42 C 227/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 489 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 489.600,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18.10.2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 158 826,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 489 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ke kterému došlo ze strany žalovaného, kdy na základě kupní smlouvy pod č. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] a plné moci ze dne 10.3.2015 udělené tehdejším jednatele žalobce ([celé jméno svědka], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) inkasoval kupní cenu za prodej vozidla tovární značky Cadillac Escalade, [registrační značka], kupujícímu panu [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], Slovenská republika. Tuto kupní cenu ve výši 510.000 Kč předal žalovanému zprostředkovatel prodeje [právnická osoba], přičemž tato měla být žalovanému předána ve dvou splátkách, a to dne 22.2.2016 v částce 250.000 Kč a dne 23.2.2016 v částce 260.000 Kč (celkem 510.000 Kč). Od kupní ceny byla odečtena provize zprostředkovateli ve výši 20.400 Kč. Rozdíl mezi sjednanou kupní cenou a provizí zprostředkovateli ve výši 489.600 Kč však žalovaný žalobci dosud nevydal. Jednání žalovaného bylo předmětem šetření i v rámci trestní stíhání, přičemž OSZ pro [část Prahy] věci sp. zn. [spisová značka], které sice nedovodilo trestní odpovědnost žalovaného, ale učinilo skutková zjištění, která potvrzují skutkové okolnosti uváděné žalobkyní. Žalovaný i přes výzvy žalobce inkasovanou částku žalobci nevydal. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

2. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal. Konstatoval, že dlouhodobě obhospodařoval celý vozový park žalobce, včetně souvisejících činností. Co se týče žalobcem uvedeného prodeje, nepopřel, že by jej realizoval, když uvedl, že peníze za prodej předmětného vozidla žalobci předal. Zdůraznil, že jednal na základě zmocnění uděleného žalobcem, prostřednictvím tehdejšího jednatele ([celé jméno svědka] ml.), přičemž předání hotovosti má být v evidenci paní [celé jméno svědkyně] jednoznačně doloženo a naopak žalovaný má za žalobcem pohledávky cca 1.000.000 Kč za vozidla, která žalovaný jménem žalobce ze svého zakoupil, což vyplynulo i z žalobcem iniciovaného trestní stíhání, na jehož výsledky v plném rozsahu odkázal. Uvedenou částku tedy žalovaný uplatnil jako procesní obranu pro případ, že by žalobce ve věci uspěl. Žalobcem uváděné skutečnosti byly předmětem rozsáhlého prověřování v rámci trestní řízení, vedeného pro podezření z [anonymizováno] zpronevěry pod sp. zn. KRPA [číslo] (Policie ČR) a sp. zn. [spisová značka] (OSZ [obec a číslo]), které bylo následně obvodním státním zastupitelstvím zrušeno dne 12. 04. 2018 a věc byla znovu vrácena policejnímu orgánu k prošetření. Ten následně dne [datum rozhodnutí] věc odložil usnesením [číslo jednací], stížnost žalobce proti odložení věci byla poté jako nedůvodná státním zastupitelstvím usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítnuta. Dále uvedl, že spor je iniciován druhým jednatele [celé jméno svědka] st., kdy je prostředkem vyřizování účtů mezi oběma jednateli a společníky (otcem a synem) a snahou jednatele žalobce diskreditovat žalovaného v rámci boje se svým synem a druhým společníkem žalobce, panem [celé jméno svědka] ml. V této souvislosti poukázal i na závěry usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v řízení, vedeném o insolvenčním návrhu [právnická osoba] (ovládané panem [celé jméno svědka] st.) proti panu [celé jméno svědka] ml., který ve spojení se zjevnou„ animozitou LŠ st. a dlužníka jako jeho syna“, kdy věřitel do spisu založil zcela nesouvisející trestní rozsudek, dovodil snahu insolvenčního navrhovatele získat předkupní práva k podílu dlužníka ve společnostech [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba], které LŠ st. (jako osoba navrhovatele ovládající) spolu s dlužníkem spoluvlastní a tím dlužníka majetkově poškodit. Šikanozní charakter insolvenčního návrhu pak byl potvrzen i odvolacím soudem. Nad rámec uvedeného ještě poukázal na časovou souslednost daného sporu i trestní stíhání, když s ohledem na pečlivost jednatele žalobce, pan [celé jméno svědka] st., při kontrole jednotlivých transakcí je nemožné, aby transakci z počátku roku 2016 zpozoroval až koncem roku 2016. Dále poukázal na předběžné opatření Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobci uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání nad rámec běžné správy a hospodaření se jměním žalobce. Předmětnou žalobu přitom dle názoru žalovaného nelze podle žalovaného považovat za běžnou správu a hospodaření se jměním žalobce a udělená plná moc tak porušuje zákaz stanovený předběžným opatřením. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. Dle ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

4. Dle ust. § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Dle výzvy k plnění žalobce vyzval žalovaného ke sdělení, jakým způsobem naložil s inkasovanou částkou za vozidlo Cadillac Escalade [registrační značka], které bylo prodáno prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba], panu [jméno] [příjmení] z [příjmení] [příjmení] na Slovensku, jednak k jejímu vydání. Dle podacího lístku RR [číslo] CZ byla žalovanému odeslána uvedená zásilka právním zástupcem žalobce dne 9. 10. 2018.

6. Pokladním daňovým dokladem [číslo] ze dne 23. 2. 2016 dodavatel LP Credit potvrdil odběrateli [jméno] [příjmení] úhradu faktury [číslo] za prodej automobilu Cadillac Escalade, [registrační značka], a to v částce 260 000 Kč.

7. Dle výdajového pokladního dokladu ze dne 23. 2. 2016, vystaveného [právnická osoba], byla [právnická osoba] částka 260 000 Kč jako doplatek ceny za vůz Cadillac Escalade, [registrační značka].

8. Pokladním daňovým dokladem [číslo] ze dne 22. 2. 2016 dodavatel LP Credit potvrdil odběrateli [jméno] [příjmení] úhradu faktury [číslo] za prodej automobilu Cadillac Escalade [registrační značka] v částce 250 000 Kč.

9. Dle výdajového pokladního dokladu ze dne 22. 2. 2016, vystaveného [právnická osoba], byla [právnická osoba] vyplacena částka 250 000 Kč jako záloha za vůz Cadillac Escalade [registrační značka].

10. Fakturou [číslo] ze dne 22. 2. 2016, vyúčtovala [právnická osoba] odběrateli [jméno] [příjmení] prodej automobilu Cadillac Escalade [registrační značka] v celkové částce 510 000 Kč včetně DPH, s ručně připsanou poznámkou„ hotově“.

11. Dle vyúčtování prodeje motorového vozidla ze dne 23. 2. 2016 [právnická osoba] jako zprostředkovatel uplatnila odměnu zprostředkovatele za obstarání prodeje ve výši 0 Kč, když současně uvedla, že ve prospěch prodávajícího [právnická osoba] na základě smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] prodala Cadillac Escalade [registrační značka] v prodejní ceně 510 000 Kč, celková částka k vyplacení prodávajícímu je 510 000 Kč. Obě zúčastněné společnosti shora uvedené stvrdily svými podpisy a otisky firemních razítek.

12. Fakturou č. 2016 [číslo] ze dne 23.2.2016, s datem splatnosti 23. 2. 2016, vyúčtovala [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] Provizi za prodej vozu Cadillac Escalade [registrační značka] v částce 20 400 Kč včetně DPH formou úhrady hotově. Faktura byla za odběratele podepsána.

13. Dle první strany velkého technického průkazu k vozidlu [registrační značka] (nově ADB77E), byla původním vlastníkem vozidla [právnická osoba], předposledním vlastníkem [právnická osoba], posledním vlastníkem uvedeným na technickém průkazu je [jméno] [příjmení].

14. Unesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] [číslo jednací] byla zamítnuta stížnost poškozené [právnická osoba], proti usnesení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým byla odložena věc podezření z přečinu zpronevěry, neboť podaná stížnost není důvodná. V odůvodnění státní zástupkyně konstatovala, že byli v rámci uvedeného řízení vyslechnuti svědci, mimo jiné paní [celé jméno svědkyně], která nejprve uvedla, že peníze za předmětné vozidlo od žalovaného nepřebírala, protože větší peníze byly převáděny na účet společnosti, následně uvedla, že hotovost nepřebírala vůbec. Platbu v hotovosti za předmětné vozidlo pak do programu [příjmení] zapsala na základě příkazu [celé jméno svědka] mladšího. Rovněž byla vyslechnuta paní [celé jméno svědka], která k uvedené platbě obdržela fakturu a tuto zaevidovala do pokladní knihy. [celé jméno svědka] mladší, označený podezřelým jako svědek předání hotovosti paní [celé jméno svědkyně] pak v přímém rozporu s tvrzením paní [celé jméno svědkyně] tvrdil, že pan [celé jméno žalovaného] předával hotovost za prodej vozidel opakovaně paní [celé jméno svědkyně], která pak tyto ukládala do zásuvky v kanceláři [celé jméno svědka] staršího, od které měla klíče pouze ona a která byla k ukládání hotovosti přímo určena, příp. do zásuvky svého vlastního stolu. Svědek si nevzpomněl, zda byl předání peněz v daném případě osobně přítomen, protože podobná situace nastala opakovaně. Svědek přitom označil paní [celé jméno svědkyně] jako osobu, která vedla pokladu a přehled přijatých plateb, ve kterém je zaneseno, že pan [celé jméno žalovaného] peníze za uvedené vozidlo předal do pokladny poškozené společnosti v hotovosti dne 3.3.2016. Platba je v evidenci označena jménem [jméno]. Je tedy zřejmé, že zde stojí tvrzení pana [celé jméno svědka] staršího a paní [celé jméno svědkyně] na jedné straně proti tvrzení pana [celé jméno svědka] mladšího a [celé jméno žalovaného] na straně druhé. Státní zástupce konstatoval, že je třeba dát za pravdu stěžovateli, že z účetnictví společnosti není možno zjistit, zda předmětná platba v hotovosti skutečně proběhla či nikoli, přičemž v rozporu s podaným vysvětlením paní [celé jméno svědkyně], jsou zde evidovány i další platby v hotovosti, v řádech statisíců, uvedených registračních značek vozidel a to z dubna a května roku 2016. Z informací v elektronickém souboru, pod nímž byla pokladní kniha vedena, je pak patrné, že poslední úpravy blyy v souboru provedeny dne 29.7.2016 pod přístupovým logem jitka.kozlova. Vzhledem k tomu, že do systému měl do 29.7.2016 přístup i [celé jméno svědka] ml. a dle paní [celé jméno svědkyně] od něj tato dostala pokyn k zapsání předmětné platby do pokladní knihy, nelze z pokladní knihy bezpečně dovodit, že předmětná platby v hotovosti skutečně proběhal, byť se jedná o jedinou indicii, která je k dispozici. V daném případě je tedy zásadní otázkou, na kolik je relevantní schodek v pokladně, zjištěný více než po půl roce fungování společnosti a zda je možno po tak dlouhé době takový schodek dávat do souvislosti s jednou chybějící platbou za konkrétní vozidlo. Rovněž státní zástupce konstatoval, že vysvětlení [celé jméno svědka] staršího, bylo shledáno ne zcela pravdivým, když vypovídal o svém vztahu k [celé jméno žalovaného] a jeho role ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Závěrem státní zástupkyně konstatuje, že zjištěné skutečnosti a tvrzení, výrazně zpochybňují verzi [celé jméno svědka] staršího o tom, že se v předmětné věci jednalo o ojedinělý svévolný akt [celé jméno žalovaného], jako člověka stojícího mimo [právnická osoba], kdy tento dojednal se [právnická osoba] převzetí peněz v hotovosti, aby si je následně ponechal.

15. Dle výzvy ze dne 22. 12. 2016 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k vysvětlení okolností ve věci prodeje vozidla Cadillac Escalade [registrační značka], které měl dle připojeného podpisu na smlouvě, prodat z vlastnictví [právnická osoba], v souvislosti se zprostředkovatelskou smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], pod číslem [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Ve výzvě byl žalovaný informován, že na faktuře č. 2016 je v kolonce„ převzal“ podpis žalovaného za převzetí celé kupní ceny vozidla za [právnická osoba], a tato nebyla do dnešního dne společnosti uhrazena.

16. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie [obec a číslo], Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného, jako podezřelého ze spáchání zločinu zpronevěra podle § 206 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, kterým se měl dopustit skutku v podstatě odpovídajícímu popisu skutečností v žalobě.

17. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] bylo nařízeno předběžné opatření týkající se zákazu dispozic [právnická osoba] Credit a jejích jednatel ([celé jméno svědka], [datum narození] a [jméno] [celé jméno svědka], [datum narození]) s majetkem [právnická osoba]

18. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo zrušeno usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] o zahájení trestní stíhání žalovaného a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Státní zástupkyně konstatovala, že z předloženého spisového materiálu a po přezkoumání napadeného usnesení je zřejmé, že rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestní stíhání je postaveno téměř výhradně na skutečnosti, že podezřelý nebyl schopen doložit, že převzal předmětné finanční prostředky paní [celé jméno svědkyně]. Výpovědi jednotlivých osob ohledně předávání hotovosti jsou přitom ve zřejmém rozporu a je zapotřebí je osvětlit. Pokud by totiž bylo zjištěno, že ve společnosti běžně probíhaly platby v hotovosti do rukou paní [celé jméno svědkyně], která je bez jakéhokoliv potvrzení následně předávala dále, byla by obhajoba podezřelého důvodná a věc by spadala do oblasti civilního práva. V této souvislosti je třeba podotknout, že osoba, proti níž se vede trestní řízení, není povinna prokazovat svou nevinu.

19. Stížností obviněného proti usnesení o zahájení trestní stíhání ze dne 19. 2. 2018, doplněnou dne 5.3.2018 se žalovaný bránil proti proti usnesení o zahájení trestní stíhání ze dne 5. 3. 2018.

20. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], zamítnut jeho návrh na povolení reorganizace., současně byl ustanoven insolvenční správce a vyzváni věřitelé k podání přihlášek v zákonné lhůtě.

