42 C 85/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 1 036 402 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 965.802,00 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 13.4.2017 do zaplacení, a úrokem z prodlení z částky 70.600,00 Kč od 13.4.2017 do 16.10.2018, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody ve výši 1 036 402 Kč, způsobené mu nezákonným trestním stíháním v řízení před Městským soudem Praze, sp.zn. 56 T 7/2015, které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 10. 2014 vydaným Policii ČR ÚOOZ SKPV Odbor násilí č.j.: UOOZ [číslo], pro trestný čin, resp. zločin podvodu § 209 odst.1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, po skončení vyšetřování byla na mě podána obžaloba pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Řízení bylo pravomocně skončeno poté, co byl žalobce rozsudkem MS v [obec] ze dne 21. 4. 2016 obžaloby v celém rozsahu zproštěn proto, že žalovaný skutek nebyl trestným činem, přičemž tento rozsudek potvrzen rozhodnutím VS v [obec] o zamítnutí odvolání ze dne 25. října 2016, sp. zn. 7To 86/2016. V důsledku nezákonného trestního stíhání nárokoval žalobce náhradu škody za náklady obhajoby, když před hlavním líčením pověřil svojí obhajobou advokáta, který po skončení řízení vyúčtoval své služby ve výši 116.402 Kč a žalobce mu tuto částku zaplatil. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 920 000 Kč, když ještě před začátkem trestního stíhání uzavřel 18.4.2014 Smlouvu o poskytnutí služeb se společností [právnická osoba], přičemž uvedená částka je sjednanou fixní odměnou z této smlouvy. Smlouva však byla v reakci na zahájení mého trestního stíhání a s ním spojené neobvyklé medializace (věc byla navíc spojena s dvojnásobnou vraždou), objednatel služeb od smlouvy jednostranně odstoupil. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 12.4.2017, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 12.4.2017 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 1.036.402 Kč, sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 96.200 Kč a z náhrady ušlého zisku ve výši 920.000 Kč. Požadavku žalobce na poskytnutí náhrady nákladů právního zastoupení žalovaná vyhověla co do částky 70.600 Kč, ve zbytku nároky žalobce zamítla dne 15. 10. 2018. Oproti předloženému přehledu úkonů právní služby žalovaná nehradila poradu s klientem ve dne 3. 12. 2015, když první porada je součástí úkonu přípravy a převzetí obhajoby, a dále pak nehradila porady s klientem ve dnech 11. 12. 2015, 22. 1. 2015, 28. 1. 2016, 2. 3. 2016, 10. 3. 2016, 14. 4.2016, 21. 4. 2016 a 24. 10. 2016, které nebyly žalované nijak doloženy. Dále žalovaná uhradila za účast při hlavním líčení konaném dne 8.3.2016 (od 9:00 hod do 11:25 hod a od 13:00 hod do 13:50 hod) odměnu za 2 úkony právní služby a zároveň náhradu za ztrátu času ze přerušení jednání za 4 započaté půlhodiny (tedy nikoliv účtovanou odměnu za 3 úkony právní služby). Co se týče ušlého zisku, vyčísleného žalobcem ve výši 920.000 Kč, žalovaná poukázala na to, že dle znění Smlouvy o spolupráci měla být fakturace prováděna dílčími fakturami za každý měsíc (tedy žalobci tak měla být poskytnuta odměna nejméně za období od 1. 9. 2014 do 9. 12. 2014). Žadateli rovněž nic nebránilo, aby po dobu svého trestního stíhání vykonával jinou výdělečnou činnost. Existence škody v tvrzené výši tak nebyla žalobcem prokázána a zůstává sporná. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Před zahájením prvního jednání vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 70 600 Kč, a to s ohledem na to, že žalovaná 17.10.2018 plnila, přičemž vedle zbývajícího předmětu řízení nadále požadoval úrok z prodlení ze zpětvzaté částky do dne její úhrady.

4. Soud o částečném zastavení řízení rozhodl usnesením č.j. 42 C 85/2018-44 ze dne 16.12.2020 5. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že byl žalobce trestně stíhán, přičemž jeho stíhání se následně ukázalo být nezákonné, přičemž u žalované následně uplatnil nárok na náhradu obhajného a ušlého zisku, který mu měl v důsledku trestního stíhání být způsoben.

6. Žádostí o mimosoudní odškodnění, doručenou žalobcem Ministerstvu spravedlnosti 12.4.2017, uplatnil žalobce u žalované nárok, uplatněný následně žalobou.

7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 15.10.2018 byl vypořádán nárok na předběžné projednání nároku žalobce ze dne 12.4.2017, přičemž byly v dané věci uznány některé úkony právního zastoupení (s výjimkou vyjmenovaných úkonů) a přiznaná částka ve výši 70.600,00 Kč měla být zaslána na jeho účet. Nárok na náhradu ušlého zisku žalovaná odškodnit odmítla.

8. Dle stvrzenky z 2.12.2016, vystavené Advokátní kanceláří [příjmení] & [příjmení], uhradil žalobce částku 96.200,00 Kč za právní zastoupení v trestní věci 56 T 7/2015.

