42 C 272/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 48 528 Kč s příslušenstvím (původně o zaplacení 115 468,40 Kč s příslušenstvím)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35.495,20 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 35.495,20 Kč od 20.5.2017 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 13.032,80 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 13.032,80 Kč od 20.5.2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 949,82 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky ve výši 115 468,40 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 88 T 13/2012. Žalobkyně uvedla, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 sp.zn. 88 T 13/2012, který nabyl právní moci ke dni 2.5.2012 byla zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin podílnictví podle ustanovení § 214 odst. 1 písm. a, b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoník, jehož se měla dopustit společně s druhým obžalovaným. V trestním řízení byly v rámci domovní prohlídky konané dne 31.5.2011 zajištěny také věci a cennosti žalobkyně. Jedná se o věci specifikované v protokolu o provedené domovní prohlídce ze dne 31.5.2011 - konkrétně se jedná položky: 3) 1 ks broušená váza s víkem 4) 1 ks broušení karafy se zátkou, lemované různě broušenými pásy 5) 1 sada malé skleničky broušené 6 ks, zdobené bohatě broušenými pásy po obvodu, stejného vzoru jako karafa 6) 1 sada šampusky broušené 6 ks, vysoká noha 9) 1 ks váza broušená úzká 10) 1 sada skleničky na víno, červené sklo se zlatým smaltem, motiv vinných listů a hroznů, 6 ks 34) bankovky Eura – 4 X 100, 2 x 50, 2 x 10, 1 x 5, 1 x 5cent, 1 x 2cent 5 x cent, peníze uložené v bílé papírové obálce, 35) bankovky ČS Kč – 1 x 5 000 Kč, 1 X 2 000 Kč, 1 x 500 Kč, 3 x 200 Kč, 3 x 100 Kč, peníze uložené v bílé papírové obálce, modře nadepsané Valentýnek, 36) bankovky ČS Kč - 5 x 100 Kč, 2 x 1 000 Kč, 1 x 500 Kč, peníze ložené v červené koženkové peněžence, 37) bankovky ČS Kč – 1 x 1 000 Kč, peníze uložené v hnědé koženkové peněžence, 39) náramek ze žlutého kovu ankr, uložený v zeleném koženkovém kufříku od autolékárničky 43) prsten dámský ze žlutého kovu a červeného kovu, uložen v černé plastové krabičce, v zeleném koženkovém kufříku od autolékárničky 45) 3x dámský prsten ze žlutého kovu v kombinaci s červeným, uložený v bílé plastové krabičce 46) mobilní telefon Nokia 1616, černý, se [příjmení] kartou IMEI [číslo], s nabíječkou a doklady, uložen v originální krabičce, telefonní číslo [tel. číslo]. Žalobkyně o vrácení těchto věcí požádala před vydáním rozsudku v rámci závěrečné řeči. O vrácení věcí však v konečném rozhodnutí nebylo rozhodnuto s odkazem na samostatné rozhodnutí, které mělo být vydáno až po nabytí právní moci rozhodnutí o vině. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl znám další průběh řízení, žalobkyně dne 5.3.2014 opětovně požádala Městský soud v Brně o vrácení věcí žalobkyně. Dne 12.5.2014 vydal Městský soud v Brně na žádost žalobkyně usnesení pod č.j. 88 T 13/2012, kterým o vrácení věcí žalobkyně rozhodl. Poté se žalobkyně samostatně telefonicky obrátila na příslušný orgán Policie ČR se žádostí o informaci, kde si může své věci vyzvednout. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vrácení věcí nenabylo právní moci (ve věci bylo podáno odvolání), nebylo žádosti žalobkyně vyhověno. Po obdržení výzvy k převzetí Věcí žalobkyně ze dne 13.1.2016, vydané Policií České republiky, Městské ředitelství policie [obec], [anonymizována čtyři slova], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]; se žalobkyně obrátila se žádostí o pomoc na svého právního zástupce. Následně žalobkyně znovu žádala dne 5.2.2016 sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, načež byla Městským soudem v Brně odkázána na příslušné orgány policie, která vedla vyšetřování. [příjmení] se tedy dne 2.3.2016 obrátila na Policii ČR, která jí odpověděla, že vrácení zajištěných věcí nelze vyjma peněžních prostředků realizovat, neboť tyto věci byly dne 17.4.2014 soudem konanou dražbou prodány přímo v prostorách skladu zajištěných věcí Policie ČR na ul. [ulice], [obec], případně protokolárně předány soudu (týká se šperků), jak zjistila od pracovnice ze skladu zajištěných věcí. Žalobkyně se znovu obrátila na Městský soud v Brně o zaslání veškeré relevantní dokumentace a zodpovězení otázek o osudu zajištěných věcí, načež obdržela odpověď, že o prodeji zajištěných věcí rozhodl Okresní soud ve [obec] na návrh poškozené paní [jméno] [příjmení]. Ohledně soupisu vydražených věcí a výtěžku z dražby odkázal žalobkyni na Okresní soud ve Zlíně. Žalobkyně se proto obrátila dne 30.3.2016 na Okresní soud ve [obec] s dotazem na výtěžek provedené dražby a osud zabavených šperků, načež obdržela odpověď ze dne 11.4.2016, že soupis a dražbu věcí prováděl Městský soud v Brně a k rozhodovací činnosti zůstal nadále legitimován procesní soud povinného (Okresní soud ve [obec]). Oddělení materiálně technického zabezpečení brněnské pobočky Policie ČR věci žalobkyně k realizaci dražby bez připomínek vydalo, vlastnictví jiné osoby nenamítlo dokonce ani po podání žádosti o dražbu v prostorách centrálního policejního skladu. Vyvolávací cena byla stanovena pomocí odborného vyjádření. V soupisu nezůstaly nevydražené položky. Žalobkyně se znovu obrátila na Městský soud v Brně s žádostí o odpověď na otázku, kde se její věci nacházejí, a jakým způsobem byly předány z dispozice Městského soudu v Brně Městský soud v Brně žalobkyni opět odpověděl, že veškeré šperky byly prodány v dražbě, kterou provedl Okresní soud ve Zlíně, na který jí také s dalšími dotazy odkázal. Žalobkyně tak v důsledku nesprávného postupu soudu