43 C 165/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za níž jedná Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 103 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 103 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 9. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 9. 12. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 103 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením policejního orgánu ze dne 20. 2. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání mj. žalobkyně, a to pro trestný čin pojistného podvodu dle ust. § 250a odst. 2, odst. 4, písm. a) a písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona. Obžaloba byla podána dne 15. 9. 2016 pro zločin pojistného podvodu dle ust. § 210 odst. 2, odst. 5 písm. a), písm. c) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Řízení skončilo pro žalobkyni právní mocí rozsudku Městského soudu ze dne 8. 12. 2020, č. j. , spisová značka, . Předmětné řízení trvalo 6 let a 9 měsíců. Věc byla rozhodována pouze na dvou stupních soudní soustavy. Žalobkyně neshledává věc nikterak složitou, ať ohledně předmětu řízení, tak ohledně okolností případu. Žalobkyně svým jednáním délku nijak nezpůsobila. Nepřiměřená délka řízení je zapříčiněna dle žalobkyně výlučně nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci. Průtahy spočívaly v nesprávném postupu policejního orgánu. Řízení bylo vedeno proti velké skupině lidí, což zapříčinilo pomalost řízení. V roce 2017 tak došlo k vyloučení trestního řízení proti některým osobám. O vyloučení žádala žalobkyně v roce 2014, ale toto bylo zamítnuto. Od podání obžaloby dne 15. 9. 2016 až do nařízení hlavního líčení na den 16. 1. 2020 nebyl vůči ní, kromě dvou usnesení soudu o vyloučení věci ze společného řízení, učiněn žádný úkon. Význam je pro žalobkyni zvýšený, neboť se jednalo o řízení ve věci trestní. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody až na osm let. Řízení nepříznivě zasáhlo do jejího osobního, pracovního i společenského života. Žalobkyně požadovala za každý rok řízení 18 000 Kč s přihlédnutím ke snížení v prvních dvou letech řízení. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 8. 6. 2021.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne 8. 6. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 103 500 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 20. 1. 2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žádosti žalobkyně tak nebylo vyhověno. Délka řízení činila dle žalované 6 let a 10 měsíců, přičemž byla zapříčiněna skutkovou a procesní složitostí řízení. Obžaloba byla podána celkem proti 132 obžalovaným, kterým bylo kladeno za vin spáchání velkého množství jednotlivých skutků. Následně došlo k vyloučení části řízení a postoupení příslušnému soudu. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních. Vrchním soudem v Praze bylo také rozhodováno o věcné příslušnosti. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, když namítané trestní řízení, v němž žalobkyně vystupovala v procesním postavení obžalované, bylo pravomocně skončeno dne 8. 12. 2020, kdy bylo při veřejném zasedání vyhlášeno rozhodnutí o odvolání.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované uplatnila dne 8. 6. 2021 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 500 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .

4. Soud I. stupně rozsudkem č. j. 43 C 165/2021-87 ze dne 16. 6. 2023 žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).

5. K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením č. j. 58 Co 281/2023-102 ze dne 21. 9. 2023 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud neshledal správným závěr soudu prvního stupně stran promlčení uplatněného nároku. Konstatoval, že podle zjištěných skutkových okolností bylo posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni pravomocně skončeno dne 8. 12. 2020. Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk tak v případě nároku žalobkyně začala běžet po právní moci rozsudku. Žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy byla žalované doručena dne 8. 6. 2021. Ve smyslu § 35 OdpŠk se tak promlčecí lhůta stavěla dle odvolacího soudu od 8. 6. 2021 do 8. 12. 2021, kdy uplynula šesti měsíční lhůta. Vzhledem k tomu, že dne 8. 6. 2021, kdy již promlčecí lhůta neběžela, zbýval do jejího uplynutí dne 8. 12. 2021 toliko 1 den, pak tato doba po obnovení jejího běhu zbývala žalobkyni k včasnému uplatnění nároku u soudu. Pokud podala žalobu dne 9. 12. 2021, učinila tak dle odvolacího soudu včas. Na základě svých závěrů odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se uplatněným nárokem žalobkyně opětovně zabýval, postavil najisto, zda byly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, mezi něž náleží v posuzovaném případě existence nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy, která se presumuje, a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. V kladném případě, budou-li všechny atributy odpovědnosti za škodu naplněny, aby se soud prvního stupně zabýval formou poskytnutého zadostiučinění. Dojde-li k závěru, že žalobkyni náleží peněžité odškodnění, uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby neopomněl zhodnotit všechna kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

