43 C 12/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení 51 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 970,60 Kč ode dne 5.1.2021 do 17.2.2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 51 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 040 Kč ode dne 5.7.2020 do 4.1.2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 069,40 Kč ode dne 5.1.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 970,60 Kč ode dne 18.2.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 10 422 Kč k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši 51 040 Kč vzniklé mu v důsledku zahájení a pokračování trestního stíhání jeho osoby coby osoby obviněné (obžalované) na základě usnesení policejního orgánu [číslo jednací] pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaných formou účastenství – pomoci dle ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Věc byla vedena u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.1.2020, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby. Žalobce se žalobou domáhal náhrady nákladů právního zastoupení v trestním řízení ve výši 51 050 Kč. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, žalovaná však do dne podání žaloby žalobcem uplatněný nárok nevyřídila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne 4.7.2020 předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu majetkové újmy ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk/. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno co do částky 49 970,60 Kč, přičemž žalovaná sporovala jediný úkon právní služby spočívající v účasti na hlavním líčení dne 23.10.2019. Za něj přiznala žalobci odměnu v poloviční výši, neboť na hlavním líčení mělo dojít pouze k vyhlášení rozhodnutí. Ve zbytku žalobce z pohledu odměny právního zástupce odškodnila dle jeho žádosti. Na cestovném přiznala žalobci částku 9 919,60 Kč vč. DPH, přičemž žalobce požadoval cestovné ve výši 10 082 Kč, a to z důvodu, že žalovaná užívá k výpočtu cestovného údaj o tzv. kombinované spotřebě z technického průkazu vozidla. Náhradu za promeškaný čas vyplatila žalobci v požadované výši.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.

4. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení stran učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

5. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Odbor hospodářské kriminality ze dne 21.2.2017, [číslo jednací], bylo mj. proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaných formou účastenství – pomoci dle ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Dne 26.10.2017 podalo Okresní státní zastupitelství v Hodoníně na žalobce obžalobu k Okresnímu soudu v Hodoníně Okresní soud v Hodoníně věc projednával pod sp. zn. [spisová značka], který rozsudkem ze dne 12.4.2018, [číslo jednací] [spisová značka] – [anonymizováno], žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6.9.2018, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně. Na hlavním líčení dne 23.10.2019 Okresní soud v Hodoníně pouze vyhlásil rozsudek, č.j. [číslo jednací], kterým žalobce znovu zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu a podle § 226 písm. e) tr. řádu. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.1.2020, č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek soudu I. stupně a nově žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 23.1.2020 (viz. trestní spis Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. [spisová značka]).

6. Fakturou č. 20072 ze dne 1.7.2020 se splatností dne 1.7.2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], vyúčtoval žalobci odměnu za obhajobu v trestním řízení. Faktura zněla na částku 51 040 Kč (viz. faktura č. 20072 ze dne 1.7.2020).

7. Žádostí ze dne 3.7.2020 (doručenou žalované dne 4.7.2020) uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu majetkové újmy (náklady obhajoby) vzniklé mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dne 22.8.2020 vyzvala žalobce ke sdělení bankovního spojení, čemuž žalobce vyhověl přípisem ze dne 26.8.2020. Žalovaná ve stanovisku ze dne 17.2.2021 shledala nárok žalobce částečně důvodným a poskytla žalobci náhradu majetkové újmy ve výši 49 970,60 Kč. Konkrétně žalovaná žalobci poskytla odměnu za 15 úkonů právní služby po 1 500 Kč, odměnu za 2 úkony v poloviční výši po 750 Kč, 17 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 6 111 Kč. Na cestovném žalovaná přiznala částku 9 919,60 Kč (oproti žalobcem požadované částce 10 082,43 Kč) a náhradu za promeškaný čas poskytla v žalobcem požadované výši 4 840 Kč (viz. uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 3.7.2020, potvrzení o přijetí žádosti žalobce žalovanou ze dne 7.7.2020, výzva žalované adresovaná žalobci ze dne 22.8.2020, přípis žalobce ze dne 26.8.2020 adresovaný žalované, stanovisko žalovaného ze dne 17.2.2021 a viz shodná tvrzení stran).

