43 C 126/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa státního zastupitelství jednajícímu anonymizováno 7 slov sídlem adresa o zaplacení 820 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 820 000 Kč včetně úroků z prodlení z částky 120 000 Kč od 15.1.2014, z částky 500 000 Kč od 15.1.2014 a z částky 200 000 Kč od 27.11.2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 598 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s trestním řízením vedeným zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesením [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo] bylo dne 15.1.2014 zahájeno trestní stíhání žalobkyně. Dne 27.11.2013 byla v domě, kde žila žalobkyně se svým druhem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], provedena domovní prohlídka, která měla odhalit v tomto domě topný systém od firmy [anonymizováno], který měl být údajně dán žalobkyni jako úplatek od této společnosti. Dále bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání uvedeno, že žalobkyně jako [anonymizováno] úmyslně předražovala veřejné zakázky [anonymizováno] [obec] a škoda díky této trestné činnosti šla do statisíců. Proti těmto úkonům byly vždy v zákonné lhůtě podány opravné prostředky, nicméně vždy bez jakéhokoliv úspěchu. Žalobkyně poukazovala na nesmyslnost trestního stíhání a uváděla argumenty, které by při správné interpretaci policejního orgánu vedly k zastavení trestního stíhání. Posléze byla podána obžaloba, a to dne 23.6.2014. Žalobkyně byla obžalována z 5 přečinů zneužití pravomoci úřední osoby a ze zločinu podvodu a zločinu přijetí úplatku. Celý soudní proces byl ukončen rozsudkem [název soudu] dne 20.11.2019, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle §226 písm. a) trestního řádu. Celé soudní jednání se protáhlo na téměř 6 let. Po celou tuto dobu žila žalobkyně s myšlenkou, že jí hrozí trest přesahující 10 let odnětí svobody. Soudní jednání se velmi táhlo a průtahy v tomto řízení byly pro žalobkyni značně psychicky náročné. V důsledku provedené domovní prohlídky, která byla protiprávní, prožila velmi náročné období, neboť tehdejší druh žalobkyně byl závislý na alkoholu. Po domovní prohlídce, které byl přítomen, upadl do depresí a propadl alkoholu ještě více. Jeho agresivita vůči žalobkyni a celému světu ještě více vzrostla a žalobkyně soužití velmi těžko zvládala. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že na jeho úmrtí měla domovní prohlídka značný vliv, neboť spáchal sebevraždu. Podle názoru žalobkyně je forma zadostiučinění, která je v zákoně zmiňována jako určitá alternativa odškodnění dle zákona 82/1998 Sb., nedostatečná, a proto by měla být odškodněna v penězích. Svůj nárok za průtahy v soudním řízení vyčíslila na částku 120 000 Kč. Žalobkyně po dobu 6-ti let prožívala velmi těžké období. V důsledku trestního stíhání u ní často propukaly depresivní stavy, trpěla častými migrénami, kdy celý den nebyla schopná pracovat a musela zůstat doma. Hrozba více než desetiletého trestu byla po celou dobu 6 let obrovským strašákem a v mezilidských vztazích měla pro žalobkyni velmi neblahé následky. Přišla o řadu známých a přátel, kteří když se dozvěděli o jejím trestním stíhání, odloučili se od ní. Také v zaměstnání neměla poškozená dobré prostředí, neboť někteří spolupracovníci jí dávali najevo, že o jejím trestním stíhání vědí a jsou srozuměni s výší hrozícího trestu. Řada novinářů z lokálních plátků a regionálních rádií informovala o probíhajícím trestním řízení žalobkyně s velmi osobitými komentáři, které neměly na lidské vztahy v okolí žalobkyně dobrý vliv. Také soužití s druhem poškozené panem [příjmení] [příjmení] doznalo v důsledku trestního stíhání značných trhlin. Daleko více započal požívat alkoholické nápoje, neustále žalobkyni v podroušeném stavu říkal, že je kriminálník. Před trestním stíháním plánovali svatbu, děti a společné soužití. Po provedení domovní prohlídky začal více pít a docházelo k fyzickým atakům žalobkyně. Z tohoto důvodu musela opustit dům, neboť jí vyhrožoval, že ji zabije, protože byl také obžalován. Vzhledem k tomu, že se kauza dostala k soudu, jeho požívání alkoholu bylo extrémní. Proto přišel o zaměstnání a jeho agresivita se stupňovala. Žalobkyně po jednom takovém fyzickém ataku na svou osobu musela společnou domácnost opustit a pronajala si byt v [obec]. Do domu druha [anonymizováno] [příjmení] jezdila pravidelně uklízet a vozila tam nákupy, neboť tam bydlel i syn žalobkyně. Vzhledem k tomu, že druh neměl žádné příjmy a nebyl schopen se postarat ani sám o sebe, starala se žalobkyně o domácnost a obě osoby v domě tímto způsobem. Alkoholismus u něho dosáhl takové míry, že spáchal sebevraždu. Vzhledem k tomu, že nebyli manželé a neměli žádné společné potomky, neměla nárok na žádné dědictví, neboť musela dům opustit kvůli fyzickým atakům. Dům přitom kupovali společně, 18 let žili ve společné domácnosti. Společně jej rekonstruovali. V poslední době vše financovala žalobkyně, neboť její druh byl bez zaměstnání. Veškeré tyto psychické útrapy, které prožila žalobkyně a byly jí jednoznačně způsobeny neoprávněným trestním stíháním, vyčíslila na částku 500 000 Kč. Dalším nárokem je nezákonné rozhodnutí o provedení domovní prohlídky. Proti tomuto příkazu byla podána stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta Krajským státním zastupitelstvím. Žalobkyně byla nezákonným rozhodnutím o provedení domovní prohlídky poškozena a vznikla jí nemajetková újma, kterou vyčíslila na částku 200 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Učinil nesporným, že u něj žalobkyně dne 3.6.2020 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 820 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení, z toho 120 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, 500 000 Kč za nezákonné trestní stíhání a 200 000 Kč za nezákonně provedenou domovní prohlídku. Žádosti žalobkyně žalovaný částečně vyhověl. V rámci mimosoudního projednání byly uplatněné nároky žalovanou posouzeny tak, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení vzhledem k účastenství žalobkyně nebyla nepřiměřená. Z tohoto důvodu nepřiznal žalovaný žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích. Celková délka řízení činila dle žalovaného 5 let a 11 měsíců, ve věci bylo rozhodováno 1x soudem I. stupně. Posuzované trestní řízení bylo dle žalovaného značně složité právně, skutkově i procesně. Soud vyslýchal velké množství svědků, znalce, prováděl obsáhlé listinné dokazování. Procesní složitost spočívala v tom, že hlavní líčení byla opakovaně odročována zejména z důvodů na straně žalobkyně, trestní řízení bylo zastaveno vůči 3. obžalovanému [příjmení] [příjmení], který v průběhu řízení zemřel. V této souvislosti musel soud vyčkat výsledků souvisejících trestních řízení vedených u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] pro případ uložení souhrnného trestu, neboť trestné činy obou obžalovaných spolu souvisely. Provedeným spisovým šetřením nebyly žalovaným zjištěny zaviněné průtahy na straně soudu, neboť celková délka řízení byla zapříčiněna právní, skutkovou a procesní složitostí věci a zejména nutností vyčkat výsledku souběžně probíhajících trestních řízení vedených u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Celková délka řízení byla značně dle žalovaného ovlivněna i chováním žalobkyně jako obžalované, která opakovaně žádala o odročení nařízených hlavních líčení, rovněž byla cca 4 měsíce v dlouhodobé pracovní neschopnosti. K uplatněnému nároku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání zastává žalovaný názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Žalovaný konstatoval, že v posuzovaném trestním řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Toto konstatování se vzhledem ke stavu věci jeví dle žalovaného jako dostatečné. Žalovaný žalobkyni současně vyslovil omluvu za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Žalovaný má za to, že žalobkyni nemohla vzniknout nemajetková újma takové intenzity, aby jí bylo přiznáno zadostiučinění v penězích, neboť tato byla pravomocně odsouzena v souvisejících trestních řízeních vedených u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dle závěrů učiněných v trestním řízení vskutku dopustila protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, by přitom bylo dle žalovaného v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur opakovaně připomínanou i Ústavním soudem. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu provedení nezákonné domovní prohlídky byl žalovaným shledán jako zcela nedůvodný, neboť jak vyplývá dle žalovaného z vyjádření Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 27.2.2014, č.j. [číslo jednací], domovní prohlídka byla provedena zcela v souladu se zákonem, postup státního zástupce nebyl v žádném případě nezákonný, jakož i postup soudce [název soudu], který zcela správně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání příkazu k domovní prohlídce podle § 83 odst. 1 TŘ. Rovněž policejní orgán postupoval zcela dle žalovaného v souladu s trestním řádem.

3. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující. Dne 19.11.2013 byl Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podán k [název soudu] návrh na nařízení domovní prohlídky rodinného domu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na adrese [adresa], okres [okres]. Dne 19.11.2013 vydal [název soudu] příkaz k domovní prohlídce. Příkaz k domovní prohlídce byl žalobkyni doručen dne 27.11.2013, kdy byla současně domovní prohlídka provedena. Domovní prohlídce byl přítomen právní zástupce žalobkyně. Trestní řízení bylo následně zahájeno dne 14.1.2014 doručením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla trestně stíhána pro spáchání pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Dne 16.1.2014 byl vyslechnut [anonymizováno] [příjmení]. Dne 16.1.2014 proběhl výslech [anonymizováno] [příjmení]. Dne 17.1.2014 podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Dne 20.1.2014 byla vyslechnuta žalobkyně. Dne 20.1.2014 podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost [anonymizováno] [příjmení]. Dne 20.1.2014 proběhl výslech svědků. Dne 24.1.2014 žalobkyně odůvodnila stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 5.2.2014 byla stížnost žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta pro nedůvodnost. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 7.2.2014 byla zamítnuta stížnost obžalovaného [příjmení] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro nedůvodnost. Dne 12.3.2014 namítla žalobkyně podjatost vyšetřovatele. Usnesením ze dne 18.3.2014 bylo o námitce podjatosti rozhodnuto tak, že se policejní orgán nevylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 7.5.2014 právní zástupkyně žalobkyně prostudovala spis. Dne 20.5.2014 navrhla žalobkyně doplnění dokazování a zastavení trestního stíhání. Dne 23.6.2014 byla k [název soudu] podána obžaloba proti žalobkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 25.6.2014 byl z projednání věci vyloučen soudce [anonymizováno] [příjmení], který byl ve věci činný v přípravném řízení. Dne 17.10.2014 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] zemřel. Usnesením ze dne 21.10.2014 bylo trestní řízení vůči [anonymizováno] [příjmení] zastaveno. Dne 7.11.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 21.1.2015. Dne 21.1.2015 obhájce žalobkyně předložil soudu potvrzení o její dočasné pracovní neschopnosti, s tím, že omluvil nepřítomnost žalobkyně až při hlavním líčení a z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na 3.3.2015. Dne 23.2.2015 obhájce žalobkyně informoval soud o vypovězení plné moci. Dne 24.2.2015 požádal nový obhájce žalobkyně o odročení hlavního líčení z důvodu nedostatku času přípravy. Dne 2.3.2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 22.4.2015. Na hlavním líčení byla přednesena obžaloba a k věci se vyjádřili obžalovaní. Hlavní líčení bylo odročeno na 10.6.2015 za účelem výslechu svědků. Dne 10.6.2015 se hlavní líčení nekonalo z důvodu dopravní nehody, které se účastnil projednávající soudce. Hlavní líčení bylo nařízeno na 12.8.2015. Dne 30.7.2015 požádal obhájce žalobkyně o odročení hlavního líčení nařízeného na 3.8.2015 z důvodu dovolené. Hlavní líčení bylo odročeno na 23.9.2015. Následně požádal obhájce obžalovaného [příjmení] [příjmení] o odročení hlavního líčení nařízeného na 23.9.2015 z důvodu kolize. Hlavní líčení bylo odročeno na 14.10.2015. Na hlavním líčení byli vyslechnuti svědci, přičemž bylo odročeno na [číslo] a 9.12.2015 za účelem výslechů svědků a provedení listinných důkazů. Dne 25.11.2015 požádala žalobkyně o odročení hlavního líčení ze zdravotních důvodů. Hlavní líčení bylo odročeno na 20.1.2016 a 27.1.2016. Dne 30.11.2015 požádal obhájce obžalovaného [příjmení] [příjmení] o odročení hlavního líčení nařízeného na 20.1.2016 z důvodu dovolené. Ve dnech 27.1.2016, 1.2.2016, 2.3.2016, 11.5.2016, 12.8.2016, 21.9.2016 byla konána hlavní líčení, při kterých proběhly výslechy svědků, znalců a byly provedeny listinné důkazy. Posledně konané hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalce odročeno na 7.12.2016, kdy obhájci obžalovaných uvedli, že se v období od 12.10. do 6.11.2016 nemohou účastnit hlavního líčení s ohledem na jejich nepřítomnost v ČR. V mezidobí se soud dotazoval na stav trestních řízení vedených u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Dne 25.11.2016 byl soudem vyhlášen rozsudek ve věci [spisová značka], jímž byla žalobkyně odsouzena za pokračující přečin zpronevěry v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby. Následně byla ve dnech 7.12.2016, 15.2.2017 konána hlavní líčení, přičemž hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání vydání rozhodnutí odvolacího soudu ve věci 24 T 22/2013, vyjádření k případnému postupu dle § 219 odst. 3 trestního řádu a k doručení případných návrhů na doplnění dokazování. Následně byly soudem činěny opakované dotazy na stav odvolacího řízení ve věci sp.zn. [spisová značka]. Dne 11.5.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání odvolacího soudu je nařízeno na 15.6.2017. Dne 19.6.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání odvolacího soudu bylo odročeno na neurčito s ohledem na zdravotní stav a pracovní neschopnost žalobkyně. Dne 10.7.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání není dosud nařízeno, neboť soud čeká na zprávu o pracovní neschopnosti žalobkyně. Dne 10.8.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání bylo nařízeno na 8.8.2017, nicméně den před zasedáním žalobkyně vypověděla plnou moc obhájci, a proto bylo zasedání odročeno bez stanovení termínu. Dne 29.8.2017 bylo zjištěno, že byl stanoven termín veřejného zasedání na 19.9.2017. Dne 19.9.2017 bylo zjištěno, že veřejné zasedání bylo odročeno na žádost obhájce na 17.10.2017. Dne 19.10.2017 bylo zjištěno, že veřejné zasedání se dne 17.10.2017 neuskutečnilo, neboť obhájce se omluvil z důvodu zahraniční pracovní cesty. Veřejné zasedání bylo odročeno na 7.11.2017. Rozsudkem [název soudu] ze dne 7.11.2017, č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] ze dne 25.11.2016 ve věci sp.zn. [spisová značka] zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyně odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců podmíněně odloženému na 1 rok. Dne 27.12.2017 bylo nařízeno hlavní líčení ve věci sp.zn. [spisová značka] na 19.2.2018. Dne 19.2.2018 soud konstatoval omluvu obhájce žalobkyně a hlavní líčení bylo z tohoto důvodu odročeno na 19.3.2018 Hlavní líčení pokračovalo dne 25.4.2018 Hlavní líčení bylo dne 25.4.2018 odročeno na neurčito za účelem vyčkání rozhodnutí o dovolání ve věci [příjmení] [okres] sp. zn. [spisová značka]. Dne 10.5.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 1.6.2018. Dne 1.6.2018 se konalo hlavní líčení, na kterém byly vyloučeny některé skutky uvedené v obžalobě k samostatnému projednání a rozhodnutí a ve vztahu k žalobkyni byl vyhlášen částečně zprošťující rozsudek. Následně byl sledován průběh dovolacího řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] a stav řízení sp.zn. [spisová značka]. K dotazu soudu bylo dne 8.2.2019 zjištěno, že žalobkyně je dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dne 12.4.2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 29.5.2019. Dne 2.5.2019 požádal obhájce žalobkyně o odročení jednání, a to z důvodu neodkladného lékařského vyšetření. Hlavní líčení bylo odročeno na 26.6.2019. Ve dnech 26.6.2019 a 4.9.2019 byla konána hlavní líčení. Hlavní líčení bylo dne 24.9.2019 odročeno na 20.11.2019 za účelem nabytí právní moci rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. V mezidobí byl soudu doručen pravomocný odsuzující rozsudek [název soudu] ze dne 26.9.2019, č.j. [číslo jednací], jímž byl ve vztahu k žalobkyni zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2019, č.j. [číslo jednací] a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Dne 20.11.2019 se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek ve vztahu k oběma obžalovaným, ve vztahu k žalobkyni z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla obžalovaná stíhána. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.12.2019.