21. Ze spisu Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie [obec a číslo], sp. zn. KRPA [číslo] soud zjistil následující: Dne 1.2.2017 podal [celé jméno svědka], ředitel [právnická osoba], trestní oznámení s tím, že společnost je výlučním vlastníkem vozidla tovární značky Cadillac Escalalde, [registrační značka], přičemž v závěru roku 2016 zjistila, že na základě jednání nikým nepověřeného pana [celé jméno žalovaného], bylo vozidlo prodáno z vlastnictví [právnická osoba] údajnému kupujícímu panu [jméno] [příjmení], ulice [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení], Slovenská republika, a to prostřednictvím zprostředkovatele [právnická osoba] v souvislosti se zprostředkovatelskou smlouvou, která byla uzavřena jménem [anonymizována dvě slova] panem [celé jméno žalovaného] pod číslem [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] se zprostředkovatelem, tedy [právnická osoba]. Vozidlo bylo prodáno dle faktury č. 2016 [číslo], podle které byla vyplacena kupní cena [celé jméno žalovaného] s tím, že do dnešního dne tato nebyla [právnická osoba] uhrazena a situace vysvětlena. Co se týče vozidla, toto je nadále účetně vedeno jako vlastnictví LP [anonymizováno], byť je fakticky neznámou osobou vyjmuto z dispozice vlastníka a nachází se na neznámém místě. S ohledem na to tedy oznamovatel žádal o prošetření, zda se shora uvedeným jednáním nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty některého z trestných činů, které tedy vyjmenovává, a sice zločinu krádeže, zločinu podvodu, či zpronevěry. Dne 23.2.2017 podal ve věci vysvětlení [celé jméno svědka] st., který k neoprávněnému převodu vozidla Cadillac Escalade uvedl, že uvedené vozidlo bylo prodáno bez jeho souhlasu a vědomí, většinu roku 2016 byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti v souvislosti s vážným úrazem, zhruba v desátém, nebo jedenáctém měsíci roku 2016 poté zjistil, že postrádá uvedené vozidlo, přičemž z uvedeného neoprávněného prodeje a převodu podezírá pana [celé jméno žalovaného]. Na smlouvě o zprostředkování je uveden za ob jednatele, kdy je rovněž uveden i telefonní kontakt, který mu patří. Uvedl, že poznává podpis uvedené osoby na smlouvě a uvedenou osobu zná téměř dvacet let, poznal ho jako číšníka, v minulosti s jeho společností uzavřel několik smluv a tyto skutečnosti vyplývají z účetnictví společnosti. Opakovaně se pokusil kontaktovat svého syna, [celé jméno svědka] ml., který je spoluvlastníkem a v době prodeje předmětného vozidla byl i jednatele [právnická osoba] Toto se mu nepodařilo, následně písemně vyzval pana [celé jméno žalovaného] k podání informací a rovněž také [právnická osoba]. K uvedenému dni, tedy k 23.2.2017 neobdržel žádnou odpověď. Co se týče utržených peněz za prodej vozidla, jedná se o částku 510 000 Kč, které nejsou na účtu společnosti, ani v pokladně společnosti. Úředním záznamem z 21. 5. 2018 o podaném vysvětlení podala [jméno] [celé jméno svědka] v dané věci vysvětlení a konstatovala, že při inventuře, která probíhá jednou ročně, na konci nebo začátku roku, pan [celé jméno svědka] starší, zjistil na základě účetní rozvahy a skutečného stavu v pokladně, že mu chybí finanční částka za prodej jednoho z vozidel, tedy částka 510 000 Kč za prodej vozidla Cadillac Escalade. K dotazu policejního komisaře, zda se podobná situace stala již v minulých letech, uvedla svědkyně, že si nevzpomíná, že by k něčemu podobnému v minulosti došlo. K dotazu, zda je svědkyni známo, jak probíhaly platby za obchodní transakce v hotovosti ve [právnická osoba] [anonymizováno], tato konstatovala, že neví, k dotazu, jaký byl vztah [celé jméno svědka] staršího k panu [celé jméno žalovaného], svědkyně uvedla, že vztah obou osob byl přátelský až do doby, než začaly uvedené potíže. K dotazu, zda by mohla popsat platbu uvedenou v rozvaze [právnická osoba], jako 20 400 Kč ve prospěch [právnická osoba], svědkyně uvedla, že o této platbě ví pouze to, že jí byla nahlášena obdobným způsobem, jako platba za vozidlo, to je, byl jí doručen výdajový pokladní doklad. K dotazu policejního komisaře, jaký byl vztah [celé jméno svědka] mladšího k panu [celé jméno žalovaného], uvedla, že tito byli kamarádi a měli vůči sobě výborný vztah. Jestliže byla dotazována, zda si paní [celé jméno svědkyně] vedla elektronicky nebo fyzicky soupis plateb z pokladny společnosti, jak hotovostních, tak bezhotovostních, a zda tedy je jí tato skutečnost známa, svědkyně uvedla, že o tom vůbec nic neví. K dotazu, co pro [právnická osoba] [anonymizováno] vykonával pan [celé jméno žalovaného], svědkyně uvedla, že neví co přesně pan [celé jméno žalovaného] dělal ve [právnická osoba] [anonymizováno], ví pouze, že měl v místě společnosti svou kancelář a vykonával občas pro pana [celé jméno svědka] staršího prodeje vozidle, více o tom neví, jakých konkrétních vozidel se to týkalo, si nevzpomíná. Konstatovala, že kanceláře byly v ulici do podkovy, [část obce]. Dále ještě doplnila, že mimo uvedených osob, nebyl ve [právnická osoba] [anonymizováno] nikdo zaměstnán. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze 17. 7. 2017 paní [celé jméno svědka] uvedla v rámci vysvětlení, týkajícího se prodeje vozidla Cadillac Escalade, a následujícího předání finanční hotovosti za prodej tohoto vozidla, že v současnosti zpracovává účetnictví zhruba osmi firem, včetně uvedené [právnická osoba] [anonymizováno], nevzpomíná si, že by předání výše uvedené finanční hotovosti byla přítomna, toto nemůže ani potvrdil ani vyloučit. Jestliže byl podán dotaz, zda jsou jí známy jakékoliv okolnosti týkající se prodeje a předání finanční hotovosti za prodej vozidla, konstatovala, že vozidla vyřazovala z majetku společnosti, myslí, že na něj vystavila rovněž prodejní fakturu. Také zaúčtovala příjmové pokladní doklady, které se týkaly úhrady nebo vystavené faktury. Rovněž uvedla, že nikdy nepřejímala žádné finanční obnosy a ani žádnou finanční hotovost nepřepočítávala. Více jí o věci není známo. Dne 25.8.2017 byl k doplnění podání vysvětlení vyslechnut [celé jméno svědka] st., která uvedl, že pana [celé jméno žalovaného] zná z devadesátých let, poznal jej kdysi jako číšníka, stýkal se především s jeho synem [celé jméno svědka], sám mu půjčoval peníze pro podnikatelské záměry v řádu milionů korun, a to především na základě přímluvy svého syna. Půjčky byly smluvně ošetřeny a pan [celé jméno žalovaného] peníze vždy vrátil na účet společnosti. K dotazu, zda se staral pan [celé jméno žalovaného] v minulosti také o vozový park společnosti, tento konstatuje, že nestaral. Kromě výše uvedených finančních půjček s panem [celé jméno žalovaného] nijak nespolupracoval. Pan [celé jméno žalovaného] se stýkal především s jeho synem a potkával jej, protože měl kanceláře v některých společnostech, ale blíže se jinak nestýkali. Při doplnění podaného vysvětlení svědkyně [celé jméno svědkyně] 23. 11. 2017 uvedla, k otázce, že v pokladní knize jsou uvedeny první dvě položky ze dne 22. 2. 2016 a 23. 2. 2016 ve výši 250 000 Kč a 260 000 Kč, které odpovídají finančním částkám, které postupně ve stejných dnech měl obdržet za prodej vozidla Cadillac Escalade podezřelý [celé jméno žalovaného] a aby svědkyně vysvětlila, jakými způsoby tyto finanční položky figurují v daném účetnictví, svědkyně uvedla, že obě uvedené finanční částky jsou zaúčtované jako příjem s tím, že ty peníze nikdy od pana [celé jméno žalovaného] nepřijala, pokladní doklady obdržela do účetnictví a tyto zaevidovala. V pokladní knize se zaznamenávají účetní doklady příjmu i výdaje. Ojediněle se však může stát, že k doplnění nedojde, což potvrzuje i fyzická inventura pokladny. A v této souvislosti svědkyně důrazně upozornila, že se jedná o položky, které se vedou pouze účetně a nikoliv fyzicky. S finanční hotovostí sama nikdy nepracuje a ani v minulosti žádnou finanční hotovost nepřebírala.

