, bavili se o diagnostice, zda je správně diagnóza, na základě čeho to bylo diagnostikováno. Jak dlouho se žalobkyně léčila u psychiatra před úmrtím maminky svědkyně nevěděla. Pokud jde o medikaci, konstatovala, že tato byla nasazena, ale stejně jako mnoho pacientů, s kterými byla v kontaktu, žalobkyně medikaci nasazovala a posléze vysazovala. Pacienti to dělají velmi často, asi kvůli vedlejším účinkům.

40. Dle zprávy [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] ze dne 15. 4. 2014 bylo provedeno spirální CT pacientky [jméno] [celé jméno žalobkyně], a sice hrudníku, břicha a pánve, ze kterého vyšel závěr, že pacientka trpí lokálně pokročilým tumorem endometria bez zřejmých známek generalizace.

41. Soud k dané věci předvolal i znalce doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který ve věci vypracoval znalecké posouzení ze dne 18.1.2018, tento se však opakovaně z účasti u jednání soudu omluvil, přičemž poukázal na obor své činnosti s tím, že mu nepřísluší hodnotit duševní útrapy žalobců či postup a výkony lékařů v dané věci. Proto také nepředložil znalecký posudek s jeho náležitostmi, ale jen znalecké posouzení.

42. Soud neprováděl žalovanou navrhovaný znalecký posudek, důkaz přehled center vysoce specializované péče v onkogynekologii, MZ ČR a další odborný lékařský článek, protože z provedených důkazů má za to, že pro své rozhodnutí má ji dostatek podkladů. Z téhož důvodu soud již nehodnotil při jednání provedené důkazy fotografiemi bytu žalobkyně a veterinárními zprávami o ošetření jejích domácích mazlíčků, když tyto pro posouzení věci nejsou podstatné.

43. Dle ust. § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ NOZ“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

44. Dle ust. § 2959 NOZ při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

45. Dle ust. § 2965 NOZ konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.

46. Dle ust. § 2966 odst. 1 a 2 NOZ při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo. Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.

47. Dle ust. § 2967 odst. 1 a 2 NOZ při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu. Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.

48. Dle ust. § 2971 NOZ odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

49. Dle ust. § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen„ zdr.sl.“) má pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

50. Dle ust. § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění (dále jen„ zdr.sl.“) se náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

51. Na základě provedeného dokazování se soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou ze strany žalované, kdy tato namítla, že ze znaleckého posudku doc. [titul]. [jméno] [příjmení] vyplývá, že k pochybení mělo dojít ze strany žalované v polovině února 2014, žaloba však byla podána až 13.6.2018, tedy po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty. Původní žalobci se však o tom, že jim vznikla imateriální škoda a jejím původci dozvěděli právě až z uvedeného znaleckého posudku doc. [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] 2016 ze dne 31. 7. 2016, který si nechali vypracovat. Teprve na základě daného posudku tedy žalobci jak poškození získali povědomí o vzniku škody. S ohledem na to soud námitku žalované považuje za nedůvodnou.

