43 C 190/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 97 500 Kč s příslušenstvím

I. Konstatuje se, že v řízení vedeném u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 97 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 97 500 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , adresa, , advokáta.

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 10. 2023 domáhá na žalované zaplacení částky 97 500 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také „posuzované řízení“). Obžaloba č. j. , Anonymizováno, byla proti žalobci podána dne 27. 3. 2019, rozhodnuto bylo rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 1. 2023, č. j. , Anonymizováno, , tak že se se žalobce zprošťuje obžaloby (rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 1. 2023). V řízení došlo k průtahům, když trestní řízení trvalo 5 let, 3 měsíce a 10 dnů, přičemž žalobci hrozilo odnětí svobody v délce několika let. Již od počátku řízení navíc žalobce namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému přezkumu podstatných okolností případu a bylo zřejmé, že orgány činné v trestním řízení porušily své povinnosti, když skutkový stav prostý pochybností nezjistily a na žalobce byla nezákonně podána obžaloba. Žalobce za nepřiměřenou délku řízení požaduje částku 15 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky částku poloviční), přičemž základní částku tak vyčísluje na 65 000 Kč, a tuto žádá navýšit o 20% za to, že řízení bylo vedeno toliko před soudem jednoho stupně, o 10% za to, že se na délce řízení žalobce nijak nepodílel, o 10% za postup orgánů veřejné moci snažící se vést řízení i přes opakovanou obranu žalobce a o 10% za význam pro žalobce, když se jednalo o trestní řízení. Žalobce celkovou částku 97 500 Kč uplatnil u žalované dne 18. 4. 2023.

2. Žalovaná učinila ve svém vyjádření ze dne 11. 12. 2023 nesporným, že u ní žalobce dne 18. 4. 2023 smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou předmětného řízení. Stanoviskem ze dne 7. 12. 2023 konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a na tomto stanovisku trvá. Ve vztahu k žalobci řízení trvalo v době posouzení nároku žalovanou celkem 5 let a 4 měsíce, Soud I. stupně rozhodoval jednou. Nelze přehlédnout, že v řízení probíhalo řízení přípravné, v jehož rámci byl proveden výslech obou obviněných a svědků, bylo získáno množství dalších důkazů. Délku ovlivnil negativně také mezinárodní prvek, kdy bylo nutné spolupracovat s orgány Spolkové republiky Německo, poškozený i další svědci se v době řízení nacházeli v zahraničí, přičemž jejich nedostupnost zásadně negativně ovlivnila délku řízení. Délku také ovlivnila pandemie Covid-19. S ohledem na výše uvedené považuje žalovaná délku řízení za přiměřenou. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Soud rozhodl ve věci samé postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť soud u účastníků souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládal, když se žalobce i žalovaná k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřili, ačkoli byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované 18. 4. 2023 uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

