42 C 161/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka celé jméno vedlejší účastnice bytem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 5 956 153,60 Kč s příslušenstvím

I. Rozšíření žaloby uplatněné žalobkyní v podání 5. 3. 2021 se nepřipouští.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 6 315 745,11 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 4 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované částku 308 731,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala původně po první žalované ([země] [anonymizováno] [stát. instituce]), druhé žalované (Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorce, Exekutorský úřad pro [anonymizováno], [PSČ] [obec a číslo]) a třetímu žalovanému (JUDr. [jméno] [příjmení], soudnímu exekutorovi, [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy], [PSČ] [obec a číslo]) poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu majetkové újmy, vzniklé provedením samotné exekuce [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy], [obec a číslo], [PSČ] vedeném nejdříve JUDr. [jméno] [příjmení] a následně Mgr. [jméno] [příjmení] a nezákonným postupem [anonymizováno 5 slov]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] jmenovaný soud schválil smír, kterým se vypořádalo podílové spoluvlastnictví účastníků mezi současnou žalobkyní a druhým spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] tak, že žalobkyně se stala výlučným vlastníkem nemovitostí p. [číslo] p. [číslo] budovy [číslo] v k. ú. [obec] [část obce] a současně byla povinna zaplatit oprávněnému částku 384.730 Kč do 3 dnů od právní moci uvedeného usnesení. Usnesení o schválení smíru bylo žalobkyni doručeno dne [osobní údaje žalobkyně] 2015. Doložka právní moci byla vyznačena [anonymizována dvě slova] až o rok později [osobní údaje žalobkyně] 2016, zpětně ke dni 24. 2. 2010 po opakovaných urgencích žalobkyně. Okresní soud zaslal katastru nemovitostí pouze oznámení o podání návrhu na zrušení usnesení o smíru dne 13.1.2011. Až do roku 2011 žalobkyně fakticky nemovitost nevlastnila a nemohla s ní nakládat a nemohla být zapsána do katastru nemovitostí. Oprávněný [příjmení] [příjmení] se z předmětných nemovitostí nevystěhoval, výlučně je dále neoprávněně užíval a nemovitosti nepředal žalobkyni. Tato skutečnost způsobila a vyústila v několik dalších soudních jednání u [anonymizována dvě slova], kdy se musela žalobkyně domáhat vydání bezdůvodného obohacení na oprávněném z exekuce, neboť předmětné nemovitosti užíval bezdůvodně až do srpna 2011. Celková dlužná částka oprávněného z exekuce za bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně převýšila částku 384.730 Kč, která byla předmětem exekučního řízení. Došlo k pochybení soudu jednak v rovině procesně právní a špatného posouzení a vyhodnocení sutkové podstaty věci samotného smíru, kdy soudce by měl usměrnit a poučit o možných důsledcích uzavřeného smíru a současně realizovaným smírem eliminovat každé další možné soudní spory vztahující se k dané věci. Usnesením Okresní soud ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] exekutorský úřad, pro [obec a číslo], [ulice a číslo] k vedení exekučního řízení na majetek žalobkyně za účelem vymožení peněžité povinnosti ve výši 384 730 Kč, k uspokojení pohledávky oprávněného, nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Tato exekuce byla následně postoupena rozhodnutím ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 5.2013 Mgr. [jméno] [příjmení], s účinností od 15. 6. 2013. Postoupení exekuce Mgr. [jméno] [příjmení] nemá oporu v zákoně a došlo k nezákonnému postupu a k výměně obou exekutorů. K této skutečnosti se nemohla žalobkyně ani vyjádřit. Lze pak současně poukázat na to, že v soudním spise je uložen návrh na exekuci podaný právním zástupcem oprávněného ze dne 18.1.2011 (JUDr. [anonymizováno]), který je pouhým cárem papíru a nemá náležitosti exekučního návrhu podle § 38 exekučního řádu, kdy žalobkyně ještě nebyla v katastru nemovitostí vyznačena jako vlastník předmětných nemovitostí. Nemovitosti, které byly předmětem podílového vypořádání a uzavřeného smíru ze dne 1. 2010 byly zatíženy hypotečním úvěrem, kdy povinnost ho splácet byla vázána na oprávněného z exekuce jako obligačního dlužníka. Otázka převedení této povinnosti nebyla Okresním soudem v rámci smíru řešena, přesto že, na to byl soud výslovně několikrát upozorněn. Oprávněný z exekuce následně přestal hypotéku platit a odmítal ji převést na žalobkyni. Bez souhlasu oprávněného nemohla žalobkyně dluh převzít. Hypoteční banka, jako zástavní věřitel, odmítala poskytnou žalobkyni relevantní informace o výši dluhu a pobytu oprávněného. V konečné podobě pak dne 3. 6. 2013 zástavní věřitel [právnická osoba], se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] se domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, a to nemovitostí, které byly předmětem výše uvedeného smíru. Z důvodů, že obligační dlužník ([jméno] [anonymizováno] z exekuce) neplatil smluvené splátky na hypoteční úvěr, vznikl dluh a byl nařízen soudní prodej předmětných nemovitostí rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Veškerý majetek žalobkyně byl již od roku 2013 pod exekucí a nemohla požadované splátky zaplatit i z důvodů, že byla nucena vyživovat sebe a své nezletilé dítě. Již v roce 2014 žádal soudní exekutorku Mgr. [příjmení] právní zástupce žalobkyně i písemně sama o zpeněžení výše uvedených nemovitostí, aby mohla zaplatit dluh. Snaha domluvit se s bankou v této době, kdy banka odmítala poskytnout relevantní informace o stavu pohledávky a o obligatorním dlužníkovi a jeho adrese bylo třeba nakonec řešit formou stížností prostřednictvím právních zástupců žalobkyně. V rámci exekučního řízení žalobkyně několikrát podávala návrh na zastavení exekuce z důvodů, že existovaly pohledávky žalobkyně vůči oprávněnému z exekuce, jejichž existence byla potvrzena pravomocnými rozhodnutími Okresního soudu [okres] č. j [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [anonymizováno] [číslo], č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a [spisová značka] další pohledávky, které měla žalobkyně vůči oprávněnému ve výši 858.522 Kč. Vzájemné započtení pohledávek bylo provedeno kompenzačním úkonem žalobkyně vůči právnímu zástupci oprávněného [příjmení] [jméno] ze dne 10. 1.2011 ve výši 279.331 Kč. Oznámení bylo oprávněnému zasláno doporučenou zásilkou dne [osobní údaje žalobkyně] 2016, tedy po právní moci usnesení, na základě, kterého byla exekuce nařízena, ale před podáním návrhu na nařízení exekuce (v době, kdy byla právní moc předmětného usnesení o smíru vyznačena). Bez ohledu na tuto skutečnost podal oprávněný dne 18.1. 2011 návrh na exekuci v celé částce. Zbývající pohledávky žalobkyně ve výši 105.379 Kč vůči oprávněnému zanikly zápočtem s pohledávkami žalobkyně a vyplývající z nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalobkyně v jejím výlučném vlastnictví oprávněným. Kompenzační úkon byl učiněn odvoláním žalobkyně ze dne 7. 2011 proti usnesení o nařízení exekuce č. j. [číslo jednací]. Podaným odvoláním žalobkyně oznámila, že pohledávka oprávněného zanikla. Zánik pohledávky oprávněného byl dále potvrzen návrhem na zastavení exekuce ze dne [osobní údaje žalobkyně] 2021. V době podání odvolání pohledávky žalobkyně vůči oprávněnému byly ve výši 187.500 Kč a odpovídající poplatek z prodlení a vznikly z nesplněné povinnosti k úhradě nájemného od února 2010 do května 2011 z neoprávněného užívání nemovitosti, která byla předmětem usnesení o smíru ze dne 20. 