42 C 51/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa , o náhradu škody

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do požadované částky 308 000 Kč, a uložení povinnosti žalované zaslat žalobcem požadovanou omluvu na adresu jeho trvalého bydliště, formou dopisu do vlastních rukou a tuto zveřejnit na webových stránkách [webová adresa] po dobu 6 měsíců.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 170 000 Kč od 2. 9. 2016 do 12. 1. 2018 a z částky 170 000 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 2 660 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 660 000 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení a zveřejnění omluvy v požadovaném znění, na náklad žalované, otištěné na 1 straně v denících [ulice] [anonymizována dvě slova], [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], a to ve dvou vydáních těchto deníků s odstupem 7 kalendářních dnů, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 71 632 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované jednak písemné omluvy, zaslané mu formou dopisu do vlastních rukou, uveřejněné na náklady žalované na 1. straně dvou vydáních deníků [příjmení] [příjmení] [jméno], [příjmení] noviny, [anonymizováno] a [příjmení] noviny vždy s odstupem sedmi kalendářních dnů a rovněž po dobu šesti měsíců na webových stránkách [webová adresa] v blíže specifikovaném znění („ Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR se omlouvá [titul]. [celé jméno žalobce] za jeho nezákonné trestní stíhání ve věci vedené orgány Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: OKFK -210-/ 2011 -200206 a za veškeré újmy, které mu a jeho blízkým v souvislosti s tímto trestním stíháním vznikly.“), jednak povinnosti zaplatit mu částku 3 138 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu jeho nezákonným trestním stíháním, zahájeným usnesením Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ČTS: OKFK -210-259/ 2011 - 200206 ze dne 22.12.2011. Žalobce byl stíhán pro pokračující trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení §255 odst. 1, odst.3 zákona číslo 140/1961 Sb. - trestní zákon, spáchaného ve formě účastenství dle ustanovení § 10 odst.l, písm. c) trestního zákona jako pomocník, přičemž měl způsobit státu škodu ve výši nejméně 337 000 000 Kč. S ohledem na uváděnou výši škody byla věc orgány činnými v trestním řízení považována za mimořádně závažnou a takto ji i prezentovaly v četných mediálních výstupech, přičemž právě postup orgánů činných v trestním řízení vůči žalobci umocnil negativní dopad trestního stíhání na jeho osobu. Žalobce od samého počátku trestního řízení upozorňoval na naprostou absurditu obvinění samotného a objektivně neexistující škodu, tudíž že žádná trestná činnost neexistuje a ani existovat nemůže, což bylo nejen vyšetřujícím policejním orgánem, ale i dozorovou státní zástupkyní JUDr. [anonymizováno] pokud ne zcela ignorováno, tak alespoň bagatelizováno. Navíc samo trestní řízení bylo zahájeno na základě dvou protiprávně a nezákonně opatřených výpovědí svědků (Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), z nichž první byl opětovně vyslýchán, ačkoliv upozornil na to, že je vázán mlčenlivostí jako pracovník advokátní kanceláře, navíc měl jednoznačný motiv orgánům činným v trestním řízení se zalíbit a navázat s nimi spolupráci, když šlo o opakovaně trestanou osobu, která byla stíhána i v daném řízení. Druhý svědek byl k výpovědi zneužívajícím způsobem donucen a vypovídal odlišně před zahájením trestního stíhání pod dohledem policejního orgánu a po jeho zahájení za účasti obhájců na výslechu. Žalobce tento výslech, způsob a okolnosti jeho provedení, označil za naprosto cílený postup orgánů činných v trestním řízení vedený za účelem celkové diskreditace jeho osoby, navíc schválený i dozorující státní zástupkyní. Teprve po odebrání věci UOK FK Praha a jejím přidělení útvaru v [obec], kdy nad věcí dozoroval jiný státní zástupce (nejprve JUDr. [jméno] [příjmení] a následně [titul]. [jméno] [příjmení]) došlo k zastavení trestního stíhání žalobce (a ostatních obviněných ve věci), přičemž tato přejala nejen argumentaci žalobce, ale i ÚOKFK v [obec], který zastavení trestního stíhání navrhl. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] vydaným dne 13. 07. 2015 pod č.j. 7 VZV 13/2012-7290, když naříkaný skutek není trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 09. 2015 Vrchní státní zastupitelství poté dne 23.07.2015, tedy v době vydání usnesení o zastavení trestního stíhání, tiskovou zprávu, ve které mimo jiné uvedlo, že:„ ...Důvodem pro zastavení trestního stíhání byly nesprávné právní závěry a procesní pochybení policejního orgánu, který věc v roce 2011 zpracovával a na které nebylo reagováno ani státní zástupkyní, která v době zahájení trestního stíhání vykonávala dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.“ Fakticky tak bylo potvrzeno, že celé trestní stíhání bylo od počátku nezákonné. Dle názoru žalobce tak nikdy nemělo dojít k zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, pokud však již zahájeno bylo, mělo být skončeno během 2-4 měsíců. Nezákonné žalobcovo trestní stíhání trvalo celkem 1332 dnů, od 21.12.2011 do 14.09.2015, čímž podstatně dopadlo do jeho osobnostní sféry. Zákonná lhůta pro dobu trvání trestního stíhání dle § 170 odst. 1 trestního řádu (tzn. 6 měsíců) tak byla překročena více než sedminásobně, přičemž k takovémuto postupu nebyl naprosto žádný zákonný důvod. Z celkové doby trestního stíhání je pak možné považovat dobu 42 měsíců za naprosto nedůvodnou, neboť po tuto dobu nebyly prováděny žádné úkony trestního řízení. Takováto doba trvání trestního řízení je zcela neodůvodněná, neodůvodnitelná a představovala pouze svévoli orgánů činných v trestním řízení vůči obviněným, kdy trestní stíhání bylo uměle udržováno v běhu a zjevně orgány činné v trestním řízení nemohly nalézt odvahu, jak toto řízení ukončit. V této souvislosti vyslovil domněnku, že délka jeho trestního stíhání je přímo závislá na mediálních výstupech dozorující státní zástupkyně JUDr. [anonymizováno] a policejního orgánu v průběhu trestního řízení, přičemž k zastavení uměle prodlužovaného trestního stíhání došlo až po opakovaných návrzích a v době, kdy byla mediální pozornost věnována jiným trestním řízením. S ohledem na to, že nebyly ani postiženy osoby, které aktivně toto nezákonné trestní řízení vedly, či se na něm podílely, nelze ani zde vyloučit to, že k umělému opakovanému prodlužování trestního řízení a jeho nezastavení v době daleko kratší došlo z toho důvodu, aby nemohl být uplatněn kárný postih a aby prekludovaly lhůty pro případné kárné stíhání těchto osob. Žalobce byl poškozován postupem orgánů činných v trestním řízení naprosto zbytečně a dlouhodobě nejen ve sféře rodinné, společenské, ale i mediálně a pracovně. V době trvání předmětného trestního řízení žil žalobce ve velké osobní i profesní nejistotě a toto trestní stíhání mělo vliv na všechny stránky jeho života, tedy stránku osobní, rodinou, profesní, společenskou a další. Tato nejistota se odrazila i na jeho zdravotním stavu a promítla se do všech sfér jeho života. Nemohl plánovat ani rodinný a ani profesní život a navíc byl s ohledem na stálé trvání trestního řízení a jeho medializace naprosto diskvalifikován i ve své společenské angažovanosti, kdy se jeho osoba stala nepřijatelnou a nemohl se jakkoliv angažovat ve volbách a nemohl se stejně tak ani ucházet o jemu nabídnuté pracovní posty, protože fakt, že neustále trvá trestní řízení, jej zcela diskvalifikoval. S ohledem na svoji profesní a osobní minulost je žalobce osobou, která je v určitých společenských kruzích osobou známou. Jakmile vešlo ve známost, že je trestně stíhán, v jaké věci a když byl i omezen na osobní svobodě, představovaly tyto skutečnosti naprosto zásadní zásah do všech jeho společenských, profesních i rodinných vztahů. Pokud se týká rodinných vztahů, tak u matky obžalovaného paní [jméno] [příjmení] došlo ke zhoršení zdravotního stavu daného zejména obavou o poškozeného. Navíc s ní poškozený nemohl být v kontaktu a zajišťovat ji pravidelnou pomoc, kterou od něj potřebuje a kterou ji i běžně poskytuje. Stejně tak došlo k velkému narušení vztahů s nezletilou dcerou [jméno], [datum narození], která byla svým okolím konfrontována zejména s mediálními výstupy okolo trestní věci a ve svém věku velice těžce tyto nesla a chápala. V době protiprávního omezení svobody byl ředitelem divize u [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. a nemohl být jmenován na místo generálního ředitele této společnosti, to se stalo následně až s velkým zpožděním. Žalobce byl naprosto diskvalifikován v jakékoliv politické a společenské angažovanosti, nemohl kandidovat ve volbách a začal ztrácet důvěryhodnost v očích svého okolí. Byl opakovaně poškozován v médiích, např. když v pozici již generálního ředitele [právnická osoba] vedl jednání s investory a obchodními partnery o dokončení tunelového komplexu [jméno], média informovala, že je trestně stíhanou osobou. Již v době výkonu vazby propukl u žalobce vlivem tamních podmínek [anonymizována tři slova], proto žádal opakovaně o poskytnutí odpovídající lékařské péče v [nemocnice], kde byl v minulosti i s podobným onemocněním léčen. To mu bylo odmítnuto s tím, že mu bude poskytnuto ošetření v lékařském zařízení Vězeňské služby ČR, konkrétně v [nemocnice] Vazební věznice Pankrác, v němž podmínky neodpovídají zdravotnickému zařízení v zemi Evropské unie v 21.století. Ošetření bylo provedeno velice bolestivě, neodborně a jen shodou okolností neskončilo trvalými následky. Ani za této situace nebyl poškozený propuštěn z vazby a nebylo mu umožněno ošetření v odpovídajícím zdravotnickém zařízení. V důsledku toho byl zasažen i psychický stav žalobce, který se od jara 2012, tedy od svého propuštění z vazby, léčí s [anonymizováno]. Po propuštění žalobce z vazby, probíhalo trestní řízení vůči němu dalších 3,5 roku. Po celou tuto dobu žil poškozený v nejistotě, která postihla veškeré aspekty jeho života a po celou tuto dobu musel nést negativní dopady výkonu vazby a trestního řízení, které se zobrazily i do faktického poškození jeho zdravotního stavu. V této souvislosti žalobce konstatoval, že již byl jednou nezákonně trestně stíhán v řízení vedeném před Městským soudem v Brně pod sp.zn. 89T 163/2010, v němž byl rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 89T 163/2010-1759 ze dne 30.05.2011 pravomocně obžaloby zproštěn. Na rozdíl od nyní projednávaného řízení nedošlo v dříve zahájeném trestním stíhání k žádnému excesu a jeho délka byla přiměřená povaze věci, proto se satisfakce či náhrady jakékoliv újmy nedomáhal. V nyní projednávané věci je však situace zcela odlišná, vedení naříkaného řízení odporovalo všem zákonným i morálním pravidlům, řízení se naprosto vymykalo trestnímu řízení v civilizované zemi a členské zemi Evropské unie v 21.století a navíc mělo velmi výrazný dopad do jeho osobnostní sféry ve všech jejich částech a navíc mu vznikla tímto stíhání i majetková újma v podobě výdajů na svoji obhajobu a ve ztrátě v příjmech. Žalobce uzavřel, že jeho trestní stíhání bylo nedůvodné a nezákonné již od samého počátku, což potvrdilo i usnesení o zastavení trestního stíhání a také tisková zpráva, vydaná Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] ze dne 23.7.2015. Žalobce proto za nezákonné trestní stíhání požadoval nejen omluvu přesného znění, zveřejněnou dle jím stanovených podmínek, ale také zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou vyčíslil na částku 3 000 000 Kč. Dále požadoval náhradu za omezení osobní svobody výkonem vazby ve výši [číslo] den, když byl omezen na osobní svobodě v době od 21.12.2011 do 21.03.2012 (tzn. 92 dnů), celkem [číslo] - Kč. Žalobce spolu se žalobou vyzval žalovanou k úhradě shora uvedeného nároku, žalovaná však žádosti žalobce dosud nevyhověla. S ohledem na to žalobce požadoval, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve potvrdila, že u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, konkrétně trestním stíháním, meritorně ukončeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze č.j. 7 VZV 13/2012-7290. S ohledem na značný rozsah spisového materiálu se žalované nepodařilo uplatněný nárok posoudit komplexně, nicméně v prvotní fázi uznala a zcela vypořádala dílčí část žalovaného nároku, a to nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody vazbou v částce 138.000 Kč s tím, že další nároky žalobce bude teprve posuzovat. Následně žalovaná ohledně zbývající části žalovaného nároku, totiž nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání, označila nejprve částku 3.000.000 Kč, které se žalobce domáhá, za nepřiměřeně vysokou, z historického hlediska dosud nepřiznanou. Výslovně konstatovala, že mezi stranami řízení není sporu o samotné skutečnosti, že byl žalobce trestně stíhán, pod jakou spisovou značkou, z jakého skutku, ani o výsledku trestního řízení, jež proti němu bylo vedeno. Nesporný rovněž žalovaná učinila odpovědnostní titul, jenž založil ve smyslu zák.č. 82/1998 Sb. odpovědnost státu, jakož i skutečnost, že intenzita zásahu do žalobcových práv, k němuž trestním stíháním došlo, si vyžaduje satisfakci v penězích, spor tu existuje toliko o výši náhrady v penězích vyjádřené. Žalovaná se omluvila za prodlevu, k níž při vyřizování dané věci došlo, přičemž návrh na částečné vypořádání nároku na satisfakci za újmu způsobenou trestním stíháním je ve fázi mimosoudního projednání součástí širšího požadavku žalobce na náhradu škody (spolu s nároky na náhradu nákladů obhajoby, ušlého výdělku apod., které nejsou předmětem řízení v rubrikované právní věci) a podléhá tak vzhledem ke své výši složitějšímu schvalovacímu procesu, který k okamžiku zpracování tohoto vyjádření ještě není dokončen. Ač žalobce sám neoznačil komparaci s věcně nejbližšími případy, které již byly soudy rozhodnuty, navrhla žalovaná srovnání s případem, rozhodovaným Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2015, v němž byl řešen případ spoluobviněného z téže trestní věci. Žalovaná s ohledem na tento porovnávací případ spoluobviněného uznala nárok žalobce na peněžní zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 170.000 Kč, přičemž nevyloučila možnost, že k platbě žalovanou uznané částky k rukám žalobce dojde ještě před vydáním rozhodnutí v rubrikované právní věci v rámci širšího vypořádání věci, která u ní byla žalobcem uplatněna. Pokud jde o žalobcem požadovanou omluvu, žalovaná konstatovala, že vyhověla požadavku na zaslání této omluvy v písemné podobě k rukám žalobce. Zveřejnění textu této omluvy na své náklady ve vyjmenovaných periodických tiskovinách však žalovaná považovala za neodpovídající intenzitě způsobené újmy. Žádný ze státních orgánů nepublikoval dehonestující či jinak zavádějící informace o žalobci tímto způsobem a není tedy důvodu, aby Česká republika takto reparovala újmu, kterou nezpůsobila. V této souvislosti odkázala žalovaná na stávající judikaturu, zjm. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Rozsah satisfakce v podobě omluvy, či spíše způsobu jejího zveřejnění, kterého se žalobce domáhá, je dle žalované nepřiměřený a že omluva, kterou žalovaná žalobci hodlá poskytnout, je postačující k reparaci způsobené újmy v rozsahu, jenž je státu přičitatelný. Žalovaná vyjádřila ochotu omluvu ve znění stanoveném v žalobě zveřejnit na svých webových stránkách (s výjimkou délky zveřejnění, která je až neprakticky dlouhá) a poskytnout ji také médiím ve formě tiskové zprávy. Žalovaná dále konstatovala, že se splněním tohoto požadavku proto vyčká rozhodnutí soudu, který určí, jak dlouho má být text omluvy na webu zveřejněn. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu (pakliže nebude po částečném plnění vzata částečně zpět) v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to jednak 4.4.2018 co do požadavku na zaplacení částky 308 000 Kč (138 000 Kč za zadostiučinění nezákonné vazby a 170 000 Kč za zadostiučinění nezákonného trestního stíhání), jednak 6.11.2018 co do zveřejnění omluvy na serveru [webová adresa].