52. Co se týče průběhu léčby paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], jednotlivých kroků žalované a jejich časové souslednosti, o tomto nebylo mezi účastníky sporu. Sporné bylo pouze hodnocení rychlosti časové návaznosti jednotlivých léčebných a diagnostických úkonů, když žalobkyně opírala své přesvědčení o postupu žalované non lege artis především o znalecký posudek doc. [titul]. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] Soud dospěl k závěru, že v daném případě nebylo prokázáno, že by postupovala žalovaná v rozporu se svými objektivními možnostmi a se zásadami lege artis a že by její postup byl příčinou následného úmrtí matky žalobkyně, která trpěla velice vzácným, agresivním a rychle rostoucím karcinomem endometria, jehož léčba je velice nejistá, což ostatně dokládají i v řízení prováděné odborné články a statistiky. Pacientka zemřela 1 rok a 4 měsíce po samotné operaci (tzn. zhruba uprostřed tzv. mediánu přežití, který je predikován pro nádorová onemocnění podobného typu jako [číslo] měsíců) při které bylo definitivně prokázáno, že došlo ke IV. stádiu nemoci karcinosarkom endometria. Jak vyplývá z odborných textů, které byly v řízení provedeny jako důkaz, v současné době neexistují žádné jasné důkazy umožňující vypracovat obecně přijímané směrnice pro terapeutické zvládnutí karcinosarkomu. Karcinosarkomy ženského genitálního traktu mají velice nepříznivou prognózu s celkovou dobou přežití 5 let u méně než 30%. Ačkoliv karcinosarkom dělohy v I. má příznivější prognózu (50% z celkového pětileté přežití), je stále značně horší než endometriální karcinom vysokého stupně, u kterého je statisticky pravděpodobné na 80% celkové pětileté přežití. Medián celkového pětiletého přežití kolísá od 8 do 26 měsíců. U většiny pacientek do 1 roku od ukončení léčby nastane relaps. S ohledem na relativně vysoký výskyt zasažení mízních uzlin (14% až 38% v časném stádiu) se nádor v pánevní oblasti běžně objeví znovu, dokonce i u pacientek s časným stadiem onemocnění, přičemž např. léčba radioterapií sice redukuje výskyt lokálních recidiv v oblasti pánve, což může mít vliv na kvalitu života, avšak nebyl pozorován účinek na přežití, ať celkové či bez nemoci. Prognóza pro onemocnění v lokalizovaném stadiu je totiž nepříznivá, s vysokým rizikem recidiv, lokálních i vzdálených, které se objevují do 1 roku. Za několik posledních desetiletí v poměru přežití nebyla pozorována žádná zlepšení, celkově je střední doba přežití méně než 2 roky, protože až u 60% nádorů dělohy již v klinickém stádiu I jsou nalézány metastázy v mízních uzlinách. Za takové situace soud považuje za více než nejisté, do jaké konkrétní míry by mohla pacientka přežít své onemocnění i pro případ operace v dřívějším termínu, protože nelze s jistotou uvést, kdy nádor metastázoval, přičemž právě metastázy jsou vysoce rizikovým faktorem pro uzdravení pacienta. Samotné metastázy přitom byly odhaleny až při operaci, přestože byla vyšetřena těsně před operací odborným lékařem a ani ten je neodhalil. Vyhodnocení rozsahu zhoubného bujení v endometriu a identifikaci vysoce rizikových případů by měli provádět právě odborníci na sonografii s ohledem na to, že rozsah nádoru vyhodnocují přesněji a opakovatelněji než gynekologové, kteří se na sonografii nespecializují. Soud vzal rovněž v potaz vytíženost zdravotnického zařízení v roce 2014, kdy na 78 lůžek celé gynekologie připadalo 6 282 malých i velkých gynekologických operací, ambulantních vyšetření bylo celkem provedeno 100 755, přičemž v rámci onkogynekologie činil počet hospitalizovaných 1 149 případů, počet zemřelých 12 a počet ambulantních vyšetření 11 821. Lze tedy konstatovat, že dané zdravotnické zařízení bylo zatíženo