43 C 30/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 105 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.3.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2.3.2021 domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřeně dlouhým řízením o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného na nezletilé děti, které bylo vedeno zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Návrhem ze dne 11.1.2016 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na své nezletilé děti [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 20.11.2018, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zvýšení výživného. K odvolání žalobkyně i otce bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací], tak, že rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] se ve výrocích o zvýšeném výživném potvrzuje, ve výroku o nedoplatku na zvýšeném výživném se rozsudek změnil s ohledem na plynutí času v jeho výši. Rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne 14.7.2020. Řízení trvalo celkem 4 roky 6 měsíců a 3 dny. [název soudu] ve svém rozsudku č. j. [číslo jednací], v rozporu s § 471 odst. 2 z.z.ř.s. neuvedl, z jakého důvodu nebyla dodržena zákonná šestiměsíční lhůta k vydání rozhodnutí ve věci samé. K důvodům nestandardní délky řízení se nevyjádřil ani odvolací [název soudu] ve svém rozsudku č.j. [číslo jednací]. Soudy prvního ani druhého stupně tedy nijak neodůvodnily, z jakého důvodu celková délka řízení o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného mnohonásobně přesáhla standardní délku řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a činila více než 4,5 roku (z toho řízení do vydání rozsudku soudu prvního stupně téměř tři roky), ačkoli zákon předpokládá meritorní rozhodnutí ve lhůtě 6 měsíců od zahájení řízení. Soudní řízení probíhalo celkem před 2 instancemi soudní soustavy. Ve věci nebyly ze strany účastníků podávány žádné mimořádné opravné prostředky, ani řádné opravné prostředky proti procesním rozhodnutím vydávaným v průběhu řízení. Po skutkové stránce dosahovala věc ve srovnání s jinými řízení ve věcech péče soudu o nezletilé nestandardně nízké složitosti. Provedené dokazování se v zásadě omezilo na výslechy otce a žalobkyně a provedení listinných důkazů. Věc nevykazovala ani znaky mimořádné složitosti z hlediska právního posouzení. I po stránce procesní lze dle žalobkyně učinit jednoznačný závěr o nízké složitosti. Jedinou procesní„ komplikací“ bylo bydliště otce v zahraničí a s tím spojené opakované omluvy otce z nařízeného jednání soudu. Soudu prvního stupně lze dle žalobkyně vytknout, že v rozporu s požadavkem náležité péče a urychleného rozhodování nečinil ve věci po dobu téměř tří let adekvátní kroky k tomu, aby zajistil plynulý průběh řízení bez ohledu na to, že se otec nařízeným jednáním ve věci vyhýbal. Soud prvního stupně nařizoval jednotlivá jednání ve věci zpravidla s odstupem řady měsíců, bez dostatečného odůvodnění akceptoval omluvy otce z nařízených jednání, aniž by se snažil řádně zkoumat jejich důvodnost a nečinil ani žádné jiné aktivní kroky k urychlení řízení. K ustanovení opatrovníka otce z důvodu neznámého pobytu přistoupil až odvolací [název soudu] usnesením ze dne 16.4.2020, č. j. [číslo jednací], tedy po více než čtyřech letech od zahájení řízení, ačkoli důvody pro jeho ustanovení byly dány od samého počátku řízení. Délka řízení nebyla ani částečně vyvolána procesním postupem žalobkyně. Zvýšený význam řízení pro žalobkyni vyplývá zejména z povahy tohoto řízení, tak z dalších konkrétních okolností. Dne 12.11.2008 bylo rozvedeno manželství žalobkyně s americkým občanem [příjmení] [příjmení] [příjmení]. K témuž dni zaniklo jejich společné jmění manželů. To bylo vypořádáno rozsudkem [název soudu] ze dne 7.5.2014, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 6.8.2015, č. j. [číslo jednací], ke dni 30.9.2015. Rozsudkem [název soudu] ze dne 21.12.2009, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 13.10.2010, č. j. [číslo jednací], bylo stanoveno výživné pro nezletilé děti tak, že otci bylo uloženo