43 C 164/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno , o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 6. 9. 2023 domáhal na žalované zaplacení 100 000 Kč za újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , když soudu poskytl soubor pohlednic jako důkazní materiál, přičemž mu bylo soudem k žádosti o jejich vrácení dne 3. 9. 2020 sděleno, že se pohlednice nepodařilo dohledat. Žalobce se dále domáhal zaplacení 50 000 Kč za to, že žalovanou nebyl odškodněn v šestiměsíční lhůtě dle zákona č. 82/1998 Sb. a namísto toho byl „poučován“ o tom, jaké jsou podmínky odškodnění. Žalobce se cítí být ztrátou pohlednic poškozen, jelikož mu nebyly vráceny pohlednice obsahující písemný styk žalobce s jeho rodinou. Obvodní soud v , adresa, nebyl schopen vysvětlit, kam pohlednice zmizely, ani je žalobci nevrátil. Žalobce se dále domáhal přejmenování žalované na Ministerstvo bezpráví. Žalobce se dne 4. 3. 2021 obrátil na žalovanou s předběžným uplatněním svých nároků. Žalovaná ke dni podání žaloby na uplatnění ani přes urgence žalobce nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 10. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 4. 3. 2021 uplatnil nárok na úhradu 100 000 Kč, který mu měl vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, spočívajícím ve skutečnosti, že soud po skončení řízení vrátil žalobcem předloženou korespondenci procesnímu žalovanému. Žalovaná žádost žalobce projednala a shledala, že předmětný nárok byl promlčen, což sdělila žalobci stanoviskem ze dne 6. 10. 2023. Z obsahu spisu žalovaná zjistila, že skutečně došlo k předložení pohlednic žalobcem, tyto byly omylem vráceny žalovanému a nepodařilo se zajistit jejich vrácení zpět. Dne 7. 7. 2020 žalobce reagoval na sdělení soudu, že pohlednice byly vráceny žalovanému, přičemž nejpozději od tohoto data začala dle žalované běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, která skončila dne 7. 1. 2021. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 4. 3. 2021. Nárok byl tedy dle žalované promlčen již v době uplatnění nároku v rámci předběžného projednání, proto ani žaloba nemohla být včasná. Žalovaná proto uplatnila ve vztahu k tomuto nároku námitku promlčení. Ve vztahu k nároku na úhradu 50 000 Kč uvedla, že není možné, aby žalovaná naplnila svým postupem definici nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., jelikož předběžné projednání žaloby není úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Rozsudkem ze dne 9. 2. 2024 soud prvního stupně zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal přejmenování žalované na Ministerstvo bezpráví (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok III).

4. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2024 napadený rozsudek ve výroku II ohledně částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení potvrdil a ohledně částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení a ve výroku III jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně posoudil dle odvolacího soudu žalobcův nárok na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy, aniž měl k dispozici skutková tvrzení, v čem konkrétně újma vzniklá žalobci spočívá, aniž si ujasnil, náhrady čeho se žalobce vlastně domáhá. Následně uzavřel, že je nárok promlčen v šestiměsíční lhůtě dle § 32 odst. 3 OdpŠk a rozhodl postupem dle § 115a o. s. ř. Dle odvolacího soudu proto soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V návaznosti na uvedené odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce vyzval k upřesnění, v čem konkrétně škoda, která mu vznikla v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu Okresního soudu v , adresa, , spočívá, a aby takto doplněná tvrzení i prokázal. Teprve poté bude moci tento nárok dle odvolacího soudu jednoznačně právně kvalifikovat.