4. Uplatněním nároku na náhradu újmy z 1.3.2016 žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na náhradu škody a zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, a to jednak obhajné v celkové výši 663 041 Kč, jednak náhradu příjmů ze závislé činnosti ve výši 2 201 314,80 Kč, jednak náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 3 000 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 138 000 Kč Celkem žalobce požadoval 6 002 356 Kč a omluvu ve znění, totožném jako v žalobě, včetně jejího zveřejnění.

5. V dopise žalované z 12.1.2018 žalovaná vypořádala nárok žalobce s tím, že po provedeném šetření shledala uplatněný nárok částečně důvodný a poukázala žalobci částku 1.171.222,86 Kč, představující jednak náklady vynaložené na obhajobu v částce 497.472,86 Kč, jednak náhradu ušlého výdělku za dobu vazby ve výši 503.750 Kč, jednak zadostiučinění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 170 000 Kč, přičemž vycházela ze srovnání s případem ze spoluobviněných ve věci, vedené Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 64/2015), kterému byla tato částka dosud nepravomocně přiznána. Současně konstatovala, že písemná omluva již byla žalobci zaslána dopisem ředitele odboru odškodňování ze dne 23. 11. 2017 a bude omluva také vyvěšena na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti a uveřejněna formou tiskové zprávy. Ve zbývajícím byl požadavek žalobce zamítnut.

6. Dne [datum] zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti na svých stránkách omluvu ve znění„ [země] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [titul] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]: [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ 7. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze z 13.7.2014 č.j. 7 VZV 13/2012-7290 bylo trestní stíhání žalobce, vedené Policejním orgánem Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR, pod č.j. ČTS: OKFK -210-259/ 2011 -200206 zastaveno, protože skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. V odůvodnění uvedeného usnesení státní zástupkyně VSZ v Praze uvedla, že„ S ohledem na shora uvedené dospěla státní zástupkyně k závěru, že námitky obviněných učiněné v průběhu vyšetřování prostřednictvím svých obhájců v tom směru, že výslech svědka [příjmení] byl nezákonný z důvodu porušení povinnosti mlčenlivosti, jsou důvodné a při meritorním rozhodnutí ve věci k němu proto nebude přihlíženo. Ústavní soud ve své judikatuře definoval podmínky, za kterých má pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťováni skutkového stavu, ústavněprávní relevanci z důvodu porušení základních práv a svobod. Rozhodovací praxe Ústavního soudu rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, o kterých platí, že pokud důkaz. resp. informace o něm obsažená, nebyl získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. (viz nálezy Ústavního soudu sp.zn. II, ÚS 291/2000 a sp.zn, IV. ÚS 1235/09)) .............................. Vzhledem k tomu, že vyvstaly důvodné pochybnosti o nestranném vyšetřováni věci, když na základě skutečností předložených obhajobou vzniklo důvodné podezření z možného spáchaní trestných činu ze strany příslušníků policejního orgánu, a to především ve vztahu k možnému uniku utajovaných informací a porušení příslušných právních předpisů, které byly předmětem setření orgánů Generální inspekce bezpečnostních sborů, bylo na základě usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2.5.2013, č.j. 7 VZV 13/2012-4148, přikázáno, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba, služebně činná v jakékoliv expozituře Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie CR. než osoby [anonymizováno], Mgi. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [titul]. et [titul]. [jméno] [příjmení], kpt, lng,.km [jméno], pplk. Ing. [jméno] [příjmení], pplk [titul]. [jméno] [příjmení], kpt. [titul], [příjmení] a [anonymizováno]. Ing. [jméno] [příjmení], kteří byli ve věci činní. Vyšetřování předmětné trestné činnosti bylo tudíž převzato a do současné doby vedeno útvarem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřováni Policie ČR, expoziturou [obec] …………….. Prověřování ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. písm. d) trestního zákoníku, jehož se měli [anonymizováno]. Ing. [jméno] [jméno] a [anonymizováno], ing, [jméno] [příjmení] a Ing. Bc. [příjmení] [příjmení] dopustit tím, že dne 23.11.2011 měli při výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], která byla vyslýchána jako utajený svědek podle § 55odst. 2 trestního řádu, této podat alkohol v úmyslu zmanipulovat její výpověď, bylo den [číslo] 2013 ust. § 159a odst. písm. b) trestního řádu odevzdáno ke kázeňskému projednání. Jak bylo dále zjištěno, spisový materiál byl na Útvaru odhalováni korupce a finanční kriminality SKPV administrativně uložen bez zahájení kázeňského řízení, neboť z důvodu promlčení došlo k zániku odpovědnosti za přestupek………….. Obviněný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl na ŘSD zaměstnán od 1.9.1984. Dne 1.1.2002 byl jmenován generálním ředitelem ŘSD ČR, pracovní poměr byl ukončen ke dni 30.4.2007. Obviněný [titul]. [celé jméno žalobce] byl do funkce vedoucího právního a obchodního oddělení ŘSD ČR jmenován dne 1.9.2003. Z této funkce byl odvolán ke dni 31.3.2007. Dne 1.4.2007 byl jmenován du funkce ředitele [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]. Pracovní poměr na ŘSD byl ukončen dohodou ke dni 31.7.2008. Obviněný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl na ŘSD ČR zaměstnán od 2.5.2001, do funkce výkonného ředitele ŘSD ČR byl jmenován dne 6.3.2007. Tato funkce byla dne 30.11.2009 zrušena, pracovní poměr byl ukončen ke dni 28.2.2010“ 8. Usnesením Policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR, č.j. ČTS: OKFK -210-259/ 2011 -200206 ze dne 22.12.2011 byl žalobce spolu s dalšími osobami (Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]) obviněn ze spáchání pokračujícího trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle ust. § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, spáchaného ve formě účastenství dle ust. § 10 odst. 1, písm c) trestního zákona. Toho se měl dopustit dle obvinění v letech 2005 -2007 v souvislosti se svým přiřazením na pozici vedoucího právního oddělení ŘSD.

9. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 23.7.2015 č.j. 7 VZV 13/2012-7327 bylo původní usnesení z 13.7.2014 č.j. 7 VZV 13/2012-7290 opraveno tak, že datum vyhotovení z 13.7.2014 bylo opraveno na 13.7.2015 a za odůvodnění byl doplněn text s poučením o opravných prostředcích.

10. Dle lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25.2.2016 trpí žalobce [anonymizováno 12 slov]. Žalobce je v evidenci a léčení od 26.10.2012, [anonymizována dvě slova] měl od 21.12.2011, kdy byl umístěn do vazby. Trpěl [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] a řadou dalších průvodních projevů v souvislosti s pocitem nespravedlivého obvinění a probíhajícího trestního stíhání. Žalobci byla nasazena léčba - kombinace [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ale vykazoval jen minimální zlepšení a jeho stav výrazně kolísal, přičemž určitého zlepšení zaznamenal v červenci 2015 a září 2015.

