43 C 189/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem sídlem Adresa zainteresované osoby 1/2 proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 jednající Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 o zaplacení 110 655 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 210 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 93 231 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 93 231 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 050 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. Dne 7. 5. 2020 bylo žalobci doručeno usnesení PČR, KŘP Anonymizováno, Územní odb. adresa. OOK adresa z 5. 5. 2020, č. j. adresa, kterým rozhodl policejní orgán o zahájení trestního stíhání žalobce. Proti usnesení podal žalobce dne 11. 5. 2020 stížnost, která byla zamítnuta. Dne 31. 12. 2022 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v adresa. obžalobu, o které rozhodl dne 6. 9. 2022 Okresní soud v adresa svým rozsudkem č. j. spisová značka tak, že žalobce podle § 226 písm. b) tr.ř. zprostil obžaloby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 10. 2022, načež bylo žalobci doručeno dne 21. 10. 2022. Trestní stíhání tak trvalo dle žalobce od 5. 5. 2020 do 12. 10. 2022. Dle žalobce je zřejmé, že usnesení Policie ČR z 5. 5. 2020, č. j. adresa, je nezákonným rozhodnutím vydaným v trestním řízení, jímž byla žalobci způsobena škoda, za kterou podle § 5 odst. a) a § 7 odst. 1 zák. 82/1998 Sb. odpovídá stát. Žalobce dne 6. 4. 2023 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody představující náklady právního zastoupení obhájcem ve výši 67 155 Kč a nárok na zadostiučinění za vniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním podle § 31a zák. 82/1998 Sb. ve výši 1 500 Kč za každý započatý měsíc, ve kterém trvalo trestní stíhání, tedy 43 500 Kč. Žalovaný o nárocích do dne podání žaloby nerozhodl a nic na ně neplnil. Žalobce poukázal na to, že trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, po kterou byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody od šesti měsíců do tří let a náhradou škody ve výši celkem 422 152,50 Kč. Okolnost trestního stíhání žalobci zcela zmařila možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť byla dle žalobce jediným důvodem pro zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Anonymizováno z 29. 2. 2021, sp. zn. spisová značka, které následně potvrdil i Krajský soud v adresa. Žalobce má za to, že tuto nemajetkovou újmu není možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva není dostačující.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Učinil nespornou skutečnost, že u něj žalobce dne 6. 4. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 111 155 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 67 655 Kč a nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním žalobce ve výši 43 500 Kč. U náhrady nákladů obhajoby následně došlo dle žalovaného ze strany žalobce k úpravě na částku 67 155 Kč. Žalovaný požadavku žalobce na náhradu nákladů obhajoby vyhověl co do částky 16 214 Kč a vyslovil žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání. Ostatní nároky odmítl, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 30. 11. 2023. Žalovaný uzavřel, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Žalovaný uznal úkony právní služby převzetí a příprava obhajoby, 11. 2. 2021 – prostudování spisu, 27. 4. 2021 – účast na hlavním líčení, 22. 6. 2021 – účast na hlavním líčení, 26. 10. 2021 – účast na hlavním líčení, 22. 3. 2022 – účast na hlavním líčení, 6. 9. 2022 – účast na hlavním líčení a v této souvislosti uhradil žalobci částku 16 214 Kč. Žalovaný současně uvedl, že žalobce neuvedl takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci za nezákonné trestní stíhání. Navíc je třeba dle žalovaného přihlédnout k tomu, že žalobce má 6 záznamů v rejstříku trestů. V době předmětného trestního stíhání byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Pokud žalobce uvedl, že trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouho, žalovaný k tomu uvedl, že žalobce po nařízení prvního hlavního líčení deklaroval snahu uzavřít dohodu o vině a trestu a následně i snahu o prohlášení viny. Uvedené vedlo k dočasnému vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání. Vzhledem k tomu, že k deklarovanému prohlášení viny ze strany žalobce nedošlo, došlo k opětovnému spojení dané trestní věci. V důsledku uvedeného postupu, ke kterému došlo výhradně na základě projevu vůle žalobce, nemohla být věc skončena dřív. Žalobce se tak svým jednáním podílel dle žalovaného na jím zmiňovaných průtazích.

