42 C 38/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec , zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10, Praha 2 - Nové Město, zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 766 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 766.500,00 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 23.2.2018 domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 766.500 Kč, a to náhrady nemajetkové újmy ve výši 681.500 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí (tento nárok výslovně jako nemajetkovou újmu upřesnil i při ústním jednání) a ve výši 85.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 80 EXE 1847/2014. Žalobce uvedl, že byl uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti pravomocným rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011, č.j. 9 T 25/2011-212, ve znění rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 4.4.2012, č.j. 5 To 238/2011-327, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s dohledem, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti v trvání 4 let a v adhezním řízení povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené prostřednictvím jejího zákonného zástupce částku 295.880 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR částku 1.081 Kč. V návaznosti na toto rozhodnutí podala [právnická osoba] [část názvu právnické osoby], [IČO], proti žalobci u Městského soudu v [obec] návrh na nařízení exekuce k uspokojeni údajné pohledávky uvedené pojišťovny v částce 295.880 Kč a nákladů exekuce. Městský soud v [obec] na základě tohoto návrhu pověřil soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno], Exekutorsky úřad [obec], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], provedením exekuce na majetek žalobce. Vyrozuměni o zahájení exekuce ze dne 15.5.2014, č.j. 118 EX 131/14-16 bylo žalobci doručeno 30.5.2014. Žalobce podal dne 13.6.2014 návrh na zastaveni exekuce, v němž namítal neexistenci exekučního titulu, neboť [právnická osoba] [část názvu právnické osoby], nebyla dle rozsudku Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011, č.j. 9 T 25/2011-212 osobou oprávněnou k plnění, když povinnost k náhradě škody byla žalobci uložena vůči poškozené a nikoli vůči pojistiteli dle pojistné smlouvy. Městský soud v [obec] usnesením ze dne 14.5.2015, č.j. 80 EXE 1847/2014-29 tak, že návrh na zastaveni exekuce jako nedůvodný zamítl. K odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v [obec] usnesením ze dne 6.6.2016, č.j. 20 Co 385/2015-48 rozhodnutí soudu prvního stupně de facto ze stejných důvodů potvrdil. Až Nejvyšší soud ČR se s dovoláním žalobce proti usnesením obou exekučních soudů ztotožnil a usnesením ze dne 1.12.2016, č.j. 20 Cdo 4885/2016-58 obě rozhodnutí soudů obou stupňů. Následně Městský soud v [obec] usnesením ze dne 20.3.2017 č.j. 80 EXE 1847/2014-69 exekuci na majetek žalobce zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a exekuce. K následnému odvolání oprávněné, které bylo vzato zpět Krajský soud v [obec] usnesením ze dne 1.8.2017 č.j. 20 Co 264/2017-78, které bylo doručeno žalobci dne 24.8.2017, odvolací řízení zastavil. Žalobce na základě shora uvedeného uvedl, že v daném exekučním řízení tak bylo nejen pověřeni soudního exekutora ze dne 28.3.2014, sp.zn. 80 EXE 1847/2014, ale také rozhodnutí exekučního soudu o zamítnutí návrhu na zastaveni exekuce a na něj navazující rozhodnutí soudu odvolacího, jimž bylo předchozí rozhodnutí exekučního soudu potvrzeno, nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž následky nelze zhojit jen konstatováním nezákonnosti. Konstatoval, že exekuční řízení bylo z hlediska jeho subjektivního vnímání jakýmsi pokračováním řízení trestního, když z trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 18.12.2012 a následně byl postižen exekucí, která s trestním řízením souvisela. [obec], aby po odpykání trestu začal nový život, bylo mu znemožněno nakládat se vlastním majetkem a byl omezen i na