5. Žalobce v návaznosti na rozsudek odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2024 a výzvu nalézacího soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v podání ze dne 29. 8. 2024 uvedl, že majetková škoda ve výši 100 000 Kč spočívá v tom, že žalobci byl zcizen důkaz (pohlednice), který žalobce předložil OS v , Anonymizováno, 11. 7. 2013. Žalobce se domnívá, že jako u jiného majetku (např. auta) i zde platí, že pokud člověk něco má, někdo ho o to připraví, pak byla hodnota jeho majetku snížena. V této souvislosti odkázal na ust. § 2951 odst. 1 obč. zák. Jako výsledek své marné snahy o vydání věci žalobce požádal o náhradu škody v penězích. Základ úvahy o výši požadované částky žalobce uvedl již v odvolání k , Anonymizováno, ; přitom v souladu se zákonem pominul nemajetkovou újmu, která mu vznikla tím, že mu byly odcizeny věci, které měly pro žalobce zcela mimořádnou hodnotu. Ve vztahu ke vzniku škody žalobce odkázal na dokumenty ve spise, zejména na rozsudek , Anonymizováno, , ve kterém se uvádí, že k odcizení došlo v březnu 2018. Vzhledem k tomu, že žalobce ve svém podání ze dne 29. 8. 2024 neoznačil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že ztrátou pohlednic byla žalobci způsobena škoda ve výši 100 000 Kč, vyzval nalézací soud opětovně žalobce na jednání konaném dne 25. 11. 2024, aby důkazy k prokázání svého tvrzení označil. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že pokud jde o určení výše majetkové škody, připadají v úvahu tři možnosti, a to určení výše majetkové škody prostřednictvím znaleckého posudku, kdy tento způsob označil s ohledem na náklady za nehospodárný, dále dle nákladů na opětovnou cestu na , Anonymizováno, , kdy by tyto náklady činily dle žalobce přibližně částku 100 000 Kč a dle výše podílu z majetku rodičů v přibližné výši 695 000 Kč, který získal na základě předmětných pohlednic, prostřednictvím nichž prokazoval svůj kontakt s rodiči. Žalobce dále navrhl, aby výši majetkové škody případně stanovil soud dle své volné úvahy.

6. Soud prvního stupně rekapituluje skutková zjištění, která učinil před vyhlášením svého prvního rozsudku dne 9. 2. 2024, kdy žádné nové důkazy neprováděl..

7. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce u žalované uplatnil nárok na úhradu částky ve výši 100 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , kdy žalobci nebyla vrácena předložená korespondence.

8. Ze spisu vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující:U Okresního soudu v , adresa, byla v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, projednávána žaloba žalobce , Jméno žalobce, , proti žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, , bytem v , adresa, , o určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstavitelce , Anonymizováno, , jméno FO, , z důvodu, kdy závěť ze dne 14. 2. 2005, závět ze dne 2. 6. 2005 a listina o vydědění ze dne 2. 6. 2005, jsou neplatné. Na jednání dne 11. 7. 2013 žalobce založil do spisu souboru pohlednic adresovaných žalobcem rodině , jméno FO, , bytem , adresa, , , Anonymizováno, , odeslaných z , Anonymizováno, , pohledy určené žalobci adresované na , adresa, s podpisy máma, táta, resp. rodiče ve vztahu k vánočním, velikonočním svátkům, resp. narozeninám žalobce, kdy tento soubor pohlednic byl proveden jako důkaz. Na č. l. 591 spisu v bodě 5 závěrečného referátu je uvedeno, že má být vráceno 14 listů korespondence žalovanému. Žalovanému byly tyto doručeny dne 27. 3. 2018. Na č. l. 598 je žádost žalobce ze dne 18. 6. 2020 o vydání důkazních materiálů. Na čl. 599 je žádost ze dne 30. 6. 2020 o vydání pohlednic zasílaných rodičům z ciziny. Na č. l. 600 je sdělení vyšší soudní úřednice žalobci ze dne 30. 6. 2020 o tom, že předložená korespondence byla vrácena žalovanému, přičemž žalovaný byl vyzván k vrácení předmětných pohlednic, nicméně tak neučinil. Na č. l. 607 je reakce žalobce na tuto zprávu ze dne 1. 7. 2020, kdy soudu sděluje adresu, na kterou mají být pohlednice zaslány v případě, že budou žalovaným vráceny. Dne 2. 7. 2020 zaslal žalovaný soudu sdělení, že „není archiv“ a soudu pohlednice nezaslal (č. l. 609). Na č. l. 610 je sdělení žalobce soudu, že originály pohlednic založil dne 11. 7. 2013 do spisu , Anonymizováno, s tím, že věc byla projednávána i v jiných řízeních. Soud následně tato řízení prověřil, přičemž dne 3. 9. 2020 žalobci sdělil, že se předmětné pohlednice nikde nenachází.

9. Ze žádosti žalobce ze dne 2. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce požaduje od žalované zaplacení 100 000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení (ztrátu pohlednic) vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Z datového razítka v pravém horním rohu podání zjištěno, že žádost byla žalované doručena dne 4. 3. 2021.