přispívat na výživu nezletilého [příjmení] částkou 3 000 Kč měsíčně, na nezletilého [příjmení] částkou 2 500 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno] částkou 2 000 Kč měsíčně. Otec dlouhodobě řádně neplnil svoji vyživovací povinnost k nezletilým dětem a dlužné výživné opakovaně hradil až po základě zahájení trestního stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Namísto toho, aby otec řádně plnil vyživovací povinnost ke svým čtyřem nezletilým dětem, inicioval trestní stíhání žalobkyně, které se nakonec po téměř devíti letech ukázalo jako zcela nepodložené. Žalobkyně nejen, že musela zajistit osobní péči o čtyři nezletilé děti, ale též ve zcela zásadní míře zajišťovala rodinu i po stránce ekonomické, neboť otec nevykonával žádné zaměstnání a svoji vyživovací povinnost plnil vždy až za situace, kdy to bylo nezbytně nutné k tomu, aby se vyhnul odsouzení za spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy. Jak žalobkyně uvedla ve svém návrhu ze dne 11.1.2016, od poslední soudní úpravy výživného se potřeby dětí podstatně změnily v souvislosti s jejich věkem, studiem, zájmovými činnostmi a zdravotním stavem. V této nepříznivé ekonomické situaci byla žalobkyně v důsledku nepřiměřené délky řízení udržována po dobu téměř pěti let. V posuzované věci pak spočívá nemajetková újma žalobkyně nejen v tom, že byla po nepřiměřeně dlouhou dobu udržována v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale také v tom, že z důvodu své nepříznivé finanční situace nemohla plně realizovat své právo na rodičovskou péči (čl. 32 odst. 4 Listiny) a soukromý a rodinný život (čl. 8 odst. 1 Úmluvy). Žalobkyně považuje za adekvátní výši přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení částku 30 000 Kč za jeden rok řízení, přičemž za první dva roky částku poloviční. Žalobkyně nárok na zaplacení částky 105 000 Kč uplatnila u žalované dne 28.8.2020. Žalovaná o žádosti žalobkyně v zákonné lhůtě nerozhodla.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila nárok dne 28.8.2020. Žalovaná sporuje existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak je žalobkyní uplatňována v rámci podané žaloby. Řízení se dle žalované vyznačovalo určitým stupněm skutkové a především procesní složitosti, bylo potřeba dokazování listinami a výslechy. Posuzovaná věc byla procesně značně zatížena přeshraničním prvkem, a to národností, pobytem a procesním chováním otce, který je občanem [země]. V tomto směru docházelo k prodloužení řízení v důsledku komplikací s doručováním, opakovaných omluv otce, nutností překladů listin apod. Soudu ve výsledku nezbylo než otci ustanovit opatrovníka. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Délka řízení je tedy dle žalované z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. V postupu soudu nelze dle žalované shledat období bezdůvodné nečinnosti, výsledná délka ovlivněna zejména komplikacemi spojenými s přeshraničním prvkem řízení a postojem otce, proto ji lze hodnotit jako přiměřenou popsaným okolnostem. Zároveň je namístě konstatovat, že je především na samotných účastnících opatrovnického řízení, aby se snažili předmět řízení mezi sebou řešit spíše formou dohody a vzájemného si vycházení vstříc tak, aby zájem dítěte v daném případě nebyl ohrožen, neboť jsou to především rodiče nezletilých dětí, kteří mají výchovně působit na své nezletilé dítě a na otázkách ohledně výživy a výchovy se přednostně mají dohodnout a nikoli si dělat naschvály. Jedině tak může být zajištěno, aby život dítěte probíhal nekonfliktně, bez problémů a aby byl zajištěn jeho zdravý vývoj a jeho zájem. Jako podstatnou příčinu celkové délky řízení je třeba vidět zejména neochotu rodičů se dohodnout, nikoli nesprávný úřední postup soudu. V řízení nebylo dle žalované prokázáno, že by předmětné řízení bylo zatíženo průtahy, či jiným nesprávným úředním postupem. Žalovaná současně uvedla, že je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, je nepřiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, a to obzvláště s přihlédnutím k okolnostem řízení tak, jak jsou popsány výše.