svých výdělkových možnostem, neboť ať by činil cokoli, stejně by jeho příjmy byly exekvovány (ať již v rámci zaměstnání či nezávislé výdělečné činnosti). Žalobce tak nemohl vést normální život. To dle žalobce podstatně zvyšuje míru zásahu do jeho práv v srovnání s tím, kdyby na něj byla exekuce nařízena bez souvislosti s předcházejícím trestním řízením. Pro účely stanovení výše zadostiučinění žalobce tedy žalobce vyšel ze shora uvedeného a rovněž i výpočtů, kdy vyčíslil výši zadostiučinění dle hrubé průměrné měsíční mzdy a životního minima v daném období, tzn. za dobu nařízené exekuce od 28.3.2014, kdy byl k jejímu provedení pověřen exekutor soudem, až do 24.8.2017, kdy odvolací soud zastavil řízení o odvolání proti usneseni o zastaveni exekuce (za rok 2014 tedy 9 x 19.000 Kč - 9 x 3500 Kč, za tok 2015 žádal 12 x 20.000 Kč - 12 x 3.500 Kč, za rok 2016 pak 12 x 20.500 Kč - 12 x 3.500 Kč a za rok 2017 žádal 8 x 21.000 Kč - 8 x 3.500 Kč). Celkem tedy z titulu zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí žalobce žádal 681.500 Kč Vedle tohoto nárok vyčíslil rovněž nárok na zadostiučinění pro nezákonný úřední postup, spočívající v délce řízení o jeho návrhu na zastaveni exekuce od 28.3.2014 do 24.8.2017 za každý rok požadoval 25.000 Kč, celkem tedy 85.000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala, když učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 2. 2018 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 681.500 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 85.000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, to vše v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v [obec] pod sp. zn. 80 EXE 1847/2014. Konstatovala, že žádosti žalobce bylo ohledně požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí částečně vyhověno, když mu stanoviskem ze dne 25.6.2018 č.j. MSP-586/2018-ODSK-ODSK/13 bylo poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování, že v exekučním řízení proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost byla žalobci ze strany Ministerstva spravedlnosti zároveň vyslovena omluva. Ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy v peněžní formě, tyto jako neopodstatněné neuspokojila, když ve věci nedošlo k naplnění ostatních podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to samotné újmy a příčinné souvislosti mezi nesprávným postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. Uvedla, že žalobce nijak nespecifikoval a nedoložil vznik nemajetkové újmy, jejíž výši odvozuje od průměrné čisté mzdy a celkově zpochybnila i výpočet, jakým žalobce k výši této újmy došel. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, tento neshledala důvodným, neboť celkovou délku řízení hodnotila jako přiměřenou, v předmětném exekučním řízení neshledala jednotlivé průtahy, jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, byť jisté období nečinnosti lze spatřovat v období od 14. 5. 2015 a do 6. 6. 2016, avšak průtah v určité fázi řízení lze tolerovat. Poukázala na to, že řízení ve věci trvalo od května 2014 do srpna 2017, tj. 3 roky a 3 měsíce, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud ČR také jednou. Jádrem sporu byla právní úprava přechodu práva na náhradu škody, vzniklé v souvislosti s pojistnou událostí, z poškozeného na pojišťovnu, která pojistné plnění vyplatila, tato věc byla po právní stránce značně složitá, o čemž svědčí také skutečnost, že o věci rozhodoval Nejvyšší soud České republiky. Konstatovala, že vyčíslení samotné náhrady nemá oporu v příslušných právních předpisech a ani judikatuře vyšších soudů. V průběhu řízení vznesla žalovaná námitku promlčení (před koncem dokazování ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí a v závěrečné řeči i ohledně nároku z nesprávného úředního postupu), neboť oba dva nároky byly uplatněny opožděně. Nejvyšší soud v řízení o exekuci rozhodl o zastavení exekuce v lednu roku 2017, žaloba o odškodnění byla podána až v únoru 2018, tzn. po uplynutí zákonné lhůty, včetně lhůty tedy pro projednání nároku. Jestliže soud komunikoval s žalobcem rovněž o odvolání oprávněné proti zastavení exekuce, která tedy následně toto vzala zpět, je rovněž žaloba podána tedy již po uplynutí promlčecí lhůty. S ohledem na to navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

3. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

4. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Práva na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

5. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

6. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

7. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

8. Z exekučního spisu sp.zn. 80 EXE 1847/2014 Městského soudu v [obec] a jednotlivých listin, které z něj byly soudu účastníky předloženy soud zjistil, že dne 27.3.2014 byla exekutorem Mgr. [jméno] [jméno] doručena žádost ze dne 10.3.2014 o pověření a nařízení exekuce ve prospěch oprávněného [příjmení] podnikatelské pojišťovny a proti povinnému [celé jméno žalobce]. Exekučním titulem v tomto případě byl rozsudek 5To 238/2011-327 a druhým exekučním titulem rozsudek 9T 25/2011. Dne 25.2.2014 podala oprávněná [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] proti povinnému [jméno] [celé jméno žalobce] návrh na zahájení exekuce, kdy pravomocným a vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 4.4.2012 č.j. 5To 238/2011 – 327 (který původně vydaný rozsudek zrušil a změnil ve výroku o trestu) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011 č.j. 9 T 25/2011 (kterým byl obžalovaný [celé jméno žalobce] uznán vinným projednávaným skutkem), byla mimo jiné uložena povinnému [celé jméno žalobce] povinnost zaplatit částku 295.880,00 Kč nezletilé [jméno] [příjmení]. K návrhu je přiložena plná moc ze 16.7.2012, udělená oprávněnou [příjmení] [jméno] [příjmení], rozsudek Městského soudu v [obec] č.j. 9 T 25/2011 z 2.2.2011 a rozsudek Krajského soudu v [obec] 5 To 238/2011 – 327 ze 4.4.2012. Dne 28.3.2014 vydal Městský soud v [obec] pověření soudního exekutora, následně podává dne 16.6.2014 povinný prostřednictvím svého zástupce návrh na zastavení. Dne 30.12.2014 předložil Mgr. [jméno] věc k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, které podal povinný jako k tomu oprávněná osoba. Dne 21.8.2014 podal právní zástupce oprávněného vyjádření k návrhu na zastavení exekuce. Dne 23.3.2015 vyzval soud zástupce oprávněného, aby doložil, že došlo k výplatě pojistného plnění, a tudíž k přechodu práva z exekučního titulu na oprávněného. Dne 25.3.2015 byl do exekučního spisu JUDr. [jméno] [příjmení] založen svazek listin - podle sdělení pojistného plnění z 11.10.2011, oprávněná konstatuje, že poškozené byla stanovena částka pojistného plnění 190.207,00 Kč. Tato byla podle výpisu [obec] spořitelny ze dne 9.12.2011 částečně vyplacena ve výši 105.673,00 Kč účet č. [bankovní účet], což bylo poškozené sděleno dle sdělení výše pojistného plnění – dolikvidace ze 7.12.2011. Podle nedatované likvidační zprávy k události [číslo], tato byla uskutečněna na základě pojistné smlouvy [číslo], kdy pojištěným je [celé jméno žalobce] a poškozenou [příjmení] [jméno]. Dne 14. května 2015 vydal Městský soud v [obec] usnesení č.j. 80 EXE 1847/2014 - 29 o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 13.6.2013. Dne 9.6.2015 podal povinný proti uvedenému rozhodnutí odvolání, toto odvolání bylo 12.6.2015 přeposláno oprávněnému a exekutorovi na vědomí. 30.6.2015 zaslal Exekutorský úřad Semily doručenky k usnesení č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 Městskému soudu v [obec] do jejich exekučního spisu 118 EX 131/14 6.8.2015 zaslal Exekutorský úřad Semily v příloze plné moci k zastupování, kterými se prokázal JUDr. [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněného a rovněž oznámení JUDr. [příjmení], týkající se účtu oprávněného. 15.4.2015 rozhodla Česká advokátní komora o ustanovení nástupce za JUDr. [jméno] [příjmení], zesnulého, ev.