11. V tiskové zprávě z 23.7.2015 Vrchní státní zastupitelství v Praze informovalo, že státní zástupkyně VSZ v Praze zastavila trestní stíhání ing. [jméno] [příjmení], PhDr. JUDr. [jméno] [příjmení], [titul] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pro jednání, týkající se pronájmu dálničních odpočívek [anonymizováno] a [anonymizováno], které bylo zahájeno 22.12.2011, protože skutek není trestným činem a není důvod pro postoupení věci. Důvodem pro zastavení trestního stíhání byly nesprávné právní závěry a procesní pochybení policejního orgánu, který věc v roce 2011 zpracovával, a na která nebylo reagováno ani státní zástupkyní, která v době zahájení trestního stíhání vykonávala dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. O zbývající části jednání obviněných mělo být rozhodnuto později, s předpokladem do srpna uvedeného roku.

12. V tiskovém prohlášení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16.5.2013 se VSZ v Praze ohradilo proti zpochybňování činnosti státní zástupkyně VSZ v Praze JUDr. [jméno] [příjmení] v kauze Ředitelství silnic a dálnic ze strany některých obhájců obviněných, rovněž zveřejněných v médiích, přičemž konstatovalo, že její činnost byla opakovaně přezkoumávána dohledovými prověrkami nadřízeného zastupitelství a ve výkonu dozoru nebyla shledána zásadní pochybení. Ve věci byl dne 1.7.2012 tehdejším vedením VSZ v Praze vykonán i tzv. vnitřní dohled a nebylo shledáno pochybení. Předmětem prověřování GIBS je podezření z ohrožení utahované informace příslušníky policejního orgánu UOKFK, nikoli pochybení dozorové státní zástupkyně.

13. Usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16.1.2012 čj. 9 VZV 8/2011-447 rozhodla státní zástupkyně VSZ v Praze, že stížnosti podané obviněným [příjmení] [jméno] [příjmení], obviněným [příjmení] [jméno] [příjmení], obviněným [titul] [celé jméno žalobce] a obviněným [jméno] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání, se zamítají. V rámci odůvodnění státní zástupkyně konstatovala, že„ proti těmto obviněným bylo zahájeno trestní stíhání, všichni obvinění podali stížnost do protokolu o výslechu obviněných, přičemž současný žalobce Mgr [celé jméno žalobce] tak učinil 22. 12. 2011. Stížnosti byly podány v zákonné lhůtě, následně byly odůvodněny prostřednictvím obhájců obviněných, vyjma obhájců obviněných Mgr [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], kteří doposud podanou stížnost neodůvodnili. Státní zástupkyně přezkoumala zákonnost a důvodnost napadeného usnesení a také postupu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, přičemž prověřením veškerého doposud shromážděného spisového materiálu dospěla k závěru, že postup Policejního orgánu je v souladu se zákonem a napadané usnesení je plně zákonné a odůvodněné. Z dosavadního řízení, zejména z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], zajištěných smluv předmětným dálničním odpočívkám, zřizovací listiny ŘSD, organizačního řádu a dalších listinných materiálů lze dospět k závěru, že došlo ke spáchání protiprávního jednání, z něhož jsou důvodně podezřelí právě obvinění, a byly tedy splněny podmínky § 160 odst. 1 trestního řádu“ Dle státní zástupkyně usnesení o zahájení trestního stíhání splňuje zákonné požadavky, co se týče výroku tak konkrétně popsaného jednání každého z obviněných, rovněž také z hlediska subjektivní stránky. Činností obviněného Mgr [celé jméno žalobce] se státní zástupkyně prakticky nezabývala, rozebírala návaznost na zjištěná plnění poskytnutá mezi obviněnými [příjmení] [příjmení], JUDr. [příjmení] na straně jedné, a obviněným [příjmení] na straně druhé. V případech pronájmu dálničních odpočívek v [katastrální uzemí] a v [katastrální uzemí], v obou směrech dálnice,„ byly tyto pozemky pronajaty bez výběrového řízení, témuž nájemci, a uzavření jiných mluv, ať už smlouvy o sdružení, smlouvy o narovnání, případně jiné smlouvy, bylo jen účelovým obcházením zákona o veřejných zakázkách a zřizovací listiny ŘSD, která takový postup nepřipouštěla. Tato povinnost byla obviněným bezesporu známa, a tito ji úmyslně, nikoli z nedbalosti, obcházeli. V tomto směru je nerozhodný názor svědků [příjmení] a [anonymizováno], u nichž se jedná o běžnou svědeckou výpověď, kdy svědci uvedli, co je jim o věci známo, avšak právně a skutkově věc posoudili orgány činné v trestním řízení. To, zda je důvodné procesní postavení obou svědků, jejichž totožnost je utajena ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 trestního řádu, není na posouzení obviněných a jejich obhájců, nýbrž na orgánech činných v trestním řízení, kteří mají dokonce povinnost učinit opatření k ochraně svědka, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že se svědku v souvislosti s podáním svědecké výpovědi hrozí újma na zdraví, nebo jiné vážné porušení jejich základních práv, což v daném případě bylo zjištěno.“ 14. Návrhem obviněného na zastavení trestního stíhání ve věci dálničních odpočívek [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 30.3.2015 se žalobce bránil danému trestnímu stíhání, přičemž zdůraznil i dobu, která uběhla od zahájení trestního stíhání a mimo jiné konstatoval, že„ teorii policejního orgánu o údajném protizákonném postupu při pronájmu předmětných odpočívek nepotvrdil žádný z pořízených důkazů, tedy žádná z listin a ani žádný z vyslechnutých svědků, a to svědků z řad odborníků vyslechnutých ve věci, ať již to byli bývalí ministři dopravy, pracovníci ŘSD nebo Ministerstva dopravy ČR. Všichni tito slyšení svědci přisvědčili obhajobě a zcela vyloučili to, co policejní orgán pojmul do usnesení o zahájení trestního stíhání – tedy možnost ŘSD stav, pronajímat a obsluhovat či provozovat obslužná zařízení na dálničních odpočívkách.“ Závěrem vyjádřil své očekávání, že bude konečně rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, které považuje za nezákonné, protože bylo zahájeno nezákonným způsobem a nezákonně opatřenými důkazy.

15. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 57T 4/2015 – 5095 byl Mgr. [jméno] [příjmení], zproštěn obvinění z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinu ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a dále z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. V odůvodnění uvedeného rozsudku, kromě jiného soud konstatoval, že bylo zjištěno, že obžalovaný jako vyšetřovatel měl poukazovat na nedostatky v průběhu řízení, vedeného v tzv.„ kauze ŘSD“, toto nebyl brán zřetel a nebylo vyhověno ani jeho žádosti o odvolání z případu. Naopak postupem času byl sám obviněn z toho, že se v rámci řízení dopouštěl nezákonného postupu, měl utajované skutečnosti o svědkyni [příjmení] vyzradit obhájcům, jakož i vynášet další skutečnosti ze spisu do médií. Ačkoliv se nezákonný postup v daném trestním řízení prokázal, nebyl obžalovaný osobou, která jej realizovala. Ostatně jeden ze svědků přímo vypověděl, že (případ) …………….„ [příjmení] dali schválně, protože očekávali, že selže, a veškerá pochybení, která se do té doby odehrála, se pak jednoduše hodí na jeho hlavu. Chyby, které ve spise do té doby byly, byly tak závažné a do očí bijící, že není možné, aby se o nich nevědělo. Spolupráce v týmu nefungovala. Spis řídila operativa prostřednictvím [ulice] a rovněž se za zády vyšetřovatele scházela s dozorující státní zástupkyní. To byl také důvod, proč šli s [příjmení] na ŘSD. Potřebovali [příjmení] ve stejné věci vyslechnout k jiným skutkům jako svědkyni a potřebovali ji předvolat. Operativa se k tomu ale neměla a oni měli cestu na ŘSD, tak se rozhodli, že se za ní zastaví a dají jí předvolánku. Ona se jim tam rozbrečela, že nikam nejde, že už u nich byla a že jí to stačilo. Uvedla, že [jméno] s [anonymizováno] přijeli na ŘSD, že s nimi půjde na výslech, a rovnou ji odvezli na útvar, přičemž cestou se jí smáli, že všechno ví a že půjde do vazby. Pak ji poměrně dlouho vyslýchali, ona se jim tam zhroutila, že má dítě ve školce a nemá ho kdo vyzvednout. Dostala na povzbuzení panáka, a když už tam byla dost dlouho a dostatečně pochopila, co má říct, udělal se hned výslech utajené svědkyně [jméno] [příjmení]“ Soud konstatoval„ Skutečnost, že k zásadním pochybením v kauze ŘSD došlo ještě v době, kdy obž. [příjmení] tento případ nevedl, je prokázána mj. i výše citovanými rozhodnutími VSZ v Praze a NSZ v Brně i Protokolem z obecné kontroly Policejního prezidia ČR. Významným soud shledává také zjištění, že obž. [příjmení] prokazatelně na řadu pochybení v kauze ŘSD od doby seznámení se spisem upozorňoval, a protože nebyl vyslyšen, nejprve požádal o své odvolání z případu, a když ani tomu nebylo vyhověno, podal sám tr. oznámení u GIBS, k němuž posléze doložil i předmětný úřední záznam, a to již téměř tři týdny před tím, než uvedený úřadní záznam získal při úkonu nahlížení do spisu obhájce [anonymizováno]“ 16. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že je vzděláním právník, v době zahájení trestního stíhání byl divizním ředitelem [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], měl na starosti technické osazení tunelu [jméno]. Byť rozvedený, byl ve spokojeném vztahu, staral se o tehdy [anonymizováno] dceru z prvního manželství a měl tzv. našlápnuto na spokojený život. Trestní stíhání pro něj začalo zhruba 21.12.2011, kdy se dozvěděl prakticky po telefonu, že se má dostavit k domovní prohlídce v jeho domě v [obec]. Jakmile dorazil na místo, by v následujících minutách vtažen do víru jednotlivých úkonů trestního stíhání, které vyústilo až v jeho vazbu. Žalobce se spíše jen dohaduje, že podnětem pro trestní stíhání zřejmě mohl být výslech utajené svědkyně, pod pseudonymem [anonymizováno], kterou však byla ve skutečnosti jeho bývalá sekretářka [jméno] [příjmení]. Osobně se však domnívá, že šlo o zástupný důvod, byť to není schopen prokázat. [jméno] [příjmení] jej kontaktovala zhruba 14 dnů před zahájením trestního stíhání s tím, že se s ním chce na něčem domluvit, přičemž tento hovor byl monitorován orgány činnými v trestním stíhání. Žalobce byl nejprve zajištěn, poté zadržen a umístěn v cele předběžného zadržení, kde strávil zhruba dva dny, přičemž pouze ve večerních hodinách [číslo] proběhl jeho výslech, kterému se nebránil. Na argumenty, které při výslechu konstatoval a předestřel, nebyl brán zřetel a k těmto bylo přihlédnuto až po letech při zastavení trestního stíhání. To popřelo věcně i formálně nesmyslná obvinění [příjmení] [příjmení]. Zhruba po roce žalobce pojal nedůvěru ke spravedlivému procesu jako takovému a k postupům dozorující státní zástupkyně, začal trpět [anonymizováno], byla mu nasazena farmaka, v jejichž důsledku však nedokázal plnit funkci manžela a partnera tak, jak by si představoval. V době zahájení trestního stíhání byl na exponovaném místě, stýkal se s předními osobami českého průmyslu, kauza byla jimi ostře sledována, byl neustále vystavován dotazům na trestní kauzu, jeho vinu či dopady pro obchodní i politickou činnost. Partneři toho dokázali velice dobře využít a v některých případech dokonce i zneužít. O zaměstnání nepřišel, naopak se v roce 2014 stal generálním ředitelem [anonymizováno], nicméně z diskrétních zdrojů se dozvěděl, že již v prosinci 2011 se uvažovalo o jeho jmenování, ale toto odloženo a bylo realizováno až v době, kdy již jakýsi ruch okolo dané kauzy utichnul, aby tato kauza nevrhala špatné světlo na [anonymizována dvě slova]. Žalobce je vzděláním právník, po ukončení fakulty pracoval jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], poté jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři [obec] [anonymizována dvě slova] a poté se koncem léta 2003 stal právníkem ŘSD. Své vzdělání využíval také při obraně během trestního stíhání, např. 22.12.2011 předložil vyjádření k vyšetřovanému nájemnímu vztahu s tím, že se jedná o příjem státu, který jako takový není veřejnou zakázkou (první z pochybení JUDr. [příjmení]) a vyjadřoval se i k dalším tvrzením policie, na které byl vyhotoven v létě roku 2012 vypracován znalecký posudek, který popřel vznik škody. Na základě tedy tohoto mělo být trestní stíhání neprodleně ukončeno. Jako člověk dobře vzdělaný, s velkou praxí a rovněž i profesní orientací v dané problematice trestní stíhání nesl velmi těžce a velice špatně. Nemohl věřit, že by vysokoškolsky vzdělaný člověk, stážující na vrchním státním zastupitelství, byl schopen tolika materiálních a procesních pochybností, bez nějakého hlubšího motivu, že by se dopustil takovýchto pochybení zcela náhodně. Dodnes není schopen zbavit se pocitu křivdy a nadále tuto kauzu v hlavě přemílá. V souvislosti s procesními kroky v průběhu trestního stíhání, začal mít o věci pochybnosti a trestní stíhání špatně zvládal, což tedy vyústilo i v nutnost psychiatrické léčby, přičemž medikujícím lékařem byl MUDr. [příjmení]. Co se týče postupu státu po ukončení trestního stíhání v rámci vypořádání nároku, žalobce konstatoval, že komunikace s Ministerstvem spravedlnosti byla s přihlédnutím k okolnostem případu téměř úsměvná a nabyl dojmu, že stát nemá zájem o rychlé odškodnění, což jej dle jeho názoru vzdaluje pravidlům právního státu. V době umístění ve vazbě se u žalobce objevila recidiva [anonymizována dvě slova], což je v podstatě totální [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Domáhal se proto hospitalizace na specializovaném pracovišti, ke kterému by za běžných okolností (dle žalobce dokonce při postupu lege artis), došlo. Jeho žádostem nebylo vyhověno a po umístění do vězeňské nemocnice v [obec] na [anonymizováno] na něj byly aplikovány metody, silně konzervativního rázu, nejmodernější péče mu byla zamítnuta. Doléčován nebyl, nicméně je notorietou, že při recidivě [anonymizováno] je zapotřebí přistoupit k jiným metodám, než k jakým bylo přistoupeno. Omezená péče v rámci vězeňské nemocnice byla nedostatečná. Pokud jde o žalovanou poskytnuté odškodné, konstatoval, že se dle jeho názoru jedná o částku zcela směšnou, s přihlédnutím k tomu, že mu v případě tří měsíců v koluzní vazbě ve společnosti osob se zcela rozdílným sociálním postavením, vzděláním, inteligencí, a se kterými tedy se necítil vůbec být jakýmkoli způsobem spřízněn, byla poskytnuta náhrada částkou 1.500,00 Kč za den, byť tuto sám požadoval s ohledem na současnou judikaturu, aniž by s ní byl ztotožněn. Žalovanou poskytnuté zadostiučinění nemajetkové újmy z trestního stíhání označil za nedostatečné s tím, že trestní stíhání hluboce zasáhlo jednak do jeho osobního, rodinného, ale také profesního života. V tomto ohledu apeloval na soud, aby se striktně nedržel dané judikatury, která nereflektuje turbulentní vývoj v dané společnosti a zohlednil skutečnost, že jsme občany Evropské unie. K dopadům do svého rodinného života žalobce uvedl, že jeho matka dodnes trpí strachem o něj, protože ho viděla rovněž také v tzv. medvědovi. Musí k ní být mimořádně ochranitelský, bagatelizovat veškeré okolnosti a dle jeho přesvědčení trestní stíhání poznamenalo její psychický stav i vztah k němu. Trestní stíhání přitom bylo zahájeno zhruba tři dny před výročím pětiletého úmrtí jeho otce a státní zástupkyně tuto skutečnost zcela ignorovala. Během trestního stíhání nebyl své tehdejší přítelkyní, nynější manželce, oním veselým a bezstarostným partnerem, jak ho v době seznámení, dodnes trpí určitými zádumčivými náladami a občasnými stavy [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dceři musel vysvětlovat, z jakého důvodu nebyl po dobu tří měsíců k dispozici. Byť jí v daném období byly čtyři roky a neuvědomila si celkový dopad věci, byla na trestní stíhání dotazována v pozdějších letech ze strany svých spolužáků a vztah vůči otci byl z její strany negativně ovlivněn. Pokud jde o vztah s přáteli, ti opravdoví nadále věřili v jeho slušnost, byť se se s ním stýkali a hovořili méně často, ale i na toto téma vtipkovali, že by s ním neměli hovořit kvůli odposlechům apod., obecně však trpěl opakovaně syndromem tzv. prašivého psa. Cítil, že se s ním přátelé spíše snaží nestýkat, řada politických schůzek, pokud vůbec započala, tak neprobíhala jako před zatčením. Žalobce byl členem [anonymizováno] na [obec a číslo], současný předseda strany [anonymizováno] pan [příjmení] proti němu v rámci politického boje uveřejnil dehonestující článek v novinách. Chtěl se účastnit pouze politického života v rámci rezortu [stát. instituce], protože s ohledem na svůj věk a pracovní vytíženost toto si neumí představit angažmá např.v Poslanecké sněmovně apod.

17. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která spis dozorovala jako státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství a byla zproštěna mlčenlivosti v daném případě, především zdůraznila, že o trestním řízení nemá více než sedm let povědomí a přístup do dokumentů a s ohledem na časový odstup a množství jiných případů, které jí za tu dobu prošli rukama, již si nemusí některé skutečnosti vybavit. Odkázala proto v podrobnostech na dozorový spis Vrchního státního zastupitelství, trestní spis. Pokud jde o samotné trestní stíhání žalobce, důvody byly zákonné, zahájení trestního stíhání předcházelo prověřování poznatků policejního orgánu, které vyústilo v zahájení trestního stíhání. Co se týče postupu jednotlivých osob v trestním stíhání, sama svědkyně svědčila v případu jednoho z vyšetřovatelů, která byl trestně stíhán za manipulaci se spisem a důkazy, ale o výsledku trestního stíhání již jí není nic známo. Jestliže se svědkyně měla vyjádřit k tiskové zprávě VSZ v Praze (viz odst. 10 odůvodnění tohoto rozsudku) uvedla, že po celou dobu, kdy vedla trestní řízení, byl vykonáván dohled Nejvyšším státním zastupitelstvím v Brně. Poté, co mělo dojít k vyzrazení jmen utajovaných svědků, probíhala řada i vnitřních kontrol ze strany Vrchního státního zastupitelství, které uzavřelo, že neshledalo v jejím postupu pochybení. To neshledalo ani Nejvyšší státní zastupitelství během svého dohledu. Nikdy jí nebyl postup ve věci kýmkoliv vytčen. Pokud jde o pochybení při výslechu utajeného svědka, na kterých bylo založeno i usnesení o sdělení obvinění, svědkyně u toho výslechu nebyla. Samotné usnesení o sdělení obvinění svědkyně přezkoumávala, protože proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podaná stížnost. Žádné pochybení však neshledala, proto na ně nereagovala. K výslechu pracovníka advokátní kanceláře přes zákaz výslechu a zda v té době to nebylo na Vrchním státním zastupitelství toto považováno za pochybení, svědkyně uvedla, že šlo o výslechy před zahájením trestního stíhání a patrně svědek se svým výslechem souhlasil. Jako pochybení to dozorující státní zástupkyní viděno nebylo. V rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, nebylo uvedeno, že svědek byl pracovníkem advokátní kanceláře, pouze jeho změněná identita a tvrzení. Na základě stížností nebyl shledán důvod ke zrušení usnesení, proto trestní stíhání pokračovalo. Pokud by na nějaké rozporné skutečnosti bylo VSZ v [obec] upozorněno, tak by jednalo, protože bylo vázáno právním názorem nadřízeného orgánů. Ale během dohledů, kterých bylo provedeno velké množství, protože si každý obviněný prostřednictvím svých obhájců stěžoval, byl veškerý její postup přezkoumán a nebylo shledáno pochybení. Svědkyně uvedla, že se zřejmě musela s každou námitkou vypořádat. Totéž se týkalo námitky žalobce, že v usnesení o zahájení trestního stíhání je mimo jiné obviněn z toho, že ve své pozici na ŘSD porušil zákon o státním majetku, když v rozporu s ním ŘSD se mělo účastnit jakéhosi sdružení. Jestliže svědkyně ke konci trestního stíhání žalobce již ve věci nepůsobila, bylo to proto, že jí skončila stáž, po kterou byla přidělena k Vrchnímu státnímu zastupitelství. Stáž byla původně na jeden rok a o jeden rok byla prodloužena. Vyhodnocování spisu svědkyně prováděla neprodleně, dozorový spis měla stále u sebe v kanceláři, protože každý den do něj docházely písemnosti. Co se týče vyšetřovacího spisu, jakmile se objevila nějaká nová skutečnost, vždy ji s ní policie seznámila. To do doby, než vstoupil do vyšetřování pan [příjmení]. Pokud jde o podplukovníka [příjmení], ten z hlediska případného postupu ve věci spadal pod svého nadřízeného, který jej pravidelně kontroloval a který procesních záležitosti a důkazy se svědkyní věc konzultoval. Pokud jde o pana [jméno], byla s ním svědkyně v kontaktu rovněž, když tento ve věci působil. Mediální výstupy z trestního stíhání sama svědkyně neposkytovala, svědkyně jako dozorová státní zástupkyně poskytovala podklady JUDr. [příjmení], která je dále prezentovala. Jde o běžnou praxi. K dotazu, zda i s odstupem času svědkyně považuje průběh trestního stíhání za zákonný, svědkyně uvedla, že spis opustila zhruba v roce 2013 a není jí známo, jak skončila kauza, která poté ještě několik let běžela. Nikdy neviděla žádné rozhodnutí. Svědkyně si již nepamatovala, co bylo podnětem k tomu zahájení toho trestního stíhání, zda jí bylo známo, že utajený svědek [jméno] [příjmení] (ve skutečnost [titul]. [příjmení]) byl vázán mlčenlivostí a přesto byl vyslýchán k okolnostem, které se dozvěděl při výkonu svého zaměstnání v advokátní kanceláři, zda tuto informaci četla v některé ze stížností proti zahájení trestního stíhání, zda byl v té době ve výkonu trestu. Svědkyně si nepamatovala znalecký posudek, který nechala vyhotovit ve věci policie a na jehož výsledky byly pro trestní stíhání stěžejní, když měl stanovit výši škody. Rovněž si svědkyně nepamatovala, že by pan [titul]. [celé jméno žalobce] v rámci vazby měl nějaký akutní zdravotní problém.