22. Svědkyně [celé jméno svědkyně] ve věci uvedla, že byla asistentkou firmy [anonymizována dvě slova], byla zaměstnána u více firem, ale v době prodeje předmětného vozidla nebyla v pracovním poměru ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Důrazně popřela, že by jí žalovaný předal nějakou hotovost. Když byla u [anonymizována dvě slova] zaměstnána, měla kancelář v přízemí rodinného domu společně s paní účetní, kdy obývací pokoj byl předělán na kancelář s přijímacím stolem pro zákazníky či obchodní partnery. Kancelář byla průchozí a neustále tam někdo byl. V únoru 2016 byl pan [celé jméno svědka] starší byl po úrazu, který se mu stal v lednu v Thaisku, měl pneumotorax, byl zhruba v polovině měsíce transportován s lékařským doprovodem do České republiky, do práce v žádném případě nechodil. Pokud jde o systém elektronické pokladní knihy, tzv. cloud, v roce 2015 v něm byly vytvořeny zástupci pro všechny společnosti, do který se zapisovaly přijaté, vydané faktury a úhrady apod. Pan [celé jméno svědka] ml. do něj měl přístup, mohl do něj jakkoliv zasahovat. V budově byl dostupný trezor, a to v kanceláři, kde k němu měl přístup jak pan [celé jméno svědka] starší, tak i pan [celé jméno svědka] mladší. Finanční prostředky se pak ukládaly do něj. Pokud jde o spolupráci, byla zaměstnána jako asistentka, oficiálně vždy rozhodnutím pánů majitelů u některé z jejich společností, ale v podstatě pracovala pro všechny personálně propojené společnosti a využívali ji oba majitelé (tzn. [celé jméno svědka] ml. i [celé jméno svědka] st.) S hotovostními penězi se dostala do styku, když chodila na pochůzky (pošta, obědy….). Nepamatuje si, že by v souvislosti s některou společností pracovala s většími částkami v řádu statisíců. Žalovaný byl dobrý kamarád pana [celé jméno svědka] ml. a nějakým způsobem spolu spolupracovali a stýkal se také s panem [celé jméno svědka] st., ale svědkyně nevěděla, jaký byl jejich vztah. Žalovaný vystupoval jako spolupracovník, ale zadávání úkolů bylo pouze na majitelích. Jakým způsobem s nimi spolupracoval žalovaný neví. Nevěděla o předmětném prodeji, to se dozvěděla až při podání vysvětlení na policii. Nevzpomíná si, že by jí žalovaný někdy předal jinou finanční částku. Pokud jde o platby za vozidlo, ty byly zaúčtovány na základě podkladů jednoho z majitelů, svědkyně je zapsala do tabulek a založila do šanonu, paní účetní je zaúčtovala. O fyzickém vyúčtování však nic nevěděla, protože ani ona ani účetní u toho nebyla. Kdo konkrétně podklady předal už si nepamatuje, kancelář byla průchozí a neměla přehled, kdo jí podklady nechal na stole. O zaúčtování se starala paní [celé jméno svědka]. Svědkyně sama vedla evidenci na cloudu, sama pro sebe si vedla evidenci, aby věděla za co utratila peníze na poštu atd. Jednalo se zhruba o 2-3 tisíce korun, doklady pak dávala k evidenci do účetnictví. Předmětné vozidlo měl původně k dispozici pan [celé jméno svědka] st., poté jej užíval žalovaný. Ten užíval i jiná vozidla společnosti, ale svědkyně neví z jakého důvodu. Pokud jde o prodej motorových vozidel, ta byla placena různě, v hotovosti i bezhotovostně.