velkým počtem lékařských zákroků. Jak vyplývá z usnesení Policie České republiky obvodního ředitelství policie [obec a číslo], služba kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo odložení podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, z dat Národního onkologického registru vyplývá, že 14,8% pacientek s nádory ve stádiu pT1 a pT2, tedy v klinickém stádiu, ve kterém se pacientka nacházela v prosinci 2013 a lednu 2014, má již metastázy, obvykle v mízních uzlinách nebo na peritoneu. Tyto metastázy jsou zjištěny díky operačnímu výkonu a mikroskopickým zpracováním odstraněné tkáně. Tedy minimálně se 14,8% pravděpodobností se v případě pacientky jednalo o osobu ve 4, tedy nevyléčitelném stádiu onemocnění. Druhé nejvyšší stádium přitom bylo jednoznačně potvrzeno druhým vyšetřením ze dne 2. 4. 2014. Je tedy pravděpodobné, že prognóza pacientky by byla v lednu i dubnu stále shodná, protože v obou případech by se jednalo o nemocnost stejného, tedy nejvyššího klinického stádia. Následně provedená operace byla i přesto pro pacientku přínosem, protože umožnila definovat stádium. Operace předcházela možným komplikacím a zpomalila průběh onemocnění, které však bylo již nevyléčitelné. Co se týče dlouhé čekací doby, tato je bohužel dána špatnou kapacitou gynekologicko-onkologických pracovišť. Jedná se jednoznačně o nedostatek českého zdravotnictví, které nedisponuje adekvátními prostředky, a tudíž i kapacitou. Policejní orgán po prostudování spisového materiálu a výslechu znalce dospěl k závěru, že ze strany lékařských pracovníků nedošlo k zanedbání péče, u zemřelé byl bohužel přítomen raritní, velice agresivní karcinosarkom endometria, ke kterému bylo bohužel přistoupeno standardním způsobem a byl řešen jako mnohem častější, méně zhoubný karcinom endometria. Co se týče subjektivních potíží, tyto měla pacientka již 29.11.2013, kdy navštívila svého gynekologa, který jí naordinoval antibiotika, aniž by měl podezření na jiný zdravotní problém a proto nedělal podrobnější vyšetření. ([příjmení] bylo rovněž uvedeno v e-mailu z 8.4.2014) Jak následně konstatovala žalobkyně e-mailem ze dne 27.4.2015 navzdory dočasnému zdání uzdravení došlo u pacientky k recidivě. V dané věci se poněkud nestandartně angažoval znalec doc. [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], který nejenže ve věci podal znalecký posudek [číslo] 2016 ze dne 31. 7. 2016, ale rovněž jeho dvou doplnění, kterými se až v osobní rovině vyjadřoval tvrzením žalované, ač mu toto zjevně nepřísluší. Lze souhlasit s tvrzením znalce, že na samotné onemocnění nemohla mít vliv četnost preventivních prohlídek ze strany pacientky, když se jednalo o náhlý a velice agresivní typ nádoru, který narostl v řádu několika měsíců. Roční prohlídka by tak nemohla vznik nádoru nijak ovlivnit, pokud by nebyla v blízkém časovém horizontu od vzniku potíží. [jméno] pacientka se přitom krátce po jejich vzniku sama k lékaři dostavila. Znalec, jehož oborem činnosti je onkologie, zabývá se především chemoterapií, hormonální léčbou, imunologií, cílenou léčbou a účastí v indikačních týmech a který dlouhodobě žije ve Švédsku konstatoval, že jednotlivé kroky byly zdravotnickým zařízením v podstatě činěny správně, včetně pochopitelné objektivizace nálezu vlastním zařízením, až na časový rozestup mezi nimi. Ve svém posudku znalec uvedl tabulku, kterou označil jako„ Pětileté přežívání pacientů s karcinosarkomem dle stádií“, v níž shrnul studie z let 2004, 2010, 2011 a 2016. Podle těchto studí se míra přežití dle jednotlivých stádií v uvedených letech pohybovala ve stadiu I v rozmezí 47% - 73,16%, ve stadiu II v rozmezí 36% 67,5%, ve stadiu III. v rozmezí 22% - 47,3% a ve stadiu IV. v rozmezí 9% 