přišla o věci, jejichž hodnotu vyčíslila a uvedla, že některé z nich (např. broušené sklo), mají zanedbatelnou tržní hodnotu, jejich význam pro žalobkyni ovšem spočívá v památce na osoby, od kterých žalobkyně předměty obdržela, případně zdědila, z nichž někteří jsou již po smrti. Původ věcí žalobkyně označila žalobkyně následovně: 3) Dar k narozeninám matky žalobkyně od její (již zemřelé) sestry, odhadovaná cena 1.000 Kč. 5) Svatební dar rodičům od (již zemřelého) přítele, odhadovaná cena 1.000 Kč. 6) Dar žalobkyně k narozeninám od (již zemřelé) tety, odhadovaná cena 1000 Kč. 9) Dar žalobkyně k narozeninám, odhadovaná cena 1000 Kč. 10) Svatební dar, odhadovaná cena 1000 Kč. (39) Dar žalobkyně k narozeninám, nákupní cena za náramek ve výši 1.300 Kč. (43) Dědictví žalobkyně po matce, nákupní cena za prsten ve výši 840 Kč. 45) Dárky žalobkyně k narozeninám od rodičů, nákupní cena za 3 prsteny celkem 5.088 Kč. 46) [ulice] cena mobilního telefonu ve výši 500 Kč. Celkovou hodnotu věcí, jejichž náhrady se jako náhrady škody domáhala, vyčíslila žalobkyně ve výši 27.184 Kč (náhrada za broušené sklo v celkové výši 5.000 Kč, za šperky v celkové výši 21.684 Kč s přihlédnutím na více než trojnásobný nárůst hodnoty ceny zlata od doby nákupu šperků do podání žaloby a odhadní cenu mobilního telefonu ve výši 500 Kč). Dále se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, která ji vznikla zásahem orgánů státní správy do jejich ústavně zaručených práv na vlastnictví a rodinný život, neboť tržní, respektive pořizovací cena Věcí žalobkyně zcela zjevně neodpovídá citovému poutu, které žalobkyni k těmto památkám na zesnulé nejbližší osoby váže. Jednáním, za které stát odpovídá v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů; byla žalobkyni způsobena závažná újma na jejím psychickém stavu. Veškerá obvinění žalobkyně vznesená v předmětném trestním řízení se ukázala jako mylná a k zajišťování Věcí žalobkyně Policií ČR a nebyl dán žádný zákonný důvod. Žalobkyně byla evidentně jen další obětí podvodného jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], přesto musela podstoupit necitlivý přístup orgánů Policie ČR a státního zastupitelství spočívající v trestním stíhání, které bylo ukončeno teprve zprošťujícím rozsudkem soudu. Pokud ovšem orgány činné v trestním řízení natolik závažným způsobem zasáhly do práv žalobkyně, pak žalobkyně považuje za naprosto šokující, že Věci žalobkyně byly následně prodány v dražbě bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně stále byla jejich výlučným vlastníkem. Žalobkyně se rovněž domáhala náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 38.284,40 Kč, a to v rozsahu 7 úkonů z tarifní hodnoty 77.184 Kč, 7 režijních paušálů a 21% DPH. Žalobkyně tak účtovala následující úkony: 2.2.2016 - Příprava a převzetí právního zastoupení, 5.2.2016 - Žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 2.3.2016 - Žádost Policii ČR o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 10.3.2016 - Opakovaná žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 30.3.2016 - Žádost Okresnímu soudu ve Zlíně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 6.10.2016 - Opakovaná žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně a 16.12.2016 - Žádost Ministerstvu spravedlnosti o náhradu majetkové újmy a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně. Žalobkyně podáním ze dne 16.12.2016, doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 19.12.2016 uplatnila svoje nároky na náhradu majetkové újmy a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žádost žalobkyně byla ze strany Ministerstva spravedlnosti dne 29.8.2017 v plném rozsahu zamítnuta. S ohledem na uplynutí zákonné lhůty k vypořádání nároku ze strany žalované požadovala žalobkyně také zákonný úrok z prodlení z celkové požadované částky ode dne 20.5.2017. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 19. 12. 2016 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši celkem 59.999 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 32.815 Kč a v náhradě nevrácených zajištěných věcí ve výši 27.184 Kč, vzniklých v důsledku v žalobě popsaného tvrzeného nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně, Okresního soudu ve [obec] a Policie ČR. Žalovaná nárok žalobkyně neuspokojila, když shrnula průběh řízení a konstatovala, že žalobkyně žádala o vrácení zabavených věcí až v rámci závěrečné řeči před vyhlášením zprošťujícího rozsudku, který nebyl právní moci dne 2.5.2012, žalobkyně v náležité formě žádala o vrácení věcí až po třech letech od jejich zabavení, resp. po dvou letech od právní moci zprošťujícího rozsudku, a to dne 5.3.2014. Rovněž samotný vznik škody označila za sporný, neboť nemá za prokázané vlastnictví žalobkyně k jednotlivým zajištěným věcem. Dle jejího názoru nelze v postupu jednotlivých soudů a policejního orgánu spatřovat nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť z provedeného šetření nelze vyvozovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Okresní soud ve [obec] na základě návrhu nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, přičemž ze spisu soudu se nepodávala sebemenší pochybnost o tom, že by sepisované věci nebyly věcmi povinného. V průběhu řízení až do zastavení výkonu rozhodnutí nebyl soudu doručen ani návrh na vyloučení věcí ze soupisu, ani případná vylučovací žaloba. Konstatovala, že v dané věci nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. A uzavřela, že stát je v pozici tzv.„ posledního dlužníka“ a v případě vzniku škody žalobkyně by bylo nutné se nejprve domáhat náhrady škody po povinném, tj. po panu [jméno] [příjmení], který se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení.

