43 C 147/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa jednající anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa o zaplacení 1 109 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 405 000 Kč od 23.6.2021 do 9.3.2022, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 703 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 109 000 Kč od 23.12.2020 do 22.6.2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 703 000 Kč od 23.6.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 1 109 000 Kč, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, který byl obviněn na základě usnesení policejního orgánu [číslo jednací] pro trestný čin znásilnění dle ust. § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, a v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě. Věc byla vedena u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl stíhán vazebně v době od 4.10.2018 do 12.11.2019. Rozsudkem [název soudu] ze dne 20.10.2020 byl žalobce v plném rozsahu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Žalobce se žalobou domáhal peněžitého zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 500 000 Kč a za nezákonnou vazbu ve výši 609 000 Kč. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na peněžité zadostiučinění a náhradu škody, žalovaný však do dne podání žaloby žalobcem uplatněný nárok nevyřídil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk/. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno na nároku za nezákonnou vazbu v rozsahu částky 405 000 Kč a ve vztahu k nároku za nezákonné trestní stíhání žalovaný konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí a poskytl žalobci omluvu. Poskytnutí omluvy shledal za dostatečné vzhledem k neprokázaným dopadům trestního stíhání do života žalobce. Současně uvedl, že délku trestního stíhání v trvání dvou let považuje za přiměřenou. K nezákonnému rozhodnutí o vazbě žalovaný uvedl, že žalobce strávil ve vazbě celkem 406 dní a odpovídajícím zadostiučiněním byla částka 1 000 Kč za den strávený ve vazbě. Částku nad střední hodnotu sazby 500 Kč až 1 500 Kč nepřiznal z důvodu, že ačkoliv byl shledán zásah do osobní sféry žalobce, byly shledány i skutečnosti odůvodňující snížení přiznaného zadostiučinění. Žalovaný vznesl rovněž námitku promlčení žalovaných nároků.

3. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že zprošťující rozsudek byl obhájci žalobce doručen dne 2.12.2020 a tento den označil za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Současně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o vazbě co do částky 406 000 Kč zpět, soud usnesením ze dne 14.3.2022, č. j. 43 C 147/2021 - 129, řízení v rozsahu zpětvzetí dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil.

5. Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení stran učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 6. [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne 4.10.2018, [číslo jednací], zahájila trestní stíhání žalobce pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Na základě usnesení [název soudu] ze dne 6.10.2018, č. j. [spisová značka], byl žalobce vzat do vazby z důvodů § 67 písm. a), b) trestního řádu s tím, že se vazba se započítává od 4.10.2018, 9.35 hod. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] podalo k [název soudu] obžalobu ze dne 8.4.2019 na žalobce pro spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 12.11.2019, č. j. [číslo jednací], byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Rozsudkem [název soudu] ze dne 20.10.2020, č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu pro zločin znásilnění podle § 185 § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce i jeho obhájci byli přítomni při vyhlášení zprošťujícího rozsudku na veřejném zasedání. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.10.2020 (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

7. Dne 22.12.2020 uplatnil žalobce u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonného rozhodnutí o vazbě a nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisem ze dne 10.1.2021 žalovaný vyzval žalobce k doplnění žádosti, což žalobce učinil podáním ze dne 5.2.2021 a předložil žalovanému čestná prohlášení své matky a sestry. Žalovaný ve stanovisku ze dne 10.12.2021 shledal částečně důvodným nárok žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o vazbě v rozsahu částky 405 000 Kč a ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaný konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí a poskytl žalobci omluvu (zjištěno ze stanoviska žalovaného ze dne 10.12.2021, přípisu právního zástupce žalobce ze dne 22.12.2020 adresovaného žalovanému, přípisu právního zástupce žalobce ze dne 5.2.2021 adresovaného žalovanému, čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 30.1.2021, čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 3.2.2021 a přípisu žalovaného ze dne 10.1.2021 adresovaného právnímu zástupci žalobce).

8. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

12. Mezi účastníky nebylo sporné, že v daném případě jsou odpovědnostními tituly dle OdpŠk nezákonná rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání a rozhodnutí o vazbě). S ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce byl v konečném důsledku zproštěn obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne 20.10.2020, č. j. [číslo jednací], se soud I. stupně s předmětným nesporným tvrzením účastníků zcela ztotožňuje.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný v návaznosti na nezákonné rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby uhradil žalobci peněžité zadostiučinění ve výši 405 000 Kč, přiznal nalézací soud žalobci výrokem I. úrok z prodlení z předmětné částky, a to od 23.6.2021 do 9.3.2022. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalovaného (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalovaného ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. od 22.12.2020. Teprve ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty stíhala žalovaného povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení. Za situace, kdy lhůta skončila dne 22.6.2021, dostal se žalovaný do prodlení 23.6.2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalovaný vzal žalobu zpět co do částky 405 000 Kč podáním doručeným soudu dne 9.3.2022 a k tomuto okamžiku má soud za prokázané uhrazení částky 405 000 Kč žalovaným. Žalovaný neprokázal, že by úhradu žalobci provedl dříve a při jednání učinil úhradu částky ke dni 9.3.2022 nesporným.

14. Ve vztahu ke zbývající části nároků se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným a tedy tím, zda žalobce nároky uplatnil u soudu v subjektivní promlčecí lhůtě dle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk, tedy ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy se o vzniklé nemajetkové újmě poškozený dozvěděl, tj. prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejímu vzniku.

15. O újmě se žalobce dozvěděl dne 20.10.2020, tedy v den nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku a současně v den, kdy byl spolu se svým obhájcem přítomen vyhlášení zprošťujícího rozsudku [název soudu]. Ode dne následujícího žalobci počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jeho nároků na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 96/2011). Dle judikatury je lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk lhůtou hmotněprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 639/2012). Žalovaný uplatnil nároky u žalovaného dne 22.12.2020. V souladu s § 35 odst. 1 OdpŠk uplatněním nároků u žalovaného došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty a to na dobu 6 měsíců. Ode dne 23.6.2021, tj. po uplynutí 6 měsíců, lhůta začala opět plynout. Jelikož žalobce uplatnil u soudu své nároky až dne 4.11.2021, přičemž běh šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty skončil dne 20.10.2021, shledal soud I. stupně žalovaným vznesenou námitku promlčení důvodnou, a proto žalobu co do částky 703 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 109 000 Kč od 23.12.2020 do 22.6.2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 703 000 Kč od 23.6.2021 do zaplacení výrokem II. zamítl.

16. K argumentaci žalobce nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 soud uvádí, že předmětným nálezem byl posuzován případ, kdy písemné vyhotovení rozsudku bylo stěžovatelce doručeno až po uplynutí subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty k uplatnění nároku. Ústavní soud navíc přímo uvádí, že se nijak nevyjadřuje k situaci, kdy písemné vyhotovení rozhodnutí dojde poškozenému později, než předvídají procesní předpisy, nicméně ještě před uplynutím šestiměsíční promlčecí lhůty. Stanovení konkrétní hranice, jaký čas musí ze šestiměsíční lhůty poškozenému zůstat, aby nedošlo k faktickému znemožnění náležitě uplatnit své základní právo na náhradu škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, je dle Ústavního soudu primárně úkolem obecných soudů a navíc bude záležet na konkrétních okolnostech jednotlivých případů, které mohou nastat. V daném případě, jak i sám žalobce potvrdil, bylo písemné vyhotovení zprošťujícího rozsudku doručeno obhájci dne 2.12.2020. Dobu od vyhlášení zprošťujícího rozsudku do doručení jeho písemného vyhotovení soud považuje za zcela adekvátní. Žalobci tak nadále zbyla dostatečná doba pro uplatnění svých nároků u žalovaného. Žalobce své nároky uplatnil u žalovaného 22.12.2020. Následně již bylo na něm, aby běh subjektivní promlčecí lhůty evidoval a včas podal žalobu. Nadto odůvodnění nároku za nezákonnou vazbu muselo být žalobci známo ihned po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, neboť z vazby byl propuštěn již v průběhu řízení. Námitku rozporu s dobrými mravy proto soud neshledal důvodnou.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o vazbě a žalovaný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

18. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se pak vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu platí, že za tarifní hodnotu se považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při srovnání tarifních hodnot u obou nároků (každý 50 000 Kč), je pak zřejmé, že oba účastníci byli úspěšní v rozsahu 50%, a proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení výrokem III. žádnému z účastníků.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto stejně podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaný jako organizační složka státu řídí.