43 C 116/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobkyně: Anonymizováno , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 38 812,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 250 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 562,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 562,50 Kč od 6. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 250 Kč od 6. 6. 2023 do 29. 9. 2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 38 812,50 Kč s příslušenstvím, která jí vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 22. 4. 2016 žalobkyně u jmenovaného soudu podala žalobu o zaplacení částky 2 433 844 Kč v rámci zúžení, resp. vypořádání společného jmění manželů. Soudní řízení bylo pravomocně skončeno až dne 14. 10. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, , pobočky v , Anonymizováno, , ze dne 27. 9. 2022, č. j. , spisová značka, . Ke skončení předmětné věci však dle žalobkyně došlo až dne 1. 2. 2023 nabytím právní moci usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne 5. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým bylo zastaveno dovolací řízení. Posuzované soudní řízení trvalo dle žalobkyně 6 let a 9 měsíců. Délka řízení byla zcela nepřiměřená a byla vícenásobně delší, než je vzhledem k okolnostem případu možné očekávat. V posuzovaném řízení byly zapojeny tři soudní instance. Dle žalobkyně se jednalo o věc standardní, z hlediska složitosti nikterak se odlišující od věcí stejné materie. Žalobkyně má za to, že žádným svým jednáním nezavinila nepřiměřenou délku soudního řízení. Nepřiměřená délka řízení byla dle žalobkyně zapříčiněna nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci spočívajícím v neodůvodněných průtazích při jejich procesním postupu. Průtahy v řízení byly mj. způsobeny soudem prvního stupně, když usnesením ze dne 28. 11. 2016, č. j. , spisová značka, , rozhodl o zastavení řízení, a následkem toho došlo k nařízení prvního jednání ve věci až cca rok po zahájení řízení. Dále byly mj. způsobeny ne zcela standardním postupem odvolacího soudu, když tento nejprve odročil jednání 15. 2. 2018 za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 23. 2. 2018, aby pak tento termín odročil z důvodu předvolání a opětovného výslechu svědka. Ke značnému prodloužení řízení pak došlo z důvodu nesprávného právního posouzení ze strany soudu odvolacího, jak vyplývá ze zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci. Konkrétní význam řízení byl pro žalobkyni značný a tato okolnost dle jejího názoru odůvodňuje zvýšení základní částky o 25%. Nepřiměřená délka řízení měla a má vliv na uhrazení jí pravomocně přiznané částky, když se žalovaný v průběhu posuzovaného řízení zbavoval svého nemovitého majetku, v důsledku čehož je uspokojení pohledávky žalobkyně k datu podání žaloby zanedbatelné a do budoucnu ztížené. S ohledem na uvedené skutečnosti má žalobkyně za to, že jí náleží nárok na základní částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, zvýšenou o 25% z důvodu značného významu předmětu řízení pro žalobkyni, tzn. částku ve výši 18 750 Kč za jeden rok řízení s přihlédnutím ke snížení v prvních dvou letech řízení. Za 81 měsíců trvání soudního řízení činí celkový nárok dle žalobkyně 107 812,50 Kč. Žalovaná žalobkyni z této částky uhradila 69 000 Kč. Žalobkyně se proto žalobou domáhá již jen zaplacení částky 38 812,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalované o snížení základní částky o 15% s ohledem na skutkovou a procesní složitost řízení, o 10% z důvodu, že řízení bylo opakovaně vedeno na dvou stupních soudní soustavy a před Nejvyšším soudem ČR, a zvýšení pouze o 5% s ohledem na význam řízení pro žalobkyni.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě shledala délku řízení za nepřiměřenou a navrhla žalobu zamítnout z důvodu, že žalobkyni při mimosoudním projednání poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 69 000 Kč. Potvrdila, že žalobkyně u ní dne 29. 3. 2023 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 103 125 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. Celková délka řízení činila dle žalované 6 let a 9 měsíců, v řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, z toho 4x soudem I. stupně, 5x soudem odvolacím a 1x soudem dovolacím. Věc byla částečně skutkově složitá, soud prováděl listinné dokazování, důkaz soudními spisy Krajského soudu v , právnická osoba, . Soud opakovaně žalobkyni vyzýval k doplnění skutkových tvrzení, tato opakovaně žádala o prodloužení lhůty. Ve věci byla konána řada ústních jednání. Věc byla dle žalované zatížena i procesně, neboť oba účastníci opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků. Řada jednání byla odročována na žádost účastníků či svědka. Význam předmětu řízení je nutno dle žalované hodnotit jako běžný, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala v řízení jako fyzická osoba, která po žalovaném oprávněně nárokovala částku přesahující 2 000 000 Kč s příslušenstvím, význam předmětu řízení pro žalobkyni byl žalovanou zhodnocen jako mírně zvýšený, neboť se jednalo o nemalou finanční částku. Z hlediska přiměřenosti délky řízení nebyly žalovanou zjištěny výrazné průtahy na straně soudu, nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že rozhodnutí soudů nižších stupňů byla opakovaně rušena soudy vyšších instancí. S ohledem na všechny shora uvedené okolnosti byla celková délka řízení shledána žalovanou jako nepřiměřená. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 86 250 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Základní částku žalovaná ponížila s ohledem na skutkovou a procesní složitost řízení o 15% a o 10% z důvodu, že řízení bylo opakovaně vedeno na dvou stupních soudní soustavy a před Nejvyšším soudem ČR. Základní částku poté navýšila o 5% s ohledem na význam řízení pro žalobkyni.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne 22. 4. 2016 byla Okresnímu soudu v , Anonymizováno, doručena žaloba o zaplacení 2 433 844 Kč s přísl. v rámci zúžení, resp. vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně v předmětném řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně proti žalovanému , jméno FO, . Žalobkyně v žalobě požádala o osvobození od placení soudních poplatků. Dne 30. 5. 2016 doručila soudu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením ze dne 2. 6. 2016 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne 2. 6. 2016 byl soudem vydán platební rozkaz, proti němu podal žalovaný v zákonné lhůtě dne 8. 6. 2016 odpor. Usnesením ze dne 11. 7. 2016 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Podáním ze dne 29. 8. 2016 se žalovaný vyjádřil k žalobě. Na základě vyjádření žalovaného bylo následně vyžádáno několik soudních spisů. Usnesením ze dne 28. 11. 2016 bylo řízení zastaveno s tím, že pohledávka žalobkyně byla přihlášena i do insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému, přičemž pohledávka byla popřena a žaloba o vypořádání společného jmění manželů zamítnuta. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne 19. 12. 2016 odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 19. 1. 2017. Usnesením Krajského soudu v , právnická osoba, , pobočky v , Anonymizováno, , ze dne 24. 2. 2017 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno tak, že se řízení nezastavuje. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 9. 3. 2017. Dne 27. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na 18. 4. 2017. Podáním ze dne 31. 3. 2017 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu pobytu v zahraničí. Jednání bylo odročeno na 28. 4. 2017. Dne 28. 4. 2017 se konalo jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy. Žalobkyně byla zároveň poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž požádala o poskytnutí lhůty 30 dnů k doplnění skutkových tvrzení a k navržení důkazů. Jednání bylo s ohledem na žádost žalobkyně odročeno na neurčito. Podáním ze dne 22. 5. 2017 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů alespoň o dalších 30 dnů. Dne 24. 5. 2017 doplnil skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazů žalovaný. Podáním ze dne 27. 6. 2017 žalobkyně doplnila skutková tvrzení s návrhy důkazů. Dne 7. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 9. 2017. Podáním ze dne 17. 7. 2017 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na 15. 9. 2017. Podáním doručeným soudu dne 9. 8. 2017 žalobkyně doplnila důkazní návrhy. Dne 15. 9. 2017 se konalo jednání, na kterém byl proveden výslech svědka a byly provedeny listinné důkazy. Strany požádaly o poskytnutí přiměřené lhůty za účelem smírného vyřízení věci. Jednání bylo odročeno na 10. 10. 2017. Dne 10. 10. 2017 nalézací soud vyhlásil rozsudek, kterým bylo žalobě co do jistiny vyhověno. Proti rozsudku podal žalovaný dne 15. 11. 2017 odvolání s návrhem na osvobození od soudních poplatků. Dne 20. 11. 2017 podala odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku v rozsahu příslušenství a co do nákladového výroku, s tím, že jej doplní ve lhůtě 7 dnů. Podáním ze dne 13. 12. 2017 žalobkyně odvolání doplnila. Usnesením ze dne 21. 12. 2017 bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne 4. 1. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu. Odvolací soud jednal dne 30. 1. 2018, kdy jednání odročil na 15. 2. 2018. Dne 15. 2. 2018 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byli vyslechnuti účastníci. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 23. 2. 2018. Dne 21. 2. 2023 bylo jednání nařízené na 23. 2. 2018 odročeno na 5. 4. 2018 za účelem výslechu svědka. Svědek se přípisem ze dne 16. 3. 2018 z nařízeného jednání ze zdravotních důvodů omluvil. Dne 3. 4. 2018 bylo jednání odročeno na neurčito. S ohledem na zdravotní stav svědka byl spis dne 11. 5. 2018 zaslán dožádanému Městskému soudu v , Anonymizováno, za účelem výslechu svědka. Dne 29. 6. 2018 byl dožádaným soudem proveden výslech svědka. Spis byl vrácen Krajskému soudu v , právnická osoba, , pobočce v , Anonymizováno, , dne 18. 7. 2018. Dne 29. 8. 2018 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 18. 9. 2018. Dne 18. 9. 2018 se konalo jednání odvolacího soudu, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 25. 9. 