3. Soud v dané věci již jednou rozhodl rozsudkem č.j. 42 C 272/2017-135 ze dne 24.1.2020, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2020, č. j. 42 C 272/2017-152, když žalobu v plném rozsahu zamítl. K odvolání žalobkyně následně Městský soud v Praze usnesením č.j. 13 Co 154/2020- 162 ze dne ve výroku o věci samé rozsudek nalézacího soudu co do částky 48 528 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a vrátil k opětovnému projednání, přičemž zavázal nalézací soud právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), že ve věci je dán nesprávný úřední postup představovaný rozporem postupu orgánů činných v trestním řízení s ustanovením § 80 tr. ř., bylo-li usnesení podle tohoto zákonného ustanovení vydáno až v době, kdy předchozí faktické nakládání s věcmi v rozporu s tam uvedenými pravidly znemožnilo, aby bylo usnesení realizováno (fakticky naplněno), a naopak namísto vrácení věcí žalobkyni umožnilo jejich prodej třetí osobě. Současně zavázal soud prvního stupně, aby se ve vztahu k nároku na náhradu škody odpovídající hodnotě věcí zabýval předně tím, zda lze vzít jejich prodej vskutku za prokázaný a zda žalobkyně prokazuje své vlastnictví k nim, jakož i naplněním dalších (zbývajících) předpokladů odpovědnosti žalované za škodu (vznik a výše škody, příčinná souvislost). Ve vztahu k nárokovaným nákladům zastoupení ve zbývající požadované výši 27 184 Kč (viz text jejího odvolání proti shora uvedenému rozsudku, když žalobkyně překvalifikovala hodnotu požadovaných úkonů na částku po 2 220 Kč za úkon) zavázal soud odvolací zdejší soud, aby posoudil subsumovatelnost žalobkyní vynaložených nákladů ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, a to po jednotlivých žalobkyní v tomto ohledu nárokovaných úkonech právní služby vykonaných jejím advokátem s tím, že trestní řízení není řízením, v němž by žalobkyně jako osoba, která vydala a jíž posléze měla být vrácena věc, měla možnost žádat náhradu jí vynaložených nákladů již v průběhu tohoto (tj. trestního) řízení (viz § 31 odst. 2 OdpŠk). Po vrácení věci odvolacím soudem k opětovnému projednání tak zůstala předmětem řízení částka 48 528 Kč, představující jednak hodnotu žalobkyní postrádaných věcí ve výši 27.184 Kč a náhrada nákladů trestního řízení ve výši 21.344 Kč.