32%. Současně konstatoval, že neexistuje doporučení Ministerstva zdravotnictví ohledně délky intervalů mezi vyslovením podezření na nádor a operačním vyšetřením, zdravotní pojišťovny se k tomuto tématu nevyjadřují, znalec neměl k dispozici ani doporučení l. [obec] gyneklogicko-porodnické společnosti, rovněž konstatoval, že zahraničními standardy ve vyspělých evropských zemích ani v USA neřeší otázku časového sledu kroků, s výjimkou Švédska. Právě ze švédského modelu znalec vycházel při hodnocení délky léčby paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a uzavřel, že lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že rychlejší sled vyšetření a včasnější provedení operace by byly základem na diagnostikování nádoru v časnějším stadiu s lepší prognózou. Svůj posudek následně doplnil 11.12.2018 ke doplňkem ke znaleckému posudku [číslo] 2016 - stanoviskem k doplnění vyjádření k žalobě ze dne 8. 8. 2018, kdy dokonce byl schopen stanovit u pacientky 40% šanci na potvrzení stadia I. Rovněž rozporoval žalovanou tvrzené čekací doby pro léčbu pacientů s karcinomem endometria a výslovně uvedl, že tyto jsou pro případy karcinosarkomu endometria nepoužitelné. V této souvislosti rovněž správně zdůraznil, že v onkologii se pracuje s počtem pravděpodobnosti a pacientům je dávána naděje, nikoli jistota. V dalším Znaleckém posudku ze dne 1. 2. 2018 č. 2021 znalec přiznal, že i tabulka, kterou sám označil jako„ Pětileté přežívání pacientů s karcinosarkomem dle stádií“ se ve skutečnosti týká všech nádorů endometria, protože izolované národní statistiky pro karcinosarkom endometria nejsou publikovány. Nicméně přesto konstatoval, že potřebné údaje lze extrapolovat z dat pro celou skupinu nádorů endometria, když nelze předpokládat, že by se v jedné zemi léčil jeden subtyp nádoru stejného orgánu lépe než druhý. A konečně pokud byl znalec při ústním jednání dotázán, zda mohlo být nádorové onemocnění poškozené způsobeno i nedostatečnou prevencí z její strany, konstatoval, že„ karcinosarkom děložního těla nemá zavedený screening, protože je to tak vzácné onemocnění, že se vlastně screeningová pravidelná vyšetření nedoporučují. Jediné, co se doporučuje, je screening rakoviny prsu, hrdla děložního a tlustého střeva, protože mají vysoký výskyt. ……………. screening ….…. pro karcinosarkom dělohy....…... neexistuje. Proto není potřeba, aby se pacientka dostavovala pravidelně na gynekologické kontroly, které jsou orientované na hrdlo děložní, nikoliv tělo děložní. Karcinosarkom často roste velice rychle, může vzniknout tzv. intervalový karcinom, tzn. že i kdyby člověk byl na kontrole třeba v červnu nebo v září, mohl mít negativní ultrazvuk a je objednán na kontrolu po půl roce, zatímco v mezidobí již za tři měsíce vznikne nádor.“ Přesto dovozoval, že pacientka se do konečného stadia, které bylo zjištěno při operaci 17.4.2014 dostala až v době po únoru 2014. Současně nijak nezohlednil možnou recidivu, ačkoliv sám poukázal na určitou nepřesnost publikovaných statistik z amerického onkologického registru (i statistik ve svém posudku), když uvedl příklad své matky, která byla diagnostikovaná s rakovinou prsu v nejvyšším stadiu a měla predikovaný medián podle tabulek 2,5 roku života, dožila se však 4,5 roku, protože jí zabrala cílená léčba. Již dle vyšetření ultrazvukem u doktora [příjmení] mělo být přitom dle znalce zřejmé, že se jedná o nejmalignější formu toho nádoru. Tento závěr znalec učinil přesto, že je mu znám závěr článku o rozdílu provedení transvaginálního ultrazvuku expertem v onkologických centrech ve srovnání s méně erudovaným všeobecným gynekologem. Především o své subjektivní hodnocení průběhu celé léčby, ovlivněné právě švédským modelem, tak znalec