4. Přípis žalobkyně ze dne 2.6.2020 dokládá, že žalobkyně uplatnila žalobní nároky u žalovaného. Stanovisko žalovaného ze dne 18.3.2021 potvrzuje, že žalovaný shledal, že celková délka posuzovaného řízení byla přiměřená, konstatoval, že v posuzovaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, vyslovil omluvu za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu provedení nezákonné domovní prohlídky shledal nedůvodným.

5. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], bylo soudem zjištěno, že dne 9.8.2012 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [okres], oddělením hospodářské kriminality, vydáno proti žalobkyni a dalším osobám usnesení o zahájení trestního stíhání pro pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 15.8.2012. Dne 20.3.2013 byla na žalobkyni podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.5.2014 byla žalobkyně uznána vinnou pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [anonymizováno 8 slov] na dobu 30 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 11.12.2014 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2014 a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou jednak pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v [anonymizována dvě slova] a výkonu funkce [anonymizována dvě slova] na dobu 30 měsíců. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 11.12.2014. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.5.2016 byl zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 11.12.2014 a rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2014 v části týkající se žalobkyně a [název soudu] bylo přikázáno, aby věc žalobkyně znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem [název soudu] ze dne 25.11.2016 byla žalobkyně uznána vinnou pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] a výkonu funkce [anonymizována dvě slova] na dobu 30 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 7.11.2017 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 25.11.2016 v celém výroku o trestu a znovu bylo rozhodnuto tak, že byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 7.11.2017. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.7.2018 bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

6. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že dne 20.11.2014 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [okres], oddělením hospodářské kriminality, vydáno proti žalobkyni usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zpronevěra podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 20.11.2014. Dne 16.12.2014 byla na žalobkyni podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.5.2019 byla žalobkyně uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 26.9.2019 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2019 a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 26.9.2019. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.3.2020 bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

7. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně dne 27.7.2015 podala u [název soudu] žalobu proti [anonymizována dvě slova], kterou se domáhala, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27.4.2015, kterou dal žalovaný žalobkyni, je neplatná. Rozsudkem ze dne 16.11.2017 [název soudu] žalobu zamítl. Rozsudkem [název soudu] ze dne 11.4.2018 byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.11.2017 potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 24.5.2018. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.3.2019 bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.4.2019. Usnesením ze dne 23.7.2019, sp.zn. IV. ÚS 1940/19 byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta.