4. Dle protokolu o provedení domovní prohlídky, kdy tato byla provedena 31.5.2011 u žalobkyně na adrese [adresa žalobkyně], přičemž zde byly vydány věci v počtu celkem 46 položek, mezi nimi rovněž i věci, které žalobkyně uvedla ve své žalobě. Žalobkyně v době provedení domovní prohlídky vlastnictví zabavených věcí nenamítala.

5. Dle dodejky byl příkaz k domovní prohlídce v rámci sp.zn. KRPB -8743/TČ-2010-060240 doručen žalobkyni 31.5.2011, téhož dne byl doručen i protokol o provedení domovní prohlídky pod sp.zn. KRPB -8743/TČ-2011-060240.

6. Předloženými fotografiemi z domovní prohlídky žalobkyně prokazovala vlastnictví vyfotografovaných věcí ještě v době před provedením domovní prohlídky.

7. Dle protokolu o vydání věci z 26.3.2013 byl Městskému soudu v Brně, zastoupenému [jméno] [příjmení], soudním vykonavatelem, vydán seznam věcí ve věci č.j. KRPB-8743-210/TČ-2011-060240. Mezi těmito věcmi jsou i šperky, které žalobkyně označila ve své žalobě.

8. Podle plné moci ze dne 2.2.2016 k zastupování žalobkyně ve všech věcech, týkajících se rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 12.5.2014, vydaného pod č.j. 88 T 13/2012, jakožto i ke všem úkonům s tím souvisejícím, byla žalobkyně zastoupena Mgr. [jméno] [příjmení].

9. Usnesením Městského soudu v Brně č.j. 88 T 13/2012 ze dne 12.5.2014, které nabylo právní moci 23.5.2014, se [celé jméno žalobkyně] vrací věci vyjmenované v usnesení na straně 1 s tím, že odsouzená (zde zřejmě nesprávné označení žalobkyně, neboť tato byla obvinění zproštěna) si dne 5.3.2014 požádala o vrácení shora uvedených věcí.

10. Vyjádřením Policie ČR ze dne 8.3.2016 tato konstatovala, že vrácení věcí vyjmenovaných v usnesení Městského soudu nelze vyjma peněžních prostředků realizovat, neboť tyto věci byly dne 17.4.2014 soudem konanou dražbou prodány přímo v prostorách skladu zajištěných věcí Policie ČR, v případě šperků předány protokolárně soudu. Tato skutečnost vyplývá z elektronické evidence zajištěných věcí a byla telefonicky potvrzena i pracovnicí odpovědnou za sklad zajištěných věcí Z. Nedorostovou. Policie ČR tedy nedisponuje fyzicky žádnou z věcí, které se citované usnesení týká, a nemůže je proto oprávněné osobě předat. Konstatuje rovněž, že není ani právní důvod žádat po Policii ČR jejich náhradu, neboť tato při nakládání se zajištěnými věcmi nikterak nepochybila. Pokud jde o zajištěné peněžní prostředky, ať již v české měně, nebo v EUR, tyto byly ponechány na bankovním účtu Krajského ředitelství policie a jejich vrácení oprávněné osobě již bylo ze strany policejního orgánu vyřízeno.

11. Sdělením Městského soudu v Brně ze dne 26.2.2016 oznámil tento k žádosti žalobkyně o vrácení věcí, že toto provádí policie, která vedla vyšetřování. V tomto případě Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec], 10. oddělení obecné kriminality k č.j. KRPB-8743-218/TČ-2011-060240.