1. 2010 a převyšovaly pohledávku oprávněného, (tyto nároky byly žalobkyní přiznány rozhodnutím Okresního soudu). Stížnost podaná žalobkyní dne 24. 2. 2015 na [stát. instituce] a [exekutorský úřad] [anonymizováno] byla shledána jako důvodná a potvrdila existenci nezákonných průtahů v předmětném řízení. Z dopisu [stát. instituce] ze dne [datum] jasně vyplývá a potvrzuje závěr, že při exekuci č. j. [číslo jednací], bylo nejdříve nezákonně zastaveno řízení o odkladu exekuce JUDr. [příjmení] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a následně měla být exekuce zastavena nejméně dne 26. 3. 2013 na základě existujících podmínek. Přes výše uvedené rozhodla exekutorka [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] zastavení exekuce až za rok dne 13. 6. 2014 (nabylo právní moci 22. 7. 2014) a oznámení o skončení exekuce bylo odesláno až o rok později a to ke dni 10. 3. 2015, kdy exekuční řízení bylo ukončeno. Teprve od tohoto okamžiku mohlo dojít k oficiálnímu odblokování majetku žalobkyně a majetku, který byl ve spoluvlastnictví jejích rodičů. Předmětné jednání [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] žalobkyně za úmyslné poškozování svých zájmů a nerespektování principů hospodárnosti a rychlosti řízení. Žalobkyně již dne 14. 2. 2011 podávala návrh na zastavení exekuce, neboť prokazovala, že exekuce byla podána neoprávněně a nezákonně byl zatížen její majetek. Toto její tvrzení se fakticky prokázalo zdlouhavým soudním řízením až v roce 2014. Stejně tak již ode dne 14. 12. 2011 byly pohledávky žadatelky vůči oprávněnému vyšší, než jeho nárok a byly ve výši cca 800 000 Kč, a tudíž značně převyšovaly částku nařízené exekuce, a proto byl podán návrh na zastavení exekuce. Žalobkyně považuje za nezákonné i jednání soudního exekutora nejdříve JUDr. [příjmení] následně Mgr. [příjmení] [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] ohledem na to, že exekuce nebyla zastavena již v době, kdy zde byly prokazatelně podmínky pro její zastavení v roce 2011 ve smyslu § 55 odst. 3 exekučního řádu z důvodů vzájemného zápočtu pohledávek žalobkyně vůči oprávněnému. Dne 29. 8. 2011 bylo soudnímu exekutorovi doručené odvolání žalobkyně označené jako návrh na odklad, který byl i návrhem na zastavení exekuce, kdy exekutor nezákonně zastavil usnesením. Jeho usnesení bylo zrušeno [anonymizována dvě slova] a exekutor postoupil usnesení jako návrh na odklad exekučnímu soudu. Exekuční řízení se tak nezákonně prodloužilo o jeden rok. Navíc v době, kdy bylo zcela zřejmé, že pohledávky oprávněného zanikly, exekutor vydal další exekuční příkaz čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] na 3 účty žalobkyně a dalším exekučním příkazem postihl další účet žalobkyně ze dne 23. 11. 2011. V žádném případě nelze tudíž hovořit o tom, že se jednalo o přiměřenost vymáhané povinnosti stanovené v § 47 odst. 1 exekučního řádu, kdy exekutor je povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhu povinného dosaženo. Dne 20. 2. 2013 byl soudnímu exekutorovi prostřednictvím exekučního soudu doručen návrh na zastavení exekuce ze dne xanon [číslo] (až po měsíci). Exekutor usnesením ze dne 8. 3. 2013 vyzval oprávněného, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že oprávněný s návrhem souhlasí. Oprávněnému bylo doručeno dne 14. 3. 2013, s doložkou dle §101 odst. 4 soudního řádu. Oprávněný byl vyzván celkem 3x a naposledy exekutorkou usnesením až ze dne 7.2.2014. Exekutorka neukončila exekuci v zákonné lhůtě do 26. 3. 2013, čímž porušila ust. § 46 odst 6 exekučního řádu, což mělo za následek i nařízení soudního prodeje nemovitosti (budovy ev. [číslo] na pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] k. ú. [obec] u [část obce]) na základě žaloby podané dne 23. 5. 2013 [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen“ [anonymizována dvě slova]“) jako zástavního věřitele k uspokojení pohledávky zástavního věřitele [anonymizována dvě slova], z důvodů, že oprávněný z exekuce nesplácel dluh a odmítl ho převést na žalobkyni. Žalobkyně neměla v té době žádné finanční prostředky a s předmětnými nemovitostmi nemohla ani nakládat a tudíž splácet předmětný dluh. Po celou dobu v roce 2010 až 2013 se musela žalobkyně domáhat svých práv na základě podaných žalob z důvodů bezdůvodného obohacení ze strany oprávněného, který nadále obýval nezákonně nemovitosti, které měly být vlastnictvím žadatelky a které byly předmětem usnesení o smíru [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Exekuce, která postihla veškerý movitý i nemovitý majetek žalobkyně, způsobila, že nebyla schopna splácet pohledávku na hypoteční úvěr na nemovitost, která byla postižena exekucí a došlo k nařízení soudního prodeje usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti uvedenému usnesení [název soudu] bylo podáno žadatelkou odvolání prostřednictvím jejího právního zástupce Mgr. [jméno] [jméno] dne 4. 9. 2013 Krajský soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a č. j. [spisová značka]. Žalobkyně nemohla předmětnou nemovitost pronajmout ani prodat a nemohla ani splácet dluhy, které u [anonymizována dvě slova] způsobil oprávněný, a došlo k nařízení soudního prodeje nemovitosti. Žalobkyně požádala soudní exekutorku dne 18. 5. 2014 o souhlas s prodejem předmětných nemovitostí postižených exekucí, kdy měla zájemce o koupi předmětné nemovitosti. Na tento dopis nebylo ze strany soudní exekutorky vůbec reagováno. Žalobkyně dále nesouhlasí s tím, že soudní exekutor postihl přiměřeně její majetek a v přiměřené výši. Na základě exekučního příkazu rozhodl exekutor dne 23. 3. 2011 o zřízení zástavního exekutorského práva na nemovitosti a současně vydal exekuční příkaz na prodej nemovitosti. Exekučními příkazy soudní exekutor rozhodl dne [datum rozhodnutí] (na základě [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o zajištění pohledávky ve výší 384 730 Kč) o postižení movitých věcí žadatelky, o postižení nemovitostí prodejem a zřízením zástavního práva exekutorského na % další nemovitosti, dále postižením mzdy a postižením všech účtů žalobkyně, která v té době musela vyživovat jako samoživitelka nezletilou dceru. Soudní exekutor měl možnost ve smyslu § 33 exekučního řádu zjistit majetek povinné písemným dotazem u orgánů státní správy (katastrálního úřadu) a u příslušné banky zjistit výši jejich peněžitých částek. V případě neposkytnutí součinnosti má exekutor možnost uložit těmto orgánům pokutu. Vymáhaná povinnost oprávněného byla v hrubém nepoměru k majetku žalobkyně, který byl exekucí postižen. K zajištění pohledávky ve výši 384 730 Kč soudní exekutor zajistil majetek žadatelky ve výši zhruba 10 000 000 mil. Kč (viz výpis z katastru nemovitostí), včetně všech nemovitostí a všech finančních prostředků (4 nemovitosti a 3 peněžní účty a 1 finanční fond a všechny kreditní karty). Navíc soudní exekutor věděl a bylo doloženo [anonymizována dvě slova] [okres] dne 14.12. 