8. Z předběžné propouštěcí zprávy ve vztahu k žalobkyni ze dne 30.12.2013, vyhotovené společností [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně byla od 29.12.2013 do 30.12.2013 hospitalizována v nemocnici [okres], přičemž dne 28.12.2013 při návštěvě ambulance uvedla, že předmětného dne omdlela a uhodila se do hlavy, nezvracela, na události pádu si nepamatuje, probudila se na chodbě, neví, o co se uhodila, upadla již ráno, stalo se jí již opakovaně. Žalobkyni byla po hospitalizaci diagnostikována náhlá porucha vědomí s pádem, s poraněním hlavy a amnézií, recidivující sporadické poruchy vědomí s pádem v.s. kardiální etiologie při WPW syndromu, tržná rána hlavy – temene vpravo, susp. proběhlá komoce mozku. K průběhu je dále ve zprávě uvedeno, že pac. byla odeslána na pracoviště z chir. ambulance, kde byla ošetřena pro tržnou ránu hlavy po proběhlém pádu nad ránem doma. [číslo] kolem 5.00 hod. ráno náhle upadla, udeřila do hlavy P vpravo. Nikdo nebyl přítomen, nebyla pokousaná, pomočená. Našel jí syn v posteli podle krvavých stop. Pac. sama si nepamatuje, jak upadla a proč, nepamatuje si ani jak z chodby, kde upadla, se dostala do postele. Po probrání byla zmatená, což trvalo pár minut. Podobný stav měla asi před rokem, kdy si náhlým pádem rozsekla obočí, tehdy přítomen manžel. V anamn. prekolapsové – kolapsové stavy dále před 12 a 20 roky.

9. Z propouštěcí zprávy ve vztahu k žalobkyni ze dne 1.4.2014, vyhotovené [nemocnice], bylo soudem zjištěno, že žalobkyně byla hospitalizována na oddělení Kardiologie – AAJ – antiarytmické jednotce od 31.3.2014 do 1.4.2014, přičemž byla přijata k RF ablaci manifestní akcesorní spojky pro WPW syndrom s anam. synkop.

10. Z výslechu [jméno] [příjmení] bylo soudem zjištěno, že je synem žalobkyně. K domovní prohlídce uvedl, že mu volali sousedi, co se u nich děje, že se někdo dobývá do jejich domu, že je na místě policie. Svědek následně volal rodičům, kdy zjistil, že se snad má jednat o nějaké podezření kvůli úplatkům. Považoval to celé za fikci. Nevěřil tomu. Po domovní prohlídce to otec svědka, [jméno] [příjmení], nesl velmi špatně. Začal hodně pít, propadal depresím, stával se paranoidním. Myslel si, že je odposlouchávají. Vadilo mu, že na ně pohlížejí jako na zločince. Stával se agresivním. Žalobkyně musela po fyzických atacích otce svědka opustit dům. Došlo k tomu někdy koncem léta 2014. Poté, kdy žalobkyně opustila dům, tak svědek zůstal sám s otcem. Chtěl mu pomoci. Zůstal tam i z toho důvodu, že se jednalo o rodný dům svědka, ve kterém bydlel celý život. Svědek se snažil svému otci pomoci i od alkoholu. Svědkův otec pracoval do domovní prohlídky pro [anonymizována dvě slova] [obec] na ředitelství. V té době pracoval i pod nátlakem kvůli těžbě lithia. V souvislosti s domovní prohlídkou byl s jeho otcem ukončen pracovní poměr. Ve vztahu rodičů došlo dle svědka po domovní prohlídce k obratu o 180o. Otec svědka považoval žalobkyni za kriminálnici. Dle svědka se tak stávalo především díky alkoholu. Známí se k nim otočili zády. Zůstalo jim pouze pár přátel. Všichni se na ně dívali skrz prsty. Důvodem odchodu žalobkyně ze společné domácnosti byla dle svědka skutečnost, že nechtěla žít s alkoholikem. Přesto za nimi jezdila, a to např. prát nebo jim vařila jídlo. Svědek si vzpomněl na jednu situaci, kdy měli na zahradě hospodářství, chovali drůbež. Když svědek tuto obstarával, tak slyšel z domu řev. Běžel domů, nicméně vzápětí, co přiběhl, tak byl v domě klid. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně svědek uvedl, že má za to, že v době, kdy probíhala domovní prohlídka, řešila arytmii srdce. Po domovní prohlídce měla dle svědka daleko častěji ztráty vědomí, byla dezorientovaná. Svědek přímo těmto stavům přítomen nebyl. Vzpomněl si však na jednu situaci, kdy šla žalobkyně do sklepa a dlouho se nevracela. Svědek šel následně za ní, kdy mu sdělila, že jí není dobře a že ve sklepě zkolabovala. Svědek nebyl schopen přesně určit časové období, kdy měla žalobkyně kolapsové stavy, a to pro časový odstup šesti let. Pokud se měl vyjádřit k tomu, zda ví o více trestních stíháních žalobkyně, uvedl, že o tom ví, nicméně dle svědka to bylo vše zcestné. V tu dobu však cestoval kvůli práci a více informací věděl pouze o trestním stíhání, které je předmětem tohoto řízení. Věděl, že žalobkyně byla zproštěna. To bylo vše, co věděl. Dle svědka k trestním stíháním žalobkyně došlo poté, kdy žalobkyně opustila funkci [anonymizováno] a [anonymizováno] se stal pan [příjmení]. Věděl, že se něco řešilo i před domovní prohlídkou. Nevěděl, zda všechna trestní stíhání probíhala v jednom období. Svědek měl za to, že vše souviselo s výkonem funkce [anonymizováno]. K největšímu zlomu však dle svědka došlo domovní prohlídkou. Kromě toho, že byla zproštěna v projednávaném případu, tak měla dle svědka asi i nějakou podmínku. Vzpomněl si, že když začala trestní stíhání, tak řešili i zbrojní průkaz a převoz zbraní, neboť žalobkyně byla držitelem zbrojního průkazu a při podezření z trestné činnosti měla dle svědka povinnost zbrojní průkaz, jakož i zbraně, odevzdat. Před trestními stíháními měla žalobkyně dle svědka problémy se srdeční arytmií. Jednou do roka mohla mít z tohoto důvodu kolapsový stav. Po domovní prohlídce se její stav dle svědka zhoršil, kdy kolapsový stav mohla mít i 6x ročně, možná víckrát. Svědek však studoval mimo domov a nebyl tudíž přítomen. Žalobkyně o tom nechtěla moc mluvit. V zásadě s ní o tom hovořil až po události ve sklepě, kterou popsal. Na vlastní oči viděl i situaci, kdy žalobkyně ztratila vědomí. Odjížděla od baráku a přitom nacouvala do sloupu. Svědek věděl, že po domovní prohlídce absolvovala se srdeční arytmií zákrok. Po tomto zákroku se její zdravotní stav dle svědka zlepšil, kdy již vůbec nemá kolapsové stavy. Před domovní prohlídkou fungovali jako normální rodina. Otec svědka byl rovněž obviněn v této kauze a v důsledku toho začal pít a obviňovat lidi, že na něj koukají, jak na zločince. Žalobkyně byla dle svědka manažerkou [anonymizováno] [obec]. Současně spolupracovala s občanským sdružením [anonymizováno]. Svědek měl za to, že takto pracovala i po domovní prohlídce, neboť živila svědka i jeho otce. Nevěděl, do kdy takto pracovala. Podle názoru svědka následně obdržela výpověď. Nevěděl, jestli to nesouviselo s trestním stíháním. V tu dobu měnil školu a měl jiné starosti. Otec svědka si plánoval žalobkyni vzít. Otec svědka, [jméno] [příjmení], není zapsán v rodném listu svědka, ale vychovával jej 20 let. Závěrem svědek popsal jeden zážitek, kdy na víkendy jezdil domů. [příjmení] chodíval za přáteli. Poté se vracel zpravidla po tmě domů. Do bytu rodičů, který byl v přízemí, vešel pro půllitr s vodou. Při otevření si všiml hrubé kliky. Poté, když následně rozsvítil, tak si všiml, že tato je od krve. Lekl se. Na chodbě byly všude kapičky krve a objevil rovněž kaluž krve o rozměrech tak půl metru na půl metru. Následně šel tedy do bytu. V ložnici spali rodiče. Otočil žalobkyni a všiml si, že má celý obličej od krve. Ptal se rodičů, co se stalo, nicméně nikdo mu neodpověděl. Otec byl v tu dobu dle svědka evidentně pod vlivem alkoholu. Řekl mu, ať vezme žalobkyni do sprchy a ať se podívá, zda nemá nějakou větší ránu na hlavě, neboť svědek měl za to, že by mohla být zraněná na hlavě. Otec mu sdělil, že tam nic není. Ráno svědek objevil, že žalobkyně měla v hlavě dvoucentimetrovou díru, tudíž jí vzal do nemocnice na šití.

11. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Dne 19.11.2013 byl Okresním státním zastupitelstvím v [obec] podán k [název soudu] návrh na nařízení domovní prohlídky rodinného domu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na adrese [adresa]. Dne 19.11.2013 vydal [název soudu] příkaz k domovní prohlídce. Příkaz k domovní prohlídce byl žalobkyni doručen dne 27.11.2013, kdy byla současně domovní prohlídka provedena. Domovní prohlídce byl přítomen právní zástupce žalobkyně. Trestní řízení bylo následně zahájeno dne 14.1.2014 doručením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla trestně stíhána pro spáchání pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Dne 16.1.2014 byl vyslechnut [anonymizováno] [příjmení]. Dne 16.1.2014 proběhl výslech [anonymizováno] [příjmení]. Dne 17.1.2014 podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Dne 20.1.2014 byla žalobkyně vyslechnuta. Dne 20.1.2014 podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost [anonymizováno] [příjmení]. Dne 20.1.2014 proběhl výslech svědků. Dne 24.1.2014 žalobkyně odůvodnila stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 5.2.2014 byla stížnost žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta pro nedůvodnost. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 7.2.2014 byla zamítnuta stížnost obžalovaného [příjmení] [příjmení] proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro nedůvodnost. Dne 12.3.2014 namítla žalobkyně podjatost vyšetřovatele. Usnesením ze dne 18.3.2014 bylo o námitce podjatosti rozhodnuto tak, že se policejní orgán nevylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 7.5.2014 právní zástupkyně žalobkyně prostudovala spis. Dne 20.5.2014 navrhla žalobkyně doplnění dokazování a zastavení trestního stíhání. Dne 23.6.2014 byla [název soudu] podána obžaloba proti žalobkyni, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 25.6.2014 byl z projednání věci vyloučen soudce [anonymizováno] [příjmení], který byl ve věci činný v přípravném řízení. Dne 17.10.2014 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] zemřel. Usnesením ze dne 21.10.2014 bylo trestní řízení vůči [anonymizováno] [příjmení] zastaveno. Dne 7.11.2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 21.1.2015. Dne 21.1.2015 obhájce žalobkyně předložil soudu potvrzení o její dočasné pracovní neschopnosti, s tím, že omluvil nepřítomnost žalobkyně až při hlavním líčení a z tohoto důvodu bylo hlavní líčení odročeno na 3.3.2015. Dne 23.2.2015 obhájce žalobkyně informoval soud o vypovězení plné moci. Dne 24.2.2015 požádal nový obhájce žalobkyně o odročení hlavního líčení z důvodu nedostatku času přípravy. Dne 2.3.2015 bylo nařízeno hlavní líčení na 22.4.2015. Na hlavním líčení byla přednesena obžaloba a k věci se vyjádřili obžalovaní. Hlavní líčení bylo odročeno na 10.6.2015 za účelem výslechu svědků. Dne 10.6.2015 se hlavní líčení nekonalo z důvodu dopravní nehody, které se účastnil projednávající soudce. Hlavní líčení bylo nařízeno na 12.8.2015. Dne 30.7.2015 požádal obhájce žalobkyně o odročení hlavního líčení nařízeného na 3.8.2015 z důvodu dovolené. Hlavní líčení bylo odročeno na 23.9.2015. Následně požádal obhájce obžalovaného [příjmení] [příjmení] o odročení hlavního líčení nařízeného na 23.9.2015 z důvodu kolize. Hlavní líčení bylo odročeno na 14.10.2015. Na hlavním líčení byli vyslechnuti svědci, přičemž bylo odročeno na 4.12 a 9.12.2015 za účelem výslechů svědků a provedení listinných důkazů. Dne 25.11.2015 požádala žalobkyně o odročení hlavního líčení ze zdravotních důvodů. Hlavní líčení bylo odročeno na 20.1.2016 a 27.1.2016. Dne 30.11.2015 požádal obhájce obžalovaného [příjmení] [příjmení] o odročení hlavního líčení nařízeného na 20.1.2016 z důvodu dovolené. Ve dnech 27.1.2016, 1.2.2016, 2.3.2016, 11.5.2016, 12.8.2016, 21.9.2016 byla konána hlavní líčení, při kterých proběhly výslechy svědků, znalců a byly provedeny listinné důkazy. Posledně konané hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalce odročeno na 7.12.2016, kdy obhájci obžalovaných uvedli, že se v období od [číslo]. do 6.11.2016 nemohou účastnit hlavního líčení s ohledem na jejich nepřítomnost v ČR. V mezidobí se soud dotazoval na stav trestních řízení vedených u téhož soudu pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Dne 25.11.2016 byl soudem vyhlášen rozsudek ve věci [spisová značka], jímž byla žalobkyně odsouzena za pokračující přečin zpronevěry v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby. Následně byla ve dnech 7.12.2016, 15.2.2017 konána hlavní líčení, přičemž hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání vydání rozhodnutí odvolacího soudu ve věci 24 T 22/2013, vyjádření k případnému postupu dle § 219 odst. 3 trestního řádu a k doručení případných návrhů na doplnění dokazování. Následně byly soudem činěny opakované dotazy na stav odvolacího řízení ve věci sp.zn. [spisová značka]. Dne 11.5.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání odvolacího soudu je nařízeno na 15.6.2017. Dne 19.6.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání odvolacího soudu bylo odročeno na neurčito s ohledem na zdravotní stav a pracovní neschopnost žalobkyně. Dne 10.7.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání není dosud nařízeno, neboť soud čeká na zprávu o pracovní neschopnosti žalobkyně. Dne 10.8.2017 byl soud informován, že veřejné zasedání bylo nařízeno na 8.8.2017, nicméně den před zasedáním žalobkyně vypověděla plnou moc obhájci, a proto bylo zasedání odročeno bez stanovení termínu. Dne 29.8.2017 bylo zjištěno, že byl stanoven termín veřejného zasedání na 19.9.2017. Dne 19.9.2017 bylo zjištěno, že veřejné zasedání bylo odročeno na žádost obhájce na 17.10.2017. Dne 19.10.2017 bylo zjištěno, že veřejné zasedání se dne 17.10.2017 neuskutečnilo, neboť obhájce se omluvil z důvodu zahraniční pracovní cesty. Veřejné zasedání bylo odročeno na 7.11.2017. Rozsudkem [název soudu] ze dne 7.11.2017, č.j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] ze dne 25.11.2016 ve věci sp.zn. [spisová značka] zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyně odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců podmíněně odloženému na 1 rok. Dne 27.12.2017 bylo ve věci sp.zn. [spisová značka] nařízeno hlavní líčení na 19.2.2018. Dne 19.2.2018 soud konstatoval omluvu obhájce žalobkyně a hlavní líčení bylo z tohoto důvodu odročeno na 19.3.2018 Hlavní líčení pokračovalo dne 25.4.2018 Hlavní líčení bylo dne 25.4.2018 odročeno na neurčito za účelem vyčkání rozhodnutí o dovolání ve věci [příjmení] [okres] sp. zn. [spisová značka]. Dne 10.5.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 1.6.2018. Dne 1.6.2018 se konalo hlavní líčení, na kterém byly vyloučeny některé skutky uvedené v obžalobě k samostatnému projednání a rozhodnutí a ve vztahu k žalobkyni byl vyhlášen částečně zprošťující rozsudek. Následně byl sledován průběh dovolacího řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] a stav řízení sp.zn. [spisová značka]. K dotazu soudu bylo dne 8.2.2019 zjištěno, že žalobkyně je dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dne 12.4.2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 29.5.2019. Dne 2.5.2019 požádal obhájce žalobkyně o odročení jednání, a to z důvodu neodkladného lékařského vyšetření. Hlavní líčení bylo odročeno na 26.6.2019. Ve dnech 26.6.2019 a 4.9.2019 byla konána hlavní líčení. Hlavní líčení bylo dne 24.9.2019 odročeno na 20.11.2019 za účelem nabytí právní moci rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. V mezidobí byl soudu doručen pravomocný odsuzující rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 26.9.2019, č.j. [číslo jednací], jímž byl ve vztahu k žalobkyni zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2019, č.j. [číslo jednací] a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Dne 20.11.2019 bylo konáno hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek ve vztahu k oběma obžalovaným, ve vztahu k žalobkyni z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla obžalovaná stíhána. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.12.2019.