23. Svědek [celé jméno svědka] mladší ve věci vypověděl, že ohledně prodeje předmětného vozidla byl rovněž vyslýchán na policii. Zhruba v červnu až srpnu 2016 se nepohodl s otcem a od té doby spolu vedou řadu sporů, do kterých jsou i lidé z jejich okolí. Vozidlo bylo ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], koupil si ho otec, který ho užíval a potom ho dal do užívání žalovanému. Poté bylo vozidlo dáno k prodeji do autobazaru a žalovaný dělal žalobci„ poslíčka“, následně to vedlo ke sporu a trestní oznámení, protože to (otec) nedostal zaplacený. Žalovaný nebyl zaměstnanec společnosti, měl své vlastní, ale úzce se společnostmi obou majitelů spolupracoval. Svědek uvedl, že žalovaný byl kamarád jeho otce, sám se s ním seznámil zhruba v roce 2002 - 2007, blíže s ním začal spolupracovat od roku 2015. Konkrétní předání kupní ceny vozidla si svědek nepamatuje, byl v té době v zahraničí i s otcem a žalovaným, ale byl u jiných případů, kdy obdobným způsobem bylo vozidlo snad prostřednictvím i stejného autobazaru prodáno. Žalovaný pověřil telefonicky svého syna, aby vše převzal a předal paní [celé jméno svědkyně]. Po návratu si svědek s otcem vše překontrolovali. Svědek se domnívá, že podobným způsobem došlo k předání i hotovosti za Cadillac, ale výslovně uvedl, že to nemůže s jistotou potvrdit. Nicméně ví, že platba proběhla, protože ji evidenčně ukončili a následně poskytli interní tabulky i policii. Do tabulek zapisovala informace paní [celé jméno svědkyně] na jeho pokyn, z tabulek následně prováděli kontrolu, svědek s paní [celé jméno svědkyně] a rovněž se svým otcem, takže kdyby tam byl nějaký dluh, věděli by o něm. Paní [celé jméno svědkyně] přímo pro [právnická osoba] [anonymizováno] nepracovala, v té byla zaměstnána asi u [anonymizována dvě slova]. Působila však ve všech společnostech v podstatě fakturantka, měla to na starosti s tím, že všechny doklady potom dávala paní [příjmení], která seděla vedle ní a byla účetní nejen LP [anonymizováno], ale i ostatních firem, včetně firem žalovaného. Svědek neměl tušení, kdo dal pokyn žalovanému k prodeji předmětného vozidla, předpokládal, že otec, protože to tak měli domluveno. Nebyl schopen uvést, kdo udělil plnou moc k prodeji vozidla, protože oba majitelé udělili několik univerzálních plných mocí a nevěděl, zda byla udělená nějaká speciální. Nikdo jiný než on či jeho otec to však učinit nemohl. Svědek si však byl naprosto jist, že pokyn k inkasování kupní ceny vozidla v hotovosti dal jeho otec. Pokud se jedná o evidenci na cloudu, jednalo se o excelovskou tabulku, měl do ní přístup, ale nedomnívá se, že by do ní mohl zapisovat pod cizím jménem, musel by se přenastavit systém nebo zapisovat z počítače paní [celé jméno svědkyně], protože systém zaznamená osobu, která udělala poslední záznam. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] byl (u otce) v kanceláři velký trezor, ke kterému však v daném období neměl přístup. Měl přístup do roku 2014 k jinému trezoru v jiné budově, ze které se odstěhovali. Paní [celé jméno svědkyně] do trezoru neměla přístup a protože se [celé jméno svědka] st. v kanceláři zdržoval sporadicky, byla běžná praxe, že paní [celé jméno svědkyně] uložila hotovost do šuplíku v kanceláři, která jinak zůstávala zamčena. O tom věděl i svědek. [celé jméno svědka] st. Měl 20.1.2016 nehodu na motocyklu a byl na jednotce JIPce, po propuštění byl 14.2.2016 převezen do [obec], následně hospitalizován ve [anonymizována dvě slova] a léčil se se zlomeným nártem a pneumotoraxem. Po dvou až třech měsících mu bylo zjištěno onemocnění ledvin, to se vyřešilo až zhruba v červenci, ale v té době už se svědkem přestal být v kontaktu, protože mezi nimi propukl spor, který trvá dodnes. Pokud byl dán pokyn k prodeji vozidla, ten byl dán v době, kdy [celé jméno svědka] st. potřeboval hotovost. V této souvislosti naznačil svědek určité machinace s převody finančních prostředků ze strany svého otce a jiného podnikatele, kdy tento zasílal na účet jeho otce velké finanční částky a jeho otec je následně vybíral v hotovosti, za coč inkasoval 5%. Svědek konstatoval, že považuje platbu za předmětné vozidlo za zaplacenou, což dovozuje z tvrzení žalovaného, paní [celé jméno svědkyně] a svého otce. Pokud byl svědek dotázán, zda byl jeho otec ve stavu, aby byl schopen v únoru – březnu 2016 sledovat dění ve společnostech, uvedl, že byl schopen provádět bankovní tranasakce v řádech milionů, takže mu nemohla uniknout nějaká platba, zvláště když je jeho hlavní prioritou a životní náplní. Paní [celé jméno svědkyně] byla dlouholetou asistentkou jeho otce, zhruba v roce 2015 obhospodařovala i místo svědka logistiku, kdy bylo všechno uhrazeno. Začátkem roku 2015 měla nějaké psychické problémy, půl roku nemohla fungovat, obávala se o práci a se svědkem to řešila. [příjmení] po ní dával dohromady administrativu společnosti, zadával informace do cloudu a zhruba v druhé půlovině 2015 jí je předal zpět a již na ni jen dohlížel. Byla osobní asistentkou svědkova otce, od roku 2014 také jeho. Svědek dále uvedl, že jeho otec k podobné spolupráci jako žalovaného zmocnil také další osoby. Se žalovaným se svědkům otec zná z 90. let, kdy dělal žalovaný číšníka, seznámili se v nějaké restauraci a protože si rozuměli, začali spolu otvírat nějaké restaurace. To se moc nevydařilo a vztah se narušil, otec žalovaného podezíral ze zpronevěry, ale to se vysvětlilo a jejich vztah byl pak ještě pevnější, dle svědka byl žalovaný„ jako druhý syn“. Svědek uvedl, že účetní ve [právnická osoba] [anonymizováno] byla paní [celé jméno svědka]. Veškeré podklady připravovala paní [celé jméno svědkyně]. Seděly společně v sídle společnosti, současně dělaly i recepční. Paní [celé jméno svědkyně] byla zmocněna i k přebírání hotovosti a jejím vkladům na účty jednotlivých společností. V roce 2015 – 2016, nebo 2014 – 2015, zhruba v období 8 měsíců dle svědka nanosila do banky přes 20 000 000 Kč. Svědek připustil, že by se v každé společnosti mohlo stát, že došlo k zaúčtování platby, která však fyzicky není založena do pokladny, současně však uvedl, že se určitě nestalo, že by byla zaúčtována prodaná věc v hotovosti a nadále evidována jako nezaplacená. V této souvislosti svědek doplnil, že v roce 2015 zadával mimo jiné systém na cloud proto, že paní [celé jméno svědka], která je rovněž dlouholetou účetní svědkova otce, zadávala nedbale transakce prostřednictvím platebních karet, kdy tyto zapisovala, aniž by je měla doloženy potvrzením. Tyto transakce zapisovala jako výběry hotovosti svědka či jeho otce. Svědek tedy v uvedeném období začal provádět ve firmě„ systémové zvraty“, kdy po účetní firmy vyžadoval důslednost v evidenci plateb. Proto svědek pochybuje, že by účetní v roce 2016 zaúčtovala příjem bez ověření. V této souvislosti doplnil, že jeho důslednost působila negativně na psychiku nejen účetní, ale i žalovaného, kteří si svěřovali, kolik měli před příchodem do práce prášků. Pokud jde o cloudovou tabulku tuto je svědek ochoten soudu předložit. Svědek dále doplnil, že daný spor včetně trestní oznámení je pro něj nepředstavitelné. Svědek dále potvrdil, že byl společně se žalovaným v roce 2016 společníkem ve [právnická osoba] v roce 2016. Jestliže byl dále dotázán, zda osobně převedl na tuto společnost 12 motorových vozidel, svědek uvedl, že tato vozidla nepřevedl, ale podepsal kupní smlouvy, vozidla však nebyla zaplacena. V roce 2016 odděloval své podnikání od otcova, kdy byli 50% společníky, vlastníky nemovitosti atd., vztahy měli dobré. K datum 11.8.2016 se tedy měla ukončit spolupráce, mělo dojít k převodu obchodních podílů, přičemž [anonymizována dvě slova] měla zůstat jeho otci s tím, že svědek nadále bude vlastnit 13 vozidel, která používal v rámci předmětu činnosti autobusová doprava. Pak se situace vyhrotila, [celé jméno svědka] st. změnil některé podmínky vyrovnání, svědek s tím nesouhlasil a začala padat trestní oznámení a žaloby. V rámci jednoho z trestní řízení byla zabrána i uvedená vozidla, nicméně vše se brzy vysvětlilo s tím, že státní zástupkyně trestní stíhání během 3 dnů zrušila. Zajištění vozidel, účtů osobních i firemních, které byly přímo vázány na svědka, však trvalo do rozhodnutí Městského soudu, který deklaroval nezákonnost uvedeného zajištění a povinnost navrátit vše do původního stavu. Svědek přitom po celou dobu nabízel, že [právnická osoba] vozidla uhradí a tím bude věc vypořádána. [celé jméno svědka] st. s tím nesouhlasil a v následném soudním sporu [právnická osoba] odstoupila od nároku na vozidla a nechala je vrátit [právnická osoba] [anonymizováno] z úschovy. Jednala tak na svědkovo doporučení, když tento již v dané době v ní osobně nebyl angažován. Svědek dále popsal vývoj sporu se svým otcem a doplnil, že v rámci jiného sporu dal předběžnými opatřeními zajistit veškerý majetek [právnická osoba] [anonymizováno], včetně uvedených vozidel, ale ta i přes zákaz dispozic byla prodána. Poté bylo zahájeno insolvenční řízení, čímž se [celé jméno svědka] st. snažil pozdržet již zahájenou likvidaci společnosti. Svědek nebyl schopen zodpovědět, kolik podal sám trestní oznámení na svého otce.

24. Dle plné moci ze dne 19.5.2015, udělené panu [celé jméno žalovaného] [právnická osoba], zastoupenou v té době [celé jméno svědka] st., byl žalovaný pověřen všemi právními úkony souvisejícími s odhlašování či přihlašováním všech motorových vozidel, která zmocnitel nabývá či převádí. [příjmení] moc je opatřena ověřenými podpisy obou účastníků.

25. Přihláškou pohledávky ze dne 7.11.2019 do insolvenčního řízení, vedeného ve věci dlužníka [právnická osoba] pod sp.zn. [spisová značka] – P27-1, věřitel [celé jméno žalovaného] přihlásil vůči dlužníkovi do insolvenčního řízení svou přihlášku pohledávky v celkové výši 838.678,17 Kč, složené ze dvou dílčích pohledávek, a sice pohledávky [číslo] ve výši 239 000 Kč s příslušenstvím (jako kupní ceny osobního automobilu Cooper Mini, zakoupeného od [právnická osoba], [IČO]) a dílčí pohledávky [číslo] ve výši 450 000 Kč s příslušenstvím (uvedené vozidlo [jméno] [příjmení] 320 bylo zakoupeno od paní [jméno] [příjmení]) s tím, že dlužník své závazky vůči věřiteli uznal.