6. Z obsahu relevantních listin ze spisu Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující:

7. Usnesením ze dne 26. 9. 2017 PČR, KŘP , Anonymizováno, , Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, č. j. , tel. číslo, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 trestního zákoníku na poškozeném německé národnosti. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 20. 10. 2017. Proti usnesení podal dne 23. 10. 2017 žalobce stížnost. Tato byla usnesením ze dne 10. 1. 2018 zamítnuta. Usnesením ze dne 26. 9. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „obviněná“ nebo „obžalovaná“), pro spáchání zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněná podala proti usnesení stížnost dne 8. 11. 2017. Tato byla usnesením ze dne 10. 1. 2018 zamítnuta. Dne 27. 10. 2017 požádala obviněná o ustanovení obhájce, ten byl ustanoven usnesením ze dne 27. 10. 2017. Dne 7. 11. 2017 požádal policejní orgán o zrušení ustanoveného obhájce a žádost o ustanovení obhájce nového. K tomu došlo usnesením ze dne 8. 11. 2017. Na č. l. 58 je protokol o výslechu obviněné ze dne 6. 12. 2017, na č. l. 64 protokol o výslechu žalobce ze dne 8. 12. 2017. Na č. l. 496 je doplnění výpovědi poškozeného ze dne 2. 10. 2017. Opatřením ze dne 22. 12. 2017 byl přibrán tlumočník. Následovaly pokusy o telefonické spojení se svědky v Německu. Na č. l. 662 je úřední záznam o nedostavení se svědka k výslechu dne 26. 2. 2018, na č. l. 669 je protokol o výslechu svědka dne 27. 2. 2018, na č. l. 678 je úřední záznam o nedostavení se svědka k výslechu dne 27. 2. 2018, na č. l. 682 je protokol o výslechu svědka dne 28. 2. 2018, na č. l. 689 je protokol o výslechu svědka dne 28. 2. 2018, na č. l. 695 je protokol o výslechu svědka dne 28. 2. 2018, na č. l. 703 je protokol o výslechu svědka dne 28. 2. 2018, na č. l. 776 je protokol o výslechu svědka dne 24. 9. 2018. Dne 14. 3. 2018 byl dán podnět k žádosti o právní pomoc k dožádání výslechů svědků a poškozeného v Německu. Usnesením ze dne 26. 4. 2018 byla přibrána tlumočnice. Na č. l. 525 je úřední záznam ze dne 14. 9. 2018 o provádění výslechů na území Německa, kdy ani jedna z předvolaných osob se k výslechu nedostavila. Usnesením ze dne 9. 11. 2018 byl přibrán tlumočník k provedení překladu. Dne 11. 10. 2018 byl proveden výslech svědka a poškozeného. Dne 14. 1. 2019 byla zaslána žádost o spolupráci , adresa, k předvedení svědka. Dne 30. 1. 2019 bylo sděleno, že svědek je momentálně dlouhodobě v zahraničí. Na č. l. 817 je založen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství ze dne 28. 6. 2017. Dne 27. 3. 2019 byla na žalobce podána obžaloba pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a na obžalovanou. Hlavní líčení bylo nařízeno na 24. 6. 2019, to bylo odročeno za účelem zajištění obžalované. Na č. l. 1138 je založeno sdělení o provedení šetření k obžalované. Další hlavní líčení konané dne 12. 8. 2019 bylo opět odročeno pro zajištění obžalované. V protokolu z hlavního líčení konaného dne 14. 10. 2019 je uvedeno, že se nepodařilo předvést obžalovanou, a že se má nacházet v zahraničí. Obžaloba byla přednesena na hlavním líčení dne 16. 12. 2019, došlo k výslechu žalobce. Další hlavní líčení se konalo dne 24. 2. 2020, byly čteny protokoly o výslechu svědků, úřední záznamy o podání vysvětlení. Opatřením ze dne 30. 3. 2020 bylo zrušeno nařízené hlavní líčení z důvodu pandemické situace. Hlavní líčení bylo opatřením ze dne 19. 3. 2021 z důvodu pandemického stavu přeloženo na 24. 5. 2021, to bylo odročeno na 11. 10. 2021 za účelem pátrání po pobytu obou obžalovaných a předvolání svědků. Na č. l. 1186 je sdělení o šetření ke zjištění pobytu obžalované. Na č. l. 1188 je úřední záznam z 16. 7. 2021 o předvedení žalobce. Na č. l. 1199 je úřední záznam o šetření k obžalované. Hlavní líčení dne 11. 10. 2021 bylo odročeno, jelikož nebyl znám aktuální pobyt obžalované a svědka. Na č. l. 1212 byl dán pokyn k pátrání po svědkovi. Hlavní líčení dne 6. 12. 2021 bylo opět odročeno pro pátrání po obžalované. Na č. l. 1219 je další pokyn k pátrání. Hlavní líčení dne 21. 2. 2022 bylo opět odročeno pro pátrání po obžalované. Na č. l. 1238 je sdělení policejního orgánu ze dne 12. 5. 2022, že byla zjištěna aktuální adresa obžalované v Německu. Hlavní líčení dne 23. 5. 2022 bylo opět odročeno pro předvolání obžalovaných a svědka. Na č. l. 1243 je žádost policejního orgánu o vydání evropského zatýkacího rozkazu ze dne 6. 6. 2022 na obžalovanou. Dne 16. 6. 2022 bylo vydáno opatření, kterým byl přibrán tlumočník k překladu evropského zatýkacího rozkazu. Na č. l. 1268 je sdělení o zadržení obžalované na území Německa dne 11. 6. 2022. Na hlavním líčení konaném dne 19. 9. 2022 byl konstatován dosavadní průběh řízení. Na č. l. 1282 je úřední záznam policejního orgánu o zajištění osoby – svědka dne 19. 9. 2022. Dne 19. 9. 2022 byl proveden výslech svědka mimo hlavní líčení. Opatřením ze dne 8. 11. 2022 bylo hlavní líčení přeloženo z důvodu na straně účastníků. Opatřením ze dne 16. 11. 2022 bylo opět hlavní líčení přeloženo z důvodu na straně účastníků. Na č. l. 1312 je sdělení policejního orgánu ze dne 16. 12. 2022 o tom, že obžalovaná byla předána do ČR. Na č. l. 1314 je protokol o zatčení obžalované ze dne 21. 12. 2022. Dne 21. 12. 2022 se konalo vazební zasedání. Dne 30. 1. 2023 se konalo hlavní líčení, na kterém byl vynesen rozsudek. Rozsudkem, č. j. , Anonymizováno, , byli oba obžalovaní zproštění viny, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Rozsudek proti žalobci nabyl právní moci dne 30. 1. 2023.