18. Z protokolu z jednání z 23.7.2018, v řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 13 C 6/2016, soud zjistil, že byl proveden výslech JUDr. PhDr. [jméno] [příjmení], který konstatoval, že v důsledku trestního stíhání byl mimo jiné označen za pedofila. Tráví už několik let v ústraní v sociální izolaci, jeho společenské kontakty jsou minimální, není zvyklý hovořit veřejně, takže jeho vyjadřovací schopnosti poněkud utrpěly. JUDr. [příjmení] konstatoval, že v dané věci se mu nedostalo ani omluvy, ani odškodnění a když už se tak stalo, takto byla spíše taková, jak on říká, neomluva a přiznané odškodnění bylo co do výše veřejně, zde cituje – označeno za směšné. Vedle kauzy dětské pornografie byl rovněž stíhán za pochybení v tzv. kauze„ Dálnice“, která byla jakýmsi rozšířením té předchozí. V obou případech u těchto kauz stáli titíž policisté a titíž státní zástupci. Jejich metody práce byly minimálně nestandardní a nezákonné, o čemž tedy následně hovoří ve svém výslechu. Nedůvodnost obvinění v samotné kauze„ Dálnice“ byla tak očividná, až z toho šel strach. Byl restně stíhán za to, že nedělal něco, co vůbec dělat nesměl. Podstata trestné činnosti byla spatřována v tom, že ŘSD nevykonává činnost, kterou mělo zákonem výslovně zakázanou. Byl tedy absurdně stíhán za dodržování zákonů, což přirovnal ke Kafkovu Procesu. Na rozdíl od literární postavy však svědek věděl, že je stíhán pro něco, co nejenže není, ale ani teoreticky nemůže být trestný čin, což bylo pro něj velice závažné. Pokud by přitom nevzniklo nezákonné trestní stíhání ve věci„ Dálnice“, nikdy by nevzniklo nezákonné trestní stíhání ve věci dětské pornografie. Svědek uváděl také případy falešných výpovědích utajených svědků, které policie pod nátlakem donutila podepsat zfalšovaný protokol, přičemž je zřejmé, že titíž policisté, včetně kapitána [jméno], se prokazatelně již jednou podíleli na výrobě falešného důkazu proti JUDr. [příjmení]. Svědci vyli vydíráním donuceni k výpovědi, svědek [příjmení] se bál o život svého syna, svědkyni [příjmení] bylo vyhrožováno, že neuvidí své děti… V této souvislosti uvedl, že v České republice orgány činné v trestním řízení se používají jako nástroj řešení osobních i podnikatelských sporů a v dané kauze se zapojily rovněž do boje politického. V této souvislosti připomněl aféru s tzv.„ [anonymizována dvě slova]“, ve které deník Právo s odkazem na policejní zdroje zveřejnil informaci, že domovní prohlídkou v objektu [anonymizována dvě slova] měl být zajištěn jakýsi seznam příjemců tzv. černých peněz, či snad přímo úplatků, které měl obstarávat JUDr. [příjmení] v ŘSD a distribuovat je mezi osoby spojené s politickými stranami [anonymizováno] a [anonymizováno]. Aféra následně byla dokladována ve spise, spekulovalo se se jmény lobbistů, poradců, aktivních politiků. Svědek rovněž popsal okolnosti, za kterých byl zadržen jako důkazní materiál svazek disket, navzdory tomu, že počítač JUDr. [anonymizováno] v dané době vůbec neumožňoval takové diskety číst.

19. V protokolu z ústního jednání ze dne 22. října 2018 ve věci vedené pod sp.z. 13 C 6/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 svědek [titul]. [jméno] [příjmení] uvedl, že se účastnil vyšetřování celé kauzy ŘSD, jejíž součástí bylo následně i vyšetřování případu dětské pornografie. Spis přebíral od pplk. [jméno] [příjmení] ve velmi chaotickém stavu, neúplný, musel si jej přenosit z kanceláře do kanceláře, bez jakéhokoli obsahu a postupně s kolegou [jméno] [příjmení] tento spis rovnali a dávali dohromady. V únoru 2013, kdy končil pan [příjmení] ve služebním poměru, mu přinesl ještě hromadu písemností, zapomenutých u něj v kanceláři. Svědek několikrát žádal, aby byl spis předán někomu jinému, přičemž sám neměl pravomoc rozhodovat, to všechno činil pan [jméno] [příjmení], bývalý policista a bývalý vedoucí odboru korupce. K průběhu vyšetřování v rámci kauzy dětské pornografie uvedl, že JUDr. [příjmení] byl v dané době ve vazbě. Svědek opakovaně jezdil na výslechy obviněného, rovněž v jeho spisu byl velký nepořádek. Sám se domovních prohlídek u JUDr. [anonymizováno] neúčastnil. Svědek rovněž žádal o vyčlenění kauzy dětské pornografie z daného spisu kauzy ŘSD s tím, že se jedná o věcně nepříslušné věci, nepříslušné útvary a nejedná se o kauzu, která by měla být řešena útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality. To mu nebylo dovoleno, dokonce mu to paní státní zástupkyně Dr. [ulice] odůvodnila tak, že spis vyjmout nemohou s tím tedy, že to je to jediné, co na obviněného [příjmení] v dané době mají. Později se ukázalo, že skutečně věci, které byly ve spisovém materiálu uvedeny, jako výslechy dvou svědků, na kterém bylo postaveno celé vazební řízení, jsou nezákonné, na což také upozornil. Věc vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů. V důsledku toho byl pak svědek trestně stíhán, nikdo nestíhal skutečné viníky. Jako příklad různých pochybení v kauze JUDr. [anonymizováno] uvedl, že znaleckého posudku z oboru sexuologie byl založen na základě„ nálezu“ disket, které měly být údajně přehrávány v počítači, který neměl disketový vstup apod. Kauzu ŘSD pak skončila jiná státní zástupkyně, než JUDr. [ulice], a to na základě závažných pochybení ze strany předchozích vyšetřovatelů a operativců. Již si na všechno nepamatoval, vybavil si velký tlak na to, aby se neustále zahájila další stíhání pana [příjmení] a dalších lidí. [jméno] [příjmení] mu v této souvislosti v podstatě v e-mailu uvedl, že mu na základě zadání budou nalezeny důkazy, jaké potřebuje, což odmítl a žádal zaslání relevantních materiálů, které teprve sám z hlediska zákonnosti vyhodnotí. Potom operativci [jméno] a [anonymizováno] přestali pracovat úplně, takže některé podklady i pro stíhání dálničních odpočívadel vlastně s kolegou zajišťovali sami. Díky tomu zjistili nezákonné postupy pana [příjmení], [jméno], [anonymizováno] se svědkyní [příjmení], když ji vlastně opili (viz podrobnosti v odst. 14 odůvodnění tohoto rozsudku) a její výpověď pak použili jako podklad pro obvinění. V kauzách ŘSD byl činěn tlak ze strany pana [příjmení], vedoucího, ale i státní zástupkyně [anonymizováno], která neustále měnila vyšetřovatele, on sám byl již třetím v pořadí. Po převzetí věci v [obec] se prostřídali další tři nebo čtyři vyšetřovatelé. Největší tlak vznikl, když nastoupila na [ulice] státní zastupitelství Dr. [příjmení], která chtěla kauzu urychleně skončit a vyšetřovatelé ji chtěli přesvědčit, že je v kauze třeba pokračovat. Dostali pak několik měsíců navíc, vypracoval se velký příběh. [příjmení] být vydáno několik dalších zahájení trestního stíhání na obviněné, i když svědek věděl, že pro to není dostatek důkazů. Protože s tím nesouhlasil, přímo v rozhodnutích o trestního stíhání psal, že je to z pokynu státního zástupce. Pokračování ve stíhání přitom nemělo oporu v důkazech, šlo jen o to, že Dr. [příjmení] [jméno] [příjmení] i pan [příjmení] přesvědčili, že se ty věci musí stíhat. Řízení obecně trpělo důkazní nouzí, svědek navíc podával na Generální inspekci bezpečnostních sborů, že byl vyslýchán dr. [příjmení], jako utajený svědek, ačkoliv měl zákaz výpovědi jako pracovník advokátní kanceláře. Bylo proto sloučeno několik nesourodých kauz, ve kterých byl pan [příjmení] [příjmení] obviněným a byť advokátní komora nedala souhlas se znaleckým zkoumáním počítačů a materiálů advokátní kanceláře, tak přesto pan [příjmení] s panem [jméno] si jeden z těch počítačů nechali a za pomoci pana [příjmení] dohledávali jednotlivé listiny, které měly sloužit jako důkaz proti obviněným. Ty poté oba operativci jako důkazy legalizovaly tak, že je někde náhodou našli. Ta věc dodnes není vyšetřena. Výpověď Dr. [příjmení] byla kryta jinou identitou, ale aby se jeho výpověď mohla nějak zlegalizovat, byly přibrány další kauzy do té kauzy ŘSD, aby on vystupoval jako obviněný a tím pádem musel vypovídat. Státní zástupkyně [ulice] celou věc dozorovala po celé období, když on vyšetřoval. Spolupráci s ní svědek označil jako„ totálně nestandardní“, státní zástupce byl měl komunikovat s vyšetřovatelem, nikoliv něco dohodnout s operativci, případně s analytičkou a vyšetřovatelům to oznámit ex post. Vyšetřovatel by měl vědět o všech věcech, které se dějí. Dokonce to došlo až tak, že paní [příjmení] velkou část spisu chtěla mít u sebe a zastala se jí paní [příjmení], přestože originál spisu vždycky musí být u vyšetřovatele. U analytika, případně u operativy bývá kopie spisu, s kterou se pracuje, ale ve chvíli, kdy se dělá kopie pro soud, pro státní zastupitelství, tak prostě musí být kompletní spis. V době, kdy svědek spis přebíral, byl spis rozhozený dokonce po několika budovách a do některých listin svědek neměl ani přístup, byl veden ve stupni„ vyhrazený“. To potvrdili i operativci před soudem a z neoficiální informace se svědek dozvěděl, že část spisu zřejmě JUDr. [ulice] ze spisu vyjmula poté, co jí ho vrátil [příjmení] a než jej odeslal do [obec]. Svědek sám byl nakonec vyšetřován [příjmení] kvůli případu utajené svědkyně [příjmení] a řadě s tím souvisejících pochybení operativců. Bylo to před zahájením vazebního stíhání, kdy ona jim měla potvrdit pod utajenou identitou, že se některý z obviněných dopustil úplatkářství a dalších věcí. Jak poté svědkyně uvedla i před soudem, její výslech probíhal tak, že ji odvezli ráno, takže byla nenasnídaná, neviděla pořádně kam, nalili do ní dva panáky whisky, nebo tři panáky. To pak potvrdil dokonce pan [příjmení], který se tím chlubil na oddělení. Výpověď byla získána pod nátlakem a svědkyně byla navedena, jak má vypovídat. Když se o tom svědek s kolegou [příjmení] dozvěděl, sepsal úřední záznam, který svědek odeslal na Generální inspekci bezpečnostních sborů. I to zůstalo nevyřešeno. Pochybení operativců v podstatě několik měsíců nebylo řešeno vůbec, následně se úřední záznam dostal do rukou JUDr. [příjmení], ta podala okamžitě návrh na [příjmení] na trestní stíhání. Paradoxně pak byl obviněn svědek, zatímco pan [příjmení], ani pan [jméno] kárně stíháni nebyli, ani pan [příjmení], který o celé věci věděl jako jejich vedoucí. Z jednoho výslechu s utajenou svědkyní je zřejmé, že o tom věděla a byla přítomna i státní zástupkyně Dr. [ulice], pan [příjmení] totiž v záznamu opomněl vymazat část textu ze záznamu, podle kterého měla právě opustit místnost. V této souvislosti svědek konstatoval, že na nestandartní jednání a pochybení JUDr. Jahodové upozorňoval, nejenom při poradách, v podstatě od začátku, ale i písemně na únik informací ze spisu, které mu byly podivné. Nestandardní pokyny, kdy pokyn Dr. Jahodové jeden týden byl tak, druhý týden byl jinak, celé řízení bylo zmatečné. Již v září 2012 napsal úřední záznam právě o tom, založil jej na chaotičnosti, nestandardních postupech Dr. Jahodové i o tom, že prostě je možné, že právě ona je tou cestou, přes kterou vlastně veškeré ty informace ze spisu unikají. Únik informací dle svědka mohl souviset i s kauzou pana [příjmení], jeho přímého nadřízeného, který byl rovněž stíhán za úniky ze spisů. K dotazu, zda měl svědek informace o tom, které informace bude tiskový mluvčí vypouštět ven, nebo jakým způsobem k tomuto dojde, jestli tyto věci byly řešeny na poradách, svědek konstatoval, že vůbec ne, než on přišel na útvar, proběhla jedna zpráva, které moc nevěnoval pozornost, a sice že státní zástupkyně vyměnila vyšetřovatele. Potom nastalo jakési mediální ticho, svědek hlavně sledoval stránku důkazní, media jej moc nezajímají. Mediální kampaň dle jeho názoru začala až ve chvíli, kdy začal být trestně stíhán on sám. Dále se svědek vyjadřoval k tzv. [anonymizováno] seznamu a mediální kampani.

20. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], právní zástupce JUDr. [anonymizováno], zproštěný mlčenlivosti, ve věci uvedl, že v daném trestním řízení byli čtyři obvinění, mezi nimi i klient svědka [příjmení] [příjmení], kterého zastupoval od přelomu roku 2011 2012, zhruba kolem [jméno]. Svědek uváděl detaily ohledně svého klienta, jehož prožitek byl součástí výslechu, který byl v rámci řízení proveden k důkazu (viz odst. 19 odůvodnění tohoto rozsudku). Pokud jde o kauzu jako takovou, měl společně s ostatními obhájci pocit, že je vedena velice nestandardně a že bojují s větrnými mlýny a bezmocí. Nabyl dojmu, že celá ta kauza je od samého počátku minimálně omyl, ne-li záměr. S odstupem času se přiklání spíše k záměru, protože to nemohla být jenom nějaká nedbalost orgánů činných v trestním řízení. Od samého počátku bylo v řízení příliš mnoho pochybení, počínaje domovní prohlídkou u jeho klienta, při níž docházelo ke zvláštnostem, které nikdo z policistů nebyl schopen vysvětlit. Například selhala kompletně veškerá záznamová technika policistům, kamery i fotoaparáty, kterými se měl dokumentovat průběh domovní prohlídky prováděla se fotodokumentace na velice nekvalitním mobilním telefonu. V důsledku toho do dnes z domovní prohlídky chybí dva miliony korun, které byly nalezeny v trezoru a patřily bratrovi svědkova klienta a jejichž čísla nebylo možno díky nekvalitnímu záznamu zajistit. Všichni obhájci uváděli ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ale i při vazebních zasedáních, že celé obvinění je postaveno na naprosto mylném základě, na naprosto mylné právní konstrukci a vyplývá z neznalosti příslušné legislativy ze strany orgánů činných v trestním řízení. Klienti byli obviněni z toho, že důsledně dodržují zákon, protože kdyby se chovali tak, jak by se podle usnesení o zahájení trestního stíhání chovat měli, naopak by tím porušovali zákon. U vazebního zasedání u soudu [okres] tak advokáti naléhali na pana soudce, doktora [anonymizováno], který rozhodoval o vazbě, aby si minimálně přečetl dva zákony a zřizovací listinu ŘSD, protože byli přesvědčení, že pokud si je přečte, zjistí, že ŘSD je veřejnoprávní subjekt, který je oprávněn k činnosti pouze k té, ke které je výslovně zmocněn zákonem, popřípadě zřizovací listinou a cokoli ostatního nesmí vykonávat. Pak musí okamžitě rozhodnout o propuštění z vazby a celé trestní stíhání by mělo být následně zastaveno. Svědek na základě dlouholetých zkušeností z advokacie se domníval, že v systému je tolik pojistek, že není možné, aby všechny úrovně orgánů činných v trestním řízení, se takto zásadně mýlily. V této souvislosti konstatoval, že dokáže pochopit, že udělá chybu policejní orgán, byť tedy specializovaný na hospodářskou kriminalitu a tudíž určitým způsobem erudovaný. Těžko však chápe, že si zákon nedokáže přečíst dozorová státní zástupkyně paní [příjmení], která je na specializovaném Vrchním státním zastupitelství a má tento druh trestné činnosti v popisu práce, natož to, že si nedokáže zákon přečíst soudce, který rozhoduje o svobodě člověka na osm měsíců. V daném případě navíc byla věc od počátku určena právě dotčenými předpisy a nebylo možné dospět k jinému závěru ani dalším vyšetřováním. To ostatně potvrdilo i usnesení Vrchního státního zastupitelství. Šlo přitom již o třetí nebo čtvrtou státní zástupkyni, která si konečně přečetla zákon a řízení po čtyřech letech zastavila. V případě svědkova klienta navíc během klientovi vazby se rozšířilo trestní stíhání o neoprávněné nakládání s dětskou pornografií, což klient vnímal jako zvyšování nátlaku na něj, navíc v prostředí kde, skutečně stíhaní pro mravnostní delikt, není rozhodně vnímán nějak pozitivně. V té době byl jeho klient ve špatném psychickém stavu a ztrácel chuť dál bojovat. Obě kauzy dálnice i pornografie přitom vyšetřoval pod jedním číslem jednacím tentýž policejní orgán, obě dvě věci dozorovalo vrchní státní zastupitelství. V kauze dálnice byly další nestandardní věci, na které obhájci opakovaně upozorňovali četnými podáními, nakonec i trestním oznámením. Obvinění o přijetí úplatku svědkova klienta bylo postaveno na svědecké výpovědi utajené svědkyně paní [příjmení], tehdejší zaměstnankyně ředitelství silnic a dálnic, která ve věci figurovala pod smyšleným jménem [jméno] [příjmení], jako utajený svědek. Dle výpovědi údajně měla utajená svědkyně od nejmenované osoby slyšet, že údajně pan [celé jméno žalobce] měl jí ukázat nějakou hrst skartovaných papírků, ve kterých měly být zabalené bankovky jako úplatek, které měl dostat od nejmenované osoby. Žádný další důkaz toto obvinění nepodporoval. Teprve následně se ukázalo, že vlastně celá ta výpověď svědkyně, utajené svědkyně, paní [příjmení], alias [anonymizováno], byla vynucena pod nátlakem policistů [jméno] a [anonymizováno] a tehdejšího vyšetřovatele [příjmení], kdy svědkyně pod vlivem alkoholu přiznala vyšetřovateli, co chtěl slyšet. Výpověď svědkyně [příjmení], alias [anonymizováno], přitom v únoru 2012 byla zcela odlišná, již tehdy advokáti znali její pravou identitu a nechali ji předvolat. Při výslechu za přítomnosti vyšetřovatele [příjmení] a snad i JUDr. [anonymizováno], pro kterou to byl klíčový výslech, svědkyně zcela popřela původní tvrzení o úplatcích pana [příjmení]. V takovém případě však v jednom z výslechů musela lhát, což byl opět jeden z argumentů obhajoby, na který opět nebylo reflektováno. Nikdy se s těmi argumenty nikdo nezabýval. Svědek sám kdysi pracoval na protikorupční policii a vyjádřil údiv nad takto získaným důkazem. Nedokázal pochopit, že v této kauze je něco takového vůbec možné. Snad nejhorší v rámci všech pochybení však bylo svědectví dalšího utajeného svědka, pana [titul]. [příjmení] alias [anonymizováno]. Ze spisu jasně vyplývalo, že nejprve pana [příjmení] vyslýchali operativci k nějakým okolnostem, týkajícím se ředitelství silnic a dálnic, kde jim jasně řekl, že je zaměstnancem a ředitelem advokátní kanceláře a že se na něj tedy vztahuje ze zákona povinnost mlčenlivosti, kterou nelze porušit, dokud nebude zproštěn klientem. Přesto mu policisté změnili identitu a k okolnostem, týkajícím se právě jeho činnosti jako pracovníka advokátní kanceláře, vyslechli dokonce za přítomnosti dozorové státní zástupkyně paní [příjmení], která je pod tím protokolem podepsaná, resp. z protokolu vyplývá, že se účastnila tohoto výslechu. Na takto závažné pochybení advokáti upozorňovali četnými podáními, počínaje státní zástupkyní, přes paní [příjmení], vrchní státní zástupkyni, až k trestnímu oznámení. Na toto nebylo reflektováno, naopak bylo bagatelizováno, že advokáti spekulují o totožnosti utajeného svědka. Další pochybení bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání, které se mimo jiné odvolává na nějakou právní analýzu právních vztahů na odpočívkách advokátky paní doktorky [jméno] [příjmení]. Ten dokument dodnes nikdo nenašel a je otázka tedy, jestli vůbec takovýto dokument existoval. Svědek podrobně popsal okolnosti nalezení tzv. [anonymizováno] seznamu, které však pro tuto věc mají spíše význam. Šlo o další pochybení, kdy v médiích proběhla zpráva o údajném nalezení stěžejního důkazu, ačkoliv se tak nestalo. Policie však tuto zprávu nedementovala a legenda o smyšleném [anonymizováno] seznamu žila v médiích svým životem několik měsíců. Přelomem v trestním stíhání bylo převzetí věci vyšetřovatelem [anonymizováno] Pan [anonymizováno] dle svědka odvolala zřejmě paní státní zástupkyně [ulice] pro neschopnost, protože vyšetřovatel sám obhájcům přiznal, že trestné činnosti, která je předmětem trestního stíhání nerozumí, ale plní příkazy ze shora. [příjmení] [příjmení] postupoval ve věci velice přísně a podle trestního řádu, což působilo až úsměvně, když vždy vyžadoval průkazy advokáta, ačkoliv již všechny znal z předchozích výslechů. Vyšetřovatel přitom osobně předvolával k výslechu svědkyni [příjmení], která mu sdělila již zmiňované okolnosti svého prvního výslechu jako utajené svědkyně. Pan [anonymizováno] tehdy vše popsal v úředním záznamu a řešil věc asi přes nadřízené či státní zástupce. Nicméně výsledkem toho byl zásah Generální inspekce bezpečnostních sborů u pana [příjmení], pod vedením nikoho opět paní [příjmení], celý spis byl zabaven a v pytlích odvezen neznámo kam. Dlouho pak byl spis nezvěstný. Obhájci chtěli nahlížet do spisu a zajímali se o něj, ale nikdo nebyl schopen říct, kde je. Nakonec objevil po nějaké době na expozituře v [obec], kde byl na dvoře vysypán a bez dalšího předán. Když byl spis složen dohromady, počaly pro věc zcela nepodstatné výslechy. Následovaly další návrhy na zastavení trestního stíhání, kterým pak bylo vyhověno. Ve věci přitom bylo vyhotoveno více posudků, minimálně dva, týkaly se jednak otázky sdružení a jednak, zda se nejedná o veřejnou zakázku. Oba dva tyto posudky jednoznačně vyvracely ty právní názory usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud jde o JUDr. [anonymizováno], byla jí zasílána obhájci jednotlivá podání, s některými se určitým způsobem vypořádala, ovšem nikdy nebyla schopna vyvrátit meritorní argumentaci. Svědek se s ní setkal jednak setkal u vazebního zasedání u soudu [okres], kde prokázala za prvé velkou neznalost práva, kdy si evidentně pletla několik zákonů dohromady a když na to byla upozorněna, jen mávla rukou, že je to přece jedno. Svědka zarazilo, že i pan soudce [příjmení] se přes to přenesl a vůbec se nezabýval její základní neznalostí práva v této věci. Poté svědek státní zástupkyni občas viděl i na některých úkonech u některých výslechů, např. právě u svědkyně [příjmení] a dalších svědků, kdy tam panovala napjatá situace, k obhájcům se chovala velice pohrdavě. Dokonce si při jednom výslechu pan doktor [příjmení] všiml, že paní [příjmení] na svědkyni, nebo na svědka mrkala a nějakým způsobem gestikulovala. Když tuto nonverbální komunikaci mezi svědkyní a státní zástupkyní chtěl zaprotokolovat, vznikl konflikt. Svědek konstatoval, že bylo zřejmé, že paní [příjmení] chodí k těm klíčovým svědkům, o kterých věděla, jak budou vypovídat. Na advokáty to působilo připravené, protože hodně spolupracovala vždycky s operativou, konkrétně s panem [jméno] a [anonymizováno], víc než s vyšetřovateli. Měla tak zřejmě klíčové svědky tou operativou připravené, což bylo evidentní, když na sebe mrkali a věděli přesně, co mají říkat. Případné nepříjemné otázky ze strany obhajoby na svědky, se snažila paní [příjmení] všemožně zpochybňovat a namítala jejich nepřípustnost. V jednom případě dokonce při výslechu svědka vyvolala konflikt nevhodnými poznámkami, jakým způsobem obhájci sedí na gauči, na který je vyšetřovatelé předtím posadili. To působilo velice neprofesionálně a to bylo i předmětem nějakého řízení u Vrchního státního zastupitelství, kde svědek vypovídal. Svědek už si nevybavoval detaily konkrétní závěry znaleckého posudku, zadaného policií ve věci, vybavil si, že ten posudek byl postaven na zcela mylném právním základě a v podstatě nebyl schopen obstát, ale už si plně na podrobnosti toho posudku. Co se týče medializace dané kauzy, byl v ní rozebírán tzv. [anonymizováno] seznam a mediálně to bylo především podáváno jako [příjmení] a spol., přičemž jeho klient byl pro média zřejmě největším soustem. Nicméně ve všech mediálních výstupech byla uváděna i jména všech čtyřech obviněných.