12. Dle opakované žádosti o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně ze dne 10.3. 2016 se žalobkyně obracela na Městský soud v Brně a žádala sdělení, kde se dané věci nachází, přičemž uvedla, že Městský soud v Brně ji původně odkázal na příslušné policejní orgány, na které se se žádostí z 2.3.2016 obrátila. Policie ČR jí odpověděla, že vrácení zajištěných věcí nelze vyjma peněžních prostředků realizovat, neboť tyto věci byly dne 17.4.2014 soudem konanou dražbou prodány přímo v prostorách skladu zajištěných věcí Policie ČR v [obec]. Žalobkyně dále žádala o sdělení, který orgán, z jakého titulu a z jakého důvodu rozhodl o prodeji zajištěných věcí žalobkyně v dražbě, které konkrétní věci byly vydraženy, jaký byl výtěžek z provedené dražby a zda se protokolárně předané šperky nachází u Městského soudu v Brně, popřípadě jaký je jejich osud.

13. Vyjádřením Městského soudu v Brně ze dne 24.3.2016, sp.zn. 88 T 13/2012 tento k dotazu žalobkyně ze dne 10.3.2016 sdělil, že o prodeji zajištěných věcí rozhodl Okresní soud ve Zlíně, a to na návrh poškozené. Ohledně soupisu vydražených věcí a výtěžku z dražby odkázal žalobkyni na Okresní soud ve Zlíně a uvedl, že šperky se na Městském soudě v Brně nenacházejí.

14. Podle žádosti o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně ze 6.10.2016 žalobkyně rekapitulovala i situaci po vydání protokolu o vydání věci ze dne 26.6.2013, podle kterého byly předmětné šperky ve vlastnictví žalobkyně předány Policií ČR Městskému soudu v Brně, zastoupenému panem [jméno] [příjmení], soudním vykonavatelem. Na přímý dotaz žalobkyně, zda se protokolárně předané šperky aktuálně nachází u Městského soudu v Brně, a pokud ne, jaký je jejich osud, obdržela pouze odpověď, že šperky se na Městském soudě v Brně nenacházejí. Žalobkyně tedy znovu opakovala žádost o odpověď, kde se předmětné šperky nacházejí, a jakým způsobem byly předány z dispozice Městského soudu v Brně.

15. Vyjádřením Městského soudu v Brně ze dne 12.10.2016 tento k dotazu ze dne 6.10.2016 sdělil, že veškeré šperky byly prodány v dražbě, kterou provedl Okresní soud ve Zlíně pod sp.zn. 13 E 331/2012.

16. Potvrzením Ministerstva spravedlnosti ze dne 21.12.2016 byla žalobkyně žalovanou informována o obdržení žádosti o předběžné projednání nároku s poučením, že lhůta mimosoudního projednávání je maximálně 6 měsíců a po tuto dobu zastavuje se běh promlčecích lhůt.

17. Rozsudkem č.j. 88 T 13/2012 – 640, vydaným Městským soudem v Brně ve věci obžalovaného [jméno] [příjmení], který byl shledán vinným z naříkaného skutku a byl mu uložen trest a dále byla obžalovaná [celé jméno žalobkyně], tedy žalobkyně v této věci, zproštěna obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V odůvodnění rozsudku je konstatováno:„ Když se u ní poprvé policie objevila, byla v šoku, vůbec nechápala co se děje, takže jím všechno nevydala, protože měla strach a byla hrozně zmatená. Policie měla současně brát i některé věci, které patřily jí nebo její matce a obžalovaná jim skutečně neřekla všechno, až když policie přišla podruhé, tak jim už mezi dveřmi řekla, ať si všechno vezmou.“ Dále soud konstatuje:„ Stejně soud nemá žádné důvodné pochybnosti, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] při provádění domovních prohlídek v jejím domě neuvedla zasahujícím policistům také nepravdivé údaje o vlastnictví a původu věcí, které byly v domě nalezeny nebo zajištěny.“ A konečně„ první domovní prohlídka proběhla dne 31.5.2011, obžalovaná s provedením domovní prohlídky souhlasila, potvrdla známost s obžalovaným a [jméno] [příjmení] a uvedla, že v domě je nějaké broušené sklo, které od [příjmení] dostala darem k narozeninám“.

18. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 29.8.2017 k žádosti o předběžné projednání nároku žalovaná konstatovala, že 19.12.2016 žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši celkem 59.999,00 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a v náhradě nevrácených zajištěných věcí ve výši 27.184,00 Kč, vzniklých v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně, Okresního soudu ve Zlíně a Policie ČR. Této žádosti nevyhověla.

19. Dle dokladu o zakoupení prstenu v hodnotě 1.841,00 Kč, řetízku v hodnotě 930,00 Kč a prstenu v hodnotě 1.627,00 Kč, bylo obojí zakoupeno v hotovosti u [právnická osoba] [příjmení], [jméno] [příjmení], v [obec] dne 10.3.2000.