opíral své závěry, kdy sice uvedl, že lékaři komplexního oddělení v onkologickém centru měli především provést CT, zjištění rozsahu, udělat předoperační vyšetření, v rámci toho prezentovat pacienta na týmu, který následně rozhodne o dalším postupu. Při ústním jednání rovněž doplnil„ Pouze z ultrazvuku nelze definitivní stadium nádoru zjistit, je nutné doplnit i CT vyšetření, to přitom bylo uděláno až [číslo] CT se dělá před operací, kdy musí být znám anatomický rozsah onemocnění a je podkladem pro další postup týmu při operaci. Pokud je onemocnění příliš pokročilé, může se stát, že k operaci nedojde.“, ohledně péče o pacienty v pokročilém stadiu tedy uvedl tedy de facto jako žalovaná ve svém vyjádření, přesto jí ve svém doplnění znaleckého posudku v reakci na její vyjádření oponuje„ Pakliže je špatná prognoza určité nemoci důvodem k liknavosti v diagnostice a léčbě, zda tomu má rozumět tak, že by vůbec nemělo smysl zahajovat péči o pacienty nově diagnostikovanými nádory s horší prognozou, jako je právě karcinosarkom endometria nebo nádor mozku apod.?“ Znalec rovněž konstatoval, že konkrétní typ nádoru lze zjistit až z [anonymizováno], která je pro zjištění velikosti nádoru klíčová, protože do té doby mohou mít lékaři pouze kvalifikované podezření. V této souvislosti odkázal na v posudku prezentovanou práci, podle které největší počet podílu pacientů, kteří mají atypickou vaskularizaci, je pacientů, kteří mají nádory vyššího stupně zhoubnosti. Znalec se netají se svým názorem, že v [obec] je nedostatečná zdravotní péči ve srovnáním se [země] („ Při severském modelu je medián vyšší než v [obec], kde systém ztrácí pacienta na každém kroku, ať již v otázce diagnostiky, špatné operativy, operuje se na okresech místo v centrech, je podávána špatná chemoterapie, protože není k dispozici ta dobrá, a tak zde pacienti umírají častěji tady, než tam.“), jeho úkolem však není pranýřovat české zdravotnictví, ale zhodnotit přiměřenost jednotlivých úkonů s přihlédnutím k objektivním podmínkám. V posudku přitom znalec nijak nehodnotí poměry u žalované, neporovnává obdobné případy ani nezohledňuje tehdejší situaci, když přímo uvádí, že organizace práce je její věc. Tím se dle názoru soudu dopouští nepřiměřeného zjednodušování, ač by jako znalec měl zachovat nestrannost a objektivitu. Rovněž znalec poněkud rozporuplně na jednu stranu konstatuje, že konkrétní rozmezí mezi vyšetřeními z 2.4. a 9.4. již nemělo zásadní význam, protože nádor má určitou dobu růstu a to, že byla konečně 17. dubna, na přímluvu pana [anonymizována dvě slova] provedena operace bylo jedině dobře. Na druhou stranu však uvádí v rozmezí mezi 2.4. do [číslo] došlo k radikálnímu nárůstu primárního nádoru a tento měl 14 dní k dalšímu růstu, když byl následně vyoperován ve stadiu 4B. A konečně jestliže znalec ve svém posledním písemném vyjádření uvedl, že v polovině února 2014 se zřejmě u pacientky„ jednalo o stadium I či II, když výsledek ultrazvuku z [číslo] pořád ještě dával pacientce šanci na definitivní radikální operaci“ (avšak nejen tím), sám de facto porušuje své prohlášení, že v onkologii se pracuje s počtem pravděpodobnosti a pacientům je dávána naděje, nikoli jistota. Znalcova vyjádření vzbuzují dojem, že nebýt prodlení mezi jednotlivými kroky u žalované, byla by se pacientka ze svého onemocnění uzdravila, resp. zemřela by až tzv. stářím. Jak soud již shora uvedl, s ohledem na vysokou agresivitu nádorového onemocnění je toto prohlášení nejen přehnané, ale z hlediska pozůstalých i nezodpovědné, protože v nich vzbuzuje pocit marné ztráty. S ohledem na to soud při svém rozhodování ze znaleckého posudku doc. [titul]. [jméno] [příjmení] nevycházel. Pokud jde o znalecké posouzení