3. Usnesením nalézacího soudu ze dne 19. 2. 2024 bylo řízení co do částky 16 214 Kč zastaveno, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby v důsledku plnění žalovaného na náhradu nákladů obhajoby. Na jednání konaném dne 8. 3. 2024 vzal žalobce žalobu dále částečně zpět i co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 16 214 Kč ode dne 7. 10. 2023 do zaplacení, v důsledku čehož nalézací soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalovaný současně na jednání vznesl námitku promlčení nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Usnesením policejního orgánu Policie ČR, KŘP Anonymizováno, Územní odbor adresa, 2. oddělení obecné kriminality, ze dne 5. 5. 2020, č. j. adresa, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1, trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Žalobce dne 11. 5. 2020 udělil plnou moc tituly před jménem jméno FO k zastupování v trestním řízení. Žalobce podal prostřednictvím své právní zástupkyně proti usnesení ze dne 5. 5. 2020 stížnost. Stížnost byla zamítnuta usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v adresa ze dne 18. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 byl proveden výslech žalobce, a to od 9.55 hod. do 10.05 hod. Dne 13. 5. 2020 byl proveden výslech jméno FO, a to od 10.08 hod. do 10.20 hod. Dne 3. 11. 2020 byl Policii ČR doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Dne 12. 11. 2020 byli žalobce a jméno FO upozornění na změnu právní kvalifikace. Dne 30. 12. 2020 byla Okresním státním zastupitelstvím v adresa podána obžaloba k Okresnímu soudu v adresa. Dne 15. 1. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na 11. 3. 2021. Dne 4. 1. 2021 informovala tituly před jménem jméno FO soud o vypovězení plné moci žalobci. Dne 4. 2. 2021 udělila jméno FO plnou moc Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 aby žalobce obhajoval. Dne 11. 2. 2021 od 12.32 hod. do 13.24 hod. nahlížel tituly před jménem jméno FO do soudního spisu. Dne 2. 3. 2021 bylo hlavní líčení nařízené na 11. 3. 2021 přeloženo z důvodu přijetí opatření proti šíření koronaviru na 27. 4. 2021. Dne 27. 4. 2021 se konalo hlavní líčení od 10.30 hod. do 10.50 hod. Dne 22. 6. 2021 se hlavní líčení nekonalo, neboť se nepodařilo zajistit videokonferenční hovor s věznicí. Usnesením ze dne 22. 6. 2011 byla trestní věc žalobce vyloučena ze společného řízení, neboť žalobce požádal v jiné trestní věci o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a v projednávané věci projevil vůli prohlásit, že je vinen skutkem uvedeným v obžalobě. Dne 5. 8. 2021 byl pořízen opis z evidence rejstříku trestů ve vztahu k žalobci, ze kterého vyplynulo, že žalobce má v rejstříku 6 záznamů. Dne 20. 8. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na 26. 10. 2021. Dne 26. 10. 2021 se konalo od 9.00 hod. do 11.20 hod. hlavní líčení. Dne 27. 1. 2022 se od 9.00 hod. do 9.03 hod. konalo hlavní líčení. Dne 22. 3. 2022 se konalo od 8.30 hod. do 10.25 hod. hlavní líčení. Dne 19. 7. 2022 byl proveden výslech svědka mimo hlavní líčení. Dne 6. 9. 2022 se od 9.45 hod. do 11.20 hod. konalo hlavní líčení, na kterém byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce se vzdal práva odvolání i za osoby oprávněné. Státní zástupce si ponechal lhůtu. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 12. 10. 2022 (viz spis Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka).

5. Žalobce podáním ze dne 17. 8. 2021 požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Dne 29. 9. 2021 se konalo u Okresního soudu v Anonymizováno veřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla žádost žalobce o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítnuta. V odůvodnění písemného vyhotovení usnesení je uvedeno, že přes kladné hodnocení chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody má soud za to, že s ohledem na jeho dosavadní způsob života, kdy byl opakovaně odsouzen k trestům, to včetně trestu nepodmíněného, není odsouzený osobou, ohledně které by bylo možné uzavřít, že výkon trestu na něj zapůsobil natolik, že se již páchání trestné činnosti vyvaruje a povede do budoucna řádný život. Odsouzený byl opakovaně soudně trestán, kdy ani uložený a jím již vykonaný nepodmíněný trest odnětí svobody zcela zjevně neměl na jeho chování a způsob života žádných výchovných účinků a neodradil jej od páchání další úmyslné trestné činnosti. Proti usnesení podal žalobce stížnost. Usnesením Krajského soud v adresa ze dne 8. 12. 2021 byla stížnost žalobce zamítnuta, přičemž odvolací soud v usnesení uvedl, že ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že podmínky pro podmíněné propuštění prozatím splněny nebyly. Od odsouzeného ještě nelze dle odvolacího soudu očekávat, že vedení řádného života v budoucnu, neboť má již výraznější sklony k páchání úmyslné trestné činnosti zejména majetkového charakteru. Již před současným pobytem ve věznici na něj bylo působeno jak alternativními tresty, tak nepodmíněným trestem odnětí svobody, avšak neúspěšně, neboť následně opět recidivoval. Z toho lze dovodit, že vedení řádného života v budoucnu po případném dalším podmíněném propuštění, jehož se domáhá, není v případě odsouzeného v tuto chvíli příliš pravděpodobné a není ani zřejmé, na základě čeho případně měl Jméno zainteresované osoby 0/0 právě během současného výkonu trestu dospět k jakési zásadní vnitřní proměně, poučení a odstranění příčin, které u něj k páchání trestné činnosti vedly, když pobyt ve věznici skutečně není v jeho životě nijak novou zkušeností (viz spis Okresního soudu v Anonymizováno sp. zn. spisová značka).