2011, že pohledávky žadatelky vůči oprávněnému převyšují jeho nárok a jsou ve výši cca 800 000 Kč a značně převyšují částku nařízené exekuce. Na tyto fakta nebral soudní exekutor žádný ohled. Již v roce 2011 mohlo dojít k započtení vzájemných pohledávek a to bez soudního i exekučního řízení (č. j. [spisová značka]). Toto také jasně vyplývá z doložených katastrálních listů, že výše exekuce ve výši 384 730 Kč mohla být zajištěna a byla dostačující pouze postižením nemovitostí například nemovitosti [adresa] nebo [adresa] vedené v k. ú. [obec] u [část obce], které byly ohodnoceny soudním znalcem na [číslo] miliony Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí jasně vyplývá, že zástavní právo na tuto nemovitost je ve výši 2.167.500 Kč. Z toho je zcela zřejmé, že hodnota jen této nemovitosti několikanásobně (5-ti násobně) převyšovala pohledávku požadovanou soudním exekutorem a nebylo nutné bezdůvodně postihovat následně další majetek žalobkyně po dobu několika let, tedy veškerý majetek žalobkyně, se kterým nemohla po dobu 5 let nakládat. Soudní exekutor má povinnost v rámci aplikace práva a principu přiměřenosti postihnout majetek, který odpovídá výši pohledávky či předmětné exekuce (viz. § 44a odst. exekuční řád), nikoliv veškerý majetek. Což soudní exekutor neučinil a tento princip naprosto ignoroval. V důsledku takovéhoto nepřiměřeného jednání soudního exekutora byla poškozena nejenom vlastnická práva žalobkyně, ale také její finanční kredibilita, poškozena bonita žalobkyně u bank, kdy je dalších 10 let zapsána jako dlužník v rejstříku dlužníků zcela neoprávněně a zablokováním účtů, kreditních karet i jejich investic se dostala do dluhové pasti a finančních problémů, včetně splácení poplatků bankám za zablokování účtů při exekuci a to zcela neoprávněně. Současně byla žalobkyně nucena pronajmout si byt a získat půjčku od svých rodičů, aby si mohla zajistit obživu. Nemohla investovat a jako osoba samostatně výdělečně činná byla znemožněna její podnikatelská činnost. Současně exekucí byl postižen i nemovitý majetek, který byl ve spoluvlastnictví jiných osob, a nemohli s ním nakládat. Exekučním příkazem o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí [anonymizována dvě slova] [číslo] 2011 ze dne 23. 3.2011 byla postižena % nemovitého majetku uvedeného na [list vlastnictví]. S ohledem na škodu, která žalobkyni nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci ([exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] Okresním soudem pro [anonymizována dvě slova]) vznikla, v době od vydání usnesení o zahájení exekuce od 3. 3. 2011 do současnosti se její nárok se skládá z: a) nákladů na právní zastoupení účelně vynaložené na zastavení exekučního řízení ve výše uvedené době na základě smlouvy o právním zastoupení s advokátem Mgr. [jméno] [jméno], se sídlem [adresa], č. reg. [číslo] činí v celkové částce 50.319,60 Kč, b) nákladů na právní zastoupení účelně vynaložené na odblokování účtů na základě smlouvy o právní pomoci ve výše uvedené době uzavřené s advokátkou JUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], Ph.D. [ulice a číslo], [PSČ] [část obce], č.reg [číslo] činí celkovou částku 30 000 Kč, c) nákladů za vedení 3 účtů u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy se jednalo o 3 účty ke dni 12. 2014, činí částku 34 500 Kč, d) ušlého zisku z investičního fondu [anonymizováno] na základě komisionářské smlouvy, formou pravidelné investice z běžného účtu do podílového fondu [anonymizováno] na základě trvalého platebního příkazu, kdy první obchod se vypořádal dne 22.2.2010 a poslední 22.6.2011. Pravidelná měsíční investice ve výši 1000 Kč byla zastavena na základě zablokování účtů pod exekucí (jednorázový vklad ve výši 5 000 Kč). Celkem ušlý zisk z fondu [anonymizováno] ke dni 7.6.2017 činí 109 334 Kč, e) ušlého zisku z důvodů, že nebylo možné pronajímat ani prodat nemovitost postiženou exekucí v k. ú. [obec] u [část obce], [parcelní číslo] s budovou ev. č 74 a p. [číslo] částka za pronájem předmětných nemovitosti byla stanovena na základě pravomocného rozsudku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase se v současné době běžně platí 15 000 Kč za pronájem budovy určené k trvalému bydlení. Budova se nachází na pozemku o rozloze 43 m2. Za 23 měsíců od dubna 2013 do února 2015 jen za pronájem budovy bez pronájmu pozemku tvoří ušlý zisk částku ve výši 340 000 Kč, f) ušlého zisku z důvodů, že nebylo možné pronajímat ani nakládat s nemovitostí na [obec a číslo], [část obce], [anonymizována dvě slova] 1 (byt [anonymizováno]). [příjmení] byla stanovena na základě vyjádření realitní kanceláře [příjmení] 4 people ze dne 29. 9. 2016 ve výši [osobní údaje žalobkyně] [číslo] měsíčně od dubna 2013 do února 2015. Celkem za 23 měsíců činí částku 340 000 Kč, g) kompenzace finanční půjčky z důvodů kompletního zablokování veškerého movitého a nemovitého majetku a neponechání ani minimálního životního minima žalobkyní na nutné živobytí a uspokojování základních životních potřeb včetně nákladů na náhradní ubytování ve výši za období 6/ 2011 - 12/ 2015 v celkové výši 450 000 Kč (45 měsíců x 10 000 Kč), h) ušlého zisku z podnikatelské činnosti ve výši 2 800 000 Kč za období (2013 - 2015), i) nařízení soudního prodeje nemovitosti znamená pro žadatelku ztrátu v celkové výši 2 141 591,51 Kč (hodnota nemovitosti dle znaleckého posudku). Celková požadovaná částka z důvodů náhrady škody způsobené nesprávným a nezákonným úředním postupem [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy] důvodů nařízení exekuce činí 5 956 153,60 Kč. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 28.10.2016, žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla přesto, že se o nesprávném úředním postupu žalobkyně dozvěděla až v roce 2015. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Dne 14.12.2017 doplnila žalobkyně k výzvě soudu k odstranění vad žaloby další tvrzení, když uvedla, že se v řízení domáhá jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za průtahy způsobené prokazatelně soudní [anonymizováno] Mgr. [příjmení], jednak náhrady škody u všech třech žalovaných a domáhá se zaplacení celkové žalované částky po všech třech žalovaných společně a nerozdílně. Je pak věcí soudu, aby posoudil, do jaké míry se každý ze žalovaných podílel na nesprávném úředním postupu, či nezákonném rozhodování. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu § 3 písm. b) zákona) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 22 exekučního řádu. Poškozený má možnost uplatnit nárok jak vůči stát, tak vůči exekutorovi současně s tím, že při úspěšném uplatnění nároku proti všem odpovědným osobám zanikne při plnění jedné z nich nárok vůči druhé. V dané věci nesprávně postupoval, jak [název soudu], kde odpovědnost je dána vůči ministerstvu spravedlnosti, tak jmenovaní exekutoři. Je pak věcí soudu, aby rozhodl, v jaké míře budou jednotlivé odpovědné osoby odpovídat za způsobenou škodu. Současně upozornila, že některé důkazy ve vyjádření uvedené jsou součástí jednotlivých soudních spisů. Ve smyslu požadavku soudu upřesnila a doplnila žalobkyně žalobu tak, že podala žalobu dne 15.1. 2009 u [název soudu] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rekreační chaty č. e. [anonymizováno] na pozemku [adresa] a lesního pozemku [parcelní číslo] (dále jen„ nemovitosti“) v k.