20. Dále byl žalobkyní předložen doklad o zakoupení zlatého prstenu, v hodnotě 1.620,00 Kč u [příjmení] [jméno] – Zlatnictví ze dne 13.5.1997, doklad o zakoupení náramku v hodnotě 1.300,00 Kč a řetízku v hodnotě 1.430,00 Kč u společnosti [právnická osoba] ze dne 6.12.2001 a doklad o zakoupení zlatého prstenu v hodnotě 840,00 Kč ve Zlatnictví v [obec] ze dne 8.2.1996.

21. Vyrozuměním o procesním postupu ve věci vedené pod sp.zn. 13 E 331/2012 z 11.4.2016 Okresní soud ve Zlíně informoval právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] o tom, že mu byla doručena 30.3.2016 žádost o sdělení informací ohledně zajištěných věcí ve vztahu ke klientce [celé jméno žalobkyně], k níž uvedl, že ze spisového materiálu vyplývá, že vykonavatel dožádaného soudu nepostupoval v rozporu s platnými předpisy. Oddělení materiálně technického zabezpečení brněnské pobočky Policie ČR zadržovaný majetek k realizaci v dražbě bez připomínek vydalo, vlastnictví jiné osoby nenamítlo dokonce ani po podání žádosti o dražbu v prostorách centrálního policejního skladu. Vyvolávací cena věcí byla v rámci dvoukolové dražby vytěžena v hodnotě 28.535,00 Kč a v soupisu nezůstaly nevydražené položky. Co se týče konstatování o tom, že vykonavatel dožádaného soudu nepostupoval v rozporu s platnými předpisy, toto je konstatováno přímo v dopise, resp. ve Vyrozumění o procesním postupu [jméno] [příjmení], vyšším soudním úředníkem, který daný přípis vyhotovil.

22. Vyjádřením Policie ČR ze dne 13.1.2016 tato uvedla, že kontrolou evidence zajištěných věcí bylo zjištěno, že nejsou dosud vypořádány všechny položky v trestní věci odsouzeného [jméno] [příjmení], kdy některé z těchto věcí jsou ve vlastnictví [celé jméno žalobkyně], které je tento přípis adresován. Dále uvádí, že Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 12.5.2014 o vrácení části zajištěných věcí [celé jméno žalobkyně] a je tedy tato vyzvána, aby si věci převzala. Co se týče vrácení části zajištěných věcí, zdá se že se jedná pouze o peníze, kdy tedy je zde dotaz na účet, na který mají být vyplaceny, a dále je zde řečeno, že zbývající položky: sklo a mobilní telefon, byly dle záznamů vydraženy soudem ještě před vydáním citovaného usnesení a šperky byly z policejního skladu protokolárně předány soudu.

23. Dne 30.3.2016 požádala žalobkyně Okresní soud ve Zlíně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce.

24. Dne 5.2.2016 požádala žalobkyně u Městského soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně.

25. Dle žádosti ze dne 2.3.2016 požádala žalobkyně o sdělení informací o zajištěných věcech Policii ČR, Městskému ředitelství policie [obec].

26. Dle žádosti o náhradu majetkové újmy a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 19.12.2016 a současně žádosti o prošetření postupu Městského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně ve věci neoprávněného prodeje zajištěných věcí poškozené uplatnila žalobkyně svůj nárok u žalované.

27. Vyjádřením ze dne 24.8.2017, zaslaném Ministerstvu spravedlnosti Městský soud v Brně uvedl, že co se týče žádosti ze dne 9.8.2017, soud oznamuje, že byl 24.4.2013 požádán o soupis věcí, movitých a nemovitých věcí povinného [jméno] [příjmení] a následnou realizaci sepsaných věcí. Ze spisu se z ničeho nepodává sebemenší pochybnost o tom, že by sepisované věci snad nebyly věcmi povinného. Co se týče zkoumání toho, jestli věci byly věcmi povinného, soud konstatuje, že tato povinnost, přezkoumávat v rámci požadovaného úkolu, již mu nepřísluší.