6. Soud prvního stupně rekapituluje, že na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

7. Ze spisů Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, bylo zjištěno následující:Dne 20. 2. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro pojistný podvod dle ust § 250a odst. 2, odst. 4 písm. a) a b) trestního zákoníku dílem dokonaného dílem ve stádiu pokusu. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 25. 3. 2014. V následujícím období byly jednotlivými spoluobviněnými podávány stížnosti proti zahájení trestního stíhání, kdy tyto stížnosti byly částečně zamítány částečně byla usnesení o zahájení trestních stíhání rušena. Posléze byly prováděny výslechy obviněných a svědků. Byly dále zpracovávány znalecké posudky z oboru ekonomika, strojírenství, doprava, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, prováděna místní šetření, šetření u poškozených pojišťoven. Policie ČR opakovaně žádala třetí subjekty o poskytnutí součinnosti. Usneseními z 9. 9. 2015, 13. 10. 2015 byly věci některých spoluobviněných vyloučeny k samostatnému řízení. Bylo rozhodováno o obhajných a stížnostech proti rozhodnutím, kterými byla obhájná přiznávána. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 11. 2016 bylo zastaveno trestní stíhání proti jednomu ze spoluobviněných. Dne 24. 11. 2016 byla doručena Městskému soudu v Praze obžaloba 132 obžalovaných, mj. žalobkyně za pojistný podvod podle ust. § 210 odst. 2, odst. 5 písm. a), písm. c) trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. ve stadiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. Dne 1. 2. 2017 se konalo neveřejné zasedání, na kterém došlo k vyloučení trestního řízení proti 130 obžalovaným, vč. žalobkyně s tím, že věc byla postoupena , adresa, . Dne 2. 3. 2017 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k učinění úkonu směřujícího k rozhodnutí ve věci, a to z důvodu rozsáhlosti spisu a složitosti řízení. Téhož dne bylo prodloužení lhůty místopředsedkyní soudu povoleno. Dne 14. 3. 2017 podala předsedkyně senátu návrh na odnětí trestní věci a její přikázání , Anonymizováno, . Předkládací zpráva spolu se spisem byla Vrchnímu soudu v Praze předložena dne 17. 3. 2017. Usnesením ze dne 6. 4. 2017 Vrchní soud v Praze rozhodl, že se věc , adresa, neodnímá. Dne 9. 5. 2017 se konalo neveřejné zasedání. Usneseními ze dne 9. 5. 2017 došlo k vyloučení řízení proti 47 obžalovaným. Dne 27. 7. 2017 odpověděl soud na žádost o vydání finančních prostředků odňatých při domovní prohlídce. Dne 11. 9. 2017 byla podána žádost KŘP , adresa, o sdělení informací ohledně zajištěných finančních prostředků. Dne 25. 10. 2017 byla podána žádost o zapůjčení spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Opatřeními ze dne 14. 11. 2017 byly přiznány náhrady obhájců spoluobžalovaných. Opatřením ze dne 15. 11. 2017 byla zproštěna ustanovená obhájkyně spoluobžalovaného. Dne 19. 1. 2018 se konalo neveřejné zasedání. Dne 24. 4. 2018 bylo konáno neveřejné zasedání. Usnesením ze dne 24. 4. 2018 bylo vyloučeno trestní řízení vůči 14 obžalovaným. Dne 20. 8. 2018 se konalo neveřejné zasedání. Usneseními ze dne 13. 9. 2018 došlo k vyloučení trestního řízení vůči 16 obžalovaným. Usneseními ze dne 20. 8. 2018 došlo k vyloučení trestního řízení vůči 8 obžalovaným. Dne 28. 1. 2019 se konalo neveřejné zasedání. Usnesením ze dne 28. 1. 2019 bylo vyloučeno trestní řízení vůči 10 obžalovaným. Dne 30. 5. 2019 se konalo neveřejné zasedání. Usneseními ze dne 30. 5. 2019 došlo k vyloučení řízení celkem proti 6 obžalovaným. Dne 26. 11. 2019 se konalo neveřejné zasedání. Usneseními ze dne 26. 11. 2019 došlo k vyloučení řízení celkem proti 17 obžalovaným, vč. žalobkyně. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2020 byla žalobkyně uznána vinnou ze zločinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 2, odst. 5 písm. a), písm. c) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. ve stadiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, výkon uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 21 měsíců. Proti rozsudku se žalobkyně odvolala, o odvolání rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, přičemž rozsudek týkající se žalobkyně byl v celém rozsahu zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobkyně byla uznána vinnou ze zločinu pojistný podvod podle ust. § 210 odst. 2, odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. ve stadiu pokusu podle ust. § 21 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, kdy výkon uloženého tretu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.