8. Z kopie stanoviska , Anonymizováno, ze dne 7. 12. 2023, č. j. , Anonymizováno, zjištěno, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobce v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení posuzovaného řízení neuznala s tím, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

9. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování dalších navržených důkazů (uplatnění nároku ze dne 13. 4. 2023, přípis , Anonymizováno, ze dne 19. 4. 2023), neboť uplatnění nároku u žalované a projednání žádosti žalovanou bylo mezi účastníky nesporné.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle §§ 14, 15 zákona se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, má soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

22. V případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.). Žalobce se o stíhání dozvěděl dne 20. 10. 2017, posuzované řízení bylo pravomocně vůči žalobci skončeno dne 30. 1. 2023. Na tomto místě je třeba podotknout, že se soud neztotožnil se žalovanou, která shledala, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když nelze považovat s ohledem na konkrétní specifika posuzovaného řízení délku řízení za nepřiměřeně dlouhou. Soud má za to, že délku řízení v rozsahu 5 let a 4 měsíců nelze považovat za přiměřenou, a to ani s ohledem na mezinárodní prvek (poškozený a svědci byli německé národnosti) a neochotu druhé obžalované a svědka dorazit k hlavnímu líčení, kdy obžalovaná musela být následně předvedena.

23. Specifikem průběhu trestního řízení je, že se obecně spolupráce obviněného či obžalovaného s orgány činnými v trestním řízení nepředpokládá. Stát nemůže nést odpovědnost za prodloužení řízení zapříčiněné snahou obviněného či obžalovaného co možná nejvíce oddálit konečné rozhodnutí ve věci, ať už se toho snaží docílit zneužíváním svých procesních práv či jinými prostředky (např. nedostavením se k jednání soudu nebo ke znalci či jiným obstrukčním jednáním majícím za cíl prodlužovat řízení). Nalézací soud má však zároveň za to, že toto nelze ani přičítat k tíži žalobci, který nijak řízení nezdržoval, soud měl povědomost o jeho aktuálním pobytu, s orgány činnými v trestném řízení byl v kontaktu a spolupracoval s nimi, a délka řízení tak byla výlučně způsobena nepřítomností druhé obžalované ve věci a svědka (v průběhu řízení byl jednou žalobce předveden, nicméně v kontextu pátrání po obžalované toto představovalo marginální zdržení soudu).

24. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, nebylo posuzované řízení po skutkové stránce nijak zvlášť složité, rozhodnuto bylo na základě protokolů o výslechu svědků a listinných důkazů, k rozhodnutí došlo na hlavním líčení bezprostředně poté, co se podařilo zajistit přítomnost druhé obžalované. Složitější pak bylo řízení po stránce procesní. Poškozený byl německé národnosti, taktéž i svědci, kteří museli ve věci být vyslechnuti, pobývali na území Německa, přičemž musela být navázána spolupráce s orgány Spolkové německé republiky. Zároveň soud spolu s Policií ČR poměrně dlouho pátral po aktuálním pobytu druhé obžalované a jednoho svědka, kvůli čemuž došlo k odročení celé řady nařízených hlavních líčení. Ve věci byl nakonec vydán i evropský zatýkací rozkaz na druhou obžalovanou. Rovněž došlo k odročení několika řízení z důvodu pandemické situace vzniklé v důsledku Covid-19. Tato odročení nelze přičítat k tíži státu. Řízení probíhalo pouze na jednom stupni.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je možno konstatovat, že úkony v řízení byly v zásadě činěny v přiměřených lhůtách a k průtahům v řízení nedocházelo. Ve věci neustále probíhaly úkony, kterými se soud snažil zkontaktovat druhou obžalovanou, toto však bylo ztíženo tím, že se druhá obžalovaná vyskytovala mimo Českou republiku. Soud nařizoval hlavní líčení v pravidelných intervalech, i když tato musela být poté (především) z důvodu nepřítomnosti druhé obžalované odročována.

26. Pokud jde o jednání žalobce, má soud za to, že svým jednáním k celkové délce řízení nijak výrazně nepřispěl, a to jak negativně, tak pozitivně. Žalobce využíval svých procesních práv přiměřeně, zároveň nepodal návrh na určení lhůty, příp. nepodal stížnost pro průtahy v řízení.

27. Pokud jde o význam řízení, tak vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, jej soud hodnotí jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní stíhání, u něhož se presumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

28. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudu v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 5 let a 4 měsíců, již nelze považovat za přiměřenou, a že tedy došlo ve vztahu k žalobci k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona, a to přesto, že délka řízení byla především zapříčiněna nepřítomností druhé obžalované v posuzovaném řízení, přičemž soud se snažil tuto zajistit.

29. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byla tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

30. Nalézací soud má současně za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu není namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se s ohledem na zjištěné okolnosti průběhu posuzovaného řízení jeví jako přiměřené a dostačující. Přestože je celkovou dobu řízení nutno označit za nepřiměřenou, jednalo se o případ spíše hraniční. Řízení nebylo zatíženo výraznými excesy v postupu soudu, vykazovalo zvýšenou míru složitosti zejména procesní. Soud tak konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a v požadavku na přiznání finančního zadostiučinění žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce za nemajetkovou újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl ve věci plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno požadované zadostiučinění v penězích (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 228 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč podle položky 8a Sazebníku soudních poplatků,- 2x odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 200 Kč (2x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč),- DPH ve výši 21 % z odměny a náhrady právní zástupce ve výši 1 428 Kč.

32. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaný jako organizační složka státu řídí.