28. Vyjádřením k odškodnění paní [celé jméno žalobkyně] Okresní soud ve Zlíně 12.7.2017 v rámci vyřízení žádosti o odškodnění konstatoval, že výkon pouze nařídil, provedl příkaz k provedení dožádání, na žádost dožádaného soudu stanovil právní moc usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a vyrozumění povinného o soupisu Úkony směřující k realizaci výkonu prováděl soud dožádaný. Dále zdůraznil, že v průběhu řízení až do zastavení výkonu rozhodnutí nebyl soudu doručen ani návrh na vyloučení věcí ze soupisu, ani případná vylučovací žaloba. Dodal, že právní zástupce žadatele o odškodnění byl po zastavení výkonu v reakci na své předchozí podání rozsáhlým přípisem ze dne 7.4.2016 komplexně poučen o průběhu výkonu i procesních postupech předepsaných zákonnými i podzákonnými předpisy, přesto přistoupil k vyhotovení nezpoplatněné žádosti o odškodnění, do které zakomponoval zjevné dezinformace, resp. nespecifikoval žádné konkrétní pochybení, kterého by se měl jak procesní, tak dožádaný exekuční soud dopustit.

29. Žalobkyně předložila jako důkaz znalecký posudek č. 2720/2021 ze dne 22.6.2021, kterým byla zhodnocena cena jednotlivých žalobkyni nevrácených šperků v celkové výši 13 050 Kč, přičemž znalec vycházel z celkové prodejní ceny šperků ke dni 5.12.2013 věcí dle žalobkyní označených položek. [jméno] listinu však nebylo možné posuzovat jako znalecký posudek, když v ní absentuje doložka podle § 127 o.s.ř., ani nezodpovídá dostatečným způsobem, jakým způsobem došel znalec k dané hodnotě, když tento vychází z katalogu [právnická osoba] družstvo platného pro rok 2013 a nijak nezdůvodňuje navýšení hodnoty z původní ceny tedy ke dni zakoupení ke dni 5. 2. 2013.

30. Soud proto nechal vypracovat znalecký posudek vlastní, který zhotovila [celé jméno znalkyně] pod č. 03/2022. Dle posudku činí hodnota jednotlivých věcí u položky 3 částku 600 Kč, u položky 4+5 celkem 800 Kč, u položky 6 částku 600 Kč, u položky 9 částku 400 Kč, u položky 10 částku 600 Kč, u položky 39 částku 2 800 Kč, u položky 43 částku 1 650 Kč a u položky 45 celkem 9 250 Kč a u položky 46 částku 1 500 Kč.

31. Znalkyně svůj posudek dále doplnila dne 27.1.2023 o způsob výpočtu hodnoty šperků a setrvala na svém hodnocení.

32. Dle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění, byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.

33. Dle ust. § 47 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění, práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.

34. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Práva na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

36. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

37. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

38. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně byla v řízení, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 88 T 13/2012 pro skutek, v němž byl spatřován přečin podílnictví podle ustanovení § 214 odst. 1 písm. a, b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoník, jehož se měla dopustit společně s druhým obžalovaným, [jméno] [příjmení]. V rámci trestního stíhání byly v domě žalobkyně dne 31.5.2011 zajištěny žalobkyní označené věci. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2.5.2012 sp.zn. 88 T 13/2012 byla žalobkyně obžaloby zproštěna (na rozdíl od druhého obžalovaného). Zabavené věci (kromě šperků) byly následně 26.3.2013 vydány soudnímu vykonavateli a dne 17.4.2014 v soudem konané dražbě prodány přímo v prostorách skladu zajištěných věcí Policie ČR, v případě šperků předány protokolárně soudu. Žalobkyně požádala 5.3.2014 o vrácení věcí, které jí byly zabaveny. Usnesením Městského soudu v Brně č.j. 88 T 13/2012 ze dne 12.5.2014, které nabylo právní moci 23.5.2014, byly žalobkyni vráceny věci (resp. jen jejich část). Zbývající část byla v dražbě prodána. Žalobkyně následně udělila plnou moc svému zástupci, který jejím jménem poté vyhotovil řadu žádosti o vrácení věcí, např. ze dne 8.3.2016, 10.3.2016 a 6.10.2016.