10. Ze stanoviska žalované ze dne 6. 10. 2023 bylo zjištěno, že žádost byla u žalované uplatněna dne 4. 3. 2021, a že částka 100 000 Kč nebyla žalobci přiznána, jelikož je nárok žalobce promlčený.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 předmětného ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

17. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

19. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

20. Podle § 619 odst. 1 obč. zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

21. V návaznosti na závazné závěry odvolacího soudu uvedené v rozsudku ze dne 21. 6. 2024 soud prvního stupně posuzoval opětovně, Anonymizováno, nárok žalobce na náhradu škody ve výši 100 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , datum, rozsudek odvolacího soudu a následnou výzvu nalézacího soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. opakovaně definoval jako nárok na náhradu majetkové škody, přičemž se vymezil proti tomu, aby byl předmětný nárok kvalifikován jako náhrada nemajetkové újmy, když odkázal na ust. § 2951 odst. 1 obč. zák. a poukázal na to, že pokud není možné vydání věci, hradí se škoda v penězích a na to, že hodnota jeho majetku byla snížena, posuzoval nalézací soud nově předmětný nárok žalobce jakožto nárok na náhradu majetkové škody.

22. S přihlédnutím k uvedenému závěru o charakteru nároku žalobce posuzoval soud prvního stupně primárně oprávněnost žalovanou vznesené námitky promlčení daného nároku. V situaci, kdy až z informace Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020 zaslané žalobci vyplynulo, že žalobci pohlednice vráceny nebudou, když těmito soud nedisponuje, počala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 32 odst. 1 OdpŠk až od uvedeného data. Vzhledem k tomu, že žalobce předmětný nárok uplatnil u žalované dne 4. 3. 2021, která o něm rozhodla svým stanoviskem až dne 6. 10. 2023, a následně u soudu prvního stupně dne 6. 9. 2023, nárok žalobce promlčený není, když tento byl uplatněn ve tříleté promlčecí době s přihlédnutím ke stavení promlčecí doby dle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk. Příslušnou námitku žalované tudíž shledal nalézací soud jako nedůvodnou.

23. V případě, že by se žalobce v řízení domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci ztrátou pohlednic, nárok žalobce by promlčen byl, neboť příslušný nárok se promlčuje v souladu s ust. § 32 odst. 3 OdpŠk v šestiměsíční promlčecí době, která by v případě žalobce uplynula již v roce 2021.

24. Jelikož byl žalobce povinen v řízení nejen tvrdit, že mu nevrácením pohlednic vznikla majetková škoda, ale byl povinen své tvrzení současně prokázat, nalézací soud opakovaně žalobce v tomto směru vyzýval k označení důkazů prokazujících tvrzení žalobce. Nalézací soud žalobce vyzval nejprve usnesením ze dne 12. 8. 2024 a v situaci, kdy žalobce žádné konkrétní důkazy neoznačil, jej opětovně vyzval na jednání konaném dne 25. 11. 2024. Žalobce ani přes opakovanou výzvu nalézacího soudu žádné konkrétní důkazy neoznačil, pouze poukázal na tři možnosti určení výše škody, a to určení výše majetkové škody prostřednictvím znaleckého posudku, kdy tento způsob označil sám s ohledem na náklady za nehospodárný, dále dle nákladů na opětovnou cestu na , Anonymizováno, , ze kterého byly pohlednice žalobcem poslány, a dle výše podílu z majetku rodičů v přibližné výši 695 000 Kč, který žalobce získal na základě předmětných pohlednic, prostřednictvím nichž prokazoval svůj kontakt s rodiči. Žalobce současně navrhl, aby výši majetkové škody případně stanovil soud dle své volné úvahy. Soud prvního stupně je přesvědčen, že i kdyby žalobce navrhl ustanovení znalce za účelem zpracování konkrétního znaleckého posudku, předmětný znalecký posudek by nebyl způsobilý prokázat žalobcem tvrzenou majetkovou škodu ve výši 100 000 Kč, kterou žalobce zcela zjevně odvozoval od své citové vazby k daným pohlednicím a nikoli např. od jejich sběratelské či zůstatkové hodnoty. V daném případě by se tak nejednalo o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Ani další dva žalobcem navržené způsoby určení výše majetkové škody by nebyly způsobilé prokázat, že v důsledku prokázaného nesprávného úředního postupu došlo ke snížení hodnoty majetku žalobce o 100 000 Kč. K postupu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. by byl soud oprávněn pouze tehdy, pokud by bylo postaveno najisto, že žalobci majetková škoda vznikla, nicméně její výši by bylo možné zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi nebo by ji nebylo možné zjistit. V případě žalobce však nebylo postaveno najisto, že žalobci tvrzená majetková škoda ve výši 100 000 Kč vznikla. Z tohoto důvodu nebyl soud oprávněn postupovat dle ust. § 136 o. s. ř.

25. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes opakované výzvy soudu prvního stupně neunesl důkazní břemeno k prokázání vzniku a výše tvrzené majetkové škody, nezbylo soudu než žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 9. 2021 do zaplacení, zamítnout (výrok I.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč tvořenou paušální náhradou za jeden úkon (vyjádření ve věci) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.