ú. [obec] u [část obce] vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] mezi žalobkyní a podílovým spoluvlastníkem [jméno] [příjmení] (dále„ jen žalovaným“) přikázáním věci za náhradu. Důvodem bylo to, že žalovaný obýval výlučně on všechny předmětné nemovitosti (již od roku 2007 až do srpna 2011) a bránil žalobkyní nemovitosti také užívat. Toto tvrzení lze prokázat rozsudky [název soudu] od roku 2009 až 2013, na základě kterých žalovaný dlužil žalobkyni z důvodů bezdůvodného obohacení celkovou částku cca 800 000 Kč. Všechny kauzy před uzavřením následného smíru řešila jedna soudkyně [anonymizována dvě slova] JUDr. [příjmení]. Vzhledem k tomu, že docházelo k neustálým průtahům řízení ze strany žalovaného, přistoupila žalobkyně k uzavření smíru na návrh soudu a doporučení svého právního zástupce. Usnesením [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl schválen smír, kterým se vypořádalo podílové spoluvlastnictví mezi žalobkyní a žalovaným tak, že žalobkyně se stala výlučným vlastníkem nemovitostí a současně se zavázala zaplatit žalovanému částku 384.730 Kč do 3 dnů od právní moci uvedeného usnesení. Pohledávka žalobkyně vůči žalovanému byla v té době na základě rozsudků [anonymizována dvě slova] řešených stejnou soudkyní ve výši cca 200 000 Kč z důvodů bezdůvodného obohacení - neplacení nájemného. Tato skutečnost se v uzavřeném smíru nepromítla. Protože uzavření smíru a žaloby na vydání bezdůvodného obohacení se týkaly stejných účastníků, rozhodovala o nich stejná soudkyně a skutkově spolu úzce souvisely, snažila se žalobkyně několikrát o spojení věcí v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 112 o. s. ř. Důvodem bylo to, aby vzájemné pohledávky obou účastníků byly řádně vypořádány, aby zbytečně nedocházelo k soudním sporům a bylo možno uplatnit i jiné vůči žalovanému (nezaplacení daně z převodu nemovitostí). Soud návrhy žalobkyně nepřijal a nadále ve věcech rozhodoval odděleně. Z tohoto důvodu již v této době nedošlo ke vzájemnému započtení pohledávek mezi žalobkyní a žalovaným, které pak žalobkyně musela složitě prokazovat v exekučním řízení. V důsledku opakovaného odmítání spojení řízení ve stejné věci [anonymizována dvě slova] [okres] se soudní spory, týkající se této věci táhnou do dnes. Dalších 9 let, protože soudce nebyl schopen spojit věci a udělat kompenzační úkon. Tím by také nedošlo k podání exekuce a celá věc by byla vyřešena bez zbytečných průtahů a komplikací. V době uzavření smíru předmětné nemovitosti byly postiženy exekučním příkazem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] pro pohledávku žalovaného ve prospěch [obec] podnikatelské pojišťovny. Ve smyslu § 47 odst. 4 exekučního řádu povinný nesměl převést na jiného majetek postižený exekučním příkazem, přičemž právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, byl neplatný. Na tuto skutečnost byl [anonymizována dvě slova] upozorněn dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 9. 2009 [anonymizována dvě slova] tuto skutečnost nevzal v úvahu a smír schválil. K uvedeným nemovitostem byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva mezi hypoteční bankou a žalobkyní. Na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 24.2.2007 žalobkyně řádně platila hypoteční úvěr a jednorázově zaplatila bance částku ve výši 420 000 Kč. Na základě dodatku k hypotečnímu úvěru ze dne 12. 9. 2008 se žalovaný stal obligačním dlužníkem a měl nadále platit bance pravidelné splátky. Toto také prohlašoval u soudu. Ve skutečnosti již z počátku neplatil řádně a včas, a proto také odmítal převést na žalobkyni hypoteční úvěr. Tuto skutečnost zjistila žalobkyně až v době, kdy banka uplatnila zástavní právo a požadovala zaplatit celou jistinu a byl nařízen soudní prodej nemovitosti. [anonymizována dvě slova] odmítl řešit otázku hypotečního úvěru, přičemž věděl, že existuje nerovné postavení mezi účastníky. Žalovaný k převodu svých podílů měl mít také písemný souhlas banky ve smyslu zástavní smlouvy. K převedení hypotečního úvěru nikdy nedošlo a důvodem bylo to, že žalovaný již od roku 2008 nesplácel řádně pohledávky banky. Pokud by dal žalovaný souhlas k převodu dluhu, žalobkyně by se tuto skutečnost dozvěděla. Bez souhlasu žalovaného nemohla žalovaná jakkoliv nakládat s předmětnými nemovitostmi ani převzít jeho dluh. Předpokladem uzavření smíru bylo převedení hypotečního úvěru na žalobkyni. V době uzavírání smíru právo disponovat s uvedenou nemovitostí u žalovaného vzhledem k uvedeným skutečnostem bylo omezeno. Smír byl uzavřen v rozporu s hmotným právem a v rozporu s dobrými mravy. Je zcela nelogické, aby žalovaný, který odmítal platit soudně potvrzené nájemné, bude dobrovolně platit hypotéku na nemovitost, která mu nepatří. Usnesení o smíru ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nabylo právní moci doručením oběma stranám dne 24. 2. 2010 Okresní soud vyznačil právní moc na předmětném smíru po mnoha urgencích žalobkyně až 10. 1. 2011 s doložkou právní moci ke dni 24. 2. 2010 a ve stejný den zaslat Okresní soud katastru nemovitostí oznámení o tom, že byl podán dne 27. 6.2010 návrh na zrušení usnesení o smíru. Jiné oznámení ve spise založeno není. K vyznačení právní moci na předmětném usnesení došlo až [osobní údaje žalobkyně] 2016 po roce od uzavření smíru. Dne 19. 2. 2010, právní zástupce žalobkyně podal proti uzavřenému smíru odvolání pro rozpor s hmotným právem, kde žalobkyně žádala zrušení předmětného smíru z důvodů, že na nemovitostech stále vázla exekuce žalovaného a nebyla vyřešena otázka hypotečního úvěru. Uzavřený smír považovala žalobkyně za uzavřený v rozporu s právními předpisy a v rozporu s dobrými mravy. Ve smyslu § 206 o.s.ř. účinky odvolání nastávají pouze v případě, že odvolání je podáno tím, kdo je oprávněn. V tomto případě odvolání bylo nepřípustně ve smyslu § 202 odst. 1 písm. f) o.s.ř., a proto právní moc na uzavřeném smíru měla být vyznačena již v roce 2010 a usnesení v zákonné lhůtě zasláno katastrálnímu úřadu. Zákon nepočítá s tím, že v případě nepřípustného odvolání Okresní soud musel čekat na rozhodnutí [název soudu]. Z hlediska obsahu mělo být podané odvolání ze dne 19.2.2010 ve smyslu § 41 o.s.ř. posouzeno jako žaloba a řešeno Okresním soudem. [obec] toho Okresní soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a dne 19. 3. 2010 řízení o odvolání zastavil. Okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění a tím žalobkyni poškodil. Následně postoupil Okresní soud Krajskému soudu odvolání ze dne 19. 2. 2010 až v říjnu 2010. Odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné rozhodnutím Krajského soudu až za 8 měsíců ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Jednalo se o nesprávný úřední postup obou soudů a bylo porušeno právo na spravedlivý proces (viz nález [název soudu] sp. zn. III ÚS 3043/10 ze dne 20. 1. 2011). S ohledem na průtahy soudního řízení, kdy podání žalobkyně ze dne 19. 2. 2010 nebylo vyřešeno, žalobkyně podala dne 23. 7. 2010 prostřednictvím svého právního zástupce žalobu, kde se opět domáhala zrušení smíru ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] z důvodů, že usnesením o smíru byla dle jejího názoru porušena rovnost účastníků a usnesení bylo v rozporu s dobrými mravy. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Okresní soud žalobu zamítl s tím, že exekuce již na předmětných nemovitostech nevázne. Předtím několikrát soud vyzval žalovaného, aby doložil výmaz exekuce. Otázkou hypotečního úvěru se Okresní soud opět nezabýval. Protože po uzavření smíru žalobkyně stále nebyla vlastníkem předmětných nemovitostí, užíval žalovaný nadále nemovitosti k trvalému bydlení a odmítal se z nemovitostí vystěhovat a platit soudně určené nájemné. Celková částka pohledávek žalobkyně v roce 2011 vůči žalovanému značně převyšovala pohledávku žalovaného z uzavřeného smíru. Neoprávněným užíváním nemovitostí žalovaným došlo také k jejímu značnému poškození, snížení jejich hodnoty, zanedbání pozemků a odcizení věcí z nemovitosti. Při kontrole v srpnu 2011 žalobkyní a jejím právním zástupcem byla škoda na nemovitostech vyčíslena na částku 146 000 Kč. Spojením věcí Okresním soudem by se předem eliminovalo exekuční řízení a vznik následné škody. Pro dokreslení celé situace je třeba uvést, že nespojení věcí, které spolu úzce souvisely, nevyznačení doložky právní moci na usnesení o uzavření smíru a jeho nezaslání katastrálnímu úřadu v zákonem určené lhůtě, neoprávněné průtahy v soudním řízení mělo za následek to, že žalobkyně měla zaplatit žalovanému částku 384, 730 Kč za nemovitost, kterou nevlastnila. Na druhé straně existovaly pohledávky vůči žalovanému z důvodů bezdůvodného obohacení, které musela vymáhat soudní cestou a nárok na náhradu škody způsobenou špatným užíváním nemovitosti žalovaným. Žalovaný i prostřednictvím svého právního zástupce odmítal se z nemovitosti vystěhovat a protokolárně ji převést na žalobkyni. Stejně tak žalovaný odmítal převést hypoteční úvěr. Důvod tohoto jeho postupu zjistila žalobkyně až v době, kdy banka uplatnila zástavní právo, kdy žalobkyně za dluhy žalovaného bance ručila celou nemovitostí. Je pak otázkou, z jaké částky byl určen vypořádací podíl soudkyní [název soudu] pro žalovaného z uzavřeného smíru, když od roku 2007 žalobkyně sama platila řádně hypotéku a složila jednorázově částku bance ve výši 420 000 Kč a od roku 2008, kdy byl hypoteční úvěr převeden na žalovaného, jenom na úrocích z nezaplacených splátek se částka rovnala cca 240 000 Kč. Žalovaný v podstatě uvedl soud v omyl i tím, že sdělil, že hypotéku platí, ale i tím, že sliboval, že hypoteční úvěr převede na žalobkyni. Okresní soud se otázkou hypotečního úvěru odmítal zabývat, a nezjistil žádné skutečnosti k jeho splácení ze strany žalovaného a informace žalobkyni banka nebyla ochotna sdělit. Převedení hypotečního úvěru bylo základním předpokladem uzavřeného smíru. [název soudu] si měl vyžádat souhlas k takovémuto převodu. Uzavření smír v podstatě nic nevyřešil. Žalobkyně se nestala ani vlastníkem nemovitosti ani vlastníkem úvěru. Nemovitost i hypotéční úvěr stále vlastní Hypotéční banka. Došlo v podstatě k řízenému podvodu z neznalosti a nedbalosti soudu, kdy žalobkyně měla na základě rozhodnutí soudu vyplatit část financí žalovanému za nulovou protihodnotu. Nesprávní úřední postup Okresního soudu ohledně nespojení věcí způsobil to, že nedošlo ke vzájemnému zápočtu pohledávek a žalovaný byl přesvědčen, že i přes své dluhy a škodu způsobenou na nemovitosti žalobkyni má nadále nárok na uvedenou částku, a proto dne 18.1.2011 jeho právní zástupce podal návrh na exekuci. Na základě výše uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že nebyl žádný právní důvod, aby žalobkyně žalovanému zaplatila požadovanou částku. V té době ještě žalobkyně nevěděla, že jí vzniká další dluh neplacením pohledávek hypoteční bance ze strany žalovaného a tudíž ho také nemohla uplatnit. Snaha získat souhlas k převodu dluhu a získat informace od banky o jeho případné výši byly až do roku 2013 bezpředmětné. Jak vyplývá z rozhodnutí [název soudu] sp. zn. II. ÚS 221/2007 soud musí respektovat nejen právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat ke spravedlivému výsledku. Soud se musí zabývat i otázkou, zda mechanická aplikace zákona, nemůže přinést absurdní důsledek a v případě, že tomu tak je, aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý. Okresní soud evidentně nesprávně zhodnotil závažnost a složitost případu, což v konečném důsledku znamenalo nejprve nařízení exekuce na veškerý majetek žalobkyně a následně nařízení soudního prodeje nemovitosti a vznik škody značného rozsahu. Návrh na nařízení exekuce byl osobně podán 18.1.2011 právním zástupcem žalovaného exekučnímu soudu nikoliv exekutorovi bez exekučního titulu (pouze s odkazem na celý soudní spis). Exekuční soud pravděpodobně postoupil věc exekutorovi. Usnesením exekučního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce dle exekučního titulu (Usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]) k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 384, 730 Kč. Provedením exekuce byl pověřen JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [exekutorský úřad] [anonymizováno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Před podáním návrhu na exekuci dne 10.2.2011 obdržel právní zástupce žalovaného i žalovaný zápočet na částku 279, 331 Kč a přesto podal návrh na exekuci v plném rozsahu neoprávněně. Proti usnesení o nařízení exekuce podala žalobkyně dne 21. 7. 2011 v zákonné lhůtě odvolání, kterým napadla předmětné usnesení do všech jeho výroků, neboť zde byly důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s.ř. a § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., neboť celý dluh žalobkyně vůči žalovanému zanikl zápočtem. Zápočet pohledávek žalobkyně (dlužné nájemné žalovaného) byl proveden nejprve doporučeným dopisem ze dne 10. 1. 2011 (ještě před nařízením exekuce) ve výši 279 331 Kč. Kompenzační úkon ve vztahu k dalším pohledávkám za nájemné vůči žalovanému (od doby únor 2010 až květen 2011) ve výši 858.522 Kč byl učiněn vůči žalovanému podaným odvoláním ze dne 21. 7. 2011. Došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany exekučního soudu i exekutora, který si neověřil výši pohledávek žalovaného. Exekuce byla nejprve nařízena nesprávně, co do částky ve větším rozsahu, než na co měl žalovaný nárok (viz usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Krajský soud usnesením ze dne 27. června 2012 (až po roce), sp. zn. 32 [spisová značka] odvolání proti usnesení o nařízení exekuce zamítl s tím, že ho lze současně posoudit jako návrh na zastavení exekuce. Na základě podaného odvolání ze dne 21. 7. 2011 měla být exekuce zastavena zcela, neboť již došlo k zániku celé pohledávky žalovaného a exekuční soud měl pro to dostatek důkazů. Pokud měl exekuční soud pochybnosti, byl zde důvod nařídit soudní jednání. Veškeré další postupy exekučního soudu a exekutora považuje žalobkyně za nezákonné. Návrh na odklad exekuce ze dne 21. 7. 2011 byl nezákonně exekutorem zastaven usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], z důvodů, že nebyla doložena plná moc právního zástupce žalobkyně. Okresní soud nezaslal exekutorovi plnou moc obsaženou ve spise ze dne 19. 7. 2011. Usnesení exekutora bylo z podnětu žalobkyně zrušeno usnesením Krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] jako nezákonné a věc postoupena zpět exekutorovi. Usnesením až ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] soudní exekutor nevyhověl návrhu podanému dne 21.7.2011 na odklad exekuce a postoupil věc zpět exekučnímu soudu. Exekuční soud o návrhu na odklad exekuce ze dne 21. 7. 2011 rozhodl až za tři roky usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že exekuce na majetek žalobkyně se odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce. Přesto, že žalobkyně řádně prokázala vzájemné započtení pohledávek a exekuční soud nařídil soudní jednání, toto řízení neukončil a postupoval neprávně. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] exekuční soud sdělil žalobkyni, že již ve věci nebude rozhodovat, protože soudní exekutorka již usnesením zastavila exekuci. Tím Okresní soud vytvořil stav další právní nejistoty, kdy žalovaný může opět požadovat něco, na co nemá právní nárok. Usnesení o zastavení exekuce neobsahuje důvody zastavení. Již dne 16. 11. 2011 byl soudnímu exekutorovi doručen další návrh žalobkyně na zastavení exekučního řízení a odklad exekuce ze stejných důvodů. Ve smyslu § 266 odst. 6 EŘ bylo možné očekávat, že exekuce bude zastavena, protože zde existovaly prokazatelně důvody § 268 o. s. ř. pro zastavení exekučního řízení. Další návrh na zastavení exekučního řízení byl podán žalobkyní dne 27. 8. 