2018. Dne 25. 9. 2018 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, neboť se soud prvního stupně nezabýval případnou neplatností dohody o vypořádání zúženého SJM. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 26. 10. 2018. Následně bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům. Dne 30. 10. 2018 bylo nařízeno jednání na 27. 11. 2018. Dne 27. 11. 2018 se konalo jednání, na kterém byl žalovaný poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Právní zástupce žalovaného požádal o poskytnutí lhůty delší než 1 měsíc. Jednání bylo odročeno na neurčito. Podáním ze dne 9. 1. 2019 požádal právní zástupce žalovaného o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení a k navržení důkazů. Podáním ze dne 31. 1. 2019 žalovaný doplnil svá tvrzení. Doplnění tvrzení bylo dne 4. 2. 2019 zasláno k vyjádření žalobkyni. Přípisem ze dne 28. 2. 2019 bylo urgováno vyjádření žalované k doplnění tvrzení žalovaného. Dne 12. 3. 2019 doručil právní zástupce žalobkyně soudu repliku k doplnění tvrzení žalovaného. Dne 11. 4. 2019 bylo nařízeno jednání na 10. 5. 2019. Přípisem ze dne 3. 5. 2019 požádal právní zástupce žalobkyně o odročení jednání. Dne 13. 5. 2019 bylo nařízeno jednání na 24. 5. 2019. Dne 24. 5. 2019 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě co do jistiny vyhověno. Proti rozsudku podali oba účastníci odvolání. Žalovaný své odvolání odůvodnil dne 10. 7. 2019. Žalobkyně vzala dne 22. 7. 2019 své odvolání zpět. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 30. 7. 2019. Dne 2. 10. 2019 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 22. 10. 2019. Dne 22. 10. 2019 se konalo jednání odvolacího soudu, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 31. 10. 2019. Dne 31. 10. 2019 bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl mimo jiné rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, neboť odvolací soud shledal, že dohoda účastníků o vypořádání SJM je neplatná a soud prvního stupně se nárokem žalobkyně z titulu provedení vypořádání SJM nezabýval. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 4. 12. 2019. Soud prvního stupně na základě pokynů odvolacího soudu vyzval usnesením ze dne 17. 12. 2019 žalobkyni, aby doplnila žalobu. Žalobkyně byla následně urgována přípisem ze dne 23. 1. 2020. Dne 24. 2. 2020 soud nařídil jednání na 20. 3. 2020. Dne 16. 3. 2020 bylo jednání odročeno na neurčito z provozních důvodů. Dne 28. 4. 2020 bylo nařízeno jednání na 19. 5. 2020. Podáním ze dne 15. 5. 2020 žalobkyně doplnila žalobu k výzvě soudu. Dne 19. 5. 2020 se konalo jednání, které bylo odročeno na 16. 6. 2020. Dne 16. 6. 2020 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 24. 7. 2020 odvolání. Odvolání doplnila podáním ze dne 31. 7. 2020. Dne 28. 8. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu. Rozsudkem ze dne 17. 9. 2020 odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 12. 10. 2022. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 14. 12. 2020 dovolání, současně požádala o osvobození od soudního poplatku z dovolání. Dne 4. 1. 2021 žalobkyně doručila soudu prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením ze dne 11. 1. 2021 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v plném rozsahu. Dne 25. 1. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022 byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena zpět tomuto soudu k novému rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil Nejvyšší soud tím, že pokud odvolací soud uzavřel, že dohoda o uznání dluhu ze dne 31. 3. 2009 je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 39 obč. zák. je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 15. 7. 2022. Dne 28. 7. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dne 4. 8. 2022 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 25. 8. 2022. Podáním ze dne 11. 8. 2022 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 15. 8. 2022 bylo jednání odročeno na 13. 9. 2022. Podáním ze dne 17. 8. 2022 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání. Dne 17. 8. 2022 byl odvolacímu soudu doručen návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření. Dne 19. 8. 2022 bylo odročeno jednání odvolacího soudu na 20. 9. 2022. Spis byl následně vrácen soudu prvního stupně za účelem rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 24. 8. 2022 bylo vydáno předběžné opatření. Proti rozhodnutí podal žalovaný dne 7. 9. 2022 odvolání. Dne 20. 9. 2022 se konalo jednání odvolacího soudu, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 27. 9. 2022. Dne 27. 9. 2022 byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bylo vyhověno. Usnesením z téhož dne bylo rozhodnutí o nařízení předběžného opatření změněno tak, že se návrh žalobkyně zamítá. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 12. 10. 2022. Proti vyhovujícímu rozsudku podal žalovaný dne 13. 12. 2022 dovolání. Následně byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 1. 2023 bylo dovolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 2. 2023 (viz spis Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, ).

