43 C 232/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 66 355 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 355 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 20. 12. 2023, podanou dne 21. 12. 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 66 355 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jako „posuzované řízení“), a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně v posuzovaném řízení podala k Policii ČR, Krajskému ředitelství policie , Anonymizováno, , dne 30. 7. 2020 podnět podle ust. § 158 a násl. zák. č. 141/19631 Sb., trestní řád, kterým se domáhala prověření skutečností nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin dle § 178 trestního zákoníku (porušování domovní svobody). Na jeho podkladě bylo zahájeno trestní stíhání vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, . V rámci řízení zasílala žalobkyně policejnímu orgánu žádosti o sdělení stavu řízení. Policejní orgán celkem čtyřikrát vydal usnesení o odložení věci, která byla následně státním zástupcem zrušena. Podala také podnět k výkonu dozoru nad činností policejního orgánu. Dne 11. 4. 2023 v reakci na tento podnět státní zástupce shledal pochybení v postupu policejního orgánu a připustil nestandartní délku trvání řízení. Dne 21. 4. 2023 rozhodl policejní orgán popáté o odložení věci. Následně podala žalobkyně stížnost, která byla dne 13. 7. 2023, resp. dne 2. 8. 2023, zamítnuta. Žalobkyně se následně obrátila na , Anonymizováno, s podnětem k výkonu dohledu nad činností , adresa, . O výsledku přezkumu byla žalobkyně informována podáním ze dne 26. 10. 2023, které jí bylo doručeno dne 30. 10. 2023. Celková délka posuzovaného řízení tedy činila dle žalobkyně 3 roky a 3 měsíce (od 30. 7. 2020 do 30. 10. 2023), přičemž po celou dobu bylo pouze ve fázi přípravného řízení. Jelikož by měl v předmětné věci skončit policejní orgán prověřování do 2 měsíců od přijetí trestního oznámení, tuto lhůtu překročil 19x. Žalobkyně má tedy za to, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Po celou dobu byla udržována v nejistotě, přičemž tímto postupem bylo zasaženo do práv žalobkyně. K průtahům docházelo na straně policejního orgánu, když nebylo řádně vedeno šetření, usnesení o odložení věci byla vydávána předčasně, nerespektoval pokyny dozorujícího státního zástupce, nezajišťoval potřebné důkazy. Naopak žalobkyně byla v řízení aktivní, když navrhovala důkazy, poskytovala potřebnou součinnost, snažila se odstranit průtahy svými urgencemi. Řízení pro ni mělo velký význam, jelikož se týkalo jejího bydliště. Zároveň je žalobkyně vysokého věku (75 let), její majetkové poměry jsou velmi neutěšené, její možnosti shánění nového bytu byly také omezeny menší znalostí vyhledávání na internetu a tím, že si nové bydlení hledala v době pandemie Covid-19. Základní částku za jeden rok řízení stanovila žalobkyně s přihlédnutím k inflaci na 28 179 Kč, a tuto z důvodů výše uvedených zvýšila o 50%. Za řízení v délce 3 roky a 3 měsíce tedy požadovala částku ve výši 95 105 Kč. Žalobkyně uplatnila dílčí nárok u žalované dne 23. 5. 2023, a to ve výši 77 493 Kč (za řízení trvající 2 roky a 10 měsíců). Stanoviskem ze dne 14. 11. 2024 žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a přiznala žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč. Žalobkyně se na žalovanou obrátila opětovně dne 30. 11. 2023, kdy uplatnila zbývající část svého nároku ve výši 17 612 Kč (za dalších 5 měsíců řízení). Stanoviskem ze dne 1. 12. 2023 přiznala žalovaná žalobkyni další částku ve výši 1 250 Kč. Celkem bylo žalobkyni uhrazeno 28 750 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7. 3. 2024 učinila nesporným, že žalobkyně dne 23. 5. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 77 493 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žádostí doručenou dne 1. 12. 2023 žalobkyně uplatnila nárok za další fázi namítaného řízení ve výši 17 612 Kč. Žalovaná nárok žalobkyně projednala (ve dnech 14. 11. 2023 a 12. 12. 2023) a žalobkyni bylo částečně vyhověno, a to v částce celkem 28 750 Kč, když žalovaná došla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vyplatila žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku řízení trvající 2 roky a 11 měsíců (od vydání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení do jeho skončení). Základní částku za jeden rok řízení určila ve výši 15 000 Kč (sníženou v prvních dvou letech na polovinu). Do celkové délky nelze dle žalované započítat podnět k výkonu dohledu. Dle žalované nebyly v posuzovaném řízení shledány dílčí průtahy v řízení, na délce řízení se však podepsalo opakované rušení usnesení o odložení věci. Základní částku žalovaná nezvýšila ani nesnížila. Složitost a význam řízení shledala jako standardní. Postup policejního orgánu zohlednila žalovaná již v rámci závěru o nepřiměřené délce řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, když považuje vyplacenou částku za dostatečnou.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně dne 23. 5. 2023 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 77 493 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Policie ČR, , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žádostí doručenou dne 1. 12. 2023 žalobkyně uplatnila nárok za další fázi namítaného řízení ve výši 17 612 Kč.