6. Dne 22. 2. 2021 potvrdila Věznice adresa tituly před jménem jméno FO umožnění požadovaného videohovoru s žalobcem a rezervaci výslechové místnosti (Anonymizováno) na den 23. 2. 2021 v 11.00 hod. tituly před jménem jméno FO souhlasil s realizací videohovorů s vězněnou osobou prostřednictvím komunikační platformy „Anonymizováno“ v rámci projektu „Anonymizováno-obhajoba“ (viz přípis Věznice adresa ze dne 22. 2. 2021, souhlas tituly před jménem jméno FO ze dne 22. 2. 2021).

7. Přípisem ze dne 6. 4. 2023 požádal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného o náhradu škody ve výši 67 655 Kč, a to na základě připojeného vyúčtování odměny a hotových výdajů PZ, a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 43 500 Kč. Stanoviskem ze dne 30. 11. 2023 žalovaný shledal důvodným nárok na náhradu nákladů trestního řízení co do částky ve výši 16 214 Kč, přičemž současně konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, se omluvil (viz přípis žalobce ze dne 6. 4. 2023 adresovaný žalovanému, stanovisko ze dne 30. 11. 2023).

8. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“ nebo „vyhláška“)). Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhlášky za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

12. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikne-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

14. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

15. S přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu a na základě shora uvedené právní úpravy nalézací soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 5. 2020, vznik škody a nemajetkové újmy, a příčinná souvislost. Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce své nároky u žalovaného uplatnil dne 6. 4. 2023, když uplatnil nárok na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 67 655 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci trestním stíháním ve výši 43 500 Kč. Nespornou skutečností byla dále existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení Okresním soudem v adresa pod sp. zn. spisová značka, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 5. 2020. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením účastníků zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 5. 2020, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby. Žalovaný svým stanoviskem vyhověl nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 16 214 Kč a co do požadovaného zadostiučinění stanoviskem ze dne 30. 11. 2023 konstatoval, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, se omluvil.

16. Soud prvního stupně dále posuzoval, zda žalobci vznikl nárok na náhradu škody v rozsahu, který zůstal předmětem řízení po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 19. 2. 2024. Jak zcela jednoznačně vyplývá z ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Na základě předmětného ustanovení je tudíž soud oprávněn a současně povinen posuzovat, zda byly náklady, které poškozený vynaložil, vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a zda byly vynaloženy účelně. V případě úkonů, které byly žalovaným uznány a v jejichž souvislosti žalovaný žalobci plnil částku 16 214 Kč, se soud prvního stupně plně ztotožňuje s účtováním jednotlivých úkonů obhajoby, jak jej činí žalovaný ve svém stanovisku ze dne 30. 11. 2023, respektive ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 12. 2023. V případě úkonů ze dne 5. 2. 21 – oznámení převzetí obhajoby OS Anonymizováno s žádostí o spis, další příprava obhajoby, 8. 2. 21 - další příprava obhajoby, 18. 2. 21 – další příprava obhajoby, 23. 2. 21 - další příprava obhajoby, 26. 4. 21 – příprava na hlavní líčení, 27. 4. 21 – prostudování uplatněných adhesních nároků, přípis klient, 14. 6. 21 – žádost o konání hl. líčení videokonferencí, 22. 6. 21 – administrativa – spis AK, 26. 1. 22 – příprava na hlavní líčení, 14. 7. 22 – omluva klienta z HL, nejsou tyto úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 advokátního tarifu, a to ani dle odst. 3 ust. § 11 advokátního tarifu. Žalobci tudíž v jejich souvislosti náhrada nákladů nenáleží. Pokud jde o zbývající úkony, nalézací soud žalobce na jednání konaném dne 8. 3. 2024 vyzval v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností, že náklady na úkony právní služby označené jako porada s klientem – Anonymizováno datovaný dnem 23. 2. 2021, porada – jméno FO datovaný dnem 28. 4. 2021 a přípis – jméno FO datovaný dnem 5. 8. 2021 byly účelně vynaloženými náklady na zrušení tvrzeného nezákonného rozhodnutí. Žalobce v návaznosti na výzvu soudu uvedl, že úkon právní služby označený jako porada s klientem – Anonymizováno dne 23. 2. 2021 byl z hlediska obhajoby v trestním řízení účelný, neboť žalobce byl takto informován o obsahu a významu listin založených v trestním spisu, v důsledku čehož mohl zvážit strategii své obhajoby a udělit potřebné pokyny svému obhájci. Jednalo se o právní poradu uskutečněnou prostřednictvím videokonference aplikací Anonymizováno za podmínek stanovených Vězeňskou službou ČR. Úkony právní služby označené jako porada – jméno FO dne 28. 4. 2021 a přípis – jméno FO 5. 8. 2021 byly dle žalobce nezbytné k zajištění důkazů obhajoby, zejména svědků a poškozených věcí. jméno FO byla a dosud je osoba, s níž žalobce trvale žije a v době, kdy byl žalobce omezen na svobodě, za něj činila potřebná jednání, jimiž se podílela na obhajobě žalobce. S přihlédnutím k uvedenému soud prvního stupně shledal účelně vynaloženými náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí pouze úkon ze dne 23. 2. 21 - poradu s klientem – Anonymizováno, v jehož souvislosti požadoval právní zástupce odměnu ve výši 1 000 Kč + 21% DPH, tzn. celkem částku 1 210 Kč. S ohledem na shora uvedené dospěl nalézací soud k dílčímu závěru, že nárok na náhradu nákladů obhajoby je nad rámec plnění žalovaného oprávněný co do částky 1 210 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (výrok I.).