21. Ze spisu sp.zn. 45 T 1/2018 Městského soudu v Praze, jehož součástí je i vyšetřovací spis žalobce soud zjistil, že usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 16. 1. 2012, č. j. 9 VZV 8/2011-447 o zamítnutí stížností obviněných proti zahájení trestního stíhání (viz bod. 12 odůvodnění tohoto rozsudku) bylo založeno do spisu na čl. 40 uvedeného spisu. Na čl. 4688 (26. svazek uvedeného spisu) byl založen protokol o výslechu obviněného [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 4. 2012, přičemž policejní orgán uvedl, že v jeho výslechu bude pokračováno poté, kdy bude zproštěn mlčenlivosti. [titul]. [příjmení] konkrétně konstatoval, že pracuje v Advokátní kanceláři [právnická osoba], dříve [příjmení] a partner, je vázán mlčenlivostí ve věcech informací a to na základě zákona [číslo] o advokacii ve spojení s trestním řádem, a této nebyl dosud zproštěn, což tedy případně doloží žádost o zproštění do vyšetřovacího spisu. Následně tedy byl vyslechnut s tím, že v té době, 17. 12. 2012, byl ve výkonu trestu odnětí svobody a již byl i dříve trestán. Na čl. 5251 uvedeného trestního spisu byl založen úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 13. 8. 2012, kde se vyjadřovala k telefonátu na obviněného [celé jméno žalobce]. V předchozím výslechu svědkyně [příjmení] 9.2.2012 dále vypovídala proti obviněným. Na čl. 5836 byl založen protokol o výslechu svědka [jméno] [příjmení] ze dne 25. 11. 2011, výslech, dle § 55 odst. 2 trestního řádu (tzn. v utajeném režimu). Svědek po konzultaci se svým právníkem doplňoval svou výpověď ze dne 16. 11. 2011 s tím, že dle právního rozboru vyplývá, že„ ŘSD je oprávněno nakládat se svým majetkem v souladu se zákonem § 219/2000 Sb. atd., atd. Výslechy utajeného svědka [jméno] [příjmení] byly dále provedeny mimo jiné 16.11.2011 (viz čl. 5820), 25.11.2011 (viz čl. 5836) a nedatovaného dne (viz čl. 5842), výslech svědkyně [jméno] [příjmení] dne 23. 11. 2011 (viz čl. 5846).

22. Dle úředního záznamu ze dne 9.4.2013 o předání předvolání k výslechu svědkyni [jméno] [příjmení] s poznámkou„ pro vnitřní potřebu do zjištění stavu věci nezakládat do originálu spisu“, podle se uvedeného dne, společně s kolegou kapitánem [jméno] [příjmení], dostavil kapitán [jméno] [příjmení] na pracovní schůzku do budovy sídle státního organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR na [obec a číslo], kde byla kontaktována svědkyně [jméno] [příjmení], aby vydala listinné materiály a rovněž jí bylo předáno předvolání k výslechu svědka.„ Jmenovaná, jakmile spatřila předvolání k výslechu svědka, nejprve zkoprněla, úplně ztuhla, poté spontánně bez jakéhokoli dlouhého přemýšlení tichým hlasem sdělila, že už k nám na výslech nechce, že už v této věci vůbec vypovídat nechce, že již na Policii vypovídala a doufala, že má vše za sebou, a vše pro ni skončilo. Než uvedené dopověděla, rozplakala se a poslední z uvedených sdělení již dokončovala se slzami v očích, s kapesníkem v ruce, kterým si tekoucí slzy utírala. Otočila se ke zdi, zády tedy k oběma policistům, chvíli mlčky posečkala v předkloněné poloze, poté, co se uklidnila, utřela si obličej, otočila se zpět k nim a omluvila se, ať se nezlobí, že opravdu na Policii již nechce jet, že chce mít klid, že to posledně bylo úplně strašné, a ať to uděláme, jak chceme, hlavně, aby k nám již nejela.“ Taková reakce jmenované jej velmi zaskočila, neboť v případě výslechu svědkyně se s něčím podobným za 11 let své praxe nesetkal. Svědkyně na vysvětlenou uvedla, že když byla poprvé v této věci v kontaktu s Policií, zavolal ji v 9 hodin ráno k sobě do kanceláře její ředitel. Když k němu přišla, čekali na ní 2 příslušníci protikorupční Policie, podplukovník [anonymizováno] a kapitán [jméno], kteří ji bez jakéhokoliv vysvětlení či prokázání listinou vzali do auta o odvezli pryč. Svědkyně cestou cítila velký strach, nevěděla kam, ani proč jede a na její dotazy byli policisté velmi nepříjemní, ale nic jí nevysvětlili. Trousili nějaké posměšky na její adresu, tvrdili, že vše již stejně ví, že v tom jede s „ nimi“ apod. Policisté jmenovanou odvezli na služebnu protikorupční Policie na Senovážném náměstí v [obec], kde s ní bez zápisu protokolu započali společně s dalším policistou zostra dotazovat, podsouvat jí různá tvrzení, která měla přijmout za své. Situace svědkyni velmi vystrašila, na Policii byla poprvé v životě a hned stála proti 3 zkušeným policistům, kteří se jí snažili zatáhnout do předem připraveného scénáře. Policisté svědkyni vyhrožovali, že bude obviněna společně s ostatními blíže nespecifikovanými jedinci, pokud neuvede skutečnosti, které jí předestřeli. Tlak na svědkyni byl obrovský, výslech se protahoval a nikdo nevěděl, kde je, obávala se také o dceru ve školce, protože neměla jak někomu sdělit, aby se o dceru postaral. Později se připojila sympatická blondýnka, rovněž policistka, která svědkyni přesvědčila, aby řekla vše tak, jak chtějí. Díky této policistce bylo svědkyni umožněno zatelefonovat do školky a zajistit vyzvednutí dcery. Z Policie byla propuštěna až kolem 6 hodiny odpoledne. Od rána nic nejedla a měla hlad, byla po psychické i fyzické stránce zcela na dně, nato dostala od policistů postupně za sebou 2 panáky tvrdého alkoholu, které přijala a protože byla vyhládlá, opila se. V opilosti poté začala vypovídat do protokolu o podaném vysvětlení. Když začala takto vypovídat a bylo zřejmé, že nátlak policistů splnil svůj účel, přerušili záznam a její výpověď zaznamenávali formou výslechu svědka, jako neodkladný a neopakovatelný úkon, tedy bez přítomnosti obhájců. Svědkyně byla vyslechnuta jako utajovaný svědek, přestože utajení odmítala. Nikdo se jí nedotázal, zda žádá přítomnost právního zástupce, ani nebyla v tomto smyslu poučena. Kdyby věděla, že má na přítomnost advokáta právo, zcela jistě by na jeho přítomnosti trvala. Situace byla pro svědkyni o to těžší, že při jejím odjezdu ze zaměstnání, nebyla na pracovišti přítomná její vedoucí, paní [příjmení], která by jí jistě za těchto podmínek k výslechu odjet nenechala, a zřejmě by za ní alespoň vyslala podnikového právníka. Takto nikdo na pracovišti nevěděl, kde se jmenovaná nachází, a ona sama ani nemohla nikoho vyrozumět. Po těchto sdělením svědkyně se oba policisté vrátili na služebnu a ve spisovém materiálu zjistili několik pochybení, jednak úřední záznam o podaném vysvětlení byl datován 30. 11. 2011 od 10:30, jako konec výpovědi však byl uveden čas 23. 11. 2011, v 12:45 hod (rozpor v denním datu). Protokol o výslechu utajeného svědka [jméno] [příjmení] byl započat 23. 11. 2011, v 8:30, ukončen měl být v 14:15 hod., bez uvedení data dne. V kolonce poměr s podezřelým má být uvedeno bez poměru, je ovšem známo, že jmenovaná je bývalou přítelkyní obviněného [celé jméno žalobce]. Přesto, že je protokol učiněn před sdělením obvinění, není v protokolu uveden důvod konání úkonu, jako neodkladný, nebo neopakovatelný. U výslechu nebyl přítomen soudce. V poučení, uvedeném v protokolu o výslechu, není výslovně uvedena obvyklá fráze„ zvláště jsem byla poučena na právo odepření výpovědi, poučení jsem rozuměla a právo odepření výpovědi nevyužívám“, které je striktně vyžadováno, a v různých obdobách automaticky používáno ve všech výsleších, všemi vyšetřovateli. Chybí vyjádření k poučení o právu na přítomnost právního zástupce, a vyjádření o aktuálním zdravotním stavu vypovídající osoby. K této utajené svědkyni dále zjistili, že 13.12.2011 vydala v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 trestního řádu, jako věc důležitou pro trestní řízení náušnice z bílého kovu, které dle svého sdělení dostala od jednoho z obviněných, jako vánoční dárek. Přestože je protokol o vydání věci formulován na utajenou identitu svědkyně, bylo uvedeno reálné rodné číslo a adresa svědkyně. Díky tomu později obhájci rozklíčovali skutečnou totožnost této osoby (viz třeba protokol o vydání věci pod č. j. OKFK-210238/TČ-2010-200206, podepsáni [anonymizováno], [jméno], [příjmení]). 21. 12. 2011 bylo v této věci zahájeno trestní stíhání. Již zmiňované náušnice byly vráceny [jméno] [příjmení] na její skutečnou identitu dne 20. 7. 2012.