12. Žalobkyně přípisem ze dne 2.6.2020 uplatnila žalobní nároky u žalovaného. Žalovaný stanoviskem ze dne 18.3.2021 shledal, že celková délka posuzovaného řízení byla přiměřená. Dále konstatoval, že v posuzovaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovil žalobkyni omluvu za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z titulu provedení nezákonné domovní prohlídky shledal nedůvodným.

13. Dne 9.8.2012 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [okres], oddělením hospodářské kriminality, vydáno proti žalobkyni a dalším osobám usnesení o zahájení trestního stíhání pro pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného dílem ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 15.8.2012. Dne 20.3.2013 byla na žalobkyni podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba. Řízení bylo vedeno [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.5.2014 byla žalobkyně uznána vinnou pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [anonymizována tři slova] a výkonu funkce [anonymizována dvě slova] na dobu 30 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 11.12.2014 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2014 a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou jednak pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [anonymizována tři slova] a výkonu funkce [anonymizována dvě slova] na dobu 30 měsíců. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 11.12.2014. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.5.2016 byl zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 11.12.2014 a rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2014 v části týkající se žalobkyně a [název soudu] bylo přikázáno, aby věc žalobkyně znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem [název soudu] ze dne 25.11.2016 byla žalobkyně uznána vinnou pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [anonymizována tři slova] a výkonu funkce [anonymizována dvě slova] na dobu 30 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 7.11.2017 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 25.11.2016 v celém výroku o trestu a znovu bylo rozhodnuto tak, že byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 7.11.2017. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.7.2018 bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

14. Dne 20.11.2014 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [okres], oddělením hospodářské kriminality vydáno proti žalobkyni usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem zpronevěra podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 20.11.2014. Dne 16.12.2014 byla na žalobkyni podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] obžaloba. Řízení bylo vedeno [název soudu] pod sp.zn. sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.5.2019 byla žalobkyně uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. K odvolání žalobkyně byl rozsudkem [název soudu] ze dne 26.9.2019 zrušen rozsudek [název soudu] ze dne 21.5.2019 a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 26.9.2019. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.3.2020 bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

15. Žalobkyně dne 27.7.2015 podala u [název soudu] žalobu proti [anonymizována dvě slova], kterou se domáhala, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27.4.2015, kterou dal žalovaný žalobkyni, je neplatná. Řízení bylo vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne 16.11.2017 [název soudu] žalobu zamítl. Rozsudkem [název soudu] ze dne 11.4.2018 byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16.11.2017 potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne 24.5.2018. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.3.2019 bylo dovolání žalobkyně zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.4.2019. Usnesením ze dne 23.7.2019, sp.zn. IV. ÚS 1940/19 byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta.

16. Žalobkyně byla od 29.12.2013 do 30.12.2013 hospitalizována v nemocnici [okres], přičemž při hospitalizaci jí byla diagnostikována náhlá porucha vědomí s pádem, s poraněním hlavy a amnézií, recidivující sporadické poruchy vědomí s pádem v.s. kardiální etiologie při WPW syndromu, tržná rána hlavy – temene vpravo, susp. proběhlá komoce mozku.