3. Z listinných důkazů přiložených k žalobě, k vyjádření žalované, z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a z výslechu žalobkyně, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Dne 11.1.2016 podala žalobkyně návrh na zvýšení výživného nezletilých [příjmení], [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Dne 18.1.2016 bylo nařízeno jednání na 31.3.2016. Vyjádření otce nezletilých k návrhu žalobkyně bylo doručeno soudu dne 24.3.2016 spolu se žádostí o ustanovení tlumočníka na jednání. Soud jednání nařízené na 31.3.2016 odročil na 14.7.2016. Dne 28.3.2016 zmocnil otec k zastupování v řízení právního zástupce. Dne 4.4.2016 ustanovil soud tlumočníka z jazyka [anonymizováno]. Dne 14.7.2016 se konalo jednání, na které se bez omluvy nedostavil tlumočník. Jednání bylo za účelem předvolání tlumočníka odročeno na 8.11.2016. Rodičům bylo současně uloženo, aby k jednání předložili doklady týkající se veškerých jejich příjmů a výdajů za období od září 2013 a důkazy týkající se nákladů nezletilých dětí i již zletilého [příjmení]. Dne 8.11.2016 se konalo jednání, na kterém byla vyslechnuta žalobkyně. Rodičům bylo opětovně uloženo, aby doložili veškeré své výdaje a příjmy i výdaje na nezletilé děti. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu otce na 2.3.2017. Z důvodu nemoci soudce bylo jednání, které se mělo konat dne 2.3.2017, zrušeno. Dne 22.3.2017 bylo nařízeno jednání na 6.6.2017. Dne 22.5.2017 doručil právní zástupce otce soudu žádost o odročení jednání na řízeného na 6.6.2017 až počínaje říjnem 2017 s tím, že otec přicestoval z [země] k jednání nařízenému na 2.3.2017, které bylo odročeno. Otec kontaktoval svého právního zástupce, že bude až do konce září 2017 pobývat v [země] a že není v jeho možnostech v takto krátké době opět přicestovat do ČR. V případě, že jednání nebude moci být odročeno, právní zástupce se tohoto v zastoupení otce zúčastní. Dne 26.5.2017 bylo právnímu zástupci otce sděleno, že se jednání rušit nebude. Dne 5.6.2017 bylo jednání zrušeno. Dne 15.6.2017 bylo nařízeno jednání na 3.10.2017. Dne 2.10.2017 byla soudu doručena omluva otce z jednání nařízeného na 3.10.2017 s tím, že je v [země] a ze zdravotních důvodů nemůže přicestovat. Otec dle podání utrpěl v nedávné době zranění ruky s nezbytnou částečnou amputací jednoho prstu a musí pravidelně absolvovat lékařské prohlídky. K podání byla přiložena fotografie otce s amputovaným prstem. Dne 2.10.2017 bylo zrušeno nařízené jednání, přičemž právní zástupce otce byl vyzván, aby ve lhůtě 3 dnů sdělil, kdy bude otec přítomen v ČR. Právní zástupce otce soud dne 5.10.2017 informoval, že otec mu sdělil, že se do ČR dostaví nejdříve v květnu 2018, konkrétně 7.5.2018. Dne 6.10.2017 soud jednání nařídil na 9.1.2018. Dne 8.1.2018 byl soudu doručen e-mail otce obsahující text v anglickém jazyce včetně přiložených dokumentů. Dne 8.1.2018 informoval právní zástupce otce soud, že otec se nemůže jednání dne 9.1.2018 zúčastnit, proto zaslal vyjádření a doklady o platbách dětem. Otec se dle právního zástupce může zúčastnit jednání v květnu 2018, kdy bude v ČR z dlouhodobě plánovaných důvodů. Dne 9.1.2018 se konalo jednání. Tlumočník přeložil podání otce s tím, že otec se nedostavil k soudu z finančních důvodů a žádá o přesunutí termínu jednání na květen 2018, kdy bude osobně přítomen v ČR. Dne 11.1.2018 požádal soud o překlady listin přiložených k podání otce z 8.1.2018. Dne 10.5.2018 se konalo jednání, na kterém byl otec vyslechnut. Jednání bylo odročeno na 26.7.2018 za účelem doplnění dokazování s tím, že otec bude vyzván k doplnění důkazů. Přípisem ze dne 22.5.2018 