2012 exekučnímu soudu. Teprve dne 13. listopadu 2012 (až po roce a půl) bylo nařízeno exekučním soudem soudní jednání, kdy žalobkyni bylo uloženo doplnění jejich tvrzení ohledně zápočtu pohledávek. Dne xanon [číslo] bylo exekučnímu soudu doručeno doplnění návrhu na zastavení řízení. Návrh na zastavení exekučního řízení byl zaslán exekutorovi exekučním soudem až po měsíci dne 20. 2. 2013. Již od roku 2011 existovaly prokazatelně podmínky pro zastavení exekuce proti žalobkyni podle § 268 o. s. ř. a žalobkyně se musela tohoto práva domáhat až do roku 2015. Ve všech uvedených případech exekuční soud i exekutor postupovali v rozporu s § 55 odst. 5 EŘ a § 54 odst. 3 odst. 6 EŘ a Okresní soud nevyužil možnosti sám zastavit exekuční řízení ve smyslu o.s.ř. Poslední návrh žalobkyně na zastavení exekuce byl exekutorce doručen soudem až dne 20. 2. 2013 (až po měsíci). [příjmení] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno] vyzvala žalovaného, aby se vyjádřil do 10 dnů od doručení písemnosti. Žalovanému byla písemnost doručena dne 14. 3. 2013 s doložkou dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalovaný byl celkem nezákonně urgován několikrát od března 2013 až do února 2014. K zastavení exekuce ze strany exekutorky mělo dojít v zákonné lhůtě do 24. 3. 2013, kdy měla exekutorka předpokládaný souhlas žalovaného. Exekutorka rozhodla usnesením o ukončení exekuce až dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moci nabylo dne 22. 7.2014) Oznámení o skončení exekuce bylo odesláno až o rok později na základě žádosti žalobkyně ke dni [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Exekutorka porušila § 46 odst. 6 exekučního řádu a § 47 odst. 1 EŘ. Usnesení o ukončení exekuce neobsahuje jako důvod zastavení započtení vzájemných pohledávek. Exekuční soud postupoval nesprávně, když neukončil soudní jednání o vzájemném započtení pohledávek. Nezákonný postup lze spatřovat i v převzetí exekuce exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení], kterou [stát. instituce] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] - OJ- S [spisová značka] pověřilo výkonem [exekutorský úřad] [anonymizováno] a JUDr. [jméno] [příjmení] výkonem exekutorského úřadu v [obec]. Došlo ke vzájemnému přeložení a převzetí exekutorského úřadu. Ze spisu je zřejmé, že o této skutečnosti nebyli informováni účastníci exekučního řízení a nebyla podána žádost o změnu exekutora. Exekuční soud nevydal usnesení, kterým by pověřil exekutorku [jméno] [příjmení] v souladu se zákonem. Exekuce měla být zastavena i v této době. Z exekučního spisu je zřejmé, že ještě dne 27. 5. 2013 a následně dne 29. 1. 2014 zasílá písemnosti exekuční soud exekutorovi JUDr. [příjmení] (viz usnesení ze dne 14.2.2014). Pověření v exekučních věcech nemůže být založeno rozhodnutím ministra spravedlnosti o vzájemném přeložení. EŘ nemá ustanovení o převzetí exekutorského úřadu, ale nelze ani postupovat analogicky podle § 15 odst. 5 EŘ. I kdyby došlo k odvolání a jmenování exekutorů bylo nezbytné v zájmu práva na spravedlivý proces oznámit tuto skutečnost účastníkům exekučního řízení a podat návrh na změnu exekutora. Exekuce nebyla ukončena v roce 2011, kdy pro její zastavení prokazatelně existovaly zákonné důvody, protože žalovaný již vůči žalobkyni neměl žádné pohledávky. V lednu 2011 se žalobkyně sice stala vlastníkem předmětných nemovitostí, ale nedošlo k převodu hypotečního úvěru vázaného výlučně na žalovaného, který měl být řešen již v rámci soudního smíru. Žalobkyně se musela dožadovat na bance informací o hypotečním dluhu prostřednictvím svých právních zástupců. Bez souhlasu žalovaného nemohla žalobkyně hypoteční dluh převzít ani zjistit výši pohledávek žalovaného. Hypoteční banka dopisem ze dne [číslo] upozornila žalobkyni na vznik duhu ze strany žalovaného a možnost hypoteční banky uplatnit zástavní právo vůči žalobkyni. Vzhledem k tomu, že exekucí byl postižen celý majetek žalobkyně, všechny bankovní účty, kreditní karty a dokonce majetek jejich rodičů, neměla žalobkyně ani žádné finanční prostředky k zaplacení dluhů žalovaného a nemohla s nemovitostmi jakkoliv nakládat. Pokud by v té době byla exekuce ukončena mohla žalobkyně vyrovnat dluhy žalovaného a nedošlo by k nařízení soudního prodeje nemovitostí usnesením Okresního soudu dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] na základě žaloby ze dne 23. 5. 2013. Žalobkyně při nařízení exekuce nemohla disponovat nemovitostmi, a protože bylo nezbytné vyrovnat dluh žalovaného vůči bance, pokusila se nemovitosti prodat. Proto se žalobkyně snažila získat souhlas exekutorky k prodeji předmětných nemovitostí, protože v té době měla vážného zájemce. Souhlas exekutorky nezískala, přesto, že již v této době exekuce na její majetek byla neoprávněná. Exekutor má povinnost v rámci aplikace práva a principu přiměřenosti postihnout majetek, který odpovídá výši pohledávky či předmětné exekuce a nikoliv veškerý majetek povinného (viz § 44a EŘ). Postup exekutora lze považovat za protiústavní nasvědčující zásahu do základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 Listiny. Vymáhaná povinnost oprávněného byla nejen v hrubém nepoměru k postiženému majetku žalobkyně, ale měla být i zastavena v době, kdy podmínky zastavení evidentně byly splněny. V průběhu exekučního řízení docházelo ke značným průtahům přesto, že exekucí byl postižen celý majetek žalobkyně. Žádost o hypoteční úvěr ve výši 6 850 000 Kč ze dne 15. 12. 2014 byla žalobkyni zamítnuta z důvodů, že exekuce nebyla odblokována. Tím jí byl znemožněn i nákup nemovitosti, v době, kdy již dávno měly být její účty odblokovány. Další škodou kromě zablokování všech finančních prostředků a produktů žalované bylo zablokování její kreditní karty vydané bankou CSOB s měsíčním limitem 150 000 Kč (celková škoda za 46 měsíců x 150 000 Kč v hodnotě 6 900 000 Kč, od 28. 6. 2011 - 10. 3. 2015). Nad rámec již vyčíslené škody žalobkyně uplatnila další nároky, které upřesnila jako: a) 20 000 Kč za průtahy v řízení způsobené prokazatelně exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení], b) škoda spočívající v zamítnutí poskytnutí hypotéčního úvěru ve výši 6 850 000 Kč, c) škoda vzniklá zablokováním a nemožností čerpat finanční prostředky z kreditní karty žalované ve výši 6 900 000 Kč. Celková škoda doplňující žalobu ze dne 18. 7. 2017 byla dle žalobkyně vyčíslena na 13 770 000 Kč a doložena důkazy. Celková požadovaná částka z důvodů náhrady škody způsobené nesprávným a nezákonným postupem exekučního soudu a [exekutorský úřad] [anonymizováno], včetně doplněného podání ze dne 15. 12. 2017 je ve výši 19 726 153 Kč. Současně navrhla důkazy spisem [název soudu] č. j. [spisová značka], spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], spisem [název soudu] p. zn. [spisová značka], spisem [název soudu] č. j. [spisová značka], spisem [název soudu] č.j. [spisová značka], spisem [název soudu] č.j. [spisová značka], spisem [název soudu] 6 č. j. [spisová značka] spisem [název soudu], spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], spisem [název soudu] [spisová značka], spisem [název soudu] č.j. [spisová značka], spisem Okresního soudu sp. zn. [spisová značka], s výhradou důkazů dalších. 3. [ulice] účastnice (tehdy v pozici 2.