43 C 22/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno ČR, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 115 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 115 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 2. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 9. 2. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 115 000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jako „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu , adresa, žalobu na zaplacení částky 246 866 Kč s příslušenstvím jako doplatek dlužné mzdy za období od 1. 1. 2016 a 30. 6. 2017, a to dne 27. 9. 2018. Následně žalobkyně uplatnila in eventum nárok na zaplacení částky 288 377 Kč s příslušenstvím. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 4. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, . O odvolání rozhodl Krajský soud v , Anonymizováno, rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, . Dovolacím soudem byl pak rozsudek odvolacího soudu částečně zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, . Dovolání žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, , odmítnuto. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 13. 7. 2023. Žalobkyně podala ústavní stížnost. Ta byla dne 27. 6. 2023 usnesením pod sp. zn. , Anonymizováno, odmítnuta. Řízení tak trvalo od 27. 9. 2018 do 13. 7. 2023, tj. 4 roky a necelých 10 měsíců. Řízení považuje žalobkyně za nepřiměřeně dlouhé, zejména z důvodu kasačního rozhodování Nejvyššího soudu, když náklady řízení tak byly navýšeny, neboť rozhodnutí odvolacího soudu během přezkumu neobstálo. Řízení bylo pro žalobkyni subjektivně významné, když byl projednáván její nárok na uhrazení dlužné mzdy. Žalobkyně požadovala uhrazení 30 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky snížené na polovinu). Nárok u žalované uplatnila podáním ze dne 1. 9. 2023, do dne podání žaloby žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2024 učinila nesporným, že žalobkyně dne 1. 9. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 115 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 28. 2. 2024 a došla k názoru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, na tomto žalovaná dále setrvala. Posuzované řízení trvalo 4 roky a 9 měsíců, bylo opakované rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Dovolacím soudem byl částečně zrušen rozsudek soudu odvolacího, ovšem Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3763/2017) dle žalované opakovaně dospěl k názoru, že samotná okolnost, že v řízení bylo vydáno rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, ještě nesmí být přikládána k tíži státu. K takovému závěru lze dospět v případě, kdy by ke zrušení došlo z důvodu jeho závažné vady (nepřezkoumatelnost, nerespektování závazného právního názoru apod.). Dovolání žalobkyně v posuzovaném řízení bylo připuštěno proto, že rozhodnutí bylo založeno na právních otázkách, které dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího soudu řešeny, a s ohledem na to, že Nejvyšší soud došel k jinému právnímu názoru než soud odvolací, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, nelze tuto skutečnost klást k tíži státu. V posuzovaném řízení nedocházelo dle žalované k prodlevám, všechny úkony byly učiněny v přiměřených lhůtách. Řízení bylo složitější po skutkové a procesní stránce, čemuž odpovídal i rozsah dokazování. Účastníci se na délce řízení nepodíleli. Význam lze dle žalované hodnotit jako mírně zvýšený s ohledem na to, že se řízení týkalo pracovněprávního sporu (ovšem pouze v rovině peněžitého nároku). Žalovaná tedy hodnotila celkovou délku řízení jako přiměřenou a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze spisu Okresního soudu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno následující:Žalobkyně podala na žalovanou (, Anonymizováno, ) dne 28. 9. 2018 žalobu na uhrazení částky 246 866 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné mzdy, kdy tato dlužná mzda měla náležet žalobkyni za odpracované přesčasy, když formálně byla zaměstnaná na zkrácený úvazek, ovšem fakticky vykonávala práci 8 hodin denně. Následně byla žalobkyni dne 5. 10. 2018 zaslána výzva k uhrazení soudního poplatku za podanou žalobu, tento byl uhrazen dne 16. 10. 2018. Dne 24. 10. 2018 byla žaloba zaslána žalované, která byla vyzvána k vyjádření se k žalobě, což žalovaná učinila dne 6. 11. 2018. Dne 5. 12. 2018 byla soudu doručena replika žalobkyně. Dne 19. 