byl právní zástupce otce vyzván, aby otec založil do spisu ve výzvě specifikované důkazy. Dne 22.6.2018 požádal právní zástupce otce o prodloužení lhůty k předložení požadovaných dokumentů. Dne 17.7.2018 bylo doručeno soudu vyjádření otce. Dne 25.7.2018 zaslal právní zástupce otce soudu dokumenty, které obdržel od otce. Dne 26.7.2018 se konalo jednání, které bylo odročeno na 10.9.2018 s tím, že předložené listiny budou zaslány tlumočníkovi k překladu a dále bylo zástupci otce uloženo, aby do příštího jednání doplnil dokazování ve smyslu č.l. 944 a aby prokázal finanční příjem daňovým přiznáním za rok 2017. Dne 8.8.2018 byly tlumočníku zaslány listiny k překladu do českého jazyka. Dne 3.9.2018 byly překlady doručeny soudu. Dne 10.9.2018 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem zhodnocení dokazování a předložení písemných závěrečných návrhů. Dne 17.9.2018 bylo nařízeno jednání na 20.11.2018. Dne 31.10.2018 byl doručen soudu závěrečný návrh otce. Dne 31.10.2018 byl doručen soudu závěrečný návrh kolizního opatrovníka. Dne 20.11.2018 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo výživné na nezletilé děti zvýšeno. Dne 20.11.2018 požádal soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 5.1.2019, což bylo povoleno. Rozsudek byl rozeslán dne 21.12.2018. Dne 21.12.2018 podala proti rozsudku blanketní odvolání žalobkyně. Dne 9.1.2019 bylo doručeno soudu odvolání otce. Dne 24.1.2019 bylo doručeno soudu doplnění odvolání otce. Dne 7.2.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 12.2.2019 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 13.3.2019. Právní zástupce otce informoval dne 13.2.2019 odvolací soud, že má od 1.3.2019 pozastaven výkon advokacie a oznamuje tak ukončení zastupování otce v řízení. Současně požádal o odročení jednání, aby měl otec možnost zvolit si jiného zástupce. Dne 8.3.2019 bylo jednání nařízené na 13.3.2019 zrušeno. Spis byl vrácen soudu I. stupně, aby vyzval žalobkyni k odstranění vad jejího odvolání a otce k založení nové plné moci zvoleného advokáta. Dne 19.3.2019 byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Přípisem ze dne 25.3.2019 vyzval soud I. stupně žalobkyni k doplnění odvolání. Přípisem ze dne 25.3.2019 vyzval soud otce, aby založil plnou moc zvoleného advokáta. Žalobkyně odvolání doplnila dne 9.4.2019. Dne 18.4.2019 byl právní zástupce žalobkyně vyzván, aby žalobkyně sdělila, zda je jí známa, na jakou adresu lze otci zasílat písemnosti včetně zahraniční adresy. Přípisem ze dne 23.4.2019 právní zástupce žalobkyně soudu sdělil, že nemají žádnou adresu bydliště otce v ČR ani v [země]. Odvolání žalobkyně bylo dne 30.4.2019 rozesláno otci, koliznímu opatrovníku, zletilým [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. U poštovního doručovatele bylo dne 8.8.2019 reklamováno doručení zásilky do zahraničí. 14.8.2019 potvrdil poštovní doručovatel přijetí reklamace. Dne 23.8.2019 informoval právní zástupce žalobkyně soud o bydlišti otce. Přípisem ze dne 12.9.2019 byl soud poštovním doručovatelem informován, že reklamace byla vyhodnocená jako nedůvodná, neboť zásilka byla dodána dne 9.5.2019. Dne 12.11.2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 18.11.2019 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 25.3.2020 a na náhradní termín 22.4.2020. Dne 13.2.2020 bylo jednání dne 25.3.2020 zrušeno z důvodu chybného obeslání otce, přičemž jednání bylo nařízeno na 22.4.2020 s náhradními termíny 24.6.2020 a 26.8.2020. Dne 14.4.2020 bylo jednání nařízené na 22.4.2020 zrušeno z důvodu nouzového stavu a nedostatku doručení otci do ciziny. Náhradní termíny