5. Ze spisu Policie ČR, , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující:

6. Dne 30. 7. 2020 byl doručen policejnímu orgánu podnět žalobkyně jako poškozené dle § 158 a násl. zákona č. 141/1961 Sb. týkající se přečinu domovní svobody dle § 178/1 trestního zákoníku. Na č. l. 69 je úřední záznam o telefonickém předvolání žalobkyně ze dne 17. 9. 2020. Na č. l. 70 je výzva ze dne 1. 10. 2020 k podání vysvětlení osoby, která se měla dopustit přečinu. Dne 1. 10. 2020 podala vysvětlení žalobkyně. Dne 17. 11. 2020 podal vysvětlení podezřelý. Usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. , Anonymizováno, , byla věc odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 17. 12. 2020 podala žalobkyně proti usnesení stížnost, tu doplnila dne 11. 1. 2021. Usnesením státní zástupkyně , adresa, ze dne 4. 3. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo usnesení policejního orgánu zrušeno, přičemž mu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 3. 3. 2021 podala žalobkyně dotaz na aktuální stav řízení. Na dotaz bylo odpovězeno dne 4. 3. 2021. Dne 30. 3. 2021 byl podán návrh na prodloužení lhůty prověřování dle § 159/3 trestního řádu. Na č. l. 94 je úřední záznam ze dne 21. 4. 2021 o telefonickém předvolání podezřelého. Podezřelý podal vysvětlení dne 14. 5. 2021. Na č. l. 107 je žádost o šetření na adrese bývalého bydliště žalobkyně. Toto bylo provedeno dne 23. 5. 2021. Dne 26. 5. 2021 podala vysvětlení další osoba. Usnesením ze dne 2. 6. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byla věc odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 7. 6. 2021 podala žalobkyně proti usnesení stížnost. Usnesením státní zástupkyně , adresa, ze dne 12. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo usnesení policejního orgánu zrušeno, přičemž mu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve dnech 29. 10. 2021 a 5. 11. 2021 podali vysvětlení svědci. Dne 27. 10. 2021 byla podána žádost o součinnost , Anonymizováno, . Odpověď byla dne 2. 12. 2021 urgována. Součinnost byla poskytnuta dne 14. 12. 2021. Ve dnech 4. 6. 2021 a 3. 1. 2022 byly podány žádosti o sdělení stavu řízení. Ve dnech 26. 10. 2021 a 20. 12. 2021 byly podány návrhy na prodloužení lhůty prověřování dle § 159/3 trestního řádu. Usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , byla věc odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 1. 2. 2022 podala žalobkyně proti usnesení stížnost. Tato byla doplněna dne 10. 2. 2022. Usnesením státní zástupkyně , adresa, ze dne 3. 5. 2022, č. j. , Anonymizováno, , bylo usnesení policejního orgánu zrušeno, přičemž mu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve dnech 19. 5. 2022, 26. 5. 2022 podali vysvětlení svědci. Dne 1. 6. 2022 byl podán návrh na prodloužení lhůty prověřování dle § 159/3 trestního řádu. Usnesením ze dne 20. 7. 2022, č. j. , Anonymizováno, , byla věc odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 26. 7. 2022 podala žalobkyně proti usnesení stížnost. Tato byla doplněna dne 22. 8. 2022. Dne 14. 11. 2022 podala žalobkyně dotaz na stav řízení. Dotaz byl zodpovězen dne 14. 11. 2022. Usnesením státní zástupkyně , adresa, ze dne 16. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, , bylo usnesení policejního orgánu zrušeno, přičemž mu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ve dnech 5. 12. 2022 a 19. 12. 2022 byla podána žádost o součinnost. Dne 12. 1. 2023 byl podán návrh na prodloužení lhůty prověřování dle § 159/3 trestního řádu. Dne 25. 1. 2023 byla odeslána žádost o doplňující informace, kdy odpověď byla urgována dne 9. 2. 2023. Dne 20. 2. 2023 byla podána další žádost o součinnost. Dne 20. 3. 2023 byl podán žalobkyní dotaz na sdělení stavu řízení. Na dotaz bylo odpovězeno dne 17. 4. 2023. Usnesením ze dne 21. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, , byla věc odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dne 24. 4. 2023 podala žalobkyně proti usnesení stížnost. Tato byla doplněna dne 9. 5. 2023. Usnesením státní zástupkyně , adresa, ze dne 13. 7. 2023, č. j. , Anonymizováno, , byla stížnost žalobkyně zamítnuta.

7. Z přípisu žalobkyně ze dne 23. 5. 2023 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně u žalované tvrzený nárok za nepřiměřenou délku řízení v posuzovaném řízení uplatnila podáním ze dne 23. 5. 2023, a to ve výši 77 493 Kč.