žalovaného) ve věci uvedla, že nárok žalobkyně v žalobě uplatněný v celém rozsahu neuznává, jelikož má za to, že žalobkyni nárok na náhradu škody vůči žalovanému nevznikl, jelikož nejsou splněny podmínky pro založení odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Především z žalobkyní předložených důkazů, vyplývá, že žalobkyně u [stát. instituce] dle zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila pouze nárok 2.223.881,11 Kč (82.289,60 Kč a 2.141.591,51 Kč). Ve zbývajícím rozsahu, tj. 17.502.272,49 Kč, škoda u Ministerstva spravedlnosti uplatněna nebyla a tedy nebyla splněna základní podmínky pro uplatnění této částky žalobou. Již z tohoto důvodu je dle vedlejšího účastníka na straně žalovaného částka minimálně v rozsahu 17.502.272,49 Kč na zamítnutí. K jednotlivým bodům žaloby především zdůraznila, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že je věcí soudu, aby rozhodl, v jaké míře budou jednotlivé odpovědné osoby odpovídat za způsobenou škodu. Je pouze a jen na žalobci, aby řádně specifikoval, jaká škoda žalobci vznikla a která osoba škodu zavinila. K procesu uzavírání smíru a celému řízení konstatovala, že se nemůže vyjádřit, jelikož nebyla účastníkem řízení, ani o tomto smíru nerozhodovala, nicméně má za to, že za znění smíru jsou primárně odpovědni samotní účastníci řízení (tedy žalobce) a soud tento smír pouze schvaluje. Pokud žalobkyně nyní brojí proti tomu, že soud nereflektoval do smíru hrazení hypotečního úvěru nebo jiné nároky žalobkyně, toto dle názoru není odpovědností soudu, ale chybou žalobkyně. K dalším námitkám žalobkyně ohledně nezákonného převzetí exekučního řízení žalovanou tehdejší 2.žalovaná uvedla, že soudním exekutorem pro [aonymizováno] od 15.3.2013 na základě rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 24.4.2013, č.j.: [anonymizováno] [rok] [spisová značka], resp. č.j.: 180/ 2013 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy bylo ministrem spravedlnosti rozhodnuto o přeložení soudního exekutora [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] do [exekutorský úřad] a soudního exekutora [exekutorský úřad]. [jméno] [příjmení] do [exekutorský úřad] [anonymizováno], a to s účinností od 15.6.2013. Toto rozhodnutí nepovažuje žalovaný za protizákonné, naopak je obecně uznáváno všemi obecnými soudy ČR. Jestliže žalobkyně namítala, že návrh na exekuci je pouhým cárem papíru a nemá náležitosti exekučního návrhu podle § 38 exekučního řádu, že splňuje všechny náležitosti a žalovaný, resp. původně žalovaný [číslo] JUDr. [jméno] [příjmení], postupoval řádně a v souladu se zákonem, když exekuční řízení zahájil na jeho základě a exekučního titulu (usnesení č.j. [číslo jednací], obsahuje doložku právní moci a vykonatelnosti ze dne 24.2.2010). Soudní exekutor při zahájení exekuce vychází z exekučního návrhu, kterým je v jeho rozsahu vázán. Není odpovědností soudního exekutora, aby před zahájením exekučního řízení ověřoval u účastníků výši jejich pohledávek. Exekuce byla exekučním soudem nařízena v rozsahu exekučního návrhu. Žalobkyně exekučnímu soudu zaslala návrh na odklad exekuce a exekuční soud tento návrh postoupil soudnímu exekutorovi, nicméně k tomuto návrhu nebyla připojena plná moc pro zastupování. JUDr. [příjmení] jako soudní exekutor tedy vyzval žalobce k dozaslání plné moci. Ten tak neučinil a proto soudní exekutor řízení o odkladu exekuce zastavil. Toto jednání bylo v souladu s exekučním řádem, soudní exekutor nejednal nijak nezákonně. Soudní exekutor byl následně dne 14. 12. 2011 vyzván soudem, aby návrh na odklad posoudil i jako návrh na zastavení exekuce. Soudní exekutor tedy vyzval oprávněného v exekuci k vyjádření. Oprávněný v exekuci se zastavením exekuce nesouhlasil. Soudní exekutor tedy návrh postoupil exekučnímu soudu. Ani toto jednání není dle původního 2.žalovaného nezákonné. Následně soudní exekutor obdržel od soudu další podání povinného. Vyzval tedy znovu oprávněného k vyjádření, zda s návrhem na zastavení exekuce souhlasí či nikoli. Lhůta k vyjádření není pro oprávněného ani žalovaného závazná a v případě, že se oprávněný nestihne vyjádřit, nezakládá automaticky fikci souhlasu. Přestože byl oprávněný opakovaně urgován o vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce, ten na tyto výzvy již nereagoval a k návrhu povinného se nevyjádřil, ačkoli výzvy k vyjádření byly doručeny jak právnímu zástupci oprávněného, tak i přímo k rukám oprávněného. Vzhledem k tomu, že se oprávněný k návrhu povinného ani přes opakované výzvy nevyjádřil, žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. předpokládal, že oprávněný nemá proti zastavení exekuce námitek, a exekuci zastavil a zároveň rozhodl o nákladech exekuce. Proti usnesení o zastavení exekuce pak žalobkyně jako povinný podala odvolání. Odvolání bylo postoupeno k rozhodnutí [název soudu], který následně rozhodnutí žalovaného usnesením č.i. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] potvrdil. Následně žalovaný vydal usnesení o skončení exekuce. K námitce žalobce, že soudní exekutor postupoval při vymáhání pohledávky nepřiměřeně původní 2. žalovaná uvedla, že soudní exekutor má ze zákona povinnost dohledat a zajistit majetek povinného (žalobce), ze kterého by mohla být uspokojena pohledávka oprávněného v exekuci. Soudní exekutor tedy postihl bankovní účty žalobce a jeho příjem, následně vydal exekuční příkaz k zajištění nemovitosti zástavním právem a vydal exekuční příkazy k prodeji movitých a nemovitých věcí. Současně zdůraznila, že exekuce byla nařízena k vymožení pohledávky ve výši 384.730 Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, tudíž je zřejmé, že se rozhodně nejedná o bagatelní pohledávku. Exekuce pak byla nařízena pravomocně, neboť odvolání žalobce jako povinného bylo odmítnuto. V době vydávání exekučních příkazů pak byl žalobce veden na úřadě práce a na bankovních účtech měl v součtu cca 10.000 Kč. Zajištění majetku žalobkyně tedy žalovaný v daném případě nepovažuje za nepřiměřené a nezákonné. K jednotlivým nárokům původní 2.žalovaná uvedla, že náklady na právní zastoupení Mgr. [jméno] [jméno] ve výši 50.319,60 Kč a náklady na právní zastoupení JUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve výši 30.000 Kč tyto náklady nepovažuje za nárok, který by mohl být uplatněn jako náhradu škody. Právní zastoupení bylo čistě rozhodnutím žalobce, vč. výše těchto nákladů. Co se týče nákladů za vedení 3 účtů u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 34.500 Kč, ušlého zisku z investičního fondu [anonymizováno] ve výši 109.334 Kč, ušlého zisku z důvodů, že nebylo možné pronajímat nebo prodat nemovitosti ([obec]) ve výši 340.000 Kč, ušlého zisku z důvodů, že nebylo možné pronajímat nebo prodat nemovitosti ([obec] [část obce]) ve výši 340.000 Kč, kompenzace finanční půjčky ve výši 450.000 Kč, ušlého zisku z podnikatelské činnosti ve výši 2.800.000 Kč, protože žalobkyně nepředložila k těmto tvrzením žádný důkaz, 2.žalovaná (vedlejší účastník na straně žalované) tyto neuznala. Co se týče škody za průtahy v řízení způsobené Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 20.000 Kč, nebylo 2. žalované jasné, jak žalobkyně k částce došla a byla přesvědčena, že k žádným průtahům v řízení nedošlo. Pokud jde o škodu, spočívající v zamítnutí poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 6.850.000 Kč měla 2.žalovaná za to, že zamítnutím žádosti úvěru nemohla vzniknout žalobkyni škoda v celkové výši takového úvěru a konečně pokud jde o škodu, vzniklou zablokováním a nemožností čerpat prostředky z kreditní karty měla 2.žalovaná za to, že nemožností využívat kreditní kartu nemohla vzniknout žalobkyni škoda ve výši měsíčního limitu kreditní karty. Celkově označila žalobu za neurčitou a navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a 2.žalované přiznal náhradu nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.]