23. S ohledem na to, že zdejší soud není revizním orgánem a jeho úkolem není hodnocení jednotlivých důkazů, které byly (či nebyly) provedeny v rámci trestního řízení, přičemž nezákonnost daného trestního stíhání byla mezi účastníky nesporná, soud jako nadbytečné nehodnotil důkazy, podporující obranu žalobce v trestním řízení - právní stanovisko č. j. USP/ST/POST10 2012 k otázce pronájmu dálničních odpočívek soukromým subjektům ze dne 26. 10. 2012, stanovisko č. j. USP/ST/108 2012 ze dne 26. 10. 2012.

24. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 čj.: 15 C 64/2015 – 251 ze dne 21.9.2017, soud shledal odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, a sice zahájení trestního stíhání Ing. [jméno] [příjmení] ve věci, vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp.zn. 31 T 10/2014. Soud měl za prokázané, že došlo k zásahu do rodinné sféry žalobce, když jeho dceru dle její výpovědi označovali za dceru kriminálníka apod., rovněž zásah do profesní roviny žalobce, kterému byla v důsledku trestního stíhání zrušena prokura. Stejně tak měl soud z předložených článků za prokázánu medializaci daného případu a zásah do zdravotní roviny, když tehdejší žalobce navštěvoval lékaře. Soud přihlédl ke skutečnosti, že trestní stíhání žalobce probíhalo po dobu od 4.9.2012 do 2.6.2014, po dobu necelých dvou let. Soud dospěl k závěru, že je na místě odškodnění v penězích a to zejména v situaci, kdy žalobce byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání a byl v trestním stíhání také jednou odsouzen, čímž došlo k zásahu do všech osobnostních složek žalobcovy osobnosti. Ohledně výše přiměřenosti zadostiučinění soud vycházel z jiného srovnávacího případu a dospěl k závěru, že částka, která je schopná reparovat vzniklou nemajetkovou újmu je částka 170.000 Kč.

25. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 92 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

26. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

28. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

29. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

30. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

31. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

32. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

33. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

34. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

35. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

36. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

37. Ve výroku ad. I. soud částečně zastavil řízení s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby.

38. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že byl žalobce v době od 21.12.2011 do 14.09.2015 nezákonně trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ČTS: OKFK [číslo] 2011 - [číslo] ze dne 22.12.2011, a to pro pokračující trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení §255 odst. 1, odst.3 zákona číslo 140/1961 Sb. - trestní zákon, spáchaného ve formě účastenství dle ustanovení § 10 odst.l, písm. c) trestního zákona jako pomocník. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] vydaným dne 13. 07. 2015 pod č.j. 7 VZV 13/2012-7290, když naříkaný skutek není trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 09. 2015. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, k němuž trestním stíháním došlo, si vyžaduje satisfakci v penězích, spor tu existuje toliko o výši náhrady v penězích vyjádřené. Pokud jde o samotné trestní stíhání, nemá soud pochyb, že ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k jednání v rozporu se zákonem, přičemž tuto skutečnost potvrdilo nejen rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, ale také všichni vyslechnutí svědci (kromě JUDr. [příjmení]), kteří si již s odstupem času (logicky) všechny okolnosti nepamatovali. Pro dané řízení však není podstatné osvětlit všechny protizákonné skutky a okolnosti, které měly vést k trestnímu stíhání žalobce, jakkoli každá z těchto okolností má sama o sobě velký význam. Z hlediska posouzení nezákonnosti daného trestního stíhání plně postačuje, že zkoumané trestní stíhání bylo zrušeno Vrchním státním zastupitelstvím v [obec], přičemž toto nestandartní jednání orgánů činných v trestním řízení samo konstatovalo. Soud však k těmto okolnostem přihlížel z hlediska dokreslení představy, jak dané trestní stíhání působilo na osobu žalobce. Z tohoto důvodu se soud nehodlá vyjadřovat k výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], jejíž výpověď působila značně rozporuplně. Soud má v tomto směru za prokázáno, že došlo k jednak k zásadnímu zásahu do sféry žalobcova duševního zdraví, když tento se musel léčit medikací a docházel po určitou dobu k lékaři s [anonymizováno 5 slov]. Co se týče léčby spontánního [anonymizováno], která měla být dle žalobce konzervativní a dokonce non lege artis, soud žalobci uvěřil, že byl léčen s tímto onemocněním v průběhu trestního řízení, byť žalobce tato svá tvrzení jinak doložil. Žalobce při své výpovědi působil zcela důvěryhodně, evidentně pohnut vzpomínkou na prodělané onemocnění, jehož léčbu byl nucen podstoupit ve vazební nemocnici. Současně však soud nemůže posoudit, zda skutečně byla léčba prováděna non lege artis, když kromě žalobcových tvrzení k tomuto závěru nemá žádný další podklad. Tato otázka ostatně, stejně jako alternativní možnost léčby, by byla spíše věcí znaleckého posudku, protože ani žalobce sám není (byť pacientem s uvedeným onemocněním) dostatečně erudovaným v oboru zdravotnictví, aby ji dokázal kvalifikovaně posoudit. Co se týče dopadů do sféry rodinného života žalobce, má soud za to, že každé trestní stíhání má bez ohledu na osobu obviněného vliv na všechny složky jeho života. Žalobce uvedl, že byl po určitou dobu ze strany svých přátel považován de facto za vyvrhele a byť lidé ze širšího okolí se mu počali stranit, jeho opravdoví přátelé mu nadále věřili a rovněž i rodina. Během trestního stíhání byl žalobce nesvůj, nebyl tím veselým a bezstarostným partnerem své přítelkyni (nyní manželce), musel dceři vysvětlovat celou situaci (byť je samozřejmě otázkou, nakolik jí [anonymizováno] dítě dokáže pochopit) a musel uklidňovat i svou tehdy [anonymizováno] matku, aby ji nerozrušoval. Co se týče pracovní sféry, uváděl žalobce, že měl být dle interně sdělených informací již v prosinci 2011 jmenován do funkce ředitele ČKD, toto však bylo odloženo až do roku 2014. V této souvislosti však nutno poukázat na to, že samotné trestní stíhání žalobce počalo 22.12.2011, tedy těsně před vánočními svátky a pokud by skutečně bylo důvodem pro odložení povýšení žalobce do uvedené pracovní pozice, muselo by se zamýšlené jmenování konat ještě během svátků na konci roku, což je velice nepravděpodobné. V neposlední řadě rovněž nutno poukázat na to, že sám žalobce vypověděl, že do uvedené pozice byl jmenován ještě v roce 2014, tedy během trestního stíhání. Přesto lze uzavřít, že žalobce byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání, proto soud hodnotil zásah do profesní sféry žalobce alespoň jako okrajový. Soud rovněž zdůrazňuje, že pro zásahy do rodinné, osobní i pracovní sféry žalobce, měl pouze jeho tvrzení z účastnické výpovědi. Jiná situace je však v případě zásahů, způsobených zjištěnými pochybeními v průběhu trestního stíhání. Jak žalobce během řízení vypověděl, je vzděláním právník se širokou praxí. Pro osobu s takovým vzděláním musela zjištěná pochybení skutečně působit velice bezútěšně až absurdně. Žalobce, znalý procesu trestního řízení, v konfrontaci s jeho evidentním porušováním a při vědomí, že je ve středu soukolí, z nějž není cesty ven, když na jeho argumenty ani námitky jeho obhájce není brán zřetel, musel skutečně pociťovat velké obavy o výsledek trestního stíhání. Pokud jde o porovnání s jiným obdobným případem vycházel soud z porovnání žalobcova spoluobviněného ing. [jméno] [příjmení], vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 64/2015. Oba poškození byli obviněni v tomtéž trestním stíhání, nicméně s jinými důsledky. Zatímco tamní poškozený byl následně rovněž i obžalován a jeho věc byla vedena dále i před soudem, stíhání žalobce skončilo ještě před podáním obžaloby. Oba poškození tvrdili rozsáhlou medializaci jejich případu, zatímco však poškozený ve srovnávaném případě soudu předložil konkrétní články, v tomto případě žalovaná medializaci nerozporovala, byť současně poukazovala na to, že tato byla dána zásadou veřejnosti trestního stíhání, přičemž žalobce netvrdil ani neprokazoval, že by v rámci medializace došlo k jakémukoliv excesu. Oba poškození prokázali zásahy do zdravotní roviny, žalobce však na rozdíl od tamního poškozeného byl dlouhodobě léčen psychofarmaky, zatímco tamní poškozený„ pouze“ navštěvoval lékaře. V obou případech došlo k zásahům do profesní sféry, oba byli trestně stíháni v souvislosti se svým zaměstnáním, přičemž u poškozeného ve srovnávacím případě došlo ke zrušení prokury, zatímco žalobce byl v průběhu trestního stíhání jmenován na vyšší pozici, než kterou před zahájením trestního stíhání zastával, když do cca poloviny roku 2008 působil jako ředitel [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], od roku 2014 pak jako generální ředitel ČKD. U obou došlo k zásahům do osobní a rodinné sféry, byť žalobce tuto prokazoval pouze svým účastnickým výslechem, tedy dopad nebyl prokázán s takovou jistotou jako v případě poškozeného ve srovnávacím případě. Současně však nelze pominout délku jejich trestního stíhání, kdy poškozený ve srovnávacím případě byl stíhán po dobu 1 roku a 8 měsíců, zatímco žalobce po dobu 3 let a 8 měsíců. S ohledem na to, že trestní stíhání poškozeného ve srovnávaném případě trvalo téměř o polovinu kratší dobu než v případě žalobce a s přihlédnutím ke konkrétním prokázaným dopadům do sféry života obou poškozených, dospěl soud k závěru, že je přiměřené zadostiučinění v případě žalobce v rozsahu dvojnásobku odškodnění, které bylo přiznáno poškozenému ve srovnávaném případě, tedy částka 340 000 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně žalobci hradila částku ve výši 170 000 Kč, soud proto žalobě ve výroku ad. II. vyhověl, co do rozdílu mezi jím přiznaným zadostiučiněním a již vyplaceným zadostiučiněním ze strany žalované včetně úroku z prodlení z obou částek a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad. III. rozsudku zamítl, a to včetně žalobcem požadovaného zveřejnění omluvy ve vyjmenovaných denících, když v řízení nebylo prokázáno, že by došlo v rámci informování těmito médii k jakémukoliv excesu a že by tedy byl důvod s ohledem na intenzitu zásahu přistoupit k tomuto způsobu zadostiučinění.

39. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 1 o. s. ř., a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu nákladů řízní. V této věci žalobce uplatnil tři samostatné nároky (nemajetková újma z trestního stíhání, nemajetková újma za nezákonnou vazbu a omluva za nezákonné trestní stíhání), byl zcela úspěšný ohledně všech tří nároků (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015) a náleží mu tak ve smyslu citovaného ustanovení o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalované (objektivní kumulace). Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), což je v daném případě částka 150 000 Kč. Úspěch žalobce tak byl v plném rozsahu, když i jen částečný úspěch ohledně nemajetkové újmy je považován jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány 8 úkony na základě právního zastoupení po 7 940 Kč (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast při jednání dne 6.11.2018, 3.12.2019, 10.3.2020, 2.6.2020 a 23.8.2022) dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, včetně 4x režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl. 177/1996 Sb., v platném znění, to vše s 21% DPH ve výši 12 432 Kč, celkem tedy 71 632 Kč.