26. Uznáním dluhu z 29.6.2016 [právnická osoba] jako dlužník uznala svůj dluh vůči věřiteli panu [celé jméno žalovaného] ve výši celkem 689 000 Kč (dvě dílčí pohledávky, a sice z kupní ceny vozidla [příjmení] [příjmení], zakoupeného od [právnická osoba] ve výši 239 000. Kč, a dále vozidlo [jméno] [příjmení] 320, zakoupeného od paní [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 450 000 Kč) a zavázala se jej zaplatit nejpozději do 31.12.2016. Listina je opatřena ověřovací doložkou, týkající se shody kopie s originálem, a podepsána blíže neurčenou osobou za dlužníka.

27. Zpětvzetím přihlášky pohledávky ze dne 8.7.2020 vzal věřitel [celé jméno žalovaného] svou přihlášku pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníku [právnická osoba] ve věci [spisová značka] v plném rozsahu zpět bez uvedení důvodu.

28. Usnesením Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vzal soud na vědomí zpětvzetí přihlášky [číslo] ze dne 8.7.2020, podané insolvenčním věřitelem [číslo] [celé jméno žalovaného].

29. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že spolupracoval s oběma majiteli, staral se o celý vozový park [právnická osoba] [anonymizováno] a měl na ni napsáno i své vlastní vozidlo Cadillac kvůli pojišťění, DPH apod. Vozidlo po čase prodal prostřednictvím bazaru a peníze za jeho prodej odvezl do firmy [anonymizována dvě slova], dal jsem to asistence paní [celé jméno svědkyně] a ta je pravděpodobně předala panu [celé jméno svědka], protože to byl obvyklý postup i v jiných případech. Popřel, že by si utržené peníze ponechal, protože vozidlo se muselo odhlásit, přepsat, příjmové doklady orazítkovala paní [celé jméno svědkyně], on sám razítko neměl. Rovněž popřel, že by firma téměř tři čtvrtě roku o prodeji vozu nevěděla. Po sporu obou majitelů začal pan [celé jméno svědka] st. využívat celé situace proti žalovanému. V této souvislosti žalovaný uvedl, že by nerad platil za své auto podruhé. Uvedl, že se společnosti staral o všechna auta, jezdil s nimi na výměnu pneumatik, na výměnu oleje, na servisy, rovněž společnost zastupoval při prodejích v bazarech. Poukázal na to, že někdo musel vydat velký technický průkaz, aby mohl být převod řádně uskutečněn. Co se týče plateb za vozidla, ty dle žalovaného většinou probíhaly bezhotovostně, ale když bylo potřeba prováděli se i hotovostní platby. Následně uvedl, že většinou to proběhlo tak, že přivezl peníze. Pokud byl pan [celé jméno svědka] st. přítomen, předal je jemu, jinak je dal paní [celé jméno svědkyně], která je dala majiteli do kanceláře, do šuplíku. Žalovaný následně uvedl, že neví přesně kam je dala, ani neví, jestli měla klíče od trezoru, on do té kanceláře již nechodil. Nicméně věděl, že je tam trezor, protože tam během dvaceti let, co se zná s panem [celé jméno svědka], býval téměř denně. Paní [celé jméno svědkyně] je pravá ruka pana [celé jméno svědka], připravuje mu všechny papíry a účetnictví, dále tam byla paní [celé jméno svědka], která dělá účetnictví v užším smyslu. Paní [celé jméno svědkyně] spíše podklady připravuje. Obě seděly v jedné kanceláři v přízemí. K dotazu proč žalovaný odevzdával paní [celé jméno svědkyně] kupní cenu za vozidlo, které při své výpovědi označil za své, žalovaný doplnil, že v mezidobí měl na společnost napsána i jiná vozidla, včetně těch, přihlášených do insolvence, mezi účastníky bylo obdobných záležitostí více, v době prodeje měl již auto jiné, proto peníze vydal. Dále upřesnil, že vozidlo bylo napsané na firmu, proto je firmě dal. K tomu ještě doplnil, že vozidlo měl v užívání, ale měl je zaplaceno. K upřesňujícímu dotazu uvedl, že vozidlo bylo jemu k dispozici, ale ve vlastnictví jej měla [anonymizována dvě slova], on ho zaplatil panu [celé jméno svědka]. K dalšímu upřesňujícímu dotazu, proč auto, které si zaplatil, prodal a kupní cenu, kterou za něj utržil, následně vydal společnosti, žalovaný uvedl, že peníze náležely firmě, tak je tam prostě dal. Ale dá se říct, že to byly jeho peníze. Doplnil, že vozidlo zaplatil v hotovosti v několika splátkách panu [celé jméno svědka] st., který s ním původně jezdil, resp. je zaplatil [právnická osoba] Credit. O těchto skutečnostech na polici při zahájení trestní stíhání nevypovídal, protože byl v té době ve výkonu trestu a když se prošetřovala daná věc, nikdo se ho na to neptal a jeho nenapadlo to nějak řešit. Žalovaný se pokusil věc znovu vysvětlit, když uvedl, že auto měl on, vše bylo srovnané, s autem jezdil a měl jen peníze dát [anonymizována dvě slova], což udělal. Kdyby jej nyní měl platit znovu, zaplatil by je podruhé. Pan [celé jméno svědka] ml. o této skutečnosti věděl. K dotazu jak vznikly pohledávky, které za [právnická osoba] [anonymizováno] uplatňuje, žalovaný uvedl, že na [právnická osoba] [anonymizováno] koupil dva vozy a zaplatil je z hotově vlastních peněz a [anonymizována dvě slova] je nezaplatila. Dokladem o koupi vozů je uznání závazku (pozn. soudu viz důkazy shora), případně se lze dotázat prodávajících, kdo jim vozidla zaplatil. Žalovaný dále uvedl, že na [právnická osoba] [anonymizováno] měla napsána vozidla i paní [celé jméno svědkyně], její syn a další lidé, byla to ve společnosti běžná praxe. Pokud jde o předání peněz za prodej předmětného vozidla, tyto předával pravděpodobně v den, kdy částku inkasoval, neměl důvod si je ponechávat u sebe. Přihlášku do insolvenčního řízení vzal žalovaný zpět jako projev dobré vůle a v naději na ukončení sporů mezi oběma majiteli. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že peníze předal do rukou paní [celé jméno svědkyně], s přepisem vozidel na [právnická osoba] [anonymizováno] se jednalo o běžnou praxi, vše fungovalo do osudného sporu obou majitelů. [příjmení] [příjmení] peníze nepředal, byť byla účetní, protože nebyla tak blízko panu [celé jméno svědka] a neměla určitě klíč od jeho kanceláře, takže tam nemohla ty peníze dát. Peníze nepředal [celé jméno svědka] ml., protože to nebylo zvykem, i když tam asi pan [celé jméno svědka] někde tedy byl a určitě u toho byla i paní [celé jméno svědka], která si nyní nic nepamatuje. Obvyklá praxe však byla, že se vše předávalo paní [celé jméno svědkyně].

30. Vzhledem k tomu, že žalobce až po koncentrační lhůtě předložil k důkazům výpisy ze sbírky listin [právnická osoba] za období 31.12.2016, 31.12.2017 a 31.12.2018, kterými zamýšlel prokázat absenci vedení dlouhodobých pohledávek u [právnická osoba] [anonymizováno] v jejích rozvahách, soud tyto důkazy neprováděl. V této souvislosti nutné podotknout, že je otázkou, zda by bylo možno zjistit existenci (či neexistenci) konkrétní pohledávky z této položky, když tato jednak mohla být zaúčtována pod jinou položkou, jednak v případě částky převyšující danou pohledávku by ani nebylo možné rozpoznat, zda je konkrétní pohledávka součástí dané částky či nikoliv.