č. [číslo advokáta], kdy nástupcem jmenovala JUDr. [jméno] [příjmení], číslo [číslo advokáta]. Dne 10.8.2015 předkládal Městský soud v [obec] k rozhodnutí soudu II. stupně odvolání povinného. Dne 10.3.2016 bylo doručeno soudu sdělení o změně právního zastoupení oprávněného, a to na Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 17.3.2016 Městský soud v [obec] oznámil, že byl doručován přípis s připojeným sdělením o změně právního zastoupení oprávněného. Dne 17.3.2016 bylo na intranetu MS [obec] uveřejněno sdělení dozorčí úřednice, které je zasíláno současně na vědomí a soud žádá, aby na předchozí přípis nebyl brán zřetel a tento byl skartován, když ve věci nadále je uváděn jako právní zástupce oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tento pokyn je 17.3.2016 rovněž založen do spisu, kde je uveden pokyn dozorčí úřednice, aby tento byl vyjmut ze spisu a skartován, co se týče plné moci udělené [jméno] [příjmení]. Dne 6.6.2016 rozhodl Krajský soud v [obec] usnesením č.j. 20 Co 385/2015 – 48 o potvrzení usnesení soudu I. stupně č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 ze 14.5.2015, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Dne 15.6.2016 bylo toto usnesení doručeno exekutorovi, aby jej rozeslal účastníkům řízení. Dle doručenky do datové schránky zástupce žalobce, bylo toto usnesení doručeno 16.6.2016 pod číslem jednacím exekutora Mgr. [jméno] [jméno] 118 EX 131/14-46. Dne 26.7.2016 tento doručuje soudu doručenky k vyznačení nabytí právní moci. Dne 17.8.2016 bylo doručeno soudu dovolání proti usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 6.6.2016, č.j. 20 Co 385/2015 – 48 a 23.8.2016 je toto dovolání přeposíláno exekutorovi a oprávněnému na vědomí. Dne 14.9.2016 doručuje JUDr. [jméno] [příjmení] vyjádření k dovolání povinného, toto je 26.9.2016 doručeno exekutorovi a povinnému a spis je následně téhož dne předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu v Brně. Dne 1.12.2016 rozhoduje Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 20 Cdo 4885/2016 – 58 o tom, že se usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. 20 Co 385/2015 – 48 a usnesení Městského soudu v [obec] č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 zrušují a věc se vrací Městskému soudu v [obec] k dalšímu řízení. Dne 20.1.2017 obdržel Městský soud v [obec] rozhodnutí Nejvyššího soudu s pokynem k doručení účastníkům, což učinil 24.1.2017, ve spise omylem uvedeno datum 2016. Dne 30.1.2017 vydává Exekutorský úřad Semily blanketní sdělení v této věci. Dne 30.1.2017 doručuje Exekutorský úřad Semily doručenky k usnesení Nejvyššího soudu ČR k založení do spisu. 27.2.2017 požádal soud exekutora, aby vyčíslil náklady exekuce, tento podáním vyhovuje z 28.2.2017, kdy tyto vyčísluje na částku 7.865,00 Kč. Dne 3.3.2017 požádal soud právní zástupce povinného, aby sdělil, zda je plátcem DPH, čemuž tento vyhovuje 8.3.2017 a dokládá doklad o registraci. Dne 20.3.2017 Městský soud v [obec] zastavuje usnesením č.j. 80 EXE 1847/2014 – 69 exekuci sp.zn. 80 EXE 1847/2014 a ukládá oprávněné, aby zaplatila soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.865,00 Kč a dále povinnému na náhradě nákladů řízení částku 24.442,00 Kč k rukám právního zástupce. Proti rozhodnutí bylo podáno 18.4.2017 oprávněnou odvolání, blanketní, a toto bylo 11.5.2017 vzato zpět. Dne 19.5.2017 poslal soud exekutorovi přípis o tom, že bylo podáno odvolání, které je mu zasíláno na vědomí, a totéž rovněž povinnému. Dne 20.6.2017 doručil Exekutorský úřad Semily soudu doručenky k usnesení 80 EXE 1847/2014 – 69. Spis byl předložen 22. června 2017 Krajskému soudu v [obec] k rozhodnutí o odvolání oprávněné, a Krajský soud v [obec] 1.8.2017 odvolací řízení zastavuje usnesením 20 Co 264/2017 – 78. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24.8.2017. Dne 25.8.2017 doručil Exekutorský úřad Semily doručenky k usnesení o zastavení odvolacího řízení.