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

12. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně uplatnil žalovaný nárok.

13. Nárok na náhradu škody způsobené sdělením obvinění se posuzuje podle ust. § 5 písm. a), §§ 7 a 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Stejný význam jako zrušení pravomocného rozhodnutí o vznesení obvinění pro nezákonnost má i zproštění obžaloby (viz např. rozh. NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1487/2001).

14. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v daném případě je odpovědnostním titulem náhrady škody nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Dále nebylo sporu o důvodnosti nároku co do částky 49 970,60 Kč, neboť žalovaná žalobci tuto částku na základě stanoviska ze dne 17.2.2021 uhradila. Žalobce v tomto rozsahu žalobu nevzal zpět a soud ji proto jako nedůvodnou zamítl. Soud se dále zabýval důvodností pouze sporné části nákladů obhajoby, a to konkrétně úkonu právní služby spočívajícím v účasti obhájce na hlavním líčení dne 23.10.2019 a neuhrazenou částí požadovaného cestovného (rozdíl 162,83 Kč).

15. Z protokolu o hlavním líčení dne 23.10.2019 vyplývá, že došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, za což žalobci náleží odměna ve výši jedné poloviny úkony dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Žalobce však nárokoval odměnu za úkon právní služby v plné výši. Soud proto shledal nárok ve výši 907,50 Kč (750 Kč + 21% DPH z částky 750 Kč) nedůvodným.

16. Co se týče požadovaného cestovného, soud se ztotožnil s výší cestovného přiznaného žalovanou, neboť podle § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, se při určení spotřeby pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství (ES, EU). S ohledem na uvedené je třeba vycházet při výpočtu jízdného ze spotřeby uvedené ve třetím údaji ve velkém technickém průkazu, tj. ze spotřeby 5,2 l /100 km, nikoliv z aritmetického průměru. Za této situace činí cestovné částku 9 919,60 Kč vč. DPH, tedy ve výši přiznané žalovanou, přičemž obhájce urazil 1466 km vozidlem Škoda Octavia, s průměrnou spotřebou 5,2 l /100 km, palivo nafta. Konkrétně v roce 2017 obhájce vykonal cesty s počtem 430 km a cestovné činilo 2 802,86 Kč vč. DPH, v roce 2018 vykonal cesty s počtem 592 km a cestovné činilo 3 975,39 Kč vč. DPH a v roce 2019 vykonal cesty s počtem 444 km a cestovné činilo 3 141,35 Kč vč. DPH. Soud proto shledal žalobu nedůvodnou i co do částky 161,90 Kč.

17. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 040 Kč ode dne 5.7.2020 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po doručení žádosti žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 4.7.2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 4.1.2021 a žalovaná se dostala do prodlení 5.1.2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2003, sp.zn. 25 Cdo 2060/2001).

18. Soud proto žalobě ve výroku I. částečně vyhověl a přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % (žalobce nesprávně požadoval zákonný úrok ve výši 10 %) ročně z žalovanou poskytnuté částky 49 970,60 Kč od 5.1.2021 do 17.2.2021, neboť tento byl požadován v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Soud vyšel z předpokladu, že žalovaná uhradila žalobci částku 49 970,60 Kč dne 17.2.2021, tj. ke dni vydání stanoviska žalované, neboť žalobce neprokázal, že by se tak stalo později. Ve zbytku žalobu výrokem II. v rozsahu vztahujícím se k požadovanému příslušenství soud zamítl.

19. V daném případě se za tarifní hodnotu považuje částka 51 040 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 98 % a žalovaná v rozsahu 2 %. Jelikož byl neúspěch žalobce nepatrný, soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

20. Náklady vzniklé v řízení žalobci představuje odměna advokáta ve výši 6 360 Kč (2 x 3 180 Kč) dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a podání žaloby), náhrada hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč; náhrada za 21% DPH ve výši 1 462 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč Náklady řízení celkem činí 10 422 Kč.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. V zájmu zachování rovnosti stran byla stejná lhůta poskytnuta oběma účastníkům.