17. Žalobkyně byla hospitalizována na oddělení Kardiologie – AAJ – antiarytmické jednotce [nemocnice] od 31.3.2014 do 1.4.2014, přičemž byla přijata k RF ablaci manifestní akcesorní spojky pro WPW syndrom s anam. synkop. 18. [jméno] [příjmení] při svém výslechu uvedl, že je synem žalobkyně. K domovní prohlídce uvedl, že mu volali sousedi, co se u nich děje, že se někdo dobývá do jejich domu, že je na místě policie. Svědek následně volal rodičům, kdy zjistil, že se snad má jednat o nějaké podezření kvůli úplatkům. Považoval to celé za fikci. Nevěřil tomu. Po domovní prohlídce to otec svědka, [jméno] [příjmení], nesl velmi špatně. Začal hodně pít, propadal depresím, stával se paranoidním. Myslel si, že je odposlouchávají. Vadilo mu, že na ně pohlížejí jako na zločince. Stával se agresivním. Žalobkyně musela po fyzických atacích otce svědka opustit někdy koncem léta 2014 dům. Poté, kdy žalobkyně opustila dům, zůstal svědek sám s otcem. Chtěl mu pomoci, a to i od alkoholu. Zůstal tam i z toho důvodu, že se jednalo o rodný dům svědka, ve kterém bydlel celý život. Svědkův otec pracoval do domovní prohlídky pro [anonymizována dvě slova] [obec] na ředitelství. V té době pracoval i pod nátlakem kvůli těžbě lithia. V souvislosti s domovní prohlídkou byl s jeho otcem ukončen pracovní poměr. Ve vztahu rodičů došlo dle svědka po domovní prohlídce k obratu o 180o. Otec svědka považoval žalobkyni za kriminálnici. Dle svědka se tak stávalo především díky alkoholu. Známí se k nim otočili zády. Zůstalo jim pouze pár přátel. Všichni se na ně dívali skrz prsty. Důvodem odchodu žalobkyně ze společné domácnosti byla dle svědka skutečnost, že nechtěla žít s alkoholikem. Přesto za nimi jezdila, a to např. prát nebo jim vařila jídlo. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně svědek uvedl, že před trestními stíháními měla žalobkyně problémy se srdeční arytmií. Jednou do roka mohla mít z tohoto důvodu kolapsový stav. Po domovní prohlídce se její stav dle svědka zhoršil, kdy kolapsový stav mohla mít i 6x ročně, možná víckrát. Svědek přímo těmto stavům přítomen nebyl. Studoval mimo domov. Vzpomněl si však na jednu situaci, kdy šla žalobkyně do sklepa a dlouho se nevracela. Svědek šel následně za ní, kdy mu sdělila, že jí není dobře a že ve sklepě zkolabovala. Svědek nebyl schopen přesně určit časové období, kdy měla žalobkyně kolapsové stavy, a to pro časový odstup šesti let. Věděl, že po domovní prohlídce absolvovala žalobkyně se srdeční arytmií zákrok. Po tomto zákroku se její zdravotní stav dle svědka zlepšil, kdy již vůbec nemá kolapsové stavy. Pokud se měl vyjádřit k tomu, zda ví o více trestních stíháních žalobkyně, uvedl, že o tom ví, nicméně dle svědka to bylo vše zcestné. V tu dobu však cestoval kvůli práci a více informací věděl pouze o trestním stíhání, které je předmětem tohoto řízení. Věděl, že žalobkyně byla zproštěna. To bylo vše, co věděl. Dle svědka k trestním stíháním žalobkyně došlo poté, kdy žalobkyně opustila funkci [anonymizováno] a [anonymizováno] se stal pan [příjmení]. Věděl, že se něco řešilo i před domovní prohlídkou. Nevěděl, zda všechna trestní stíhání probíhala v jednom období. Svědek měl za to, že vše souviselo s výkonem funkce [anonymizováno]. K největšímu zlomu dle svědka došlo domovní prohlídkou. Kromě toho, že byla zproštěna v projednávaném případu, tak měla dle svědka asi i nějakou podmínku. Před domovní prohlídkou fungovali jako normální rodina. Otec svědka byl rovněž v této kauze obviněn a v důsledku toho začal pít a obviňovat lidi, že na něj koukají, jak na zločince. Žalobkyně byla dle svědka manažerkou [anonymizováno] [obec]. Současně spolupracovala s občanským sdružením [anonymizováno]. Svědek měl za to, že takto pracovala i po domovní prohlídce, neboť živila svědka i jeho otce. Nevěděl, do kdy takto pracovala. Podle názoru svědka následně obdržela výpověď. Nevěděl, jestli to nesouviselo s trestním stíháním. V tu dobu měnil školu a měl jiné starosti.

19. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

21. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Nesprávným úředním postupem je dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkon nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ve smyslu ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikne-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

28. Na základě provedeného dokazování soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobkyně na zaplacení částky 120 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a částky 500 000 Kč za nezákonné trestní stíhání kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobkyně žalobou požadovala, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě jednak tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, jednak tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně své nároky u žalovaného uplatnila dne 3.6.2020, a to ve shodné výši, v jaké byly uplatněny v žalobě. Nespornou skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14.1.2014. Sporným zůstala mezi účastníky existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení.

29. Soud se primárně zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byl vytýkán). Z judikatury Soudu plyne, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě lze konstatovat, jak již shora vyloženo, i v průběhu dosud neskončeného řízení, je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Uvedené akceptuje i vnitrostátní úprava, která možnost podání žaloby na odškodnění nepřiměřené délky řízení neomezuje pouze na řízení již pravomocně skončená.

30. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud posuzoval, zda-li v trestním řízení vedeném proti žalobkyni zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení soud vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito kritérii jsou: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Posuzované řízení trvalo 5 let a 11 měsíců, přičemž probíhalo pouze u soudu I. stupně. Trestní řízení lze dle názoru zdejšího soudu hodnotit jako skutkově a procesně složitější. V řízení byly kromě většího množství listinných důkazů prováděny výslechy většího počtu svědků a znalců. Současně byla soudem nařízená hlavní líčení opakovaně odročována, a to především k žádostem právního zástupce žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně požádal o odročení hlavního líčení v 6 případech. O odročení nařízených hlavních líčení požádal rovněž ve dvou případech i právní zástupce spoluobžalovaného [anonymizováno] [příjmení]. Oba právní zástupci současně avizovali svoji nepřítomnost v ČR v období od 12.10.2016 do 6.11.2016. V první polovině roku 2019 byla žalobkyně rovněž v dlouhodobé pracovní neschopnosti. [název soudu] zároveň vyčkával na rozhodnutí v souběžně běžících trestních řízeních vedených pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], a to pro případ možného uložení souhrnného trestu. I odvolací řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] bylo navíc v roce 2017 prodlouženo o 6 měsíců, a to v důsledku opakovaných žádostí žalobkyně o odročení nařízených veřejných zasedání. Zdejší soud má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý vedený snahou o včasné rozhodnutí ve věci, přičemž se nevyznačoval žádnými zaviněnými průtahy. Na základě shora uvedeného má proto zdejší soud za to, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. i přes zvýšený význam pro žalobkyni nedošlo, neboť délka řízení byla vzhledem ke zjištěným okolnostem přiměřená. Z uvedeného důvodu nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 120 000 Kč dle názoru zdejšího soudu nevznikl.