17. Ve vztahu k požadovanému zadostiučinění za žalobcem tvrzenou nemajetkovou újmu se soud nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že trestní řízení vedené proti žalobci bylo pravomocně skončeno dne 12. 10. 2022. K tomuto dni je třeba vztahovat vědomost žalobce o vzniku nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Tímto dnem skončilo trestní řízení vedené proti žalobci. Argumentace žalobce o doručení rozsudku žalobci a s tím spojeném posunutí vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy je nepřípadná. Okamžik doručení rozsudku žalobci není v dané věci právně významný. Soud ve vztahu k uvedeným závěrům odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3692/2017, 30 Cdo 1769/2017. Za situace, kdy žalobce uplatnil své nároky na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného dne 6. 4. 2023 a následně u zdejšího soudu dne 14. 10. 2023, nezbylo proto nalézacímu soudu než k námitce žalovaného přihlédnout a žalobu ve zbývajícím rozsahu výrokem II. zamítnout, neboť tento nárok byl uplatněn až po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ustanovením § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve spojení s ustanovením § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Předmětným výrokem soud zamítl současně i nárok na náhradu zbývajících nákladů obhajoby.

18. I pokud by nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním nebyl promlčen, nebyl by nárok soudem prvního stupně přesto shledán oprávněným, neboť žalobce ani přes rozsáhlé poučení soudu učiněné na jednání konaném dne 8. 3. 2024 zejména nespecifikoval, jakým konkrétním způsobem došlo nezákonným rozhodnutím k zásahu do života žalobce, a v jaké intenzitě, když toliko uvedl, že byl vystaven trestnímu stíhání po nepřiměřeně dlouhou dobu, po kterou byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody od šesti měsíců do 3 let a náhradou škody ve výši 422 152,50 Kč, v důsledku čehož žalobce nesplnil ve vztahu k tomu nároku povinnost tvrzení. Žalobce sice současně uvedl, že mu okolnost trestního stíhání zcela zmařila možnost podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, když měla být dle žalobce jediným důvodem pro zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Anonymizováno z 29. 9. 2021, sp. zn. spisová značka, nicméně ani z rozhodnutí Okresního soudu v Anonymizováno z 29. 9. 2021, sp. zn. spisová značka, ani z navazujícího rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne 8. 12. 2021 se tato skutečnost nepodává, když žádný ze jmenovaných soudů neodůvodnil negativní stanovisko k podmíněnému propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody vedením posuzovaného trestního řízení, které bylo zahájeno nezákonným rozhodnutím.

19. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť v řízení byl úspěšný převážně žalovaný. Předmětem řízení byly ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby v celkové výši 67 155 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 43 500 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se však na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalovaný byl ve sporu procesně úspěšný ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 49 731 Kč a nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, zatímco byl procesně neúspěšný ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 17 424 Kč. Žalovaný byl tudíž úspěšný v rozsahu 85% a v rozsahu 15% byl neúspěšný. Z tohoto důvodu mu vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 70%. V případě plného úspěchu ve věci by žalované vznikl nárok na úhradu částky ve výši 1 500 Kč (vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 6. 3. 2024, příprava a účast na jednání dne 8. 3. 2024, účast na jednání dne 26. 4. 2024). S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů ve výši 1 050 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.