39. Jak již bylo shora uvedeno, odpovědnostní titul (tzn. nesprávný úřední postup policejních orgánů, který zpeněžil žalobkyni zabavené věci, přesto že je měl žalobkyni vrátit) je dán. Pokud jde o nárok na náhradu zabavených věcí, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by kromě žalobkyně žádal o vydání věcí i někdo jiný, žalobkyně navíc předložila k řadě z vyjmenovaných věcí účtenky (resp. převážně rukou vypisované paragony). Jako nedůvodnou shledal soud námitku žalované, že tyto účtenky neobsahují jméno žalobkyně. Při běžném nákupu v obchodě není zvykem, že by na paragon bylo uvedeno jméno zákazníka, v tomto směru soud uvěřil žalobkyni, že jako držitelka účtenek k předmětným věcem, je i oprávněnou držitelkou těchto věcí. Soud proto s výjimkou položky 46 (mobilní telefon Nokia 1616, černý, se [příjmení] kartou IMEI [číslo], s nabíječkou a doklady, uložen v originální krabičce, telefonní číslo [tel. číslo]) přiznal žalobkyni hodnotu věcí, stanovenou shora uvedeným znaleckým posudkem, tedy nižší než požadovala žalobkyně (tzn. u položky 3 částku 600 Kč, u položky 4+5 celkem 800 Kč, u položky 6 částku 600 Kč, u položky 9 částku 400 Kč, u položky 10 částku 600 Kč, u položky 39 částku 2 800 Kč, u položky 43 částku 1 650 Kč a u položky 45 celkem 9 250 Kč). Ohledně položky 46, u které žalobkyně požadovala protihodnotou 500 Kč a kterou znalkyně ohodnotila naopak částkou vyšší 1 500 Kč, nelze než konstatovat, že soud je vázán návrhem a nemůže jej překročit. Byť tedy znalkyně tuto položku ohodnotila částkou, soud nemohl tuto částku přiznat. Soud proto ve výroku ad.I přiznal žalobkyni celkem částku 17 200 Kč, ve zbývající části nárok žalobkyně zamítl.

40. A konečně pokud jde o žalobkyní požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení v průběhu vymáhání zabavených věcí, soud jako účelně vynaložené zhodnotil následující úkony právní služby 2.2.2016 - Příprava a převzetí právního zastoupení, 5.2.2016 - Žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 2.3.2016 - Žádost Policii ČR o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 10.3.2016 - Opakovaná žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 30.3.2016 - Žádost Okresnímu soudu ve Zlíně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně, 6.10.2016 - Opakovaná žádost Městskému soudu v Brně o sdělení informací o zajištěných věcech žalobkyně. Uvedené úkony v celkové výši 18295,20 Kč a jsou zahrnuty v částce, přiznané žalobkyni výrokem ad.I. Pokud jde o úkon z 16.12.2016 - Žádost Ministerstvu spravedlnosti o náhradu majetkové újmy a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně, ODŠK výslovně v ust. § 31 odst. 4 vylučuje náhradu za předběžné uplatnění nároku u příslušeného orgánu, proto soud náhradu za tento úkon nepřiznal společně s další žalobkyni nepřiznanou částkou ve výroku ad. II.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) podle úspěchu ve věci. Žalobkyně předmětem řízení učinila částku 115 468,40 Kč, a to nárok na nemajetkovou újmu a nárok na náhradu škody ve výši 65 468,40 Kč. Žalobkyně byla úspěšná jen částečně, a to co do nároku na náhradu majetkové škody v rozsahu 35 495,20, zatímco ve zbytku a co do nároku na náhradu újmy nemajetkové byla neúspěšná. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), což je v daném případě částka 70119 (náhrada znalečného + obhajné). Za tarifní hodnotu se tak považuje částka 115 468,40 Kč (50 000 Kč + 65 468,40 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje částka 35 495,20 Kč, tedy 30,74%, zatímco žalovaná byla úspěšná v 69,26%. Od úspěchu žalované proto soud odečetl úspěch žalobkyně a přiznal žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 38,52%. Žalovaná tak má ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony v paušalizované výši po 300 Kč, a to písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne 2.7.2019, přípravu na jednání a účast na jednání dne 12.11.2019 a přípravu na jednání a účast na jednání dne 24.1.2020, dále přípravu a účast na ústních jednáních soudu po vrácení věci odvolacím soudem (v rámci odvolacího řízení žalovaná neučinila žádný úkon), a to ve dnech 19. 1. 2021, 26. 10. 2021, 16. 12. 2022 a 24. 3. 2023 Celkem tak žalovaná uskutečnila 15 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 4 500 Kč. Dále ze zálohy, kterou žalovaná složila na náklady důkazu ve výši 10 000 Kč byla využita částka 8 350 Kč, a to na podaný znalecký posudek [celé jméno znalkyně], a to ve výši 5 200 Kč a 3 150 Kč na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 27.6.2022 č.j. 42 C 272/2017-236 a ze dne 20.4.2023 č.j. 42 C 272/2017-276. Protože tato částka nebude moci být vrácena žalované, když byla spotřebována na náklady důkazu, představuje rovněž náklady, které je žalobkyně povinna žalované uhradit. Celkem tak náklady žalované představují částku 12 850 Kč, což po zohlednění úspěchu žalované ve věci ve výši 38,52% představuje částku 4 949,82 Kč.