jednání byly ponechány v platnosti. Dne 16.4.2020 byl otci ustanoven odvolacím soudem opatrovník z důvodu neznámého pobytu. Usnesení bylo dne 22.4.2020 rozesláno účastníkům řízení a opatrovníku otce. Dne 22.6.2020 do spisu nahlížel opatrovník otce. Dne 24.6.2020 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém odvolací soud rozsudkem potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o zvýšeném výživném a nedoplatcích na výživném pro již zletilé [příjmení] a [příjmení] [příjmení] a rozsudek změnil ve výroku o nedoplatku na zvýšeném výživném pro nezletilou [jméno] s ohledem na plynutí času v jeho výši. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 9.7.2020. Rozsudek byl rozeslán účastníkům a nabyl právní moci dne 14.7.2020.

5. Přípisem ze dne 28.8.2020 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve výši 105 000 Kč, a to v souvislosti s řízením vedeným [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka].

6. Žalobkyně při své výslechu uvedla, že na začátku při rozvodu bylo nezletilým dětem přiznáno po 500 Kč měsíčně, tzn. celkem částka 2 000 Kč s tím, že otec argumentoval, že nepracuje a nemá práci. Po letech došlo ke zvýšení výživného o minimální částky. Otec se nepodílel na výchově dětí, neplatil jim kroužky. V době manželství děti docházely do anglické školky a školy. Školné bylo v řádech desetitisíců měsíčně. Po rozvodu to žalobkyně nemohla zvládnout. Mezitím bylo zvýšeno výživné na 1 500 Kč na dítě, a to v situaci, kdy kroužky stojí v průměru 2 000 Kč za jedno pololetí. Každý nezletilý měl dva zájmové kroužky a v této souvislosti si žalobkyně musela brát půjčky, aby uspokojila jejich potřeby. Z důvodu nedostatku výživného musela děti přihlásit do českých škol, musela slevit na kroužcích. [anonymizováno] přestala dle žalobkyně tancovat. Žalobkyně nebyla současně schopna hradit jejich výlety. Nemohli jezdit např. lyžovat, dovolené trávili pod stanem. Pokud jde o délku řízení, tato byla pro žalobkyni nepříjemná. Navštěvovali je sociální pracovnice. Žalobkyně současně navštěvovala [jméno]. Bývalý manžel žalobkyni psychicky týral, fyzicky jí napadal. Žalobkyně se následně musela postarat, aby uživila rodinu. Bylo to pro ni hodně náročné období. Podle názoru žalobkyně soud neviděl, že otec byl zdráv a schopen pracovat, současně byl schopen žít s o třicet let mladší milenkou. Po zvýšení výživného na částku 1 500 Kč došlo k vyrovnání při vypořádání jejich společného jmění. Částka, která byla přiznána otci, nebyla následně použita na jejich potřeby. Pokud šlo o placení zvýšeného výživného, toto otec neplatil, nereagoval na výzvy. Poté, kdy jej děti navštívily ve [anonymizována dvě slova], tak mu rozsudek předaly osobně. Otec tam žil dle žalobkyně luxusním životem, a to z vyrovnání společného jmění manželů. Soud nebyl schopen donutit otce, aby se na zvýšeném výživném podílel. Žalobkyně neměla žádný soukromý život v zásadě od r. 2009. Od té doby neměla žádného partnera. Musela si vzít úvěry, a to za účelem pokračování ve studiu dětí na anglických školách, aby mohly studovat po světě. Otec požadoval, aby došlo k prodeji domu, kde v té době bydlela s dětmi. Žalobkyně v té době trpěla migrénami, silnými bolestmi hlavy, byla ve stresu. Chování otce bylo vůči žalobkyni nepřátelské.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2. téhož zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3. téhož zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty 2. a 3., nebo § 22 odst. 1 věty 2. a 3., přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od 27.4.2006 (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP.

12. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jenž jim byl vytýkán). Z judikatury Soudu plyne, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě lze konstatovat, jak již shora vyloženo, i v průběhu dosud neskončeného řízení, je-li zjevné, že již jeho dosavadní délka není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Uvedené akceptuje i vnitrostátní úprava, která možnost podání žaloby na odškodnění nepřiměřené délky řízení neomezuje pouze na řízení již pravomocně skončená.

13. Na základě shora uvedeného soud posuzoval, zda-li v řízení o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného na nezletilé děti ze dne 11.1.2016 vedeném zejména [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Předmětná fáze řízení byla zahájena podáním návrhu dne 11.1.2016, přičemž dne 14.7.2020 nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o zvýšeném výživném a nedoplatcích na výživném pro již zletilé [příjmení] a [příjmení] [příjmení] a rozsudek změnil ve výroku o nedoplatku na zvýšeném výživném pro nezletilou [jméno] s ohledem na plynutí času v jeho výši. Posuzovaná fáze shora uvedeného řízení trvala 4 roky a 6 měsíců. Řízení probíhalo na 2 stupních soustavy obecných soudů. V řízení došlo k ojedinělému průtahu v období od 12.9.2019 do 12.11.2019. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci a s poukazem na citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty 2. zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo. Soud shledal, že již od zahájení řízení postupoval soud aktivně a činil úkony v přiměřených lhůtách. Délka řízení byla zcela zásadním způsobem ovlivněna pobytem otce nezletilých ve [země]. Jednání otce na počátku řízení o návrhu žalobkyně nelze dle názoru zdejšího soudu označit jednoznačně za obstrukční, když tento se po doručení návrhu žalobkyně k tomuto vyjádřil a současně využil svého práva a požádal o ustanovení tlumočníka pro tlumočení do jeho rodného jazyka. Za účelem ustanovení tlumočníka soud odročil jednání nařízené na 31.3.2016 na nový termín 14.7.2016, ke kterému se soudem ustanovený tlumočník nedostavil, přestože byl řádně předvolán. Otec si v řízení zvolil již na počátku svého právního zástupce, prostřednictvím kterého následně v řízení se soudem aktivně komunikoval, a to i v době, kdy se přestěhoval do [země]. Je sice pravdou, že otec opakovaně žádal o odročení nařízených jednání, a to z finančních či zdravotních důvodů, v důsledku čehož došlo k významnému prodloužení řízení, nicméně ze žádostí nebylo dle přesvědčení soudu možné dovodit, že by tyto byly nedůvodné či že by tyto byly vedeny primárně snahou o zmaření rozhodnutí ve věci. Procesní soud tak dle názoru zdejšího soudu nepochybil, pokud žádosti otce o odročení jednání akceptoval. Přestože otec žádal i o odročení jednání nařízeného na 9.1.2018, informoval procesní soud i o termínu, kdy se bude nacházet v České republice. Poté, kdy soud nařídil jednání v uvedeném termínu, tzn. na 10.5.2018, k tomuto jednání se otec dostavil a soud měl možnost provést jeho výslech, který byl významným důkazním prostředkem pro rozhodnutí ve věci. K následné výzvě otec předložil soudu i požadované listiny. K prvnímu rozhodnutí ve věci samé došlo dne 