4. Podáním ze dne 28. 3. 2023 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně se domáhala finančního zadostiučinění ve výši 103 125 Kč. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 5. 6. 2023 shledala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť délka řízení byla nepřiměřená. Nárok žalobkyně shledala důvodným v částce 69 000 Kč (viz přípis právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 3. 2023, stanovisko žalované ze dne 5. 6. 2023).

5. Dne 11. 4. 2017 uzavřel , jméno FO, , nar. 25. 5. 1975, kupní smlouvu se společností , právnická osoba, ., na základě které prodal jmenované společnosti nemovitost, která byla vedena v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. území , adresa, jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, – orná půda, a to za cenu 500 000 Kč. Dne 17. 2. 2016 uzavřel , jméno FO, , nar. 25. 5. 1975, kupní smlouvu se společností , právnická osoba, ., na základě které prodal jmenované společnosti nemovitost, která byla vedena v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , kat. území , adresa, jako pozemek p.č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří se stavbou , adresa, a pozemek p.č. , Anonymizováno, – zastavěna plocha nádvoří se stavbou , Anonymizováno, ., a to za cenu 500 000 Kč (viz kupní smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a společností , právnická osoba, . dne 11. 4. 2017, kupní smlouva uzavřené mezi , jméno FO, a společností , právnická osoba, . dne 17. 2. 2016).