31. Soud dále neprováděl důkaz výpisem z účtu [právnická osoba] se seznamem plateb, údajně vložených paní [celé jméno svědkyně]. Jednak tento důkaz nebyl ze strany žádného z účastníků navržen, když jej předložil svědek, který v dané věci vypovídal, jednak se týká jiné společnosti a není zřejmé, jaká skutečnost tímto má být prokazována. Dále soud neprováděl důkaz tabulkou s názvem Firemní účet [právnická osoba], výběry a převody mezi firemními a osobními účty [celé jméno svědka], staršího, neboť tento důkaz rovněž nenavrhla žádná ze stran a realizovaného [celé jméno svědka] starším. Z listiny vyplývá, že se nejedná tedy o excelovou tabulku, která byla avizována svědkem, protože se jedná o výtah konkrétních plateb jedné konkrétní osoby, resp. konkrétních transakcí jedné konkrétní osoby.

32. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný na základě plné moci, udělené [celé jméno svědka] st., jako jednatele [právnická osoba], prodal vozidlo Cadilla Escalade Cadillac Escalade, [registrační značka], kupujícímu [jméno] [příjmení] (Slovensko). Kupní cena byla inkasována prostřednictvím dvou plateb, od kterých byla odečtena provize zprostředkovateli prodeje, autobazaru [právnická osoba] Uvedené skutečnosti nebyly ostatně ani mezi účastníky spornými. Jediné, co bylo mezi účastníky sporné, je zda byla kupní cena vozidla vyplacena do dispozic žalobkyně či nikoliv. Vzhledem k tomu, že danou skutečnost nebylo možné prokázat písemným důkazem, protože k uvedenému předání hotovosti žádný doklad neexistuje, musel se soud spoléhat především na svědecké výpovědi a účastnickou výpověď žalovaného.

33. Pokud jde o námitku žalovaného, že jednateli společnosti bylo předběžným opatřením zakázáno disponovat s majetkem společnosti nad rámec běžné správy, nelze souhlasit s tím, že tato běžná správa se netýká podání žaloby k vymáhání pohledávek společnosti. Pojem běžné správy společnosti není zákonem nijak upraven, jedná se spíše o vágní pojem, jehož výklad je závislý na úvaze. V daném případě soud dovodil, pokud by mezi běžnou správu společnosti nepatřilo vymáhání pohledávek společnosti, nemohlo by mezi ni logickým výkladem patřit ani umořování jejích závazků. Společnost by tak byla omezena pouze produkci výrobků či služeb, které by však již dále nemohla zpeněžit svým zákazníkům, protože by nadále nemohla uzavírat smluvní vztahy. Tím by však byla de facto zbavena své podstaty, směřující ke generování zisku, tedy základnímu účelu obchodních korporací. Navíc by se tímto způsobem společnost ocitla v problematické situaci, kdy by nejenže negenerovala zisk, ale dokonce nesměla hradit své závazky vymáhat své pohledávky. Tímto by se rozhodnutím soudu mohla ocitnout v nucené druhotné platební neschopnosti, což zajisté nebylo předběžným opatřením zamýšleno. I kdyby však soud přistoupil na to, že žaloba byla podána osobou, které byly dispozice se majetkem společnosti předběžným opatřením zakázány, daná situace byla následně konvalidována tím, že společnost se ocitla v úpadku (bez přičinění soudu) a byl jí v insolvenčním řízení, vedeném před Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka] ustanoven insolvenční správce, který navrhl, aby soud v řízení, ze zákona přerušeném okamžikem zveřejnění prohlášení úpadku žalobce, pokračoval.

34. Žalovaný v řízení namítal, že insolvenční správce byl do řízení dosazen právě starším majitelem žalobce a v tomto řízení sleduje jím určený cíl pronásledovat žalobce. V této souvislosti je rovněž nutné uvést, že insolvenční správce byl společnosti ustanoven insolvenčním soudem, který nad ním vykonává dohled, podobně jako Ministerstvo spravedlnosti, lze si tedy jen těžko představit, že by insolvenční správce trval na vymáhání smyšlené pohledávky, dokonce snad na základě nějakého komplotu. Soud nepřistoupil na obranu žalovaného, že má za žalobcem vlastní pohledávku, kterou uplatnil v insolvenčním řízení, protože tuto uplatnil jako obranu až při ústním jednání dne 28.7.2020. Dle na ust. § 109 odst. 1 písm. a). zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ IŘ“), podle kterého od okamžiku zahájení insolvenčního řízení nemohou pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Dle ust. § 140 odst. 2 věta prvá IŘ započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Dle ust. § 140 odst. 3 písm. a) IŘ není započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem. Jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný uvedenou pohledávku do insolvenčního řízení, zahájeného dne 10.6.2019 přihlásil, ale vzal ji zpět, nejenže zde tedy není pohledávka, kterou by žalovaný mohl proti uplatněnému nároku započítat, ale započtení ani není přípustné, a to hned ze dvou důvodů. Jednak k samotnému započtení došlo až po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (tzn. žalobce). Jak soud ověřil v insolvenčním rejstříku, došlo k tomu usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] -B-51. Za druhé žalovaný jako věřitel již není přihlášeným věřitelem, když v důsledku zpětvzetí přihlášky jeho účast jako věřitele v insolvenčním řízení zanikla.

35. Pokud jde o svědecké výpovědi jednotlivých svědků a účastnickou výpověď žalovaného, jediná shoda, která mezi nimi panuje, je v tom, že platby za vozidla byly prováděny jak v hotovosti, tak bezhotovostně. V ostatním se však výpovědi liší.

36. Z výpovědi paní [celé jméno svědkyně] soud získal nejméně informací, protože předání hotovosti popřela, když shodně výpovědí v trestní řízení uvedla, že pouze na pokyn mladšího z majitelů zaevidovala příjem do pokladní knihy. [jméno] také připustila, že se může stát, že dojde k chybě v evidenci, tedy že je evidován příjem bez skutečného založení hotovosti a obráceně. V rámci trestní řízení byla vyslechnuta i paní [celé jméno svědka], účetní společnosti, která rovněž vypověděla, že si předání hotovosti nepamatuje a neví, jestli u něj byla, přičemž její pracovní místo bylo společně s paní [celé jméno svědkyně].