20.11.2018, tedy po dvou letech a deseti měsících od podání návrhu. Je nepochybné, že soud v daném případě nedodržel lhůtu stanovenou ust. § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., nicméně nalézací soud je vzhledem ke shora uvedeným specifickým okolnostem projednávaného případu přesvědčen, že soud I. stupně rozhodl ještě době, kterou lze označit za přiměřenou. Další průběh řízení po rozhodnutí soudu I. stupně byl zatížen jednak i částečnou pasivitou samotné žalobkyně, kdy podané blanketní odvolání doplnila až k následné výzvě soudu, jednak ukončením právního zastoupení otce z důvodu pozastavení výkonu advokacie jeho právního zástupce a jednak neznámou adresou pobytu otce ve [země]. Po doplnění odvolání žalobkyní vyvinul soud I. stupně odpovídající úsilí, aby toto doručil otci do [země], nicméně informaci o doručení obdržel až dne 12.9.2019. Závěrečná fáze řízení u odvolacího soudu byla významně ovlivněna mimořádnými opatřeními spojenými s vyhlášeným nouzovým stavem a epidemiologickou situací. Odvolací soud nicméně veden snahou o ukončení řízení ustanovil otci opatrovníka a dne 24.6.2020 vyhlásil konečné rozhodnutí ve věci, které následně nabylo právní moci. I fázi řízení po rozhodnutí soudu I. stupně lze tudíž dle názoru nalézacího soudu s ohledem na shora uvedené skutečnosti označit za přiměřeně dlouhou. Zdejší soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že by se řízení o návrhu žalobkyně vyznačovalo nestandardně nízkou skutkovou složitostí. Za účelem řádného zjištění skutkového stavu byl [název soudu] povinen zjistit příjmy a výdaje, jak na straně žalobkyně, tak i na straně otce nezletilých. Bez součinnosti obou účastníků nebyl procesní soud schopen zjistit náležitě skutkový stav a spravedlivě a rychle rozhodnout. V tomto směru je nezbytné zejména poukázat na skutečnost, že [název soudu] již na počátku řízení opakovaně otce, ale i žalobkyni vyzýval, aby předložili doklady týkající se veškerých jejich příjmů a výdajů a nákladů na nezletilé a zletilé děti. Je tudíž nepochybné, že na celkové délce řízení se podílela částečně, byť v menší míře, i sama žalobkyně, a to nejen nedoplněným blanketním odvoláním. Řízení je dále dle přesvědčení soudu I. stupně nutné hodnotit jako procesně složitější, a to nejen s ohledem na žádosti otce o odročování jednání a komplikované doručování otci do [země], ale i s ohledem na nutnost překladů otcem dodaných listin. Zdejší soud nesdílí ani závěr žalobkyně, že již na počátku zde byly podmínky pro ustanovení opatrovníka otci. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, otec aktivně komunikoval s procesním soudem, a to zejména prostřednictvím zplnomocněného zástupce, až do pozastavení výkonu advokacie jeho právního zástupce. Teprve posléze se stal nekontaktním, v důsledku čehož byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, k čemuž odvolací soud následně přistoupil.

14. Vzhledem k tomu, že nalézací soud dopěl k závěru, že v posuzovaném řízení o návrhu žalobkyně k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty 2. zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo, výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží náhrada v paušální výši 300 Kč za vyjádření ve věci.