9. Z exekučního spisu sp.zn. 118 EX 131/2014 a [obec] a jednotlivých listin, které z něj byly soudu účastníky předloženy soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 25.2.2014 byl doručen návrhem na nařízení exekuce, který podal JUDr. [jméno] [příjmení] jménem oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [celé jméno žalobce] na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 4.4.2012 č.j. 5 To 238/2011 – 327 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011 č.j. 9 T 25/2011, tedy exekučního titulu, na základě kterého byla povinnému uložena povinnost zaplatit poškozené nezletilé [jméno] [příjmení] částku ve výši 295.880,00 Kč. Dne 10.3.2014 požádal exekutor Městský soud v [obec] o pověření a nařízení exekuce. Dne 4.4.2014 provedl exekutor žádosti o poskytnutí součinnosti třetích osob, týkající se bankovních ústavů, a to ve větším množství, rovněž téhož dne totožné žádosti o poskytnutí součinnosti třetích osob, týkající se stavebních spořitelen. 15.5.2014 doručoval exekutor povinnému vyrozumění o nařízení exekuce pod č.j. 118 EX 131/2014 – 16 a informoval jej rovněž o nákladech exekuce, které ke dni 15.5.2014 činí 72.324,00 Kč. Dne 15.5.2014 zaslal exekutor povinnému poučení a výzvu k dobrovolnému plnění, č.j. 118 EX 131/2014 – 17, ve které jej informuje, že byla nařízena exekuce k dobrovolnému splnění povinnosti k uhrazení pohledávky oprávněného ve výši 295.880,00 Kč, k dobrovolnému zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 12.221,00 Kč, k dobrovolnému zaplacení zálohy na snížené náklady exekuce ve výši 32.210,20 Kč, celkem tedy 340.311,00 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 18.6.2014 byl do spisu založen návrh povinného na zastavení exekuce ze 13.6.2014 včetně plné moci jeho zástupce, nařízené pod sp.zn. 118 EX 131/14-16 s tím, že neexistuje exekuční titul, na základě kterého by bylo možné exekuci vykonat a vymáhaná pohledávka vyplývající z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 4.4.2012, č.j. 5 To 238/2011 – 327 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne 2.6.2011 č.j. 9 T 25/2011 zanikla splněním, když tato byla vyplacena jako pojistné plnění stran Podnikatelské pojišťovny a z tohoto důvodu nelze ani jeden z výše citovaných rozsudků za exekuční titul nadále považovat. Dne 21.8.2014 se vyjadřuje JUDr. [jméno] [příjmení] k návrhu na zastavení exekuce s tím, že se zastavením exekuce nesouhlasí, neboť jak již bylo uvedeno v exekučním návrhu, povinný měl dle exekučního titulu zaplatit poškozené 295.880,00 Kč, [ulice] podnikatelská pojišťovna poškozené vyplatila pojistné plnění v této výši, výplatnou pojistného plnění přešlo na pojišťovnu ze zákona právo na zaplacení částky 295.880,00 Kč, neboť v souladu s ustanovením zákona o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, přichází okamžikem výplaty pojistného plnění na pojistitele právo na náhradu škody, nebo jiné obdobné právo. Povinný svou povinnost uhradit oprávněnému částku ve výši 295.880,00 Kč do dnešního dne dobrovolně nesplnil. Jako oprávněný je zde označena [ulice] podnikatelská pojišťovna. Dne 7.11.2014 požádal exekutor oprávněného o zaslání nesouhlasu se zastavením exekuce, opatřené platným elektronickým podpisem s tím, že obdržel toto vyjádření, ve kterém ovšem tento podpis chybí. Dne 12.11.2014 je zasláno toto prohlášení s ověřeným podpisem. Exekutor poté pokračoval v exekuci, vydával žádosti o poskytnutí součinnosti třetích osob. K návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 13.6.2013 se vyjádřil Městský soud v [obec] v usnesení č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29, kdy návrh na zastavení exekuce zamítl. Dne 9.6.2015 podal proti uvedenému usnesení Městského soudu v [obec] povinný odvolání. Dále byly podávány žádosti o součinnost třetích osob. 16.6.2016 je exekutorovi doručeno usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. 