37. Co se týče výpovědi svědka [celé jméno svědka] ml., jako mladší z majitelů, tento u předání peněz nebyl, protože dle vlastních slov byl v té době v zahraničí. Jestliže tedy potvrzoval, že k vydání hotovosti došlo, jednalo se čistě o jeho domněnku. Svědek rovněž dovozoval provedení platby z toho, že mu to údajně potvrdila paní [celé jméno svědkyně] a jeho otec. Jak bylo uvedeno výše, paní [celé jméno svědkyně] přijetí hotovosti za uvedené vozidlo popírá. A sama žaloba vyvrací tvrzení svědka, že by jeho otec měl platbu za provedenou. Jeho výpověď ostatně vnesla do řízení více nejasností, než jaké mezi sebou měly obě strany, když uvedl, že v době vydání hotovosti byl v zahraničí i žalovaný a předání peněz mělo proběhnout prostřednictvím syna žalovaného. O ničem takovém se však žalovaný nezmínil, když sám tvrdil, že peníze předal. Svědek si nebyl jist, kdo dal pokyn žalovanému k prodeji předmětného vozidla, na druhou stranu však naprosto jistě označil otce jako osobu, která určila, že peníze mají být inkasovány v hotovosti. Oba úkony však na sebe tak úzce navazují, že se tvrzení svědka navzájem rozporuje. Osoba, která rozhodla o prodeji vozidla musela jednoznačně určit i způsob platby za vozidlo. Jestliže svědek dovozuje, že jeho otec potřeboval v uvedené době hotovost za účelem obchodů se třetí osobou, jedná se čistě o jeho spekulaci, zvláště na popisovaný způsob obchodování, kdy třetí osoba měla na účet jeho otce zasílat velké finanční částky a jeho otec je následně vybíral v hotovosti, za což inkasoval 5%. Jestliže byly na účet svědkova otce zasílány vysoké částky třetí osobou, za které navíc měl inkasovat jakousi provizi, byl to naopak on, kdo hotovost získával, nikoliv vydával. Svědek rovněž připustil, že se v každé společnosti může stát, že došlo k zaúčtování platby, která však fyzicky není založena do pokladny, současně však tuto možnost v daném případě popřel s odvoláním na změny, které měl ve společnosti provádět, kdy vyžadoval po účetní důslednost s tím, že by účetní v roce 2016 určitě nezaúčtovala příjem bez ověření. Jako poněkud nadnesené přitom působí tvrzení svědka, že to byl právě on, kdo se snažil vnést do účetnictví společnosti pořádek, protože dlouholetá účetní firmy prováděla jednotlivé transakce nedbale a ani paní [celé jméno svědkyně] neměla v dokladech zcela přehled, což zjistil poté, co ji dlouhodobě zastupoval z důvodu jejího onemocnění. Pokud by účetní firmy byla natolik nedbalá, že by nevyžadovala na jednotlivé transakce potvrzení a zapisovala je jako jiné účetní operace, muselo by se to nutně projevit na účetních výkazech společnosti, kdy z dlouhodobého hlediska není možné, aby nesprávné účtování nevyšlo najevo. Navzdory tomu nebyla s účetní společnosti ukončena spolupráce. Současně je nutné zdůraznit, že z výpovědi svědka jednoznačně vyplynulo, že měl k počítači paní [celé jméno svědkyně] po dobu, kdy ji zastupoval, přístup. Tato skutečnost tak neguje tvrzení svědka, že by nijak nemohl upravit záznamy společnosti na tvz. Cloudu, navíc to je právě svědek, který uvedenou tabulku v řízení předkládá. Z tohoto úhlu je tak i svědkem uváděná tabulka, i kdyby se jednalo o oficiální účetnictví, neprůkazná. Rovněž nelze pominout, že se nejedná o účetnictví společnosti jako takové, ale o tabulku v programu Excel, tedy jakousi interní evidenci. Soudu rovněž neunikly náznaky svědka o ilegální činnosti jeho otce ohledně zmiňovaných obchodů s třetí osobou, což poněkud narušuje jeho zřejmou snahu působit jako oběť nepodložené negativní kampaně otce proti němu. Tato snaha byla dále podlomena skutečností, že si svědek není schopen vzpomenout, kolik on sám podal trestní oznámení na svého otce.

38. Pokud jde o účastnický výslech žalovaného, jeho tvrzení, že kupní cenu vozidla společnosti vyplatil se rozchází s tvrzením paní [celé jméno svědkyně], která přijetí jakékoliv hotovosti popírá. I když se soudu jeví jako pravděpodobné, že jako blízká spolupracovnice [celé jméno svědka] st. v případě nepřítomnosti některého z majitelů firmy přebírala hotovost, nelze se pozastavit na tím, proč tuto nepřebíral [celé jméno svědka] ml., pokud byl na pracovišti přítomen. Žalovaný přitom sám uvedl, že se domnívá, že v den předání hotovosti mladší z majitelů přítomen byl, u předání měla být navíc i účetní, paní [celé jméno svědka]. Tato však v rámci trestní řízení tuto skutečnost popřela a její přítomnost popřela i paní [celé jméno svědkyně]. Jeho výpověď je tak ve zjevném rozporu s výpovědí obou svědků, když první ze svědků popírá převzetí hotovosti, přičemž tuto výpověď podporuj i tvrzení paní [příjmení] v rámci podaného vysvětlení v trestní řízní, druhý byl v zahraničí. Ostatně, i kdyby se ukázalo, že paní [celé jméno svědkyně] v jiných případech přebírala hotovost za společnost, nadále zůstává pochybnost o převzetí jedné konkrétní platby za předmětné vozidlo, když tato je nadále jako součást majetkové podstaty vymáhána v rámci insolvenčního řízení. Účastnický výslech žalovaného rovněž vnesl do řízení nemalý zmatek, když začal tvrdit, že se jedná o jeho vozidlo, které zaplatil, přesto je na základě pokynu odvezl do bazaru a prodal, načež peníze za„ své“ vozidlo vyplatil společnosti. Jednak tuto obranu vznesl až po koncentraci řízení a nebylo k ní možné přihlížet, ale rovněž se nelze podivit tomu, že žalovaný dle svého vlastního tvrzení tuto skutečnost v rámci trestní řízení nijak nenamítal, protože se jej na to konkrétně nikdo neptal. Za předpokladu, že by žalovaný byl schopen prokázat svá tvrzení, jednalo by se nepochybně o obranu, která by v rámci trestní řízení měla váhu. Jestliže žalovaný svá tvrzení podporoval argumentací o„ běžné praxi“, kdy uváděl, že řada lidí měla svá soukromá vozidla přepsána na žalobce z daňových či jiných důvodů, de facto připouštěl jednání in fraudem legem a současně dokládal svůj (a vlastně i žalobcův) přístup k podnikání. Z kopie velkého technického průkazu, který zde byl jako důkaz prováděn totiž vyplývá, že vozidlo bylo před předmětným prodejem ve vlastnictví žalobce a ještě před tím ve vlastnictví jiné právnické osoby, nikoliv žalovaného. Žalovaný tak zcela jednoznačně zaměňuje svůj vlastní majetek s majetkem právnické osoby, v níž má obchodní podíl. [ulice] společnost jako samostatná právnická osoba má však svůj vlastní majetek, odlišný od majetku svých společníků akcionářů. Společníci jednotlivých obchodních společností nejsou podílovými spoluvlastníky (spolumajiteli) majetku obchodní společnosti, ale jejich vztah k obchodní společnosti a k jejímu majetku je vymezen souborem práv a povinností společníka, spočívajících zpravidla v podílu na přímém zisku obchodní společnosti a v možnosti převodu obchodního podílu. To platí i přes skutečnost, že se jinak na veřejnosti běžně mluví – zejména jde-li o majoritní společníky obchodních společností – o tzv. vlastnících těchto společností. Ani ti totiž nejsou vlastníky majetku obchodní společnosti v právním smyslu (viz. např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. [spisová značka]).

39. S ohledem na shora uvedené nutno konstatovat, že žalovaný neustál své důkazní břemeno, když se mu nepodařilo vyvrátit tvrzení žalobce, že uvedenou platbu předal do dispozice žalobce. S ohledem na to soud žalobu zamítl.

40. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byl zcela úspěšný žalobce, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobce jsou v daném případě představovány soudním poplatkem ve výši 24 480 Kč a dále náklady právního zastoupení advokátem za 10,5 úkonů právní pomoci po 10 260 Kč za úkon (z toho 1x úkon v poloviční výši), a to 1x za převzetí právního zastoupení, 0,5x předžalobní výzvu, 1x podání ve věci samé, 4 x vyjádření k věci samé, 4x účast na jednáních soudu 12.5.2020, 28.7.2020, 25.11.2020 a 4.12.2020 podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 11 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky za téže úkony, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést; tj. celkem částka 158 826,30 Kč.