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k původnímu druhému žalovanému (Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorce, [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy], [PSČ] [obec a číslo]) a třetímu žalovanému (JUDr. [jméno] [příjmení], soudnímu exekutorovi, [exekutorský úřad] [anonymizováno] [část Prahy], [PSČ] [obec a číslo]). O částečném zastavení řízení rozhodl soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

8. Soud nepřipustil 28.8.2020 rozšíření žaloby ze dne 15.12.2017 a ze dne 20.5.2019.

9. Usnesením ze [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud na návrh 1.žalované připustil účastenství vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] v daném řízení na straně žalovaného a současně nepřipustil účastenství vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] na straně žalovaného. [Obsah přílohového spisu] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

149. Dle vyúčtování nákladů ve věci vedené u [název soudu] ve věci [spisová značka], [číslo jednací] (zbytek nečitelný) za rok 2012 bylo účtováno převzetí a příprava zastoupení, jednání s hypobankou 1. 12. 2012 v sazbě 8 750 Kč, další porada s klientem příprava na jednání s [anonymizováno] 26. 3. 2020, a to je uskutečněno tedy zřejmě 16. 12. 2012, další porada s klientem jednání s kupcem [anonymizováno] 8. 12. 2012, další porada s klientem příprava na jednání s [anonymizováno] 10. 12. 2, není zde uvedeno celý text, 8. 12. 2012 nebo resp. není vidět celý text. Celkem má být účtováno 14 úkonů plus a 14x tedy promeškaný čas a není zřejmé, kolik tedy úkonů celkem, nicméně částka, která v součtu činí 101 717 Kč.

150. Soud jako nadbytečné neprováděl zbývající důkazy, a to zjm. exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem movitých věcí ve věci [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], vyhotovený ve prospěch oprávněného, tedy [titul] [celé jméno žalobkyně] v neprospěch povinného [jméno] [příjmení], přehledem stavu spisu č. EX [číslo] ke dni 1. 2. 2018, kompenzačním úkonem, zápočtem označený žalobkyní ve žlutých deskách pod č. listu 11, přehledem operací na účtu ke dni 22. 8. 2019 o nákupu [anonymizováno], titulní stranou žaloby o částku 82 500 Kč, kterou žalobkyně podávala proti [jméno] [příjmení] pod blíže neuvedenou spisovou značkou u [název soudu] vyjádřením místopředsedy [název soudu] Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 24. února 2011, žádostí o stanovisko k vyznačení právní doložky na usnesení [spisová značka], žádost o informace – vyznačení právní moci ve věci sp.zn. [spisová značka] ze dne [osobní údaje žalobkyně] 2016, usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] ve věci sp.zn. [spisová značka], návrhem návrh na zrušení usnesení o schválení smíru ve věci [spisová značka], rozpisu jednotlivých nároků ve věci sp.zn. [spisová značka], žádostí o spojení věcí ke společnému jednání, kdy bylo navrhováno spojení věci [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], trvání na zrušení smíru, zaslané žalobkyní [název soudu] 18.11.2010, protože tyto se týkají jednak původního řízení, v němž byl vydán exekuční titul, jednak jiných řízení či skutečností. Pro rozhodnutí této věci nejsou neprovedené důkazy relevantní.

151. Soud nehodnotil důkazy žádost o legitimování oprávněného [jméno] [příjmení] a sdělení protokolárně jeho trvalého pobytu v ČR a [příjmení] [jméno] ze dne 5. 5. 2014, když není patrné, k jaké skutečnosti se má vztahovat. Dále soud jako nadbytečné nehodnotil důkazy příkazní smlouvou mezi [anonymizována dvě slova] a [titul] [celé jméno žalobkyně], PhD. ze dne [číslo] 2021, fotografie internetového bankovnictví klientky [celé jméno žalobkyně] u [anonymizováno], kdy došlo k odchozí úhradě 10 000 Kč 27. 7. 2020 s poznámkou doplatek nájem červen 2020, fotografie z [anonymizováno] internetového bankovnictví výpisů plateb z účtu [celé jméno žalobkyně], kdy 2. 4. 2020 mělo dojít k odchozí úhradě částek 45 000 Kč na plus konto s názvem [celé jméno žalobkyně] se zprávou nájem leden, únor, březen 2020 KHO, protože tyto se týkají období cca 6 let po skončení daného exekučního řízení a s tímto tak zjevně nesouvisí.

152. Zbývající důkazy soud jako nadbytečné neprováděl.

153. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

154. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

155. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

156. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

157. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

158. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

159. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

160. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

161. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

162. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

163. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

164. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

165. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. [Anonymizovaný odstavec.]

167. Výroky o nákladech řízení jsou odůvodněny ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byli zcela úspěšní účastníci na straně žalovaných, soud jim proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. V této věci žalobkyně uplatnila několik samostatných nároků (nemajetková újma z délky řízení 20 000 Kč, náhrada škody za právní zastoupení Mgr. [jméno] [jméno] v celkové částce 50.319,60 Kč, náhrada škody za právní zastoupení JUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], Ph.D., 30 000 Kč, náhrada škody za vedení 3 účtů u [anonymizována tři slova] výši 34 500 Kč, náhrada ušlého zisku z [anonymizována tři slova] 109 334 Kč, náhrada ušlého zisku z nemovitost [obec] u [část obce] výši 340 000 Kč, ušlého zisku z nemovitostí na [obec a číslo], [část obce], ve výši 340 000 Kč, kompenzace finanční půjčky 450 000 Kč, náhrad ušlého zisku z podnikatelské činnosti ve výši 2 800 000 Kč, ztráta z nařízení soudního prodeje nemovitosti znamená pro žadatelku ztrátu v celkové výši 2 141 591,51 Kč. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), což je v daném případě částka 6 295 745,11 Kč (všechny nároky kromě nemajetkové újmy). Za tarifní hodnotu se tak považuje částka 6 345 745,11 Kč (50 000 Kč + 6 295 745,11 Kč).

168. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně 3x vyjádřila k žalobě a jejím doplněním, načež se připravovala na ústní jednání a těchto se rovněž ve dnech 28.8.2020, 2.2.2021, 2.3.2021, 7.5.2021, [osobní údaje žalobkyně] 2011, [osobní údaje žalobkyně] 2012 zúčastnila, proto jí přísluší právo na náhradu celkem 15 úkonů právní služby po 300 Kč, tedy 4 500 Kč.

169. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 7,5 úkonů právní pomoci po 33 700 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé a účast na jednáních soudu 28.8.2020, 2.2.2021 (přiznán pouze ½ úkon, nejednáno Covid), 2.3.2021, 7.5.2021, [osobní údaje žalobkyně] 2011, [osobní údaje žalobkyně] 2012, podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 8 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát vedlejšího účastníka na straně žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 308 731,50 Kč.