6. Dne 20. 10. 2022 byla , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem Exekutorského úřadu v , adresa, , zahájena exekuce vedená pod sp. zn. , spisová značka, ve věci oprávněné žalobkyně proti povinnému , jméno FO, , nar. 25. 5. 1971, a to na základě rozsudku č. j. , spisová značka, , který vydal Krajský soud v , právnická osoba, , pobočka v , Anonymizováno, , dne 27. 9. 2022. Pohledávka oprávněné žalobkyně činila ke dni 12. 7. 2023, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, 3 011 248,22 Kč z toho jistina 2 397 183,82, náklady oprávněné 22 578,60 Kč a náklady nalézacího řízení 591 485,80 Kč (viz přípis soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 7. 2023 adresovaného právnímu zástupci žalobkyně ve věci č. j. , spisová značka, včetně detailu přijaté zprávy, vyrozumění o zahájení exekuce vyhotovené , tituly před jménem, , jméno FO, soudním exekutorem č. j. , spisová značka, ze dne 9. 11. 2022).

7. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že ví, že v roce 2016 uplatnila svoji pohledávku vůči bývalému manželovi. Dala k tomu podepsaný notářský zápis a smlouvu o vypořádání. Předpokládala, že řízení proběhne rychle a že bude mít peníze od svého manžela rychle k dispozici. Měla představu, že posuzované řízení skončí do roka od podání žaloby. Žalobkyně bydlela v té době se svými syny v pronajatém bytě v , adresa, . Pracovala v , Anonymizováno, . Jejím jediným majetkem bylo běžné vybavení domácnosti. Pobírala měsíční příjem přibližně ve výši 15 000 Kč. Platila nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně a dále energie. Kromě toho se starala ještě o svého nemocného otce, který byl po amputaci obou dolních končetin. K rozvodu s bývalým manželem došlo v roce 2013. V rámci rozvodového řízení uzavřeli s bývalým manželem smlouvu o vypořádání majetku, kterou následně zažalovala a která byla předmětem posuzovaného řízení. Po rozvodu vykonávala dvě práce z důvodu nedostatku financí a musela jednat s insolvenčním správcem, neboť proti bývalému manželovi bylo vedeno insolvenční řízení. Výživné na nezletilé syny jí bylo placeno nejprve insolvenčním správcem. Poté bývalý manžel výživné platil asi rok. Následně se snažil dle žalobkyně o zrušení výživného, případně o snížení, nicméně v konečném důsledku vše doplatil a na výživném žalobkyni ani jejich synům nic nedluží. Žalobkyně v předmětné době kromě práce v , Anonymizováno, pracovala ještě v motorestu, ve kterém myla nádobí. Pracovala také v , Anonymizováno, , kde uklízela. Žalobkyně má za to, že kdyby řízení proběhlo rychle, tak by před ní její bývalý manžel neschoval peníze, jejich synové by mohli dostudovat, neboť absolvovali pouze učební obory bez maturity, a rodina by byla lépe zabezpečená. Peníze by jim jistě pomohly. Mělo by to pro ně finanční i psychický význam. Rozhodně nečekala, že řízení bude trvat osm let. Manžel žalobkyně peníze dle žalobkyně měl. Žalobkyně ví, že po skončení insolvenčního řízení měl přibližně 2 miliony Kč, dvě stavební parcely, které následně převedl za nízkou částku, a to za 400 000 Kč, zemědělské pozemky o velikosti přibližně 7 ha a zemědělská stavení. Žalobkyně očekávala, že se zachová slušně a řádně se s ní vypořádá. Její bývalý manžel však prodlužoval předmětné soudní řízení, když její pohledávku sporoval. Ke dni výslechu žalobkyně neměl dle žalobkyně v zásadě nic a hrozí, že její pohledávka nebude uspokojená. Za svého manžela platila i nějaké peníze, a to například v souvislosti s traktorem, případně za balíky firmě , Anonymizováno, . Rovněž tak se na ní obraceli přátelé, které podrazil a žalobkyně, aby se necítila špatně, tak se snažila jim něco uhradit. V té době vznikla dle žalobkyně i pohledávka , Anonymizováno, vůči žalobkyni, neboť si pronajala od bývalého manžela louky s tím, že je bude obhospodařovat, kdy v podmínkách , Anonymizováno, bylo, že tyto má obhospodařovat minimálně po dobu pěti let, což se jí nepodařilo dodržet, neboť insolvenční správce bývalého manžela nájem žalobkyni vypověděl. V té souvislosti dostala pokuty v celkové výši přibližně 800 000 Kč, kdy tuto částku má intervenčnímu fondu uhradit. Žalobkyně nevěděla, kolik vedla soudních řízení v roce 2016. Předtím jich však vedla více, i z toho důvodu, že proti bývalému manželovi bylo od roku 2011 do roku 2015 vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně v té souvislosti podávala žalobu na insolvenčního správce manžela, že odvádí majetek z insolvence. Kupní smlouvou se společností , Anonymizováno, byl dle žalobkyně prodán pozemek, o kterém dříve hovořila. Kupní smlouvou se společností , Anonymizováno, byl dle žalobkyně prodán kravín a statek. Ceny jednotlivých nemovitostí byly dle žalobkyně značně podhodnocené. Žalobkyně neví, jaký majetek vlastnil její bývalý manžel v dubnu roku 2017. O prodejích předmětných pozemků se dozvěděla na základě závěrečných zpráv insolvenčního správce. Po čase zkontrolovala příslušná LV, ze kterých se dozvěděla, že nemovitosti byly prodány. Žalobkyně si nepamatovala, zda zpochybnila prodeje nemovitostí, které byly prodány společnostem , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Nevěděla, kdy byla zahájena exekuce na základě pravomocného rozhodnutí z posuzovaného řízení, nicméně věděla, že se exekutorovi podařilo najít majetek bývalého manžela, a to rodinný dům ve , adresa, . K prodeji však dle žalobkyně nedošlo, neboť proti bývalému manželovi žalobkyně bylo opětovně zahájeno insolvenční řízení. Exekuce byla tudíž následně zastavena. V insolvenčním řízení je věřitelem kromě žalobkyně i banka. Žalobkyně se se svojí pohledávkou do insolvenčního řízení přihlásila. Rodinný dům ve , adresa, byl dle žalobkyně oceněn přibližně na částku 3,5 milionu korun.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

13. Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

14. Ve vztahu k žalobkyni trvalo řízení od 22. 4. 2016 do 1. 2. 2023, celkem tedy 6 let a 9 měsíců. V řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvního stupně rozhodoval ve věci 4x a jednou rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, odvolací soud rozhodoval ve věci 5x a jednou přezkoumával vydané předběžné opatření, a Nejvyšší soud rozhodoval 1x.

15. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 2 433 844 Kč s příslušenstvím v rámci zúžení, resp. vypořádání společného jmění manželů. Řízení bylo skutkově a zejména pak procesně složitější. Soud prvního stupně musel vyzývat obě procesní strany k doplnění skutkových tvrzení a k navržení důkazů, obě procesní strany žádaly o prodloužení lhůt k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, nalézací soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 17. 12. 2019 k doplnění žaloby, žalobkyně však žalobu doplnila až dne 15. 5. 2020, účastníci řízení opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků, právní zástupce žalovaného opakovaně žádal o odročení nařízeného jednání, nalézací soud byl nucen rozhodovat o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, opakovaný výslech svědka bylo nutné provést prostřednictvím dožádaného soudu.

16. Nutno konstatovat, že v řízení došlo k ojedinělému průtahu, a to v období, kdy ve věci rozhodoval Nejvyšší soud. Přestože byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 25. 1. 2021, tento rozhodl o podaném dovolání až dne 21. 6. 2022, tedy téměř po 17 měsících. Zdejší soud si je vědom specifického postavení Nejvyššího soudu mezi obecnými soudy, kdy tento rozhoduje o mimořádným opravných prostředcích, nicméně je přesvědčen, že uvedená doba již není přiměřená ani specifické povaze dovolacího řízení. Jiné průtahy či vady postupu soud neshledal.

17. Žalobkyně se na délce řízení až na ojedinělé období uvedené v odst. 15 shora nepodílela.

18. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení 2 433 844 Kč, respektive vypořádání společného jmění manželů, tedy nejde o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. S ohledem na osobní, majetkové a výdělkové poměry žalobkyně v době zahájení řízení, jakož i v jeho průběhu, které odůvodňovaly rovněž osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně očekávala, že její pohledávka bude na základě brzkého ukončení posuzovaného řízení v podstatném rozsahu uspokojena z majetku žalovaného, o kterém měla povědomost z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému, má však zdejší soud za to, že význam řízení pro žalobkyni je nezbytné kvalifikovat jako zvýšený.

19. Soud vzal do úvahy všechna uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení 6 let a 9 měsíců nebyla s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená. Řízení sice vykazovalo vyšší skutkovou a procesní složitost, nicméně nelze přehlédnout, že k délce řízení významným způsobem přispělo opakované rušení rozhodnutí soudů nižších instancí. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, a v důsledku toho došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Újmu v tomto případě pak bylo na místě odškodnit v penězích.

20. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přistoupil soud ke stanovení finančního zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, neboť v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na základě které by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučiněním je samotné konstatování porušení práva. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení.

21. Vzhledem k tomu, že celková doba trvání řízení činila 6 let a 9 měsíců, tedy nebyla nijak extrémní, vycházel soud ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. Za první 2 roky řízení přísluší žalobkyni polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 5 x 15 000 Kč) a za 9 měsíců 11 250 Kč (tj. celkem 9 x 1 250 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl po zaokrouhlení k částce ve výši 86 250 Kč.

22. Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria ust. § 31a odst. 3 OdpŠk modifikoval, a to jejím snížením o 15% za skutkovou a procesní složitost, jak je tato specifikována v odst. 15. shora, snížením o 10% za vedení řízení na třech stupních soudní soustavy. Za typ sporu soud kritérium významu řízení pro žalobkyni neupravoval, ale zvýšil jej z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni, jak je uvedeno v odst. 18. shora, a to o 25%.

23. Vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného řízení soud shledal pro žalobkyni za přiměřené zadostiučinění částku ve výši 86 250 Kč. Jelikož se žalobkyni před podáním žaloby dostalo plnění ze strany žalované ve výši 69 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 17 250 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 30. 9. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku žalobkyně) do zaplacení (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Lhůta k plnění pro žalovanou podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá plnění ze státního rozpočtu.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady vzniklé v řízení žalobkyni spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření a účast na 2 jednáních) dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, tj. 15 500 Kč, v paušálních výdajích ve výši 5 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 adv. tarifu – tj. 1 500 Kč, v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a 21% DPH; celkem tedy náklady činí 22 570 Kč (výrok III. rozsudku).