20 Co 385/2015 – 48 ze dne 6.6.2016, kterým bylo usnesení soudu I. stupně ze dne 14.5.2015, č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 potvrzeno. Jedná se o usnesení soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Dne 16.6.2016 vydává exekutor exekuční příkaz č.j. 118 EX 131/14 – 48, týkající se provedení exekuce prodejem nemovitých věcí podle již citovaného rozsudku Krajského soudu v [obec] ve spojení s vykonatelným rozsudkem Městského soudu v [obec], a přikazuje se tedy exekuce věcí ve výlučném vlastnictví povinného, zapsaných na [list vlastnictví] v okresu [obec], katastrální území Strážnice na Moravě, obec Strážnice, vše zapsané u katastrálního úřadu, pravděpodobně v [obec]. Uvedené nemovitosti jsou zde podle výpisu konkrétně specifikovány, rovněž se jedná o nemovitosti na listu vlastnictví [číslo]. Dále, rovněž 16.6.2016 vydal exekutor exekuční příkaz pod č.j. 118 EX 131/14 – 49, týkající se prodeje nemovitých věcí, zapsaných na listu vlastnictví 768 pro okres [okres] v obci [obec] v katastrálním území Kanice. Následuje žádost o odkoupení části majetku mimo dražbu za cenu obvyklou, jedná se o nemovitosti, celkem 3 parcely, zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Strážnice na Moravě, a to konkrétně vyjmenované nemovitosti, žádost je zaslána [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Tito jsou vlastníci domu [adresa] a uvedené parcely sousedí v těsné blízkosti s jejich nemovitostí. Exekutor požádal o vyjádření k žádosti ke koupi nemovitostí oprávněného a rovněž pro informaci tuto skutečnost zaslal povinnému prostřednictvím jeho zástupce dne 3.8.2016. Oprávněný dne 15.8.2016 souhlasí s přímým prodejem a vyhotovením znaleckého posudku bez finanční účasti oprávněného a konstatuje, že na listu vlastnictví dle katastru nemovitostí je vedeno vkladové řízení, týkající se parcely 2043 v katastrálním území Strážnice na Moravě. Následuje dovolání povinného proti rozhodnutí Krajského soudu v [obec] ze dne 6.6.2016 č.j. 20 Co 385/2015 – 48, doručené Městským soudem v [obec] soudnímu exekutorovi. Ve spise je rovněž založena další nabídka na odkup pozemku ve vlastnictví povinného ze dne 1.9.2016, kdy právní zástupce pana [jméno] [příjmení] zasílá žádost o přímý prodej nemovitosti parc. č. 2043 a žádá o sdělení, zda je možné tuto nemovitost získat mimo dražbu. Oprávněný k dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 6.6.2016, kdy oprávněný konstatuje, že jak již uvedl v exekučním návrhu, měl povinný dle exekučního titulu zaplatit určitou částku poškozené, tuto zaplatila [ulice] podnikatelská pojišťovna namísto povinného a výplatnou pojistného přešlo na pojišťovnu ze zákona právo na zaplacení částky 295.880,00 Kč, neboť přechází okamžikem výplaty pojistného plnění na pojistitele právo na náhradu škody, nebo jiné obdobné právo, jestliže toto právo vzniklo v souvislosti s pojistnou událostí. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 20 Cdo 4885/2016 – 58 z 1.12.2016 byla usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 6.6.2016 č.j. 20 Co 385/2015 – 48 a usnesení Městského soudu v [obec] ze dne 14.5.2015 č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 zrušena a věc byla vrácena Městskému soudu v [obec] k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší soud konstatuje, že oprávněná by byla v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 exekučního řádu aktivně legitimována k vedení exekuce jen v případě, že by byl správný právní názor odvolacího soudu, že právo poškozené na náhradu škody vůči povinnému z předmětného exekučního titulu přešlo ze zákona na oprávněnou, a to v okamžiku, kdy oprávněná poskytla poškozené plnění, jež bylo povinnému uloženo exekučním titulem. Popsaný právní závěr odvolacího soudu však není správný, neboť postižní právo pojistitele z provozu vozidla není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze § 10 tohoto zákona, tedy myšleno zákona 168/1999 Sb. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Použití ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu má význam pouze pro určení pojištěného, tedy toho, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dále konstatuje, že na pojistitele tedy nepřešlo právo poškozené na náhradu škody vůči pojištěnému viníku dopravní nehody ani poté, co na základě pojistného vztahu pojištěným viníkem zaplatil poškozené plnění, které bylo pojištěnému viníkovi ve vztahu k poškozené uloženo exekučním titulem. Pojistitel není osobou aktivně legitimovanou k zahájení a k vedení exekuce na základě exekučního titulu ve prospěch poškozené vůči pojištěnému viníku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.1.2017. Dne 27.2.2017 žádá Městský soud v [obec] o vyčíslení nákladů exekuce, které v případě zastavení exekuce bude exekutor požadovat po oprávněné. Exekutor podáním ze dne 28.2.2017 sděluje, že náklady pro případ zastavení exekuce činí 7.865,00 Kč. Usnesením Městského soudu v [obec] č.j. 80 EXE 1847/2014 – 69 je exekuce, vedená na základě pověření Městského soudu v [obec] č.j. 80 EXE 1847/2014 – 15, zastavena a je rozhodnuto o povinnosti oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a rovněž povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 24.442,00 Kč. Na základě žádosti zástupce oprávněné ze dne 2.5.2017 o sdělení bankovního čísla účtu k zaslání nákladů exekuce zasílá poté exekutor číslo účtu k zaslání částky za náklady exekuce. Proti usnesení Městského soudu v [obec] č.j. 80 EXE 1847/2014 - 69 ze dne 20.3.2017 podal oprávněný blanketní odvolání, a toto vzal následně zpět. Usnesení Krajského soudu v [obec], který rozhodl o odvolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v [obec] ze dne 20.3.2017, č.j. 80 EXE 1847/2014 – 69 a to tak, že odvolací řízení se s ohledem na zpětvzetí odvolání zastavuje. Jedná se o usnesení č.j. 20 Co 264/2017 – 78. Usnesením Městského soudu v [obec] č.j. 80 EXE 1847/2014 – 69 ze dne z 20.3.2017 byla exekuce, vedená na základě pověření Městského soudu v [obec] pod č.j. 80 EXE 1847/2014 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [jméno] pod sp.zn. 118 EX 131/2014, zastavena. Rozhodnutí Krajského soudu v [obec] č.j. 20 Co 264/2017 – 78 ze dne 1.8.2017 o zastavení odvolacího řízení nabylo právní moci dne 24.8.2017. Dne 4.9.2017 vydává soudní exekutor Mgr. [jméno] [jméno] oznámení o skončení exekuce, tedy o zastavení exekuce č.j. 118 EX 131/2014 – 89 a ruší rovněž i exekuční příkaz č.j. 118 EX 131/2014 – 49 a 48.