8. Z přípisu právního zástupce žalobkyně ze dne 8. 6. 2021 adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok na zaplacení částky 103 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedené Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, z důvodu nepřiměřené délky řízení.

9. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně předmětný nárok uplatnila u žalované dne 8. 6. 2021. Žalovaná žalobkyni nepřiznala odškodnění, jelikož celková délka řízení byla vyhodnocena jako přiměřená.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. S ohledem na závěry a závazné pokyny odvolacího soudu obsažené v usnesení č. j. 58 Co 281/2023-102 nalézací soud nově posuzoval, zda byly v případě žalobkyně a žalobou uplatněného nároku naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a to existence nesprávného úředního postupu, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy.

17. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

18. Kritéria § 31a odst. 3 zákona se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

19. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud prvního stupně posuzoval, zda-li v trestním řízení vedeném proti žalobkyni zejména Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení soud vycházel z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Těmito kritérii jsou: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Posuzované řízení trvalo vůči žalobkyni 6 let a 10 měsíců, přičemž probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodoval rovněž Vrchní soud v Praze o věcné příslušnosti. Trestní řízení je dle názoru nalézacího soudu nezbytné hodnotit jako významně skutkově a procesně složitější. V řízení byla podána obžaloba proti celkem 132 obviněným, stíhaným převážně pro rozsáhlé pojistné a úvěrové podvody, kterými byla způsobena škoda různým subjektům. V řízení byly prováděny výslechy mnoha obviněných a svědků. Trestná činnost všech obviněných zakládala důvod nutné obhajoby, s čímž souviselo značné množství procesních úkonů ve vztahu k obhájcům jednotlivých obviněných. V průběhu řízení docházelo k vylučování trestních řízeních vůči skupinám obviněných, jejichž trestná činnost spolu souvisela. O skutkové a procesní složitosti svědčí i rozsah spisového materiálu, kdy tento již v době podání obžaloby činil přibližně 32 500 stran. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Zdejší soud má současně za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý vedený snahou o včasné rozhodnutí ve věci, přičemž se nevyznačoval žádnými zaviněnými průtahy. Na základě shora uvedeného má proto zdejší soud za to, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona i přes zvýšený význam pro žalobkyni nedošlo, neboť délka řízení byla vzhledem ke zjištěným okolnostem, a to významné procesní a skutkové složitosti, ještě přiměřená. Z uvedeného důvodu nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 103 500 Kč dle názoru zdejšího soudu nevznikl. Soud prvního stupně proto žalobu opětovně výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

20. Nad rámec shora uvedeného si nalézací soud dovoluje poukázat současně na skutečnost, že v judikatuře Nejvyššího soudu ČR byl formulován a odůvodněn i závěr, podle nějž navíc při stanovení formy a výše odškodnění nemajetkové újmy vzniklé z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání nelze přehlédnout, že poškozený byl uznán vinným spácháním úmyslného trestného činu. V rozsudku ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 k tomu Nejvyšší soud uvedl mj. následující: „Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest… Poškozený (pachatel) se vědomě stal „hybatelem děje“, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno… Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu… Obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat „vyváznutí“ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů.“ Žalobkyně byla v namítaném řízení pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu. Pokud by tedy nalézací soud i přes zvýšenou procesní a skutkovou složitost dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobkyni došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce a vzniku presumované nemajetkové újmy, adekvátním odškodněním by dle přesvědčení soudu prvního stupně bylo konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jako plnohodnotné satisfakce a nikoli přiznání peněžitého zadostiučinění navíc ve výši požadované žalobkyní.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalované spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 7x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání dne 31. 3. 2023, účast na jednání dne 16. 6. 2023, vyjádření k odvolání žalobkyně, účast na jednání odvolacího soudu dne 21. 9. 2023, účast na jednání soudu dne 1. 12. 2023, tj. celkem 2 100 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.