9. Usnesením Policie ČR ze dne 13.10.2014, č.j. UOOZ-2159/TČ-2012-290010 ze dne 13.10.2014 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobce za zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. spáchaný ve spolupachatelství podle ustanovení § 23 zákona č. 40/2009 Sb.

10. Dle Smlouvy o poskytování služeb, uzavřené mezi [právnická osoba] jako objednatelem a žalobcem jako poskytovatelem, podle které bylo předmětem smlouvy závazek poskytovatele zajistit organizaci kompletní stavebně-technologické části při obnově a rekonstrukci objektu 07 – rafinérie jedlých olejů na adrese [adresa], okres [okres], v období od září 2014 do dubna 2016 dle pokynů a požadavků objednatele. Cena za předmět díla bez DPH byla smluvena na částku 920 tis. Kč, přičemž v rámci fakturačních a platebních podmínek bylo sjednáno, že za přípravné období, tedy září a říjen roku 2014 bude poskytovatel fakturovat částku 35 000 Kč za měsíc. Od listopadu 2014 bude činit výše měsíční fakturace poskytovatele částku 50 000 Kč za měsíc. Splatnost faktury činí 14 dnů ode dne jejího předání zástupci objednatele ve věcech smluvních, a současně je sjednána smluvní pokuta. Fakturace má být prováděna dílčí fakturou za každý uplynulý kalendářní měsíc v následujícím měsíci, se souhlasem technického zástupce objednatele.

11. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

14. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

15. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

17. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

21. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

22. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

23. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán na základě usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 10. 2014 č.j.: UOOZ [číslo], pro trestný čin, resp. zločin podvodu § 209 odst.1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, po skončení vyšetřování byla na mě podána obžaloba pro zločin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku k MS v [obec]. Řízení bylo pravomocně skončeno poté, co byl žalobce rozsudkem MS v [obec] ze dne 21.4.2016 obžaloby v celém rozsahu zproštěn proto, že žalovaný skutek nebyl trestným činem, přičemž tento rozsudek potvrzen rozhodnutím VS v [obec] o zamítnutí odvolání ze dne 25.10.2016, sp. zn. 7To 86/2016. Žalobce požadoval náhradu škody za vynaložené náklady na obhajné ve výši 116.402 Kč a náhradu ušlého zisku ve výši 920 000 Kč. Žalobce však neustál břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když jednotlivé úkony obhajného nijak neoznačil, a to navzdory výzvě soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., když na tuto reagoval prohlášením, že jednotlivé úkony jsou zřejmé z přehledu úkonů a samotného spisu. [příjmení] přehled však žalobce nedoložil, pouze pokladní doklad o úhradě částky 96.200,00 Kč, z kterého však rozsah úkonů není patrný. V průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaná část nároku na obhajné ve výši 70 600 Kč žalobci uhradila, přičemž žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. Soudu však nadále není zřejmé, za jaké úkony žalobce obhajné původně požadoval a které úkony již nadále nepožaduje. Za této situace, kdy žalobce neustál ani břemeno tvrzení, soudu nezbylo než žalobu co do nároku na obhajné zamítnout. Pokud jde o žalobcem uplatněný nárok na ušlý zisk ze Smlouvy o poskytnutí služeb se společností [právnická osoba], ani v tomto případě žalobce nenaplnil břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když na výzvu soudu nevysvětlil zjevný rozpor mezi svými tvrzeními a předloženými důkazy, když podle smlouvy mu měla být sjednaná odměna vyplácena v měsíčních splátkách, které závisely na odvedených službách a následně vystavené faktuře právě ze strany žalobce. Smlouva přitom v době zahájení trestního stíhání trvala již přibližně dva měsíce, přičemž měly být fakturovány služby nejméně za měsíc září 2014. K uvedenému žalobce pouze doplnil, že mu byla vyplacena„ pouze minimální část“ z původně objednané ceny služby, aniž by tuto blíže specifikoval, přičemž odkázal na fakturu a svědecké výpovědi. Fakturu však soudu rovněž nepředložil. Je tedy zjevné, že žalobce uplatňuje ušlý zisk ve výši, která odpovídá původně sjednané odměně z uvedené smlouvy, avšak nikoliv skutečně ušlému zisku z této smlouvy, když část (byť minimální) mu byla ze strany kontrahenta uhrazena a nemůže se tedy jednat o totožnou částku, přičemž žádné další nároky, které by ušlý zisk ze smlouvy navyšovaly až do výše původně sjednané odměny, netvrdil. Jen na okraj nutno uvést, že žalobce při jednání upřesnil, že uvedená faktura měla dokládat pouze vztah mezi účastníky a byla vystavena až po ukončení uvedeného smluvního vztahu. Za této situace, kdy trvá zjevný rozpor mezi tvrzeními žalobce a skutečnostmi, které vyplynuly z (právě žalobcem) předložených důkazů, již soud neprováděl další důkazy, protože žalobce neunesl ani břemeno tvrzení. V takové situaci soudu nezbylo než žalobu zamítnout, aniž by se blíže zabýval naplněním jednotlivých podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, načež se připravovala na ústní jednání dne 9.10.2020 a 22.1.2021 a těchto jednání se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 1 500 Kč.