zdravotnické dokumentace paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], vypracované [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] 18.1.2018, jehož oborem činnosti je zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace lékařské diagnostické a terapeutické přístroje, aplikace ultrazvuku v lékařství a aplikace vysokofrekvenčních elektromagnetických polí a pro obor elektronika, odvětví elektronické lékařské přístroje, jak sám znalec k předvolání k ústnímu jednání několikrát zopakoval. O to více je překvapující, že se vyjadřoval nejen ke své odbornosti, kdy popsal dostupné technické přístroje a bez bližší znalosti místních poměrů dedukoval, zda takové přístroje na pracovišti byli či nebyli k dispozici, ale také ke konkrétnímu průběhu a způsobu léčby. Ani z tohoto důkazu tedy soud při svém rozhodování nevycházel. Tvrzení znalce oponoval [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který je atestovaným gynekologem porodníkem, klinickým onkologem, onkogynekologem, vedoucím onkogynekologického centra U [anonymizováno] od roku 2004. Dle svého prohlášení 25 let působí v oboru onkogynekologie, je činný v oblasti vědecké a mezinárodní, dlouho byl [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. V posledních 15 letech podílel na všech evropských doporučených postupech, které se vytvářely v oblasti onkogynekologie, vedl mezinárodní skupinu, která připravuje doporučené postupy pro léčbu zhoubných nádorů děložního hrdla a podílel se jak na doporučených postupech pro léčbu dělohy, tak pro léčbu rakoviny vaječníků. V souladu s odbornými texty konstatoval, že se nedá srovnávat orientační vyšetření u praktického gynekologa, který vidí zhoubný nádor třeba jednou za tři roky, protože ta incidence obecně v populaci není nijak vysoká. Zobrazovací vyšetření nemusí být úplně přesné, přitom CT bylo děláno několik dnů před operací a ukazovalo nádor, jedno ložisko pravděpodobně v pánvi, zatímco při operaci byla zjištěna diseminace v dutině břišní. V této souvislosti svědek konstatoval, že je velmi nepravěpodobné, že by se během 3 dnů ložisko takto rozprostřelo, diseminace musela být v těle pacientky dlouhou dobu, přestože je zobrazovací vyšetření neodhalila. Nelze totiž přesně určit, kdy se vytváří sekundární nádory, protože metastázy lze určit až v momentě, kdy se nějakým způsobem projeví. Buďto způsobí nějaké příznaky nebo jsou zjištěny při operaci či na zobrazovacím vyšetření. Nejlepší a nepřesnější zobrazovací vyšetření jsou schopna dnes rozeznat léze od velikosti 3-4 mm. Některé nádory se chovají poměrně predikovatelně, jako např. nádor děložního čípku, ale jiné v jakoukoliv dobu udělají jakýkoliv typ metastáz, přitom u nich chybí predikovatelnost, na jakou oblast těla se zaměřit. I proto je smrtnost sarkomů tak velká a onemocnění podlehnou i pacientky v méně pokročilém stadiu, než byla paní [celé jméno žalobkyně]. Karcinosarkom je natolik zhoubný, že ze všech pacientek dlouhou nebo delší dobu přežije pouze třetina, protože nádor je v kterékoliv fázi schopen z lokalizovaného onemocnění udělat onemocnění neléčitelné, to znamená metastatické. Za jak dlouho se tak stane, přitom nelze určit, nicméně právě zachycení stadia nádoru ve fázi I a II je pravděpodobně určující pro přežití pacientek. Soud si je vědom toho, že se jedná o de facto ošetřujícího lékaře, když mezi účastníky není sporu o tom, že právě na přímluvu prof. [titul]. [příjmení] došlo k posunutí termínu operace zhruba o 2 týdny dříve. Současně však nelze přehlédnout, že jeho výpověď neobsahuje zjevné rozpory, je oproštěna od subjektivního hodnocení případu a je ve shodě s názory odborníků, publikovanými v odborných článcích, o jejichž důvěryhodnosti nemá