10. Žalobce jako obviněný podal dne 7.10.2011 dovolání proti rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 10.8.2011, sp.zn. 5 To 238/2011.

11. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním ze dne 23.2.2018, které jí doručil dle doručenky do datové schránky téhož dne.

12. Podle vyjádření Ministerstva spravedlnosti o přijetí žádosti o předběžné projednání nároku ze dne 23.2.2018 byla téhož dne doručena žádost žalobce.

13. Podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti z 25.6.2018 byl nárok žalobce projednán, bylo konstatováno nezákonné rozhodnutí ohledně zahájené a vedené exekuce a byla vyslovena omluva.

14. Mezi účastníky probíhala komunikace, ohledně doložení uplatněného nároku žalobce, kdy 25.4.2018 vyzvala žalovaná žalobce k doložení plné moci a dokladů, prokazujících vznik a výši nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje nahradit v rámci předběžného uplatnění nároku. Žalobce následně odpovídal odboru odškodňování dne 28.5.2018 a přikládá listiny, o které opírá svá tvrzení a současně žádá o sdělení, zda v případě, že ministerstvo žádá doklady prokazující vznik a výši nemajetkové újmy, je myšleno prokazovat míru duševního pohnutí žadatele znaleckým posudkem, či zda nestačí pouze tvrzení. Na to reaguje dne 1.6.2018 žalovaná, že prostředky, jakými bude prokázána nemajetková újma, jsou zcela na žalobci, resp. volba těchto prostředků je zcela na žalobci.

15. Vzhledem k tomu, že v závěru soudního řízení vznesla žalovaná námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, soud se nejprve zabýval právě otázkou, zda nárok byl žalobcem uplatněn v promlčecí době, která je stanovena shora citovaným ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se proti žalované domáhal nemajetkové újmy, způsobené mu v souvislosti s exekučním řízením, vedeným Městským soudem v [obec] pod sp.zn. 80 EXE 1847/2014 daném případě se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma z usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 20 Cdo 4885/2016 – 58 z 1.12.2016, kterým byla usnesení Krajského soudu v [obec] ze dne 6.6.2016 č.j. 20 Co 385/2015 – 48 a usnesení Městského soudu v [obec] ze dne 14.5.2015 č.j. 80 EXE 1847/2014 – 29 zrušena a které nabylo právní moci dne 26.1.2017. Nejpozději následujícím dnem, tzn. 27.1.2017 tedy počala běžet šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároku a skončila 27.7.2017. Protože podmínkou podání žaloby je předběžné projednání nároku, když současně zahájení tohoto předběžného projednání způsobuje tzv. stavení promlčecí doby. O stavení promlčení jde tehdy, jestliže promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, staví se její běh, ačkoli jinak by tu podmínky pro její běh byly dány. Stavení promlčení se může projevit: a) tak, že promlčecí doba nezačne běžet, b) tak, že již započatý průběh promlčecí doby nepokračuje (zastavuje se) pokud překážka trvá, a c) tak, že již započaté a probíhající promlčení neskončí dříve než po uplynutí určité doby poté, co překážka byla odstraněna. V daném případě zákon č. 82/1998 Sb., výslovně jako lex specialis upravuje právě variantu, shora uvedenou pod písmenem b), tzn. časové úseky promlčecí doba uplynulá před vznikem překážky a po jejím odpadnutí sčítají. V daném případě byl návrh na předběžné projednání nároku podán 23.2.2018, tedy již po uplynutí promlčecí doby, aniž by vůbec došlo k jejím stavení. Jen na okraj soud uvádí, že žaloba byla podána 23.2.2018, tedy rovněž po uplynutí promlčecí lhůty. Soud proto žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v daném případě.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalovaná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalovaná má ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony v paušalizované výši, která je stanovena vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. V této věci náleží žalované náhrada za pět úkonů, a to písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání, účast na jednání dne 19.2.2019, 9.7.2019 a 10.9.2019.