31. Na základě závěru o existenci nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně soud dále posuzoval, zda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím jí tvrzená nemajetková újma. Žalobkyně v řízení tvrdila, že v důsledku vedeného trestního stíhání u ní často propukaly depresivní stavy, trpěla častými migrénami, přišla o řadu známých a přátel, hrozba více než desetiletého trestu pro ni byla po celou dobu 6 let obrovským strašákem, došlo k narušení pracovního prostředí žalobkyně a rovněž partnerského vztahu s [anonymizováno] [příjmení], který začal ve větší míře požívat alkoholické nápoje, přičemž následně spáchal sebevraždu. V důsledku nepřiměřeného nátlaku začala žalobkyně kolabovat a musela podstoupit operaci srdce. Nalézací soud nezpochybňuje, že zásadně každé neoprávněně stíhané osobě nemajetková újma zahájením a vedením trestního stíhání vznikne, nicméně v případě žalobkyně má za to, že s ohledem na existenci dalších dvou souběžně běžících trestních stíhání žalobkyně vedených zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], v nichž byla žalobkyně pravomocně odsouzena za trestnou činnost spáchanou rovněž v souvislosti s výkonem funkce [anonymizováno] [územní celek], kdy řízení sp.zn. [spisová značka] bylo zahájeno ještě před zahájením přezkoumávaného trestního řízení vedeného [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a dovolací řízení ve věci sp.zn. [spisová značka] bylo ukončeno až po pravomocném ukončení řízení sp.zn. [spisová značka], je konstatování nezákonnosti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně a poskytnutá omluva obsažené ve stanovisku žalovaného ze dne 18.3.2021 přiměřeným zadostiučiněním vzniklé nemajetkové újmy. V této souvislosti si nelze představit situaci, že by nedošlo v případě, kdy by neexistovalo posuzované trestní stíhání, k tvrzeným zásahům do života žalobkyně právě v důsledku trestních stíhání, za něž zadostiučinění žalobkyni nenáleží, neboť v nich došlo k pravomocnému odsouzení žalobkyně. Všechna trestní řízení byla přitom vedena pro jednání žalobkyně v souvislosti s jejím výkonem [anonymizována dvě slova]. Soud I. stupně má současně za to, že s ohledem na uvedená pravomocná odsouzení žalobkyně by bylo přiznání peněžitého zadostiučinění v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění ve výši 500 000 Kč shledal tudíž soud I. stupně v plném rozsahu neoprávněným. Pouze nad rámec uvedeného nalézací soud doplňuje, že ze strany žalobkyně nebyly navíc jednotlivé tvrzené zásahy do života žalobkyně a jejich intenzita dostatečným způsobem dle přesvědčení soudu prokázány, kdy například nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobkyně a tvrzeným zhoršeným zdravotním stavem žalobkyně případně narušeným pracovním prostředím žalobkyně.

32. Ve vztahu k požadovanému zadostiučinění za žalobkyní tvrzenou nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s rozhodnutím o provedení domovní prohlídky se soud nejprve zabýval existencí nezákonného rozhodnutí případně nesprávného úředního postupu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že příkaz k předmětné domovní prohlídce byl vydán dne 19.11.2013, přičemž domovní prohlídka byla provedena dne 27.11.2013, kdy byl rovněž příkaz k domovní prohlídce žalobkyni doručen. Předmětný příkaz nebyl následně zrušen ani nebyla konstatována v trestním řízení jeho nezákonnost, přičemž žalobkyně přezkum předmětného rozhodnutí neiniciovala. Nezákonnost daného rozhodnutí nelze dovozovat z konečného rozhodnutí učiněného v rámci navazujícího trestního řízení, a to zejména v situaci, kdy příkaz k domovní prohlídce byl vydán ještě před zahájením trestního stíhání žalobkyně. Příkaz k domovní prohlídce je nezbytné posuzovat nezávisle na následném trestním stíhání žalobkyně. Za situace, kdy nebyl příkaz k domovní prohlídce zrušen ani nebyla konstatována jeho nezákonnost, nebyla splněna základní podmínka pro přiznání nároku žalobkyně na náhradu tvrzené nemajetkové újmy. Současně nebylo zjištěno, že by orgány činné v trestním řízení při provádění domovní prohlídky pochybily, tedy, že by se dopustily nesprávného úředního postupu, když žádný z orgánů činných v trestním řízení pochybení neshledal. S přihlédnutím k uvedenému soud I. stupně uzavírá, že nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s rozhodnutím o provedení domovní prohlídky ve výši 200 000 Kč je neoprávněný.

33. I pokud by byl příkaz k domovní prohlídce označen za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., případně i pokud by při provádění domovní prohlídky došlo k nesprávnému úřednímu postupu, byla by žalobkyně oprávněna se domáhat náhrady nemajetkové újmy dle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se o příkazu dozvěděla, respektive ode dne provedení domovní prohlídky, tedy od 27.11.2013. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předmětný nárok u žalovaného uplatnila až dne 3.6.2020, přičemž žalovaný vznesl námitku promlčení daného nároku, nezbylo by v takovém případě nalézacímu soudu, než předmětný nárok shledat rovněž neoprávněným, a to z důvodu jeho promlčení.

34. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť v řízení byl úspěšný převážně žalovaný. Předmětem řízení byly ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 120 000 Kč, nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 500 000 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou domovní prohlídkou ve výši 200 000 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se však na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3378/2013, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný ve vztahu k zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání a domovní prohlídkou, zatímco byl neúspěšný ve vztahu k zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, neboť žalovaný až po uplynutí lhůty stanovené ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve svém stanovisku ze dne 18.3.2021 konstatoval, že v posuzovaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovil žalobkyni omluvu za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Žalovaný byl tudíž úspěšný v rozsahu 66,6% a v rozsahu 33,4% byl neúspěšný. Z tohoto důvodu mu vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 33,2%. Žalovaný požadoval přiznat náhradu nákladů řízení za provedené úkony, rovněž tak za přípravy a účasti na jednáních. V případě plného úspěchu ve věci by žalovanému vznikl nárok na úhradu částky ve výši 1 800 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů ve výši 598 Kč.