soud důvod pochybovat, když oba v řízení vyslechnutí odborníci existenci těchto článků rovněž potvrzují. V řízení byl prokázán nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, který však trvá od jejího dětství, trpí závažnou psychiatrickou [anonymizováno], jejíž medikamentózní léčba je neúspěšná. V důsledku poruchy není žalobkyně schopna se o sebe dostatečně postarat a de facto po celý svůj život vyžaduje péči jiné osoby, kterou do své smrti (resp. spíše do doby, kdy toho byla s ohledem na své onemocnění) zajišťovala její matka a následně pak po určitou dobu strýc. Po jeho smrti žalobkyně žije sama, pouze s domácím mazlíčkem, přičemž předestřela de facto bezvýchodnou situaci, kdy ji děsí žít sama v bytě, ve kterém zemřela její babička, současně z tohoto bytu nedokáže vyjít, konzumuje převážně donesené studené jídlo, protože není schopna si jej ohřát, a to nejen s ohledem na své nečekané katatonické stavy a obsedantní chování trvající až 12 hodin denně, ale také s ohledem na stav své kuchyně, není schopna se sama o sebe postarat, ale současně nedokáže umožnit někomu jinému mimo okruh matky a strýce, aby se o ni postaral. Aniž by bylo zapotřebí blíže zkoumat stav žalobkyně, jejího bytu či domácích mazlíčků v době po úmrtí její matky, nelze než konstatovat, že tento stav nebyl zapříčiněn žalovanou, nýbrž je (ať již v jakémkoliv rozsahu) nutno jej připsat převážně na vrub psychické nemoci žalobkyně, byť není zřejmé v jakém rozsahu. I s vědomím toho, že bude soud působit necitlivě, nutno konstatovat, že soudu neušly určité rozpory v tvrzení žalobkyně a provedených důkazech ohledně jejího stavu, kdy na jednu stranu jedna ze zpráv [anonymizována dvě slova] uvedla, že se dostavuje jen nárazově do ambulance naproti svému bydlišti, rovněž svědkyně [příjmení] konstatovala, že žalobkyně není dlouhodobě schopna dostavit se v určitém termínu osobně na terapii a vyžaduje telefonickou formu (přičemž současně někdy nedokáže telefon zvednout), na druhou stranu se bez zjevných obtíží a včas dostavila na první dvě jednání soudu, přičemž při druhém z nich ve věci vypovídala, aniž by tato jednání musela být odročována. Další rozpor soud spatřuje mezi posudkem o zdravotním stavu žalobkyně ke dni 10. 1. 2019, který mimo jiné popisuje, že žalobkyně v důsledku svého nutkavého chování vaří těstoviny i 3 hodiny a poté ještě dlouho zkoumá, zda se v nich nenachází nečistoty, zatímco žalobkyně uvádí, že z obav ze svých náhlých katatonických stavů vůbec nevaří a konzumuje pouze studené jídlo. Nehledě na samotný fakt, že žalobkyně není schopna se sama o sebe postarat a přesto si pořídí domácí mazlíčky, kterým musí péči poskytnout. V neposlední řadě je rovněž rozporný samotný stav bydliště žalobkyně, když tato uvádí, že jí katatonické (popř. paralytické) a obsedantní stavy zabírají zhruba 12 hodin denně a nebyla proto schopna již zhruba rok a půl vynést koš, přičemž si dokáže obstarat (byť donáškou) jídlo a obaly od něj ponechává volně v kuchyni, kde se hromadí a znemožňují běžné užívání kuchyně. Shora uvedené a další rozpory by soud v případě naplnění odpovědnostního titulu ze strany žalované blíže zkoumal, stejně jako vazby žalobkyně a jejího strýce na zemřelou [jméno] [celé jméno žalobkyně]. S ohledem na závěr ohledně absence postupu žalované non lege artis, soud se dále stavem žalobkyně či jejího strýce nezabýval. Na základě shora uvedené proto soud žalobu zamítl.

53. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalovaná a měla by tedy právo na náhradu nákladů řízení stejně jako vedlejší účastník na straně žalované. Oba účastníci na straně žalované se však náhrady nákladů řízení vzdali, proto jim soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.