12. 2018 bylo nařízeno jednání na 8. 2. 2019. Na jednání dne 8. 2. 2019 byla přednesena žaloba, soud vyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení. Žalobkyně doplnila tvrzení a označila důkazy podáním ze dne 11. 3. 2019. Další jednání ve věci se konalo dne 10. 4. 2019, byla navržena změna petitu žaloby, a tato byla připuštěna, byla vznesena námitka promlčení, bylo započato dokazování prováděním listinných důkazů. Žalobkyně doplnila tvrzení a označila důkazy podáním ze dne 8. 5. 2019. Dne 3. 6. 2019 se k tomuto podání vyjádřila žalovaná. Žalobkyně dále doplnila tvrzení a označila důkazy podáním ze dne 10. 6. 2019. Další jednání se konalo dne 12. 6. 2019, kde byla vyslechnuta svědkyně, bylo pokračováno k provádění listinných důkazů. Dne 28. 6. 2019 požádal soud o součinnost Ústav experimentální botaniky AV ČR. Dne 15. 8. 2019 byl dán pokyn k urgenci součinnosti. Ta byla poskytnuta dne 26. 8. 2019. Dne 4. 9. 2019 se konalo jednání ve věci, byly prováděny listinné důkazy. Dne 10. 10. 2019 doplnila své tvrzení žalovaná. K tomuto se vyjádřila žalobkyně dne 21. 10. 2019, a dne 28. 10. 2019 sama doplnila svá tvrzení. Dne 6. 11. 2019 se konalo ve věci další jednání. Na jednání došlo k výslechu svědka, byl proveden účastnický výslech a dále byly provedeny listinné důkazy. Následně docházelo k dalšímu upřesňování žalobních tvrzení žalobkyně. Na jednání dne 22. 1. 2020 bylo pokračováno v účastnickém výslechu žalobkyně, byl vyslechnut svědek, byly provedeny další listinné důkazy. K poskytnutí součinnosti byli dne 21. 2. 2020 vyzváni , adresa, , , Anonymizováno, , a , Anonymizováno, . Součinnost byla poskytnuta ve dnech 25. 2. 2020 a 13. 3. 2020. Z důvodu nouzového stavu bylo dne 16. 3. 2020 jednání nařízené na 25. 3. 2020 odročeno na 3. 6. 2020. Na jednání dne 3. 6. 2020 bylo přistoupeno k doplňujícímu výslechu žalobkyně, soud připustil upřesnění a změnu žaloby dle podání ze dne 28. 11. 2019, dále byly prováděny listinné důkazy. Na jednání dne 26. 8. 2020 bylo skončeno dokazování a byla přednesena závěrečná vyjádření. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 4. 9. 2020, č. j. , Anonymizováno, , byla žaloba částečně zamítnuta a částečně bylo žalobě vyhověno. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno dne 18. 11. 2020. Dne 2. 12. 2020 podala žalobkyně do rozsudku odvolání. K zaplacení soudního poplatku byla vyzvána usnesením ze dne 4. 12. 2020. Dne 11. 12. 2020 podala odvolání žalovaná. K zaplacení soudního poplatku byla vyzvána usnesením ze dne 18. 12. 2020. Soudní poplatky byly uhrazeny ve dnech 15. 12. 2020 a 5. 1. 2021. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne 25. 1. 2021. Jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno dne 26. 1. 2021 na 30. 3. 2021. Rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 6. 4. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byl rozsudek soudu I. stupně částečně potvrzen a částečně změněn (celá žaloba byla zamítnuta). Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 19. 4. 2021. Dne 17. 6. 2021 podala do rozsudku odvolacího soudu žalobkyně dovolání. Dne 22. 6. 2021 byla žalobkyni zaslána výzva k uhrazení soudního poplatku za dovolání, ten byl uhrazen dne 23. 6. 2021. Spis byl předložen dovolacímu soudu dne 23. 7. 2021. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byl rozsudek odvolacího soudu částečně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a to z důvodu jiného právního názoru. Rozsudek dovolacího soudu byl rozeslán účastníkům dne 29. 11. 2021. Dne 10. 12. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 19. 4. 2022 bylo nařízeno jednání na 24. 5. 2022. Na jednání byli účastníci vyzváni k doplnění důkazů. Žalobkyně toto učinila ve dnech 16. 6. 2022 a 26. 7. 2022, žalovaná dne 11. 8. 2022. Na jednání dne 23. 8. 2022 bylo doplněno dokazování. Rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 30. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, bylo opětovně rozhodnuto o odvolání (částečně byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, a částečně změněn tak, že se žaloba zamítá). Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 6. 9. 2022. Dne 3. 11. 2022 podala žalobkyně do rozsudku odvolacího soudu dovolání. Spis byl dovolacímu soudu předložen dne 5. 12. 2022. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, , bylo dovolání žalobkyně odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci de 20. 3. 2023.

5. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobkyně ústavní stížnosti napadla usnesení Nejvyššího sodu ze dne 15. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, a rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 30. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, . Tato byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněný návrh dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č, 182/1998 Sb.

6. Z přípisu žalobkyně ze dne 1. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované uplatnila předběžně svůj nárok ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. na přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 115 000 Kč. Podání je datováno dnem 1. 9. 2023.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 28. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 115 000 Kč uplatnila dne 1. 9. 2023. Žalovaná projednala tvrzený nárok a dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla přiměřená, a žalobkyni nepřiznala ničeho.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud v posuzovaném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

19. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě měl spočívat dle žalobkyně v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Soud posuzoval délku řízení v období od 28. 9. 2018, tj. ode dne podání žaloby, do 27. 6. 2023, kdy bylo vydáno usnesení Ústavního soudu, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Vycházeje z kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 zákona, řešil zdejší soud otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení, které trvalo celkem 4 roky a 9 měsíců.

20. Ve vztahu k posouzení kritéria složitosti řízení byla věc dle názoru nalézacího soudu složitější jak po procesní, skutkové, tak i právní stránce. O složitosti právního hodnocení svědčí především to, že v řízení byla řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, přičemž z tohoto důvodu bylo dovolání žalobkyně ze dne 2. 12. 2020 vyhodnoceno jako přípustné, a následně dovolací soud vzhledem k jinému právnímu názoru částečně rozsudek odvolacího soudu zrušil. V posuzovaném řízení se před soudem I. stupně konalo osm jednání (jednou bylo odročováno z důvodu vyhlášeného nouzového stavu), před soudem odvolacím se celkem konala tři jednání. Na jednáních bylo prováděno značné množství listinných důkazů, přičemž tyto byly stranami postupně označovány v průběhu celého řízení, byl proveden účastnický výslech žalobkyně a tři výslechy svědků. Soud rovněž třikrát žádal o součinnost třetí strany. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela pozitivně ani negativně. Žalobkyně nepodala v řízení stížnost, nebo návrh na určení procesní lhůty, nedotazovala se na stav řízení. Zároveň ovšem soud neshledal, že by její kroky v řízení postup soudu prodlužovaly. Postup orgánů veřejné moci byl shledán jako koncentrovaný a bez delších dílčích průtahů. Soud postupoval v řízení logicky a v přiměřených lhůtách. K jednání zpravidla docházelo každé dva měsíce. Rovněž je třeba přihlédnout k délce řízení před odvolacím soudem a soudem dovolacím. Ve věci rozhodoval jednou soud I. stupně, dvakrát odvolací soud, dvakrát dovolací soud (a nadto jednou Ústavní soud). Odvolací soud i dovolací soud vždy rozhodovaly v rámci několika málo měsíců, což lze považovat za výjimečně rychlá řízení. Význam řízení pro žalobkyni byl mírně zvýšený, jelikož předmětem řízení byl její pracovněprávní nárok týkající se dlužné mzdy, přičemž v řízení vystupovala v pozici zaměstnankyně.

21. Ve vztahu k částečnému zrušení rozsudku Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 6. 4. 2021, č. j. , Anonymizováno, , nemá soud prvního stupně za to, že toto lze považovat za okolnost, pro kterou by bylo nezbytné kvalifikovat posuzované řízení jako nepřiměřeně dlouhé. Státu lze v rámci uvedeného kritéria přičítat k tíži, dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy (pak je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně), nebo pokud dojde ke zrušení rozhodnutí z důvodu nerespektování stanoviska nebo rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Ve zrušovacím rozhodnutí přitom musí být zřetelně uvedeno, že rozhodnutí orgánu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru orgánu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí orgánu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánu nižšího stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 77/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3211/2015). Jak již několikrát bylo v odůvodnění zmíněno, dovolací soud částečně zrušil rozhodnutí odvolacího soudu kvůli jinému právnímu názoru, a nikoliv z důvodů výše uvedených, které by zakládaly skutečnost, která by musela být při posuzování celkové délky řízení zohledňována.

22. S ohledem na shora uvedené je nutno uzavřít, že délku posuzovaného řízení čítající 4 roky a 9 měsíců lze považovat za přiměřenou. K závěru o přiměřené délce řízení vede soud vyhodnocení kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud v posuzovaném řízení postupoval plynule a bez dílčích průtahů. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž i přes to, že je žalobkyně oprávněna podávat řádné i mimořádné opravné prostředky, je třeba odvolacímu a dovolacímu soudu poskytnout čas k vypořádání se s těmito opravnými prostředky, přičemž v posuzovaném řízení odvolací i dovolací soud o těchto rozhodl v krátkém časové období (s výjimkou řízení před odvolacím soudem po zrušení jeho prvního rozsudku, kdy se ovšem konala dvě jednání před odvolacím soudem). Řízení bylo rovněž složitější, jak je více rozvedeno v odst.

20. Nalézací soud tedy výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl, když shledal, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.