8. Z přípisu žalobkyně ze dne 30. 11. 2023 adresované žalované soud zjistil, že žalobkyně u žalované tvrzený nárok za nepřiměřenou délku řízení v posuzovaném řízení uplatnila podáním ze dne 30. 11. 2023, a to ve výši 17 612 Kč za dosud neodškodněné období.

9. Ze stanoviska žalované ze dne 14. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobkyně v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení posuzovaného řízení částečně uznala s tím, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni přiznala částku ve výši 27 500 Kč.

10. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaná předběžně uplatněný nárok žalobkyně v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení posuzovaného řízení částečně uznala s tím, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni přiznala za dosud neodškodněné období částku ve výši 1 250 Kč.

11. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování dalších navržených důkazů (potvrzení o přijetí podání ze dne 23. 5. 2023 a dne 1. 12. 2023), neboť uplatnění nároku u žalované a projednání žádosti žalovanou bylo mezi účastníky nesporné. Na jednání konaném dne 6. 5. 2024 právní zástupce žalobkyně uvedl, že na navrhovaném účastnickém výslechu žalobkyně žalující strana netrvá.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 OdpŠk odpovídá stát za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, má nalézací soud za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 14. 11. 2023 a ve stanovisku ze dne 12. 12. 2023, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě.

23. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud prvního stupně k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

24. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30% v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45% částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

26. Soud posuzoval délku řízení v období od 30. 7. 2020, tj. ode dne kdy byl policejnímu orgánu doručen podnět k prověření skutečnosti, zda nebyl spáchán trestný čin, do 13. 7. 2023, kdy byla zamítnuta stížnost žalobkyně proti usnesením o odložení věci ze dne 21. 4. 2023. Proti tomuto rozhodnutí nebylo možné podat stížnost, a řízení tím bylo skončeno. Návrh na dohled nad postupem státního zástupce dle ust. §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, je tzv. jiným podáním. Nejedná se o opravný prostředek proti usnesení o zamítnutí stížnosti. Do délky posuzovaného řízení tak není možné započítávat dobu, po kterou bylo rozhodováno o tomto návrhu.

27. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích. Nalézací soud se s poskytnutím této formy kompenzace ztotožňuje. Posuzované řízení trvalo celkem 2 roky a 11 měsíců, přičemž soud souhlasí se žalovanou, že by v daném případě již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a to s ohledem na postup orgánů činných v trestním řízení a význam řízení pro žalobkyni (viz bod 30 a 31 odůvodnění rozsudku) a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že na posuzované řízení není možné nahlížet jako na extrémně dlouhé. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013). Za 2 roky a 11 měsíců dlouhé řízení tudíž soud dospěl k základní částce 28 750 Kč.

28. Po právní, skutkové a procesní stránce byla věc dle soudu standardně složitá. Předmětem řízení bylo posouzení podnětu žalobkyně týkajícího se porušování domovní svobody. V daném případě bylo podáno vysvětlení žalobkyně, podezřelého a několika svědků, policejní orgán opakovaně žádal o poskytnutí součinnosti. Ve věci nebylo rozhodováno o procesních návrzích účastníků, nebyl vypracováván znalecký posudek. S ohledem na uvedené soud základní částku neponížil ani nezvýšil.

29. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela pozitivně ani negativně. Žalobkyně se několikrát dotazovala na stav řízení a podala žádost o přezkum postupu policejního orgánu. Soud prvního stupně však shledal, že tyto dílčí úkony nejsou důvodem pro korekci základní částky.

30. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013) a dle názoru soudu se tak stalo dostatečně. To, že došlo čtyřikrát ke zrušení usnesení policejního orgánu o odložení věci, považuje soud za nešťastné, nicméně k těmto dílčím pochybením přihlížel soud již při samotném závěru o nepřiměřené délce řízení. Policejní orgán postupoval v přiměřených lhůtách, v řízení nevznikaly průtahy mezi úkony policejního orgánu.

31. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, a to z důvodu jejího věku a z důvodu toho, že je osobou zranitelnou. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní, když žalobkyně v řízení vystupovala jako poškozená. Soud ovšem opět nepřistoupil ke korekci základní částky, když význam řízení se projevil dostatečným způsobem již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení.

32. Na základě shora učiněných závěrů soud rekapituluje, že základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 2 roky a 11 měsíců 28 750 Kč (1x 15 000 Kč + 11x 1 250 Kč), přičemž soud neshledal důvody pro modifikaci této základní částky. Žalobkyni již byla žalovanou tato částka přiznána a vyplacena. Soud tuto částku považuje za přiměřenou zjištěným okolnostem, kdy toto řízení nemůže vést ke kompenzaci za neúspěch žalobkyně v posuzovaném řízení, když její podnět byl shledán jako nedůvodný. Z uvedených důvodů proto soud žalobu výrokem I. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobkyni, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 1x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.